Informace od učitelek češtiny

HLAVNÍ STRÁNKA

  

SLOVNÍ DRUHY

  

DIKTÁTY

  

BÁSNIČKY

  

HÁDANKY

  
Téma

PŘEDPONY SLABIČNÉ A NESLABIČNÉ

Jak na to

Toto cvičení je vhodné hlavně pro žáky 4. ročníku základní školy, kteří se učí rozdíl mezi předložkou a předponou. Předložka se píše samostatně, dá se mezi ní a slovo vložit pád. Na rozdíl od předpony, která je nedílnou součástí slova.

Zdroj: Cvičení na předložky a předpony

Druhy předložek

Předložky se dělí podle původu na vlastní (= primární) a nevlastní (= sekundární).

Předložky vlastní jsou slova, která jsou jen předložkami, nejsou tedy nikdy nositeli významu. Primární předložky mohou být neslabičnéslabičné. Neslabičné jsou ty předložky, které jsou tvořeny jen jedním písmenem (souhláskou). V češtině se obvykle k takovýmto neslabičným předložkám vytváří druhá slabičná varianta, která je vokalizovaná (přidaly se samohlásky –e; -u). Například z neslabičné předložky „s“ se vytvoří slabičná předložka „se“. Vokalizace neslabičných předložek ale není vždy nutná, například „s otcem“, v jiných případech ale ulehčuje výslovnost a srozumitelnost (například „se psem“ je výraznější než „s psem“).

Již žáci na prvním stupni se učí, že některé předložky se nepíší na konec řádku – patří sem všechny neslabičné předložky (k, s, v, z), ale i jednopísmenné slabičné předložky (o, u). V textových dokumentech na počítači se tyto předložky obvykle spojí se slovem nezlomitelnou mezerou (v textových dokumentech zvaná také jako pevná mezera), a tím si pisatel zajistí, že tato předložka bude vždy stát na stejném řádku jako podstatné jméno (nebo zájmeno, číslovka), k němuž patří.

Naopak předložky nevlastní mohou být i jiným slovním druhem a souvisí vždy na konkrétním použití daného slova. Například: kolem, díky, blízko.

Nevlastní předložky mohly vzniknout z příslovcí (skrz), z příslovcí, které byly dříve podstatnými jmény (navrch), z podstatných jmen (zásluhou), ze sloves (počínaje), od zájmen (co do), případně jako spřežka dvou předložek (zpod).

Ukázka:

KolemPodstatné jméno – Jel s kolem na výlet.

Příslovce – Jel jen tak kolem.

Předložka – Jel kolem řeky.

Díky - Podstatné jméno - Vzdal jim velké díky.

Předložka – Díky tobě večer neusnu.

Blízko Příslovce – Stál moc blízko.

Předložka – Ubytoval se blízko nás.

Zdroj: Předložky

Cvičení na předložky, přípony a předpony

Zdroj: Předložky

Předpona s-

  • Předpona s- se píše tam, kde sloveso s touto předponou a slova od něj odvozená mají význam směřování dohromady (na jedno místo, k sobě, spolu), tu se také vyslovuje tato předpona v slabičné podobě se (například sejít se, seskupit, sešít, sepnout) a před v a nepárovými souhláskami s- (například sloučit, svinout, svézt, sbíhat se, scházet se, shromáždit se, spřátelit se, sbírat, scvrknout se)
    • Příklady: sejít se, scházet se, sehnat, shon, sebrat, sbírat, sevřít, svírat, sepnout, spínat, sdružit se, shromáždit se, srotit se, stisknout, sbalit, sklížit, slepit, spřáhnout, scelit, smísit, shrnout, skloubit, smrsknout, scvrknout se, stulit, sblížit se, spřátelit
  • Předpona s- se píše tam, kde sloveso s předponou a slova od něj odvozená mají význam směřování shora dolů nebo z povrchu pryč, tu se také vyslovuje předpona v slabičné podobě se (například sejít, seskočit) a před v a nepárovými souhláskami s- (například sjet, snést, smýt, svléct, spadnout, slétnout, stékat, srazit, smýt, smazat, sloupnout)
    • Příklady: sestoupit, seskočit, sejmout, sestřelit, sehnout, shýbnout, seškrábat, setřít, stírat, sletět, spadnout, stékat, shodit, srazit, skácet, strhnout, svléci, schýlit, sklopit, svalit, sloupat, smazat, smýt, stírat

Zdroj: Předpony s z

2. cvičení

(do) staveníčko -

(do) předu -

(do) louže -

(u) lesa -

(u) vnitř -

(u) chopit -

(po) mocník -

(po) cestě -

(bez) práce -

(bez) mocný -


Zdroj: Cvičení na předložky a předpony

1. cvičení

(bez) peněz -

(bez) vlasý -

(roz) dělat -

(do) práce -

(do) čtený -

(roz) mazlit -

(roz) loučení -

(s) otcem -

(s) pravit -

(do) běhnout -


Zdroj: Cvičení na předložky a předpony

3. cvičení

(o) cenit -

(o) ceně -

(vz) pomínka -

(v) lese -

(roz) pláclý -

(roz) česat -

(mezi) dveří –

(mezi) domy -

(místo) oken -

(místo) držící -


Zdroj: Cvičení na předložky a předpony

Předložky a předpony

Řada žáků, a někdy dokonce i dospělých, si plete předponu s předložkou. Zatímco předložka je slovní druh, který není součástí jiného slova a stojí v textu samostatně, tak předpona je součástí slovastojí před kořenem.

Například: bez vlasů (předložka) x bezvlasý (předpona)

Zdroj: Předložky

Předpona z-

  • Předpona z- se píše tam, kde vytváří k nedokonavým slovesům slovesa prostě dokonavá, vyjadřující dokončení děje (například pozorovat - zpozorovat , kazit - zkazit, pracovat - zpracovat, klamat - zklamat)
  • Předpona z- se píše tam, kde se pomocí jí tvoří dokonavá slovesa přímo z podstatných a přídavných jmen. Slova vyjadřující změnu stavu, tj. učinit nebo stát se tím, co znamená základní slovo (zúrodnit = učinit úrodným, zpříjemnit, zpomalit, zpohodlnět = stát se pohodlným, zkamenět, zčervivět).
  • V obou případech se vyslovuje tato předpona v slabičné podobě ze- (například: zetlít, zestárnout, zemřít, zevšednět) a před v a nepárovými souhláskami z- (například zjistit, zlámat, zničit, zranit, zvlhnout, zmodrat)
    • Příklady: zautomatizovat, zorganizovat, zosnovat, zúročit, zestárnout, zešedivět, zeslábnout, zesílit, zbarvit, zblednout, zcentralizovat, zčernat, zchudnout, zkalit, zkřivit, zlomit, zmrznout, zpestřit, zprostředkovat, zpustnout, ztichnout, ztuhnout, zesměšnit, zestátnit

Existují ale i případy, kdy se slovo s předponou s- nebo z- nedá zařadit ani podle jednoho z předcházejících pravidel a řídí se tradičně ustáleným způsobem psaní. Ten bývá většinou ve shodě s výslovností, například skončit, spolknout, svěřit, schovat, splatit, spotřebovat, sníst, strávit. Stejně tak píšeme předponu s- i v několika tradičně ustálených případech (strávit), třebaže v nich má předpona vlastně jen prostě zdokonavující význam a měla by tam být předpona z-. Existují ale i výjimky v několika tradičně ustálených spojení se píše předpona v neshodě s výslovností. Ve většině případů se jedná o slova, která již nevnímáme jako spojená s předponou, například zkoumat, zkoušet, zpět, zpěčovat se, zpěv, zpověď, zpravit, zprostit, zpupný, způsob, ztékat, zpytovat, způsobit, ztratit.

Pokud se před hláskou -h- píše předpona s-, výslovnost u takového slova bývá sch-, například shnít, shořet. Před hláskou -h- se ale může psát i předpona z-, v takovém případě výslovnost vychází z psané podoby slova, například zhostit se, zhlédnout, zhlížet.

Zdroj: Předpony s z

Předpony a přípony

Při stavbě slova se žáci učí rozeznat předponu, kořen, příponu a koncovku. Často si právě pletou předponu a příponu. Rozdíl je v postavení těchto částí, kdy předpona stojí před kořenem slovapřípona za ním. Ani předponu, ani příponu ale nemusí každé slovo obsahovat. Některá slova mohou mít jen předponu, některá jen příponu a některá nemusí mít ani příponu a ani předponu.

Například: předpona – rozchod (roz-), východ (vý-), prales (pra-),

přípona – chodník (-ník), lesník (-ník)

Zdroj: Předložky

Diktáty na předpony s-, z-

1. diktát

Shnilé brambory, slavnostní shromáždění, smíchat barvy, schránka důvěry, spřátelil se s mými známými, shodil tašku ze schodů, sjízdná sjezdovka, setřít podlahu, sbalit si kufr, zblednul strachy, ztichlá třída, ztvrdlý chleba, zchudlý šlechtic, zežloutlý list, zesmutnělá princezna, zesláblý kůň, zkřehlý zimou, zkrátit kalhoty, zmínka v knize, obzor ztemněl, kocour se stočil do klubíčka, strávil prázdniny, stravitelné jídlo, sestup z věže dolů, stáhnul kalhoty, svolal poradu, svalil se dolů, sjel dolů, řeky splynuly, zestárlý král, pěvecký sbor, sběr papíru, svěsil hlavu, svézt se stopem, sežehl si vlasy, shon lidí, zkumavka, sklopené oči, sklouzl po banánu, skládání písní, zvážnělý výraz, zfilmovaná pohádka, ztloustlá modelka

2. diktát

Sběh lidí, vojenský zběh, skreslit čáry dohromady, zkreslit fakta, zkopal psa, skopal míč ze schodů, skropil šátek slzami, zkropil na louce prádlo, smazal tabuli, zmazal si kalhoty, změna počasí, směna peněz, zmáčel si kalhoty, smáčel rty ve vodě, zmotal úkol, smotal klubíčko, zmrskal koně bičem, po praní se svetr smrskl, shlédl z věže na turisty, zhlédl nové divadelní představení, zjednal pořádek, sjednal si schůzku, zbil spolužáka, sbil poličku, zedřen námahou, sedřená kůže, svolal schůzi, zvolal hurá, zvolili předsedu, svolili s výletem

Zdroj: Předpony s z

Vyjmenovaná slova po v

vy, vykat, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň, vy-, vý- (předpony), vyza (druh ryby), cavyky, kavyl (bylina, tráva)

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Vysočany, Vyšehrad, Vyškov, Výtoň, Vyžlovka Povydří aj.

Pozor: vír (točivý pohyb vody, vzduchu), výr (pták), vískat (ve vlasech), výskat (jásavě křičet), vít (vinout, splétat věnce), výt (pes vyje), vížka (malá věžička), výška (vysoký), visutý (od viset), viklat (zub), zviklat (zbavit jistoty), zvykat si (přivykat)

Zdroj: Vyjmenovaná slova

Vysvětlení pravopisu

Slovo LECOS je nespisovné, proto nelze odůvodnit pravopis.

Slovo LECCO vzniklo spojením předpony LEC- a zájmena CO. V případě slova LECCOS došlo ještě k připojení souhlásky „S“ na jeho konec.

Při tvoření tvarů slova LECCO se skloňuje pouze jeho druhá část, tedy zájmeno CO. Předpona LEC- se nemění. Stejné tvary bude mít také slovo LECCOS, pouze se k nim vždy připojí zmíněná souhláska „S“.

Skloňování zájmena LECCO

1. pád lec-co

2. pád lecčeho

3. pád lecčemu

4. pád lecco

5. pád lecco

6. pád lecčem

7. pád lecčím

Skloňování zájmena LECCOS

1. pád lec-co+s

2. pád lecčehos

3. pád lecčemus

4. pád leccos

5. pád leccos

6. pád lecčems

7. pád lecčíms

Zdroj: Leccos nebo lecos

Co je správně

Sloveso zpytovat a všechna jeho příbuzná a odvozená slova se vždy píší s předponou "Z-". Varianta s předponou "S-" není přípustná. Přestože se u něj píše předpona z-, toto slovo nepatří ani do jedné ze dvou skupin, které jsou tvořeny předponou z- (od nedokonavých sloves vytvořená slovesa dokonavá; od podstatných a přídavných jmen vytvořená slovesa s významem: stát se tím, co znamená slovo základové). Sloveso zpytovat tedy nepatří ani k jedné z těchto skupin, neboť patří do skupiny slov, u nichž si je potřeba předponu zapamatovat. U slovesa zpytovat patří psaní předpony z- k ustáleným zvykům bez ohledu na výslovnost.

Zdroj: Zpytovat nebo spytovat

2. diktát na předpony s-, z-, vz-

V televizi vysílali zprávy. Pavel musel strachy zblednout. Zemědělci sklidili obilí. Nastoupila druhá směna. Na náměstí byl sběh lidí. Žena zbila psa. Muž zvolal silným hlasem. Obloha se zbarvila do růžova / dorůžova. Kůň se splašil a zvrhl vůz. Chlapec se vzpamatoval. Loď ztroskotala. Listí zčervenalo, zežloutlo a spadlo. Nechal jsem si spravit boty. Zvolili jsme předsedu. Schůzi jsme svolali na pátek. Ztěžoval mi moji situaci. Stěžoval si na bolest. Truhlář sbil prkna. Musím si lépe zorganizovat čas. Zmazal si kalhoty. Sportovec stál vzpřímeně. Musíme se vzchopit. Je třeba hodinu zpestřit.

Zdroj: Diktáty pro 7. třídu ZŠ

Vysvětlení správného tvaru slova ZKOUKNOUT

Jediný správný zápis slova ZKOUKNOUT a jeho tvarů je s předponou z- na jeho začátku.

Při vysvětlování bezchybného psaní slova ZKOUKNOUT můžeme opět využít sloveso zhlédnout. Stejně jako v jeho případě došlo také u slovesa ZKOUKNOUT ke spojení slova (zde KOUKNOUT) a předpony Z- (předpona z- slouží k vyjádření změny stavu nebo dokončení děje).

Tvary slovesa ZKOUKNOUT

  JEDNOTNÉ ČÍSLO MNOŽNÉ ČÍSLO
1. OSOBA (já) zkouknu (my) zkoukneme
2. OSOBA (ty) zkoukneš (vy) zkouknete
3. OSOBA (on) zkoukne (oni) zkouknou

 

Rozkazovací způsob

(ty) zkoukni, (my) zkoukněme, (vy) zkoukněte

Příčestí činné

zkouklzkouknul (Maminka zkoukla/zkouknula večerní zprávy.)

Příčestí trpné

zkouknut  (Islandský film ještě nebyl porotou zkouknut.)

Verbální substantivum

zkouknutí (Zkouknutí tohoto dílu tě nebude nic stát.)

Zdroj: Zkouknout nebo skouknout

Autoři obsahu

Mgr. Jitka Konášová

Mgr. Jana Ženíšková

Mgr. Jana Válková


PravopisČeský

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP