Určitým problémem mohou být dvojice slov, jejichž význam rozlišuje jen předpona. Snadněji se rozlišují ta slova, jejich význam je od sebe značně vzdálen, případně je zcela jiný. V takových případech je někdy snadně rozlišit
předpony již podle výslovnosti.
Mezi takové dvojice slov patří:
směna, směnit (peníze) – změna, změnit,
smrskat se (srážet se) – zmrskat (zbičovat)
sváti – zváti
svolat- -zvolat
svolit – zvolit
svrhnout (dolů) – zvrhnout (převrhnout)
sužovat (utlačovat) – zužovat (činit úzkým)
svedený – nezvedený (nezdárný)
Různý pravopis i význam ale stejná výslovnost
Větší komplikací jsou ale dvojice, která se liší významem a pravopisem, ale výslovnost je u obou slov stejná.
Největším problémem u těchto dvojic slov jsou ta slova, která jsou sice rozlišena významem, ten ale není příliš zřetelný. Zpravidla u těchto dvojic platí, že jedno slovo je používáno méně, má často lidový, knižní nebo zastarávající ráz. V jiných případech předpony s- nebo z- jen nepatrně pozměňují nebo mírně mění odstín významu základního slovesa, kdy předpona s- může slovesu přidávat odstín významu dohromady, trochu a předpona z- naopak může u slovesa vyjádřit jeho dokonavost.
sbít (přitlouci k sobě) x zbít (nabít někomu)
sbrousit (trochu z povrchu) x zbrousit (broušením odstranit)
sdrhnout (knižní výraz z povrchu) x zdrhnout (zadrhnout, stáhnout do záhybů, utéci)
sedrat (peří) x zedrat (roztrhat)
sedřít (kůži z těla) x zedřít (námahou)
seškrábat (škrábáním odstranit) x zeškrábat (poškrábat)
shlédnout (shora dolů) x zhlédnout (spatřit)
shlížet (shora dolů) x zhlížet (v zrcadle)
sjednat (mír) x zjednat (pořádek)
skopat (shora, dohromady) x zkopat (upravit kopáním, pokopat někoho)
skosit (kosou posekat) x zkosit (učinit kosým)
skout (dohromady) x zkout (ukout)
skreslit (spojit v jedné kresbě) x zkreslit (podat zkomoleně)
Předložky se dělí podle původu na vlastní (= primární) a nevlastní (= sekundární).
Předložky vlastní jsou slova, která jsou jen předložkami, nejsou tedy nikdy nositeli významu. Primární předložky mohou být neslabičné a slabičné. Neslabičné jsou ty předložky, které jsou tvořeny jen jedním písmenem (souhláskou). V češtině se obvykle k takovýmto neslabičným předložkám vytváří druhá slabičná varianta, která je vokalizovaná (přidaly se samohlásky –e; -u). Například z neslabičné předložky „s“ se vytvoří slabičná předložka „se“. Vokalizace neslabičných předložek ale není vždy nutná, například „s otcem“, v jiných případech ale ulehčuje výslovnost a srozumitelnost (například „se psem“ je výraznější než „s psem“).
Již žáci na prvním stupni se učí, že některé předložky se nepíší na konec řádku – patří sem všechny neslabičné předložky (k, s, v, z), ale i jednopísmenné slabičné předložky (o, u). V textových dokumentech na počítači se tyto předložky obvykle spojí se slovem nezlomitelnou mezerou (v textových dokumentech zvaná také jako pevná mezera), a tím si pisatel zajistí, že tato předložka bude vždy stát na stejném řádku jako podstatné jméno (nebo zájmeno, číslovka), k němuž patří.
Naopak předložky nevlastní mohou být i jiným slovním druhem a souvisí vždy na konkrétním použití daného slova. Například: kolem, díky, blízko.
Nevlastní předložky mohly vzniknout z příslovcí (skrz), z příslovcí, které byly dříve podstatnými jmény (navrch), z podstatných jmen (zásluhou), ze sloves (počínaje), od zájmen (co do), případně jako spřežka dvou předložek (zpod).
Komplikací
při určování koncovky v přísudku může být, že špatně určíte podmět.
Například:
Tisíce lidí skandovaly (podmět: rod mužský neživotný). Čety vojáků
pochodovaly (podmět: rod mužský neživotný). Rodiče zběsile pobíhali
(podmět: rod mužský životný). Lidičky se zastavovali na ulicích (podmět:
rod mužský životný).
Problematická mohou být i podstatná jména, která jsou zároveň životná, ale i neživotná.
Jejich životnost se určí podle jejich koncovek. Příkladem problematických
dvojic jsou: ledoborci x ledoborce, mikrobi x mikroby, slanečci x slanečky,
ukazatelé x ukazatele, uzenáči x uzenáče, dni x dny x dnové.
Ledoborci
se ztratili ve tmě (životný). X Ledoborce vypluly z přístavu (neživotný).
Mikrobi
byli všude (životný). X Mikroby byly zkoumány vědci (neživotný).
Slanečci
nám chutnali (životný). X Slanečky nám chutnaly (neživotný).
Ukazatelé
stáli u cesty (životný). X Ukazatele se zřítily (neživotný).
Uzenáči
zůstali na talíři (životný). X Uzenáče zůstaly na talíři (neživotný).
Dni
se krátily (neživotný). Dny se krátily (neživotný). Dnové se krátili (životný).
Ve svém příspěvku PŘEDLOŽKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaryn z Nemanic.
A co psani delsich predlozek ? Jako na, do, ve, se, ... ? taky na stejnem radku nabo uz mohu rozdelit ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milada.
U delších předložek záleží na situaci. Když jde o formát s krátkými řádky, tak se předložky nespojují s následujícím slovem. Když je řádek dlouhý, tak se spojí.
Předložky jsou sedmým slovním druhem a řadí se k neohebným druhům. To znamená, že se předložky nedají nijak skloňovat a ani časovat, jejich tvar se tedy nemění v závislosti na pádu a ani času. Tento slovní druh se pojí s podstatnými jmény, zájmeny a číslovkami. Předložky nejsou plnovýznamovými slovy, ale ve větě mají svůj význam, vyjadřují vztahy mezi větnými členy, přestože samy větnými členy nejsou (jen ve spojení s jiným slovem). Latinský název pro tento slovní druh jsou prepozice.
V naší poradně s názvem PŘÍSLOVCE CVIČENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Gabriela.
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat kde se dohledám opraveného testu. Vždy jej vyplním a odešlu ke kontrole on line a už se pak nic nestane.
Děkuji
Kavlíková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Nám všem to funguje dobře. Vyplním co potřebuju a kliknu na odeslat k online kontrole. Pak hned vidím jak jsem to vyplnil -
špatně je vybarveno červeně a správné odpovědi jsou vybarveny zeleně.
Bude-li
hezky, pojedeme v sobotu na výlet. X
Jestliže
bude
hezky, pojedeme v sobotu na výlet. X
Když
bude
hezky, pojedeme v sobotu na výlet.
Dorazí-li
i Helena, ukážu se tam. X Ukážu se tam,
jestliže
dorazí
i Helena. X Ukážu se tam,
když
dorazí
i Helena.
Půjdeš-li
na brigádu, můžeš si vydělat na vánoční dárky. X
Jestliže půjdeš
na brigádu, můžeš si vydělat na vánoční dárky. X
Když půjdeš
na brigádu, můžeš si vydělat na vánoční dárky.
Nezačneme-li
včas, nestihneme to do večera. X
Jestliže nezačneme
včas, nestihneme to do večera. X
Když nezačneme
včas, nestihneme to do večera.
I výše uvedené příklady nám tedy zcela názorně pomáhají při určení slovního druhu u
bude-li. Vložte si místo
bude-li
slova
jestliže bude
nebo
když bude, a hned vám musí být jasné, že ve výrazu
bude-li
došlo ke spojení slovesa se spojkou.
Toto cvičení je vhodné hlavně pro žáky 4. ročníku základní školy, kteří se učí rozdíl mezi předložkou a předponou. Předložka se píše samostatně, dá se mezi ní a slovo vložit pád. Na rozdíl od předpony, která je nedílnou součástí slova.
Řada žáků, a někdy dokonce i dospělých, si plete předponu s předložkou. Zatímco předložka je slovní druh, který není součástí jiného slova a stojí v textu samostatně, tak předpona je součástí slova a stojí před kořenem.
Například: bez vlasů (předložka) x bezvlasý (předpona)
