PŘEHLED

Pravopis slova byste

Co to vůbec to byste je? Jde o kondicionálový (podmiňovací) tvar pomocného slovesa být, s jehož pomocí se spolu s příčestím činným tvoří podmiňovací způsob 2. osoby čísla množného, například: Pokud byste měli zájem, vysvětlím vám to podrobněji.

Podle časového příznaku se rozlišují dva typy podmiňovacího způsobu (kondicionálu), a to podmiňovací způsob přítomný a podmiňovací způsob minulý.

Podmiňovací způsob přítomný se používá:

• ve větách, jejichž děj je podmíněný: Kdybyste si koupili lepší vysavač, měli byste lépe uklizeno.

• ve zdvořilých žádostech: Přišli byste zítra k nám?

• vyjadřujeme-li přání: Kéž byste mohli jet s námi.

Kompletní přehled časovaní v podmiňovacím způsobu přítomném

jednotné číslo množné číslo

1. os. psal bych psali bychom

2. os. psal bys psali byste

3. os. psal by psali by

Nyní je potřeba zdůraznit, že jen výše uvedené tvary jsou spisovné. Tvar bysme patří pouze do neformálních mluvených projevů a podoby *by jsme či *by jste jsou chybné, odborně hyperkorektní, to znamená vytvořené z přehnané snahy o jazykovou správnost a jen domněle správné.

Pokud jde o tvoření podmiňovacího způsobu u sloves zvratných, platí, že ve tvarech 2. osoby čísla jednotného užíváme stažené ses, sis: ty by ses nekoupal, aby sis ne

etl, kdyby ses podíval (nikoli *by jsi se, *kdyby jsi se, *aby jsi se = tvary hyperkorektní, nespisovné). Ostatní tvary se tvoří pravidelně, (viz přehled níže) a podoby *by jste si nebo *byste jsi jsou nespisovné!

Kompletní přehled časovaní v podmiňovacím způsobu přítomném pro slovesa zvratná

jednotné číslo množné číslo

1. os. napsal bych si napsali bychom si

2. os. napsal by sis napsali byste si

3. os. napsal by si napsali by si

Výše jsme zmínili, že podmiňovací způsoby jsou dva, tudíž nyní pár slov k podmiňovacímu způsobu minulému.

Podmiňovací způsob minulý se v současné češtině moc neužívá. Lze se s ním setkat spíše jen jako s prostředkem zdůraznění nebo stylizace, přičemž vyjadřuje neuskutečnitelnost děje spočívající v tom, že daný děj v minulosti měl nebo mohl proběhnout jinak, například: Kdybyste nám to napsali, tak bychom vás na tom nádraží byli čekali. Kdybych tehdy udělala něco takového, vůbec bych ti to byla neřekla.Byli bychom přinesli něco dobrého, kdybychom věděli, že máte výročí.

Kompletní přehled časovaní v podmiňovacím způsobu minulém

jednotné číslo množné číslo

1. os. byl bych psal byli bychom psali

2. os. byl bys psal byli byste psali

3. os. byl by psal byli by psali

A nakonec pro lepší vštípení správné podoby daného tvaru uvádíme několik příkladových vět.

Zdroj: článek Byste nebo by jste

Příběh

Ve svém příspěvku URČIT PODMĚT VE VĚTĚ KDO TI TELEFONOVAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olga Zdražilová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mmm.

Zdroj: příběh Určit podmět ve větě kdo ti telefonoval

Přehled otázek na slovní druhy

Jednou z nejužitečnějších pomůcek je přehled otázek ke slovním druhům. Díky nim lze většinu slov zařadit velmi rychle.

• Podstatná jména: kdo? co?
• Přídavná jména: jaký? který? čí?
• Zájmena: kdo? co? jaký? který? (zastupují jiná slova)
• Číslovky: kolik? kolikátý? kolikrát?
• Slovesa: co dělá? co se děje?
• Příslovce: kde? kam? kdy? jak? proč?

Zdroj: článek Jak se ptáme na slovní druhy

Příběh

Ve svém příspěvku VĚTNÉ ČLENY - PŘEHLED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Kovář.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel TV.

Zdroj: příběh Větné členy - přehled

Rozvíjející větné členy – přehled a souvislosti

Kromě základní dvojice podmět a přísudek se ve větách velmi často objevují tzv. rozvíjející větné členy. Ty doplňují význam jádra věty a poskytují bližší informace o osobách, věcech, dějích i okolnostech.

Mezi rozvíjející větné členy řadíme předmět, přívlastek, doplněk a příslovečné určení. Každý z nich má své typické otázky i postavení ve větě.

Zdroj: článek Větné členy - přehled

Obsah

Tento obsah slouží jako materiál k připomenutí těchto povídek. Nikdy se nemůže vyrovnat přečtení knihy, nedokáže nahradit autentičnost a úsměvnost Nerudových povídek.

Týden v Tichém domě

Tato povídka nemá jednoho hlavního hrdinu, je to takový přehled různých událostí lidí z jednoho domu během týdne. Povídka spíše vykresluje zvyky a vlastnosti lidí. Slečna Žanýnka byla nemocná a Josefínka ji nesla snídani, ale nemohla se na ni dobouchat. Našli ji mrtvou.
Paní Bavorová byla posluhovačkou paní domácí. Paní domácí i její dcera byly vcelku líné a řešily jen možnou svatbu. Byly i falešné, předstíraly přátelství s někým, koho vlastně neměly rády.
Pan doktor nepřál Václavovi a Márince jejich lásku. Sám byl ale zamilovaný do Josefíny.
Doktor bydlel v podnájmu u úředníka Lakmuse. Jeho dcera Klárka milovala doktora, přestože byl starý. Paní Lakmusová se snažila doktora vyzpovídat, jestli by si vzal jejich Klárku, ten si ale myslel, že se baví o Josefíně. A omylem souhlasil se svatbou.
Pan domácí přišel domů a nechal si zavolat paní Bavorovou, aby jí řekl, že bude její syn Václav propuštěn z kanceláře, protože napsal ošklivou báseň na členy kanceláře. Václav se o tom dozvěděl od prezidenta kanceláře.
Konal se pohřeb Žanýnky a paní hospodská se paní Bavorové ptala, jestli jí aspoň příbuzní Žanýnky dali nějaké peníze za její službu. Ona řekla, že ne, že jí pomáhala z dobroty srdce. Václav ji doprovázel na hřbitov.
Pan doktor psal na úřad, že se bude ženit. Chtěl si vzít Josefínu, aby si nemusel vzít Klárku. V tu chvíli přišel Václav a dal mu přečíst svoji novelu. Chtěl se stát spisovatelem, ale neměl peníze na počáteční reklamu. Doktor se od něj dozvěděl, že se o víkendu Josefína provdá. Ženich Josefíně trochu vyčítal, že dávala doktorovi naději.
Slečna Marie pomluvila před nadporučíkem Kořínkem slečnu Matyldu a její rodinu, že jsou chudí, a ten šel raději doprovodit Marii domů, než by zůstal s Matyldou.
Paní Bavorová vyhrála peníze při sázení, ale rozhněvala si u toho svou přítelkyni hospodskou.
Rodina domácích byla v dluzích. A proto se začali sbližovat s Bavorovými a chtěli provdat Matyldu za Václava, ten na to přistoupil, aby se pomstil za vyhození z úřadu.

Ukázka:

„Tedy se zavěste!“ pronesl Václav hlasem měkkým, podávaje jí rámě.

„I já se nechci po pansku vést - ani neumím!“

„Vždyť to ale není po pansku! Budu vás jen podporovat, cesta je daleka, jste unavena pohnutím - zavěste se přec, maminko!“ Vzal jí ruku a zavěsil sám do svého lokte. -

Pohřební vůz se pohnul. Za ním šel jen Václav s matkou. Václav kráčel pyšně jako po boku vznešené kněžny.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Povídky malostranské

Příběh

Ve svém příspěvku VĚTNÉ ČLENY - PŘEHLED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr Korejcik.

Zdroj: příběh Větné členy - přehled

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

• vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
• skloňují se
• můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
• příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
• určujeme u nich:
• rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
• číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
• pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
• vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
• mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)

2. Přídavná jména = adjektiva

• vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
• ptáme se na ně: jaký, který, čí
• skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
• mají tvar podle podstatných jmen
• můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
• příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
• určujeme u nich:
• pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
• druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
• vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
• přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)

3. Zájmena = pronomina

• zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
• shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
• příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
• určujeme u nich:
• druh (osobní – já, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
• rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
• číslo (jednotné, množné)
• pád (7. pádů jako u podstatných jmen)

4. Číslovky = numeralia

• vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
• dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
• podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
• kolik? – základní: deset, několik
• kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
• kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
• kolikrát? kolikanásobný?

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Slovní druhy

Příběh

Ve svém příspěvku VĚTNÉ ČLENY - PŘEHLED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Korejcik.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Větné členy - přehled