Cvičení na předložky, přípony a předpony
- Cvičení na předložky a předpony
- Cvičení na poznání předložky a zvratného zájmena se
- Cvičení na předložku „s (sebou)“
- Cvičení na předložky s (se) a z (ze)
Zdroj: Předložky
Zdroj: Předložky
Toto cvičení je vhodné hlavně pro žáky 4. ročníku základní školy, kteří se učí rozdíl mezi předložkou a předponou. Předložka se píše samostatně, dá se mezi ní a slovo vložit pád. Na rozdíl od předpony, která je nedílnou součástí slova.
Řada žáků, a někdy dokonce i dospělých, si plete předponu s předložkou. Zatímco předložka je slovní druh, který není součástí jiného slova a stojí v textu samostatně, tak předpona je součástí slova a stojí před kořenem.
Například: bez vlasů (předložka) x bezvlasý (předpona)
Zdroj: Předložky
V diskuzi CVIČENÍ NA PŘEDLOŽKY A PŘEDPONY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel KrálovskáKachna.
Bylo to moc zábavné a chytré
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: diskuze Cvičení na předložky a předpony
V diskuzi HÁDANKY PRO DĚTI ONLINE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Regina07.
hádanka z angličtiny : I am the sun and I am a day. i am
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Anonym s.r.o..
It is Sunday.
Zdroj: diskuze Hádanky pro děti online
V diskuzi PŘEDLOŽKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaryn z Nemanic.
A co psani delsich predlozek ? Jako na, do, ve, se, ... ? taky na stejnem radku nabo uz mohu rozdelit ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milada.
U delších předložek záleží na situaci. Když jde o formát s krátkými řádky, tak se předložky nespojují s následujícím slovem. Když je řádek dlouhý, tak se spojí.
Zdroj: diskuze Předložky
Předložky jsou sedmým slovním druhem a řadí se k neohebným druhům. To znamená, že se předložky nedají nijak skloňovat a ani časovat, jejich tvar se tedy nemění v závislosti na pádu a ani času. Tento slovní druh se pojí s podstatnými jmény, zájmeny a číslovkami. Předložky nejsou plnovýznamovými slovy, ale ve větě mají svůj význam, vyjadřují vztahy mezi větnými členy, přestože samy větnými členy nejsou (jen ve spojení s jiným slovem). Latinský název pro tento slovní druh jsou prepozice.
Předložky se obvykle pojí s určitými pády.
Zdroj: Předložky
Předložky „s“, „se“ se pojí se sedmým pádem, u knižních zastaralých spojení se může objevit i u 4. pádu a může se objevit i ve spojení s 2. pádem, pokud se jedná o spojení, které vyjadřuje pohyb z povrchu pryč.
Naopak předložky „z“ , „ze“ se pojí jen s pádem druhým.
Při stavbě slova se žáci učí rozeznat předponu, kořen, příponu a koncovku. Často si právě pletou předponu a příponu. Rozdíl je v postavení těchto částí, kdy předpona stojí před kořenem slova a přípona za ním. Ani předponu, ani příponu ale nemusí každé slovo obsahovat. Některá slova mohou mít jen předponu, některá jen příponu a některá nemusí mít ani příponu a ani předponu.
Například: předpona – rozchod (roz-), východ (vý-), prales (pra-),
přípona – chodník (-ník), lesník (-ník)
Zdroj: Předložky
V naší poradně s názvem DIKTÁTY A PRAVOPISNÁ CVIČENÍ ONLINE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín Kubíček.
Na vodě byl velký vodní vír. Nad vodou letěl výr. Oba v?ry bylo dobře vidět.
Jaké i/y ve slově v?ry ???
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
V tomto případě bude měkké í. Oba víry bylo dobře vidět. Tvrdé y se vztahuje jen a pouze na jméno ptáka.
Zdroj: diskuze Diktáty a pravopisná cvičení online
Předložky se dělí podle původu na vlastní (= primární) a nevlastní (= sekundární).
Předložky vlastní jsou slova, která jsou jen předložkami, nejsou tedy nikdy nositeli významu. Primární předložky mohou být neslabičné a slabičné. Neslabičné jsou ty předložky, které jsou tvořeny jen jedním písmenem (souhláskou). V češtině se obvykle k takovýmto neslabičným předložkám vytváří druhá slabičná varianta, která je vokalizovaná (přidaly se samohlásky –e; -u). Například z neslabičné předložky „s“ se vytvoří slabičná předložka „se“. Vokalizace neslabičných předložek ale není vždy nutná, například „s otcem“, v jiných případech ale ulehčuje výslovnost a srozumitelnost (například „se psem“ je výraznější než „s psem“).
Již žáci na prvním stupni se učí, že některé předložky se nepíší na konec řádku – patří sem všechny neslabičné předložky (k, s, v, z), ale i jednopísmenné slabičné předložky (o, u). V textových dokumentech na počítači se tyto předložky obvykle spojí se slovem nezlomitelnou mezerou (v textových dokumentech zvaná také jako pevná mezera), a tím si pisatel zajistí, že tato předložka bude vždy stát na stejném řádku jako podstatné jméno (nebo zájmeno, číslovka), k němuž patří.
Naopak předložky nevlastní mohou být i jiným slovním druhem a souvisí vždy na konkrétním použití daného slova. Například: kolem, díky, blízko.
Nevlastní předložky mohly vzniknout z příslovcí (skrz), z příslovcí, které byly dříve podstatnými jmény (navrch), z podstatných jmen (zásluhou), ze sloves (počínaje), od zájmen (co do), případně jako spřežka dvou předložek (zpod).
Ukázka:
Kolem – Podstatné jméno – Jel s kolem na výlet.
Příslovce – Jel jen tak kolem.
Předložka – Jel kolem řeky.
Díky - Podstatné jméno - Vzdal jim velké díky.
Předložka – Díky tobě večer neusnu.
Blízko – Příslovce – Stál moc blízko.
Předložka – Ubytoval se blízko nás.
Zdroj: Předložky
Výraz sebou se pojí s předložkou „s“ v případě, kdy je myšleno vzít něco s sebou. Bez předložky „s“ je výraz sebou spojován s pohybem těla.
průmyslový závod, olysalá hora, nesmyslné výmysly, jelimánek, násobilka, krupobití, býložravec, blízká ulice, nalíčená tvář, mínění, míchat vařečkou, dobít zvěř, mívat rýmu, umývat nádobí, bicí nástroje, lysá hlava, slibný začátek, dobytčí trh, lýková obuv, býkovec, líbeznost a vlídnost, hnízdo lysky, dobré bydlení, obilí, hbitý lyžař, chmýří z bylin, vyplivnout sousto
nabytý majetek, smyčec, hmyzožravec, bývalý spolužák, tichý vzlykot, blízký přítel, staré obyčeje, mlít kávu, bubliny, slyšitelný liják, výmyk na hrazdě, mlýnské kolo, jedovaté býlí, smýčit pokoj, rozdmýchat oheň, zbytek blahobytu, bylinkový likér, obývací pokoj, lipový čaj, lískový keř, Vysoké Mýto, Litomyšl, vymítat ďábla, semišová sukně, myšina, splývavý oděv, obytný přívěs, lepit klihem
Přemysl mýtil les nedaleko Lysé hory. Bič popoháněl líné kobyly. Slepice se usadila blízko dřevěného bidla. Nesmyslná hádka rozdmýchala vzpouru. U filmové smyčky se obyvatelé Kobylis zalykali smíchem. Bystřina se linula kolem myslivny. Přemýšlím o koupi plynoměru. Nedoslýchavý Miloš spolykal maliny. Mlha se hlemýždím tempem rozplynula. Mlynář vyplivoval chmýří z úst. Vždy si přál mít mývala. Umývárna se blýskala čistotou. Myslivec nabil pušku.
Hodiny sotva slyšitelně odbily dvanáctou. Obilí se muselo umlít v mlýnici. Lyžař hbitě a někdy i smykem sjížděl lyžařský kopec. Myslivec se neomylně blížil k liščímu příbytku. Drahokamy bylo potřeba umýt, aby se blýskaly. Dědeček z Litomyšle má lysou hlavu. Mydlář se rozplýval nad novým živobytím. Ochomýtal se kolem vzlykajícího Zbyňka. Mýval vyplivl zbytek plyšové myši. Libor vymyslil různá neobyčejná a důmyslná zařízení. U Vysokého Mýta řeka podemílá břehy. Nalíčený obličej nesluší mladým dívkám.
Milena je roztomilé a líbezné dítě. Lyžař projel průsmykem. Pelyňkový odvar myslivec odmítl. Přebytek mléka se prodal do mlýna. Lidské příbytky byly čisté. Houslista si přál mít nový smyčec. V listopadu mi sliboval hory doly. Kočka lízala zbytky mléka. Polykač mečů se začal zalykat. Bubliny z mýdla zaplnily celý byt. Starobylý hrad byl dobyt. Nalíčená žákyně neudělala výmyk. I myslitel se může zmýlit. Karel mínil, že plýtvání jídlem nemá smysl. Pod listy z lípy se schovával hlemýžď.
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.