Nově se zavádí možnost převodu doposud běžného vozidla zapsaného v registru silničních vozidel do registru historických vozidel (při splnění předepsaných podmínek) a prodlužuje se platnost testování historických vozidel na 24 měsíců.
Zdroj: článek Přepis vozidla od 1.6.2017
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL INFORMACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan |Vyskočil.
Dobrý den,
zdravím Vás a jen malou poznámku k situaci kolem pana Primuly.
Hospoda na Vyšehradě je vyhlášeným mafianským doupětěm. Bylo místem kde se stýkali bossové a kmotři od 90.let. To mě na tom zaujalo najvíce, zvláštˇpo dotazech novinářů. A to je to co mi na tom všem smrdí. Tato hospoda a ještě Žluté lázně. tam si vykukové dohadovali z novináři krytí. Tak bych o tom začal trochu přemýšlet. Zdravím pana Babiše. At´ si dá pozor kdo mu mydlí schody.
Vyskočil
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ladislav Kabrhel.
Vážený pane Babiši,
líbí se mi Vaše výstižná slova - Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat, ne voják.
Je zřejmé, že je to reakce na válečnickou minulost generála Petra Pavla, který už dne 11.10.2015 navrhoval nejvyššímu velení NATO, čj. 254 DSC 15F, bod 86, aby rozmístilo jaderné zbraně ve východní Evropě a Pobaltí, s čímž
narazil u USA.
A proto Češi volte Babiše, je to jediná záruka míru, my nejsme ve válce jak to tvrdí premiér Fiala.
S pozdravem L. Kabrhel
Zdroj: příběh Andrej babiš kontakt e mail informace
Novela zákona č. 56/2001 Sb. nově umožňuje provádět na kterémkoliv úřadě obce s rozšířenou působností tyto operace:
Protokol o evidenční kontrole vozidla má nově platnost 30 dní (doposud 14 dní).
Zdroj: článek Přepis vozidla od 1.6.2017
V naší poradně s názvem PLNÁ MOC V ZASTOUPENÍ JINÉ PLNÉ MOCI PŘEPIS VOZIDLA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milda.
Ano, přesně tak to jde udělat, ale obě plné moci musí mít ověřené podpisy. Musí být ověřen podpis vašeho syna a na té druhé plné moci musí být ověřen váš podpis a její přílohou musí být ověřená kopie plné moci od vašeho syna. Takže celkem tři ověření (dva podpisy a jedna ověřená kopie).
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Olga Sofie Urbanová.
Dobrý den tedy strašně moc vám děkuji za odpověď. Hodně mi to pomohlo. Přeji krásný den
Zdroj: příběh Plná moc zastupování vzor
Stále zůstává možnost, aby při přepisu vozidla mohl jednat jeden člověk za nového i stávajícího vlastníka na základě úředně ověřené plné moci. Zde můžete vidět, jak vypadá plná moc na přepis vozidla. Na základě této plné moci může zplnomocněná osoba podat žádost o zápis změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel.
Pokud při změně vlastníka vozidla neposkytne součinnost starý nebo nový vlastník vozidla pro společné podání žádosti o zápis změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel, provede registrační místo zápis změny v registru na základě žádosti jednoho z nich za podmínky doložení převodu vlastnického práva. Úřad nespolupracujícímu vlastníkovi sdělí, že tato žádost byla podána.
Aby bylo možné k takové změně i bez nespolupracujícího ať již dosavadního či nového vlastníka vozidla přistoupit, musí být splněny následující podmínky:
Teprve jsou-li splněny tyto podmínky, existuje reálná možnost, že řízení skončí provedením změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel. V opačném případě bude řízení zastaveno a v registru silničních vozidel bude i nadále zapsán dosavadní vlastník a provozovatel.
Zdroj: článek Přepis vozidla od 1.6.2017
Novelizace zákona 56 2001 Sb také nabízí možnost přidělení zvláštní RZ s omezenou platností pro vývoz do jiného státu na silniční vozidlo, které má schválenou technickou způsobilost a není zapsáno v registru silničních vozidel v České republice. Místně příslušným je obecní úřad obce s rozšířenou působností podle místa provozovny prodejce.
Zdroj: článek Přepis vozidla od 1.6.2017
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumil Jiroušek.
Přeji vše NEJ, hodně zdraví a pevné nervy Mému premiérovi Andreji Babišovi k jeho dnešním narozeninám.Vypusťte z hlavy "stádo" hlupáků, závistivců a jim podobných. Užijte v kruhu rodinném klid a pohodu.
Hezky den přeje Jiroušek Bohumil
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bob.
Zdravím pane Babiši,
po dlouhé době opět reaguji,sice ne na důchody a různá opatření, kterých zřejmě bylo potřeba. Zajímá mne, komu vadí nákupy z různých internetových obchodů MIMO EU. Je to, jak bych řekl, opětovný podraz na české obchodníky. EU si pšoukne a my, coby suverénní stát (už dlouhou dobu pozoruji, že tímto suverénním státem nejsme, ale pouhým poskokem), jsme podělaní od hlavy až k patě. Doufám, že se státy MIMO EU, rovněž obchodní cestou spojí a vše, co činíme my a EU jim, vrátí i s úroky. Že by lobbing pro Českou poštu, do které se sypou miliardy a bezedná díra se ne a ne zaplnit? Na zbraně a jejich modernizaci máme, jen to musí někdo zaplatit - tak co takhle občan. Není toho na něj už trochu moc? Dřeme jako koně - jednou bude lépe, naše práce je mimo jiné zdaněna. Cokoliv koupíme, platíme daně. Cokoli vyprodukujeme - platíme daně i za to ho*no ze septiku. Prostě daně stíhají daně a pořádně už ani nevíme za co. Sto tisícům "nadřazených" občanů tohoto státu to nevadí, mají nějaký ten miliónek, či miliardu, ale co to ostatní? Jsem POUZE jedem z deseti miliónů pravda, ale NE ovce. I když v minulosti byl můj volební hlas Váš, v dalším volbách zcela určitě nebude. Občané, zamyslete se, kam až chcete dojít a co ještě "unesete".
Přeji úspěšné nastartování naší ekonomiky a věřte, až tu nebudem, bude LÍP.
Jiroušek Bohumil
Zdroj: příběh Andrej babiš kontakt e mail
Pokud zjistíte, že s doplňováním máte potíže, přečtěte si náš článek „Vyjmenovaná slova“, kde si můžete zopakovat nejen daná vyjmenovaná slova, ale najdete v něm i příklady slov, na které si máte dávat pozor.
Zdroj: článek Cvičení na vyjmenovaná slova po b
Z právního hlediska je při přepisu vozidla a použití plné moci na automobil nejprve nutné uzavřít kupní smlouvu. Vlastnictví k vozidlu na kupujícího přechází v momentě předání vozidla. Od této doby přecházejí na nového vlastníka všechna práva, ale také povinnosti.
Prodávající musí vozidlo po uzavření kupní smlouvy odhlásit na odboru dopravy z evidence vozidel. K tomu potřebuje následující doklady:
Na odboru dopravy se do technického průkazu zapíše odhlášení vozidla a poté se doklady předají kupujícímu.
Převodem vozidla také zaniká povinné ručení. Povinné ručení zaniká dnem, kdy to pojistník (prodávající) oznámí pojišťovně. Pouhý převod nepostačuje k tomu, aby povinné ručení zaniklo. Změnu vlastníka je nutné nahlásit co nejdříve na pojišťovně. Pro případ sporů je dobré mít o nahlášení změny vlastníka na pojišťovně doklad. Těmito úkony přepis vozidla pro prodávajícího končí.
Kupující by ihned po obdržení všech dokladů od prodávajícího měl na vozidlo uzavřít povinné ručení, aby mohl vozidlo začít používat.
Následně je třeba navštívit stanici technické kontroly (STK), kde je nutné provést na své jméno evidenční kontrolu. Pokud není na vozidle platná technická kontrola, je nutné provést měření emisí a technickou kontrolu. Evidenční kontrola je její součástí a v tomto případě ji tedy není nutné provádět samostatně. Posledním krokem nového majitele je žádost o přihlášení vozidla u příslušného dopravního odboru.
Nemůžete-li se k přepisu dostavit osobně, je možné nechat někoho vše vyřídit za vás, a to na základě plné moci. Není potřeba ji mít úředně ověřenou.
Zde je vyhotovena plná moc k přepisu vozidla.
Zdroj: článek Plná moc
Rozbor díla:
Děj se odehrává v malé železniční stanici v roce 1945, tedy v době vypjaté atmosféry druhé světové války, kdy stanicí denně projíždí několik takzvaně ostře sledovaných vojenských německých transportů. Hlavní postavou je mladý Miloš Hrma. Ten se po své tříměsíční neschopnosti vrací do práce. Léčil se z úrazu, který si způsobil, když se pokusil o sebevraždu kvůli své přítelkyni.
Místo a doba děje:
V protektorátu Čechy a Morava, druhá světová válka
Hlavní postavy:
Znaky:
Ich-forma, retrospektiva
Jazyk:
V drtivé většině je použit jazyk spisovný, ale autor občas používá nespisovné výrazy jako prdeláč, ceckounek, fofrovat a podobně.
Hlavní myšlenka díla:
Kritika fašismu a druhé světové války, která přinesla mnoho škod na lidských životech.
Obsah:
Miloš Hrma nastoupí po několika měsících zpět do práce na malou železniční stanici, kde má zatím funkci záškoláka. Během těch měsíců, co byl pryč, se léčil ze svého pokusu o sebevraždu. Když ale nastoupí zpátky do svého zaměstnání, řeší se zde právě menší incident. Výpravčí Hubička se při noční službě miloval s telegrafistkou Zdeničkou a otiskl jí štábní razítka na pozadí, čehož si pak všimla dívčina matka. Tuto událost přijíždí řešit dopravní šéf Slušný, který měl mimochodem povýšit přednostu na dopravního inspektora, ale když ho uviděl, přednosta byl neupravený a celý ušpiněný od svých milovaných holubů. S vyšetřováním mu pomáhá rada Zedníček. Omezování osobní svobody to nakonec být nemohlo, protože Zdenička se přiznala, že to taky chtěla, a tak se rozhodnou, že s Hubičkou zavedou alespoň disciplinární řízení za hanobení němčiny, státního jazyka, protože na razítku byly německé nápisy. Hrma ale vidí v Hubičkovi svůj vzor, který o všem ví a který je statečný.
Stanicí jezdily často „ostře sledované“ vlaky, na frontu i z fronty, vozily těžké zbraně, vojáky či utrápená zvířata, kterých bylo Hrmovi strašně líto. Hrma sice Němce jako většina Čechů nenáviděl, ale když viděl pohledy zraněných a utrápených vojáků, uvědomil si, že to jsou také lidé. Když mu ovšem Hubička řekl, že tudy pojede druhý den okolo půlnoci jeden z ostře sledovaných vlaků naložen velkým množstvím zbraní, neváhal Hrma přislíbit Hubičkovi pomoc.
Druhý den za ním na stanici přišla Máša, kvůli které si tehdy podřezal žíly. Byl totiž nešťastný z toho, že selhal při jejich prvním milování. Nyní mu Máša přišla povědět, že se o to budou moci pokusit pozítří znovu. Hrma souhlasil, i když se toho obával. Chtěl si dokázat své mužství, a tak šel za paní přednostovou, aby ho trochu zasvětila do sexuálního života. Ta ho ale pro svůj vysoký věk odmítla. Další příležitost se mu naskytla, když si chtěla jedna dáma koupit jízdenku do Kerska. Na vlak by ale musela čekat až do rána. Když se jí Miloš svěřil se svým problémem, zažije s ní své první milování a žena se poté rozhodne jít do Kerska pěšky.
Z tohoto zážitku byl tak strašně moc šťastný, že si byl jist úspěchem při plánované noční protiněmecké akci. Jen byl trochu překvapen, že jindy tak pohodový a silný Hubička je nyní rozrušený, neposedí a vypadá dost bledě. Ale chystaný plán stejně uskuteční. Hubička zařídí zpomalení vlaku chvilkovou červenou na semaforu. Semafor je také místo, kam vylezl Miloš, aby odtud hodil nálož na vlak plný zbraní. To se Hrmovi sice povede, ale z okolní budky ho uvidí německý voják a oba vypálí ze zbraně ve stejnou chvíli. Německý voják je zasažen do břicha, Miloš do ramene. Tato rána způsobí, že Miloš spadne ze semaforu, a to kousek od vojáka. Bylo mu jasné, že oba zemřou. Nechtěl se dívat na utrpení svého protivníka, který stále volal „Mutti“, a tak do něj Miloš ještě dvakrát střelil. Přemýšlel, že kdyby toho vojáka potkal při jiné příležitosti, byli by možná i přáteli. Hrma zemřel ruku v ruce s Němcem.
Zdroj: článek Bohumil Hrabal
Jules Gabriel Verne se narodil 8. února roku 1828 ve městě Nantes. Verne je považován za jednoho z nejoblíbenějších autorů vědeckofantastické literatury, jejíž základy jsou právě v některých jeho dílech.
Otec Vernea pracoval jako právník a jeho matka pocházela z námořnické rodiny. Jules Verne měl ještě čtyři mladší sourozence, bratra Paula a sestry Annu, Mathildu a Marii.
Když mu bylo šest let, byl poslán do penzionátu při škole. O rok později nastoupil do školy v Saint-Stanislav. Verne zde patřil k lepším žákům, byl dobrý například v latině a zeměpisu. Poté studoval v semináři Saint-Donatien. Asi v šestnácti nastoupil na školu Lyceé Royal. Maturitu složil v osmnácti letech v roce 1846 v Rennes.
O jeho dětství se vypráví řada příhod, které nemusí být zrovna pravdivé. Jedním takovým příběhem je jeho snaha stát se plavčíkem v jedenácti letech a vydat se do Indie, aby získal korálový náhrdelník pro svoji sestřenici. Tomuto pokusu měli rodiče včas ale zabránit.
Když dokončil střední školu, šel do Paříže studovat práva. K nastěhování do Paříže si nevybral zrovna ideální dobu, protože zrovna probíhala revoluce. V Paříži žil v nájemním bytě s dalším studentem. Během studia prožil také svou první lásku, která ale neměla šťastný konec. Rodiče jeho milované dívky s jejich vztahem nesouhlasili, a tak ji provdali za jiného. Vzpomínky na toto „příkoří a nespravedlnost“ si v sobě Verne nesl po celý život a projevily se také v jeho literárních dílech, kde se objevují hrdinky, které byly nedobrovolně provdány. V Paříži často navštěvoval literární salóny a divadla. Sám se pokoušel psát hry, a také velmi četl. Mezi jeho oblíbené spisovatele patřil Victor Hugo a Alexander Dumas.
Život v Paříži ale pro něj nebyl jednoduchý po finanční stránce, často měl finanční problémy, které se snažil řešit i doučováním a výpomocí u advokáta, který byl jeho přítel. Nedostatek peněz způsobil také Verneův špatný zdravotní stav. Verne měl problémy se zažíváním a se žaludkem. Jeho zdravotní stav také zhoršovala paralýza obličejových nervů, kterou za život trpěl několikrát, pravděpodobně v důsledku zánětu středního ucha.
Radost také neměl z toho, že byl povolán do zbraně. Jeho názory byly od té doby silně antimilitaristické.
Advokátské zkoušky složil i přes různé těžkosti a začal tak pracovat jako advokát.
Verne se na svatbě svého přítele seznámil se sestrou nevěsty 26 letou Honorií Morelovou, která byla vdovou a měla dvě dcery. V roce 1857 se s ní oženil. Měli spolu syna Michela.
V roce 1886 se Verne ocitl blízko smrti, když na něj synovec v pominutí smyslů vystřelil. Verneovi se ale podařilo ho odzbrojit.
V šedesáti byl jako známá osobnost zvolen radním města Amiens.
Ne všechny knihy, které jsou Verneovy přičítány, opravdu napsal on sám bez cizích rad a zásahů. Některé knihy dokončil po jeho smrti jeho syn. Zároveň Verneovi při tvorbě pomáhali i jeho bratr a nakladatel, kteří mu poskytovali řadu cenný rad. Autorství jiných knih mu byla přisuzována jen proto, aby se zvýšila prodejnost těchto knih (například Trosečník z Cynthie). V dalších knihách se zase Verne inspiroval příběhem, který napsal někdo jiný a on tento příběh jen upravoval.
Verne je považován za zakladatele vědeckofantastické literatury, protože ve svých knihách předpověděl řadu technických a vědeckých objevů a vynálezů (například skafandr, lety do vesmíru, elektrický motor, tank, vrtulník...)
Jules Verne zemře 24. března 1905 v Amiensu. Knihy, které nestihl dokončit, dokončil jeho syn a vydával je po jeho smrti.
Zdroj: článek Jules Verne
ESCALUS: veronský vévoda: Vévoda v příběhu působí jako neutrální postava, nepřiklání se na stranu ani jednoho z rodů. Jeho samotného nepřátelský svár několikrát zasáhne ztrátou příbuzných. Pokusí se jej vyřešit zákazem bojů. V příběhu působí jako spravedlivý a moudrý vládce města, který se nenechá ovlivnit ve svém rozhodnutí ani osobní ztrátou. Je rád, že se nepřátelství mezi Monteky a Kapulety vyřešilo, ale mrzí ho způsob řešení.
MERKUCIO: šlechtic, příbuzný vévody a přítel Romea: Merkucio je jedním z nejlepších přátel Romea. Merkucio v příběhu působí jak prudký a výbušný mladík, který se neváhá chopit zbraně, aby pomstil čest svého přítele. Zároveň nenávidí Kapulety a nenechá si ujít příležitost se s nimi pustit do slovní, či i fyzické půtky. Merkucio se vyžívá v dlouhých promluvách často o ničem. Zároveň ale mohou působit jeho promluvy vtipně, například jeho konverzace s Juliinou chůvou. Merkucio nakonec doplatí na sváry mezi oběma rody.
PARIS: příbuzný vévody: Paris od začátku příběhu vystupuje jako nápadník Julie. Snaží se přemluvit Kapuleta, aby mu ji dal za ženu. Na jejím věku nevidí nic špatného. Nevadí mu, že je tak mladá. Julii má pravděpodobně opravdu rád a po její smrti, ji chce navštěvovat na hřbitově a v závěru si přeje zemřít po jejím boku. Paris doplatí na to, že se snaží bránit Juliinu (Kapuletovu) hrobku. Kdyby byl ochotný vyslechnout Romea a nereagoval tak prudce, mohl příběh v jeho případě dopadnout jinak.
MONTEK: otec Romea: Montek působí v příběhu jako starý muž, kterého také trápí svár mezi jeho a Kapuletovou rodinou. Zároveň je ale ochotný bránit čest své rodiny. Má velmi rád svého syna a trápí ho, když vidí, že je Romeo nešťastný.
PANÍ MONTEKOVÁ: matka Romea: Paní Monteková není v příběhu příliš výraznou postavou. I paní Monteková miluje svého syna a chce, aby byl šťastný.
ROMEO: Syn Monteka a hlavní hrdina: Romeo je mladý muž, který na začátku příběhu působí jako zoufalý mladík, který je nešťastně zamilován. V neopětované lásce se nějakou dobu utápí a má pocit, že již nikdy nikoho nebude milovat. Když se ale setká s Julií, je první láska lehce zapomenuta, takže Romeo působí mírně nestále. Jeho vztah s Julií postupuje ale velmi rychle. Romeo se nebojí vyznání svých citů. Romeo je ve městě známý jako hodný, mladý muž. Zároveň se ale mladý Montek snaží nezapojovat do sporů mezi rody. Když ale zemře jeden z jeho nejlepších přátel, pomstí se jeho vrahovi. Přestože pak svého činu lituje. Jeho lásku k Julii staví i nad svůj život.
BENVOLIO: Romeův bratranec a přítel: Benvolio v příběhu působí jako rozumný mladík, který ví, že fyzické řešení sporů není vždy správným řešením. Benvolio má důvěru vévody, který věří pravdivosti jeho slov.
KAPULET: otec Julie: Pan Kapulet je hlava rodiny Kapuletů, proto se ho spory mezi rody úzce dotýkají. I on ochotně brání čest své rodiny, zároveň má ale sporů dost. Když Romeo přijde nepozván do jeho domu, nevyhodí ho, věří, že se Romeo bude chovat, jak má. Pan Kapulet se projeví jako milující, ale zároveň tvrdý otec, který nesnese dceřin odpor. Když se domnívá, že jeho dcera zemřela, velmi se trápí.
PANÍ KAPULETOVÁ: matka Julie: Paní Kapuletová prožívá spor mezi Monteky a Kapulety více než její manžel. Když je zabit její milovaný synovec, chce se pomstít. Hodlá najmout někoho, kdo by Romea sprovodil ze světa. Velmi si přeje, aby se její dcera dobře vdala, vůbec jí nevadí, že Julii je teprve třináct let. Líbí se jí představa, že se její dcera vdá za hezkého a mladého šlechtice.
TYBALT: bratranec Julie: Tybalt působí jako velmi prchlivý a výbušný mladík, který hledá jakoukoliv záminku k boji s Monteky. Těžce nese, že musí poslechnout svého strýce a nevyužít dokonalou záminku. Tybalt si svou smrt způsobí sám.
JULIE: hlavní hrdinka: Julie je velmi mladá dívka, která se ještě netouží vdávat. Svůj názor změní, až když se seznámí s Romeem. Julie velmi miluje své rodiče a rodinu, ale Romea miluje více. Julie se postaví rozhodnutí rodičů, když si odmítne vzít Parise. V okamžiku, kdy zemře Tybalt, v ní bojují dva city, lítost nad bratrancem a lítost nad manželem. Julie raději volí smrt než život bez Romea.
CHŮVA: vychovatelka Julie: Chůva vychovává Julii od malička, když zemřela její vlastní dcera. Chůva je velmi výřečná a dokáže vést dlouhé monology. Je jasné, že má v rodině Kapuletů zvláštní postavení. Velmi miluje mladou Julii a je na ní pyšná. Zná Juliino tajemství, přesto ho neprozradí. Zároveň pro ni Juliin tajný sňatek nemá takový význam, nevadilo by ji, kdyby se Julie vdala podruhé za Parise.
OTEC LORENZO: mnich: Otec Lorenzo zná Romeovo tajemství o neopětované lásce. Je rád, že se Romeo zamiloval do Julie. Velmi si přeje, aby skončilo nepřátelství mezi rodinami. Snaží se toho dosáhnout různými způsoby, je ochoten se uchýlit i ke klamstvu.
Zdroj: článek Romeo a julie
Přímým zdrojem diagnostických informací je analýza školních výkonů a speciální testy i zkoušky hodnotící výkony dítěte v jednotlivých percepčních oblastech.
Vyšetření dítěte se skládá z několika částí, většinou jej provádí speciální pedagog nebo psycholog, který s dítětem provede krátký rozhovor a naváže osobní kontakt. Dítě se při neformálním hovoru uvolní, je zbaveno napětí, popíše své problémy a způsob, jak se s nimi vyrovnává, možnosti jejich překonávání, situaci v rodině a ve škole, dosavadní nápravná opatření a podobně. Během hovoru má odborník možnost posoudit řeč, hodnotit slovní zásobu, vyjadřovací schopnosti, výslovnost a jiné.
Mezi další vyšetření patří zjištění úrovně intelektu – IQ (inteligenční kvocient) – pro vyloučení poruchy v důsledku nižší úrovně mentálních schopností. Vyšetření provádí individuálně a standardizovanými metodami zásadně psycholog. Nejčastěji používaný je Wechslerův test, který je určen pro děti od 5 do 16 let. Test se skládá z deseti subtestů, neprovádí se najednou u dětí s oslabenou pozorností a soustředěností. Dále se používají Ravenovy progresivní matice upravené odborníky pro běžnou populaci; jejich předností je snadné a rychlé vyhodnocení.
Následuje vyšetření čtení, zahrnující vyšetření rychlosti čtení, porozumění čtenému textu, analýzu chyb a chování dítěte při čtení. Používají se standardizované testy čtení s různou obtížností, testy se provádí jednotlivě a zapisují se na záznamový arch. Výkon ve čtení se srovnává s normovanými texty posledního průzkumu čtenářské dovednosti z osmdesátých let. Vyšetřuje se psaní a pravopis dítěte. Sleduje se samostatný písemný projev i opis textu. Při vyšetření pravopisu se používá zvláštních diktátů, srovnávají se diktáty psané ve škole a v poradně. Zjišťuje se rozvoj grafomotoriky i psacích návyků (způsob sezení při psaní, držení psacího náčiní, způsob a rychlost psaní), provádí se analýza chyb.
Cenné informace o grafomotorice poskytují kresebné zkoušky – test Binderové, obkreslování obrazců Matějčka a Vágnerové, test lidské postavy Goodenoughové a jiné.
Standardizované zkoušky pro dysgrafii prozatím nejsou, v praxi se užívají osvědčené a ověřené postupy. Úroveň psaní hodnotí speciální pedagog z hlediska grafické, pravopisné a obsahové stránky, přičemž se všechny oblasti v hodnocení vzájemně ovlivňují. Diagnostickými nástroji jsou opis, přepis, diktát a volný písemný projev. Hodnotícími ukazateli grafické stránky písemného projevu jsou: sezení při psaní, držení psacího náčiní, pracovní tempo, tvary písmen (plynulost tahů, přítlak), velikost písmen, rychlost vybavování písmen a jejich uspořádání na ploše.
Žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vzdělání způsobem, který odpovídá jejich potřebám, při současném využití speciálních pomůcek. Při hodnocení těchto žáků, jejich přijímání ke studiu i při jeho ukončování se přihlíží k povaze postižení nebo zvýhodnění (zákon 561/2004 Sb., vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných).
Zdroj: článek Dysgrafik
Proces osvojování psaní vytváří dvě vzájemně se ovlivňující oblasti - grafomotoriku a mentální funkce. Předpokladem správné techniky psaní je dodržení hygienických a pracovních návyků. Psaní vyžaduje správné sezení a držení těla, kdy je hlava nesena v prodloužení trupu, vzdálenost očí od podložky je 30–35 cm. Dolní končetiny se opírají o podložku a holenní i stehenní kosti svírají přibližně pravý úhel. Ruce se zlehka opírají o psací stůl.
Výcvik psaní v 1. ročníku se dělí na tři období, v první, přípravné fázi nazývané předslabikářová se připravují žáci na psaní. Podpůrná cvičení, která se provádí před psaním i v jeho průběhu jsou například pohyby prstů – dotýkání prstů obou rukou, postupně dotýkání palce s dalšími prsty, oddalování a přibližování prstů (nůžky), mávání prstů, kroužení, „hra na klavír“. Využívá se sestava z dlaní – dotyk špičkami prstů k sobě (špička lodě), dotyk palců a ukazováčků (brýle), hnízdo z dlaní. A poslední je cvičení pohybové paměti – opakování cviků předvedených učitelem, spojování cviků do krátkých sestav, sledování uvolňovacích cviků a jejich nápodoba zpaměti.
Správné držení psacího náčiní je předpokladem plynulého psaní, které je třeba cvičit od předškolního věku, kdy dítě bere do ruky tužku nebo klasickou pastelku. Ruka se zlehka dotýká malíčkem papíru, psací náčiní drží dítě ve třech prstech. Ukazováček vede pohyb dolů, prostředníček nahoru a palec podporuje pohyb vpřed. Pro nácvik správného úchopu lze použít již v předškolním věku tužky, pastelky a násadky takzvaného trojhranného programu.
Uvolňovací cviky (průpravné cviky) předcházejí nácviku psaní. Provádí se nejprve na svislé ploše, protože pohyb směrem dolů je nejsnazší, potom na šikmé a nakonec na vodorovné podložce. Žáci mohou používat křídy, voskové pastely, uhel, tužky s měkkou tuhou. Psací náčiní musí snadno zanechávat stopu, aby si dítě nezvykalo na silný tlak. Cviky se provádí zpočátku na balicí papír či jinou velkou plochu papíru, která se postupně zmenšuje, dítě používá stále menší formát, až je schopno provést nacvičený tvar do linek.
Ve druhé fázi, takzvané slabikářové, jde o vlastní nácvik psaní. Výuka začíná psaním tvarových prvků písmen v liniatuře. Prvky písmen píšou žáci měkkou tužkou a později plnicím perem – musí co nejpřesněji napodobit tvar, velikost, sklon čar, oblouků, oválů a zátrhů. Také dodržují plynulé psaní a esteticky rytmizují grafický záznam v liniatuře. Psaní písmen psací abecedy vychází z poznání tiskacích písmen. Od začátku nácviku se využívají čtyři základní formy práce – opisování textu napsaného psacím písmem, přepis tištěného textu, diktát a autodiktát. V této fázi žáci píší především do písanek.
Učitel probere a upevní s žáky poslední písmeno abecedy a nastává poslední, třetí etapa psaní, kdy dochází ke zdokonalování rukopisu. Tato etapa se nazývá poslabikářové období. Děti opakují, vylepšují rukopis, celkovou úpravnost a psaní s porozuměním. Trvale je opravováno sezení a držení pera při práci. Rychlost psaní bývá asi 10 písmen za minutu a výška písma se snižuje na 5 milimetrů.
Ve 2. ročníku žáci vylepšují svůj rukopis a celkovou úpravnost. Učí se psát plynulým rovnoměrným pohybem slova i celé věty, správně umisťují diakritická znaménka a docvičují písmenka z 1. ročníku. Prodlužuje se doba aktivního psaní a průměrná rychlost psaní se blíží k 20 písmenům za minutu. Dbá se na jednoduchou úpravu písemných prací.
Osobitý rukopis se vytváří ve 3. ročníku a nesmí být v rozporu s požadavky na čitelnost, úhlednost a rychlost psaní, v tomto období je kvantita psaní 32 písmen za minutu. Ve třetím ročníku je velikost písma už mezi 3–4 milimetry. Sklon písma by měl být asi 70 stupňů, pokud je sklon menší, je písmo ležaté a málo čitelné. Sklon písma nad 90 stupňů vytváří písmo zvrácené. Úprava písma souvisí s uspořádáním textu na ploše. Písařskou zručností, rozumovými schopnostmi spolu s rozvojem motorických schopností je ovlivněna rychlost písma, která je kvantitativním znakem písma
Ve 4. a 5. ročníku si žáci opakují, upevňují a rozvíjejí dovednosti, znalosti i návyky v psaní. Grafický záznam používají ve všech předmětech, formují písemně své myšlenky a názory.
K nácviku se využívá takzvaná schůdková metoda:
Zdroj: článek Dysgrafik
Hra Romeo a Julie začíná prologem, v němž vystupuje chór, který převypráví příběh dávného nepřátelství veronských rodů Kapuletů a Monteků. Z těchto rodů pocházejí oba hlavní hrdinové. Již z prologu je jasné, jak příběh dopadne.
Scéna začíná na veronském náměstí, kde se spolu baví dva sluhové od Kapuletů. Jeden z nich se neustále vychloubá, že až potká Monteky, tak je spráská a jejich ženy znásilní. V tom okamžiku přicházejí sluhové od Monteků. Oba Kapuletovi sluhové vědí, že si ale musí začít Montekové, aby byli v právu. Proto naplánují, jak Monteky vyprovokují. Sluhové se chvíli dohadují a pak tasí zbraně. Boj zastaví Benvolio, ale vytáhne u toho meč. V tu chvíli přichází Tybalt a začne se bít s Benvoliem. Sbíhají se obyvatelé Verony a jsou na oba rody rozzlobeni. Přibíhají i pan Kapulet s paní Kapuletovou a pan Montek s paní Montekovou. Oba muži se také chtějí zapojit do boje. Boj zastaví až vévoda, který rozhodne, že již nesmí dojít k žádnému boji mezi těmito rody pod trestem smrti. Všichni odcházejí a zůstanou jen Montekovi s Benvoliem. Benvolio jim popravdě vypoví, jak začal boj. Paní Monteková se ho také ptá, jestli neviděl Romea. Benvolio přizná, že ho spatřil, jak se o samotě prochází. Montekovi vědí, že je Romeo nešťastný, ale nevědí proč a to je trápí. Benvolio jim slíbí, že od přicházejícího Romea zjistí, co ho trápí. Romeo mu svěří, že je zamilovaný, ale že jeho láska nemá naději, protože se zamiloval do ženy, která složila slib, že bude jeptiškou.
I druhá scéna se odehrává na ulici, kde i Kapulet projevuje zájem o to, aby byl mezi oběma rody mír. Zároveň ho mladý Paris žádá o ruku Julie. Kapulet má ale pocit, že je Julie ještě mladá, je jí teprve třináct let. Nebude ale jejich případné lásce bránit. Zve také Parise na maškarní ples, který pořádá. Seznam hostů dá svému sluhovi, aby pozvané obešel. Sluha ale neumí číst, a tak poprosí přicházejícího Benvolia a Romea, aby mu to přečetli. Ti tak učiní a sami se rozhodnou, že na ples půjdou. Romeo jde hlavně proto, že na plese bude i jeho láska Rosallina.
Paní Kapuletová přichází za Julií, aby s ní vedla vážný rozhovor o svatbě. U rozhovoru zůstává i chůva, která Julii vychovala. Chůva vzpomíná, jaká byla Julie jako dítě. Paní Kapuletová velmi chválí Parise, považuje ho za nejkrásnějšího muže z města. Julie matce nevzdoruje, slibuje, že si bude Parise na plese více všímat.
Další scéna začíná před domem Kapuletů, kde se Romeo, Benvolio a Merkucio chystají vejít dovnitř. Benvolio a Merkucio se těší, jak budou tančit a zlomí pár dívčích srdcí. Romeo si myslí, že večer stráví v koutě pozorující svou lásku a přátelé.
U Kapuletů začíná ples a Romeo spatří krásnou dívku. V tu chvíli si uvědomí, že doteď nikoho nemiloval. Ptá se sluhy, co je to za dívku, ale ten to netuší. Jeho hlas ale zaslechne Tybalt a pozná ho. Chce se s ním být, ale Kapulet to nedovolí, vidí, že se Romeo chová slušně, a tak nechce, aby se u něj Romeovi něco stalo. Rozčilený Tybalt raději z plesu odejde. Romeo mezitím tančí s Julií. Oba se do sebe zamilují a vymění si několik polibků. Když Julie odchází za matkou, Romeo se dozví, kdo je ta dívka, která ho okouzlila. Společně s přáteli Romeo odchází. Julie posílá chůvu, aby zjistila, kdo byl ten muž, do něhož se zamilovala. Od chůvy se dozvídá, že je to Romeo Montek. Julie je z toho nešťastná a odchází do ložnice.
Já že jsem miloval? To jsem byl slepý.
Tohle je křišťál. Tamto byly střepy.
Křivdíš své ruce, poutníčku můj milý,
vždyť poutá moji ruku oddaně,
tím dotykem se obě políbily,
jak při modlitbě jsou teď spoutané.
Jediná moje láska musí být
jediná moje nenávist. Ten cit
dříve než narodil se, zemřít měl,
Můj milovaný je můj nepřítel.
Druhé jednání začne promluvou chóru, který shrne city obou milenců.
Romeo se v noci prochází kolem zahrad Kapuletových a rozhodne se přeskočit plot. U toho ho spatří Merkucio a Benvolio, myslí si, že stále truchlí po Rosallině, a tak odejdou.
Romeo stojí pod Juliiným balkonem a šeptem jí vyznává lásku, mezitím na balkon přichází Julie a i ona mu ji vyzná, aniž by tušila, že je Romeo pod balkonem. Romeo ji osloví, oba si uvědomují nebezpečí, které Romeovi hrozí, když je v jejich zahradách, ale Romeovi je to jedno. Domluví se, že se vezmou. Julie zítra k Romeovi pošle ráno posla, kterému má Romeo říci, kde a kdy se sejdou. Oba jsou díky vzájemné lásce velmi šťastní.
Romeo, Romeo, ach, proč jsi Romeo?
Zřekni se otce, zapři svoje jméno,
a jestli nechceš, zapřu já svůj rod
a navždy budu patřit pouze tobě.
Romeo jde za Lorenzem, aby ho požádal, aby je oddal. Lorenzo se vrací ze sběru bylinek a myslí si, že Romeo nespí kvůli jeho nešťastné lásce k Rosallině. Je ale rád, že Romeo se té pošetilé lásky zřekl. Zároveň ho překvapilo, že se Romeo tak rychle dokázal zamilovat do jiné ženy. Nakonec souhlasí s tím, že je oddá, protože věří, že jejich svatba usmíří oba rody.
Na Romeo čekají Benvolio s Merkuciem, jsou rádi, že má Romeo najednou dobrou náladu. Přichází tam Juliina chůva, ze které si Merkucio dělá legraci. Romeovi přátelé odejdou a Romeo se s chůvou domluví, že Julie odpoledne přijde k bratrovi Lorenzovi a chůva mu v noci spustí žebřík z Juliina pokoje, aby k ní mohl vyšplhat.
Julie netrpělivě čeká na chůvu, která konečně přichází. Po dlouhém rozhovoru, kdy ji chůva napíná, se konečně dovídá o chystané svatbě a odchází za Lorenzem.
Bratr Lorenzo je oddá.
Třetí jednání začíná v ulicích Verony, kde se Benvolio a prchlivý Merkucio setkávají s Tybaltem, který čeká na Romea. Merkucio se s Tybaltem vzájemně urážejí. Přichází Romeo a Tybalt ho chce vyzvat na souboj, Romeo to odmítá s tím, že to nemůže udělat, protože musí mít Tybalta z nějakého tajného důvodu rád. Merkucio nevydrží urážky, kterými Tybalt Romea zahrnuje a tasí. Romeo se je snaží dostat od sebe, ale Tybalt Merkucia bodne pod Romeovou rukou. Merkucio umírá. Romeo cítí vinu a vztek. Když se vrátí Tybalt, tak Romeo s Tybaltem bojují a Tybalt zemře. Benvolio donutí Romea utéct, protože zná rozkaz vévody popravit toho, kdo se bil. Přichází stráže, chtěli zatknout Tybalta, ale vidí, že zemřel. Benvolio vévodovi popravdě vypoví, jak se to stalo. Paní Kapuletová ale chce smrt Romea za ten zločin na Tybaltovi. Paní Kapuletová totiž nevěří, že by Tybalt zabil Merkucia. Montek se naopak svého syna zastává. Vykonal jen spravedlivý trest. Vévoda rozhodne, že Romea potrestá vyhnanstvím z Verony. Romeo se nesmí vrátit pod trestem smrti.
Merkucio: Mor na vaše rody!
Žrádlo pro červy ze mne udělaly!
Tohle je konec! Mor na vaše rody!
Julie mezitím netuší, co se na ulici stalo a těší se na Romeův noční příchod. Chůva jí ale přijde sdělit informace o souboji. Julie se chvíli domnívá, že zemřel Romeo a cítí obrovský žal. Pak se dozví, že Romeo zabil jejího bratrance. Na chvíli se na Romea zlobí, ale pak si uvědomí, že její manžel je pro ni víc důležitý než její bratranec. Trápí se ale tím, že je Romeo vyhnán z Verony. Chůva jí slíbí, že Romea najde u bratra Lorenza a pošle ho za Julií.
Mezitím se Romeo dozvídá od Lorenza, že byl odsouzen k vyhnanství, tento trest považuje za horší než smrt, protože musí být od Julie, velmi se trápí. Přichází chůva, která ho společně s knězem povzbudí. Chůva odchází s vědomím, že Romeo za Julií večer přijde. Lorenzo Romeovi slibuje, že mu bude posílat zprávy do Mantovy a pokusí se pro něj vyprosit milost.
Večer se Kapuletovi dohodnou s Parisem na jeho sňatku s Julií, který se má konat ve čtvrtek.
Romeo odchází od Julie a naopak paní Kapuletová k Julii přichází. Sděluje ji, že Romeo se trestu nevyhne a že Julie se bude vdávat. Ta si odmítá vzít Parise. Nakonec se pan Kapulet rozčílí a řekne, že buď si Parise vezme, nebo ji vyžene z domu. Chůva Julii přemlouvá, aby si Parise vzala, že je lepší než Romeo. Julie předstírá souhlas a chystá se za Lorenzem.
Julie přichází k Lorenzovi, kde je ale už Paris, který s knězem domlouvá čtvrteční svatbu. Paris věří, že ho Julie miluje. Julie chce od Lorenza radu, co má udělat, protože si Parise nevezme, nezradí svou lásku. Radši se probodne dýkou, kterou si přinesla. Lorenzo jí pomůže. Dá jí extrakt z bylinek, který navodí stav podobný smrti na dobu 42 hodin. Všichni ji budou považovat za mrtvou a až ji donesou do hrobky, tak si pro ni přijde Romeo a společně odejdou do Mantovy. Julie s plánem souhlasí.
Julie přichází domů a slibuje, že už bude poslušná. Svatba se přesouvá na zítřejší den. Vše se musí přichystat.
Julie přemluví chůvu, aby ji přes noc nechala samotnou a přes určité pochybnosti vypije obsah lahvičky, kterou dostala od bratra Lorenze.
Čtvrtá scéna se odehrává ráno, kdy se celý dům chystá na svatbu. Přichází už i Paris. Chůva se vydává za Julií, aby jí pomohla chystat se na svatbu.
Chůva najde mrtvou Julii, přichází i paní Kapuletová, pan Kapulet, Paris a kněz Lorenzo. Rodiče i Paris se velmi trápí. Lorenzo se je snaží utěšit, že takto je Julii určitě lépe. Svatební oslavy se změní na smuteční hostinu.
Romeo se v Mantově od svého sluhy dozvídá, že Julie zemřela a je pochována v hrobce Kapuletů. Hodlá umřít a být pochován s ní. Proto se vydá za chudým lékárníkem a přemluví ho, aby mu dal jed. Vydá se pak do Verony.
Bratr Lorenzo se dozvídá, že bratr Jan nemohl Romeovi předat vzkaz. Rozhodl se tedy, že Julii z hrobky pomůže sám a napsal Romeovi znovu. Hodlal Julii schovat u sebe.
Paris jde se svým pážetem na hřbitov. Paris přikáže pážeti, aby zůstal venku, schoval se a dal mu znamení, jestliže se bude někdo blížit. Když Paris vejde do hrobky, slyší znamení od pážete. Schová se a uvidí přicházejícího Romea s jeho sluhou. Romeo dá sluhovi dopis pro jeho otce a pošle ho pryč. Jeho sluha se ale venku schová. Paris si myslí, že jde Romeo zhanobit mrtvé, a tak se mu postaví. Romeo se s ním nechce být. Chce zemřít. Dojde ale k souboji a Paris zemře, před smrtí si přeje spočinout vedle Julie. Romeo ho tam zanese, rozloučí se s Julií a vypije jed. Romeo zemře. Přichází otec Lorenzo a vidí Romeova sluhu. Dozvídá se, že Romeo je v hrobce. Má o něj strach. Když přijde do hrobky, vidí krev, mrtvého Parise i Romea. V tu chvíli se probouzí Julie. Lorenzo z venku slyší hlasy a chce odvést Julii. Ta ale odmítne opustit mrtvého Romea. Lorenzo odchází. Julie se pokusí otrávit tak, že políbí Romeova ústa, na kterých ulpěl jed. Protože se ale blíží stráže, tak se probodne Romeovou dýkou. Strážný najdou znovu zemřelou Julii, mrtvého Romea i Parise. Chytnou kněze i Romeova sluhu. V tu chvíli přichází vévoda a Kapuletovi. Chtějí vědět, co se to děje. Přichází i Montek a dozvídá se o smrti syna. Zároveň informuje vévodu o smrti své ženy, kterou zlomilo vyhnanství Romeovo. Vévoda vyzpovídá Lorenza, a tak se všichni dozví, že Romeo a Julie byli manželé. Přiznal také, že dal Julii uspávací nápoj, po kterém vypadala jako mrtvá. Řekl, že Romeo se o jeho plánu bohužel nedozvěděl, a tak se vydal sám pro Julii, ale našel už mrtvého Romea i Parise. Řekl také, že Julie bez Romea odmítla odejít. Sluha dosvědčil, že to on řekl Romeovi o tom, že Julie zemřela. Nakonec se oba rody usmířily. Montek slíbil, že vystaví Julii krásný památník se zlatou sochou. Kapulet zase vystaví zlatou sochu Romeovi.
Vévoda: Monteku, Kapulete, vaše zášť
se obrátila proti vám a nebe
miláčky vaše zahubilo láskou.
I já, že jsem byl příliš shovívavý,
ztratil své drahé. Všechny stihl trest.
Zdroj: článek Romeo a julie
Babsky – lidově, domácky, zbaběle, slabošsky
PŘÍKLAD: Babsky utekl, když se lekl.
Babičkovsky – přístup babičky
PŘÍKLAD: Když se oblékla do starého oblečení, vypadala velmi babičkovsky.
Babravě – neobratně, zdlouhavě se zabývat něčím, piplavě, namáhavě, pracně, nimravě
PŘÍKLAD: Babravě se dal do práce.
Baculatě – kulaťoučké, boubelaté, buclatě,
PŘÍKLAD: Jeho ručičky vypadaly na fotkách velmi baculatě.
Bačovsky – ovčácky
PŘÍKLAD: Na masopust se oblékl bačovsky.
Badatelsky – kdo bádá, konající vědní výzkum
PŘÍKLAD: Badatelsky se dal do hledání příčin problému.
Bahnitě – plně bahna, připomínající bahno
PŘÍKLAD: Bahnitě mokrá půda se pod kroky lidí propadala.
Bachratě – tlustě, břichatě, mající kulaté tvary
PŘÍKLAD: Polštáře na posteli vypadaly po ustlání bachratě.
Bájně – myticky
PŘÍKLAD: Bájně známá místa se nacházela na území Řecka.
Báječně – překrásně, nádherně, velkolepě, znamenitě
PŘÍKLAD: Na dovolené se měla celá rodina báječně.
Bakalářsky – nižší hodnost na univerzitách
PŘÍKLAD: Bakalářsky ukončené studium zajišťuje bakalářský titul
Bakelitově – plastově
PŘÍKLAD: Stará auta vypadala velmi bakelitově.
Bakteriálně – jednobuněčně
PŘÍKLAD: Bakteriálně enzymatické přípravky se prodávají v mnoha obchodech.
Baladicky – (balada = kratší chmurná slovesná báseň) chmurně, ponuře
PŘÍKLAD: Baladicky laděná báseň byla oceněná širokou veřejností.
Balisticky – podle nauky o pohybu vržených těles
PŘÍKLAD: Balisticky přesná střela skončila mimo terč.
Balzámově – vonná pryskyřice cizokrajných dřevin, léčivá mast, utišující prostředek
PŘÍKLAD: Šampón na vlasy působil i balzámově. Maminčina ukolébavka působila na malé děti balzámově.
Balzámovaně – konzervované balzámem
PŘÍKLAD: Tělo v hrobce vypadalo (na)balzámovaně.
Banálně – všedně, triviálně, otřele,
PŘÍKLAD: Banálně jednoduchý příklad vyřešily děti během chviličky. Banálně jednoduchá operace se náhle zvrtla.
Banánově – v souvislosti s banány (chutnající, vonící po banánech, tvarem připomínající banán)
PŘÍKLAD: Banánově lahodná zmrzlina sklidila u dětí úspěch.
Baňatě - připomínající báň
PŘÍKLAD: Spolužákův nos vypadal zepředu dost baňatě.
Barbarsky - nevzdělaně, surově, hrubě, zaostale,
PŘÍKLAD: Barbarsky vychované děti neměly šanci na lepší život.
Barevně – v barvách, podle barev
PŘÍKLAD: Barevně uspořádané ponožky ležely v maminčině šuplíku.
Bariérově – s bariérami, zábradlím
PŘÍKLAD: Bariérově uspořádaná škola byla pro handicapované žáky nepřístupná.
Barmsky – v barmském jazyce
PŘÍKLAD: Barmsky se dorozumíte hlavně v Barmě.
Barokně – v uměleckém slohu 16 – 18. století
PŘÍKLAD: Barokně vytvořený kostel se pomalu rozpadal a potřeboval rekonstrukci.
Barvitě – pestrobarevně, živě, výrazně, rozmanitě
PŘÍKLAD: Barvitě vylíčený životní příběh dojal mnoho posluchačů.
Barvoslepě – nerozeznávající barvy
PŘÍKLAD: Po vadě zraku začal Pavel vidět barvoslepě.
Basově – basovým zvukem
PŘÍKLAD: Hudebníkova kytara zněla na koncertě velmi basově.
Básnicky – básnickým způsobem
PŘÍKLAD: Básnicky vyjádřený přívlastek je typickým prvkem literatury.
Basketbalově – košíková
PŘÍKLAD: Basketbalově zaměřená střední škola vyhrála Mistrovství Evropy v basketbalu.
Baskicky – v baskickém jazyce
PŘÍKLAD: V dnešní době se baskicky málokdo dorozumí.
Bazarově – v bazaru
PŘÍKLAD: Bazarově prodávané auto bylo za rozumnou cenu.
Bazénově- pro bazén, v souvislosti s bazénem
PŘÍKLAD: Dámská jarní bunda byla bazénově modrá.
Bázlivě – bojácně, ustrašeně, plaše
PŘÍKLAD: Malé dítě vypadalo ve školce velmi bázlivě.
Bděle – pozorně, ostražitě
PŘÍKLAD: Při noční hlídce se táborník bděle rozhlížel kolem sebe.
Béčkově – ne na prvním místě
PŘÍKLAD: Béčkově hodnocený film u odborníků zcela propadl.
Bedlivě – pozorně, pečlivě
PŘÍKLAD: Učitelka při čtvrtletní práci bedlivě sledovala každý pohyb žáků.
Běžecky – v běhu
PŘÍKLAD: Běžecky úspěšný závodník se umístil v soutěži na prvním místě.
Bělavě – stávající se bílým, zbarvený do běla
PŘÍKLAD: Bratrovy ponožky visící na šňůře bělavě zářily do dálky.
Bělorusky – v běloruském jazyce
PŘÍKLAD: Při komunikaci s Poláky zkoušel mluvit bělorusky.
Bělošsky – příslušník bílého plemene
PŘÍKLAD: V Jihoafrické republice se nachází školy bělošsky hojně navštěvované.
Bělostně – úplně bíle
PŘÍKLAD: Bělostně skvoucí sníh se třpytil na svazích hor.
Benátsky – v souvislosti s Benátkami
PŘÍKLAD: Benátsky významným místem je kostel sv. Marka.
Benevolentně – laskavě, shovívavě, blahovůle
PŘÍKLAD: Při rozhodování o povýšení zaměstnanců rozhodoval ředitel benevolentně.
Bengálsky – bengálským jazykem
PŘÍKLAD: Při cestě Bengálskem se naučil několik slov bengálsky.
Bestiálně – krutě, surově, dravě
PŘÍKLAD: Bestiálně krutý vrah byl popraven na elektrickém křesle.
Betonově – pevně
PŘÍKLAD: Betonově pevný základ domů byl narušen vodou.
Bezbariérově – jsoucí bez bariér
PŘÍKLAD: Některé přístupy do školy působily bezbariérově.
Bezbarvě – nevýrazně
PŘÍKLAD: Bezbarvě vypadající kapalina vydávala silný zápach.
Bezbolestně – probíhající bez bolesti
PŘÍKLAD: Chirurgický zákrok probíhal bezbolestně.
Bezbožně – nevěřícně, hříšně, nemravně
PŘÍKLAD: Loupežníci, lupiči a vrazi žijí často velmi bezbožně.
Bezbranně – neozbrojeně, neschopně obrany
PŘÍKLAD: Malé a roztomilé lvíče vyhlíželo v kleci velmi bezbranně.
Bezbřeze – nesmírně
PŘÍKLAD: Při rozhodování o jménu dítěte otec bezbřeze souhlasil s matkou.
Bezcenně – bezvýznamně, nehodnotně, jsoucí bez ceny
PŘÍKLAD: V porovnání se svým nadřízeným si dělník připadal bezcenně.
Bezcitně – necitelně, krutě, otrle, tvrdě
PŘÍKLAD: Když se kamarádky pohádaly, Alena jí bezcitně vpálila ošklivé věci.
Bezděčně – neúmyslně, mimovolně, spontánně,
PŘÍKLAD: Rodinné tajemství bezděčně prozradil svému nepříteli.
Bezděky – spontánně, mimovolně, nevědomky
PŘÍKLAD: Bezděky mu svým chováním potvrdila stanovisko, které zastával.
Bezdětně – bez dětí
PŘÍKLAD: Mnoho rodin žije v současnosti bezdětně z finančních důvodů.
Bezduše – bez ducha, bez života, bez vědomí, omezeně, hloupě, mrtvě
PŘÍKLAD: Víla bloudila bezduše po kraji.
Bezdůvodně – neodůvodněně, neopodstatněně
PŘÍKLAD: Zloděj bezdůvodně napadl stařenku.
Bezectně – jsoucí bez cti, nečestně
PŘÍKLAD: Rytíř se bezectně zmocnil kouzelného předmětu.
Bezedně – jsoucí bez dna, hluboce
PŘÍKLAD: Některé propasti působily bezedně.
Bezejmenně – jsoucí beze jména, nepojmenovaně, anonymně
PŘÍKLAD: Neznámý voják byl na hřbitově pohřben bezejmenně.
Bezelstně – jsoucí bez lsti, neznající lsti, upřímně, přímě, pravdivě
PŘÍKLAD: Malé děti se na svět dívají bezelstně.
Bezesně – jsoucí bez snů, bez spánku
PŘÍKLAD: Když se trápil, strávil mnoho nocí bezesně přemýšlením.
Bezhlavě – jsoucí bez hlavy, zmateně
PŘÍKLAD: Adam se bezhlavě vrhl na řešení cizích problémů.
Bezhotovostně – prováděné zúčtováním na bankovních kontech, bez použití hotových peněz
PŘÍKLAD: Spousta zákazníků platí v obchodech bezhotovostně.
Bezcharakterně – neprojevující pevný charakter, bezzásadově, nečestně
PŘÍKLAD: Při prodeji nemovitého majetku se choval velmi bezcharakterně.
Bezkrevně – jsoucí bez krve
PŘÍKLAD: Mrtvola, která ležela na pitevně, působila velmi bezkrevně.
Bezmezně – neomezeně, nekonečně, nesmírně
PŘÍKLAD: Hned po jejich seznámení se do ní bezmezně zamiloval.
Bezmocně – jsoucí bez síly, slabě, bezbranně
PŘÍKLAD: Když jeho dítě onemocnělo, tak se cítil velmi bezmocně.
Bezmyšlenkovitě – jsoucí bez myšlenek
PŘÍKLAD: Bezmyšlenkovitě se vydal na cestu za babičkou.
Beznadějně – nedávající naději, zoufale, naprosto, úplně
PŘÍKLAD: Beznadějně se zamiloval do jejího úsměvu.
Bezobsažně – jsoucí bez myšlenkového obsahu, prázdně, neplodně, sterilně, naplano, planě, naprázdno, bez užitku, marně
PŘÍKLAD: Při komunikaci jeho věty nedávaly smysl a působily bezobsažně.
Bezobslužně – bez obsluhy, nevyžadující lidský zásah
PŘÍKLAD: Některé mycí linky fungovaly bezobslužně.
Bezodkladně – nesnášející odklad, neodkladně, naléhavě, nutně
PŘÍKLAD: Bezodkladně se vydal na cestu na dovolenou do Chorvatska.
Bezohledně – jednání bez ohledu, konaný bez ohledu
PŘÍKLAD: Se svými přáteli jednal ve vzteku velmi bezohledně.
Bezostyšně – jsoucí bez ostychu, nestoudně
PŘÍKLAD: Když chtěl získat její srdce, jednal velmi bezostyšně.
Bezpartijně – neorganizovaně v politické straně
PŘÍKLAD: V politice se angažoval bezpartijně.
Bezpáteřně – nemající pevné přesvědčení, bezcharakterně, bezzásadově
PŘÍKLAD: Když mu někdo něco vyčítal, tak se zachoval bezpáteřně.
Bezpečně – bez nebezpečí, nepochybně, zaručeně
PŘÍKLAD: Z večírku dorazili domů bezpečně. Bezpečně rozumím probírané látce.
Bezplatně – konané bez úplaty, neplaceně
PŘÍKLAD: Některé banky nabízejí určité služby bezplatně.
Bezpodílově – existující bez podílu, společně
PŘÍKLAD: Manželé mohou sdílet nějaký majetek bezpodílově.
Bezpodmínečně – jsoucí bez podmínek, bezvýhradně, naprosto
PŘÍKLAD: Bohužel s tebou nemohu bezpodmínečně souhlasit.
Bezpodstatně – neopodstatněně, neodůvodněné, bezdůvodně
PŘÍKLAD: Některé požadavky vypadaly bezpodstatně.
Bezpochyby – nepochybně, určitě, jistě
PŘÍKLAD: Bezpochyby s ředitelem všichni dělníci souhlasili.
Bezporuchově – bez poruch
PŘÍKLAD: Stroje ve firmě fungovaly bezporuchově.
Bezpracně – bez práce
PŘÍKLAD: Někdy se dají peníze vydělat bezpracně.
Bezprašně – bez prachu
PŘÍKLAD: Některé místnosti ve firmě působily bezprašně.
Bezprecedentně – jsoucí bez precedentu (precedent = předchozí případ, skutek, soudní rozhodnutí, které slouží jako model pro něco podobného v budoucnu)
PŘÍKLAD: Rozhodnutí soudu proběhlo bezprecedentně.
Bezprizorně – jsoucí bez domova, opuštěně
PŘÍKLAD: Když jim vyhořel dům, skončili bezprizorně na ulici.
Bezprostředně – nezprostředkovaně, přímě, těsně, blízce, upřímně
PŘÍKLAD: Bezprostředně po teroristickém útoku vydaly vlády odsouzení útoku.
Bezpředmětně – jsoucí bez věcné náplně, bezdůvodně, zbytečně
PŘÍKLAD: Řešit, kde bude kamarád bydlet, začalo působit bezpředmětně.
Bezpředmětově – nepotřebuje být doplněno předmětem, subjektově
PŘÍKLAD: Bezpředmětově se vztahy navázat nedají.
Bezpříkladně – jsoucí bez příkladu, bez obdoby, neobyčejně, nevídaně, neslýchaně
PŘÍKLAD: Bezpříkladně štědrý byl aspirant na Nobelovu cenu za mír.
Bezpříspěvkově – konaný bez finanční náhrady
PŘÍKLAD: Některé humanitární organizace nemohou existovat bezpříspěvkově.
Bezpříznakově – bez příznaku
PŘÍKLAD: Některá imunitní onemocnění mohou začít bezpříznakově.
Bezradně – nevědoucí si rady
PŘÍKLAD: Po dopravní nehodě si připadal bezradně.
Bezrizikově – jsoucí bez rizika
PŘÍKLAD: Lidé beroucí drogy nežijí zrovna bezrizikově.
Bezruce – jsoucí bez rukou, bezradně
PŘÍKLAD: Při starání se o malého sourozence si připadal bezruce.
Bezstarostně – jsoucí bez starosti
PŘÍKLAD: Vánoční svátky se rozhodl prožít bezstarostně.
Bezstykově – jsoucí bez spár a styků
PŘÍKLAD: V současnosti existují koleje, které jsou připojené bezstykově.
Beztaktně – jsoucí bez taktu, netaktně, bezohledně
PŘÍKLAD: Při jednání s podřízenými se někdy choval beztaktně.
Beztrestně – nepodléhající trestu
PŘÍKLAD: Lidé s politickou imunitou mohou beztrestně páchat různé přestupky proti zákonu.
Beztřídně – jsoucí bez společenské třídy
PŘÍKLAD: Některé režimy chtěly, aby jejich společnosti působily beztřídně.
Beztvárně – jsoucí bez určitého tvaru, amorfně
PŘÍKLAD: Bez pomoci kadeřnice mé vlasy vypadají beztvárně.
Bezúčelně – jsoucí bez účelu, neúčelně, zbytečně, marně
PŘÍKLAD: Mládež často zabíjí bezúčelně čas.
Bezúhonně – jsoucí bez úhony, mravně
PŘÍKLAD: Nový zaměstnanec naší firmy působil zcela bezúhonně.
Bezúročně – jsoucí bez úroků
PŘÍKLAD: Na trhu existují i banky, které za určitých podmínek půjčují bezúročně.
Bezúspěšně – jsoucí bez úspěchu, neúspěšně, marně
PŘÍKLAD: Známý novinář bezúspěšně kandidoval na prezidenta.
Bezútěšně – nelze utěšit, neposkytující útěchu, zoufale, smutně, ponuře, neutěšeně
PŘÍKLAD: Vyhodili ho ze zaměstnání, ztratil byt a celkově jeho životní situace působila bezútěšně.
Bezuzdně – přesahující běžnou míru, nezřízeně
PŘÍKLAD: Při oslavě narozenin se bezuzdně bavil.
Bezvadně – jsoucí bez vady, dokonale, naprosto, krásně, skvěle, báječně, výborně
PŘÍKLAD: Bezvadně padnoucí oblek byl skvělým doplňkem jeho dokonalého zevnějšku.
Bezvládně – neschopen pohybu, nehybně
PŘÍKLAD: Když omdlel, zůstal bezvládně ležet na ulici.
Bezvýhradně – jsoucí bez výhrad, naprosto
PŘÍKLAD: Bezvýhradně důvěřoval jen své nejbližší rodině.
Bezvýchodně – jsoucí bez východiska, zoufale
PŘÍKLAD: Jeho životní situace působila po vyhazovu ze zaměstnání dosti bezvýchodně.
Bezvýsledně – jsoucí bez výsledku, neúspěšný, marný
PŘÍKLAD: Bezvýsledně se snažil přijít na řešení neřešitelného problému.
Bezvýznamně – jsoucí bez významu, nedůležitě, nicotně
PŘÍKLAD: Některé jeho předcházející známosti působily v porovnání s jeho životní láskou dost bezvýznamně.
Bezzásadově - neřídící se zásadami, bezcharakterně
PŘÍKLAD: Někteří lidé, aby uspěli v politice, tak se začali chovat bezzásadově.
Bezzubě – jsoucí bez zubů
PŘÍKLAD: Čarodějnice se bezzubě usmála na svou budoucí oběť.
Běžně – obyčejně, obvykle, normálně
PŘÍKLAD: Běžně nenosím oblek do práce.
Béžově – žlutohnědě
PŘÍKLAD: Béžově hnědý svetr velmi slušel blonďaté dívce.
Bianko – nevyplněn, prázdně
PŘÍKLAD: Pokutový blok zůstal tak jak byl, bianko.
Biblicky – podle Bible
PŘÍKLAD: Biblicky přesný životopis Ježíše Krista.
Bídně – mizerně, obtížně, zchátrale, nuzně, uboze, chatrně, politováníhodné, hanebně, ničemně, podle
PŘÍKLAD: Po rozchodu s přítelkyní se cítil velmi bídně.
Bigotně – přehnaně zbožně, velmi pobožně, přehnaně a nesnášenlivě věřící
PŘÍKLAD: Bigotně věřící lidé nemají rádi lidi jiného vyznání.
Bilančně – hodnotící přehled výsledků činnosti, porovnání příjmů a vydání k jistému datu
PŘÍKLAD: Jedním z druhů obchodů na současném trhu jsou i bilančně neutrální obchody, které nevystupují ani jako dlužník, ani jako věřitel.
Bilaterálně – dvojstranně, oboustranně
PŘÍKLAD: Bilaterálně uzavřená dohoda je tím nejběžnějším typem smlouvy.
Bilingválně – aktivně užívané dvou jazyků, dvojjazyčně
PŘÍKLAD: Děti vyrůstající v rodině, kde je jeden rodič neslyšící, bývají často vzdělávány bilingválně.
Bíle – mající barvu sněhu
PŘÍKLAD: Bíle zbarvené stromy navozovaly příjemnou zimní atmosféru.
Běloučce – mající barvu sněhu
PŘÍKLAD: Srst malého králíčka vypadala běloučce.
Binárně – dvojčlenně, dvojitě, dvojkově
PŘÍKLAD: Na digitálních počítačích se číselné soustavy dají binárně převést.
Biograficky – životopisně
PŘÍKLAD: Historické knihy jsou často psány i biograficky.
Biologicky – (biologie= věda zabývající organismy)
PŘÍKLAD: Biologicky jsou si rody různých zvířat podobné.
Bipolárně – dvoupólově
PŘÍKLAD: Mezi duševní poruchy patří i bipolárně afektivní porucha.
Bizarně – podivně, neobvykle, zvláštně
PŘÍKLAD: Spojení roztomilých jevů s drsným popisem vypadá dost bizarně.
Blábolivě – zmateně
PŘÍKLAD: Když vypil hodně alkoholu, mluvil obzvlášť blábolivě.
Blahodárně- dávající blaho
PŘÍKLAD: Některé léčivé účinky bahenních lázní působí blahodárně na lidský organismus.
Blahosklonně – příznivě nakloněny, blahovolně, milostivě
PŘÍKLAD: Učitelka blahosklonně přešla žákovy chyby.
Blahovolně – blahosklonně, laskavě, vlídně
PŘÍKLAD: Rodiče blahovolně dovolili synovi, aby jel s přáteli na výlet.
Bláhově – pošetile, zpozdile, nerozumně
PŘÍKLAD: Adam bláhově doufal, že ho rodiče pustí s přáteli na dovolenou.
Blaze – působící blaho, oblažující, šťastně, blaženě
PŘÍKLAD: V Praze se prý žije blaze.
Blanitě – tvořené blánou
PŘÍKLAD: Některé kusy masa vypadaly na první pohled velmi blanitě.
Blankytně – jasně modře
PŘÍKLAD: Blankytně modré oči se na mě vesele usmívaly.
Blátivě – plné bláta
PŘÍKLAD: Letošní podzim skončil velmi blátivě.
Bláznovsky – duševně choře, pomateně, působící jako blázen
PŘÍKLAD: Bláznovsky se bavil na společenské akci.
Bláznivě – pomateně, slepě, nadmíru
PŘÍKLAD: Bláznivě se smál nepříliš humornému vtipu.
Blazeovaně – přesyceně požitky a znuděně
PŘÍKLAD: Mému nadšení se jen blazeovaně pousmál.
Blaženě – pociťující blaho
PŘÍKLAD: Po kvalitním spánku se blaženě probudil.
Blbě – hloupě, pitomě, zdravotně špatně
PŘÍKLAD: Matematický příklad žák vyřešil blbě. Po narozeninovém mejdanu bylo příteli blbě.
Bledomodře – světle modře
PŘÍKLAD: Bleděmodře zbarvený obzor v člověku navozoval příjemné pocity.
Bledě – špatně, nemající sytou barvu
PŘÍKLAD: Při nevolnosti vypadala jeho tvář velmi bledě.
Blekotavě – hloupě mluvit, nesrozumitelně mluvit
PŘÍKLAD: Blekotavě se snažil vysvětlit, kde udělal chybu.
Bleskově – rychle jako blesky, krátce trvající, rychle pořízené, okamžitě, přednostně spojený
PŘÍKLAD: Bleskově vypočítal zadaný úkol.
Blesku rychle – velmi rychle
PŘÍKLAD: Po příchodu blesku rychle zhodnotil situaci.
Blikavě – přerušovaně, slabě svítivě
PŘÍKLAD: Baterka blikavě zasvítila a pak zhasnula.
Blízce – prostorově a časově málo vzdálené, spojeny lidskými vztahy, důvěrně, intimně, mile
PŘÍKLAD: Čeština a slovenština jsou jazyky blízce příbuzné.
Blízko – nepříliš vzdálen
PŘÍKLAD: Můj nejlepší kamarád bydlel blízko.
Blokově – blokem, seskupení předmětu
PŘÍKLAD: V některých větších amerických městech jsou domy řazeny blokově.
Bloumavě – chodit bez cíle, toulavě, mýlit se, těkavě
PŘÍKLAD: Bloumavě se procházel podél řeky.
Bludně – potulně, náhodně
PŘÍKLAD: Bludně se toulal tmavým lesem.
Bluesově – se znaky blues
PŘÍKLAD: Známou hudební skladbu si autor bluesově upravil.
Blýskavě – zářivě, třpytivě, leskle, zářivě
PŘÍKLAD: Nádherný náhrdelník byl tvořený blýskavě černými kameny.
Blyštivě – třpytivě
PŘÍKLAD: Maminka měla doma řadu blyštivě krásných prstenů pro každou příležitost.
Bočně – po straně
PŘÍKLAD: Při dopravní nehodě se vozidla střetla bočně.
Bodavě – štípavě, působící bodavou bolest
PŘÍKLAD: Některý hmyz má bodavě-sací ústrojí.
Bodově – jsoucí z bodů
PŘÍKLAD: V testu nedopadl bodově nejlépe.
Bodře – dobromyslně, přirozeně, přirozeně, vesele
PŘÍKLAD: Adam bodře vyprávěl ve třídě o svém nejlepším kamarádovi.
Bohatě – mající velký majetek, zámožně, majetně, oplývající, hojně
PŘÍKLAD: Některé soutěže se pořadatelům bohatě vyplácí.
Bohatýrsky – hrdinně
PŘÍKLAD: Hrdinové v ruských příbězích působí až nepřirozeně bohatýrsky.
Bohémsky – volně, neuspořádaně
PŘÍKLAD: Student se rozhodl žít bohémsky.
Bohorovně – velmi pyšně, povýšeně, opovržlivě, arogantně, přezíravě, nafoukaně, svrchu, zvysoka
PŘÍKLAD: Lékař bohorovně označil mou nemoc za výmysl.
Bohulibě – mile bohu, dobře, záslužně
PŘÍKLAD: Některá humanitární činnost kněží působí velmi bohulibě.
Bojově – konfliktně
PŘÍKLAD: Žena bojově pozvedla bradu a zamračila se na útočníka.
Bojácně – ustrašeně, bázlivě
PŘÍKLAD: Při zkoušení bojácně klopil zrak.
Bojechtivě – chtivě boje, bojovně
PŘÍKLAD: Vojáci bojechtivě zvolali: „Do zbraně!“
Bojeschopně- schopný boje
PŘÍKLAD: Česká armáda před útokem vypadala velice bojeschopně.
Bojovně – bojechtivě, výbojně, bojově
PŘÍKLAD: Rytíř se dal bojovně do útoku.
Bokem – šikmo, stranou
PŘÍKLAD: Některé vchody do domu vedou bokem.
Bolavě – rozbolavěle, působící bolest, choulostivě, nepříjemně
PŘÍKLAD: Po včerejší jízdě na koni se žokej cítil bolavě.
Bolestně – působící bolest, trpce
PŘÍKLAD: Láska je bolestně sladkou zkušeností.
Bombasticky – mnohomluvně, nabubřele, chvástavě
PŘÍKLAD: Některé situace z olympiády byly líčené bombasticky.
Bonifikačně – zvýhodněně
PŘÍKLAD: Bonifikačně-regulační mechanismy jsou součástí některých smluv.
Borůvkově – chutnající, vonící po borůvkách, tmavomodře
PŘÍKLAD: Borůvkově vonící svíčka naladila doma příjemnou atmosféru.
Bos – bez bot
PŘÍKLAD: Kajícník se přišel omluvit bos.
Boubelatě- baculatě
PŘÍKLAD: Boubelatě vyhlížející miminko se vesele šklebilo do fotoaparátu.
Bouřkově – vycházející z bouřky
PŘÍKLAD: Bouřkově temné nebe ve mně vyvolalo neblahé tušení.
Bouřlivě – provázený bouřemi, rozbouřeně, prudce, hlučně, rušně, radikálně, buřičsky
PŘÍKLAD: Bouřlivě probíhající rozchod zasáhl i děti.
Božsky – velebně, vznešeně, příjemně, nádherně, krásně, skvostně
PŘÍKLAD: Božsky chutnající dort vyhrál cukrářskou soutěž.
Branně – ozbrojeně, týkající se povinné vojenské služby
PŘÍKLAD: Branně vzdělávací seminář obsahoval řadu pohybových aktivit.
Bratrsky – přátelsky, laskavě, nezištně
PŘÍKLAD: Při odchodu mě bratrsky políbil na tvář.
Bravurně – mistrovsky, vynikajícně, riskantně
PŘÍKLAD: Lyžařka bravurně zvládla sjezd na lyžích.
Brblavě – nezřetelně, reptavě, bručivě
PŘÍKLAD: Zaměstnanec brblavě komentoval rozhodnutí ředitele.
Brčálově – zeleně
PŘÍKLAD: Na maturitní ples studentka zvolila brčálově zelené šaty.
Brebentivě – povídavě
PŘÍKLAD: Dítě brebentivě vyprávělo, co zažilo.
Brejlatě – s brýlemi
PŘÍKLAD: Harry Potter vypadá na všech fotografiích brejlatě.
Breptavě – drmolivě
PŘÍKLAD: Nervózní chlapec breptavě vyprávěl, jak se to stalo.
Brilantně – skvěle, oslnivě, vynikající, znamenitě
PŘÍKLAD: Brilantně vyřešený úkol usnadnil všem práci.
Brnkavě – drnkavě, neuměle
PŘÍKLAD: Zpěvák se brnkavě doprovázel na kytaru.
Bronzově – v barvě bronzu
PŘÍKLAD: Bronzově opálená modelka předváděla na přehlídce krásnou večerní róbu.
Broskvově - chutnající, vonící, nebo vypadající jako broskev
PŘÍKLAD: Broskvově oranžové šaty se báječně hodily na plážovou párty.
Broukavě – neartikulovaně
PŘÍKLAD: Batole si broukavě zpívalo.
Brunátně – tmavě rudě
PŘÍKLAD: Brunátně zbarvený obličej dokazoval, že byl detektiv velmi rozčílený.
Brusinkově – chutnající, vonící nebo vypadající jako brusinky
PŘÍKLAD: Překvapilo mě, že džus chutnal brusinkově.
Bruslařsky – souvisící s bruslením
PŘÍKLAD: Bruslařsky povedené výkony převedli všichni účastníci soutěže.
Brusně – souvisící s broušením
PŘÍKLAD: Materiál byl zpracován brusně.
Brutálně – surově, hrubě
PŘÍKLAD: Brutálně spáchaná vražda nezůstala nepotrestána.
Bryndavě – nevhodně rozlévané, ucintané
PŘÍKLAD: Batole se bryndavě snažilo napít z velkého hrnečku.
Bryskně – rychle, svižně, náhle ostře, nešetrně, příkře
PŘÍKLAD: Matematický génius bryskně vyřešil úlohu. Adam bryskně odpověděl na uštěpačnou otázku.
Brzo, brzy – zakrátko, zanedlouho, časně
PŘÍKLAD: Brzo po vašem příchodu akce skončila. Brzy pojedeme domů.
Břeskně – ostře, pronikavě znějící
PŘÍKLAD: zvuk řetězů břeskně rozrazil večerní klid.
Břitce – ostře, jízlivě, kousavě
PŘÍKLAD: Prezident břitce odrazil útočnou poznámku.
Bublavě- vydávající zvuk jako tekoucí voda
PŘÍKLAD: Malý potůček nedaleko lesní cesty bublavě zurčil.
Buclatě – baculatě, boubelatě
PŘÍKLAD: Tvářičky právě narozeného miminka vypadaly buclatě.
Budhisticky – v souladu s budhismem
PŘÍKLAD: Budhisticky orientovaní jedinci se nacházejí všude na světě.
Budoucně – příště
PŘÍKLAD: Rozhodnutí soudu mělo být vydáno budoucně.
Budovatelsky – v souladu s budováním, tvořením, stavěním
PŘÍKLAD: Řada básní po roce 1950 působila budovatelsky.
Bujaře – bujně
PŘÍKLAD: Svatebčané bujaře oslavovali lásku novomanželů.
Bujně – spontánně, rychle, zdravě rostoucí, rozpustile
PŘÍKLAD: Jizvu Harryho Pottera zakrývala bujně rostoucí čupřina vlasů.
Bulharsky – bulharským jazykem
PŘÍKLAD: Na dovolené jsem se naučil několik vět bulharsky.
Burácivě – bouřlivě, hlučně
PŘÍKLAD: Hlavní hrdina se burácivě rozesmál.
Buržoazně – v souladu se společenskou třídou složenou ze zámožnějších městských obyvatel
PŘÍKLAD: Buržoazně rozdělená společnost se ocitla ve třídní krizi.
Buřičsky – rebelsky, odbojně, povstalecky, vzbouřenecky
PŘÍKLAD: Buřičsky dlouhé vlasy u mladých mužů byly symbolem hnutí hippies.
Bušivě – mlátivě, bouchavě, hřmotně
PŘÍKLAD: Srdce bušivě dunělo v hrudi.
Byrokraticky – související s privilegovanou vrstvou úředníků
PŘÍKLAD: Problém nejde byrokraticky vyřešit.
Bystrozrace – pronikavě, důmyslně, důvtipně, předvídavě, bystře
PŘÍKLAD: Jedna z pohádkových postav viděla bystrozrace.
Bystře – rychle se dějící, pohybující, rychle, pronikavě, ostře, pozorně, důvtipně
PŘÍKLAD: Bystře zareagoval, a proto zvítězil.
Bytostně – podstatně, základně
PŘÍKLAD: Bytostně nesnáším koprovou omáčku.
Bzučivě – vydávající zvuk bzučení
PŘÍKLAD: Včela bzučivě létala kolem stolu.
Zdroj: článek Příslovce podle abecedy
Román Tajuplný ostrov vydal Verne v roce 1875. Tato kniha má rysy vědecko-fantastické literatury. Tato kniha je provázána s dalšími dvěma knihami (Děti kapitána Granta a Dvacet tisíc mil pod mořem). Při tvorbě tohoto příběhu autor projevil své znalosti nejen ze zeměpisu a přírodopisu, ale i z jiných předmětů, například z chemie a fyziky. Příběh Tajuplného ostrova začíná za americké války Severu proti jihu. Děj se odehrává především na opuštěném ostrově, který si trosečníci pojmenují jako Lincolnův ostrov. Mezi hlavní myšlenky tohoto díla patří určitě solidarita mezi lidmi, síla přátelství a snaha nevzdávat se a najít vždy něco dobrého na každé situaci. Hlavními hrdiny jsou dobří muži, kteří i ve válce stojí na „správné“ straně. Každá z postav má nějaký charakter a ten si drží po celou dobu příběhu.
Příběh Tajuplného ostrova začíná ve velmi dramatickém okamžiku, kdy se hlavní hrdinové obávali o svůj život. Jejich balón byl totiž poničen a jim hrozilo, že se zřítí do moře. Vše, co šlo, vyhazovali z balónu, aby si zajistili alespoň pár metrů výšky k dobru. Nakonec se jim podařilo přistát na břehu. Tam ale zjistili, že jeden z nich chybí.
Až po tomto dramatickém úvodu se děj vrací k předcházejícím událostem a představuje hlavní hrdiny. Putování hlavních hrdinů začalo v pevnosti Richmond, kterou za války Severu proti jihu obléhalo vojsko generála Granta. V pevnosti byli uvězněni: inženýr Cyrus Smith s jeho sluhou černochem Nabem a novinářem Gedeonem Spilettem. Tam se také setkali s námořníkem Pencroffem, který tam byl se svým mladým přítelem Harbertem.
Pencroff vymyslel plán útěku z pevnosti. Smith i Spilett s plánem souhlasili, protože se chtěli dostat zpět do války a bojovat opět proti jihu. K útěku využili balón, který se v pevnosti nacházel. Balón je ale zanesl nad Tichý oceán, kde také ztroskotali. Po ztroskotání si hrdinové uvědomili, že chybí jeden z nich, a to inženýr Smith s jeho psem Topem. Snažili se ho najít, ale marně. Nejhůře jeho ztrátu nesl černoch Nab, který bez něj nechtěl žít. Zbytek posádky se vydal na vedlejší větší ostrov, na němž chtěli žít. Našli si tam vhodný úkryt, který nazvali Komín. Také zjistili, že na ostrově je sladká voda i les, takže jim chyběl již jen oheň. Mezitím, co Pencroff s Harbertem chystali úkryt, tak se Spilett s Nabem pokoušeli najít Smitha. Oba se ale vrátili bez úspěchu. Spilett v kapse objevil zapomenutou sirku, a tak se trosečníkům podařilo rozdělat oheň. Nab se nevzdal naděje, že inženýra Smitha objeví, hledal ho i sám. Jednou večer muži uslyšeli štěkot a spatřili Topa, který se k nim blížil. Vydali se za ním a objevili Naba, jak truchlí nad inženýrovým tělem. Inženýr ale nebyl mrtvý a mužům se ho podařilo dostat do Komína, kde se zotavil. Když se inženýr probral, byl velmi překvapený, protože si vůbec nepamatoval, jak se dostal od moře. Byla to pro něj záhada.
S inženýrem je život na ostrově mnohem jednodušší, lehce se mu podařilo rozdělat oheň, který za nepřítomnosti mužů vyhasnul. Stačila mu na to dvě sklíčka z hodinek. Námořník Pencroff si za své vzal zase zásobování trosečníků. Velmi rád lovil, litoval jen, že nemá vhodné zbraně.
Když se Smith zotavil, vydali se na prohlídku okolí. Smith zjistil, že jsou na sopečné půdě, také že na ostrově žijí mufloni a další zvěř. Při obhlídce trosečníci také zjistili, že se opravdu nachází na ostrově, přestože doufali, že se jedná o kontinent. Obvod ostrova odhadli asi na 180 kilometrů. Potěšila je přítomnost velkého sladkovodního jezera. Trosečníci se dohodli, že místa, která na ostrově navštíví, pojmenují. Vymysleli tak názvy jako záliv Unie, Washingtonův záliv, Franklinova hora, Grantovo jezero, Hadí poloostrov, mys Čelistí a mnohé další. Ostrov pojmenovali jako Lincolnův ostrov.
Jako první zbraně trosečníkům sloužily luky a šípy. Při všech prohlídkách ostrova Smith shromažďoval horniny, zjistil tak, že mají k dispozici železnou rudu, pyrit, hrnčířskou hlínu, vápno i uhlí. Díky tomu si byli schopni vyrobit pec, v níž si vypálili nádobí, například hrnce. Z Topova obojku si vytvořili nůž. Trosečníci také těžili rudu, která se jim pak hodila na výrobu různých předmětů. Aby získali kovářské měchy, zaútočili na tuleně, jejichž kůži k tomu pak využili. Díky rudě a kovářskému měchu pak mohli vytvořit kleště, páčidlo, motyky a další předměty. Z tuleňů také využili tuk, který měli na výrobu svíček.
Trosečníci pak hledali místo, kde by si mohli udělat trvalé bydliště. Velmi jim vyhovovalo prostředí kolem jezera. Při jedné jeho ale obhlídce se Top vrhnul do vody a bojoval s moroněm. Bylo jasné, že Top zemře, v tom ale neznámá síla zabila moroně a Topa vymrštila na břeh. Nikdo nevěděl, jak je to možné.
Trosečníkům se pak podařilo vyhodit do povětří část odtoku řeky u jezera a vstoupit do podzemního systému, kde se rozhodli udělat si nový příbytek. V jeskyni našli také přírodní studnu, v níž byla sladká voda. Top na něco v jeskyni štěkal, ale nikdo z trosečníků neviděl, na co. Domnívali se, že tam žilo nějaké zvíře a že ho jejich přítomnost vyhnala studnou pryč. Jejich nové bydliště nazvali Žulový dům. Do Žulového domu se dostávali po žebříku. Vytvořili si také ve skále okna, aby prostor osvětlili. Trosečníkům také velmi vyhovovaly louky v okolí jezera, které jim poskytovaly dostatek bylin i zvěře.
Trosečníci se ale nevěnovali jen vylepšování jejich příbytku, ale i ostrova. Kde potřebovali, tam postavili mosty. Trápil je ale nedostatek oblečení, za to se jim ale podařilo vytvořit si obilné políčko, z jediného zrnka, které uvízlo Harbertovi v kapse. Není potřeba zdůrazňovat, že všechny takové nápady pocházely z hlavy inženýra Smitha.
Smitha velmi trápilo to, že Top často štěkával na jejich studnu, tušil, že se tam ukrývá něco, co se Topovi nelíbilo. Další záhada se objevila, když přinesl Pencroff z lovu samici pekariho s dvěma mláďaty. Jaké bylo pro trosečníky překvapení, když v jednom z mláďat našli kulku, která značila, že někdo během tří měsíců na toto sele musel vystřelit. Začali si uvědomovat, že tento ostrov není třeba tak opuštěný, jak se zdál.
Trosečníci přečkali zimu a rozhodli se pokračovat v průzkumu ostrova, Pencroff na to vyrobil člun, se kterým mohli část cesty plout. To také udělali. Když došli až k moři, objevili tam bedny, v nichž byly různé nástroje, zbraně i knihy. Všichni byli nadšení, jen Pencroff byl zklamaný, že tam nebyl tabák. Pokračovali dál po řece, když to po ní nešlo dál, vydali se pěšky. Vydali se na cestu domů podél jižního pobřeží, protože hledali trosečníky, kterým patřily nalezené bedny. Pokračovali dál s tím, že člun si vyzvednou v příštích dnech. Došli i k řece Dýků, kde zničehonic připlaval jejich člun. Nechápali, co je to za náhodu. Vydali se do jejich domova, ale tam zjistili, že je žebřík pryč. Schovaly ho opice, které se mezitím usídlily v jejich jeskyni. Trosečníci nevěděli, jak se jich zbavit. Nakonec opice něco v jeskyni vyděsilo tak, že vyskákaly ven a skokem ze skály se zabily. Zůstala tam jen jedna, kterou si trosečníci ochočili a pojmenovali ji Jupiter, zkráceně Jup.
Život na ostrově byl pro trosečníky příjemný, vytvořili si políčka i kurník a holubník, odchytli tažné onagry, kteří jim tahali jejich káru. Jako střelivo do zbraní, které objevily v bednách, vytvořil inženýr střelnou bavlnu. Mezitím se z Jupa stal sluha, Jup si velmi rozuměl s Nabem. Jupa muži využívali k tahání káry a ke šplhání na stromy. Jup si ale zvykl jim i posluhovat u stolu.
Přestože se muži spolu dobře bavili, tak Smitha trápily nevysvětlitelné jevy, kterým byli přítomní.
Žebřík, který vedl do jejich Žulového domu, byl nakonec nahrazen výtahem. Pencroff se také rozhodl, že postaví velký člun, který by mohli použít na průzkum okolních ostrovů. Při jedné procházce Spilett objevil druh tabáku. Tajně ho muži připravili, aby tím potěšili Pencroffa. Pencroff byl tabákem velmi nadšený. Muži také při jedné výpravě spatřili velrybu, kterou poté objevili mrtvou, protože ji zasáhla harpuna z lodi z Vineyardu.
Jak se blížila další zima, začali si kolonisté chystat vhodné oblečení. Postavili si stroj na zplsťování vlny. Pencroff se mezitím chystal vydat na sousední ostrov, který byl ale velmi daleko, Smith ho od toho zrazoval, neviděl důvod tam plout, protože bylo jasné, že tento ostrov nemůže být lepší než jejich.
Kolonisté se také pokoušeli dorozumět se světem, Spilett vrhal do moře láhve se zprávou, kde se nacházejí.
Zprávu se také pokusil poslat po albatrosovi, kterému ji přivázali na krk.
Trosečníci si všimli, že Top i Jup jsou často nervózní z jejich studny. Proto se Smith rozhodl, že do studny sleze, udělal to, ale nic tam neviděl. Trosečníci také dokončili jejich velkou loď. Zároveň se na jejich louku dostali vlci přes spuštěnou lávku. Při boji s vlky byl zraněn Jup, který jim v boji pomáhal. Proto se o něj starali a ošetřovali ho. Jup se u toho naučil kouřit dýmku, kterou mu Pencroff velmi rád přenechal.
Když se kolonisté vydali na okružní plavbu kolem ostrova, objevili lahev se vzkazem, kde se dozvěděli, že na vedlejším ostrově Tabor je trosečník, který potřebuje zachránit. Pencroff, Haribert a Spilett se vydali na ostrov Tabor, museli překonat několik set kilometrů na moři. Když se dostali na ostrov Tabor, tak viděli, že ostrov není tak hezký jako ten jejich. Nemohli ale najít trosečníka, našli jen chatrč. Nakonec ale trosečníka objevili, když zaútočil na Hariberta. Poznali, že musel zešílet ze samoty. I přesto ho se zvěří odvezli na jejich ostrov. Cestou na Lincolnův ostrov je ale zasáhla obrovská bouře, a trosečník jim pomohl s řízením lodě. Nakonec na jejich ostrov trefili jen díky zapálenému ohni, který je nasměroval.
Smith spolu s ostatními se trosečníkovi věnoval, nenaléhali na něho a čekali, jestli se v něm opět objeví stopy lidství. To se stalo, když ho vzali do lesa a on začal při pohledu na zeleň plakat. Nakonec s nimi i začal i mluvit, ale trvalo mu dlouho, než jim převyprávěl svůj příběh. Dozvěděli se pak, že byl na ostrově Tabor vysazen za trest před 12 lety, protože byl zločinec. Kolonisté ho litovali, protože poznali, že se změnil. On měl ale pocit, že si stále nezaslouží s nimi žít, a tak je poprosil, aby směl žít v chatrči u jejich pastvin. To mu také dovolili, ve spojení spolu byli prostřednictvím telegrafu, který vytvořil Smith. Trosečníci se také od Ayrtona dozvěděli, že on nikdy nehodil do moře lahev se vzkazem. Musel to tedy za něj udělat někdo jiný v nedávné době. Ayrton také zachránil Habertův život, když na něj zaútočila šelma.
Trosečníci již byli na ostrově přes dva roky, když spatřili loď, která se blížila k ostrovu. Při pohledu na loď doufali, že je to loď Duncan a vrací se pro Ayrtona, ale věděli, že kapitán Duncana neví, že Ayrton je na jejich ostrově. Nakonec poznali, že se jedná o pirátskou loď. Telegrafem přivolali Ayrtona a ten je ujistil, že to opravdu není loď Duncan. Loď zakotvila u jejich ostrova. Ayrton se nabídl, že tajně vyleze do lodi a zjistí, kolik je tam posádky. Spolu s ním na loď šel i Pencroff. Ayrton na lodi poznal, že se jedná o skupinu mužů, s nimiž dříve spolupracoval. Pokusil se vyhodit loď do povětří, ale nepodařilo se mu to. S Pencroffem se jim podařilo vrátit se zpět. Věděli, že piráti s nimi nebudou mít slitování, a tak se připravili na boj. Bylo jich šest proti padesáti. Došlo na odstřelování, trosečníci se rozmístili po břehu tak, aby stříleli z více směrů a vypadalo to, že jich je více. Už to vypadalo, že pirátská loď odpluje, ale ona se jen posunula, aby na jejich dům mohla střílet z děla. Zničehonic, ale byla loď potopena a naživu zůstali jenom ti piráti, kteří byli na břehu. Další den se trosečníci vydali na břeh zjistit, co potopilo loď. Došli k názoru, že ji muselo zasáhnout torpédo.
Společně si pak shrnuli podivnosti, které se děly na ostrově. Pencroff v tom viděl prsty ostrovního boha, který je chránil. Trosečníci se také museli dohodnout, co udělají s piráty, kteří zůstali na ostrově. Smith prosadil, aby je nechali být, dokud jim oni nic neudělají. Trosečníci se opět rozdělili, Ayrton se vrátil d o ohrady, Pencroff se vydal na obhlídku k jejich člunu a zjistil, že člun někdo použil a vrátil ho zpět. Poslali také vzkaz Ayrtonovi, aby přivedl pár koz, ale Ayrton se neozval, telegraf nefungoval. A tak se trosečníci kromě Naba a Jupa vydali do ohrady zjistit, co se stalo. Když se tam přiblížili, piráti zasáhli Hariberta, který byl vážně zraněný. V ohradě ale nenašli Ayrtona. Museli tam nějakou dobu zůstat, dokud se Haribert nestabilizoval. Pak se vrátili zpět do Žulového domu, cestou se ale zdravotní stav Hariberta zhoršil a bylo jasné, že zemře, jestli nedostane lék chinin. Všichni ho litovali. Ráno ale u jeho lůžka našli tento lék. Haribert se uzdravil a trosečníci pak objevili u moře mrtvé piráty. Něco je zabilo. Našli také živého Ayrtona svázaného ve skále, piráti ho nezabili, protože v něm poznali bývalého druha.
Kolonisté pak usilovně hledali toho, který je tolikrát zachránil. U toho také začali plánovat opětovnou plavbu na ostrov Tabor, kde by pro kapitána lodi Duncan nechali vzkaz, že jsou na Lincolnově ostrově. Od Ayrtona se ale dozvěděli, že jim piráti loď rozbili. Pozorovali také, že sopka na ostrově se začala probouzet. Jednou večer jim přišel z ohrady telegram, přestože tam nikdo z nich nebyl. Ve vzkazu bylo, že mají přijít co nejrychleji do ohrady. To také udělali, a tam zjistili, že kdosi napojil další dráty, které je zavedli do kráteru. Tam se museli dostat pomocí schovaného člunu dál do jeskynního jezera, kde plul nehybný předmět, na který vylezli.
Spilett a Smith poznali, že je to ponorka Nautilus a poznali kapitána Nema, četli o něm knihu. Nemo umíral. To on se o ně staral a pomáhal jim. Nemo se od nich také dozvěděl, že ten muž, který se před 16 lety dostal na jeho palubu, přežil. Prozradil jim, že je Ind, kníže Dakkar. Vyprávěl jim také svůj příběh. Bojoval spolu se svým národem proti Anglii, která je utlačovala. Kvůli němu byli zabiti jeho rodiče i žena s dětmi. On se uchýlil do moře a teď skončil sám, protože jeho společnici již zemřeli. Bylo mu šedesát a umíral. Už šest let tu žil na ostrově sám. Chtěl původně trosečníky zachránit, ale dno jeskyně se za těch šest let posunulo a Nautilus již nemohl vyplout, proto jim pomáhal, alespoň takto. Nemo chtěl, aby ho soudili, hlavně proto, co udělal anglické regatě (příběh Dvacet tisíc mil pod mořem), potopil ji. Oni ho ale nesoudili. Nemo také v soukromí sdělil Smithovi, že sopka na ostrově brzy vybuchne. Dal jim také část drahokamů a perel, požádal je, aby nechali po jeho smrti Nautilus potopit na dno jezera. To také trosečníci udělali. Nemo zemřel a Nautilus zmizel pod hladinou. Trosečníci věděli, že kvůli sopce musí rychle pokračovat ve stavbě nové lodi, pokud to chtějí přežít. Smith také věděl, že ostrov bude zničen, protože právě sopka je pevně spojená s ostrovem. Sopka začala vybuchovat. Ze Žulového domu zůstala osamělá skála, zahynula všechna zvířata, i Jup zemřel. Trosečníci se zachránili jen proto, že byli v té chvíli pod stanem, který je vrhl do moře. Dostali se na malé skalisko, kde žili devět dní. Nemohli ho opustit ani rozdělat oheň. Bylo jasné, že zde zemřou. Najednou uviděli blížící se loď, byl to Duncan, který pro ně přijel. Dozvěděl se o nich, protože kapitán Nemo o nich nechal zprávu na ostrově Tabor. K tomu si předtím vypůjčil tajně jejich člun. Kapitán Robert Grant je odvezl do Ameriky, kde kolonisté zakoupili území ve státě Iowa a vytvořili tam svůj Lincolnův ostrov.
Knihu Cesta do středu Země napsal Verne v roce 1864. Hlavní motiv tohoto příběhu má jasný nádech vědecko-fantastické literatury. Při psaní této knihy autor velmi využíval svých znalostí nejen z geografie. Děj této knihy se odehrává v Německu, na Islandu a v závěru knihy i na Sicílii. Prostředí Islandu je zde v mnoha kapitolách popsána. Mezi hlavní myšlenky tohoto příběhu patří jistě síla lidského odhodlání, střet nejistot a cílevědomosti a snaha objevit něco nového. Hlavními hrdiny nejsou jen vzdělanci, důležitá je zde i postava jejich průvodce, který je velmi odvážný, spolehlivý a ochotný riskovat svůj život. Ani v této knize se charakter postav výrazně nemění v průběhu děje.
Hlavními hrdiny příběhu Cesta do středu Země jsou profesor Otto Lidenbrock a jeho synovec Axel. Axel žil u strýce v Hamburku. Lidenbrock přednášel mineralogii, nebyl ale dobrý profesor, měl problém s vyjadřováním a snadno se rozčílil, když si nedokázal vzpomenout na vhodné slovo, které hledal. Axel byl zvyklý svého strýce poslouchat, nechtěl ho nijak rozčilovat. Strýc si jednou takhle Axela zavolal a nadšeně mu ukazoval knihu, kterou objevil. Jednalo se o knihu od Sturlosona, slavného islandského spisovatele z 12. století. Jednalo se o kroniku norských knížat. Kniha byla psána v islandském jazyce runským rukopisem.
Z knihy náhle vypadl ušpiněný kus pergamenu, byl to starý, na němž byly runy, jejichž význam ale nedokázal Axel ani profesor vyluštit. Profesor těžce nesl neúspěch, dokonce kvůli pergamenu odmítl jíst. Axel s profesorem dokázali společně runy přeložit, ale obsah jim zůstal utajen, jasný byl jen podpis Arne Sanussena, což byl učenec v 16. století. Profesor rozhodl, že se u nich v domě nebude jíst, dokud se text nerozluští. Axel nebyl tak pergamen posedlý jako profesor, radši se věnoval přízemnějším myšlenkám na jídlo a na strýcovu schovanku Gretu, s níž se tajně zasnoubil. Nakonec to ale byl právě Axel, který písmo náhodou rozluštil. Velmi ho ale obsah rozrušil, protože věděl, že když se profesor dozví o jeho obsahu, bude chtít podniknout nebezpečnou cestu. Axel prožíval vnitřní boj, nevěděl, jestli profesorovi obsah prozradit. Nakonec to udělal a poznal, že správně odhadl jeho reakci. Na pergamenu bylo napsáno, že se dá sestoupit do středu Země.
Axel se samozřejmě musel vydat na cestu s profesorem a vydali se téměř okamžitě. Axel se velmi snažil profesora od cesty odradit, ale profesor mu vše dokázal logicky vyvrátit. Doufal, že aspoň Gréta se ho zastane, ta ale byla z jeho cesty nadšená. Axel se se strýcem vydali k Baltu. Dorazili do hlavního dánského města. Ubytovali se v hotelu a sešli se s profesorem Thomssonem, ředitelem Muzea severských starožitností. Thomsson jim pomohl zajistit dopravu na Island. Zjistil, že malý dánský dvojstěžník měl odplout 2. června do Reykjaviku. Profesor také nutil Axela, aby chodil na vysokou zvonici, aby se zbavil závratí. To se také nakonec podařilo. V den odjezdu jim Thomsson dal doporučující dokumenty pro guvernéra Islandu.
Na Island pluli na lodi Valkýra. Axel zvládal cestu po moři dobře, profesor měl ale mořskou nemoc, za kterou se styděl. Již při přistání v Reykjaviku profesor spatřil horu Sneffels, která byla místem sestupu do středu Země. Setkali se s guvernérem ostrova, který na ně čekal. Reykjavik měl jen dvě ulice, takže se tam nedalo zabloudit. Spatřil jak hřbitov, tak jezero, kostel, Národní školu. Axel si město stihl prohlédnout během tří hodin, město na něj působilo smutně a ponuře. Nikde nebyly žádné stromy, příbytky Islanďanů byly z hlíny a rašeliny. Zdejší muži na něj působili jako silní, těžkopádní, zamyšlení. Axel se strýcem byli ubytováni u pana Fridrikssona (profesor přírodních věd). Axel se také zúčastnil společného obědu, který kvůli němu probíhal nejen v místním jazyce, ale ve frázích v latině a němčině. Pan Fridriksson jim také sehnal průvodce, který je měl dovést k Sneffelsu. Tento průvodce měl navíc mluvit dánsky. Průvodce se jmenoval Hans Bjelke a byl to mlčenlivý, dobromyslný, klidný muž. Bjelke je měl doprovodit do vesnice pod Sneffelsem, cesta měla trvat dva dny a měli během ní ujít dvacet dva mil. Bylo ale jasné, že Bjelke půjde s nimi až do středu Země. Profesor si před cestou připravil všechny přístroje, které měl potřebovat.
V šest ráno 16. června se vydali na cestu. Projížděli přes nevýraznou krajinu. Axela překvapilo, že nikoho nepotkali ani v blízkosti Reykjaviku. Odpoledne dorazili k fjordu, který se strýc nerozvážně snažil překonat tak, že nahnal koně do moře, kůň ho ale shodil. Projevovala se strýcova netrpělivost.
V noci dorazili na farmu, kde jim místní rolník okamžitě nabídl ubytování a jídlo. Přestože jeho obydlí bylo velmi prosté, rozdělil se s nimi i o to málo, co měl. Lůžko, které měl připravené pro případné cizince, bylo tvořené suchou slámou. S manželkou měl rolník 19 dětí, které všude pobíhaly. U večeře jich tedy sedělo 24. K večeři dostali polévku z lišejníku, sušenou rybu na másle, skyr a kaši z jalovcových bobulí. Druhý den se s rolnickou rodinou rozloučili, rodina nepřijala žádné peníze za svou dobrotu. Cestou smutnou krajinou potkávali lidi bez vlasů, s oteklou kůží, byli to malomocní.
Večer se dostali do vesnice Stapi, kde se ubytovali na faře, kde je přijali zcela jinak než u rolníka, pokoj pro hosty byl velmi špinavý a smrdutý. Farář byl hrubý a neotesaný sedlák. Nechtěli tam dlouho zůstávat, radši hodlali spát v horách. Hans mezitím najal tři islanďany, kteří by jim nesli věci. Axel se bál, že se Sneffels (sopka) může probudit, strýc ho ale opět zbavil pochybností. Před cestou ke Sneffelsu se ještě šli rozloučit s farářem a jeho hospodyní, ti si naúčtovali obrovské sumy za ubytování u nich na faře. Strýc se s nimi ale nedohadoval. Na penězích mu nezáleželo.
Společně s najatými Islanďany se jim podařilo vystoupat na Sneffels i přes těžký terén. Ani počasí jim cestou příliš nepřálo, naštěstí byl Hans zkušený a bez problému je dovedl k cíli. Došli k místu, kde se měli dostat do nitra sopky. Že jsou na správném místě, jim dokázal runový nápis na balvanu. Aby věděli, kterou cestou se ale vydat, potřebovali, aby v poledne vysvitlo slunce a stín hory jim označil komín, kterým měli vstoupit. Rozloučili se s islandskými společníky. Zatímco Axelem zmítaly nejistoty, tak Hans byl klidný. Pomocí provazu pomalu sestoupili do jícnu, nerozbitné předměty hodili přímo dolů. Těžké a křehké přístroje sami snášeli. Na dně si odpočinuli, profesor si vedl podrobné zápisky. Vstoupili do chodby, která vedla z jícnu komínu. Axel velmi obdivoval zdejší geologii. Sestup dolů byl těžký, často ze svahu sklouzávali. Teplota zde nijak výrazně nestoupala. Axel se bál, že nenajdou vodu, strýc se toho ale neobával, domníval se, že se k vodě brzy dostanou.
Po sestupování se 30. června dostali na rozcestí a nevěděli, kterou z cest zvolit. Strýc jednu tedy náhodně vybral. Svah této chodby byl mírný. Axel se velmi obával, že se sopka probudí. Večer zjistili, že ušli dvě míle, ale klesli jen čtvrt míle. Ráno se vydali na cestu, ale Axel byl již po třech hodinách velmi unavený. Axel začal mít dojem, že jdou špatně, místo aby klesali, začali objevovat zbytky zkamenělin. Začal se obávat, že nenajdou dostatek vody. Došli na konec chodby a zjistili, že cesta dál nevede. Museli se vrátit na křižovatku, problém byl ale v tom, že neměli již vodu. Strýc se s ním rozdělil o poslední kapky vody, které měl. Axel chtěl, aby se vrátili na vrchol Sneffels, strýc to ale odmítl a vydal se do druhé chodby. Axel chtěl vzít s sebou Hanse, ten ale odmítl svého šéfa opustit. Začali sestupovat. Všichni měli obrovskou žízeň a Axel si byl jistý, že je to jejich konec, v tom Hans uslyšel zvuk vody za stěnou a udělal do stěny díru, kterou vytékala vroucí voda. Konečně měli vodu. Pramínek vody nechali téct, byl jim cestou dobrým společníkem a už se nemuseli bát, že budou mít žízeň. Cesta pokračovala dál vodorovně, až se dostali k propasti. Naštěstí stěny propasti tvořily jakési schody. V té době již nad nimi nebyl Island ale širé moře.
1. srpna se dostali do hloubky asi 30 kilometrů. Vtom se ale Axel ztratil. Najednou nikoho neviděl. Dokonce tam nebyl ani potůček, který měl sledovat. Začal se vracet zpět, ale ani tak strýce s Hansem nepotkal. Nejspíš někde špatně odbočil. Snažil se volat, ale neslyšel je. Rozhodl se, že půjde zpět a vystoupá na vrchol Sneffels. Najednou ale narazil na zeď. Věděl, že nemá šanci najít cestu. Zpanikařil a rozeběhl se, narazil ale do zdi a ztratil vědomí. Uvízl také ve tmě. Najednou ale uslyšel hlasy. Náhoda ho přivedla na místo, kam se přenášel zvuk z jiného místa jeskyně. Pomocí měření zvuku zjistil, že Axel je od strýčka vzdálen téměř dva kilometry.
Axel se musel vydat na cestu a sestupovat s vědomím, že znovu už je neuslyší. Podařilo se mu dostat k nim, ale v závěru spadl a zranil se. Když se probral, dozvěděl se, že je u nějakého podzemního moře. Strýc toto moře pojmenoval Lindenbrockovo.
Axel se dozvěděl, že Hans mezitím staví vor, na němž se přeplaví na druhou stranu. Materiál na vor bral z lesa hub. Vydali se společně přes moře, cesta byla náročná a mnohem delší než čekali. Cestou sledovali boj obrovského hada a krokodýla. Boj trval několik hodin a vyhrál ho obrovský krokodýl.
Cestou viděli vulkanický ostrůvek, který dostal jméno po Axelovi a nacházel se zhruba pod Anglií. Na moři je zasáhla děsivá bouře, díky níž se omylem dostali na stejný břeh, z něhož vypluli. Strýce to velmi rozčílilo. To že se nachází na špatném břehu, zjistil díky kompasu. Rozhodli se, že se znovu pokusí dostat přes moře zítra. Mezitím se vydali na obhlídku břehu. Objevili tam pozůstatky lidské hlavy. Nejen to, dokonce i spatřili obrovského předchůdce člověka. Při obhlídce spatřili písmena vyrytá do skály. Byly to iniciály Saknussena, zjistili, odkud tento alchymista vyplouval do středu Země. Písmena byla blízko vchodu do skály. Touto cestou se tedy vydali. Cesta byla ale zatarasena obrovským kamenem. Kámen se rozhodli odstřelit střelným prachem. Výbuch způsobil, že vznikla trhlina, do níž je strhla řeka. Hans je vytáhl na vor, a tím je zachránil. Skončili bez všeho vybavení a potraviny jim zbyly jen na jediný den. Skončili v propasti, která začala být zaplavována vodou, stoupali vzhůru. Strýc doufal, že se mohou ještě zachránit. Stále stoupali a voda se začala vařit.
Ocitli se v sopce a hrozilo jim, že budou vymrštěni společně s kamením ze sopky. Axel se také obával sirnatého pramenu, aby je neudusil. Sopka je vymrštila ven, ale oni se zachránili.
Ocitli se v neznámé krajině, věděli jen, že nejsou na Islandu. Nechápali, kde jsou, protože kompas jim ukazoval, že postupovali k severu, ale krajina nebyla chladná. Potkali v olivovém háji malého chlapce, od kterého zjistili, že jsou na Sicílii a sopka, která je vymrštila na povrch, byla Etna. Rybáři je přijali mezi sebe, protože je považovali za trosečníky. Z Itálie se dostali do Francie a pak do Německa. Greta měla radost, když je viděla, díky hospodyni Martě se o jejich dobrodružství dozvěděl celý Hamburk. Profesor pořádal přednášky o jejich cestě. Hans se je rozhodl opustit a vrátil se domů, což strýce velmi mrzelo. Strýc vydal svou Cestu do středu Země, ale přesto nebyl úplně šťastný. Nechápal tu záležitost s kompasem. Nakonec na to přišli, bouře na Lidenbrockově moři kompas zmagnetizovala. Axel se oženil s Gretou a společně žili u strýce.
Kniha Dva roky prázdnin vyšla v roce 1888. Jedná se o dobrodružný román, jehož hlavními hrdiny jsou děti. Autorovi při psaní tohoto románu jistě pomáhali jeho znalosti nejen ze zeměpisu a přírodopisu. Děj příběhu se odehrává na opuštěném ostrově, který děti pojmenovali podle jejich školy. Hlavními myšlenkami tohoto románu jsou síla lidské skupiny, ochota pomoci a přizpůsobit se, víra v budoucnost a neztrácení naděje. Hlavními postavami je skupinka několika chlapců, jejichž povahové rysy mají silné i slabé stránky.
Hlavními hrdiny knihy Dva roky prázdnin jsou děti. Jedná se o skupinu žáků z Chairman School v Aucklandu, kteří měli o prázdninách podniknout plavbu na lodi Seagull podél novozélandských břehů. Této plavby se měli zúčastnit chlapci od osmi do čtrnácti let. Bylo jich celkem čtrnáct. Dva z nich byli Francouzi, jednalo se o bratry Brianta a Jacquese, syny inženýra. Briantovi bylo 13 let a byl velmi pracovitý a nadaný. Jacqeuse byl třídní vtipálek, byl velmi veselé povahy. Gordon byl Američan. Gordonovi bylo 14 let a byl velmi spravedlivý a praktický, dokázal si zachovat chladnou hlavu. Ostatní byli Angličané. Chlapci Doniphan a Cross byli bratranci. Cross k Doniphanovi velmi vzhlížel. Doniphan se neustále snažil být ve všem nejlepší, a proto často soupeřil s Briantem. Další z anglických chlapců na lodi byl Baxter, kterému bylo 13 let a byl pracovitý a rozvážný. Chlapci Webb a Wilcow byli dvanáctiletí a pocházeli ze zámožných rodin. Garnett a Service byli také dvanáctiletí. Garnett byl synem námořního kapitána a Service osadníka. Devítiletý Jenksins byl synem Novozélanské královské společnosti nauk a Iverson byl synem pastora. Osmiletí byli Dole a Costar, kteří byli synové důstojníků anglozélandské armády. Tito chlapci spolu tedy měli prožít nezapomenutelné prázdninové dobrodružství.
Den před odjezdem na prázdniny se nalodili, aby na lodi v přístavu strávili noc. Stalo se ale, že tam s nimi nebyl žádný dospělý, protože námořníci byli ještě v hospodě. Loď náhle sama odplula. Na lodi v té době byli jen chlapci a malý dvanáctiletý námořník Moko. Starší chlapci se velmi snažili loď zastavit, ale neuměli ji ovládat, a tak je loď zanesla na širé moře. V noci cestou do nich dokonce naboural parník, který si ale této srážky nevšiml a pokračoval dál. Naštěstí to jachtu příliš nepoškodilo a plavila se dál. Chlapci museli zvládnout loď i za bouře. Nakonec je loď zanesla ke břehům. Loď ale zůstala dál od břehu a chlapci se z ní nemohli dostat kvůli hloubce a vlnám, přestože se o to Briant pokusil, chlapci ho naštěstí vytáhli zpět. Věděli, že až přijde příliv, že jejich loď bude pravděpodobně smetena a oni se utopí, naštěstí je ale zachránila velká vlna, která lodí mrštila přímo na pobřeží. Tak se chlapci zachránili.
Chlapci poté hned začali organizovat práce, které byly nutné k tomu, aby na neznámé zemi přežili. Začali hledat vhodné přístřeší. Naštěstí se nemuseli potýkat s nedostatkem zbraní a jídla. V okolí pobřeží nenašli vhodné místo jako přístřeší, a proto se rozhodli, že zůstanou ubytování prozatím na lodi. Chlapci si také udělali seznamy věcí, které se nacházeli na palubě, aby měli přehled. K doplnění jídla sbírali mušle a stříleli holuby. Chlapce nejvíc trápilo, že nevědí, jestli se nachází na pevnině nebo na ostrově. Pokud by to byla pevnina, mohli se vydat hledat jiné obyvatele. Proto se Briant vydal na obhlídku a vylezl na vrchol mysu, z něhož zahlédl pruh vody a došel k názoru, že je to oceán. Byli tedy na ostrově. S takovým zjištěním se vrátil k ostatním chlapcům. Během porady jim sdělil, co o ostrově zjistil. Doniphan si ale trval na svém, že se Briant jistě zmýlil a že by se měli přesvědčit na vlastní oči, proto stále trval na tom, že by měli podniknout další výpravu. Počasí jim v tom ale na pár dní zabránilo. Gordon se mezitím pomocí map snažil zjistit, kde by se asi mohli nacházet. Chlapci si velmi dobře uvědomovali, že musí výpravu podniknout brzy a najít jiné přístřeší, protože loď jistě mrazy nevydrží. Děti se často vydávaly na lov ryb, při jednom takovém rybolovu našli mladší chlapci obrovskou želvu, na níž se dva z nich snažili jezdit. Želva se s nimi málem dostala do moře, starší chlapci ji ale zastavili a želvu zabili. Měli tak k jídlu výborné maso.
Počasí se zlepšilo, a tak se Briant, Doniphan, Wilcox a Service vydali na cestu po ostrově. Vzali s sebou i psa Phanna. Gordon zůstal na pobřeží, aby dohlížel na mladší chlapce. Dostali se také na vrchol mysu, kde byl předtím Briant, ale oceán neviděli. Doniphan se radoval, že se Briant zmýlil. Vydali se tedy k místu, kde měl být podle Brianta oceán. Procházeli pralesy, v nichž to vypadalo, že tudy nikdy neprošel člověk. Cestou ale objevili most přes řeku, který se jistě nepostavil sám. Velmi je to překvapilo. Když se ráno průzkumníci probudili, objevili primitivní chatrč. Doufali, že tu někdo žije. V chatrči ale nic nenašli. Vydali se dál na východ. Spatřili pak písčinu, která se ztrácela v oceánu. Chlapci ale viděli, že pes vodu pije a došlo jim, že to není oceán, ale obrovské jezero. Chlapci začali doufat, že opravdu ztroskotali na pevnině. Začali zkoumat břeh jezera, kde také objevili vyrytá písmena F. B a rok 1807 na starém dubu, již bylo jisté, že tu opravdu byl člověk. Našli také v křoví zakrytý vchod do jeskyně, kde objevili pozůstatky lůžka. Když vyšli ven, našli pod bukem zbytek lidské kostry. Chlapci se vrátili do jeskyně, aby zjistili, jestli by ji i oni mohli obývat a případně aby se dozvěděli něco o tom mrtvém. Našli tam zápisník a několik předmětů, které muž vlastnil, například hodinky, na nichž bylo vyryté jméno. Byla tam také mapa ostrova, kterou zakreslil trosečník. Zjistili tak, že jsou opravdu na ostrově. Chlapci mrtvého ve vší důstojnosti pohřbili a rozhodli se vrátit zpět k mladším dětem na pobřeží. Chlapci šli i potmě, až si nebyli jisti, jestli jdou správně, ale spatřili raketu vystřelenou Gordonem, a tak se dostali zpět ke svým přátelům.
Chlapci se rozhodli, že se přestěhují do jeskyně u jezera. Nejprve ale museli rozebrat loď, aby z ní mohli použít co nejvíce věcí. Trvalo to velmi dlouho a chlapci mezitím bydleli pod stanem, který si postavili na pobřeží. Když loď rozebrali, začali stavět obrovský vor, který by veškeré jejich věci převezl, aby nemuseli jít pěšky. Když ho postavili, čekali, až se přižene větší vítr, který by jim pomohl při plavbě. I přes různé nepříjemnosti se jim podařilo s vorem dostat se ke vchodu do jeskyně, kterou pojmenovali French Cavern.
Chlapci se rozhodli, že jeskyně využijí, přestože je malá, sami si ji rozšíří. Bylo důležité najít místo i pro kamna. Chlapci pracovali na vylepšení jejich jeskyně a zanedbávali lov, i přesto ale Gordon pozoroval, jak jim střelný prach ubývá, chtěl, aby tím šetřili, vždyť nevědí, jak dlouho na ostrově budou. Chlapci našli v okolí jezera kosti zvířat, které je přesvědčily, že tu žijí i divoké šelmy, před kterými se musí mít na pozoru. Vytvořili stejně jako trosečník před nimi jámy, do nichž mohli nějaké takové zvíře chytnout.
Počasí se horšilo, a tak se chlapci věnovali rozšiřování jejich jeskyně. Najednou ale uslyšeli velký řev a mručení. Nevěděli, o co se jedná. Mysleli si, že to mohl způsobit i vítr, který se dostal trhlinou do nějaké části jeskyně. Znepokojilo je také, že se jim ztratil pes. Jeho štěkot pak právě uslyšeli z druhé strany jeskyně. Chlapci pokračovali v práci, a když se dostali na druhou stranu jeskyně, objevili tam jejich psa. Byla tam další jeskyně, která byla větší než ta jejich. Našli tam také tělo šakala, kterého jejich pes zabil. Teď již věděli, kdo za stěnou vydával ty zvuky. Do této jeskyně totiž vedla ještě jiná cesta u svahu jezera. Děti se rozhodly ji využívat. Stará jeskyně jim měla sloužit jako zásobárna a do této nové se přestěhovaly.
Děti se pak rozhodly, že pojmenují krajinu kolem nich, aby se v ní lépe orientovali. Také si zvolily velitele, stal se jím Gordon. Ostrov děti pojmenovaly Chariman Island. Aby žáci úplně nezakrněli, stanovil Gordon vyučovací řád, kdy starší děti měly učit ty mladší. Děti musely přežít i krutou zimu na ostrově. Naštěstí měly dostatek oblečení. Kvůli zimě často museli čerpat ze zásob jejich jídla. Problém byl i se pštrosem, kterého si chytil Service a bez úspěchu se ho snažil ochočit. Děti se také dohodly, že skupina z nich se vrátí na pobřeží, kde nechá stožár s vlajkou, kdyby kolem plula nějaká loď, aby ho viděla.
Když se oteplilo, pokusil se Service nasednout na jeho pštrosa, ten ho ale shodil a utekl. Část chlapců se vydala na další průzkum ostrova, z něhož přivedli vikuně, které jim pak měli dávat mléko. Cestou je také napadly pumy. Když se Gordon se svou výpravou vrátili, zjistil, že vše u nich doma bylo v pořádku, Briant se dokázal o malé děti úžasně postarat a oni ho za to milovali. Brianta ale trápilo Jaccquesovo podivné chování. Vždy býval veselý šprýmař a od té doby, co skončili opuštění na lodi, byl jako přešlý mrazem.
Chlapci se rozhodli svůj život na ostrově ještě vylepšit, a tak si zřídili tesařskou dílnu. Kromě vikuní také chovali další místní zvěř, kterou ale museli chránit před šelmami, museli tak například zlikvidovat lišky, které je ohrožovali.
Briant navrhl Gordonovi další výpravu, a to přes řeku na jejich lodi. Vydal se na cestu s Mokem a Jacquesem. Tam také Jacquese Briantovi přiznal, co ho trápilo. To on odvázal loď, ale nechtěl, aby to dopadlo takhle. I Moko to slyšel, ale z lásky k Briantovi to nikomu neprozradil. Po jejich návratu se snažil Briant Jacquese zapojit co nejvíce do různých akcí. V červnu také došlo k nové volbě velitele, Doniphan věřil, že vyhraje, ale vyhrál Briant, který volbu přijal.
Nastala zase zima, kterou chlapci zvládli přežít v jejich jeskyni. Jeden den se chlapci věnovali bruslení, v ten den Doniphan a Cross neposlechli Brianta a vydali se dál, než jim dovolil. Objevila se velká mlha a chlapci se nevraceli, proto se Jacquese vydal je hledat. Chlapci se vrátili ale bez Jacquese. Briant se o něj začal bát, v tom se Jacquese objevil a pronásledovaly ho šelmy. Doniphan je zastřelil. Briant Doniphanovi děkoval, ten ale jeho dík nepřijal.
Když se oteplilo, rozhodl se Doniphan, Cross, Wilcox a Web, že opustí osadu, protože nechtěli poslouchat Brianta. Chtěli žít ve východní části Chairman Islandu, kde pobřežní skály vytvořily jeskyně. Moko je převezl na druhý břeh jezera a oni se vydali k pobřeží. Oddělená skupina chlapců našla jeden den na pobřeží dvě mrtvá těla, museli se ale schovat, protože byla velká bouře. Druhý den byla těla pryč. Našli také trosky obchodní lodě, která plula ze San Francisca.
Mezitím Briant doufal, že se chlapci vrátí. Chtěl s nimi mít nějaké spojení, a tak chlapci postavili draka, který by byl vidět z velké vzdálenosti. Když se chlapci pokoušeli draka pouštět, spatřili ležet u stromu ženu, která vypadala jako mrtvá, ale dýchala. Chlapci se o ni postarali. Když byla schopná mluvit, vyprávěla jim její příběh. Jmenovala se Caty a plavila se jako služka s rodinou Penfilda, část posádky byla ale darebáci a rodinu zabili. Ji nechali žít, protože se jí zastal jeden námořník. Také nechali naživu kormidelníka Evanse, aby řídil loď. Tato jejich loď ale v bouři nabourala a skončila na tomto ostrově. Věděla, že někteří zločinci přežili. Vyslechla jejich rozhovor. Pak se dostala až sem. Chlapci se začali bát o Doniphana a jeho přátelé.
Briant se za nimi vydal spolu s Mokem. Dostal se tam právě v okamžiku, kdy na Doniphana zaútočil jaguár, Briant ho zachránil a nenechal Wilcox vystřelit. Doniphan byl Briantovi velmi vděčný a stal se jeho přítelem. Briant jim vyprávěl o zločincích, kteří ztroskotali na ostrově a vzal je s sebou do Caverny.
Osada se změnila, snažili se být opatrní, aby na sebe neupoutali pozornost, nevěděli ale, jak zjistit, jestli jsou zločinci stále na ostrově. Chlapci se báli, že se o nich dozví a dojde jim, že jsou to jenom děti. Caty je chtěla opustit a zjistit, co se stalo s Evansem. Briant ale vymyslel jiný způsob, jak zjistit, jestli jsou nevítaní společníci stále na jejich ostrově. Jeden z nich se měl vznést na jejich drakovi. Jacquese se nabídl dobrovolně. Zároveň také dětem přiznal, co provedl s lodí. Všichni mu odpustili. Briant ale jeho nabídku nepřijal a nechal se k drakovi přivázat sám, také spatřil oheň, takže zjistil, že jsou stále na ostrově. Drak se ale utrhl a odletěl, naštěstí Briant přežil. A právě tento drak prozradil zločincům jejich přítomnost na ostrově. Při jedné bouři se k nim dostal Evans, který je přišel varovat, byl překvapený, že tam našel Caty a že jsou tu jen děti. Varoval je, že se zločinci na ně chystají zaútočit. On sám ji utekl a oni se domnívali, že ho při útěku zastřelili. Tak mohl děti varovat.
V dalších dnech se u dětí objevili dva zločinci Rock a Forbes, kteří předstírali, že jsou trosečníci a chtěli od dětí pomoci. Ve skutečnosti plánovali v noci pustit do jeskyně jejich přátelé. Caty a Evans se před nimi schovali, takže zločinci o nich nevěděli. V noci děti zajali Forbese, ale Rock utekl. Caty přesvědčila Forbese, aby jim sdělil plán zbytku zločinců. Další den byli napadeni, podařilo se jim ubránit, ale Doniphan byl zraněn, když zachránil Brianta. Dopravili ho do Caverny, kde se o něj starali. Tři zločince ale nenašli. Ti totiž mezitím vnikli do jejich domova a měli za rukojmí malé chlapce. Děti zachránil jejich pes a Forbes, který napadl své společníky, aby zachránil děti. Forbes zemřel. Zůstali ještě dva zločinci, kteří zmizeli v lese. Jejich těla ale pak našli. Jeden zemřel na následky střelby a druhý se zřítil do jejich pasti. Evans spolu pak s dětmi opravil loď a vypluli. Předtím vypustili všechna jejich zvířata.
Cesta lodí trvala několik dní, než je objevil parník, který plul do Austrálie. Kapitán parníku Tom Long, byl překvapený, že děti jsou naživu. Všichni se domnívali, že děti zemřely před dvěma lety. Long děti zavezl do Aucklandu, děti se domů vrátily téměř po dvou letech. Rodiny se velmi radovaly, protože předtím věřily, že jejich děti zemřely v Tichém oceánu. Evans dostal od města obchodní loď za to, že děti zachránil. Caty zaměstnala rodina Doniphana. A z dětí se za ty dva roky stali muži schopní přežít i nejtěžší životní situace.
Kniha Ocelové město vyšla v roce 1879. Ocelové město patří nejen do dobrodružné literatury ale i do vědecko-fantastické. Autor při psaní této knihy projevil velké znalosti fyziky a chemie. Příběh Ocelového města začíná v Anglii, většina děje se ale odehrává v Americe na dvou místech. Hlavními myšlenkami v tomto příběhu je nebezpečí hromadění moci v rukou jedné osoby, nenávist mezi Německem a Francií, síla lidské myšlenky a ochota bojovat za správnou věc.
Jednou z hlavních postav této knihy je Francouz doktor Sarrasin. Příběhem této osoby také kniha začíná. Sarrasin se nacházel v Anglii, kde se účastnil Mezinárodního hygienického kongresu. Sarrasin je nadšený z toho, jak o něm píší noviny. Kochal se těmito články, když vtom ho vyrušil vrchní ceremoniář, který mu přišel oznámit, že má návštěvu. Byl to pan Sharp solicitor, což je anglický pojem pro právního zástupce. Pan Sharp vešel a doktor Sarrasin byl překvapený, že pan Sharp zná jeho rodokmen, dokonce věděl detaily o jeho předcích, které on sám neznal. Také nechápal, proč ho to zajímalo. Doktor Sarrasin se od Sharpa dozvěděl, že je dědicem titulu baroneta a 527 milionů franků. Doktor tomu nemohl uvěřit. Sharp mu předložil dokumenty, které mu dokázaly, že se Sharp nezmýlil. Sharp dlouho hledal dědice, o doktorovi se dozvěděl z novin. Doktor vymyslel plán, co s penězi bude dělat. Poslal také synovi Oktávovi dopis, kde ho informoval o dědictví a požádal ho, aby to sdělil matce.
Oktáv žil v Paříži se svým přítelem Marcelem Bruckmannem. Marcel byl Alsasan o rok mladší než Oktáv, ale mnohem chytřejší. Oktáv byl nezodpovědný, potřeboval nad sebou vedení, které mu poskytoval právě Marcel. Rodina doktora Sarrasina brala Marcela jako člena rodiny a i on je bral jako rodinu. Měl velmi rád i Oktávovu sestru Janu. Také velmi pomáhal Marcelovi, jen díky němu se Marcel dostal na školu. Oba byli také ve válce, Marcel byl v boji zraněn a stal se důstojníkem. Oktáv byl bez zranění a bez povýšení. Oktáv se dozvěděl o dědictví a hned se cítil být baronetem. Marcel to bral v klidu a rozvážně. Oktáv se hned vydal za matkou, která byla ráda a věřila, že její manžel peníze dobře využije a postará se o jejich děti.
Mezitím v Anglii šel doktor Sarrasin na zasedání hygienického kongresu, kde ho předtím nebrali příliš vážně, ale najednou se k němu všichni chovali s úctou. On jim tam pak na konci sám sdělil, jaké má plány s těmito penězi. Hodlal vytvořit město, kde by všichni žili podle jasných hygienických norem. Jeho plán se setkal s nadšením. Město hodlal pojmenovat France-Ville.
Informace o tomto dědictví a o plánech profesora Sarrasina s nimi, se objevily i v německých novinách. Z nich se o tom dozvěděl profesor Schultze z Jenské univerzity. Tento muž byl velmi přísný a velmi nenáviděl Francouze. Proto se mu nelíbilo, že takové ohromné dědictví získal Francouz a na základě příbuzenských vztahů si na peníze činil nárok. Proto se vydal do Anglie, kde si činil na nárok na dědictví. Díky Schulzovi a díky nechuti Sarrasina se o peníze dohadovat, získal polovinu dědictví.
Další část příběhu se odehrává o pět let později. Oba muži již naložili se svým dědictvím podle svých představ. Sarrasin vybudoval město, které si přál. Schultze vybudoval také město. Ocelové město, v němž vzkvétal zbrojní průmysl. Obě města vznikla v Americe nedaleko od sebe. Technologie výroby v Ocelovém městě byla u mnoha produktů přísně utajována. Zaměstnanci v tomto městě byli pod přísným dohledem. Ve druhé části příběhu je hlavním hrdinou Marcel, který vystupuje pod falešným jménem Schwartz a stává se zaměstnancem v Ocelovém městě. Měl pracovat jako pudlovač, ale protože na to neměl fyzické dispozice, tak se stal slévačem. Marcel se musel podřídit přísným pravidlům. Nevadilo mu to, protože byl špehem, chtěl zjistit, jaké má Schultze plány. Oprávněně se totiž obával toho, že Schultze něco plánuje proti France-Ville. Marcel byl v práci velmi dobrý, ale mrzelo ho, že se nedostává k tajným informacím, a ani nemá přístup do zakázaných částí. Marcel žil u paní Bauerové, jejíž manžel pracoval jako horník, a tak také zemřel. Stejnou práci měl i její třináctiletý syn Karl. Marcel se s Karlem velmi spřátelil a měl ho rád, proto ho jednou znepokojilo, když Karl nepřišel z práce. Porušil pravidla a vydal se ho hledat do šachty. Tam našli tělo Karla, který se udusil oxidem uhličitým, když po práci v šachtě hledal brouky.
Úředník ocenil ale Marcelovu statečnost, za deset dní se měl Marcel dostavit do kanceláře generálního ředitele. Když tam přišel, dozvěděl se, že dostal doporučení, vyzkoušeli ho, jestli se hodí do oddělení modelů. Ve zkoušce prošel na výbornou a stal se kreslířem. Měl tak žít na oddělení a nesměl se jít ani rozloučit se svou bytnou. Byl rád, že ve svém špehování postoupil, ale bohužel se stále nacházel na oddělení, z něhož se nemohl dostat k informacím, kterého ho zajímaly.
Až za několik měsíců dostal šanci. Byl poslán k Schultzovi jako nejlepší kreslíř. Byl překvapen, jak to vypadá ve středu Ocelového města, byla to taková oáza. Schultze chtěl, aby s ním Marcel nakreslil dělo. Schultze byl s Marcelem spokojený, a proto si ho nechal u sebe. Často se spolu scházeli a diskutovali. Schultze byl z Marcela nadšený, ale Marcel prohlédl krutou povahu Schultze. Poznal, že je to ješitný sobec. Marcel se v Schultzovi docela dobře vyznal, a proto přišel i na způsob, jak se dozvědět, jaké má Schultze plány s France-Ville. Marcel ho vyprovokoval, když mu řekl, že nevěří, že by se Německu podařilo dobýt celý svět. Dokonce tvrdil, že Francouzi jsou lepší. Schultze to velmi rozčílilo, a tak mu ukázal, co ve své továrně dokázal nechat vyrobit. Zavedl ho do tajné pracovny, kde bylo obrovské dělo, které dokázalo dostřelit deset mil, a dělové granáty, které byli plné kysličníku uhličitého. Jednalo se o krutou chemickou zbraň. Marcel se také dozvěděl, že to Schultze plánoval použít 13. září v 11:45 proti France-Ville. To Marcela vyděsilo. Schultze mu také oznámil, že teď musí zemřít, když zná jeho tajemství. Svěřil ho do péče jeho dvěma bodyguardům. Marcel se tu noc bál usnout, aby ho nezabili. Došel k názoru, že musí najít způsob, jak bude varovat France-Ville.
Marcel viděl, že se jeho poprava nechystá v nejbližších dnech. Vymyslel plán, předstíral, že si do tabáku přidává jakousi lilkovitou rostlinu. Jeho strážci to viděli a jednou to udělali také. Potom, když to vykouřili, tak usnuli. Marcel odešel. Ukradl pilník a zapálil muzeum modelů Ocelového města. Když začalo hořet, chtěl Schultze zachránit jeden vzácný model, nabízel eventuálními zachránci velké peníze. Marcel se nabídl a vešel do ohně, předtím ale dostal dýchací přístroje. Marcel ale neměl v úmyslu model zachránit. Potřeboval právě ten dýchací přístroj. S ním se mu podařilo potopit se do řeky, přepilovat tam mříž a dostat se tak z Ocelového města. Schultze ho považoval za mrtvého. Marcel se mezitím vydal do France-Ville.
France-Ville od svého vzniku fungovalo úžasně. Lidé tam společně rozhodovali a pomáhali si. Všechny domy vypadaly stejně a byla stanovená jasná pravidla. Důležité pro ně bylo vzdělání. Velkou péči věnovali čistotě a zničení všech zárodků nákaz. Úmrtnost tam byla velmi nízká. Jednalo se o fungující experiment. Obyvatelé tohoto města nebyli naivní, věděli, že jim od Schultze hrozí nebezpečí. Obzvlášť, když se taková zpráva objevila v novinách. Sarrasin svolal velké shromáždění, na němž se objevil Marcel a varoval je před nebezpečím, které jim hrozilo. Bylo právě 13. září. Poradil jim, aby děti a ženy poslaly pryč a muži zůstali, aby hasili požáry, které by způsobily vyslané granáty. V době, kdy mělo dojít k útoku, Marcelovi došlo, že útok nebude úspěšný, protože rychlost výstřelů nedovolila granátům dopadnout na zem. Obyvatelé France-Ville slyšeli výbuch, jak se zničila velká věž Ocelového města, kde se nacházelo dělo. Obyvatelé France-Ville byli Marcelovi vděční.
Schultze se z dopisu, který mu Marcel zanechal, dozvěděl, jak na něj vyzrál a rozčílilo ho to. Hodlal se pomstít. Místo pomsty se ale začaly objevovat v novinách zprávy, že akcie Ocelového města klesají, protože město neplatí pohledávky. Zastavila se i výroba. Proto se Oktáv s Marcelem vydali do Ocelového města, aby zjistili, co se děje.
Nikdo tam nebyl, kromě Schultzových bodyguardů, kteří při přestřelce zemřeli. Marcel i Oktáv zjistili, že Schultze zemřel, otrávil se, když se uvolnil oxid uhličitý. V dobu své smrti psal Schultze rozkaz, v němž vydal rozkaz, aby bylo město France–Ville zničeno. Tento dopis ale Schultze nedopsal. Oba pochopili, proč Ocelové město skončilo. Schultze o všem ve městě rozhodoval, snažil se vše ovlivňovat, a proto město bez něj nemohlo existovat. Oba muži se vrátili do France-Ville, kde Sarrasin nabídl Marcelovi, aby si vzal Janu, která ho velmi milovala, a proto si odmítala vzít kohokoliv jiného. Marcel byl rád, velmi ji miloval.
Město France-Ville žilo v míru se všemi sousedy a respektovalo pravidla, která si stanovilo. Ocelové město bylo zcela zlikvidováno. Marcel měl s Janou krásné dítě a pracoval spolu s Oktávem, který se oženil.
Román Dvacet tisíc mil pod mořem naspal Verne v letech 1869 – 1870. Jedná se o klasické dílo dobrodružné a vědecko-fantastické literatury. Příběh začíná v Americe, ale většina děje se odehrává pod moři a oceány všude po světě. V knize Verne často využívá vysvětlivek pojmů, které se v příběhu objeví. Autor opět projevuje pozoruhodné znalosti z geografie, biologie a dalších věd.
V knize Dvacet tisíc mil pod mořem je hlavním hrdinou profesor Pařížského přírodovědeckého muzea Pierre Arronax, který byl v Americe, kde se také dozvěděl o podivném tvorovi, kterého mnoho námořníků a lodí vidělo v moři. Tvor byl velmi obrovský a rychlý. Někteří lidé se domnívali, že se jedná o ponorku, i když taková přece nemohla existovat, druzí si mysleli, že je to opravdu živočich. Arronax, jako odborník na téma mořských hlubin, poskytl rozhovor o tomto „stvoření“.
Dostal také nabídku, aby se plavil na lodi Abraham Lincoln pod vedením kapitána Farraguta za tajemstvím tohoto stvoření. Arronax této nabídce neodolal a vydal se na loď se sluhou Conseilem, který byl velmi pilný, přesný. Jeho sluha bys specialistou v oboru přírodovědecké systematiky, dokázal každé stvoření přesně zařadit do třídy, řádu i čeledi. Na lodi s nimi byl i kanadský známý lovec harpunou Ned Land. Ten ale nevěřil, že takové zvíře existuje. Kapitán se snažil motivovat své námořníky v hledání tohoto stvoření penězi, přesto to ale bylo dlouho bez úspěchu. Jako první to ale spatřil Land, loď se dala do pronásledování, ale stvoření bylo rychlejší. Land se ho pokusil i ulovit, ale nešlo to.
Stvoření do jejich lodi narazilo a Arronax přepadl přes palubu, myslel, že se utopí, ale skočil za ním jeho věrný sluha a držel ho nad vodou. Doufali, že se pro ně vrátí, ale zjevně si nikdo nevšiml, že chybí. Snažil se dlouho plavat, ale když už nemohli, začali volat a najednou uslyšeli odpověď na své volání. Spatřili Neda, který byl na jakémsi plovoucím ostrůvku. Byl to ten obrovský narval, zjistili ale, že to není narval, ale ponorka. Věděli, že bude problém, až se ponorka pokusí potopit, to se také stalo, Ned začal mlátit do plátů, potápění ustalo a z lodi vyskákalo osm ozbrojených mužů.
Zavřeli je do tmavé místnosti, nevěděli, co s nimi bude. Najednou se objevilo velké elektrické světlo. Vstoupili dva muži. Arronax se jim snažil vysvětlit jejich příběh francouzsky i latinsky, Ned to zkusil anglicky a Conseil německy. Muži na žádnou z těchto řečí nereagovali. Jeden z nich byl evidentně velitel. Oba muži odešli a přišel sluha, který jim prostřel jídlo, spoustu věcí neznali. Ned byl zklamaný, že k pití není víno, ale jen voda. Na stole také chyběl chléb. Po jídle usnuli, spali skoro celý den. Arronax se probudil a měl pocit, že dochází kyslík. V tu chvíli se loď zjevně vynořila, protože ucítil čerstvý mořský vzduch. Další den nedostali najíst a Ned začal být velmi protivný. Když po velmi dlouhé době vstoupil do jejich místnosti lodní sluha, rozčilený Ned se na něj vrhl, zastavil ho až hlas velitele lodi. Promluvil na ně francouzsky. Přiznal jim, že jim rozuměl ve všech čtyřech jazycích. Díky jejich vyprávění věděl, kdo jsou. Řekl jim, že celou tu dobu vymýšlel, co s nimi udělá, protože byli z lodě, která na něj útočila, bral je jako zajatce, proto měl právo rozhodnout o jejich životě. Rozhodl se, ale že je nezabije. Dokonce jim umožní volný pohyb po jeho lodi, ale muži se již nikdy nevrátí na pevninu.
Představil se jako kapitán Nemo a jeho loď byla Nautilus. Conseil šel s Nedem na snídani a Arronax šel s Nemem, ten ho vzal do své jídelny, kde mu vysvětlil, že všechna jídla pochází z moře, protože oni nikdy nejedí maso suchozemských zvířat. Pak ho provedl po lodi, vzal ho do knihovny, kde byli tisíce knih, mnohé z nich byly vzácné. Arronax tam také našel svou knihu. Pak vstoupili do vedlejšího salónu, kde byly vzácné obrazy a přírodní sbírky. Arronax spatřil mnoho lastur, perel a podmořských rostlin. Pak mu ukázal, kde mají své kabiny. Jejich kabiny spolu sousedily.
Nemo mu pak vysvětlil, že vše na lodi pohání elektřina. Arronax tím byl unesen. Vysvětlil mu i jak je to s kyslíkem na Nautilu. Prohlédli si i druhou část lodi, kde ho zaujal člun, který Nemo užíval k výpravám, z nichž se vracel, kdy chtěl. Prostě jen poslal zprávu telegrafickým zařízením.
Arronax se také prošel po ponorce, když se vynořila. Ned i Conseil také navštívili kapitánův salon, a Conseil byl nadšen. Všichni muži se mohli po lodi pohybovat volně, někdy potkávali ostatní námořníky, ale nikdo s nimi nemluvil. Všichni mluvili zvláštním jazykem.
V listopadu Arronaxe pozval Nemo na lov, který se konal v podmořských lesích. Lovu se zúčastnil i Conseil. Muži se oblékli do skafandrů, vzali elektrické pušky a šli. Procházka po dně moře byla pro ně úžasná. Když se vrátili zpět do Nautilu, cítili se unavení. Únava ale druhý den zmizela. Když se někdy zvedly pláty lodě, tak měli obyvatelé lodě krásný výhled na podmořský svět, jednou takhle spatřili ale vrak lodi, viděli i mrtvé, kteří se potápěli ke dnu.
Nemo prozradil Arronaxovi, že hodlá znovu proplout celý svět. Pluli také přes nebezpečný Torresův průliv, kde už ztroskotalo mnoho lodí. Nautilus náhle najel na skalisko. Noví obyvatelé lodě věřili, že se z toho již Nautilus nedostane. Kapitán Nemo si z toho ale nedělal těžkou hlavu. Věděl, že se odtamtud dostanou 4. ledna, protože stoupne hladina v důsledku přílivu a odlivu. Mezitím jim Nemo dovolil vystoupit na opuštěné ostrovy. Arronax, Ned a Conseil tuto nabídku rádi přijali. Na ostrově si obstarali velkou zásobu masa, našli i strom chlebovník a další věci, které jim měli zpříjemnit další zbytek pobytu na lodi. Setkali se tam také s kanibaly, před kterými se jim povedlo utéct. Kanibalové chtěli zaútočit i na Nautilus, ale nedostali se do něj. Kapitána Nema to nijak neděsilo, věděl, že je Nautilus chráněn elektrickým polem. Nautilus se opravdu 4. ledna pohnul z místa a plul dál.
I 18. ledna Nautilus jako obvykle vystoupal nad hladinu, ale námořník, který dělal venku obhlídku dalekohledem, zavolal kapitána. Ten donutil Arronaxe, Conseila a Neda vrátit se do tmavé místnosti, v níž byli po svém příchodu na loď. Nechal jim tam dopravit jídlo, až když se najedli, tak si Arronax uvědomil, že tam byl nějaký přípravek, po němž usnuli. Nevěděli tedy, co se dělo v době, kdy spali.
Druhý den za Arronaxem přišel kapitán Nemo a odvedl ho jako lékaře za zraněným námořníkem, ten měl velmi vážnou ránu na hlavě. Do dvou hodin zemřel. Nemo je pak všechny tři pozval na procházku do podmořského světa. Tam zjistili, že jsou v korálovém království, které sloužilo jako pohřebiště pro Nemovy námořníky. Přihlíželi tedy pohřbu mrtvého námořníka.
Druhá část cesty byla v Indickém oceánu. Od té doby, co je kapitán Nemo uspal, v něm viděl Arronax nejen vědce, ale i krutého muže, který se mstí.
Z Nautilu měl možnost Arronax pozorovat překrásnou podívanou na argonauty. Zúčastnili se také pohledu na loviště perel. Dokonce ve skafandru vyšli ven a byli svědky toho, jak na jednoho lovce zaútočil žralok. Nemo ho zachránil, přitom se také ocitl v ohrožení života, ale pomohl mu Ned. Nakonec Nemo dostal lovce na jeho loď a daroval mu pytlík plný krásných perel.
Na cestu se pak vydali do Rudého moře. Všichni tři se domnívali, že do a z Rudého moře vede jen jedna cesta a to přes Perský záliv. Zjistí ale, že kapitán Nemo našel jinou cestu, a to přes podzemní moře mezi Rudým a Středozemním mořem. Toto moře se nacházelo pod Arabským tunelem. Spatřili tam také moroně, kterého Ned ulovil. Ned začal plánovat útěk, když byli tak blízko Evropě.
Nemo vzal Arronaxe do zátoky Vigo, kde ztroskotala loď s obrovským bohatstvím. Odtud bral Nemo své zlaté poklady. Při cestě po Atlantském oceánu se dostali i k bájné Atlantidě. Nautilus se dál plavil k jižnímu pólu, museli překonat Ledové pole. Ned nevěřil, že ho dokážou překonat.
Navštívili jižní pól, ale při cestě zpátky uvízli v ledové bariéře, už se vzdávali naděje, že se z ní dostanou. Ale podařilo se to. Z jižního pólu se vydali ke břehům Ameriky, plavili se také po řece Amazonce. Když se blížili ke Kanaďanovi dobře známým břehům, tak opět Ned plánoval útěk. Nedaleko amerických břehů, také spatřili obrovské chobotnice. Museli s nimi bojovat a jeden námořník u toho zemřel. Ten námořník byl Francouz, prozradila ho jeho poslední slova. Když byli u amerických břehů, tak prosil Arronax Nema, aby je Nemo pustil, ten to odmítl.
Arronax ztratil o Nemovi dobré mínění, když byl svědkem toho, jak bez smilování potopil loď. Věděl, že musí za každou cenu odtud utéct. To se jim také podařilo u norských břehů, využili k tomu také Nemův člun. Nautilus se zrovna nacházel v Malströmu, a proto se poté Nemo domníval, že tito tři odvážlivci svůj útěk nepřežili. Oni naštěstí přežili, a tak skončila jejich sedmi měsíční cesta hlubinami oceánů a moří.
Zdroj: článek Jules Verne
Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.
K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.
Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.
Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho času strávila s obřady k poctě bohů. Často se modlila a obětovala bohům, žila na hradě Tetín. Nejmladší a nejkrásnější dcera se jmenovala Libuše a stejně jako otec měla jisté věštecké schopnosti. Když Krok zemřel, byla to Libuše, kdo byl zvolen jako jeho nástupce. Libuše opustila svůj hrad Libušín a přesídlila na Vyšehrad.
Kněžna Libuše si k sobě na Vyšehrad pozvala sestru Kazi na návštěvu. Zrovna když se procházely v Libušině oblíbené zahradě, zavolal je správce hradu na nádvoří. Tam obě spatřily hezkého mladého muže, který na ramenou nesl obrovského živého kance. Byl to kanec, který sužoval Kavčí hory. A mladý Bivoj se ho vydal zabít. Povedlo se mu ho dostat živého a přinesl ho na Vyšehrad, aby o smrti kance rozhodla Libuše. Ta mu dala svolení, aby ho zabil. Muži se kolem nich rozestoupili do kruhu a Bivoji hodili k nohám oštěp. Bivoj silou mrštil kancem a rychle zvedl oštěp. Rozzuřený kanec se vrhl proti němu a nabodl se na Bivojův oštěp. Bivoj byl poté pozván na hostinu, která se konala na jeho počest, tam vyprávěl, jak se mu podařilo kance zajmout. Mezitím stále doufal, že se do síně vrátí Libuše se sestrou, protože se mu Kazi velmi líbila. Sestry se do síně opravdu vrátily a donesly mu jako dar překrásný opasek vykládaný drahými kameny. Do opasku Kazi navíc zasadila mocné byliny a hadí zub, aby Bivoje chránily před zlými silami. Druhý den se vydal Bivoj na cestu domů stejně jako Kazi. Libuše mu darovala také koně. Bivoj cestou dohnal Kaziin průvod a připojil se k ní. Bivoj se rozhodl opustit jeho rod a vesnici a žil s Kazi na jejím hradě, protože Kazi si ho velmi oblíbila a vzala si ho za manžela.
Kněžna Libuše byla nejen správkyní země, ale také nejvyšší soudkyní a stejně jako její otec, soudila spravedlivě. Chodili k ní lidé z celé země, aby jim pomohla s jejich rozepřemi. V době její vlády se do sporu dostali i dva mocní starostové rodu. Předmětem jejich sporu byla pole, která ležela mezi nimi. Proto se svým sporem předstoupili před Libuši a doufali, že se kněžna přikloní na jejich stranu. Kněžna si spor vyslechla. Mladší soused žaloval na staršího, že mu chce zabrat jeho pole a meze. Starší tvrdošíjně trval na tom, aby bylo po jeho, aniž by měl nějaké právo pozemky vyžadovat. Kněžna při rozvážila a sdělila radě starších svůj názor, rada s ní souhlasila, a tak kněžna vyhlásila svůj rozsudek. Pole přiřkla mladšímu ze sousedů. Nestihla však ani dopovědět svůj rozsudek a starší z mužů začal křičet, že je to ostuda, že je soudí žena. Libuši jeho slova mrzela, nejvíc ji ale trápilo, že se jí nikdo nezastal a toho muže neokřikl. Proto povstala a důstojně prohlásila, že mají pravdu, že je žena, a proto činí ženská rozhodnutí, netrápí je a pokud tak moc stojí o přísnějšího vládce, tak ona se tomu podrobí. Ať si valný sněm zvolí nového vojvodu a ona si ho vezme za muže. Odešla do hradu a dala poslat pro své sestry. Všechny tři se dlouze radily v zahradě. Hned ráno nechala svolat Libuše na valný sněm všechen lid. Řekla jim, že si nevážili svobody, kterou jim poskytla, a když si přejí vojvodu, který bude brát jejich děti ke svým službám a chtít po nich daně, tak ona jim ho dopřeje. Radila jim, aby ale vojvodu volili moudře a pokud stojí o její radu, tak jim poradí. Její radou bylo, ať se vydají k řece Bělině, kde je obec Stadice, tam najdou na poli orat muže se dvěma voly. Poslové měli vzít vhodné oblečení pro budoucího vojvodu a jejího koně, který je k tomu muži zavede. Poslové se okamžitě vydali na cestu.
Libušini poslové se vydali na cestu, aby našli nového vojvodu. Cestou je provázel Libušin kůň, kterého museli obdivovat, šel, aniž by ho kdokoliv vedl, nenechal se od svého úkolu odvést ani, když procházeli kolem stáda koní, kteří ho k sobě vábili. Cesta byla velmi dlouhá, šli tři dny, až dorazili k vesnici Stadice. Hned se také vyptávali, jestli tam žije muž jménem Přemysl. Malý chlapec jim ukázal, že Přemysl právě orá na poli. Spatřili hezkého vysokého muže v lýčených střevících, který kráčel za pluhem zapřaženým za dva voly. Poslové se Přemyslovi poklonili a pozdravili ho. Řekli mu, že si ho zvolili za vojvodu a že na něj český národ a kněžna Libuše již čekají. Přemysl je mlčky vyslechl a pak zabodl otku, kterou měl v ruce do země a pustil voly se slovy, ať jdou tam, odkud přišli. Voli se vydali ke skále, kde náhle zmizeli a už je nikdo nespatřil. Přemysl se obrátil na posly a řekl jim, že přišli brzy, kdyby přišli o chvíli déle, stihl by doorat a jejich zemi by se dařilo dobře. Protože to ale nestihl a přerušili ho v práci, tak v české zemi bude často hlad. Poslové žasli nad tím, jak líska, kterou Přemysl předtím zabodl do země, vyrostla do tří ratolestí. Dvě z nich rychle opadaly, třetí ale rostla dále. Přemysl jim vysvětlil, že líska ukazuje, že z jeho pokolení bude mnoho lidí panovat, ale vždy jen jediný vladař zůstane. Poslové byli překvapeni také tím, že se Libuše nezmýlila, když tvrdila, že Přemysl bude jísti u železného stolu. Přemysl jim řekl, že je třeba si železa vážit. Protože v čase míru se dá využít k práci a v čase války k obraně. Přemysl se poté převlékl do oděvu, který mu poslové přivezli a ale vzal si s sebou i lýčené střevíce a starou kabelu, aby jeho rod nikdy nezapomínal, z jakých poměrů vzešel. Na Vyšehradě již všichni očekávali Přemyslův příjezd. Přemysl, který znal Libuši z dob, kdy vyrůstala na Budči, rád pojmul kněžnu za manželku.
Po svatbě Přemysla a Libuše vzala kněžna svého manžela do podzemí, kde se ukrýval poklad, protože věděla, že teď má na něj stejné právo jako ona. Libuše a Přemysl spolu vládli v právu a ve shodě. Jednou se s Přemyslem a družinou procházeli nad Vltavou. Pozorovali okolní krajinu. V tom okamžiku Libuše pronesla jednu ze svých věšteb, pravděpodobně tu nejznámější. Libuše předpověděla vznik a význam Prahy. Poradila jim, aby se vydali k lesu Strahovu, kde uvidí člověka, jak tesá práh domu. Tam mají vystavit město, jehož slávě se budou lidé klanět.
Jindy Přemysla navštívili vladykové různých rodů a prosili ho, aby jim Libuše poradila, kde mají hledat vzácné kovy a jiné rudy. Přemysl je v jeden den svolal a Libuše jim pronesla věštbu, v níž říkala, kde se které kovy nacházejí na českém území. Například stříbro se mělo nacházet v okolí Březové hory a zlato v okolí Jílové hory. Zároveň je i varovala, že toto bohatství nepřinese jen dobré věci, ale způsobí i konflikty s okolními sousedy.
Jednou se Libuše se svoji družinou vydala do lázní, které vznikly tak, že Vltava vymlela hlubokou tůni. Zde Libuše potopila zlatou kolébku, která dříve patřila jejímu synovi. Tato kolébka se měla vynořit, až se bude blížit doba, kdy se zrodí někdo, kdo dojde velké slávy díky jeho práci a lásce.
Jak léta plynuly, kněžna a její sestry stárly. První zemřela Kazi, po ní i pobožná Teta. Postupně se nachýlil čas také Libuši, která věděla, že brzy zemře. Nechala si tedy svolat český lid a žehnala jim, prosila je také, aby zachovali víru a poslušnost jejímu manželovi a synovi. Poté Libuše zemřela. Kde je její hrob, není jisté.
Její poklad, který ukázala po svatbě svému manželovi, zůstal ukrytý. Přemysl ho nechal, kde byl. Věřil tomu, že až na tom jednou bude česká země bídně, tak se poklad zjeví a díky tomu bída zmizí.
Co se týká zlaté kolébky, zjevila se prý jednou a rostla spolu s dítětem, které se v pozdějším věku proslavilo jako otec české vlasti. Po jeho smrti se kolébka znovu vnořila do Vltavy a tam stále čeká.
Po smrti Libuše se změnilo postavení žen z její družiny. Předtím měly velký význam v české společnosti, ale pak ho postupně ztrácely a často musely čelit i různým posměškům. Nejhůře tento společenský propad nesla Vlasta, která vyzvala ženy, aby se chopily zbraní a začaly vládnout. Ženy si dokonce vytvořily vlastní útočiště Děvín, který stál také u řeky Vltavy, ale o něco výše než Vyšehrad. Vlasta a ostatní dívky z její družiny se snažily přemluvit ostatní ženy, aby společně s nimi bojovaly proti mužům. Chtěly, aby ženy vládly v zemi a muži jim sloužili. Mnoha ženám se tento názor líbil, naopak mužům to přišlo vtipné a dívkám se posmívali, když viděli, jak se cvičí v boji a v jízdě na koni. Jen Přemysl se tomu nesmál, měl děsivý sen o krutém krvavém boji. Chtěl, aby to muži nebrali na lehkou váhu. V tomto ho ale neposlouchali. Mezitím se dívky na Děvíně zřekly všech svých pout k mužům z jejich života, nezáleželo na tom, jestli šlo o manžely, bratry, či otce. Věrnost přísahaly jen svému ženskému spolku. Slíbily si také, že se nikdy nezradí. Každá z žen měla na Děvíně svůj úkol. Ty nejchytřejší byly v radě. Ty, jež byly opatrné, střežily hrad, nejodvážnější dívky se zase chystaly k boji. Ty, které měly krásnou tvář a postavu, měly sloužit jako návnady pro muže, aby lehčeji padly do Vlastiny pasti. Vlasta se totiž nebála využívat různých lstí. Jednou se muži vydali k hradbám Děvína. Věřili, že až dívky uvidí zbraně, že se hned vzdají. Vlasta ale se svoji armádou vyrazila z brány a došlo ke krutému boji, v němž zemřelo na tři sta mužů. Od toho okamžiku přestali muži dívky podceňovat. K Vlastině armádě se naopak přidávaly stále další ženy. Muži se snažili Děvína zmocnit i lstí, ale žádná z dívek nezradila. Naopak na Vyšehradě žily dívky, které tajně donášely informace o mužích do Děvína. Mnoho mužů v okolí Děvína zemřelo díky proradnosti těchto žen. Jednou krásná dívka přiměla mládence, aby ji šel osvobodit, až jibudou přepravovat z Děvína. Muž a jeho družina ale padli do pasti. Jindy zase jedna z dívek slíbila mladíkovi, že mu zradí Děvín. V noci ho a jeho družinu pustila do hradu, padli tam ale do připravené pasti.
Vlasta ze všech nejvíce nenáviděla mladého Ctirada, který v bojích zabil mnoho jejích dívek. Vymyslela proto lest. Když Ctirad se svou družinou projížděl kolem Děvína, spatřil v lese uvázanou překrásnou dívku. Osvobodil ji a vůbec ho nenapadlo, že by to mohla být past. Dívka mu prozradila, že se jmenuje Šárka a že ji zajaly dívky z Děvína. Když ji táhly na jejich hrad, slyšely koně, a tak ji tu nechaly. U nohou jí postavily láhev s medovinou, aby se nemohla napít a na záda jí připevnili lesní roh, aby si nemohla zatroubit o pomoc. Ctiradovi se Šárka velmi líbila, a tak jí věřil. Vesele s ní popíjel medovinu, a zatímco jeho družina odpočívala, nechal se přesvědčit a zatroubil na onen lesní roh. V tu chvíli se zjevila skupina žen a Ctiradovu družinu pobila. Ctirada odvedly na Děvín. Druhý den se našlo jeho tělo vlámané do kola. To muže velmi rozzuřilo, a tak se rozhodli pomstít dívkám. Muži a ženy se střetli před Vyšehradem, byl to krutý boj. Když ale v boji zemřela Vlasta, dívky se začaly vzdávat, v tu chvíli s nimi ale neměl žádný muž slitování. Dívky tuto bitvu prohrály, a tím prohrály i dívčí válku.
Po smrti Přemysla nastoupil na jeho místo Nezamysl, po něm se vojvodou stal Mnata a po něm pak Vojen a Vnislav. Po nich následoval Křesomysl. Křesomysl se více než na zemědělství zaměřoval na hledání kovů. Vycházel z proroctví Libuše. Během jeho vlády se zhoršovalo zemědělství, což si mnoho vladyků a starostů uvědomovalo, a proto proti tomu protestovali. Nejvíce se ozýval Horymír, který byl vladykou v Neumětelých. O jeho postojích se dozvěděli horníci, které to velmi popudilo, a tak se mu rozhodli pomstít. Vydali se do Neumětel a zapálili je. Díky včasnému varování se povedlo Horymírovi utéct na Šemíkovi. Horymír se poté horníkům spolu se svým rodem a přáteli pomstil. Mnoho horníků to zaplatilo životem. Ti, co přežili, pak žalovali Křesomyslovi, který jim byl stále nakloněn, a proto se rozhodl Horymíra uvěznit a pak nechat popravit. Horymírovým posledním přáním bylo, aby se mohl ještě naposledy projet na Šemíkovi po vyšehradském nádvoří. Křesomysl mu toto přání splnil, netušil ale co bude následovat. Horymírovi se na Šemíkovi povedlo přeskočit hradbu. Když to vladykové viděli, vyprosili u Křesomysla pro Horymíra milost. Šemík tenhle skok ale zaplatil životem.
Po smrti Křesomysla se novým vojvodou stal Neklan, který byl považován za mírného a moudrého vojvodu. Měl dobré vztahy se sousedními Litoměřici a Lemuzi. Naopak problémy mu dělal vojvoda Vlastislav, který byl včele Lučanů. Vlastislav na rozdíl od Neklana miloval boje. Často nerespektoval jeho území a táhnul i do sousedství, třeba právě na území Čechů, Litoměřiců i Lemuzů. Nejednou si pak nechával od podrobených vesnic platit daně a případně prodával zajaté lidi do otroctví. Když takhle jednou vtáhnul do českých zemí, dostal se až k Levému Hradci. Obyvatele této pevnosti chtěl nechat vyhladovět, ale oni doufali, že jim přijde jejich vojvoda Neklan na pomoc. Ten ale nepřicházel, proto se chtěli vzdát. Na poslední chvíli se ale objevila vojska Lemuzů, Litoměřiců a Děčanů. Vlastislav se musel vrátit domů, ale hodlal se pomstít jak Čechům, tak i dalším vojvodstvím. Začal s Litoměřici, na jejich území nechal postavit nový hrad, z něhož jeho posádka podnikla surové útoky na místní obyvatelstvo. Toho se zalekli Lemuzi i Děčané a slíbili, že již nikdy nepřijdou Čechům na pomoc. To Neklana mrzelo, protože věděl, že bez spojenců si na Lučany netroufne. Rozhodl se, že se pokusí Vlastislavovi vlichotit a poslal k němu posly s dary. Ten dary odmítl a vzkázal Neklanovi, že ovládne českou zemi a pro tyto dary si přijde a vezme si k nim vše, co najde. Lučané se chystali do války, každý bojeschopný muž musel jít, jinak mu hrozil trest smrti. Poslové s informacemi o blížícím boji objeli všech pět lučanských žup. V poslední z nich žil Straba, který bojoval při posledním útoku v Čechách. Tam si také našel Čechyni, ze které nejprve udělal nevolnici a pak svou manželku. Jednou ho jeho nevlastní matka požádala, aby přišel večer do úvalu. Tam pak vyčarovala mlhu, aby je nikdo nemohl sledovat. Řekla mu, že Lučané tuto válku prohrají a že všichni muži tam zemřou, jen on sám se může zachránit. Pokud zraní muže, který na něj první zaútočí, uřeže mu uši a pak uteče.
V Čechách se zatím všichni vladykové chystali do války, jen Neklan se stále bál. Až za ním přišel jeho příbuzný Čestmír a snažil se ho přesvědčit. Neklan mu řekl, ať si vezme jeho zbroj a jde tam místo něj. Čestmír to opravdu udělal a všichni ho považovali za vojvodu. Velmi vojáky motivoval. Sám jim ale také řekl, že zde pravděpodobně zemře (přijde o hlavu), což se také stalo. Až pak vojáci zjistili, že to byl Čestmír a ne Neklan. Češi Lučany porazili a pronásledovali je až na jejich území.
Straba se z boje opravdu zachránil a vydal se domů, kde se dozvěděl, že jeho žena umírá. Když přišel do domu, uviděl, že jeho žena je smrtelně zraněná a že jí chybí obě uši. Poznal, že to ona na něj v Čechách zaútočila a že je to čarodějka.
Neklan vpadl do Lucké země a rychle postupoval, neboť všichni bojeschopní muži zemřeli na území Čech. Neklan nechal zbořit mnoho hradů a snažil se najít Vlastislavova syna. Když se s ním setkal, viděl, že je to pěkný pětiletý chlapec jménem Zbislav. Rozhodl se, že mu nezkřiví ani vlásek a nevezme ho ani do zajetí. Nechal ho dokonce žít na území lucké župy, a dokonce mu nechal vystavit hrad. Zbislava svěřil do péče Durynka, který se o něj staral i předtím. Durynk ale začal mít nekalé myšlenky, začal přemýšlet, jak udělat, aby se Neklanovi více zalíbil a rozhodl se, že to udělá tak, že zabije malého Zbislava. Jednou v zimě ho vzal k řece a vzal s sebou i sekyrku, prý aby vysekal díru do ledu. To také udělal, aby malý Zbislav mohl pozorovat rybičky. Zbislav se nad dírou v ledu sklonil a Durynk ho sekl do krku. Nožem pak hlavu odsekl. Se Zbislavovou hlavou se vydal na Vyšehrad, kde ji předložil Neklanovi s tím, že to udělal pro něj, aby se nikdy nemusel obávat Zbislavovy vzpoury. Neklan se na Durynka velmi rozzlobil. Rozhodl, že Durynk musí spáchat sebevraždu. Dal mu na výběr, buď skočí ze skály, nebo se oběsí, případně se probodne. Durynk si zvolil smrt oběšením.
Příběh o králi Svatoplukovi začíná v den svatého Petra a Pavla. Lidé se sešli na mši ve Velehradském chrámě a čekali na příchod arcibiskupa Metoděje. Ten stále mši nesloužil, protože slíbil, že počká na krále, který byl na lovu. Ten ale nepřicházel, a když se blížilo poledne, tak Metoděj začal mši bez něj. Mše byla ale přerušena hlučným příchodem krále a jeho lovecké družiny. Svatopluk byl velmi rozčílený, když zjistil, že Metoděj začal mši bez něj. Metoděj ho ale dokázal dočasně uklidnit, což potom vyvolalo další hněv Svatopluka, který zcela zapomněl na to, co vše udělal Metoděj pro moravskou říši. Svatopluk tedy Metoděje vyhnal. Metoděj začal chodit po krajinách a všude kázal ve slovanském jazyce, aby mu všichni rozuměli.
Svatopluka ale stihl trest, jeho země byla napadána mnoha národy, ať už Uhry, Poláky, Němci, ale i Češi se bouřili. Král se snažil své nepřátele zastavit, ale nedařilo se mu to. Pochopil, že je to Boží trest za jeho chování. A jednou v noci, když byl ve svém vojenském ležení, tábor opustil a vydal se na místo, kde žili tři poustevníci, a přidal se k nim. Až před svou smrtí jim přiznal, kdo vlastně ve skutečnosti byl.
Když král Svatopluk zničehonic zmizel, tak se na Moravě hledal nový panovník. V té době žil na Chropíně zeman, který byl považovaný za chytrého a jeho lid ho miloval. Proto nikoho nepřekvapilo, že byl zvolen novým panovníkem. Pán z Chropínského zámku se chtěl seznámit se svou novou říší, a tak hodně cestoval. Všude ho vítali oslavami. Nový král si na to zvykl, a když se vrátil domů, pořádal i on sám často oslavy. Jeho lid se na to ale díval s obavami. Nakonec ho lid za to proklínal, protože s oslavami přicházely i vyšší daně. Jediný koho jeho lidé litovali, byla jeho žena, která se za ně snažila přimlouvat. Její manžel to již nevydržel a vyhnal ji z domu. Málem ji u toho i zabil. Když ji pronásledoval, aby jí ublížil, podařilo se jeho manželce schovat se v obilí na poli, kde ji pak lidé našli ležet s malým miminkem, které porodila. Dítě dostalo jméno Ječmínek. Král rozhodl, že mu žena a ani syn nesmí přijít na oči a nechal je přesídlit daleko od něj. Když svého činu začal litovat a chtěl poznat svého syna, tak pro ně poslal posly, ale ti je už nenašli. Král toho začal litovat, ale dobré rady se mu od nikoho nedostalo. Nakonec spáchal sebevraždu skokem do studny. Před svou smrtí se dozvěděl, že jeho syn bude vládnout, až bude zemi nejhůře a dostane ji z krize. Od té doby lidé neustále věřili, že se Ječmínek zjeví a moravskou a českou zemi zachrání.
Roku 1125 to vypadalo, že se počasí zbláznilo, protože v létě byla zima a padal sníh, a naopak v zimě zemi zasáhly letní lijáky. Všichni tušili, že je to zlé znamení, že přijde válka. V té době byl knížetem zvolen Soběslav. Proti tomu ale protestoval jeho bratranec olomoucký kníže Otík Černý. Otík si také jel stěžovat k císaři. Císař Otíka vyslyšel a pozval si ke svému dvoru Soběslava, aby se mu zodpovídal za to, že se prohlásil knížetem. Podle císaře měl mít jen on právo jmenovat nového knížete české země. Soběslav toto „pozvání“ odmítl s tím, že česká země je svobodná. Bylo jasné, že císař si to nenechá líbit a s Otíkem do Čech vtrhne. Češi se začali chystat na válku, byli ochotni svoji zemi hájit, protože Soběslava měli velmi rádi. V noci předtím než se vydal s vojskem na pochod, měl Soběslav sen, ve kterém se mu zjevil svatý Vojtěch a prozradil mu, kde se nachází praporec sv. Václava. Svůj sen prozradil svému kaplanovi Vítovi, který se vypravil do Vrbčan a praporec tam také našel za oltářem. Praporec rychle přepravil k Soběslavovi, přestože mu počasí při cestě zrovna nepřálo. Soběslava a jeho vojsko zastihl u Teplic. Soběslav si dal svolat celé vojsko a s nadšením jim sděloval, že Bůh jim dal znamení své náklonosti právě tímto praporcem. Všichni se velmi radovali a praporci žehnali.
Pomalu se blížila nepřátelská armáda složená z německých Sasů a Durynků, Flandřanů, Frisů, Brabantů, Rýňanů, Švábů i Bavorů. S nimi přijížděl i Otík Černý. Sešikovali se u Chlumeckého údolí, kde na ně již čekalo české vojsko. Kaplan Vít přitom držel praporec sv. Václava. Když se přiblížil okamžik bitvy, zjevil se na nebi orel, který přeletěl nad hlavami českých vojáků a letěl přímo k německým vojskům a vydal u toho skřek. Všichni to považovali za dobré znamení. V tu chvíli se také rozezvonily zvony. Kněz Vít to považoval za znamení, že Bůh je s nimi. Vojáci začali spontánně zpívat „Hospodine, pomiluj ny“. Když dozpívali, vyrazili do bitvy. Němci proti nim neměli šanci, a tak začali prchat. V boji padl i Ota Černý. Češi v tomto boji zabili nejméně pět set německých šlechticů. Císař s hrůzou sledoval svou porážku. Chtěl se dát na ústup, ale Češi ho obklíčili a byl zajat. Soběslav ho propustil, když ho císař uznal knížetem. Pak císař odtáhl domů a česká země mohla slavit. Soběslav nechal na hoře Říp znovu vystavět kapli svatého Jiří.
Roku 1260 došlo k další slavné bitvě mezi Přemyslem II a Uhry na Moravském poli. Přemysl zde stál proti přesile. Obě vojska stála proti sobě a mezi nimi proudila řeka. Obě armády se dohodly, že Češi nechají v klidu Uhry přeplout přes řeku a až další den začne boj. Uhři ale dohodu porušili, přeplavili se tajně v noci a zaútočili dříve, než bylo dohodnuto. České vojsko ještě nebylo na bitvu připraveno, odvahu si ale dodali zpěvem písně. Pomáhal jim i pražský purkrabí, který opatroval praporec svatého Václava. České vojsko tuto bitvu vyhrálo. Této bitvy se měl také zúčastnit Jan syn Svojslava, ale vážně onemocněl, a proto nemohl jít. V den bitvy upadl zničehonic v těžký záchvat, až si přátelé mysleli, že umírá. Náhle se ale jeho stav změnil, vypadal mnohem zdravěji a veseleji. Probral se a svým přátelům sdělil, že celý boj viděl a Češi vyhráli.
Praporec svatého Václava zmizel, nikdo neví, kdy a jak se to stalo. Jen podle pověstí se dá soudit, že nebyl zničen a ani se se nestal kořistí. Nejspíš znovu čeká v bezpečí Vrbčanského kostela, až zas bude potřeba.
Po smrti knížete Žibřida se novým knížetem stal jeho syn Bruncvík. Přál si získat pro svůj rod znak lva do erbu, a proto opustil svou ženu a vydal se s družinou do světa. Než odešel, vyměnil si s ženou prsten, aby na sebe nezapomněli a řekl jí, že pokud se nevrátí do sedmi let, tak je pravděpodobně mrtev. Bruncvík a jeho družina šli po souši tak dlouho, jak to šlo, pak se nalodili na loď, která je doplavila k ostrovu, na kterém byla jantarová hora. Z tohoto ostrovu se nedalo dostat, přestože to Bruncvík s družinou zkoušel. Bruncvík a jeho družina tu strávili dva roky, během nichž jim došlo veškeré jídlo, museli jíst i koně a nakonec postupně umírali. Nakonec způsob záchrany vymyslel starý člen družiny, když žil už jen on a Bruncvík. Poradil Bruncvíkovi, ať na sebe oblékne koňskou kůži, protože každý rok na ostrov přilétá pták noh a ten ho odtamtud odnese. To se také stalo. Pták noh Bruncvíka donesl do svého hnízda a vydal se hledat další potravu pro svá mláďata, která Bruncvík mezitím pozabíjel. Bruncvík se dostal až do údolí, kde uslyšel hrozný řev a uviděl boj devítihlavé saně se lvem. Rozhodl se, že v boji pomůže lvovi. Společnými silami se jim podařilo saň zabít. Od té doby se lev nechtěl od Bruncvíka hnout, ten mu nejprve nevěřil, ale když se o něj lev staral, tak své nedůvěry litoval. Tři roky bloudil Bruncvík se lvem krajinou, až se dostali k moři, kde si hned Bruncvík vytvořil vor. Pokusil se odplout bez lva, protože se bál, že mu bude lev dělat jen problémy. Lev ale skočil na vor. Bruncvíka jeho oddanost dojala. Dopluli spolu na ostrov, kde byl velký hrad. Zde viděl podivně vypadajícího krále a ještě podivnější družinu. Král mu oznámil, že s nimi bude muset zůstat, nebo zachránit dceru krále, kterou unesl drak Bazilišek. Bruncvík se se svým lvem vydali raději zachránit princeznu, která byla střežena nejen drakem, ale i různými obludami. Draka se jim podařilo společnými silami a pomocí kouzelného prstenu, který dodal Bruncvíkovi sílu dvaceti mužů, přemoci. Bruncvík tedy doprovodil princeznu zpět ke králi, který ho ale odmítl z hradu pustit. Bruncvík si musel vzít královu dceru za ženu, ale u toho vymýšlel, jak se dostat ke své milované manželce. Jednou se procházel po hradě a ve sklepení našel starý meč bez jílce. Meč se mu zalíbil, a tak ho vyměnil za ten svůj. Od princezny se pak dozvěděl, že ten meč je kouzelný, dokáže useknout hlavu všem, u kterých tomu jeho nositel chce. Bruncvík se pomocí tohoto meče dostal z hradu. Nechal meč, aby setnul hlavu všem obludám, králi i princezně, za jejich nevděk. Bruncvík se pak se lvem vydal na korábu přes moře. Dostal se až na ostrov, kde všichni tančili, zpívali a slavili. Řekli mu, že s nimi musí zůstat, byli to ďábli zakletí Azmodeové, Bruncvík jim také nechal setnout hlavy a pak plul dále. Až uviděl krásné město a vydal se k němu. Ve městě ale nikdo nebyl. Až tam přitáhlo vojsko a král se ho ptal, jak se tam dostal. Král chtěl, aby mu Bruncvík slíbil, že s nimi zůstane navěky, nebo ho vsadí na ohnivého koně. Bruncvík nechal ale srazit hlavu jeho vojsku. Král ho prosil o smilování a za to mu slíbil, že ho dovede do jeho vlasti, což také splnil. Bruncvík se tak se svým lvem vrátil do české země. V Praze se mezitím chystala svatba jeho manželky s bohatým nápadníkem, protože již uplynulo sedm let. Bruncvík v utajení pronikl na pražský hrad a tam upustil prsten do číše jeho ženy, ta poznala okamžitě svůj prsten a všem sdělila, že se vrátil. Její nápadník se okamžitě vydal za Bruncvíkem, aby ho zabil. Bruncvík ho a jeho družinu ale připravil o hlavu. Vrátil se ke své manželce a žili spokojeně a měli syna Ladislava. Když Bruncvík zemřel, lev po něm tak tesknil, až také u jeho hrobu zemřel.
Bruncvíkův meč je zazděn v Karlově mostě v místě, kde stojí Bruncvíkova socha. Tato zbraň se má objevit až tehdy, až bude českému království nejhůře. V tom okamžiku z Blaníku přijdou na pomoc rytíři a Bruncvíkův dědic pojede na koni po Karlově mostě a jeho kůň kopytem vyryje z kamení Bruncvíkův meč.
V Opatovickém klášteře měl být ukrytý poklad. Jednou před polednem přišel do kláštera tajemný návštěvník, kterého přijal zdejší opat. Návštěvník přijel z Hradce. Opat jej pozval k obědu. Host tam prokázal, že má bohaté znalosti o klášteře i kostele. Opat byl jeho znalostmi a chováním zmatený. Věděl, že den předtím do Hradce přijal císař a začal mít pocit, že právě tento návštěvník by jím mohl být. Požádal tedy hosta, aby se mu představil. Host si nejprve přál navštívit kostel a poprosil opata, aby s sebou vzal dva nejstarší mnichy z kláštera. Ten tak učinil. Host tam přiznal, že je to opravdu císař Karel IV. Chtěl poznat tento kostel a spatřit poklad. Opat se mu pokoušel vysvětlit, že ho musí střežit. Dohodli se nakonec na kompromisu. Opat a mniši císaře k pokladu zavedou a ukážou mu ho, ale císař bude mít cestou zakryté oči, aby neviděl, jak se tam dostali. Tak se také stalo a císař byl pohledem na poklad unesen. Opat mu dovolil si z pokladu odnést překrásný prsten, který Karel pak nosil na ruce až do své smrti a byl s ním i pohřben.
Ve stejný rok, kdy byl upálen mistr Jan Hus, navštívili Opatovický klášter dva hosté, pan Jan Městecký z Opočna a pan Otto z Bergova. Oba seděli s opatem a popíjeli víno, když se z venku ozvalo troubení. V tu chvíli oba vyskočili a zajali opata. Ze tmy do kláštera pronikla jejich družina. Muži se snažili mučením přesvědčit opata, aby jim prozradil, kde se ukrývá klášterní poklad. Ten tajemství neprozradil. Jejich družina mezitím vyloupila klášter a mnoho mnichů bylo zraněno. I opat podlehl svým zraněním, ale poklad neprozradil. Pan Městecký se do tohoto kláštera po pěti letech vrátil, když velel zdejšímu císařskému vojsku v boji proti husitům. Kostel byl v bojích vypálen a zničen.
Rozvaliny postupně mizely a místem, kde dříve stával starý kostel, nyní tekla řeka Labe. Jen malá část rozvalin zůstala na suchu. Tam, kde dříve stával hlavní oltář, nyní rostla lípa, ze které v noci někdy vycházela překrásná záře. Blízko místa kde dříve stával kostel, vznikl mlýn, u něhož se jednou stalo, že přestala téct voda, ztrácela se uprostřed řečiště a propadala se do nějaké propasti. Za půl hodiny začala téct jako dříve. Bylo jasné, že se propadla klenba nějakého klášterního sklepení a voda zaplavila sklepy a chodby pod řekou. Tedy i místo, kde byl pravděpodobně ukrytý poklad.
I přesto se k pokladu pokoušeli lidé dostat. Po bitvě na Bílé hoře přišli čtyři Vlaši, kteří se k němu pokoušeli potopit, ale dva to nepřežili, jejich těla se již nenašla.
Karel IV. se velmi zasloužil o to, že Praha se rozrostla a že měla již za jeho vlády takovou návštěvnost z řad šlechticů. Mnoho lidí ji považovalo za jedno z nejkrásnějších měst na světě. Jednou se Karel procházel se svou družinou a s arcibiskupem Arnoštem z Pardubic a společně se všichni kochali pohledem na krásu Prahy. Karel se zeptal hvězdáře, co četl ve hvězdách o budoucnosti Prahy. Ten mu sdělil, že Menší Město bude zničené ohněm a že Staré Město zničí povodeň. Všechny to zasáhlo, jen Karel si věděl rady, rozhodl, že založí Nové město. Tak také učinil. Sám vymezil prostor, směr hradeb, sám položil základní kámen, sám rozhodl o směřování ulic, určil, kde budou tržiště a náměstí. Velmi o tom diskutoval se staviteli. Když stavitelé přidali jednu ulici, o které nerozhodl, nechal ji pojmenovat Nekázalka, protože tu nekázal nechat postavit. I panovník se na této části města významně podílel finančně. Nechal zde založit řadu klášterů, i kostelů. Jeden z nejznámějších je klášter Na Slovanech, protože se tam kázalo česky a žili tam slovanští mniši.
Karel nechal také založit kostel naproti Slovanskému kostelu, který nesl jméno Karlov. Jako stavitele určil mladého muže, který narýsoval takový plán, kterému se divili i zkušení stavitelé. Nikdo totiž nevěřil, že by klenba mohla vydržet. Všichni si mysleli, že takový chrám spadne. Nakonec i mladý stavitel začal mít pochybnosti, a tak aby si neudělal ostudu, radši upsal svou duši ďáblu. Až pak chrám nechal dostavět. Problém byl, že nikdo nechtěl to lešení odklidit, protože si všichni mysleli, že pak chrám spadne. Nakonec se stavitel rozhodl, že lešení zapálí. Davy lidí čekaly, co se stane. Když stavitel vykročil, tak velmi zahřmělo, vypadalo to, že chrám se boří, a tak se lidé rozutíkali. Stavitel měl pocit, že je to trest boží a utíkal domů. Když prach zmizel, lidé viděli, že se nad nimi objevilo překrásné klenutí a žasli. Hledali pak stavitele, který ale spáchal doma sebevraždu. Chrám byl potom dokončen.
Karel také nechal postavit nový chrám svatého Víta a Karlův most. K jeho stavbě bylo potřeba mnoho vajec, a tak všechna města království posílala vejce do Prahy. Z města Velvar ale poslali vejce vařená, aby se cestou nerozbila, tak se jim smála celá Praha. Když byl most dostavěn, neměl žádných soch, byl tam jen dřevěný kříž, před kterým se dříve konaly popravy. Na zdi je vytesána bradatá hlava, která má být podobiznou prvního stavitele.
Když se šlo od Karlova k mostu k Pražskému hradu, míjela se dlouhá, zubatá zeď. I tu nechal vystavět Karel. Když totiž zemi zasáhla bída, byli lidé ochotni pracovat ne za peníze, ale jen za jídlo. Karel jim dal práci, chtěl, aby postavili zeď od Petřina až ke Strahovskému klášteru. Této zdi se také říká Hladová.
V Praze žil v té době bohatý měšťan Jan Rotlev, který věřil, že doly na Jílové hoře ještě nejsou prázdné a nějaké zlato tam je. Všechny peníze dal do těžby, dokonce i jeho manželka prodala všechny šperky, až jí zbyl jen její zlatem tkaný šlojíř (svatební závoj). Nakonec i tuto milou vzpomínku nechala prodat, aby její manžel měl na obnovu práce. Jakmile se horníci dali do díla, okamžitě narazili na zlato. Zlatá žíla Rotlevovi zcela nahradila jeho finanční ztrátu a on se stal velmi bohatým. Ten důl nazval Šlojíř. Nechal si v Praze postavit velký dům.
V roce 1378 se po české zemi roznesla zpráva, že Karel je vážně nemocný a umírá. Před jeho smrtí se náhle rozezněly zvony na svatovítské katedrále, aniž by na ně někdo zvonil. V tom okamžiku Karel zemřel.
Karlův syn Václav patřil ke spravedlivým vládcům. Sám často chodil mezi lidi v přestrojení, aby zkoušel jejich poctivost. Pokud zjistil, že pekař šidí, donutil ho chleba rozdat chudým a dal mu pokutu, případně ho nechal v koši zmáchat ve Vltavě. Na svém dvoře měl kouzelníka Žita. Ten prováděl různé kousky, například dokázal jen tak zničehonic změnit oblečení. Jindy proměnil ruce šaška v kopyta a proměnil je zpět, až když šašek plakal. Jindy se král Václav rozhodl, že si vyjede na projížďku. Měl zapřažené koňské spřežení a čekal jen, až přijde kouzelník Žito. Ten si ale sehnal vlastní spřežení, do něhož zapřáhl kohouty. Když vyrazili, lidé se na ně chodili dívat.
Jindy přeměnil Žito třicet víchů ze slámy na třicet vykrmených prasat a prodal je bohatému a lakomému pekaři Míchalovi. Radil mu, aby prasata nepouštěl k vodě. Pekař ho ale neposlechl a hnal vepře k brodu. Jakmile tam zvířata skočila, tak se opět proměnila ve slaměné víchy. Pekař se je pokoušel pochytat, ale uplavaly mu. Naštvaný pekař se vydal na hrad za kouzelníkem a křičel na něj. Kouzelník ale vypadal, že spí a křik pekařův ho nevzbudil. Pekař ho proto chytil za nohu. V tom okamžiku kouzelníkovi upadla noha. Žito začal křičet a hnal vyděšeného pekaře k soudnímu dvoru. Tam Žitovi svědci dosvědčili, že to pekař spáchal. Pekař proto musel Žitovi zaplatit tučnou pokutu. V tom okamžiku se Žitova noha náhle spravila.
Nedlouho po této události přijel do Prahy bavorský vévoda a přivezl s sebou několik kejklířů. Ti uměli vše, co uměl Žito. Kouzelníka to velmi trápilo, a tak vymyslel lest na bavorské kejklíře. Při obědě se pod okny začal ozývat německý křik a kejklíři vyhlédli z okna. V tu chvíli jim narostly obrovské parohy a oni nemohli strčit hlavu zpět dovnitř. Lidé se jim velmi smáli. Odpoledne pak tito kejklíři předváděli různé kejkle, aby pobavili diváky. Žito ale nikde nebyl. Pak se Žito najednou ozval. Vystoupil na lešení a začal si roztahovat pusu tak, že se mu do něj vešel jeden kejklíř. Pak Žito toho kejklíře vyplivl do kádě plné vody. Všichni se tomu smáli. Král Žita velmi chválil.
Po nějaké době se král Václav nepohodl se zemskými pány, protože nevyužíval jejich rady, raději věřil radám zemanských a městských pánům. Nakonec se zemští pánové proti němu spikli s uherským králem a jeho bratrem. Dokonce se jim podařilo krále zajmout, když jel z hradu Žebrák do Prahy. Zavezli ho na Staroměstskou radnici. Vězení se nazývalo Špinka. Ve vězení ho drželi 15 týdnů. Protože bylo teplo, přemluvil konšely, aby ho nechali alespoň vykoupat v lázních. Ti ho pustili se strážci, ale musel se obléct do oblečení obyčejných měšťanů. Když byl v lázních, podařilo se mu utéct s pomocí místní lazebnice, která s ním převeslovala na druhý břeh, kde se schovali v lesích, které Václav znal z lovů. Společně se vydali k Novému hradu, kde purkrabí krále poznal. Lazebnice za to dostala odměnu, a když král nechal postavit nové lázně, tak jí je daroval i s další odměnou. Zároveň také odměnil všechny pražské lazebníky, listinou je postavil na stejnou úroveň jako ostatní řemeslníky.
Král se ale i tak dál trápil a dožil se mnoha zklamání a nevděku. A poté, co se ho někdo pokusil otrávit, přestal věřit lidem. Nechal si proto zavolat hvězdáře a chtěl vědět, co ho čeká. Ten ho varoval, aby se střežil svatovítské věže, protože zemře před ní. Král se tedy rozhodl, že věž musí být zničena a nechal dělníky, ať ji začnou rozebírat. Když se král dozvěděl o tom, jak byli z radnice vyhozeni jeho konšelé, velmi se rozčílil a ranilo ho mrtvice. Nedlouho poté zemřel. Hvězdář měl nakonec pravdu, král zemřel před svatovítskou věží = zemřel dříve než ona. Věž, která nebyla celá rozebrána, byla znovu dostavena.
Lidé se scházeli na Staroměstském náměstí, aniž by bylo svoláno jakékoliv jednání. Všichni se chodili dívat na staroměstský orloj. Obyčejní lidé obdivovali krásné postavy, které se na orloji míjeli. Učenci obdivovali všechny hodiny, které orloj zobrazoval. V tu chvíli se objevil mistr Hanuš, který orloj vytvořil, a začal vysvětlovat, jak orloj funguje a co zobrazuje. Starší měšťané se společně s Hanušem vydali do věže, aby se podívali na vnitřek orloje. Tam se v nich probudily určité obavy, že by Hanuš mohl sestavit takový a možná i lepší orloj i pro jiné město. A když Hanušovi začaly přicházet různé nabídky, tak se jejich obavy ještě zhoršily. Jednou večer k Hanušovi přišli tři muži, kteří ho oslepili a oči mu pak ještě ošetřili. Lidé ho velmi litovali a hledali ty, kteří mu to způsobili. Hanuš věděl, kdo a proč to udělal, ale nikomu to neřekl. Pomstil se jinak, nechal se bývalým studentem odvézt do věže a tam poničil stroj orloje. Orloj tak přestal fungovat a nebyl nikdo, kdo by to mohl opravit.
Po smrti Václava IV. se na českém trůně vystřídalo několik panovníků. Král Vladislav II. Jagellonec nechal na Pražském hradě postavit věž, ve které byla tři vězení. Věž zatím neměla své jméno, čekalo se na jejího prvního nedobrovolného obyvatele.
V té době mnoho poddaných trpělo bezprávím. Pokud s nimi jejich pán nejednal dobře, neměli nikde zastání. To se stalo i sedlákům u Adama Ploskovského z Drahonic, proti kterému jeho sedláci povstali, protože byl na ně krutý a vymýšlel si neexistující roboty. Sedláci vpadli do jeho tvrze. Adama zde také zajali, ten, aby se zachránil, jim slíbil, že je za to nebude pronásledovat. V sousedství Ploskovského žil v té době mladý zeman Dalibor z Kozojed, o kterém se vědělo, že je spravedlivý. K němu se vydali sedláci, kteří obsadili Ploskovského tvrz a žádali ho, aby se této tvrze ujal a že ho budou rádi poslouchat. Dalibor jejich nabídku přijal s tím, že mají písemný souhlas od Ploskovského. Ten se ale potom dovolával svého majetku a považoval Dalibora za zloděje. Proti Daliborovi se postavila řada hejtmanů. Dalibor byl proto zajat a skončil v novém vězení ve věži, které se po něm začalo říkat Daliborka. Dalibor, který byl ve věži sám, a stýskalo se mu po domově, začal hledat útěchu v hudbě. Z peněz, které měl na jídlo, si koupil housle a učil se na ně hrát. Stal se ve hře na housle mistrem. Lidé chodili pod jeho věž a poslouchali jeho hru. Když Daliborovi došli peníze, spouštěl po svém „koncertě“ dolů plátýnko, do kterého mu lidé rádi dávali peníze na přilepšenou. Někdy dali i nějaké šatstvo, či jiné věci, které by se mu mohli hodit. Dalibor byl ale odsouzen k trestu smrti, a tak Daliborka utichla.
Židovské město bývalo součástí Starého města pražského. Židovské město bylo od zbytku Prahy odděleno hradbami, jimiž procházelo šest bran. Židovská část Prahy nebyla tak hezká jako zbytek Prahy, bylo zde vše chudší. I za hradbami museli židé nosit na plášti rudé kolo, které je označovalo.
Židé i přes ponížení ve kterém žili, věřili, že jejich předci zde žili ještě dříve, než Libuše nechala toto město postavit. Věřili, že i jejich stará-nová synagoga je starší než křesťanský chrám svatého Víta. Tato synagoga byla postavena podle vzoru Jeruzalemského. Dvakrát byla židovská synagoga znesvěcena, poprvé za Jana Lucemburského, kdy mu tu jeho lidé hledali židovský zlatý poklad a po druhé za Václava IV., při tomto znesvěcení bylo zabito i mnoho židů a jejich krev potřísnila stěny. Stěny pak nebyly čištěny, aby jejich krev připomínala židovské utrpení.
Jeden z příběhů vypráví o rabbi Jizchakovi, který se jednou vracel lesem do Prahy. V jednu chvíli se koně zastavili a nechtěli dál. Kočí a Jizchak viděli podivnou záři. Jizchak se šel podívat, odkud záře vychází. Viděl tam dva pidimužíky s kupou stříbra a zlata. Ptal se jich, komu to zlato patří, oba mu odpověděli, že jemu ne. Jizchak se jen dozvěděl, že to zlato dostane žid a to až potom, co se vdá jeho dcera. Jizchak si ze zlata nesměl nic vzít, ale směl mince vyměnit. Vyměnil své tři zlaťáky za jejich. Když se dostal do Prahy, zkusil zjistit, kdo ty peníze jednou získá. Jeden ze zlaťáků, které si přinesl, hodil zabalené do papíru na ulici a čekal, kdo je zvedne. Objevil se mladík, vzal zlaťák a zmizel. Tak se to opakovalo i další dva dny. Jizchak získal tak jistotu, že ten chlapec bude jednou právoplatným majitelem. Aby zjistil charakter chlapce, dal vyhlásit, že se mu peníze ztratily a čekal, jestli mu je chlapec vrátí. Chlapec opravdu přišel se dvěma zlaťáky a omlouval se, že nevěděl, komu patří, jinak by je vrátil již dříve. Ten jeden věnoval matce, která ho ale Jizchakovi vrátí, až si ho vydělá. Jizchak mu nabízel, že může žít u něj. Mordechai to ale odmítl, musel se starat o rodiče, ale začal k Jizchakovi docházet a ten ho učil, co uměl. Jeho dcera se do něj zamilovala, a tak se později vzali. Jizchak stále čekal na zlato, které měl Mordechai získat, když ale stále nic neměl, tak ho vyhnal ze svého domu. Jeho žena šla s ním. Z Mordechaie se stal schopný obchodník, jednou dal na dluh nějaké nástroje muži, který k němu přišel do obchodu a ten mu za to dal obrovskou truhlu, ve které Mordechai objevil zlato. Chtěl ho muži vrátit, ale muže už nenašel. Velkou část zlata věnoval synagoze a městu. Mordechai se usmířil i s Jizchakem.
Další z příběhu se odehrává v době Rudolfa II., kdy je v židovském městě rabbim Löw ben Bezalel. Král rozkáže, že se židé mají z města vystěhovat, rabbi ho ale přesvědčí, aby změnil názor. Navíc Rudolfa velmi zaujal a směl ho chodit navštěvovat. Jednou ho Rudolf požádal, že by si přál spatřit arciotce. Rabbi mu to splnil, napřed mu ale řekl, že se nesmí císař během setkání s arciotci usmát, jinak zmizí. Tak se i stalo, vše skončilo, když se Rudolf zasmál. V tom okamžiku ale také začal klesat strop v místnosti, kde se nacházeli. Rabbi klesání zastavil, ale strop se již do původní výšky nevrátil. Císař navštívil rabbiho doma a byl mile překvapen krásou interiéru jeho domu.
Největším divem rabbiho byl jeho sluha golem, který pro něj pracoval bez odpočinku a oddechu. Jen na šábes musel rabbi vyndat z jeho úst kouzelný šém. Jednou na to ale rabbi zapomněl a vydal se zahájit šábes. Mezitím se ale golem zbláznil a začal vše ničit. Rabbi ho ale zastavil a pak ho již nikdy nevzkřísil.
Součástí Židovského města byla i zahrada mrtvých, kam byl po své smrti pohřben i Rabbi Löw. Na židovské hroby se dávaly kameny na znamení úcty. Jeden z pohřbených byl i žid, který přestoupil na křesťanskou víru, ale na smrtelné posteli se vrátil k židovství. Vyprávělo se, že jeho duch v noci musí chodit do kostela a hrát na varhany, aby tím obměkčil boha.
Jedním ze smutných pražských míst je Staroměstské náměstí, na němž bylo 21. června 1621 popraveno 27 českých pánů. Popravy vykonal kat Mydlář. Na upomínku tohoto činu zůstaly na náměstí staré kameny, které ale postupně byly přemístěny. Připomínkou poprav byl i kámen u Novoměstské radnice s letopočtem 1627. Zde se konala poprava kněží a roku 1743 poprava českých pánů, kteří se přidali na stranu bavorského kurfiřta Karla Alberta.
Naproti klášteru Na Slovanech stál dům, v němž dříve žil Faust, který se věnoval alchymii a upsal svoji duši ďáblu, který si pro něj přišel, ale Faust mu vzdoroval, a tak ho ďábel dostal z domu tak, že s ním prorazil strop. Od té doby v tom domě nikdo nedokázal žít. Říkalo se, že tam Faust v noci straší. Zároveň také nešla žádným způsobem zadělat díra ve stropě v ložnici.
Po Praze chodil chudý student, který neměl co jíst, byla mu zima a neměl ani kde spát. Proto vkročil do Faustova domu, byl velmi unavený, a tak hned usnul. V noci ho nic nevzbudilo. Ráno si dům začal procházet. Našel tajnou místnost, ke které vedly zvláštní schody, viděl v ložnici rozházené knihy. Celá ložnice v něm vzbuzovala hrůzu. Na jedné černé míse objevil stříbrný tolar, který si po chvíli váhaní vzal a ve městě si za něj koupil jídlo. V noci se do domu vrátil. Ani tehdy žádného ducha neviděl, za to ráno opět našel na míse stříbrný tolar. Opět ho utratil a co mu zbylo, to si nechal. Postupně si student na život v domě zvykl. Také si zvykl na to, že má přísun peněz bez práce. Postupně omezoval svou docházku do školy. Začal se ale také zadlužovat. Ve volných chvílích studoval knihy, které našel v domě, dokonce i ty, které byly rozházené po ložnici. Už se ani nebál v ložnici spát. Do domu zval i své přátelé. Jednou se v hospodě velmi opil a řekl přátelům, že zítra bude mít spoustu peněz. Hodlal vyvolat ďábla a donutit ho, aby ho poslouchal a dal mu zlato. Po studentovi se ale druhý den slehla zem. Už ho nikdo nikdy neviděl. Jen na stěně se našly stopy čerstvé krve.
Pověst o českém husitském vojevůdci začíná v Trocnově, kde se Jan Žižka narodil pod dubem. Jan studoval v Prachaticích. Denně do školy docházel podél řeky Blanice. Když byl dospělý, zdědil Jan statkářský dvůr po svém otci. Dostal se ale do sporů s Jindřichem z Rosenberka, který vládl v jižních Čechách. Jan Žižka proti svému nepříteli neměl žádnou šanci. Vypálili mu dvůr a zničili majetek, proto Jan utekl do lesů. Až když se za něj přátelé přimluvili, dostal se ke královskému dvoru, v jehož čele byl král Václav IV. Jan Žižka se zde stal komorníkem královny Žofie. Tento dvůr na chvíli opustil, aby mohl bojovat po boku Poláků v boji proti řádu německých rytířů v bitvě u Tannenberka, kde také přišel o oko. Poté se vrátil zpět ke královně Žofii, s níž často docházel do Betlémské kaple na kázání Jana Husa. Žižkovi se Husova kázání velmi líbila a souhlasil s nimi. Proto ho mrzel osud Jana Husa. Jednou se nad jeho osudem zamýšlel při procházce po nádvoří na Vyšehradě a setkal se tu s Václavem IV., který mu řekl, že jestli ví, jak napravit tuto nespravedlnost, že Husovi bylo ublíženo i přes králův glejt, tak ať to napraví. A to měl Žižka v úmyslu.
Mnoho Pražanů se v té době začalo hlásit k přijímání pod obojí a chtěli požádat krále, aby zvětšil počet kostelů, kde toto přijímání probíhá. Když ale na něj čekali, tak se král jejich množství lekl a bál se, aby se svých požadavků nedomáhali pomocí zbraní. Proto vydal příkaz, že každý musí svou zbroj přinést do hradu a odevzdat ji. To se ale Pražanům nechtělo. Řešení našel právě Žižka. Pražané se do svých zbrojí oblékli a vydali se na hrad, kde Žižka ke králi promluvil, že mu nesou zbroj a jsou ochotni v ní za něj bojovat, kde ukáže. To se králi líbilo, a proto jim dovolil zbroj si ponechat.
Po smrti krále Václava IV. se trůnu ujal jeho bratr Zikmund, který k Čechám neměl takový vztah. Češi se báli, že Zikmund usiluje o zničení českého království, a tak proti němu povstali právě pod vedením Jana Žižky z Trocnova. Základem jeho armády byli sedláci.
V roce 1421 se postavil nepřátelským vojákům u Sudoměře, kde měl jen několik vozů a koní. Žižkova „armáda“ ustoupila za rybník, který byl tenkrát vypuštěný. Ženy měly do trávy a rákosí pokládat své závoje a všechny šátky. Když se pak objevili nepřátelé, hrnuli se k jejich vytvořené tvrzi z hráze a vozů. Jenže pánům se šlo v brnění měkkou půdou velmi špatně a začali padat, k tomu se jim nohy neustále pletly do ženských šátků, a proto padali a padali. Přitom se na ně zezadu hrnuly další řady jejich vojáků. Tak jejich vojska uvízla, a v tom se na ně hrnuli Žižkovi muži. Žižkovi muži také vyhráli a táhli dál k Táboru.
Jindy Žižkovi v boji pomohlo, když nechal po zemi rozházet tříhranné kotvice s ostrými hroty. Ty se pak vrážely nepřátelským koním do nohou a vojáci z nich padali.
Jindy Žižka nepřátelé oklamal tak, že nechal svým koním podkovy přikovat obráceně, takže jejich stopy vedly nepřátele opačným směrem.
Nejvíce ale v bojích využíval vozovou hradbu. Někdy nechal pícní vozy naplnit kamením, a pak je proti nepřátelům pustil z kopce.
Žižkovi se podařilo dobýt mnoho nepřátelských hradů a měst. Většinu kořisti nechával svým mužům, sám si rád nechával jídlo, které uschovával na horší časy.
Žižka nechal zničit i mnoho kostelů, někdy se ale nad některými smiloval. Například v Praze se smiloval nad klášterem sv. Anny, protože ho místní jeptišky prosily o milost. V Kutné Hoře chtěl ušetřit Sedlecký klášter, ale jeden z jeho mužů ho zapálil. Žižka ho pak potrestal tak, že mu nechal roztavené zlato nalít do hrdla. Hrad Vlčinec byl naopak chráněn kouzlem, ale i to se povedlo Žižkovi překonat.
Žižka se pokoušel dobýt i hrad Rabí, ale byl tam zraněn do svého jediného zdravého oka. A tak oslepl. Někdy se vypráví, že ho střelou zasáhl zeman Kocovský, jindy že ho zranila tříska ze stromu, do něhož se střela zaryla. Po tomto zranění se ale Žižka nevzdal a nechal se do bitev vodit, jeho přátelé mu vždy popsali terén a on vymyslel strategii a velel armádě. I jako slepý vítězil.
Žižka nebojoval jen na území Čech, vtrhl i do sousedních států, dostal se i do Uher. Tam se dostal do jedné vesnice, ze které místní odehnali většinu svého dobytka s sebou na ostrov, protože věděli, že Žižka nemá žádné lodě. Nechali ve vesnici jen několik malých telat a selat. Žižka poručil, aby tato telata a selata přivedli k vodě a začali zvířata různě bít. Jejich bučení a kvičení se rozléhalo krajinou, takže dobytek z ostrova to nevydržel a hnal se do vody za nimi. Tak Žižka vyzrál na místní obyvatele. Nakonec se Žižka z Uher vrátil.
Když táhli Moravou do Čech kolem Vysokého Mýta, na chvíli si odpočinuli a jeho vojáci vytvořili Žižkovi z hlíny stůl, u kterého se mohl najíst.
Když Žižka táhl na Moravu, vážně onemocněl a zemřel. Vypráví se, že zemřel pod stromem, stejně jako když se narodil. Žižka byl pohřben v kostele sv. Petra a Pavla v Čáslavi.
Místo, kde zemřel, bylo známé jako Žižkovo pole a zůstávalo nezorané. Když se ho totiž někdo pokoušel zorat, tak dobytek, do něhož byl pluh zapřažený, zemřel. Rostl na něm jen bezový keř, který se velmi rozpínal. Ani ten se nedal posekat. Sekera totiž zranila toho, kdo s ní sekal.
I na Trocnovském dvoře, kde vyrůstal, zůstal zachován jeho dub. Lidé věřili, že jim tento strom dá sílu. Všude po české zemi vznikala místa pojmenovaná po Žižkovi.
Za Žižky začala patřit Kutná Hora do správy české země. Kutná Hora se znovu stala důležitým místem těžby stříbra hlavně za Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského. Bylo zakládáno mnoho nových dolů a štol. Zlepšoval se výdělek a město se rozšiřovalo, stavěly se zde nové stavby. Horníci neobjevovali na začátku jen stříbro, ale i těla mrtvých Čechů, kteří byli zavraždění Němci kvůli tomu, že přijímali pod obojí způsobu. Jedno z těl, které našli, bylo ale celé a neporušené a vonělo myrhou. Bylo to tělo faráře Jana Chodka. Ke konci patnáctého století se ale začaly pracovní podmínky havířů zhoršovat. Přibývala jim práce a ubývalo peněz. Nikde neměli zastání. Mnoho z nich na tom bylo velmi zle. Havíři si vzájemně stěžovali na jejich pracovní podmínky a řešili, co mohou udělat, aby přestali chudnout a páni bohatnout. Tušili, že kovy, které vykopou, nedostane všechny král, ale že si je jejich páni nechají. Poslali posly tajně ke králi, ten je ale nevyslechl, protože je k němu nepustili. Poslové jim vyprávěli, jak je u krále v Uhrách každý očerňuje. Když poslové dovyprávěli ostatním havířům, co u dvora viděli, havíři se bouřili proti Vlašskému dvoru, že je u krále očernil. Písař a mincmistr na ně z hradu křičeli, ať se rozejdou, že se jim oni pokusí sjednat nápravu. Havíři se ale nedali a křičeli na ně, že oni už dolovat nebudou, ať to páni dělají sami. Na šest tisíc havířů táhlo z města a zastavili se na hoře Špicberk. Páni z Vlašského dvora byli velmi rozčilení a chtěli havíře ztrestat. Havíři doufali, že s nimi páni budou jednat. Jednou v noci je obklíčila vojska tvořená měšťany z okolních měst. Jedno vojsko vedl hejtman Poděbradského královského hradu Oněk Kamenický z Topic. Ležení havířů bylo obklíčeno. Havíři se dohodli, že nebudou prosit o milost, ale ani boj nezačnou. Mnozí z nich věřili, že hejtman Kamenický netuší, jakých křivd se jim v Kutné Hoře dostalo a byli ochotni s ním jednat. Hejtman Kamenický jim slíbil, že když půjdou s ním do Poděbrad, tak jim opatří slyšení u krále, a že se jim nic nestane. Do Poděbrad jich šlo s hejtmanem třináct. V Poděbradech se k nim chovali mile, ale nesměli opustit hrad. Sepsali pro krále zprávu, která mu měla být jízdními posly doručena. Havíři ale netušili, že Kamenický se nechal Kutnohorskými uplatit a zprávu změnil tak, aby z ní havíři nevyšli dobře. Sám o nich psal jako o ničemech chystajících povstání. Kutnohorští mezitím chystali popravní bílé rubáše právě pro tyto starší havíře. Poslové se vrátili večer, aniž by o tom havíři věděli. Druhý den ráno žádal Kamenický tři havíře, aby se vydali na Křivoklát, že tam místní havíři našli rudu, a že oni jsou odborníci, tak ať jim pomohou. Tito tři havíři se vydali. Nevěděli, že tu mají být popraveni.
Ostatních deset si nechal hejtman zavolat a oznámil jim, že se poslové vrátili. Rozhodnutí jim oznámil na dvoře. Havíři se dozvěděli, že jsou odsouzeni k trestu smrti. Nikdo z nich tomu nevěřil. Havíři se museli obléci do popravních rubášů a vypravili se na cestu. V devět ráno je vedli ze zámku. Poprava měla být vykonána pod starým dubem mezi obcemi Polabecká a Klukovská. Šel s nimi dav lidí, který litoval havíře. Na popravu byli určeni dva kati, jeden to odmítl. Postupně byla havířům setnuta hlava a jejich proudy krve vždy vystříkly na jednu z větví tohoto dubu. V okamžiku, kdy skončila poprava, nebe zčernalo a začal hrozivý déšť. Všichni utíkali domů. Déšť trval devět dní. I na Křivoklátě byla poprava vykonána, ale Vítu Krchňavému se podařilo utéci do lesů.
Když se král Vladislav dozvěděl o tom, jak byl obelhán, nechal potrestat jak Kamenického, tak i jeho druhy.
Na větvi dubu, na níž stříkala krev zavražděných havířů, každý rok rostly žaludy ve tvaru havířské kápě. A větev měla načervenalé listí. I když byla neúroda a na stromě nebyly žádné žaludy, tak tato větev měla žaludy vždy. Mnozí lidé věřili, že je žaludy budou chránit. Podobné žaludy rostly i na dubu, kolem něhož havíři šli na popravu.
Lidé vždy věřili, že jejich smrt bude vždy něčím zvěstována. Některé rody viděly před smrtí bílého vrabce, jinde slyšeli troubení lovčích rohů, jinde se na panství pohyboval nábytek a některým rodům se zjevovala bílá paní. Jednalo se hlavně o Berky z Dubé, pány z Lipé, Švamberky, pány z Hradce a z Rožmberka. Kdykoliv se objevila, bylo jasné, že nastane veselá či smutná událost. Pokud někdo měl zemřít, mívala na rukou černé rukavice. Někdy se na zámku v Jindřichově Hradci procházela i přes den, pokud ji někdo potkal a pozdravil ji, odpověděla a zmizela.
Pověst vypráví, že když se narodil poslední rožmberský vladař Petr Vok, bílá paní se o něj v noci chodila starat, dokud jí jedna z nových služebných nevyhnala. Pak se již u Petra Voka nezjevila. Ten, když byl dospělý, a dozvěděl se o tom, co se dělo u jeho kolébky, nechal vybourat zeď, do níž bílá paní zmizela a našel tam poklad.
Jindy pán z Hradce Jachym onemocněl, ale nikdo nepředpokládal, že je to tak vážné, aby zemřel. V noci ale bílá paní vzbudila Jachymova zpovědníka, ať hned chvátá za pánem. Jachym umíral a potřeboval poslední pomazání.
V Jindřichově Hradci ještě bílá paní za svého života zavedla tradici sladké kaše, což byla hostina chudých. Tenkrát se přestavovala část hradu a paní chodila dohlížet na stavbu a slíbila dělníkům sladkou kaši pro ně a budoucí generace, pokud si pospíší. To se také stalo a ona jim vystrojila hostinu. Od té doby se tato hostina pro chudé konala jednou ročně v době Velikonoc (první hostina byla na podzim, ale sněžilo, tak ji paní nechala přesunout). Vždy bylo nádvoří plné lidí, kteří dostali mnoho jídla a na závěr i onu sladkou kaši.
Opodál vesnice Morašice existuje růžový palouček, na jehož okrajích rostou keře různě barevných růží. Tyto růže se nedají nikam přesadit ani vyplenit. Na tomto paloučku se kdysi sešli Čeští bratři k poslední společné modlitbě a přijímání předtím, než museli českou zemi po bitvě na Bílé hoře opustit. Každý z nich se zde loučil s rodnou zemí a někteří si i hrst hlíny z tohoto místa odnesli. A právě ze slz, které tu bratři prolili, vyrostly tyto růže. Traduje se, že tuto noc na paloučku zakopali i zlatý kalich, ze kterého přijímali. Někteří zdejší páni chtěli pole zorat. Pole se ale zorat nedalo. Jiný tu zasel len. Len rostl, rozkvetl a pak ho vytrhali, namočili, usušili, a když ho začali třít, tak shořel. Spolu s ním shořel statek hospodáře, který len zasel, a v ohni zemřela i statkářova dcera. Od té doby palouček nikdo neoral. Stará věštba říká, že na tomto paloučku bude svedena velká bitva, a pak se tu sejde sedm králů a domluví mír.
Šumavské lesy a kopce byly dříve strážené Chody, kteří pocházeli z nedalekých vesnic. Hlídali tyto hranice, aby Němci nezmenšovali české území, případně aby tam nelovili a nepytlačili. Když byla válka, tak Chodové tyto hranice hlídali před nepřáteli. Nosili u sebe hůl zvanou čekana a vodili s sebou psy. Zbraň směli nosit i v dobách, kdy ostatní Češi to měli zakázané. Na praporci Chodů byla psí hlava. Protože jejich služba byla velmi těžká, měli Chodové zvláštní privilegia. Byli považováni za svobodné a neměli žádného pána. Nemuseli robotovat a směli v lesích volně lovit. Také měli vlastního soudce. Vše se ale změnilo po bitvě na Bílé hoře. O devět let později byli Chodové prodáni Lammingerovi. Tento jejich nový pán odmítl uznat jejich práva a choval se k nim jako k poddaným. Chodové se ale odmítli jen tak vzdát svých práv. A proto se s Volfem Vilémem Lammingerem soudili, ten ale během soudu zemřel a na jeho místo nastoupil syn Maximilián, a ten soud vyhrál. Práva Chodů byla neplatná a oni se nesměli odvolat. To se stalo v roce 1668. Chodové se po takovém rozsudku urazili, ale nezapomněli na svá privilegia. A schovávali staré listiny, které o jejich právech svědčili. Lamminger chtěl, aby mu tyto listiny vydali, násilím si je vzal. Chodům zůstaly jen dvě listiny, které byly ale velmi důležité. Chodové poté vyslali v roce 1692 posly k císaři a doufali, že jim císař pomůže. Věřili, že se jich zastane, a proto odmítli robotovat. Lamminger na ně žaloval, a proto byl na Chodsko vyslán Plzeňský krajský hejtman Hora, který měl na to dohlížet. Chodové byli svoláni do Trhanova, tam jim hejtman oznámil, že přišli o svá práva, ale pokud začnou okamžitě poslouchat Lammingera, tak jim jejich vzpoura bude odpuštěna. Chodové byli zklamáni. Nejvíce se chodských práv zastával mladý Jan Sladký řečený Kozina. Chodové rozsudek neposlechli a žili dál podle své svobody. Jejich stížnosti se řešili v Praze, kam bylo posláno 7 Chodů, aby se obhajovalo. Jedním z nich byl i Jan Sladký. Tam se ale rada nezajímala o jejich stará práva, řešili jen jejich neposlušnost vůči Lammingerovi. Chodové se zase odvolávali na svá práva. Ukázali i své dvě listiny, které jim ale rada zničila. Rada je nutila, aby přísahali věrnost Lammingerovi, když odmítli, tak je uvěznili. Zatím Lammingerův správce schválně Chody na Chodsku vyprovokoval, když vrazil do statku jednoho z Chodů, který byl v Praze a zmocnil se dopisů z Vídně. To si Chodové nenechali líbit a jeho myslivce odzbrojili. Správce stihl ujet. Lamminger po tom požádal o vojsko, které přijelo. Proti nim neměli Chodové žádnou šanci, a tak podlehli přesile. Spousta z nich zemřela či skončila ve vězení. Ostatní Chodové museli odpřisáhnout na sv. evangelium, že budou robotovat Lammingerovi. Přísahu muselo složit i 7 Chodů v Praze, odmítli ale dva, jedním z nich byl Kozina. Ti, co přísahu podepsali, mohli jít domů. Ale Lamminger chtěl větší trest. Chtěl popravu tří největších buřičů. Císař popravu schválil, ale měl být vybrán jen jeden. Soud vybral Kozinu, protože ho považovali za nebezpečného. Poprava se konala v Plzni, kam muselo přijít asi 70 Chodů i s dětmi, aby viděli, jak se trestá neposlušnost. I Lamminger přijel na popravu. Poprava se konala 28. 11. 1695. Před popravou zvolal Kozina, že se s Lammingerem do roka a do dne setká na božím soudu. Pak byl Kozina popraven. Lamminger měl strach, že by opravdu mohl zemřít, ale jak se roční lhůta blížila ke konci, jeho obavy se zmenšovaly. Svolával různé veselice a při jedné se začal vychloubat a v tu chvíli zemřel.
Pověst o Jánošíkovi se neodehrává v Čechách ale na Slovensku u Králově Holi. Po smrti krále Matěje se lidem děly různé křivdy, jejich páni je vykořisťovali a nutili těžce robotovat. Mladí se snažili z roboty utíkat a mnoho takových uteklo do hor a stali se z nich horní chlapci. Jedním z nich se stal i Janošík z Ťarchové v Hornotrenčínsku spolu se svými jedenácti přáteli. Chodili v zelených košilích a bílých kalhotech s velkým opaskem. Jako zbraně mívali nože, bambitky a valašku. Společně chodili a snažili se napravovat křivdy, přepadávali pány a loupili je. Potom lup dávali chudým.
Janošík se narodil do chudé rodiny, která musela robotovat, jeho otec z něj ale chtěl mít faráře, a tak ho dal na studium. To se ale nelíbilo vrchnosti, že by nějaký chudák měl být takovým pánem, a tak jeho otci ukládali těžkou robotu a všelijak mu škodili, aby sám neměl příliš peněz. Jeho otec to snášel, dělal to pro syna. Až jednou velmi vážně onemocněla Janošíkova matka, Janošík se vydal domů a jeho otec nešel do roboty, protože věřil, že to přece musí vrchnost pochopit. Nepochopila a přišel pro něj dráb, že odpoledne musí on i Janošík na robotu. Ani jeden nešel. Pak pro něj přišlo několik chlapů a před zraky nemocné ženy ho i s Janošíkem odvedli do zámku, kde byli odsouzeni ke sto ranám. Janošíkův otec to nepřežil. Janošíka poté naložili i s tělem otce a odvezli domů, kde ležela jeho matka, a když je viděla, tak zemřela. Janošík pak zmizel ze vsi a utekl do hor i se svým psem. Jednou u studánky štěkal jeho pes na dívku v křoví. Ta Janošíkovi děkovala, že psal odehnal a dala mu kouzelnou valašku a opasek s kouzelnou žilkou, díky nimž měl sílu sto mužů. Od té doby Janošík mstil špatné zacházení se Slováky. V zimě on a jeho přátelé pracovali u dobrých statkářů, na jaře se vraceli zpět do hor. Kořist si vždy rozdělili. Janošík svou kořist dával chudým. Když jeho muži někdy zadrželi studenta nebo faráře, tak ho dovedli k Janošíkovi, který si s ním latinsky povídal, a pak jej třeba nechal kázat pro jeho přátelé a pro něj. Potom ho i s odměnou propustili.
Nakonec Janošíka zradil jeden z jeho přátel, který ho udal, kde se ukrývá a jak by ho mohli chytnout. Pomohl jim i jeden sedlák, který k sobě Janošíka nalákal. Když Janošík vkročil do domu, uklouzl na rozsypaném hrachu, nepřátelé mu vyrvali valašku a přesekli opasek. Janošík byl zajat a odsouzen k popravě. Jeho valaška byla zavřena za sedmery dveřmi. Jeho valaška se pokoušela k němu dostat, ale v okamžiku, kdy se prosekala posledními dveřmi, tak byl Janošík oběšen a valaška zmizela někde v horách.
Královna ze Sáby Sibylla měla dar jasnovidectví, jednou zatoužila setkat se s moudrým králem Šalamounem, a tak se za ním i se spoustou darů vydala do Jeruzaléma. Král Šalamoun ji přijal se všemi poctami, které si zasloužila. Sibylla zde zůstala devět měsíců. Jednou ji Šalamoun požádal, aby mu vyprávěla o budoucnosti. Sibylla mu tedy sdělila budoucnost jeho země. Jak bude po jeho smrti země rozdělena, jak zde vládnout budou cizí lidé a že Šalamounův chrám bude zbořen. Sdělila mu, že jeho země bude mít cizí krále, a že se zde narodí Mesiáš a že zde i zemře a ponese si sám kříž ze dřeva z ráje, které v současnosti leží přes potok Cedron a přes to dřevo všichni řeku přecházejí. Po umučení Mesiáše padne na město pomsta a bude vyloupeno. Vše, co mu ten den Sibylla vyjevila, nechal Šalamoun sepsat. I druhého dne mu Sibylla vyprávěla o budoucnosti. Dozvěděl se, že bude mnoho křesťanů, ale židů bude ubývat. Ale že křesťané přestanou být ctnostní a oddají se neřestem. Právo se bude prodávat a chudí lidé budou utlačováni. I tuto řeč nechal Šalamoun sepsat. Třetího dne sama Sibylla požádala o přítomnost písaře, protože chtěla vyprávět něco, co by se mělo zachovat. Vyprávěla Šalamounovi o České zemi, která bude velmi bohatá a krásná. Bude také velmi oslavována, dokud se v ní nerozmohou mnohé hříchy. Pak na trůn nastoupí cizí králové a budou pronásledovat Čechy. Mnohokrát bude země sužována robotou a cizími armádami. Ale občas se objeví králové, kteří budou chtít svým poddaným ulevit od práce. Zemi také zasáhnou mnohé neúrody a přírodní katastrofy, až bude zemi hůře a ještě hůře. A protože Češi se nepolepší, ztrestá Bůh zemi. Zachrání se Tábor, Ústí, Soběslav a Mělník, protože zde jsou lidé spravedliví. Hlavně Praha bude potrestána ohněm a povodní. Město pak zpustne. Nastane pak velká bitva, kdy země bude obklíčena ze všech stran nepřáteli. Boj potrvá dvanáct dní. Třináctý den přijdou Čechům na pomoc rytíři z Blaníku. Lidé pak budou Boha velebit. Šalamoun i toto Sibyllino proroctví uchoval.
Jednou, když se císař Karel IV. vracel z Německa přes Šumavu, dozvěděl se, že blízko Domažlic žije slepý mládenec, který dokáže předvídat budoucnost. Tak ho navštívil. Mládenec vnímal Karla jako božího člověka, který zvelebuje svou zemi a je otcem svého národa. Karla zajímalo, jak dlouho bude jeho země žít ve slávě. Mládenec na stůl napsal písmena K. V. Z. A. L. J. V. L. F. M. R. Což byla iniciály Karla a jeho následovníků. Za vlády jeho syna začne domácí válka, která přinese mnoho krveprolití. V budoucnosti Češi podlehnou mnoha neřestem a často se budou uchylovat raději k cizincům než k vlastním lidem. Budou nespravedliví a brát úplatky a chudým lidem se nebude dařit dobře. Až se na ně rozhněvá Bůh. Až Češi povstanou proti svým nepřátelům, bude se jim opět žít dobře. Mládenec Karlovi předpověděl, že nejhůře v zemi bude, až bude vládnout královna, proti ní se spikne mnoho nepřátel a bude hrozit konec říše a právě tehdy Bůh zemi ztrestá. Poté mládenec napsal na stůl tato písmen P. P. V. F. První písmeno znamená půlnoční národ, který zemi zdrancuje, druhé P znamená národ polední, Turky, se kterými budou vedeny kruté války. V znamená východní národ, který Čechám neuškodí, F. znamená počet cizinců ze západu, kteří se do Čech přivalí.
I slepý mládenec předvídá poslední krutý boj, v němž Čechům proti cizím nepřátelům pomůžou rytíři z Blaníku. A pak bude země česká šťastná.
Starý Havlas Pavlata z Krkonoš umíral a na smrtelné posteli se loučil se svými dětmi. Předvídal jim u toho, co je čeká. Že za padesát let přijde morová rána a mnoho lidí zemře, předpověděl kruté války a vládu Ferdinanda, který do země přivede mnoho cizinců. V zemi bude velká neupřímnost a mnoho špatného se dít. Poddaní budou krutě zkoušeni a nespravedlivě stíháni. Sedláci pak povstanou proti vrchnosti. Pavlata si byl jist, že to bude kruté, ale Češi si za svůj osud budou moci sami. Nejhůře se bude žít za krále Matyáše a Fridricha. Lepší časy nastanou až s králem jménem Anbestas.
První proroctví mluví o kameni u Potštýnského hradu v proudu řeky Divoké Orlice. Až straka tento kámen rozklube, tak v Čechách nastane bída, přijdou do země nepřátelé a lidé budou žít v bídě. V roce 1866 nechal správce Potštýnského panství tento kámen rozdrtit, protože potřeboval hrubý kámen na stavbu. Nedlouho poté vtrhli Prusové do země. Správce se jmenoval Straka.
Druhé proroctví mluví o zvonu, který byl v kostele ve městě Kostelec. Tento kostel se i se zvonem propadl do země. Až se znovu tento kostel objeví a zazní zlatý zvon, tak začne nový zlatý věk.
Třetí proroctví mluví o vojsku, které je v nitru hory Oškobrh, spí tam a čeká, až Čechy zasáhne největší tíseň, tehdy jim přijde na pomoc.
Divy světa také skončí, a to až kříž, který je na chlumku u Solnice se propadne do Země.
Poslední proroctví předvídá soudný den. Ten nastane v okamžiku, kdy panna, která žije ve skalách na Boru, došije košili. Každý rok udělá jeden steh.
V hoře Blaník se mělo podle pověsti ukrývat svatováclavské vojsko, které mělo Čechům přijít na pomoc v době největší nouze. Pod vrchem Blaník je skála v podobě lomeného oblouku, to by měl být vchod do hory. Někdy se již stalo, že do hory člověk vstoupil. Jednou jedna dívka sekala pod Blaníkem trávu, a v tom se objevil rytíř a požádal ji, aby k nim šla do hory poklidit. Dívka to udělala, a když uklidila, vrátila se ven a zjistila, že byla pryč rok. Třetí den poté zemřela.
Jindy pozval rytíř kováře, aby jim ve skále okoval koně. Za odměnu mu pak dali do pytle smetí. Když to kovář uviděl, rozčílil se a smetí před skálou vysypal. Doma zjistil, že byl pryč celý rok, a když se podíval do pytle, uviděl tam tři dukáty. Došlo mu, že se smetí proměnilo v dukáty. Vydal se ke skále, ale tam už nebylo ani smetí, ani dukáty.
Jindy se do skály zatoulal pastýř a i on tam zůstal rok.
Příchod rytířů z Blaníku budou předvídat znamení, uschnou vrcholy stromů u Blaníku, na temeni hory se zazelená uschlý dub a pramen u skály se rozvodní.
Zdroj: článek Staré pověsti české
Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno "K". Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například kouření, koupání). V tabulce jsou uvedená nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.
|
PODSTATNÉ JMÉNO |
ROD, VZOR |
VÝZNAM SLOVA |
PŮVOD SLOVA |
|
Kabanos |
Mužský, hrad |
Laciný točený salám |
Z románských jazyků |
|
Kabaret |
Mužský, hrad |
1. zábavní podnik s humoristickým programem; 2. pořad humoristického rázu |
Francouzština |
|
Kabát |
Mužský, hrad |
Součást svrchního oděvu kryjící trup a paže |
Čeština |
|
Kabátek |
Mužský, hrad |
Zdrobnělina od slova kabát |
Čeština |
|
Kabel |
Mužský, hrad |
Ohebný vodič pro přenos a rozvod elektrického proudu |
Angličtina, francouzština |
|
Kabela |
Ženský, žena |
Schránka s držadlem na nošení menších předmětů = taška |
Němčina |
|
Kabelka |
Ženský, žena |
Malá dámská kabela = taštička |
Němčina |
|
Kabelogram |
Mužský, hrad |
Telegram poslaný podmořským kabelem |
Angličtina |
|
Kabina |
Ženský, žena |
Malá uzavřená místnost |
Francouzština |
|
Kabinet |
Mužský, hrad |
|
Francouzština |
|
Kabonění |
Střední, stavení |
Mračení se |
Čeština |
|
Kácení |
Střední, stavení |
Vyvrácení, porážení |
Čeština |
|
Kacíř |
Mužský, muž |
|
Řečtina |
|
Kacířství |
Střední, stavení |
Názory odchylující se od oficiální věrouky |
Řečtina |
|
Káča |
Ženský, žena |
Hračka ve tvaru obráceného kužele, která se při otáčení kolébá |
Čeština |
|
Káče |
Střední, kuře |
Kachně |
Čeština |
|
Káčátko |
Střední, město |
Zdrobnělina od slova kachně |
Čeština |
|
Kačena |
Ženský, žena |
Kachna |
Čeština |
|
Kačenka |
Ženský, žena |
Zdrobnělina od slova kachna |
Čeština |
|
Kačer |
Mužský, pán |
Samec kachny |
Čeština |
|
Káď |
Ženský, píseň |
Velká široká dřevěná nádoba |
Čeština |
|
Kadence |
Ženský, růže |
|
Italština |
|
Kadeř |
Ženský, píseň |
Zvlněný pramen vlasů |
Čeština |
|
Kadeřavost |
Ženský, kost |
Choroba rostlin projevující se zprohýbáním listů |
Čeština |
|
Kadeření |
Střední, stavení |
Vlnění |
Čeština |
|
Kadeřník |
Mužský, pán |
Muž odborně upravující vlasy |
Čeština |
|
Kadeřnictví |
Střední, stavení |
Podnik věnující se úpravě vlasů |
Čeština |
|
Kadet |
Mužský, pán |
|
Francouzština |
|
Kadidelnice |
Ženský, růže |
Nádoba na vykuřování kadidlem |
Čeština |
|
Kadidlo |
Střední, město |
Ztuhlá pryskyřice užívaná k vykuřování při náboženských obřadech |
Čeština |
|
Kádinka |
Ženský, žena |
Skleněná válcovitá laboratorní nádobka |
Čeština |
|
Kadlub |
Mužský, hrad |
Forma k odlévání, lisování |
Čeština |
|
Kadmium |
Střední, město |
Stříbrolesklý tažný kovový prvek |
Z řeckého osobního jména |
|
Kádr |
Mužský, hrad |
|
Francouzština |
|
Kádrovák |
Mužský, pán |
Kádrový pracovník |
Francouzština |
|
Kádrování |
Střední, stavení |
Prověřování po kádrové stránce |
Francouzština |
|
Kafe |
Střední, moře |
Káva |
Arabština |
|
Kafr |
Mužský, hrad |
Aromatická látka užívaná v lékařství a ve výrobě |
Orientální jazyky |
|
Kaftan |
Mužský, hrad |
Černý dlouhý plášť |
Perština |
|
Kahan |
Mužský, hrad |
Zařízení k zahřívání a svícení |
Čeština |
|
Kahánek |
Mužský, hrad |
|
Čeština |
|
Kachel |
Mužský, stroj |
Dutá keramická tvárnice |
Němčina |
|
Kachlík |
Mužský, hrad |
Zdrobnělina od slova kachel |
Němčina |
|
Kachna |
Ženský, žena |
|
Čeština |
|
Kain |
Mužský, pán |
Biblické jméno, bratr Abela |
|
|
Kajak |
Mužský, hrad |
Krytý člun poháněný dvojpádlem |
Eskymácký |
|
Kajakář |
Mužský, muž |
Osoba jezdící na kajaku |
Čeština |
|
Kajícník |
Mužský, pán |
Osoba činící pokání za hříchy |
Čeština |
|
Kajka |
Ženský, žena |
Severský pták s cenným jemným peřím |
Ruština |
|
Kajman |
Mužský, pán |
Jihoamerický ještěr podobný krokodýlu |
Indiánské jazyky |
|
Kajuta |
Ženský, žena |
Místnost na lodi nebo v letadle |
Nizozemština |
|
Kakadu |
Mužský, nesklonné |
Velký australský papoušek s chocholkou |
Malajština |
|
Kakao |
Střední, město |
|
Indiánské jazyky |
|
Kakaovník |
Mužský, hrad |
Tropický strom pěstovaný pro plody obsahující kakaové boby |
Indiánské jazyky |
|
Kakání |
Střední, stavení |
Kálení |
Čeština |
|
Kakofonie |
Ženský, růže |
Nelibozvučné seskupení tónů |
Řečtina |
|
Kakost |
Mužský, hrad |
Bylina s dlanitě dělenými listy a s plody vybíhajícími ve špici |
Čeština |
|
Kaktus |
Mužský, hrad |
Pouštní rostlina s dužnatým stonkem |
Řečtina |
|
Kal |
Mužský, hrad |
|
Čeština |
|
Kala |
Ženský, žena |
Ozdobná bylina s drobnými kvítky v palici obalené bílým toulcem |
Latina |
|
Kalafuna |
Ženský, žena |
Čištěná pryskyřice |
Z řeckého zeměpisného jména |
|
Kalamajka |
Ženský, žena |
Lidový kolový tanec v dvoučtvrtečním taktu |
Z ukrajinského zeměpisného jména |
|
Kalamář |
Mužský, stroj |
Nádoba na inkoust |
Latina |
|
Kalambúr |
Mužský, hrad |
Slovní hříčka založená na zvukové shodě slov s různým významem |
Francouzština |
|
Kalamita |
Ženský, žena |
Pohroma způsobená náhlým nedostatek nebo přebytkem něčeho |
Latina |
|
Kalcium |
Střední, město |
Vápník |
Latina |
|
Kaleidoskop |
Mužský, hrad |
Optická hračka s barevnými sklíčky tvořícími různé obrazce měnící se při otáčení |
Řečtina |
|
Kalendář |
Mužský, stroj |
|
Latina |
|
Kalhoty |
Ženský, pomnožné |
Součást oděvu kryjící nohy a spodní část trupu |
Italština |
|
Kalibr |
Mužský, hrad |
|
Italština |
|
Kalibrování |
Střední, stavení |
Určování a označování měr na měřidlech |
Italština |
|
Kalič |
Mužský, muž |
Osoba provádějící kalení kovů |
Čeština |
|
Kaligrafie |
Ženský, růže |
Krasopis |
Řečtina |
|
Kalich |
Mužský, hrad / pán |
Bohoslužebná nádoba na víno |
Čeština |
|
Kaliko |
Střední, město |
Řidší bavlněná tkanina z režných nebo obarvených přízí |
Indický zeměpisný název |
|
Kalina |
Ženský, žena |
Keř s bílými květy v plochých nebo kulovitých květenstvích |
Čeština |
|
Kališník |
Mužský, pán |
Stoupenec víry v podobojí, husita |
Čeština |
|
Kalení |
Střední, stavení |
|
Čeština |
|
Kalium |
Střední, město |
Draslík |
Arabština |
|
Kalk |
Mužský, hrad |
Pojmenování utvořené napodobením cizí předlohy |
Latina |
|
Kalkul |
Mužský, hrad |
Formální pravidla operací se znaky |
Latina |
|
Kalkulace |
Ženský, růže |
Vypočítání nákladů na jednotku produkce nebo pracovního výkonu |
Latina |
|
Kalkulačka |
Ženský, žena |
Kalkulační stroj |
Latina |
|
Kalnost |
Ženský, kost |
Znečištěnost, zakalenost |
Čeština |
|
Kalorie |
Ženský, růže |
Jednotka práce, hodnota potravin |
Latina |
|
Kalorimetr |
Mužský, hrad |
Tepelně izolovaná nádoba k měření tepla |
Latina a řečtina |
|
Kaloun |
Mužský, hrad |
Proužek tkaniny k uvazování, tkanice |
Francouzština |
|
Kalous |
Mužský, pán |
Lesní sova s dvěma péřovými štětičkami na hlavě |
Čeština |
|
Kaluž |
Ženský, píseň |
Mělká prohlubeň s vodou |
Čeština |
|
Kalvárie |
Ženský, růže |
|
Z latinského zeměpisného názvu |
|
Kalvín |
Mužský, pán |
Kalvinista |
Z francouzského osobního jména |
|
Kalvinista |
Mužský, předseda |
Stoupenec učení Jana Kalvína |
Z francouzského osobního jména |
|
Kamarád |
Mužský, pán |
Druh v zaměstnání a zábavě |
Španělština |
|
Kamaše |
Ženský, pomnožné |
Chrániče nártu proti zimě, přiléhavé pletené kalhoty |
Francouzština |
|
Kambala |
Ženský, žena |
Mořská ryba příbuzná platýzu |
Finština |
|
Kambrium |
Střední, město |
Nejstarší útvar prvohor |
Anglické zeměpisné jméno |
|
Kamej |
Ženský, píseň |
Polodrahokam s reliéfní řezbou |
Orientální jazyky |
|
Kamélie |
Ženský, růže |
Cizokrajný okrasný květ s drobnými květy |
Z osobního jména |
|
Kamelot |
Mužský, pán |
Mužský pouliční prodavač novin |
Francouzština |
|
Kámen |
Mužský, hrad |
Hornina |
Čeština |
|
Kamenáč |
Mužský, stroj |
Vlašský ořech s tlustou skořápkou a malým jádrem |
Čeština |
|
Kamenec |
Mužský, stroj |
Léčebný a kosmetický prostředek stahující kůži |
Čeština |
|
Kameník |
Mužský, pán |
Osoba opracovávající kámen |
Čeština |
|
Kamenina |
Ženský, žena |
Keramická hmota s glazurou |
Čeština |
|
Kamenivo |
Střední, město |
Anorganický stavební materiál vyrobený z kamene (k použití do betonu) |
Čeština |
|
Kamenolom |
Mužský, hrad |
Lom na kámen |
Čeština |
|
Kamenorytina |
Ženský, žena |
Otisk kresby vyryté do litografického kamene |
Čeština |
|
Kamera |
Ženský, žena |
Filmový nebo televizní snímací přístroj |
Řečtina |
|
Kameraman |
Mužský, pán |
Tvůrčí pracovník s kamerou |
Angličtina |
|
Kamion |
Mužský, hrad |
Plošinový nákladní automobil |
Řečtina |
|
Kamizola |
Ženský, žena |
Druh kabátu, nebo sako se stojacím límcem |
Italština |
|
Kamna |
Střední, pomnožné |
Zařízení k topení nebo k vaření |
Čeština |
|
Kamnář |
Mužský, muž |
Osoba opravující kamna |
Čeština |
|
Kampaň |
Ženský, píseň |
Hromadné veřejné úsilí o prosazení něčeho |
Francouzština |
|
Kamzičník |
Mužský, hrad |
Horská bylina s velkými úbory žlutých květů |
Čeština |
|
Kamzík |
Mužský, pán |
Horský přežvýkavec se zahnutými růžky |
Němčina |
|
Kanafas |
Mužský, hrad |
Bavlněná tkanina plátnové vazby barevně pruhovaná |
Francouzština |
|
Kanál |
Mužský, hrad |
|
Orientální jazyky |
|
Kanalizace |
Ženský, růže |
Síť kanálů k odvádění splašků |
Orientální jazyky |
|
Kanár |
Mužský, pán |
Zpěvní pták chovaný v klecích |
Ze španělského zeměpisného jména |
|
Kanava |
Ženský, žena |
Řídká tkanina, na které se vyšívá |
Latina |
|
Kancelář |
Mužský, stroj |
|
Latina |
|
Kancionál |
Mužský, hrad |
Sborník, zpěvník církevních písní |
Latina |
|
Kancléř |
Mužský, muž |
Představený kanceláře světských i duchovních činitelů |
Latina |
|
Kandidát |
Mužský, pán |
|
Latina |
|
Kandidátka |
Ženský, žena |
|
Latina |
|
Kandidatura |
Ženský, žena |
Kandidování |
Latina |
|
Káně |
Střední, kuře |
Hnědě nebo šedě zbarvený dravý pták lovící hlodavce |
Čeština |
|
Kanec |
Mužský, muž |
Samec prasat |
Čeština |
|
Kanibal |
Mužský, pán |
Lidojed |
Indiánské jazyky |
|
Kanibalismus |
Mužský, hrad |
Lidojedství |
Indiánské jazyky |
|
Kaňka |
Ženský, žena |
Inkoustová skvrna |
Čeština |
|
Kankán |
Mužský, hrad |
Rychlý tanec francouzského původu provozovaný v kabaretech |
Francouzština |
|
Kanoe |
Ženský, růže |
Otevřený lehký sportovní člun poháněný pádlem |
Indiánské jazyky |
|
Kanoista |
Mužský, předseda |
Osoba pěstující kanoistiku |
Indiánské jazyky |
|
Kanoistika |
Ženský, žena |
Vodní sport na kánoích |
Indiánské jazyky |
|
Kanon |
Mužský, hrad |
Dělo s dlouhou hlavní a plochou dráhou letu střely |
Italština |
|
Kánon |
Mužský, hrad |
|
Řečtina |
|
Kaňon |
Mužský, hrad |
Úzké hluboké údolí se sráznými skalními stěnami |
Španělština |
|
Kanonáda |
Ženský, žena |
Dělostřelecká palba |
Francouzština |
|
Kanovník |
Mužský, pán |
Člen kapituly |
Latina |
|
Kantáta |
Ženský, žena |
Skladba pro sbor, i sólo a orchestr |
Italština |
|
Kantiléna |
Ženský, žena |
Zpěvná melodie |
Italština |
|
Kanton |
Mužský, hrad |
Územní správná jednotka v některých zemích |
Francouzština |
|
Kantor |
Mužský, pán |
Učitel |
Latina |
|
Kantýna |
Ženský, žena |
Závodní kuchyň |
Italština |
|
Kanystr |
Mužský, hrad |
Nádoba na benzín s uzávěrem |
Latina |
|
Kaolin |
Mužský, hrad |
Hlína obsahující jílové nerosty (vhodná k výrobě porcelánu a keramiky) |
Čínština |
|
Kapacita |
Ženský, žena |
|
Latina |
|
Kapalina |
Ženský, žena |
Kapalná látka, tekutina |
Čeština |
|
Kapání |
Střední, stavení |
|
Čeština |
|
Kapary |
Mužský, pomnožné |
Pochutina z poupat středozemského keře |
Arabské jazyky |
|
Kapátko |
Střední, město |
Pomůcka na kapání |
Čeština |
|
Kapavka |
Ženský, žena |
Nakažlivá pohlavní nemoc |
Čeština |
|
Kápě |
Ženský, růže |
Kapuce |
Latina |
|
Kapela |
Ženský, žena |
Sbor hudebníků hrajících na různé nástroje |
Latina |
|
Kapelník |
Mužský, pán |
Dirigent orchestru |
Latina |
|
Kapesné |
Střední, (mladý) |
Peníze na drobné vydání |
Čeština |
|
Kapesník |
Mužský, hrad |
Šátek na čištění nosu |
Čeština |
|
Kapie |
Ženský, růže |
Odrůda nepálivé papriky |
Turečtina |
|
Kapilára |
Ženský, žena |
Vlásečnice |
Latina |
|
Kapitál |
Mužský, hrad |
|
Latina |
|
Kapitalismus |
Mužský, hrad |
Společensko-ekonomická formace usilující o dosažení podnikatelského zisku |
Latina |
|
Kapitalista |
Mužský, předseda |
|
Latina |
|
Kapitán |
Mužský, pán |
|
Latina |
|
Kapitola |
Ženský, žena |
Oddíl knihy |
Latina |
|
Kapitula |
Ženský, žena |
Sbor kněží = kanovníků |
Latina |
|
Kapitulant |
Mužský, pán |
Kolaborant |
Latina |
|
Kapka |
Ženský, žena |
Malé soudržné množství tekutiny |
Čeština |
|
Kaplan |
Mužský, pán |
Katolický kněz pomáhající faráři v duchovní správě |
Latina |
|
Kaple |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Kapna |
Ženský, žena |
Povlak na přikrývku |
Němčina |
|
Kapota |
Ženský, žena |
Kryt automobilového motoru |
Francouzština |
|
Kapoun |
Mužský, pán |
Vykastrovaný kohout |
Latina |
|
Kapr |
Mužský, pán |
Užitková sladkovodní ryba |
Čeština |
|
Kapraď |
Ženský, kost / píseň |
Nejběžnější kapradina |
Čeština |
|
Kapradí |
Střední, stavení |
Kapradinový porost |
Čeština |
|
Kapradina |
Ženský, žena |
Výtrusová rostlina |
Čeština |
|
Kaprál |
Mužský, pán |
Vojenský desátník |
Italština |
|
Kaprice |
Ženský, růže |
Umíněnost |
Čeština |
|
Kapsa |
Ženský, žena |
Váček v oděvu k nošení drobných předmětů; |
Latina |
|
Kapsář |
Mužský, stroj |
Kapesní zloděj |
Latina |
|
Kapsle |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Kapuce |
Ženský, růže |
Pokrývka hlavy |
Latina |
|
Kapucín |
Mužský, pán |
Člen jedné větve františkánského řádu |
Latina |
|
Kapusta |
Ženský, žena |
Bylina s hlávkou kadeřavých listů |
Italština |
|
Kára |
Ženský, žena |
Ruční dvoukolový vozík |
Latina |
|
Karabáč |
Mužský, stroj |
Bič z řemínků na kratším držadle |
Turečtina |
|
Karabina |
Ženský, žena |
|
Francouzština |
|
Karafa |
Ženský, žena |
Láhev se širokým dnem a úzkým hrdlem |
Arabština |
|
Karafiát |
Mužský, hrad |
Zahradní rostlina |
Orientální jazyky |
|
Karambol |
Mužský, hrad |
|
Španělština |
|
Karamel |
Mužský, hrad |
Pálený cukr |
Francouzština |
|
Karanténa |
Ženský, žena |
|
Latina |
|
Karas |
Mužský, pán |
Menší sladkovodní ryba |
Čeština |
|
Karát |
Mužský, hrad |
|
Arabština |
|
Karate |
Střední, neskloňuje se |
Způsob sebeobrany |
Japonština |
|
Karatel |
Mužský, muž |
Osoba kárající |
Čeština |
|
Karavana |
Ženský, žena |
Skupina obchodníků cestujících pouští |
Perština |
|
Karban |
Mužský, hrad |
Náruživé hraní karet |
Hebrejština |
|
Karbanátek |
Mužský, hrad |
Smažený bochánek z masa nebo zeleniny nebo housky |
Italština |
|
Karbaník |
Mužský, pán |
Náruživý hráč karet |
Hebrejština |
|
Karbit |
Mužský, hrad |
Sloučenina uhlíku s jiným prvkem |
Řečtina |
|
Karbon |
Mužský, hrad |
|
Latina |
|
Karburátor |
Mužský, hrad |
Zařízení pro vytváření zápalné směsi ve spalovacích motorech |
Francouzština |
|
Karcinogen |
Mužský, hrad |
Látky způsobující rakovinu |
Řečtina |
|
Karcinom |
Mužský, hrad |
Zhoubný rakovinný nádor |
Řečtina |
|
Kardan |
Mužský, hrad |
Kloubová spojka |
Z italského osobního jména |
|
Kardinál |
Mužský, pán |
Člen sboru nejvyšších katolických hodnostářů |
Latina |
|
Kardiograf |
Mužský, hrad |
Přístroj snímající aktivitu srdce |
Řečtina |
|
Kardiogram |
Mužský, hrad |
Záznam kardiografu |
Řečtina |
|
Kardiologie |
Ženský, růže |
Lékařský obor zabývající se chorobami srdce |
Řečtina |
|
Kardiostimulátor |
Mužský, hrad |
Přístroj ke stimulaci srdce |
Řečtina |
|
Karfiol |
Mužský, hrad |
Květák |
Italština |
|
Kari |
Střední, neskloňuje se |
Indická směs mletého koření |
Indičtina |
|
Kariéra |
Ženský, žena |
Životní vzestup |
Francouzština |
|
Kariérista |
Mužský, předseda |
Osoba bezohledně usilující o kariéru |
Francouzština |
|
Kariérismus |
Mužský, hrad |
Honba za kariérou |
Francouzština |
|
Karikatura |
Ženský, žena |
Kresba zvýrazňující nápadné rysy člověka |
Italština |
|
Karikaturista |
Mužský, předseda |
Autor karikatur |
Italština |
|
Karma |
Ženský, žena |
|
Z osobního jména |
|
Karmín |
Mužský, hrad |
Sytě červené barvivo |
Arabština |
|
Karneval |
Mužský, hrad |
|
Italština |
|
Karnýr |
Mužský, hrad |
Skládaný nebo nabraný proužek látky jako ozdoba |
Francouzština |
|
Karosérie |
Ženský, růže |
Svrchní část automobilu |
Francouzština |
|
Karotka |
Ženský, žena |
Druh mrkve |
Řečtina |
|
Karta |
Ženský, žena |
|
Řečtina |
|
Kartáč |
Mužský, stroj |
Nástroj se štětinkami k odstraňování prachu |
Italština |
|
Kartářka |
Ženský, žena |
Vykladačka karet |
Řečtina |
|
Kartel |
Mužský, hrad |
Forma monopolu vzniklého dohodou podniku |
Italština |
|
Kartografie |
Ženský, růže |
Věda zabývající se mapami |
Řečtina |
|
Karton |
Mužský, hrad |
Tuhý papír |
Italština |
|
Kartotéka |
Ženský, žena |
Soubor lístků k systematické evidenci |
Řečtina |
|
Kartoun |
Mužský, hrad |
Barevně potištěná látka |
Arabština |
|
Karyatida |
Ženský, žena |
Socha ženy podpírající stavební konstrukci |
Z řeckého zeměpisného jména |
|
Kasa |
Ženský, žena |
Pokladna |
Italština |
|
Kasárna |
Ženský, žena |
Budova k ubytování vojenských jednotek |
Francouzština |
|
Kasař |
Mužský, muž |
Lupič pokladen |
Italština |
|
Kasamety |
Ženský / mužský, žena, hrad |
Chodby, sklepení v hradních pevnostech |
Italština |
|
Kasino |
Střední, město |
Herna na hazardní hry |
Italština |
|
Kaskáda |
Ženský, žena |
Stupňovitý vodopád, soustava přehrad |
Italština |
|
Kaskadér |
Mužský, pán |
Akrobat dělající nebezpečné výkony |
italština |
|
Kasta |
Ženský, žena |
Přísně uzavřená společnost |
Portugalština |
|
Kastaněty |
Ženský, žena |
Drobný dřevěný bicí nástroj |
Španělština |
|
Kastelán |
Mužský, pán |
Správce hradu, průvodce v hradu |
Latina |
|
Kastrol |
Mužský, hrad |
Nízká nádoba na vaření |
Francouzština |
|
Kaše |
Ženský, růže |
|
Indoevropské jazyky |
|
Kašel |
Mužský, stroj |
Obranný dýchací reflex způsobený podrážděním dýchacích orgánů |
Čeština |
|
Kašmír |
Mužský, hrad |
Jemná vlněná tkanina |
Z indického zeměpisného jména |
|
Kašna |
Ženský, žena |
Umělá nádrž na vodu |
Němčina |
|
Kašpar |
Mužský, pán |
Člověk jednající směšně |
Z perského osobního jména |
|
Kaštan |
Mužský, hrad |
|
Z řeckého zeměpisného jména |
|
Kaštanovník |
Mužský, hrad |
Středomořský strom s kaštany |
Z řeckého zeměpisného jména |
|
Kat |
Mužský, pán |
Vykonavatel smrti |
Čeština |
|
Katafalk |
Mužský,hrad |
Podstavec pro vystavení rakve |
Italština |
|
Katakomby |
Ženský, pomnožné |
Podzemní pohřebiště, podzemí chodby |
Italština |
|
Katalog |
Mužský, hrad |
Utříděný seznam, soupis knih |
Řečtina |
|
Katalýza |
Ženský, žena |
Urychlení chemické reakce katalyzátorem |
Řečtina |
|
Katalyzátor |
Mužský, hrad |
|
Řečtina |
|
Katan |
Mužský, pán |
Nacistický kat |
|
|
Katapult |
Mužský, hrad |
Zařízení k vymrštění |
Řečtina |
|
Katar |
Mužský, hrad |
Zánět sliznice |
Řečtina |
|
Katarze |
Ženský, růže |
Morální a estetický pocit vyvolaný prožitkem uměleckého díla |
Řečtina |
|
Katastr |
Mužský, hrad |
Zakreslení a soupis pozemků, rozloha pozemků náležících k obci |
Latina |
|
Katastrofa |
Ženský, žena |
Hromadné neštěstí |
Řečtina |
|
Katedra |
Ženský, žena |
|
Řečtina |
|
Katedrála |
Ženský, žena |
Kostel při sídle biskupa |
Řečtina |
|
Kategorie |
Ženský, růže |
Soubor předmětů se společným rysem |
Řečtina |
|
Katecheta |
Mužský, předseda |
Učitel katolického náboženství |
Řečtina |
|
Katechizmus |
Mužský, hrad |
Základní učebnice křesťanského náboženství |
Řečtina |
|
Kation |
Mužský, hrad |
Fyzikální ion s kladným elektrickým nábojem |
Řečtina |
|
Katoda |
Ženský, žena |
Záporná elektroda |
Řečtina |
|
Katolík |
Mužský, pán |
Příslušník římskokatolické církve |
Řečtina |
|
Katolictví |
Střední, stavení |
Příslušnost ke katolické církvi |
Řečtina |
|
Kauce |
Ženský, růže |
Peněžitá záruka |
Latina |
|
Kaučuk |
Mužský, hrad |
Pružná látka získaná ze šťávy kaučukovníku |
Indiánské jazyky |
|
Kaučukovník |
Mužský, hrad |
Tropický strom |
Indiánské jazyky |
|
Kauza |
Ženský, žena |
Případ |
Latina |
|
Kauzalita |
Ženský, žena |
Příčinná souvislost |
Latina |
|
Káva |
Ženský, žena |
Semena kávovníku a nápoj z nich |
Arabština |
|
Kavalec |
Mužský, stroj |
Vojenské nebo vězeňské lůžko |
Italština |
|
Kavalír |
Mužský, pán |
Čestný a galantní muž |
Francouzština |
|
Kavárna |
Ženský, žena |
Podnik, kde se podává hlavně káva |
Arabština |
|
Kaverna |
Ženský, žena |
Dutina po rozpadu tkáně |
Latina |
|
Kaviár |
Mužský, hrad |
Konzervované jikry |
Turečtina |
|
Kavka |
Ženský, žena |
Nevelký černošedý pták příbuzný k havranům |
Čeština |
|
Kávovina |
Ženský, žena |
Kávová náhražka nebo přísada |
Arabština |
|
Kávovník |
Mužský, hrad |
Tropický keř nebo stromek pěstovaný pro semena |
Arabština |
|
Kaz |
Mužský, hrad |
Vada, nedostatek |
Čeština |
|
Kazajka |
Ženský, žena |
Lehký krátký kabát |
Čeština |
|
Kazatel |
Mužský, muž |
Kázající osoba |
Čeština |
|
Kazatelna |
Ženský, žena |
Vyvýšené místo v kostele sloužící ke kázání |
Čeština |
|
Kázeň |
Ženský, píseň |
Řád, pravidla upravující vzájemné chování členů jistého celku |
Čeština |
|
Kazeta |
Ženský, žena |
|
Italština |
|
Kazisvět |
Mužský, pán |
Kdo ze svévole nebo z neopatrnosti ničí věcí |
Čeština |
|
Kazivec |
Mužský, stroj |
Nerost obsahující vápník a fluor |
Čeština |
|
Káznice |
Ženský, růže |
Žalář pro těžké zločince |
Čeština |
|
Každodennost |
Ženský, kost |
Všednost |
Čeština |
|
Kbelík |
Mužský, hrad |
Hluboká okrouhlá nádoba s držadlem |
Čeština |
|
Kdoule |
Ženský, růže |
Žlutozelený aromatický plod kdouloně |
Z řeckého zeměpisného jména |
|
Kdouloň |
Ženský, píseň |
Ovocný keř s velkými narůžovělými květy a s plody kdoulemi |
Z řeckého zeměpisného jména |
|
Kecal |
Mužský, pán |
Dohazovač sňatků |
Čeština |
|
Kecka |
Ženský, žena |
|
Angličtina |
|
Kečup |
Mužský, hrad |
Kořeněný protlak z rajčat |
Malajština |
|
Kedluben = kedlubna |
Mužský, hrad / ženský, žena |
Bylina s kulovitě tlustým stonkem |
Italština |
|
Kefír |
Mužský, hrad |
Mléko lehce alkoholicky zkvašené |
Tatarština |
|
Kejda |
Ženský, žena |
Zemědělská směs výkalů a steliva rozředěné vodou |
Čeština |
|
Kejkle |
Ženský, pomnožné |
Kouzelnické kousky, triky |
Němčina |
|
Kejklíř |
Mužský, muž |
|
Němčina |
|
Keks |
Mužský, hrad |
Sušenka |
Angličtina |
|
Kel |
Mužský, hrad |
Mohutný špičák nebo řezák u některých savců vyčnívající z tlamy |
Čeština |
|
Kelímek |
Mužský, hrad |
Nádobka na potraviny |
Orientální jazyky |
|
Kelvin |
Mužský, hrad |
Fyzikální jednotka termodynamické teploty |
Z anglického osobního jména |
|
Kemp |
Mužský, hrad |
Kempink |
Angličtina |
|
Kempink |
Mužský, hrad |
Táboření, tábořiště |
Angličtina |
|
Kentaur |
Mužský, pán |
Napůl člověk a napůl kůň |
Řečtina |
|
Kepr |
Mužský, hrad |
Vazba tvořící na látce šikmé řádky |
Nizozemština |
|
Keramika |
Ženský, žena |
Vypalované výrobky z různých plastických zemin |
Řečtina |
|
Keř |
Mužský, stroj |
Dřevina větvící se u povrchu půdy |
Čeština |
|
Keser |
Mužský, hrad |
Malá rybářská síť ve tvaru pytle na kovovém kruhu s násadou |
Němčina |
|
Keson |
Mužský, hrad |
Zařízení na stavbu základů pod vodní hladinou |
Francouzština |
|
Keťas |
Mužský, pán |
Osoba neúměrně předražující nedostatkové zboží |
Němčina |
|
Khmerština |
Ženský, žena |
Úřední jazyk v Kambodži |
Kambodžština |
|
Kibic |
Mužský, muž |
Osoba přihlížející hře a zasahující do ní řečí |
Němčina |
|
Kiks |
Mužský, hrad |
Chyba |
Angličtina |
|
Kilo |
Střední, město |
Kilogram |
Řečtina |
|
Kilogram |
Mužský, hrad |
Základní fyzikální jednotka hmotnosti |
Řečtina |
|
Kilohertz |
Mužský, hrad |
Fyzikální jednotka frekvence |
Řečtina |
|
Kilokalorie |
Ženský, růže |
Fyzikální jednotka energie |
Řečtina |
|
Kilometr |
Mužský, hrad |
Fyzikální jednotka délky |
Řečtina |
|
Kilometrovník |
Mužský, hrad |
Silniční značka označující vzdálenost od začátku silnice |
Řečtina |
|
Kilopond |
Mužský, hrad |
Jednotka síly užívaná v praxi |
Řečtina |
|
Kilowatthodina |
Ženský, žena |
Jednotka práce užívaná v eltech |
Řečtina |
|
Kilovka |
Ženský, žena |
Hovorový výraz pro závaží vážící 1 kg |
Řečtina |
|
Kimono |
Střední, město |
Japonský dlouhý volný oděv s širokými rukávy |
Japonština |
|
Kinematografie |
Ženský, růže |
Filmové umění |
Řečtina |
|
Kino |
Střední, město |
Kulturní zařízení pro filmová představení |
Řečtina |
|
Kinofilm |
Mužský, hrad |
Film menšího formátu |
Řečtina |
|
Kiosek |
Mužský, hrad |
Stánek pro drobný prodej |
Turečtina |
|
Kiwi |
Střední, nesklonné |
Oválné ovoce hnědozelené barvy |
Maorština |
|
Klacek |
Mužský, hrad |
Neopracovaný delší kus dřeva |
Němčina |
|
Klacek |
Mužský, pán |
Nevychovaný člověk |
Němčina |
|
Klackovitost |
Ženský, kost |
Neotesanost |
Němčina |
|
Klad |
Mužský, hrad |
Kladná vlastnost |
Čeština |
|
Kláda |
Ženský, žena |
Silnější kmen |
Čeština |
|
Kladeč |
Mužský, muž |
Osoba něco kladoucí |
Čeština |
|
Kladina |
Ženský, žena |
Tělocvičné nářadí |
Čeština |
|
Kladivo |
Střední, město |
Nástroj k zatloukání |
Čeština |
|
Kladka |
Ženský, žena |
Kotouč otočný kolem osy |
Čeština |
|
Klakson |
Mužský, hrad |
Houkačka motorových vozidel |
Angličtina |
|
Klam |
Mužský, hrad |
Mylná, neskutečná představa |
Čeština |
|
Klan |
Mužský, hrad |
Rodové společenství |
Keltština |
|
Klání |
Střední, stavení |
Turnaj |
Čeština |
|
Klapka |
Ženský, žena |
|
Němčina |
|
Klapot |
Mužský, hrad |
Klapání |
Čeština |
|
Klarinet |
Mužský, hrad |
Dřevěný hudební dechový nástroj |
Italština |
|
Klarinetista |
Mužský, předseda |
Hráč na klarinet |
Italština |
|
Klas |
Mužský, hrad |
Horní část stébla s obilkami |
Čeština |
|
Klasicismus |
Mužský, hrad |
Umělecký směr různých období usilují o antickou harmonii a dokonalou formu |
Latina |
|
Klasifikace |
Ženský, růže |
Ohodnocení výkonu |
Latina |
|
Klasik |
Mužský, pán |
Vynikající umělec |
Latina |
|
Klasika |
Ženský, žena |
Klasická díla |
Latina |
|
Klášter |
Mužský, pán |
Sídlo řehole |
Latina |
|
Klatba |
Ženský, žena |
Církevní prokletí |
Čeština |
|
Klaun |
Mužský, pán |
Šašek |
Angličtina |
|
Klauzule |
Ženský, růže |
Doložka k úřední listině |
Latina |
|
Klauzura |
Ženský, žena |
Uzavřený prostor v klášteře |
Latina |
|
Klávesa |
Ženský, žena |
Součást některých hudebních nástrojů |
Latina |
|
Klávesnice = klaviatura |
Ženský, růže / žena |
Soustava kláves hudebních nástrojů |
Latina |
|
Klavír |
Mužský, hrad |
Strunný hudební nástroj |
Francouzština |
|
Klavírista |
Mužský, předseda |
Hráč na klavír |
Francouzština |
|
Klec |
Ženský, píseň |
Zamřížovaný prostor pro chov ptáků nebo zvěře |
Čeština |
|
Kleč |
Ženský, píseň |
Nízký keřovitý druh borovice rostoucí ve vyšších polohách |
Čeština |
|
Klek |
Mužský, hrad |
Kleknutí |
Čeština |
|
Klekání |
Střední, stavení |
Zvonění k modlitbě |
Čeština |
|
Klekánice |
Ženský, růže |
Mytologická bytost chytající děti večer venku po klekání |
Čeština |
|
Klekátko |
Střední, město |
Stolička |
Čeština |
|
Klematis |
Ženský, nesklonné |
Zahradní druh plaménku s velkými květy |
|
|
Klempíř |
Mužský, stroj |
Osoba zhotovující a opravující výrobky z plechu |
Němčina |
|
Klen |
Mužský, hrad |
Druh javoru |
Čeština |
|
Klenba |
Ženský, žena |
Oblouková stropní konstrukce z částí ve tvaru klínu |
Čeština |
|
Klenot |
Mužský, hrad |
Šperk |
Němčina |
|
Klenotnice |
Ženský, růže |
Schránka pro uložení klenotů |
Němčina |
|
Klenotník |
Mužský, pán |
Osoba vyrábějící a prodávající klenoty |
Němčina |
|
Klenutí |
Střední, stavení |
Klenba |
Čeština |
|
Klep |
Mužský, hrad |
Pomluva |
Čeština |
|
Klepačka |
Ženský, žena |
Nástroj na klepání koberců |
Čeština |
|
Klepadlo |
Střední, město |
Stojan na klepání koberců |
Čeština |
|
Klepeto |
Střední, město |
Ústrojí na končetinách některých živočichů |
Čeština |
|
Klepna |
Ženský, žena |
Klepavá žena, klevetnice |
Čeština |
|
Kleptomanie |
Ženský, růže |
Chorobný sklon krást |
Řečtina |
|
Klepot |
Mužský, hrad |
Klepání |
Čeština |
|
Klerika |
Ženský, žena |
Dlouhý oděv kněží |
Řečtina |
|
Klerikál |
Mužský, pán |
Stoupenec klerikalismu |
Řečtina |
|
Klerikalismus |
Mužský, hrad |
Snaha o uplatnění vlivu církve a využívání náboženského přesvědčení k politickým cílům |
Řečtina |
|
Klérus |
Mužský, hrad |
Kněžstvo |
Řečtina |
|
Klest = klestí |
Mužský, hrad / střední, hromadné |
Osekané větve |
Čeština |
|
Kleště |
Ženský, pomnožné |
Nástroj k přidržení |
Čeština |
|
Kletba |
Ženský, žena |
Zlořečení, prokletí |
Čeština |
|
Kleveta |
Ženský, žena |
Pomluva, klep |
Čeština |
|
Klevetník |
Mužský, pán |
Pomlouvačný člověk |
Čeština |
|
Klíč |
Mužský, stroj |
|
Čeština |
|
Klíček |
Mužský, hrad |
|
Čeština |
|
Klička |
Ženský, žena |
Smyčka na tkanici |
Čeština |
|
Klíčník |
Mužský, pán |
Osoba opatrující klíče |
Čeština |
|
Klid |
Mužský, hrad |
Stav nehybnosti, ticho |
Čeština |
|
Kliďas |
Mužský, pán |
Osoba zachovávající vždy klid |
Čeština |
|
Klient |
Mužský, pán |
Zákazník |
Latina |
|
Klíh |
Mužský, hrad |
Lepidlo z živočišných kostí, kůží rozpustné ve vodě |
Čeština |
|
Klik |
Mužský, hrad |
Podpor za rukama |
Čeština |
|
Klika |
Ženský, žena |
|
Čeština |
|
Klikva |
Ženský, žena |
Plazivý keřík rostoucí na rašeliništích |
Čeština |
|
Klikyhák |
Mužský, hrad |
Klikatá čára |
Čeština |
|
Klima |
Střední, (hrad) |
Podnebí |
Řečtina |
|
Klimakterium |
Střední, město |
Přechod u ženy |
Řečtina |
|
Klimatizace |
Ženský, růže |
Regulování ovzduší v uzavřeném prostoru |
Řečtina |
|
Klín |
Mužský, hrad |
|
Čeština |
|
Klín |
Mužský, pán |
Lůno |
Čeština |
|
Klinika |
Ženský, žena |
Nemocnice při lékařské fakultě |
Řečtina |
|
Klips = klipsna |
Mužský, hrad / ženský, žena |
Stiskací ozdobná spona |
Angličtina |
|
Klíring |
Mužský, hrad |
Způsob bezhotovostního vyúčtování pohledávek v zahraničním obchodě |
Angličtina |
|
Klisna |
Ženský, žena |
Dospělá samice koně |
Čeština |
|
Klišé |
Střední, nesklonné |
Ustálený otřelý slovní obraz |
Francouzština |
|
Klíště |
Střední, kuře |
Cizopasný roztoč přichylující se a sající krev |
Čeština |
|
Klívie |
Ženský, růže |
Cibulnatá bylina s oranžově růžovými květy |
Latinské osobní jména |
|
Kližka |
Ženský, žena |
Klihovitá vrstva v mase |
Čeština |
|
Klobása |
Ženský, žena |
Výrobek z jemně mletého syrového masa nadívaného do střívek |
Čeština |
|
Kloboučník |
Mužský, pán |
Osoba vyrábějící a prodávající klobouky |
Čeština |
|
Klobouk |
Mužský, hrad |
Pokrývka hlavy |
Čeština |
|
Klokan |
Mužský, pán |
Australský vačnatec se silně vyvinutými zadními končetinami |
Čeština |
|
Klokot |
Mužský, hrad |
Klokotání, bublání |
Čeština |
|
Kloktadlo |
Střední, město |
Prostředek ke kloktání |
Čeština |
|
Klopa |
Ženský, žena |
Přeložená část kabátu na prsou |
Němčina |
|
Klops |
Mužský, hrad |
Různě tvarované sekané maso s omáčkou a přísadami |
Němčina |
|
Klot |
Mužský, hrad |
Bavlněná tkanina s hladkým, lesklým povrchem |
Angličtina |
|
Kloub |
Mužský, hrad |
Pohyblivé spojení dvou nebo více kostí |
Čeština |
|
Klouček |
Mužský, pán |
Kluk |
Čeština |
|
Kloudnost |
Ženský, kost |
Pořádnost, slušnost, rozumnost |
Čeština |
|
Klouzačka |
Ženský, žena |
Uježděné místo ke klouzání |
Čeština |
|
Klouzek |
Mužský, hrad / les |
Jedlá hřibovitá houba se slizkým kloboukem |
Čeština |
|
Klovatina |
Ženský, žena |
Lepidlo vyráběné z lepkavé rostlinné hmoty |
Čeština |
|
Klozet |
Mužský, hrad |
Záchod se splachovacím zařízením |
Angličtina |
|
Klub |
Mužský, hrad |
Organizace, spolek |
Angličtina |
|
Klubko |
Střední, město |
Kulovité těleso vytvořené navinutím |
Čeština |
|
Klubovka |
Ženský, žena |
Čalouněné nebo kožené křeslo s plnými opěradly |
Angličtina |
|
Klubovna |
Ženský, žena |
Klubovní místnost |
Angličtina |
|
Kluk |
Mužský, pán |
Hoch, chlapec |
Čeština |
|
Klukovina |
Ženský, žena |
Bukovský kousek, Bukovské chování |
Čeština |
|
Klus |
Mužský, hrad |
Pomalý běh |
Čeština |
|
Klusot |
Mužský, hrad |
Klus |
Čeština |
|
Kluzák |
Mužský, hrad |
Jednoduchý bezmotorový letoun, lehký motorový člun |
Čeština |
|
Kluziště |
Střední, moře |
Ledová plocha na bruslení |
Čeština |
|
Klystýr |
Mužský, hrad |
Střevní nálev |
Řečtina |
|
Kmán |
Mužský, pán |
Podřízený člověk |
Němčina |
|
Kmen |
Mužský, hrad |
|
Čeština |
|
Kmenosloví |
Střední, stavení |
Nauka o tvoření slovních kmenů |
Čeština |
|
Kmet |
Mužský, pán |
Knižní výraz pro starce |
Čeština |
|
Kmih |
Mužský, hrad |
Kmitavý pohyb části těla |
Čeština |
|
Kmín |
Mužský, hrad |
Luční vypěstovaná květina s bílými kvítky v okolíku |
Čeština |
|
Kmit |
Mužský, hrad |
Prudký pohyb sem tam |
Čeština |
|
Kmitočet |
Mužský, hrad |
Počet kmitů za sekundu = frekvence |
Čeština |
|
Kmotr |
Mužský, pán |
|
Čeština |
|
Kmotřenec |
Mužský, muž |
Muž v poměru ke kmotrovi / kmotře |
Čeština |
|
Knedlík |
Mužský, hrad |
Vařené jídlo kulatého tvaru z mouky |
Němčina |
|
Kněz |
Mužský, muž |
Osoba vykonávající z povolání náboženské úkony a obřady |
Čeština |
|
Kněžna |
Ženský, žena |
Příslušnice vysoké šlechty |
Čeština |
|
Kniha |
Ženský, žena |
|
Čeština |
|
Knihař |
Mužský, muž |
Osoba vázající knihy |
Čeština |
|
Knihkupec |
Mužský, muž |
Prodavač s knihami |
Čeština |
|
Knihomil |
Mužský, pán |
Bibliofil |
Čeština |
|
Knihtisk |
Mužský, hrad |
Vynález k tištění knih |
Čeština |
|
Knihovna |
Ženský, žena |
|
Čeština |
|
Knihovník |
Mužský, pán |
Správce nebo zaměstnanec knihovny |
Čeština |
|
Knír |
Mužský, hrad |
Vousy pod nosem |
Čeština |
|
Kníže |
Mužský, soudce |
Příslušník vysoké šlechty |
Čeština |
|
Knížka |
Ženský, žena |
Menší kniha, nebo sešit pro úřední záznamy |
Čeština |
|
Knižnice |
Ženský, růže |
Vydavatelská řada knih, edice |
Čeština |
|
Knoflík |
Mužský, hrad |
|
Němčina |
|
Knokaut |
Mužský, hrad |
Sražení soupeře k zemi na 10 sekund |
Angličtina |
|
Knot |
Mužský, hrad |
Proužek látky nebo šňůrka umožňující hoření ve svíčce nebo petrolejové lampě |
Němčina |
|
Kňour |
Mužský, pán |
Samec prasete |
|
|
Knuta |
Ženský, žena |
Karabáč |
Skandinávské jazyky |
|
Koalice |
Ženský, růže |
Seskupení politických stran k vytvoření vlády |
Francouzština |
|
Kobalt |
Mužský, hrad |
Kovový prvek užívaný v chemickém průmyslu |
Němčina |
|
Koberec |
Mužský, stroj |
Tkaná nebo vázaná krytina podlah |
Čeština |
|
Kobka |
Ženský, žena |
Malá tmavá místnost, cela |
Němčina |
|
Kobliha |
Ženský, žena |
Smažené kulaté pečivo |
Čeština |
|
Kobra |
Ženský, žena |
Velký jedovatý tropický had |
Portugalština |
|
Kobyla |
Ženský, žena |
Klisna |
Čeština |
|
Kobylka |
Ženský, žena |
|
Čeština |
|
Kocábka |
Ženský, žena |
Loďka |
Čeština |
|
Kocour |
Mužský, pán |
Samec kočky |
Čeština |
|
Kocourkov |
Mužský, pán |
Smyšlená obec s hloupými obyvateli |
Čeština |
|
Kocovina |
Ženský, žena |
Stav po opojení alkoholem |
Čeština |
|
Kočár |
Mužský, hrad |
Povoz k dopravě osob tažený koňmi |
Z maďarského zeměpisného jména |
|
Kočárek |
Mužský, hrad |
|
Z maďarského zeměpisného jména |
|
Kočárkárna |
Ženský, žena |
Úschovna kočárků |
Z maďarského zeměpisného jména |
|
Kočí |
Mužský, (jarní) |
Osoba řídící kočár |
Němčina |
|
Kočka |
Ženský, žena |
|
Čeština |
|
Kočička |
Ženský, žena |
|
Čeština |
|
Kočkodan |
Mužský, pán |
Malá africká a asijská opice s dlouhým ocasem |
Polština |
|
Kočovník |
Mužský, pán |
Kočující osoba, nomád |
Čeština |
|
Kód |
Mužský, hrad |
|
Francouzština |
|
Kodex |
Mužský, hrad |
|
Latina |
|
Koedukace |
Ženský, růže |
Společné vyučování chlapců a dívek v jedné třídě |
Latina |
|
Koeficient |
Mužský, hrad |
Součinitel |
Latina |
|
Koexistence |
Ženský, růže |
Současná existence dvou nebo více jevů |
Latina |
|
Kofein |
Mužský, hrad |
Alkaloid obsažený v kávě a čaji |
Z arabských jazyků |
|
Koflík |
Mužský, hrad |
Šálek |
Němčina |
|
Kohout |
Mužský, pán |
Samec kura |
Čeština |
|
Kohoutek |
Mužský, hrad |
|
Čeština |
|
Kóje |
Ženský, růže |
|
Nizozemština |
|
Kojenec |
Mužský, muž |
Kojené dítě v období prvního roku života |
Čeština |
|
Kojná |
Ženská, (mladá) |
Žena najatá ke kojení cizího dítěte |
Čeština |
|
Kojot |
Mužský, pán |
Americká stepní psovitá šelma |
Z indiánských jazyků |
|
Kok |
Mužský, hrad |
Bakterie kulovitého tvaru |
Řečtina |
|
Kokain |
Mužský, hrad |
Alkaloid obsažený v listech jihoamerického keře, užívaný v lékařství a jako droga |
Z indiánských jazyků |
|
Kokakola |
Ženský, žena |
Nealkoholický nápoj ze semen tropického stromu |
Z indiánských a afrických jazyků |
|
Kokarda |
Ženský, žena |
Stužka v národních nebo státních barvách |
Francouzština |
|
Koketa |
Ženský, žena |
Žena, která se snaží vzbudit pozornost mužů |
Francouzština |
|
Kokila |
Ženský, žena |
Kovová forma k odlévání ingotů |
Francouzština |
|
Kokon |
Mužský, hrad |
Zámotek bource morušového |
Francouzština |
|
Kokos |
Mužský, hrad |
Velký kulovitý plod jednoho druhu palem |
Portugalština |
|
Kokoska |
Ženský, žena |
Cukroví z kokosové moučky |
portugalština |
|
Kokršpaněl |
Mužský, pán |
Menší lovecký pes s dlouhou srstí a dlouhými svislými boltci |
Angličtina |
|
Koks |
Mužský, hrad |
Palivo nebo surovina získaná destilací uhlí |
Angličtina |
|
Koksárna |
Ženský, žena |
Závod na výrobu koksu |
Angličtina |
|
Koktejl |
Mužský, hrad |
Nealkoholický nebo alkoholický nápoj míchaný z několika druhů |
Angličtina |
|
Kolaborant |
Mužský, pán |
Zrádce |
Latina |
|
Koláč |
Mužský, stroj |
|
Čeština |
|
Kolaps |
Mužský, hrad |
Prudké selhání krevního oběhu nebo zhroucení |
Latina |
|
Kolář |
Mužský, muž |
Osoba vyrábějící dřevěné vozy a jejich součásti |
Čeština |
|
Koláž |
Ženský, píseň |
Vytváření obrazů kombinací různých výstřižků |
Francouzština |
|
Kolbiště |
Střední, moře |
Místo konání rytířských her |
Čeština |
|
Kolčava |
Ženský, žena |
Menší lasice |
Čeština |
|
Kolébka |
Ženský, žena |
|
Čeština |
|
Kolečko |
Střední, město |
|
Čeština |
|
Koleda |
Ženský, žena |
|
Latina |
|
Koledník |
Mužský, pán |
Koledující osoba |
Latina |
|
Kolega |
Mužský, předseda |
Příslušník téhož povolání, spolupracovník |
Latina |
|
Kolegium |
Střední, město |
Poradní sbor |
Latina |
|
Kolej |
Ženský, píseň |
|
Čeština |
|
Kolej |
Ženský, píseň |
Vysokoškolské ubytování |
Latina |
|
Kolejiště |
Střední, moře |
Sestava kolejí |
Čeština |
|
Kolejnice |
Ženský, růže |
Ocelová tyč zvláštního profilu |
Čeština |
|
Kolek |
Mužský, hrad |
Cenná známka k placení poplatků |
Čeština |
|
Kolekce |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Kolektiv |
Mužský, hrad |
Skupina lidí pracujících na společném díle |
Latina |
|
Kolektor |
Mužský, hrad |
|
Latina |
|
Koleno |
Střední, město |
|
Čeština |
|
Kolchoz |
Mužský, hrad |
Zemědělské výrobní družstvo v bývalém SSSR |
Ruština |
|
Kolchozník |
Mužský, pán |
Člen kolchozu |
Ruština |
|
Koliba |
Ženský, žena |
Dřevěná chata pro pastevce v horách |
Řečtina |
|
Kolibřík |
Mužský, pán |
Drobný pestrobarevný americký pták |
Z indiánských jazyků |
|
Kolize |
Ženský, růže |
Střetnutí |
Latina |
|
Kolie |
Ženský, růže |
Skotský ovčák s dlouhou srstí a úzkou hlavou |
Angličtina |
|
Kolík |
Mužský, hrad |
|
Čeština |
|
Kolika |
Ženský, žena |
Křečovité bolesti |
Řečtina |
|
Kolmice |
Ženský, růže |
Přímka kolmá k jiné přímce / rovině |
Čeština |
|
Kolna = kůlna |
Ženský, žena |
Jednoduché stavení pro úschovu dřeva, nářadí |
Čeština |
|
Kolo |
Střední, město |
|
Čeština |
|
Koloběh |
Mužský, hrad |
Opakující se pohyb v kruhu |
Čeština |
|
koloběžka |
Ženský, žena |
Dětské vozítko se dvěma kolečky a řidítky |
Čeština |
|
Kolohnát |
Mužský, pán |
Hromotluk |
Čeština |
|
Koloid |
Mužský, hrad |
Látka jemně rozptýlená ve formě pevných částic v kapalině nebo v plynu |
Řečtina |
|
Kolokvialismus |
Mužský, hrad |
Prostředek mluveného jazyka |
Latina |
|
Kolokvium |
Střední, město |
Seminář odborníků zabývajících se nějakou otázkou |
Latina |
|
Kolomaz |
Mužský, hrad |
Mazadlo pro nápravy vozů |
Čeština |
|
Kolona |
Ženský, žena |
|
Latina |
|
Kolonáda |
Ženský, žena |
Dlouhá otevřená chodba se sloupovím |
Francouzština |
|
Kolonialismus |
Mužský, hrad |
Politický systém založený na vykořisťování koloniálních zemí |
Latina |
|
Kolonie |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Kolonista |
Mužský, předseda |
Přistěhovalec, osadník |
Latina |
|
Kolonizátor |
Mužský, pán |
Osoba provádějící kolonizaci |
Latina |
|
Koloratura |
Ženský, žena |
Obohacení melodické linie zpěvu trylky s technicky obtížnými přechody |
Italština |
|
Kolorit |
Mužský, hrad |
Barevný charakter výtvarného díla |
Italština |
|
Kolos |
Mužský, hrad |
|
Řečtina |
|
Kolotoč |
Mužský, stroj |
Otáčivé kruhové zařízení se sedátky |
Čeština |
|
Kolouch |
Mužský, pán |
Mláďátko jelena |
Čeština |
|
Kolovrat |
Mužský, hrad |
Dřevěný domácí nástroj na předení |
Čeština |
|
Kolovrátek |
Mužský, hrad |
|
Čeština |
|
Kolportér |
Mužský, pán |
Osoba prodávající po domech |
Francouzština |
|
Kolumbárium |
Střední, město |
Stavba s výklenky pro ukládání uren |
Latina |
|
Kolumbus |
Mužský, pán |
Vtipně rozřešený problém |
Z osobního jména |
|
Kóma |
Střední (hrad) |
Hluboké bezvědomí |
Řečtina |
|
Komár |
Mužský, pán |
Drobný dvoukřídlý hmyz |
Čeština |
|
Kombajn |
Mužský, hrad |
Složitější zemědělský stroj vykonávající několik prací |
Angličtina |
|
Kombi |
Střední, neskloňuje se |
Druh prostorné karoserie motorového vozidla |
Latina |
|
Kombinačky |
Ženský, pomnožné |
Kombinované kleště |
Latina |
|
Kombinát |
Mužský, hrad |
Spojení závodů různých výrobních odvětví |
Latina |
|
Kombinatorika |
Ženský, žena |
Matematický obor zabývající se strukturami množin, teorií grafů a jiných |
Latina |
|
Kombiné |
Střední, neskloňuje se |
Součást dámského prádla nošená pod šaty |
Francouzština |
|
Kombinéza |
Ženský, žena |
Pracovní ochranný oblek vcelku |
Francouzština |
|
Kombinace |
Ženský, růže |
Spojování několika prvků |
Latina |
|
Komediant |
Mužský, pán |
Kočovný artista, divadelní umělec |
Italština |
|
Komedie |
Ženský, růže |
Divadelní hra s komickým zaměřením, |
Řečtina |
|
Komentář |
Mužský, stroj |
Vysvětlivky, poznámky |
Latina |
|
Komentátor |
Mužský, pán |
Komentující osoba |
Latina |
|
Komercializace |
Ženský, růže |
Převedení podniků, podnikání na komerční základ |
Latina |
|
Komerčnost |
Ženský, kost |
Zaměřenost na zisk |
Latina |
|
Kometa |
Ženský, žena |
Nebeské těleso se světelným ohonem |
Řečtina |
|
Komfort |
Mužský, hrad |
Dokonalá vybavenost obydlí, přepych |
Angličtina |
|
Komičnost |
Ženský, kost |
Komika, veselost |
Řečtina |
|
Komik |
Mužský, pán |
Herec v komické roli, šprýmař |
Řečtina |
|
Komika |
Ženský, žena |
Žertovnost, směšnost |
Řečtina |
|
Komín |
Mužský, hrad |
Zařízení k odvádění kouře při topení |
Řečtina |
|
Kominík |
Mužský, pán |
Osoba čistící komíny |
Řečtina |
|
Kominterna |
Ženský, žena |
Komunistická internacionála |
Ruština |
|
Komisař |
Mužský, muž |
Osoba pověřená zvláštním úkolem |
Latina |
|
Komise |
Ženský, růže |
Kolektivní orgán pověřený určitým úkolem |
Latina |
|
Komisnost |
Ženský, kost |
Odměřenost, přísnost |
Latina |
|
Komitét |
Mužský, hrad |
Výbor |
Francouzština |
|
Komnata |
Ženský, žena |
Pokoj |
Latina |
|
Komodita |
Ženský, žena |
Zboží |
Angličtina |
|
Komora |
Ženský, žena |
|
Řečtina |
|
Komorná |
Ženský, (mladá) |
Osobní služebnice paní |
Latina |
|
Komorník |
Mužský, pán |
Osobní panský služebník |
Latina |
|
Komoří |
Mužský (jarní) |
Vysoký dvorní úředník |
Řečtina |
|
Kompaktáta |
Ženský, žena |
Úmluva mezi českými kališníky a basilejskými církevním koncilem |
Latina |
|
Komparativ |
Mužský, hrad |
Druhý stupeň přídavných jmen |
Latina |
|
Komparz |
Mužský, hrad |
Sbor statistů |
Italština |
|
Kompas |
Mužský, hrad |
Přístroj k určování světových stran podle magnetky |
Italština |
|
Kompendium |
Střední, město |
Příručka obsahující souhrn základních poznatků oboru |
Latina |
|
Kompetence |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Kompilace |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Komplet |
Mužský, hrad |
|
Francouzština |
|
Komplex |
Mužský, hrad |
|
Latina |
|
Komplikace |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Kompliment |
Mužský, hrad |
Poklona, lichotka |
Italština |
|
Komplot |
Mužský, hrad |
Pikle, spiknutí |
Francouzština |
|
Komponent |
Mužský, hrad |
Složka, součást |
Latina |
|
Komponista |
Mužský, předseda |
Skladatel |
Latina |
|
Kompost |
Mužský, hrad |
Směs ústrojných látek a zeminy k hnojení |
Latina |
|
Kompot |
Mužský, hrad |
Ovoce zavařené v cukrovém nálevu |
Francouzština |
|
Kompozice |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Komprese |
Ženský, růže |
Stlačení |
Latina |
|
Kompresor |
Mužský, hrad |
Stroj ke kompresi plynu |
Latina |
|
Kompromis |
Mužský, hrad |
Dohoda na základě vzájemných ústupků |
Latina |
|
Komputer |
Mužský, hrad |
Počítač |
Angličtina |
|
Komtesa |
Ženský, žena |
Dívka z hraběcího rodu |
Francouzština |
|
Komuna |
Ženský, žena |
|
Latina |
|
Komunál |
Mužský, hrad |
Komunální podnik |
Latina |
|
Komunikace |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Komunikát |
Mužský, hrad |
Výsledek vzájemné komunikace |
Latina |
|
Komuniké |
Střední, neskloňuje se |
Oficiální znamení |
Francouzština |
|
Komunismus |
Mužský, hrad |
|
Latina |
|
Koňadra |
Ženský, žena |
Větší sýkora se žlutým peřím na spodu těla |
Čeština |
|
Koňak |
Mužský, hrad |
|
Z francouzského zeměpisného jména |
|
Koncentrace |
Ženský, růže |
Soustředění |
Latina |
|
Koncentráčník |
Mužský, pán |
Vězeň koncentračního tábora |
Latina |
|
Koncentrák |
Mužský, hrad |
Koncentrační tábor |
Latina |
|
Koncentrát |
Mužský, hrad |
Koncentrovaný roztok |
Latina |
|
Koncepce |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Koncept |
Mužský, hrad |
|
Latina |
|
Koncern |
Mužský, hrad |
Forma monopolu |
Latina |
|
Koncert |
Mužský, hrad |
|
Latina |
|
Koncese |
Ženský, růže |
Oprávnění k určité činnosti |
Latina |
|
Koncesionář |
Mužský, muž |
Osoba s koncesí |
Latina |
|
Koncil |
Mužský, hrad |
Církevní sněm |
Latina |
|
Koncipient |
Mužský, pán |
Kandidát advokacie na notářství |
Latina |
|
Koncovka |
Ženský, žena |
|
Čeština |
|
Končetina |
Ženský, žena |
Úd těla |
Čeština |
|
Končina |
Ženský, žena |
Odlehlý kraj |
Čeština |
|
Kondenzace |
Ženský, růže |
Zhuštění, zkapalnění |
Latina |
|
Kondenzátor |
Mužský, hrad |
Přístroj k hromadění el. náboje |
Latina |
|
Kondice |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Kondicionál |
Mužský, hrad |
Podmiňovací způsob |
Latina |
|
Kondolence |
Ženský, růže |
Projev soustrasti |
Latina |
|
Kondom |
Mužský, hrad |
Prezervativ |
Francouzština |
|
Kondor |
Mužský, pán |
Velký jihoamerický dravý pták |
Indiánské jazyky |
|
Konec |
Mužský, stroj |
|
Čeština |
|
Konečník |
Mužský, hrad |
Vývod z tlustého střeva |
Čeština |
|
Konev |
Ženský, píseň |
Vyšší okrouhlá nádoba s uchem |
Čeština |
|
Konexe |
Ženský, růže |
Vlivná známost |
Latina |
|
Konfederace |
Ženský, růže |
Spojení, svazek států |
Latina |
|
Konfekce |
Ženský, růže |
|
Francouzština |
|
Konference |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Konferenciér |
Mužský, muž |
Osoba uvádějící jednotlivá čísla zábavného programu |
Francouzština |
|
Konfese |
Ženský, růže |
Náboženské vyznání |
Latina |
|
Konfet / konfeta |
Mužský, hrad / ženský, žena |
|
Italština |
|
Konfident |
Mužský, pán |
Tajný pomocník policie |
Latina |
|
Konfigurace |
Ženský, růže |
Odborné seskupení |
Latina |
|
Konfirmace |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Konfiskát |
Mužský, hrad |
Zkonfiskovaný majetek |
Latina |
|
Konflikt |
Mužský, hrad |
Střetnutí, srážka |
Latina |
|
Konformismus |
Mužský, hrad |
Přizpůsobivost vládnoucím názorům |
Latina |
|
Konfrontace |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Konglomerát |
Mužský, hrad |
Směs nesourodých prvků |
Latina |
|
Kongres |
Mužský, hrad |
|
Latina |
|
Kongruence |
Ženský, růže |
Shoda |
Latina |
|
Koník |
Mužský, pán |
|
Čeština |
|
Koniklec |
Mužský, stroj |
Bylina s fialovými zvonkovitými květy |
Čeština |
|
Konina |
Ženský, žena |
|
Čeština |
|
Konipas / konipásek |
Mužský, pán |
Zpěvný pták s dlouhým ocáskem |
Čeština |
|
Konírna |
Ženský, žena |
Stáj pro koně |
Čeština |
|
Konjugace |
Ženský, růže |
Časování |
Latina |
|
Konjunkce |
Ženský, růže |
Zdánlivé setkání dvou nebeských těles |
Latina |
|
Konjunktiv |
Mužský, hrad |
|
Latina |
|
Konkordát |
Mužský, hrad |
Dohoda mezi vládou státu a katolickou církví |
Latina |
|
Konkretizace |
Ženský, růže |
Konkretizovat |
Latina |
|
Konkrétnost |
Ženský, kost |
Skutečnost |
Latina |
|
Konkurence |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Konkurenceschopnost |
Ženský, kost |
Schopnost konkurence |
Čeština |
|
Konkurent |
Mužský, pán |
Konkurující osoba |
Latina |
|
Konkurz |
Mužský, hrad |
|
Latina |
|
Konopí |
Střední, Stavení |
|
Čeština |
|
Koncenzus |
Mužský, hrad |
Souhlas, dorozumění |
Latina |
|
Konsolidace |
Ženský, růže |
Upevnění, stabilizace |
Latina |
|
Konsonance |
Ženský, růže |
Souzvuk tónů |
Latina |
|
Konsonant |
Mužský, hrad |
Jazyková souhláska |
Latina |
|
Konsorcium |
Střední, město |
Sdružení podniků, nebo jednotlivců k provedení obchodu |
Latina |
|
Konspekt |
Mužský, hrad |
Stručný a přehledný záznam obsahu textu |
Latina |
|
Konspirace |
Ženský, růže |
Spiknutí, komplot |
Latina |
|
Konstanta |
Ženský, žena |
Stálá veličina |
Latina |
|
Konstelace |
Ženský, růže |
Postavení hvězd |
Latina |
|
Konstituce |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Konstruktér |
Mužský, pán |
Technik, který konstruuje |
Latina |
|
Konstrukce |
Ženský, růže |
Vypracování, sestavování, |
Latina |
|
Konšel |
Mužský, pán |
Člen městské obecní rady za feudalismu |
Latina |
|
Kontakt |
Mužský, hrad |
|
Latina |
|
Kontaminace |
Ženský, růže |
Směšování |
Latina |
|
Kontejner |
Mužský, hrad |
Skříň na přepravu zboží |
Angličtina |
|
Kontext |
Mužský, hrad |
Okolí jazykové jednotky |
Latina |
|
Kontinent |
Mužský, hrad |
Pevnina, souš |
Latina |
|
Kontingent |
Mužský, hrad |
|
Latina |
|
Kontinuita |
Ženský, žena |
Nepřetržité trvání, souvislost |
Latina |
|
Konto |
Střední, město |
Účet |
Italština |
|
Kontrabas |
Mužský, hrad |
Největší ze smyčcových nástrojů |
Latina |
|
Kontradikce |
Ženský, růže |
Protiklad |
Latina |
|
Kontrapunkt |
Mužský, hrad |
Současné vedení dvou nebo několika melodicky nebo rytmicky samostatných hlasů |
Latina |
|
Kontrarevoluce |
Ženský, růže |
Politické úsilí zaměřené proti narůstající revoluci |
Latina |
|
Kontrarozvědka |
Ženský, žena |
Zvláštní orgán bojující proti nepřátelské špionáži |
Latina |
|
Kontrašpionáž |
Ženský, píseň |
Špionáž sledující činnost nepřátelské špionáže |
Latina |
|
Kontrakt |
Mužský, hrad |
Smlouva |
Latina |
|
Kontrast |
Mužský, hrad |
Naprostá nepodobnost, opak |
Italština |
|
Kontribuce |
Ženský, růže |
Nucená peněžní nebo naturální dávka |
Latina |
|
Kontrola |
Ženský, žena |
|
Francouzština |
|
Kontrolor |
Mužský, pán |
Osoba pověřená kontrolou |
Francouzština |
|
Kontroverze |
Ženský, růže |
Spor, hádka, výměna názorů |
Latina |
|
Kontumace |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Kontura |
Ženský, žena |
Obrys |
Francouzština |
|
Konvalinka |
Ženský, žena |
Hájová bylina |
Latina |
|
Konvence |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Konvergence |
Ženský, růže |
Sbíhavost |
Latina |
|
Konvertibilita |
Ženský, žena |
Směnitelnost |
Latina |
|
Konvertor |
Mužský, hrad |
|
Latina |
|
Konverze |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Konverzace |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Konvice |
Ženský, růže |
Nádoba s hubičkou |
Čeština |
|
Konvoj |
Mužský, stroj |
|
Angličtina |
|
Konzerva |
Ženský, žena |
Konzervovaná potravina v obalu |
Latina |
|
Konzervárna |
Ženský, žena |
Továrna na konzervy |
Latina |
|
Konzervativec |
Mužský, muž |
|
Latina |
|
Konzervativismus |
Mužský, hrad |
|
Latina |
|
Konzervativnost |
Ženský, kost |
Lpící na tradičním |
Latina |
|
Konzervatorista |
Mužský, předseda |
Žák, absolvent konzervatoře |
Latina |
|
Konzervatoř |
Mužský, stroj |
Vyšší odborná hudební škola |
Latina |
|
Konzervace |
Ženský, růže |
Uchovávání v dosavadním stavu |
Latina |
|
Konzilium |
Střední, město |
Poradní sbor |
Latina |
|
Konzola |
Ženský, žena |
|
Francouzština |
|
Konzul |
Mužský, pán |
|
Latina |
|
Konzulát |
Mužský, hrad |
Konzulární úřad |
Latina |
|
Konzultace |
Ženský, růže |
Porada s odborníkem |
Latina |
|
Konzum / konzumace |
Mužský, hrad / ženský, růže |
Spotřeba |
Italština |
|
Konzument |
Mužský, pán |
Spotřebitel |
Italština |
|
Kooperace |
Ženský, růže |
Spolupráce |
Latina |
|
Koordinátor |
Mužský, pán |
Koordinující osoba |
Latina |
|
Koordinace |
Ženský, růže |
Sladění činností |
Latina |
|
Kop |
Mužský, hrad |
Kopnutí |
Čeština |
|
Kopa |
Ženský, žena |
Šedesát kusů |
Čeština |
|
Kopka |
Ženský, žena |
Zdrobnělina od slova kopa |
Čeština |
|
Kopáč |
Mužský, muž |
Kopající osoba |
Čeština |
|
Kopačka |
Ženský, žena |
Obuv pro hráče fotbalu |
Čeština |
|
Kopaná |
Ženský, (mladá) |
Fotbal |
Čeština |
|
Kopanec |
Mužský, stroj |
|
Čeština |
|
Kopanice |
Ženský, růže |
|
Čeština |
|
Kopaničář |
Mužský, muž |
Obyvatel kopanic |
Čeština |
|
Kopec |
Mužský, stroj |
|
Čeština |
|
Kopějka |
Ženský, žena |
Setina rublu |
Ruština |
|
Kopí |
Střední, stavení |
Stará bodná zbraň |
Čeština |
|
Kopie |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Kopr |
Mužský, hrad |
|
Čeština |
|
Kopretina |
Ženský, žena |
Luční i pěstovaná bylina |
Čeština |
|
Koprodukce |
Ženský, růže |
Společná sdružení produkce |
Latina |
|
Kopřiva |
Ženský, žena |
Bylina s lodyhou a žahavými listy |
Čeština |
|
Kopřivka |
Ženský, žena |
Svědivá vyrážka |
Čeština |
|
Kopule |
Ženský, růže |
Klenba ve tvaru polokoule |
Italština |
|
Kopytník |
Mužský, pán |
Kopytnatý savec |
Čeština |
|
Kopytník |
Mužský, hrad |
Bylina |
Čeština |
|
Kopyto |
Ženský, město |
|
Čeština |
|
Koráb |
Mužský, hrad |
Velká námořní loď |
Čeština |
|
Korál |
Mužský, hrad |
|
Řečtina |
|
Korán |
Mužský, hrad |
Základní náboženská kniha islámu |
Arabština |
|
Korba |
Ženský, žena |
Ohrazený svršek nákladního dopravního prostředku |
Němčina |
|
Korbel |
Mužský, stroj |
Dřevěná baňatá nádoba na pivo |
Němčina |
|
Kord |
Mužský, hrad |
Bodná zbraň s úzkou čepelí |
Perština |
|
Kord |
Mužský, hrad |
Pevná vlněná tkanina s keprovou vazbou |
Angličtina |
|
Kordon |
Mužský, hrad |
|
Francouzština |
|
Koreček |
Mužský, hrad |
Nádoba k nabírání materiálu na pohyblivém pásu |
Čeština |
|
Koreferát |
Mužský, hrad |
Doplňující referát k témuž tématu |
Latina |
|
Korejština |
Ženský, žena |
Korejský jazyk |
|
|
Korek |
Mužský, hrad |
Lehký pružný materiál z kůry dubu užívaný k izolaci a výrobě různých předmětů |
Španělština |
|
Korekce |
Ženský, růže |
|
Latina |
|
Korektor |
Mužský, pán |
Osoba provádějící korektoru |
Latina |
|
Korektura |
Ženský, žena |
|
Latina |
|
Korelace |
Ženský, růže |
souvztažnost |
Latina |
|
Korepetice |
Ženský, růže |
Nacvičování nebo opakování pěveckých, tanečních úloh v divadle |
Latina |
|
Korespondence |
Ženský, růže |
Dopisování |
Latina |
|
Korespondent |
Mužský, pán |
|
Latina |
|
Korida |
Ženský, žena |
Býčí zápasy |
Španělština |
|
Koridor |
Mužský, hrad |
|
Italština |
|
Kormidelník |
Mužský, pán |
Osoba řídící kormidlo |
Ruština |
|
Kormidlo |
Střední, město |
Zařízení k řízení směru pohybu lodí a letadel |
Ruština |
|
Kormorán |
Mužský, pán |
Velký černý vodní pták |
Francouzština |
|
Kornatění |
Střední, stavení |
Skleróza |
Čeština |
|
Kornout |
Mužský, hrad |
Papírový sáček zužující se do špičky |
Latina |
|
Koroze |
Ženský, růže |
Porušení na povrchu chemickými vlivy |
Latina |
|
Koróna |
Ženský, žena |
Vnější vrstva sluneční atmosféry |
Latina |
|
Koroptev |
Ženský, píseň |
Šedohnědý polní pták |
Čeština |
|
Korouhev |
Ženský, píseň |
Prapor vybíhající do jednoho cípu |
Čeština |
|
Korporace |
Ženský, růže |
Sdružení osob spojených společnými zájmy |
Latina |
|
Korpulentnost |
Ženský, kost |
Tělnatost |
Latina |
|
Korumpovanost |
Ženský, kost |
Mravní zkáza |
Latina |
|
Koruna |
Ženský, žena |
|
Latina |
|
Korund |
Mužský, hrad |
Velmi tvrdý nerost mající různé barevné odrůdy |
Maďarština |
|
Korunovace |
Ženský, růže |
Vložení koruny na hlavu panovníka |
Latina |
|
Korupce |
Ženský, růže |
Úplatkářství |
Latina |
|
Korveta |
Ženský, žena |
Menší doprovodná válečná loď |
Francouzština |
|
Koryfej |
Mužský, stroj |
Přední osobnost |
Řečtina |
|
Korýš |
Mužský, muž |
Členovec |
Čeština |
|
Koryto |
Střední, město |
|
Čeština |
|
Korzár |
Mužský, pán |
Pirát |
Italština |
|
Korzet |
Mužský, hrad |
Součást dámského prádla ke stažení trupu |
Francouzština |
|
Korzo |
Střední, město |
Promenáda |
Italština |
|
Kořalka |
Ženský, žena |
Lihovina |
Čeština |
|
Kořen |
Mužský, hrad, stroj |
|
Čeština |
|
Kořenáč |
Mužský, stroj |
Květináč |
Čeština |
|
Kořenářka |
Ženský, žena |
Sběratelka léčivých rostlin |
Čeština |
|
Koření |
Střední, hromadné |
Sušené léčivé byliny |
Čeština |
|
Kořist |
Ženský, kost |
Dobytá, uloupený věc |
Čeština |
|
Kořistník |
Mužský, pán |
Kořistící osoba |
Čeština |
|
Kos |
Mužský, pán |
Černý nebo černobílý zpěvný pták |
Čeština |
|
Kosa |
Ženský, žena |
|
Čeština |
|
Kosatec |
Mužský, stroj |
Bylina s úzkými listy a s velkými různobarevnými květy |
Čeština |
|
Kosekans |
Mužský, neskloňuje se |
Jedna z šesti goniometrických funkcí |
Latina |
|
Kosinus |
Mužský, hrad |
Jedna z šesti goniometrických funkcí |
Latina |
|
Kosiště |
Střední, moře |
Násada na kosu |
Čeština |
|
Kosmetika |
Ženský, žena |
|
Řečtina |
|
Kosmodrom |
Mužský, hrad |
Základna, z níž jsou vysílány rakety do kosmu |
Řečtina |
|
Kosmonaut |
Mužský, pán |
Účastník letu do kosmu |
Řečtina |
|
Kosmonautika |
Ženský, žena |
Obor zabývající se výzkumem, stavbou a provozem umělých kosmických těles |
Řečtina |
|
Kosmopolitismus |
Mužský, hrad |
Ideologie popírající svébytnost jednotlivých národů |
Řečtina |
|
Kosmos |
Mužský, hrad |
Vesmír |
Řečtina |
|
Kosočtverec |
Mužský, stroj |
Kosoúhlý čtyřúhelník se stejně dlouhými stranami |
Řečtina |
|
Kosodélník |
Mužský, hrad |
Kosoúhlý rovnoběžník |
Řečtina |
|
kosodřevina |
Ženský, žena |
Kleč |
Polština |
|
Kost |
Ženský, kost |
Tvrdá nosná část těla obratlovců |
Čeština |
|
Kostel |
Mužský, les |
Budova pro křesťanskou bohoslužbu |
Latina |
|
Kostelník |
Mužský, pán |
Zřízenec pečující o kostel a pomáhající při obřadech |
Latina |
|
Kostice |
Ženský, růže |
|
Čeština |
|
Kostival |
Mužský, hrad |
Drsná chlupatá bylina s fialovými nebo bledě žlutými květy |
Čeština |
|
Kostižer |
Mužský, hrad |
Vleklý zánět kostí |
Čeština |
|
Kostka |
Ženský, žena |
|
Čeština |
|
Kostlivec |
Mužský, muž |
|
Čeština |
|
Kostnice |
Ženský, růže |
Prostor pro ukládání kostí ze zrušených hrobů |
Čeština |
|
Kostra |
Ženský, žena |
Soubor všech kostí v těle |
Čeština |
|
Kostrč |
Ženský, píseň |
Srostlé poslední obratle páteře |
Čeština |
|
Kostým |
Mužský, hrad |
|
Italština |
|
Koš |
Mužský, stroj |
Nádoba k přenášení |
Čeština |
|
Košatost |
Ženský, kost |
Rozvětvenost |
Čeština |
|
Košíkář |
Mužský, muž |
|
Čeština |
|
Košíková |
Ženský, (mladá) |
Basketbal |
Čeština |
|
Košile |
Ženský, růže |
Horní část oděvu |
Latina |
|
Košťál |
Mužský, hrad |
Zkrácený nebo tlustý stonek některé zeleniny |
Čeština |
|
Koště |
Střední, kuře |
Náčiní na metení |
Čeština |
|
Koštér |
Mužský, pán |
Odborný ochutnávač vína |
Němčina |
|
Kóta |
Ženský, žena |
|
Francouzština |
|
Kotangens / kotangenta |
Mužské, neskloňuje se / ženský, žena |
Jedna z šesti goniometrických funkcí |
Latina |
|
Kotě |
Střední, kuře |
Mládě kočky |
Čeština |
|
Kotec |
Mužský, stroj |
Ohraničená část prostoru, stáje pro chov hospodářských zvířat |
Čeština |
|
Kotel |
Mužský, hrad, stroj |
Velká kovová nádoba na vaření přímo nad plamenem |
Čeština |
|
Kotelna |
Ženský, žena |
Místnost pro kotle |
Čeština |
|
Kotleta |
Ženský, žena |
|
Francouzština |
|
Kotlina |
Ženský, žena |
Okrouhlý vyhloubený útvar zemského povrchu |
Čeština |
|
Kotník |
Mužský, hrad |
Vystouplý konec kostí v kloubu nad chodidlem |
Němčina |
|
Kotouč |
Mužský, stroj |
Kruhová deska |
Čeština |
|
Kotoul |
Mužský, hrad |
Kotrmelec |
Čeština |
|
Kotrmelec |
Mužský, stroj |
Kotoul |
Čeština |
|
Kotva |
Ženský, žena |
Hák k upoutání plavidla na nějakém místě |
Čeština |
|
Kotviště |
Střední, moře |
Místo, kde kotví loď |
Čeština |
|
Kouč |
Mužský, muž |
Trenér sportovního mužstva |
Angličtina |
|
Koudel |
Ženský, píseň |
Odpadová vlákna při zpracování lnu |
Čeština |
|
Koukol |
Mužský, hrad, stroj |
Štíhlá bylina s červenofialovým květem |
Čeština |
|
Koulař |
Mužský, muž |
Atlet vrhající koulí |
Němčina |
|
Koule |
Ženský, růže |
Těleso, jehož body povrchu jsou od středu stejně vzdáleny |
Němčina |
|
Koupaliště |
Střední, moře |
Místo upravené ke koupání |
Čeština |
|
Koupání |
Střední, stavení |
Omývání se |
Čeština |
|
Koupě |
Ženský, růže |
Získání věci za peníze |
Čeština |
|
Koupel |
Ženský, píseň |
Lázeň, koupání |
Čeština |
|
Koupelna |
Ženský, žena |
Místnost zařízená pro koupání |
Čeština |
|
Kouř |
Mužský, stroj |
Plyny a saze vznikajíc při hoření, dým |
Čeština |
|
Kousek |
Mužský, hrad |
Kus |
Čeština |
|
Kout |
Mužský, hrad |
|
Čeština |
|
Kouzelník |
Mužský, pán |
Čaroděj |
Čeština |
|
Kouzlo |
Střední, město |
Čarovná moc |
Čeština |
|
Kov |
Mužský, hrad |
Neprůhledná pevná látka vodící teplo a elektřinu |
Čeština |
|
Kovadlina |
Ženský, žena |
Podložka z lité oceli, na níž se kove |
Čeština |
|
Kovák |
Mužský, pán |
Dělník v kovoprůmyslu |
Čeština |
|
Kování |
Střední, stavení |
Kovová součástka nebo ozdoba |
Čeština |
|
Kovárna |
Ženský, žena |
Kovářská dílna |
Čeština |
|
Kovář |
Mužský, muž |
Osoba zpracovávající kovy kováním |
Čeština |
|
Kovařík |
Mužský, pán |
Brouk protáhlého těla, jehož larvy škodí na polních plodinách |
Čeština |
|
Kovboj |
Mužský, muž |
Pasák dobytka jezdící na koni |
Angličtina |
|
Kovbojka |
Ženský, žena |
Povídka ze života kovbojů |
Angličtina |
|
Kovoprůmysl |
Mužský, hrad |
Průmysl zpracovávající kovy |
Čeština |
|
Kovosoustružník |
Mužský, pán |
Soustružník kovů |
Čeština |
|
Koza |
Ženský, žena |
Menší přežvýkavec zpravidla chovaný pro mléko |
Čeština |
|
Kozáček |
Mužský, hrad, pán |
Ruský národní tanec |
Ruština |
|
Kozačka |
Ženský, žena |
Vysoké dámské boty |
Ruština |
|
Kozák |
Mužský, pán |
Původní usídlenec chránící hranice Moskevské Rusi |
Tatarština |
|
Kozák |
Mužský, hrad / pán |
Jedlá hřibovitá houba |
Čeština |
|
Kozel |
Mužský, pán |
Samec kozy |
Čeština |
|
Kozelec |
Mužský, stroj |
Poloha těla, kdy jsou horní končetiny svázány s dolními |
Čeština |
|
Kozinka |
Ženský, žena |
Kozí kůže |
Čeština |
|
Kozlík |
Mužský, pán |
Zdrobnělina od slova kozel |
Čeština |
|
Kozlík |
Mužský, hrad |
|
Čeština |
|
Kozoroh |
Mužský, hrad |
|
Čeština |
|
Kozorožec |
Mužský, muž |
Horský přežvýkavec s mohutnými rohy |
Čeština |
|
Koželuh |
Mužský, pán |
Osoba zpracovávající surové kůže na usně |
Čeština |
|
Koženka |
Ženský, žena |
Plastická napodobenina kůže |
Čeština |
|
Kožešina |
Ženský, žena |
Vydělaná a upravená kůže se srstí |
Čeština |
|
Kožešník |
Mužský, pán |
Osoba zhotovující kožichy |
Čeština |
|
Kožich |
Mužský, hrad |
|
Čeština |
|
Kožka |
Ženský, žena |
Stažená a sušená zvířecí kůže |
Čeština |
|
Kra |
Ženský, žena |
Odtržený kus ledu |
Čeština |
|
Krab |
Mužský, pán |
Mořský korýš s širokým tělem |
Němčina |
|
Krabice |
Ženský, růže |
Schránka s víkem |
Čeština |
|
Krádež |
Ženský, píseň |
Neoprávněné přivlastnění cizího majetku |
Čeština |
|
Krahujec |
Mužský, muž |
Šedohnědý dravý pták podobný jestřábu |
Čeština |
|
Krach |
Mužský, hrad |
Úpadek |
Němčina |
|
Kraj |
Mužský, stroj |
|
Čeština |
|
Krajáč |
Mužský, stroj |
Velký hrnec |
Čeština |
|
Krajan |
Mužský, pán |
Osoba pocházející z téhož krve |
Čeština |
|
Krajánek |
Mužský, pán |
Potulný mlynářský tovaryš |
Čeština |
|
Kráječ |
Mužský, stroj |
Strojek na krájení |
Čeština |
|
Krajíc |
Mužský, stroj |
Plátek chleba |
Čeština |
|
Krajina |
Ženský, žena |
|
Čeština |
|
Krajinář |
Mužský, muž |
Malíř krajinek |
Čeština |
|
Krajinomalba |
Ženský, žena |
Krajinářství |
Čeština |
|
Krajka |
Ženský, žena |
Vzdušná látka s jemným ozdobným vzorem |
Čeština |
|
Krajkářství |
Střední, stavení |
Výroba krajek |
Čeština |
|
Krajnice |
Ženský, růže |
Okrajový pás silnice |
Čeština |
|
Krajnost |
Ženský, kost |
|
Čeština |
|
Krajta |
Ženský, žena |
Velký nejedovatý exotický had |
Čeština |
|
Krakonoš |
Mužský, muž |
Vládce Krkonoš |
Čeština |
|
Král |
Mužský, muž |
|
Čeština |
|
Království |
Střední, stavení |
Země, v níž vládne král |
Čeština |
|
Králevic / kralevic |
Mužský, muž |
Královský syn |
Čeština |
|
Králičina |
Ženský, žena |
Králičí kožka |
Čeština |
|
Králík |
Mužský, pán |
Hlodavec s dlouhými boltci |
Čeština |
|
Králíkárna |
Ženský, žena |
Kotec pro chov králíků |
Čeština |
|
Královna |
Ženský, žena |
|
Čeština |
|
Krám |
Mužský, hrad |
|
Němčina |
|
Kramář |
Mužský, muž |
Drobný obchodník |
Němčina |
|
Kramflek |
Mužský, hrad |
Podpatek |
Němčina |
|
Kramle |
Ženský, růže |
Tesařská skoba |
Němčina |
|
Krapánek |
Mužský, hrad |
Troška |
Čeština |
|
Krápník |
Mužský, hrad |
Útvar na stěnách, stropu a dně vápencových jeskyň |
Čeština |
|
Kras |
Mužský, hrad |
Vápencové území rozrušené vodou do útvarů |
Ilyrština |
|
Krása |
Ženský, žena |
Vlastnost něčeho krásného |
Čeština |
|
Krasavec |
Mužský, muž |
Krásný muž |
Čeština |
|
Kráska |
Ženský, žena |
Krasavice |
Čeština |
|
Kraslice |
Ženský, růže |
Malované velikonoční vajíčko |
Čeština |
|
Krásnoočko |
Střední, město |
Zelený bičíkovec s červenou skvrnou citlivou na světlo |
Čeština |
|
Krasobruslař |
Mužský, muž |
Osoba pěstující krasobruslení |
Čeština |
|
Krasobruslení |
Střední, stavení |
Bruslení s uměleckými prvky |
Čeština |
|
Krasojezdec |
Mužský, muž |
Osoba pěstující krasojízdu |
Čeština |
|
Krasojízda |
Ženský, žena |
Umělecká jízda na koni nebo na kole |
Čeština |
|
Krasopis |
Mužský, hrad |
Úhledné psaní |
Čeština |
|
Krasořečník |
Mužský, pán |
Osoba libující si v krasořečnění |
Čeština |
|
Krasořečnictví = krasořečnění |
Střední, stavení |
Vzletné, uhlazené mluvení |
Čeština |
|
Kráter |
Mužský, hrad |
|
Řečtina |
|
Krátkozrakost |
Ženský, kost |
Neostrost vidění vzdálených předmětů |
Čeština |
|
Kratochvíle |
Ženský, růže |
Zábava |
Čeština |
|
Kraul |
Mužský, hrad, pán |
Způsob plavání se střídavým pohybem paží a kopáním nohou |
Angličtina |
|
Kráva |
Ženský, žena |
Samice tura domácího |
Čeština |
|
Kravál |
Mužský, hrad |
Rámus, povyk |
Němčina |
|
Kravata |
Ženský, žena |
Vázanka |
Ze srbochorvatského národního jména |
|
Kravín |
Mužský, hrad |
Stavba pro ustájení hovězího dobytka |
Čeština |
|
Krb |
Mužský, hrad |
Kamna s ohništěm otevřeným do místnosti |
Čeština |
|
Krčma |
Ženský, žena |
Podřadný hostinec |
Čeština |
|
Kreace |
Ženský, růže |
Tvoření, tvorba |
Latina |
|
Kredenc |
Ženský, píseň |
Skříň na nádobí a příbory, příborník |
Italština |
|
Kredit |
Mužský, hrad |
Úvěr, hodnota |
Latina |
|
Krédo |
Střední, město |
Přesvědčení, vyznání |
Latina |
|
Krecht |
Mužský, hrad |
Tepelně zajištěná jáma na ukládání plodin v zimě |
Němčina |
|
Krejcar |
Mužský, hrad |
Stříbrná mince |
Němčina |
|
Krejčí |
Mužský, (jarní) |
Osoba šijící oděvy |
Čeština |
|
Krejon |
Mužský, hrad |
Tužka s vysouvací tuhou |
Čeština |
|
Krém |
Mužský, hrad |
|
Francouzština |
|
Kremace |
Ženský, růže |
Spálení, zpopelnění |
Latina |
|
Krematorium |
Střední, město |
Budova pro kremace |
Latina |
|
Kreol |
Mužský, pán |
Potomek španělských a portugalských přistěhovalců v Latinské Americe |
Španělština |
|
Krep |
Mužský, hrad |
Látka se zvlněným povrchem |
Francouzština |
|
Krepsilon |
Mužský, hrad |
Zvlněný silon |
Francouzština |
|
Kresba |
Ženský, žena |
Nakreslený obraz |
Polština |
|
Kreslení |
Střední, stavení |
Výtvarná výchova |
Polština |
|
Kreslič |
Mužský, muž |
Osoba dělající technické výkresy |
Polština |
|
Kreslírna |
Ženský, žena |
Místnost sloužící ke kreslení |
Polština |
|
Kreslíř |
Mužský, muž |
Kreslící osoba |
Polština |
|
Kretén |
Mužský, pán |
Člověk stižený kretenismem |
Francouzština |
|
Kretenismus |
Mužský, hrad |
Vrozená choroba projevující se poruchou tělesného i duševního vývoje |
Francouzština |
|
Kreton |
Mužský, hrad |
Bavlněná tkanina pestře potištěná |
Francouzština |
|
Krev |
Ženský, píseň |
Rudá tekutina protékající cévami a dodávající tělu živné látky a kyslík |
Čeština |
|
Krevel |
Mužský, stroj, hrad |
Červená ruda železná |
Čeština |
|
Kreveta |
Ženský, žena |
Drobný mořský korýš lovený pro chutné maso |
Francouzština |
|
Krevnatost |
Ženský, kost |
Dostatek krve |
Čeština |
|
Kriminál |
Mužský, hrad |
Vězení |
Latina |
|
Kriminalista |
Mužský, předseda |
Osoba zabývající se kriminalistikou |
Latina |
|
Kriminalistika |
Ženský, žena |
Nauka o objasňování trestných činů |
Latina |
|
Kriminalita |
Ženský, žena |
Zločinnost |
Latina |
|
Kriminálka |
Ženský, žena |
Kriminální policie |
Latina |
|
Krinolína |
Ženský, žena |
Široká vyztužená sukně |
Francouzština |
|
Kristiánka |
Ženský, žena |
Lyžařský švih k změně směru jízdy |
Z norského zeměpisného jména |
|
Kristus |
Mužský, pán |
Zakladatel křesťanství |
|
|
Kritérium |
Střední, město |
Měřítko |
Řečtina |
|
Kritik |
Mužský, pán |
Kritizující osoba |
Řečtina |
|
Kritika |
Ženský, žena |
Posudek, kritizování |
Řečtina |
|
Krize |
Ženský, růže |
Těžká situace |
Řečtina |
|
Krk |
Mužský, hrad |
Část těla spojující hlavu s trupem |
Čeština |
|
Krkavec |
Mužský, muž |
Velký černý pták s mohutným zobákem |
Čeština |
|
Krkavice |
Ženský, růže |
Největší krční tepna |
Čeština |
|
Krkovice |
Ženský, růže |
Maso z krku a přední části hřbetu prasat |
Čeština |
|
Krmelec |
Mužský, stroj |
Krmítko pro zvěř |
Čeština |
|
Krmení |
Střední, stavení |
Krmivo |
Čeština |
|
Krmič |
Mužský, muž |
Osoba krmící dobytek |
Čeština |
|
Krmítko |
Střední, město |
Zařízení pro krmení |
Čeština |
|
Krmivář |
Mužský, muž |
Pracovník zabývající se výzkumem krmiv |
Čeština |
|
Krmivo |
Střední, město |
Potrava pro zvířata |
Čeština |
|
Krmník |
Mužský, pán |
Prase |
Čeština |
|
Krmník |
Mužský, hrad |
Chlívek pro vykrmování prasat |
Čeština |
|
Krobián |
Mužský, hrad |
Hrubián |
Němčina |
|
Krocan |
Mužský, pán |
Velký pták chovaný pro maso |
Němčina |
|
Kroj |
Mužský, stroj |
Oděv charakteristický pro určitý kraj, dobu, organizaci |
Čeština |
|
Krok |
Mužský, hrad |
|
Čeština |
|
Kroketa |
Ženský, žena |
Válcovitá smaženka z bramborového těsta nebo z masa |
Francouzština |
|
Krokev |
Ženský, píseň |
Trám v krovu podpírající nosnou konstrukci krytiny |
Čeština |
|
Krokodýl |
Mužský, pán |
Dravý vodní ještěr horkého pásma |
Řečtina |
|
Krokus |
Mužský, hrad |
Šafrán |
Semitština |
|
Kronika |
Ženský, žena |
Pravidelný zápis událostí |
Řečtina |
|
Kronikář |
Mužský, muž |
Autor kroniky |
Řečtina |
|
Kropenatost |
Ženský, kost |
Skvrnitost |
Čeština |
|
Kropenka |
Ženský, žena |
Nádobka na svěcenou dobu |
Čeština |
|
Kropička |
Ženský, žena |
Kropicí konev |
Čeština |
|
Krosček |
Mužský, hrad |
Tvrdý faul hokejkou |
Angličtina |
|
Krotitel |
Mužský, muž |
Osoba mírnící zvěř |
Čeština |
|
Krotkost |
Ženský, kost |
Ochočenost, mírnost |
Čeština |
|
Kroupa |
Ženský, žena |
|
Čeština |
|
Kroužek |
Mužský, hrad |
Zdrobnělina ke kruhu |
Čeština |
|
Krov |
Mužský, hrad |
Konstrukce střechy nesoucí krytinu |
Čeština |
|
Krovka |
Ženský, žena |
Prvý pár křídel brouků |
Čeština |
|
Krtek |
Mužský, pán |
Malý černý hmyzožravý samec žijící pod zemí |
Čeština |
|
Krtina |
Ženský, žena |
Kopeček hlíny vytlačené krtkem |
Čeština |
|
Krucifix |
Mužský, hrad |
Kříž s plastikou ukřižovaného Krista |
Latina |
|
Kruh |
Mužský, hrad |
|
Čeština |
|
Kruhadlo |
Střední, město |
Nástroj na krouhání |
Čeština |
|
Kruchta |
Ženský, žena |
Kůr |
Řečtina |
|
Krumpáč |
Mužský, stroj |
Ruční nářadí s dvěma rameny na kopání půdy |
Němčina |
|
Krunýř |
Mužský, stroj |
Kovové odění na ochranu trupu |
Němčina |
|
Krůpěj |
Ženský, píseň |
Kapka |
Čeština |
|
Krupice |
Ženský, růže |
Úlomky obilných zrn vznikající při mletí |
Čeština |
|
Krupka |
Ženský, žena |
Rozdrcená ječná zrna |
Čeština |
|
Krupobití |
Střední, stavení |
Padání krup |
Čeština |
|
Krušnost |
Ženský, kost |
Pernost, svízelnost |
Čeština |
|
Krůta |
Ženský, žena |
Samice krocana |
Čeština |
|
Krutovláda |
Ženský, žena |
Krutá vláda, tyranie |
Čeština |
|
Krutost |
Ženský, kost |
Tvrdost, surovost, neúprosnost |
Čeština |
|
Kružidlo, kružítko |
Střední, město |
Náčiní na rýsování kružnic a oblouků |
Čeština |
|
Kružnice |
Ženský, růže |
Rovinná křivka, jejíž body mají stejnou sádelnost od středu |
Čeština |
|
Krvácení |
Střední, stavení |
Vytékání krve |
Čeština |
|
Krvelačnost |
Ženský, kost |
Krvežíznivost |
Čeština |
|
Krveprolití |
Střední, stavení |
Krvavý boj |
Čeština |
|
Krvinka |
Ženský, žena |
Krevní buňka |
Čeština |
|
Krychle |
Ženský, růže |
Pravidelný šestistěn se čtvercovými stěnami |
Němčina |
|
Kryobiologie |
Ženský, růže |
Vědní obor zabývající se působením chladu na buňky |
Řečtina |
|
Kryochirurgie |
Ženský, růže |
Úsek chirurgie zabývající se léčením patologických tkání zmrazením |
Řečtina |
|
Kryotechnika |
Ženský, žena |
Technický úsek zabývající se výrobou přístrojů umožňujících podchlazení nebo zmrazení |
Řečtina |
|
Kryoterapie |
Ženský, růže |
Léčení zmrazováním |
Řečtina |
|
Krypta |
Ženský, žena |
Kaple s hrobkami pod kostelem |
Řečtina |
|
Kryptogram |
Mužský, hrad |
Text se skrytým údajem tvořeným některými písmeny tohoto textu |
Řečtina |
|
Kryptokomunismus |
Mužský, hrad |
Skrytý, zastřený komunismus |
Řečtina |
|
Krypton |
Mužský, hrad |
Prvek ze skupiny vzácných plynů užívaných k plnění žárovek |
Řečtina |
|
Kryptonka |
Ženský, žena |
Žárovka plněná kryptonem k zvýšení svítivosti |
Řečtina |
|
Krysa |
Ženský, žena |
|
Ruština |
|
Krysař |
Mužský, muž |
Muž hubící krysy |
Ruština |
|
Krystal |
Mužský, hrad |
Tuhé těleso s pravidelnou strukturou |
Řečtina |
|
Krystalografie |
Ženský, růže |
Věda o krystalech |
Řečtina |
|
Kryt |
Mužský, hrad |
|
Čeština |
|
Krytina |
Ženský, žena |
Materiál ke krytí |
Čeština |
|
Křáp |
Mužský, hrad |
Vehikl, šunt |
Čeština |
|
Křeč |
Ženský, píseň |
Mimovolné bolestivé stažení svalů |
Čeština |
|
Křeček |
Mužský, pán |
|
Čeština |
|
Křehkost |
Ženský, kost |
Lámavost |
Čeština |
|
Křehotinka |
Ženský, žena |
Křehká dívka |
Čeština |
|
Křemen |
Mužský, hrad, stroj |
Nejrozšířenější tvrdý nerost |
Čeština |
|
Křemenáč |
Mužský, stroj |
Jedlá hřibovitá houba |
Čeština |
|
Křemičitan |
Mužský, hrad |
Jemnozrnná hornina |
Čeština |
|
Křemík |
Mužský, hrad |
Nekovový velmi rozšířený prvek užívaný do polovodičů |
Čeština |
|
Křen |
Mužský, hrad |
Bylina s velkými podlouhlými listy a bílými květy |
Čeština |
|
Křepelka |
Ženský, žena |
Malý polní pták |
Čeština |
|
Křesadlo |
Střední, město |
Nářadí ke křesání |
Čeština |
|
Křeslo |
Střední, město |
Pohodlné sedadlo s opěradly |
Čeština |
|
Křest |
Mužský, hrad |
|
Řečtina |
|
Křesťan |
Mužský, pán |
Vyznavač Kristova učení |
Latina |
|
Křída |
Ženský, žena |
|
Latina |
|
Křídlo |
Střední, město |
|
Čeština |
|
Křídlovka |
Ženský, žena |
Žesťový nástroj s nátrubkem |
Čeština |
|
Křik |
Mužský, hrad |
Silný pronikavý hlas |
Čeština |
|
Křiklavost |
Ženský, kost |
Nápadnost |
Čeština |
|
Křikloun |
Mužský, pán |
Křiklavý člověk |
Čeština |
|
Křišťál |
Mužský, hrad |
Čirý, bezbarvý krystal |
Řečtina |
|
Křivda |
Ženský, žena |
Poškozující nespravedlivý čin |
Čeština |
|
Křivice |
Ženský, růže |
Choroba projevující se křivením kostí |
Čeština |
|
Křivítko |
Střední, město |
Šablona k rýsování křivek |
Čeština |
|
Křivka |
Ženský, žena |
Souvislá křivá čára |
Čeština |
|
Křivolakost |
Ženský, kost |
klikatost |
Čeština |
|
Křivule |
Ženský, růže |
Baňatá skleněná destilační nádoba |
Čeština |
|
Křivost |
Ženský, kost |
|
Čeština |
|
Kříž |
Mužský, stroj |
|
Latina |
|
křižák |
Mužský, pán |
Účastník křížových výprav |
Latina |
|
křížala |
Ženský, žena |
Kousek sušeného ovoce |
Čeština |
|
Kříženec |
Mužský, muž |
Jedinec vzniklý křížením, hybrid |
Čeština |
|
Křižník |
Mužský, hrad |
Silně vyzbrojená válečná loď |
Čeština |
|
Křižovatka |
Ženský, žena |
Místo, kde se křižují cesty |
Čeština |
|
Křížovka |
Ženský, žena |
Hádanka, do níž se vpisují slova do křižujících se řádek a sloupců |
Čeština |
|
křoví |
Střední, hromadné |
Shluk keřů |
Čeština |
|
Křovina |
Ženský, žena |
Keř, křoví |
Čeština |
|
Křtiny |
Ženský, pomnožné |
Obřad křtu |
Řečtina |
|
Křtitelnice |
Ženský, růže |
Kostelní nádoba na křestní vodu |
Řečtina |
|
Kšeft |
Mužský, hrad |
Obchod |
Němčina |
|
Kšeftař |
Mužský, muž |
Kšeftující osoba |
Němčina |
|
Kštice |
Ženský, růže |
Pramen vlasů nad čelem |
Čeština |
|
Kubík |
Mužský, hrad |
Kubický metr nebo centimetr |
Čeština |
|
Kubismus |
Mužský, hrad |
Výtvarný směr 20. století zpodobňující předměty převedené do geometrických tvarů a ploch |
Latina |
|
Kučera |
Ženský, žena |
Kudrna |
Čeština |
|
Kudla |
Ženský, žena |
Kapesní nůž |
Francouzština |
|
Kudrlinka |
Ženský, žena |
Zvlněný pramének vlasů |
Čeština |
|
Kudrna |
Ženský, žena |
Pramen kudrnatých vlasů |
Čeština |
|
Kufr |
Mužský, hrad |
Schránka na předměty osobní potřeby |
Francouzština |
|
Kuchař |
Mužský, muž |
Osoba připravující pokrmy |
Čeština |
|
Kuchyně / kuchyň |
Ženský, růže / píseň |
|
Čeština |
|
Kukačka |
Ženský, žena |
|
Čeština |
|
kukadla |
Střední, pomnožné |
Oči |
Čeština |
|
Kukaň |
Ženský, píseň |
Umělé hnízdo pro kvočnu |
Čeština |
|
Kukátko |
Střední, město |
|
Čeština |
|
Kukla |
Ženský, žena |
|
Latina |
|
Kukuřice |
Ženský, růže |
Obilnina se silnými klasy |
Čeština |
|
Kůl |
Mužský, hrad |
Silnější tyč |
Čeština |
|
Kulak |
Mužský, pán |
Vesnický boháč |
Ruština |
|
Kulantnost |
Ženský, kost |
Přehnaná zdvořilost |
Francouzština |
|
Kulatina |
Ženský, žena |
Kusy dříví s kruhovým průřezem |
Čeština |
|
Kule |
Ženský, růže |
|
Němčina |
|
Kulečník |
Mužský, hrad |
Biliár |
Němčina |
|
Kulhavost |
Ženský, kost |
Napadání na nohu |
Čeština |
|
Kuli |
Mužský, jarní |
Jihoasijský nekvalifikovaný dělník |
Svahilština |
|
Kulička |
Ženský, žena |
Zdrobnělina od slova koule |
Němčina |
|
Kulich |
Mužský, pán |
Sýček |
Čeština |
|
Kulich |
Mužský, hrad |
Přiléhavá zimní čepice |
Čeština |
|
Kulisa |
Ženský, žena |
|
Francouzština |
|
Kulka |
Ženský, žena |
Náboj střelné zbraně |
Němčina |
|
Kulminace |
Ženský, růže |
Vrcholení |
Latina |
|
Kůlna |
Ženský, žena |
Jednoduché stavení pro úschovu dřeva a zemědělských nástrojů |
Čeština |
|
Kuloár |
Mužský, hrad |
|
Francouzština |
|
Kulomet |
Mužský, hrad |
Rychlopalná automatická zbraň s velkou palebnou intenzitou |
Čeština |
|
Kulovnice |
Ženský, růže |
Lovecká puška nabíjená jednotlivou střelou |
Čeština |
|
Kult |
Mužský, hrad |
Náboženské uctívání boha, svatých |
Latina |
|
Kultivace |
Ženský, růže |
Zušlechťování |
Latina |
|
Kultura |
Ženský, žena |
|
Latina |
|
Kulturista |
Mužský, předseda |
Osoba pěstující kulturistiku |
Latina |
|
Kulturistika |
Ženský, žena |
Sportovní obor zaměřující se na rozvíjení těla zvláště jeho svalstva |
Latina |
|
Kumbál |
Mužský, hrad |
Malá místnost |
Němčina |
|
Kumpán |
Mužský, pán |
Společník |
Z románských jazyků |
|
Kumšt |
Mužský, hrad |
Umění |
Němčina |
|
Kumštýř |
Mužský, muž |
Umělec |
Němčina |
|
Kumulace |
Ženský, růže |
Hromadění |
Latina |
|
Kumys |
Mužský, hrad |
Nápoj z kvašeného kobylího mléka |
Tatarština |
|
Kůň |
Mužský, muž |
Velký lichokopytník |
Čeština |
|
Kuna |
Ženský, žena |
|
Čeština |
|
Kuňka |
Ženský, žena |
Žába |
Čeština |
|
Kunsthistorie |
Ženský, růže |
Dějiny umění |
Němčina, řečtina |
|
Kupa |
Ženský, žena |
Vyrovnaná zaoblená hromada |
Čeština |
|
Kupé |
Střední, nesklonné |
Oddělení ve vlaku |
Francouzština |
|
Kupec |
Mužský, muž |
Kupující |
Čeština |
|
Kuplet |
Mužský, hrad |
Píseň zpívaná ve frašce |
Francouzština |
|
Kupon |
Mužský, hrad |
Ústřižek |
Francouzština |
|
Kur |
Mužský, pán |
Větší pták s hřebínkem na hlavě |
Čeština |
|
Kůr |
Mužský, hrad |
Vyvýšený prostor v kostele pro varhany a zpěváky |
Řečtina |
|
Kúra |
Ženský, žena |
Soustavné léčení |
Latina |
|
Kůra |
Ženský, žena |
Povrchová tuhá vrstva |
Čeština |
|
Kurátor |
Mužský, pán |
Opatrovník, správce |
Latina |
|
Kuráž |
Ženský, píseň |
Smělost, odvaha |
Francouzština |
|
Kurděje |
Ženský, pomnožné |
Choroba z nedostatku vitamínu C |
Čeština |
|
Kurfiřt |
Mužský, pán |
Jeden z knížat ve středověké německé říši oprávněný volit císaře |
Němčina |
|
Kurie |
Ženský, růže |
Soubor nejvyšších vatikánských úřadů sloužících papeži k řízení církve |
Latina |
|
Kuriozita |
Ženský, žena |
Zvláštnost, neobvyklost |
Latina |
|
Kůrka |
Ženský, žena |
Tvrdá vypečená vrstva na povrchu chleba |
Čeština |
|
Kurník |
Mužský, hrad |
Chlívek pro drůbež |
Čeština |
|
Kuropění |
Střední, stavení |
Ranní kokrhání kohoutů |
Čeština |
|
Kůrovec |
Mužský, muž |
Malý brouk škodící v lýku a kůře stromů |
Čeština |
|
Kurt |
Mužský, hrad |
Hřiště pro tenis |
Angličtina |
|
Kurýr |
Mužský, pán |
Rychlý posel |
Francouzština |
|
Kurz |
Mužský, hrad |
|
Latina |
|
Kurzista |
Mužský, předseda |
Účastník kurzu |
Latina |
|
Kurziva |
Ženský, žena |
|
Latina |
|
Kurzovné |
Střední, mladé |
Poplatek za kurz |
Latina |
|
Kuřák |
Mužský, pán |
Kouřící osoba |
Čeština |
|
Kuřárna |
Ženský, žena |
Kuřácká místnost |
Čeština |
|
Kuře |
Střední, kuře |
Mládě kura |
Čeština |
|
Kuřivo |
Střední, město |
Tabákové výrobky ke kouření |
Čeština |
|
Kus |
Mužský, hrad |
|
Čeština |
|
kusadla |
Střední, pomnožné |
Část ústního ústrojí hmyzu |
Čeština |
|
Kustod |
Mužský, pán |
Dozorce |
Latina |
|
kusost |
Ženský, kost |
Neúplnost, nedostatečnost |
Čeština |
|
kuše |
Ženský, růže |
Středověká zbraň metající šípy |
Čeština |
|
Kutě |
Střední, moře |
Lůžko |
Čeština |
|
Kutil |
Mužský, pán |
Osoba zabývající se podomáckou výrobou |
Čeština |
|
Kutna |
Ženský, žena |
Dlouhý svrchní mnišský nebo kněžský oděv |
Latina |
|
Kůzle |
Střední, kuře |
Mládě kozy |
Čeština |
|
Kůže |
Ženský, růže |
|
Čeština |
|
Kužel |
Mužský, hrad / stroj |
Těleso s kruhovou podstavou |
Němčina |
|
Kuželka |
Ženský, žena |
Kuželovitá figura s krčkem a hlavičkou sloužící ke hře |
Čeština |
|
Kuželna |
Ženský žena |
Prostor pro hru v kuželky |
Čeština |
|
Kuželosečka |
Ženský, žena |
Křivka vzniklá rovinným průsekem kuželové rotační plochy |
Čeština |
|
Kvádr |
Mužský, hrad |
Těleso omezené šesti obdélníky, z nichž protilehlé jsou shodné |
Latina |
|
Kvadrant |
Mužský, hrad |
Čtvrtina kruhu nebo kružnice |
Latina |
|
Kvalifikace |
Ženský, růže |
Způsobilost pro nějakou práci, funkci |
Latina |
|
Kvalita |
Ženský, žena |
Jakost, hodnota |
Latina |
|
Kvantifikátor |
Mužský, hrad |
Důležitý operátor označující množství |
Latina |
|
Kvantita |
Ženský, žena |
Množství, počet |
Latina |
|
Kvantum |
Střední, město |
Množství |
Latina |
|
Kvap |
Mužský, hrad |
Spěch |
Čeština |
|
Kvapík |
Mužský, hrad |
Rychlý kolový tanec |
Čeština |
|
Kvapnost |
Ženský, kost |
Rychlost, spěšnost |
Čeština |
|
Kvarta |
Ženský, žena |
|
Latina |
|
Kvartál |
Mužský, hrad |
Čtvrtletí |
Latina |
|
Kvartet |
Mužský, hrad |
Skladba pro čtyři nástroje, hlasy |
Italština |
|
Kvarteto |
Střední, město |
Soubor čtyř hudebníků, zpěváků |
Italština |
|
Kvartýr |
Mužský, hrad |
Byt |
Francouzština |
|
Kvas |
Mužský, hrad |
Směs, v níž probíhá kvašení potřebné k výrobě chleba |
Čeština |
|
Kvásek |
Mužský, hrad |
Kvasnice rozdělané pro kynuté těsto |
Čeština |
|
Kvasinka |
Ženský, žena |
Jednobuněčné organizmy způsobující kvašení |
Čeština |
|
Kvasnice |
Ženský, růže |
Droždí |
Čeština |
|
Kvazar |
Mužský, hrad |
Intenzivní rádiový zdroj hvězdy zhroucené vysokou gravitací |
Angličtina |
|
Kvedlačka |
Ženský, žena |
Kuchyňské náčiní k míchání vrtivým pohybem |
Němčina |
|
Květ |
Mužský, hrad |
Část rostliny |
Čeština |
|
Květák |
Mužský, hrad |
Bylina s velkým bílým kulovitým zdužnatělým květenstvím |
Čeština |
|
Květen |
Mužský, pán |
Pátý měsíc roku |
Čeština |
|
Květena |
Ženský, hromadné |
Souhrn rostlinných druhů |
Čeština |
|
Květenství |
Střední, stavení |
Soubor květů na společném stonku uspořádaných podle určitého pořádku |
Čeština |
|
Květina |
Ženský, žena |
Rostlina s květy nebo listy |
Čeština |
|
Květináč |
Mužský, stroj |
Nádoba na pěstování květin |
Čeština |
|
Květinář |
Mužský, muž |
Prodavač, pěstitel květin |
Čeština |
|
Květnatost |
Ženský, kost |
Ozdobnost, bohatost |
Čeština |
|
Kvíčala |
Ženský, žena |
Skrvnitý zpěvný pták z příbuzenstva drozda |
Čeština |
|
Kvikot |
Mužský, hrad |
Kvikání |
Čeština |
|
Kvinta |
Ženský, žena |
|
Latina |
|
Kvintet |
Mužský, hrad |
Skladba pro pět nástrojů, hlasů |
Italština |
|
Kvinteto |
Střední, město |
Soubor pěti hudebníků, zpěváků |
Italština |
|
Kvitance |
Ženský, růže |
Písemné potvrzení o přijetí něčeho |
Latina |
|
Kvítko |
Střední, město |
|
Čeština |
|
Kvíz |
Mužský, hrad |
Společenská hra s otázkami a odpověďmi |
Angličtina |
|
Kvocient |
Mužský, hrad |
Číslo udávající poměr dvou hodnot |
Latina |
|
Kvočna |
Ženský, žena |
Kvokající slepice |
Čeština |
|
Kvóta |
Ženský, žena |
Stanovený počet, množství |
Latina |
|
Kyanid |
Mužský, hrad |
Sůl kyanovodíku |
Řečtina |
|
Kyanovodík |
Mužský, hrad |
Jedovatá sloučenina uhlík, dusíku a vodíku užívaná k hubení hmyzu |
Řečtina |
|
Kybernetik |
Mužský, pán |
Odborník na kybernetiku |
Řečtina |
|
Kybernetika |
Ženský, žena |
Vědní obor zabývající se zákonitostmi řízení, sdělování kontroly v živých organismech a strojích |
Řečtina |
|
Kýbl, kyblík |
Mužský, hrad |
Kbelík |
Němčina |
|
Kýč |
Mužský, stroj |
Líbivý rádoby umělecký výtvor |
Angličtina |
|
Kyčel |
Mužský, stroj |
Skloubení kostí stehenní a pánevní |
Čeština |
|
Kyj |
Mužský, stroj |
Neopracovaná hůl |
Čeština |
|
Kýl |
Mužský, hrad |
Osová výztuž ve dně plavidla |
Němčina |
|
Kýla |
Ženský, žena |
Chorobné vychlípení orgánů břišní dutiny |
Čeština |
|
Kynologie |
Ženský, růže |
Nauka o psech, jejich chovu a výcviku |
Řečtina |
|
Kyprost |
Ženský, kost |
|
Čeština |
|
Kyrgyzština |
Ženský, žena |
Kyrgyzský jazyk |
Kyrgyzština |
|
Kyrilice |
Ženský, růže |
Cyrilice |
|
|
Kyselina |
Ženský, žena |
Sloučenina s vodíkovým atomem způsobující kyselou reakcí roztoku |
Čeština |
|
Kyselka |
Ženský, žena |
Minerální voda bohatá na kysličník uhličitý |
Čeština |
|
Kysličník |
Mužský, hrad |
Sloučenina prvku s kyslíkem |
Čeština |
|
Kyslík |
Mužský, hrad |
Plynný prvek obsažený ve vzduchu |
Čeština |
|
Kyt |
Mužský, hrad |
Sklenářský, truhlářský tmel |
Němčina |
|
Kýta |
Ženský, žena |
Horní část zadní končetiny čtyřnohých zvířat |
Čeština |
|
Kytara |
Ženský, žena |
Drnkací nástroj houslového tvaru s šesti strunami |
Orientální jazyky |
|
Kytarista |
Mužský, předseda |
Hráč na kytaru |
Orientální jazyky |
|
Kytice |
Ženský, růže |
Svazek květin |
Čeština |
|
Kytovec |
Mužský, muž |
Mořský savec jen s předními končetinami ve tvaru ploutve |
Ruština |
|
Kyv |
Mužský, hrad |
Pohyb kyvadla |
Čeština |
|
Kyvadlo |
Střední, město |
Tyč s plochým kotoučem regulujícím pravidelnými kyvy chod hodin |
Čeština |
|
Kyz |
Mužský, hrad |
Sirníky kovového vzhledu |
Němčina |
Zdroj: článek Podstatná jména začínající na písmeno k
Dobrý den, prosím chtěla bych se zeptat. Mám plnou moc od syna na úřady kvůli přepisu auta, ale potřebovala bych ji napsat dalšímu pánovi. Pán bydlí daleko a tak přepis si udělá sám, ale zda to jde nějak udělat abych tam nemusela jet já. Takže třeba příklad
já Olga.... v zastoupení syna Filipa na základě plné moci číslo...... ze dne...... davam plnou moc panovi........ na přepis vozidla? Jde to vůbec nějak takto? Děkuji za odpověď
Počet odpovědí: 1 | Zobrazit odpovědi | Stálý odkaz | Odpovědět
Vážený pane Babiši,
líbí se mi Vaše výstižná slova - Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat, ne voják.
Je zřejmé, že je to reakce na válečnickou minulost generála Petra Pavla, který už dne 11.10.2015 navrhoval nejvyššímu velení NATO, čj. 254 DSC 15F, bod 86, aby rozmístilo jaderné zbraně ve východní Evropě a Pobaltí, s čímž
narazil u USA.
A proto Češi volte Babiše, je to jediná záruka míru, my nejsme ve válce jak to tvrdí premiér Fiala.
S pozdravem L. Kabrhel
Počet odpovědí: 0 | Stálý odkaz | Odpovědět
Dobrý den tedy strašně moc vám děkuji za odpověď. Hodně mi to pomohlo. Přeji krásný den
Počet odpovědí: 0 | Stálý odkaz | Odpovědět
Ano, přesně tak to jde udělat, ale obě plné moci musí mít ověřené podpisy. Musí být ověřen podpis vašeho syna a na té druhé plné moci musí být ověřen váš podpis a její přílohou musí být ověřená kopie plné moci od vašeho syna. Takže celkem tři ověření (dva podpisy a jedna ověřená kopie).
Počet odpovědí: 1 | Zobrazit odpovědi | Stálý odkaz | Odpovědět
Zdravím pane Babiši,
po dlouhé době opět reaguji,sice ne na důchody a různá opatření, kterých zřejmě bylo potřeba. Zajímá mne, komu vadí nákupy z různých internetových obchodů MIMO EU. Je to, jak bych řekl, opětovný podraz na české obchodníky. EU si pšoukne a my, coby suverénní stát (už dlouhou dobu pozoruji, že tímto suverénním státem nejsme, ale pouhým poskokem), jsme podělaní od hlavy až k patě. Doufám, že se státy MIMO EU, rovněž obchodní cestou spojí a vše, co činíme my a EU jim, vrátí i s úroky. Že by lobbing pro Českou poštu, do které se sypou miliardy a bezedná díra se ne a ne zaplnit? Na zbraně a jejich modernizaci máme, jen to musí někdo zaplatit - tak co takhle občan. Není toho na něj už trochu moc? Dřeme jako koně - jednou bude lépe, naše práce je mimo jiné zdaněna. Cokoliv koupíme, platíme daně. Cokoli vyprodukujeme - platíme daně i za to ho*no ze septiku. Prostě daně stíhají daně a pořádně už ani nevíme za co. Sto tisícům "nadřazených" občanů tohoto státu to nevadí, mají nějaký ten miliónek, či miliardu, ale co to ostatní? Jsem POUZE jedem z deseti miliónů pravda, ale NE ovce. I když v minulosti byl můj volební hlas Váš, v dalším volbách zcela určitě nebude. Občané, zamyslete se, kam až chcete dojít a co ještě "unesete".
Přeji úspěšné nastartování naší ekonomiky a věřte, až tu nebudem, bude LÍP.
Jiroušek Bohumil
Počet odpovědí: 0 | Stálý odkaz | Odpovědět