PŘEDPONA KOŘEN PŘÍPONA KONCOVKA

Pravopis přídavných jmen přivlastňovacích

Největší problémy v pravopise dělají přídavná jména přivlastňovací podle vzoru otcův v množném čísle (otcovy / otcovi). Pokud se jedná o přivlastňovací přídavné jméno rodu mužského životného podle vzoru otcův, píše se v 1. pádě množného čísla koncovka -i (například otcovi psi). Ve 4. pádě množného čísla je pak koncovka -y (například pro otcovy psy).

U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského neživotného podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například otcovy stroje).

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Cvičení na přídavná jména

Poradna

V naší poradně s názvem SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lukáš.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Prosba o radu

Několikanásobný podmět

Několikanásobný podmět je vyjádřený několika souřadnými výrazy. Jednotlivé členy tohoto typu podnětu mohou být spojeny čárkami, nebo spojkami: a, i, nebo. Pokud má podmět více než dva výrazy používá se kombinace (například tři slova: mezi prvním a druhým slovem podmětu je čárka, druhý a třetí dělí pak vybraná spojka).

Jaká koncovka v přísudku u několikanásobného podmětu?

• Několikanásobný podmět může obsahovat podstatná jména stejného rodu.
• Pokud se jedná o rod mužský životný, píše se v přísudku koncovka –i (například: Atleti a plavci se společně zúčastnili turnaje).
• U několikanásobného podmětu rodu mužského neživotného se naopak píše v přísudku koncovka –y (například: Stromy a keře se ve větru nakláněly.).
• U několikanásobného podmětu rodu ženského píšeme v přísudku koncovku –y (například: Sestry a kamarádky vyrazily na společnou dovolenou.).
• U několikanásobného podmětu rodu středního se píše v přísudku koncovka –a (například: Kuřata a housata se proháněla u babičky po dvoře).
• Stejně tak často se ale stává, že podmět obsahuje podstatná jména různého rodu nebo čísla.
• Jestliže je alespoň jeden člen několikanásobného podmětu rodu mužského životného, píše se v přísudku koncovka –i (například: Žirafy a sloni netrpělivě čekali na krmení.).
• Jestliže ale není v několikanásobném podmětu člen rodu mužského životného píšeme u přísudku koncovku –y (například: Chaty a domy v našem okolí se pomalu rozpadaly.)
• Pokud ale stojí přísudek ve větě před několikanásobným podmětem, může se koncovka příčestí minulého u přísudku shodovat s rodem nebližšího jména. Pak je povolen obojí způsob pravopisu. (například: Na louce se pásly kozy, koně a krávy. X Na louce se pásli kozy, koně a krávy.)
• Pokud je podmět v čísle jednotném a žádný člen není v rodu mužském životném se píše u přísudku koncovka –y (například: Kočka a kotě se válely na peci.).

Zdroj: článek Rozvitý podmět

Příběh

Ve svém příspěvku JAK URČIT JMENNÝ ROD BŘECLAV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radmila Hrbková.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Jak určit jmenný rod Břeclav

Předpona z-

• Předpona z- se píše tam, kde vytváří k nedokonavým slovesům slovesa prostě dokonavá, vyjadřující dokončení děje (například pozorovat - zpozorovat , kazit - zkazit, pracovat - zpracovat, klamat - zklamat)
• Předpona z- se píše tam, kde se pomocí jí tvoří dokonavá slovesa přímo z podstatných a přídavných jmen. Slova vyjadřující změnu stavu, tj. učinit nebo stát se tím, co znamená základní slovo (zúrodnit = učinit úrodným, zpříjemnit, zpomalit, zpohodlnět = stát se pohodlným, zkamenět, zčervivět).
• V obou případech se vyslovuje tato předpona v slabičné podobě ze- (například: zetlít, zestárnout, zemřít, zevšednět) a před v a nepárovými souhláskami z- (například zjistit, zlámat, zničit, zranit, zvlhnout, zmodrat)
• Příklady: zautomatizovat, zorganizovat, zosnovat, zúročit, zestárnout, zešedivět, zeslábnout, zesílit, zbarvit, zblednout, zcentralizovat, zčernat, zchudnout, zkalit, zkřivit, zlomit, zmrznout, zpestřit, zprostředkovat, zpustnout, ztichnout, ztuhnout, zesměšnit, zestátnit

Existují ale i případy, kdy se slovo s předponou s- nebo z- nedá zařadit ani podle jednoho z předcházejících pravidel a řídí se tradičně ustáleným způsobem psaní. Ten bývá většinou ve shodě s výslovností, například skončit, spolknout, svěřit, schovat, splatit, spotřebovat, sníst, strávit. Stejně tak píšeme předponu s- i v několika tradičně ustálených případech (strávit), třebaže v nich má předpona vlastně jen prostě zdokonavující význam a měla by tam být předpona z-. Existují ale i výjimky v několika tradičně ustálených spojení se píše předpona v neshodě s výslovností. Ve většině případů se jedná o slova, která již nevnímáme jako spojená s předponou, například zkoumat, zkoušet, zpět, zpěčovat se, zpěv, zpověď, zpravit, zprostit, zpupný, způsob, ztékat, zpytovat, způsobit, ztratit.

Pokud se před hláskou -h- píše předpona s-, výslovnost u takového slova bývá sch-, například shnít, shořet. Před hláskou -h- se ale může psát i předpona z-, v takovém případě výslovnost vychází z psané podoby slova, například zhostit se, zhlédnout, zhlížet.

Zdroj: článek Předpony s z

FAQ – Často kladené otázky

Co je shoda přísudku s podmětem?

Je to pravopisné pravidlo, podle kterého se koncovka přísudku řídí rodem a číslem podmětu.

Podle čeho se určuje koncovka přísudku?

Podle rodu a čísla podmětu, nikoli podle významu nebo slovosledu.

Proč je shoda přísudku s podmětem tak častým zdrojem chyb?

Protože podmět bývá skrytý, několikanásobný nebo nevyjádřený a vyžaduje práci s kontextem.

Jak poznám několikanásobný podmět?

Podmět je tvořen více podstatnými jmény spojenými spojkou nebo čárkou.

Platí u několikanásobného podmětu vždy koncovka -i?

Ne, pouze pokud je alespoň jeden člen rodu mužského životného.

Jak se určuje shoda v oslovení?

Podle toho, kdo je podmětem a zda se mluvčí do podmětu řadí.

Pomáhají diktáty při procvičování shody?

Ano, diktát na shodu přísudku s podmětem je velmi účinný způsob upevnění pravidel.

Je lepší učit se shodu zpaměti, nebo logicky?

Nejlepší je porozumět pravidlům a zároveň je pravidelně procvičovat na příkladech.

Zdroj: článek Shoda přísudku s podmětem

Kdy píšeme koncovku -amy

Koncovka -amy se používá pouze u podstatných jmen ženského rodu, která mají v 1. pádě jednotného čísla koncovku -a.

Typicky jde o vzory:

• žena
• růže (výjimky – viz níže)

Příklady:

• s kočkami ❌ / správně: s kočkami ✔
• s knihami
• s botami

Důležité upozornění: Koncovka -amy je v praxi velmi vzácná a většinou se s ní setkáme jen u několika konkrétních slov.

Zdroj: článek Koncovka -ami × -amy jednoduše a srozumitelně: praktická pravidla

Test na shodu přísudku s podmětem

(Shoda podmětu s přísudkem)

1. Dnové jsou rodu životného, a proto se píše: dnové plynuly ?anone2.
2. U podmětu tvořeného jen podstatnými jmény rodu středního čísla množného se vždy píše v koncovce přísudku ?iya3.
3. U podmětu tvořeného jen podstatnými jmény rodu mužského životného čísla množného se vždy píše v koncovce přísudku ?iya1.
4. U podmětu tvořeného jen podstatnými jmény rodu ženského čísla množného se vždy píše v koncovce přísudku ?iya2.
5. U podmětu tvořeného jen podstatnými jmény rodu mužského neživotného čísla množného se vždy píše v koncovce přísudku?iya2.
6. U nevyjádřeného podmětu se vždy píše v koncovce přísudku -i ?anone2.
7. Pokud je v podmětu alespoň jedno podstatné jméno rodu mužského životného čísla množného píše se v koncovce přísudku vždy ?iya1.
8. Pokud muž napíše ženě: „Mohl_ bychom jít do kina“, v přísudku se napíše koncovka ?iya1.
9. Jaká koncovka se doplní na  chybějící místo. Kamarádi šli do kina. Příliš se nebavil_ ?iya1.
10. Koncovka přísudku se určuje podle pádu a rodu podmětu ?anone2.
    
    Vyzkoušet cvičení

Zdroj: článek Shoda přísudku s podmětem

Zájmena neurčitá

Úkolem neurčitých zájmen je, jak už vypovídá jejich název, vyjádřit nějaký druh neurčitosti. Tato zájmena vznikla tak, že se k zájmenům tázacím přidala buď předpon, nebo přípona. Protože je skloňování těchto zájmen stejné jako zájmen tázacích, ze kterých vznikly (+ přidaná přípona/předpona), tak se v této části uvádí jen skloňování některých neurčitých zájmen.

Neurčitá zájmena každý, každá a každé se běžně používají jen v jednotném čísle. V množném se užívají je u  pomnožných podstatných jmen.

I u těchto přídavných jmen je u  párových částí lidského těla přípona -ma. Například: Při cvičení rozhazovali všema rukama.

Zájmena neurčitá: někdo, něco, nějaký, některý, něčí, každý, všechen, kdosi, cosi, jakýsi, kterýsi, čísi, kdokoli, cokoli, jakýkoli, kterýkoli, číkoli, kdekdo, kdejaký, kdekterý, kdečí, kdeco, ledakdo, ledaco, ledajaký, ledakterý, ledačí, málokdo, máloco, málokterý, zřídkakdo, zřídkaco, sotvakdo, sotvaco, sotva který, buhvíkdo, bůhvíjaký, bůhvíčí,

Skloňování neurčitých zájmen někdo, něco, kdokoli:

Skloňování neurčitého zájmena něčí v jednotném čísle:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Předpony a přípony

Při stavbě slova se žáci učí rozeznat předponu, kořen, příponu a koncovku. Často si právě pletou předponu a příponu. Rozdíl je v postavení těchto částí, kdy předpona stojí před kořenem slova a přípona za ním. Ani předponu, ani příponu ale nemusí každé slovo obsahovat. Některá slova mohou mít jen předponu, některá jen příponu a některá nemusí mít ani příponu a ani předponu.

Například: předpona – rozchod (roz-), východ (vý-), prales (pra-),

přípona – chodník (-ník), lesník (-ník)

Zdroj: článek Předložky

Předpona s-

• Předpona s- se píše tam, kde sloveso s touto předponou a slova od něj odvozená mají význam směřování dohromady (na jedno místo, k sobě, spolu), tu se také vyslovuje tato předpona v slabičné podobě se (například sejít se, seskupit, sešít, sepnout) a před v a nepárovými souhláskami s- (například sloučit, svinout, svézt, sbíhat se, scházet se, shromáždit se, spřátelit se, sbírat, scvrknout se)
• Příklady: sejít se, scházet se, sehnat, shon, sebrat, sbírat, sevřít, svírat, sepnout, spínat, sdružit se, shromáždit se, srotit se, stisknout, sbalit, sklížit, slepit, spřáhnout, scelit, smísit, shrnout, skloubit, smrsknout, scvrknout se, stulit, sblížit se, spřátelit
• Předpona s- se píše tam, kde sloveso s předponou a slova od něj odvozená mají význam směřování shora dolů nebo z povrchu pryč, tu se také vyslovuje předpona v slabičné podobě se (například sejít, seskočit) a před v a nepárovými souhláskami s- (například sjet, snést, smýt, svléct, spadnout, slétnout, stékat, srazit, smýt, smazat, sloupnout)
• Příklady: sestoupit, seskočit, sejmout, sestřelit, sehnout, shýbnout, seškrábat, setřít, stírat, sletět, spadnout, stékat, shodit, srazit, skácet, strhnout, svléci, schýlit, sklopit, svalit, sloupat, smazat, smýt, stírat

Zdroj: článek Předpony s z

Co je předpona?

Předpona je část slova, která se k němu připojuje a mění jeho význam. Patří do slova a nikdy nestojí samostatně.

Příklady předpon:

• ne- → ne-šťastný, ne-pořádek
• vy- → vy-pít, vy-skočit
• pře- → pře-psat, pře-jet
• s- / z- / vz- → s-kácet, z-lomit, vz-nést

Předpona se píše nahromaděná se slovem bez mezery. Neurčuje žádný pád, nesouvisí s podstatným jménem, ale s významem slovesa nebo jiného slova.

Jak žákům jednoduše vysvětlit předponu?

• Předpona je „nalepená na slově“ – nemůžeme ji oddělit.
• Když smlátíme předponu se slovem dohromady, vzniká nový význam.
• Předponu poznáme tak, že zkusíme slovo říct bez ní – pokud stále dává smysl, byla to předpona (např. vy-skočit → skočit).

Zdroj: článek Jak vysvětlit předpony a předložky

Jak poznat rozdíl mezi slabičnou a neslabičnou předponou

Klíčem je slabikování.

• Pokud předpona obsahuje samohlásku, téměř vždy tvoří slabiku → slabičná.
• Pokud předpona slabiku netvoří a je tvořena pouze souhláskou → neslabičná.

Praktické příklady slabikování

• po-věsit → „po“ je slabika → slabičná předpona
• s-mazat → slabiky „sma-zat“ → „s“ není slabika → neslabičná předpona
• vy-brat → „vy“ tvoří slabiku → slabičná
• z-bloudil → „zblou-dil“ → „z“ není slabika → neslabičná

Zdroj: článek Slabičná a neslabičná předpona

Příklady, které žáci často pletou

1. Předpona „s-“ a předložka „s“

• smíchat (předpona) × s kamarádem (předložka)

2. Předpona „z-“ a předložka „z“

• zbourat (předpona) × z domu (předložka)

3. Předpona „vz-“

• vznášet se
• vzít
• vzbudit

(Žáci si často pletou s tvary, kde „v“ a „z“ náhodně stojí vedle sebe, ale nejde o předložky.)

Zdroj: článek Jak vysvětlit předpony a předložky

Shoda přísudku s podmětem

(Shoda podmětu s přísudkem)

Vysvětlení shody přísudku s podmětem

Shoda přísudku s podmětem a nevyjádřený podmět

Psaní koncovek v přísudku může komplikovat situace, kdy je ve větě podmět nevyjádřený. V takovém případě je důležité, jestli je podmět známý z předchozí věty, jestli se dá určit podle oslovení ve větě, jestli se dá odvodit z  kontextu.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Shoda přísudku s podmětem

Zájmena ukazovací

Ukazovací zájmena ukazují mimo text, nebo odkazují na něco uvnitř textu. Pomáhají se zorientovat v komunikaci.

Ukazovací zájmena: ten, ta, to, ti, ty, ta, tento, tato, too tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám

U ukazovacího zájmena sám, je důležité dát si pozor na 4. pád množného čísla, kde se píše v mužském i  ženském rodě koncovka y. Například: Lvy jsme viděli v kleci samy. Lvice jsme viděli v kleci samy.

Je důležité si uvědomit, že u párových lidských orgánů se  používá v 7. pádě koncovka -ma. Například: Sledoval mě těma svýma očima.

Skloňování zájmen ten, ta, to, tento, tato, toto:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Komplikace

Různý pravopis, význam i výslovnost

Určitým problémem mohou být dvojice slov, jejichž význam rozlišuje jen předpona. Snadněji se rozlišují ta slova, jejich význam je od sebe značně vzdálen, případně je zcela jiný. V takových případech je někdy snadně rozlišit předpony již podle výslovnosti.

Mezi takové dvojice slov patří:

• směna, směnit (peníze) – změna, změnit,
• smrskat se (srážet se) – zmrskat (zbičovat)
• sváti – zváti
• svolat- -zvolat
• svolit – zvolit
• svrhnout (dolů) – zvrhnout (převrhnout)
• sužovat (utlačovat) – zužovat (činit úzkým)
• svedený – nezvedený (nezdárný)

Různý pravopis i význam ale stejná výslovnost

Větší komplikací jsou ale dvojice, která se liší významem a pravopisem, ale výslovnost je u obou slov stejná.

Mezi takové dvojice slov patří:

• sběh (lidu) – zběh (dezertér)
• sběhlý (dolů, dohromady) – zběhlý (který dezertoval, znalý)
• sběhnout se, sbíhat se (dolů, dohromady) – zběhnout se, zbíhat se (dezertovat, přihodit se
• správa, spravit, spravovat (opravit, řídit) – zpráva, zpravit, zpravovat (informovat)
• stěžovat si (naříkat) – ztěžovat (činit obtížným)
• stvrdit, stvrzovat (potvrdit) – ztvrdit, ztvrzovat (učinit tvrdým)

Podobný význam, jiný pravopis

Největším problémem u těchto dvojic slov jsou ta slova, která jsou sice rozlišena významem, ten ale není příliš zřetelný. Zpravidla u těchto dvojic platí, že jedno slovo je používáno méně, má často lidový, knižní nebo zastarávající ráz. V jiných případech předpony s- nebo z- jen nepatrně pozměňují nebo mírně mění odstín významu základního slovesa, kdy předpona s- může slovesu přidávat odstín významu dohromady, trochu a předpona z- naopak může u slovesa vyjádřit jeho dokonavost.

• sbít (přitlouci k sobě) x zbít (nabít někomu)
• sbrousit (trochu z povrchu) x zbrousit (broušením odstranit)
• sdrhnout (knižní výraz z povrchu) x zdrhnout (zadrhnout, stáhnout do záhybů, utéci)
• sedrat (peří) x zedrat (roztrhat)
• sedřít (kůži z těla) x zedřít (námahou)
• seškrábat (škrábáním odstranit) x zeškrábat (poškrábat)
• shlédnout (shora dolů) x zhlédnout (spatřit)
• shlížet (shora dolů) x zhlížet (v zrcadle)
• sjednat (mír) x zjednat (pořádek)
• skopat (shora, dohromady) x zkopat (upravit kopáním, pokopat někoho)
• skosit (kosou posekat) x zkosit (učinit kosým)
• skout (dohromady) x zkout (ukout)
• skreslit (spojit v jedné kresbě) x zkreslit (podat zkomoleně)
• slézat (dolů, dohromady) x zlézt (hory)
• slíbat (líbáním setřít) x zlíbat (někoho)
• smáčet (slzami) x zmáčet (důkladně promáčet)
• smáčknout (dohromady) x zmáčknout (poškodit)
• smazat (mazáním setřít) x zmazat (ušpinit)
• smotat (svinout) x zmotat (poplést)
• smuchlat (dohromady) x zmuchlat (pomuchlat)
• spodobit (asimi

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Předpony s z

Typické chyby žáků

• předpona „v-“ se často mylně považuje za slabičnou (není)
• slova začínající na „se-“ jako „sebrat“ → pozor, předpona je pouze „s-“
• záměna slabičné předpony „vy-“ a neslabičné „v-“
• zaměňování předpony „po-“ s částicí „po“ (např. po domluvě → není předpona)

Zdroj: článek Slabičná a neslabičná předpona