PRIBUZNE K SLOVU PLYNOUT, nejen o tom se dočtete v tomto článku. V dnešní době sociálních sítí (kdy snad každý, kdo se na nich pohybuje, má touhu se svěřovat se svými pocity světu) se jasně ukazuje nejen problematičnost českého jazyka ale i neznalost základních pravopisných pravidel jeho uživatelů. Za špatný pravopis bývají pak uživatelé často „pranýřováni“ svými čtenáři. V některých případech je možné chybu omluvit, ale jsou i případy, kdy si špatného pravopisu všimne i malé dítě. Mezi často chybně psaná slova patří i slovo „vyplývat“.
Pravopis slova vyplývá
Výraz "vyplývá" česky znamená "plynout", "být následkem". Proto se používá ve významu vyvíjet se jako něčeho následek. Při pravopisu tohoto slova může dojít ke dvěma chybám. Pisatele může znejistit i/y po písmenu v-. Tady je zdůvodnění jednoduché, jedná se totiž o předponu vy / vý, a tak se vždy píše y.
Častější chybou je měkké i po písmenu l-. Protože se jedná o slovo příbuzné k vyjmenovanému slovu "plynout", tak se píše vždy písmeno y. Písmeno y se tak píše i ve všech slovech příbuzných jako jsou: vyplývající, vyplynout.
Zde by mohlo činit obtíže slovo mlít, neboť si leckdo chybně odvodí, že se jedná o příbuzné slovo ke slovu mlýn, ale není tomu tak. Píše se tedy následovně: Ve vodním mlýně nebylo co mlít.
K velmi častým chybám ve vyjmenovaných slovech patří chybné psaní slov příbuzných k vyjmenovanému slovu být a „nevyjmenovanému“ slovu bít. U mnoha slov si přitom můžeme pomoci jednoduchou pomůckou: Pokud dané slovo vyjadřuje nějaký násilný čin, někdo do něčeho nebo někoho mlátí, tluče, je slovo příbuzné k bít s měkkým I. Pokud ale sloveso vyjadřuje, že se někdo nebo něco někde vyskytuje nebo někdo něco získal, ztratil, něco se někde objevilo nebo naopak zmizelo, jedná se o příbuzné slovo k být s tvrdým Y. Tato poučka psaní i/y ve vyjmenovaných slovech možná až příliš zjednodušuje, ale pro rychlou kontrolu poslouží velmi dobře. Opatrní musíme být ale u spojení dobýt hrad nebo pevnost, kde nás to láká řídit se tím, že při dobývání hradu vojáci často používají sílu. Zde ale platí, že cílem dobývání je něco získat, proto toto spojení souvisí s vyjmenovaným slovem být.
Ve svém příspěvku DRŽÍM POHROMADĚ ANTONYMUM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lukáš.
Jsem rád, že je ještě držím pohromadě. A antonymum by bylo odděleně. Jsem rád, že je ještě držím odděleně. Srandovní je věta s těmi Brňany při použití antonyma.
Při letních ohňostrojích se všichni brňané odděleně sejdou na přehradě. Jako že každý Brňan tam zaleze do nějaké samostatné kóje, jako na startu koňských dostihů.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lucka.
Další antonymum ke slovu pohromadě je slovo zvlášť. Třeba věta U dobrého obchodníka vidím všechny jeho slevy pohromadě. A při použití antonyma by to bylo U dobrého obchodníka vidím všechny jeho slevy zvlášť.
Synonyma k tomuto výrazu byla již zmíněná. Patří sem ale i výrazy jako ukazovat se, plynout z něčeho, být důsledkem něčeho, pocházet z něčeho, povstávat, vznikat.
V naší poradně s názvem NEBO-LI SLOVNÍ DRUH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Adela.
Jaký slovní druh je nebo-li?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Neboli se píše VŽDY dohromady a spojovník se zde nepoužívá. Celé slovo neboli je spojka. Pro zajímavost taktéž i -li je spojka.
Synonymum ke slovu neboli je čili, nikdy ne či-li.
V naší poradně s názvem DŮMYSLNĚ SLOVNÍ DRUH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Nevíte někdo, jaký slovní druh je slovo důmyslně?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo důmyslně je příslovce. Jak? Důmyslně.
Ale slovo důmyslné je přídavné jméno, stejně jako slovo důmyslná nebo důmyslný.
Tvary slova důmyslnný, důmyslnné, důmyslnná a důmyslnně, jsou všechno nesprávné tvary a jejich použití je vždy chybné.
Příklady pro důmyslně jako příslovce:
Svůj úkol zpracoval opravdu důmyslně, až jsem z toho byl překvapen.
Důmyslně navržená konstrukce může ušetřit spotřebu paliva až o 10%.
Důmyslně zařízená dílna.
Důmyslně vyřešený konstrukční problém.
Příklady pro důmyslné / důmyslný / důmyslná jako přídavné jméno:
Je to důmyslný člověk oplývající nápady a vynalézavostí.
Důmyslné umění.
Důmyslná konstrukce.
Vynalezl důmyslné bezemisní vytápění.
Katčiny vtipy jsou tak důmyslné, že je posluchači občas nechápou.
Umět vyjmenovaná slova bohužel neznamená umět je jen za sebou správně a rychle odříkat (navíc je dnes každá učebnice uvádí v jiném počtu a pořadí), ale je důležité umět rozpoznat i slova, která jsou vyjmenovaným slovům příbuzná. Zde je seznam článků, které vysvětlují příbuzná slova k vyjmenovaným slovům: Vyjmenovaná slova - slova příbuzná.
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Zbyněk, Zbyšek, Zbyslav, Přibyslav, Bydžov, Bylany, Bystřice, Byšice, Bystrc, Hrabyně, Byzhradec, Kobylisy aj.
Vyjmenovaná slova po f
Písmeno f se v základech domácích slov téměř nevyskytuje, v základech domácích slov po tomto písmenu y, ý nepíšeme. Y, Ý se píše po f ve slovech přejatých, například fyzika, fyziologie a podobně.
V naší poradně s názvem PROČ SE PÍŠE ZBYTEČNÝ PO B TVRDÉ Y? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.
Může mi prosím někdo vysvětlit, proč se píše zbytečně po b tvrdé y?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo zbytečný je příbuzné slovo slova být. Slovo být je vyjmenované slovo, ve kterém se píše tvrdé Y pokud vyjadřuje existenci. Slovo zbytečný rovněž vyjadřuje existenci, respektive váhu potřeby existovat.
Slovem zbytečný se má na mysli něco, co lze snadno postrádat, něco, co nepřináší výsledky. Něco, co nemusí existovat.
Podobně je to i u slov zbytečnost, zbytečně, zbytek, zbývat, zbýt.
plynulý, uplynout, rozplynout se, rozplývat se, vyplynout (= mít původ v něčem), oplývat, splynout, splývat, splývavý, plyn, plynový, plynný, plynárna, plynoměr, plynojem, plynovod
Příklady
V domě unikal plyn. Řeka líně plynula. Rozplýval se nad dárkem.
Pokud někdo doplňuje energii do nějakého přístroje nebo dává do pušky náboje, použijeme slovo nabít s měkkým I. Pomůckou nám může být právě to, že se dříve prach do pušky opravdu pěchoval silou. U baterie jakoby také tu energii dovnitř tlačíme.
Příklady:
Nabij baterku do foťáku!
Myslivec nabil pušku.
Pokud naopak někdo něco získal, nabyl, jedná se o příbuzné slovo k vyjmenovanému slovu být a píšeme v něm Y.
Stejný pravopis platí samozřejmě pro všechna příbuzná slova, nabíjecí baterie píšeme také s měkkým I, podobně nabyté zkušenosti píšeme s tvrdým Y.
Je tam nabito.
Pokud je někde nabito, znamená to, že je tam narváno až k prasknutí. A pokud je něčeho tak moc, že už se tam nic jiného nevejde, píšeme vždy slovo nabito s měkkým I.
Měl hlavu nabitou znalostmi.
V autobuse bylo nabito.
Stejné pravidlo platí také při psaní spojení jako má nabitý program, byl to den nabitý zážitky. I v tomto případě je něco naplněno až k prasknutí.
U slova být (existovat) se píše y na rozdíl od slova bít (tlouci), kde se píše i.
U slova ubýt (přestat být součástí něčeho, zhubnout, zmenšit se) se píše y na rozdíl od slova ubít (utlouci, usmrtit, potlačit), kde se píše i.
U slova nabýt (budu, stát se majitelem, zvětšit objem) se píše y na rozdíl od slova nabít (natlouci, naplnit nábojem, nabít elektrický náboj), kde se píše i.
U slova přibýt (zvětšit rozměr, zvětšit počet, cestovat) se píše y na rozdíl od slova přibít (upevnit podrážku, připevnit obraz na zeď), kde se píše i.
U slova dobýt (zmocnit se bojem, dosáhnout úsilím, vynutit přiznání např.) se píše y na rozdíl od slova dobít (přestat tlouci, ubít, dorazit, doplnit elektrickým nábojem), kde se píše i.
Správný pravopis slova je zbytečně. Nikdy ne zbitečně. Jedná se o adverbiální výraz odvozený od adjektiva "zbytečný".
Zbytečně je příslovce (adverbium), které vyjadřuje, že něco je zbytečné, bezúčelné nebo nadbytečné.
Přídavné jméno zbytečný je odvozeno od substantiva zbytek, což je příbuzné slovo k vyjmenovanému slovu být. Proto se ve všech těchto slovech píše tvrdé y.
Příklady použití ve větě
Zbytečně jsem se rozčiloval. (Nesprávně: Zbitečně jsem se rozčiloval.)
Kopytník, lichokopytník i sudokopytník jsou slova příbuzná k vyjmenovanému slovu kopyto, z čehož vyplývá způsob jejich správného psaní: po -p- se píše tvrdé -y-. A protože přídavné jméno lichý není vyjmenovaným slovem ani není k žádnému takovému příbuzné, píšeme po -l- měkké -i-.
A teď hurá na ta slova příbuzná. Pro jistotu raději připomenu, co tento termín označuje.
Slova příbuzná musí v podstatě splňovat dvě kritéria. Jednak musí mít stejný kořen, tedy část slova, která je společná pro všechna příbuzná slova, jednak spolu musí významově souviset. S naším slovem VŮNĚ jsou tedy příbuzná slova:
VONĚT,
PŘIVONĚT,
NEVONĚT,
DOVONĚT,
NAVONĚT,
ZAVONĚT,
VONNÝ,
VOŇAVKA,
VOŇAVKÁŘSKÝ,
VOŇAVÝ,
NEVOŇAVÝ,
VONIČKA.
Že to tak na první pohled nevypadá? Říkáte si, že kořen těchto slov není stejný? Odpověď musíme hledat ve slovotvorbě. Slovo VŮNĚ je slovo odvozené od slovesa VONĚT a při tomto procesu došlo k alternaci samohlásek v kořeni: -o- se změnilo na -ů- (podobně je tomu například u vodit – vůdce, solit – sůl a podobně).
První pravidlo, že slovo příbuzné musí mít stejný kořen, jsme si tedy potvrdili, a druhá zákonitost je naštěstí zcela zřejmá – všechna výše uvedená příbuzná slova vyjadřují, že nám něco voní či nevoní.
Se záludnostmi se u vyjmenovaných slov po B nesetkáváme jen u sloves být a bít. Dalším chytákem je býlí a bílý. Slovo býlí je příbuzné k vyjmenovanému slovu bylina, proto ho píšeme s tvrdým Y. Použijeme ho, pokud mluvíme o rostlinách, plevelu. A protože jsou býložravci zvířata, která se živí pouze rostlinami (tedy býlím), píšeme i toto slovo s tvrdým Y.
Příklady:
Na louce kvetlo býlí.
Koza patří mezi býložravce.
Pokud ale mluvíme o bílé barvě, musíme napsat už měkké I.
Věcný význam slova ZKOUKNOUT je poměrně obtížné uvést, neboť toto slovo nezachycuje ani Slovník spisovného jazyka českého, ani Slovník spisovné češtiny. Slovo ZKOUKNOUT najdeme v Internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český AV ČR, avšak ani tam není jeho význam zaznamenán. Tato skutečnost je dána pravděpodobně tím, že se jedná o slovo „nově zařazené‟ mezi slova spisovná. Jeho věcný (slovní/slovníkový/lexikální) význam bude tudíž teprve definován.
(Zajímavost: Slovník spisovného jazyka českého považuje slovo kouknout za součást češtiny obecné, to jest češtiny nespisovné. Novější Slovník spisovné češtiny uvádí, že je slovo kouknout spisovné ‒ hovorové.)
Na základě příkladů použití slova ZKOUKNOUT a slova zhlédnout se lze domnívat, že mají obě slova stejný nebo podobný význam. Slovo ZKOUKNOUT se dá tedy považovat za synonymum (slovo stejného nebo podobného významu) slova zhlédnout. Z toho a z formální podobnosti obou slov můžeme při určování významu slova ZKOUKNOUT vycházet. A věcný význam slova zhlédnout zmíněné slovníky uvádějí.
Zhlédnout znamená:
zúčastnit se jako divák, návštěvník;
uvidět, spatřit, zpozorovat, zahlédnout.
Co se týče slovnědruhové platnosti, slovo ZKOUKNOUT patří mezi slovesa. Jedná se o sloveso dokonavé, jež se řadí do 2. slovesné třídy.
Pravděpodobný vznik slova ZKOUKNOUT (domněnka)
Jak asi vzniklo slovo ZKOUKNOUT? Původně se hledělo na jeviště, na dívku, na obraz, na film. Pro vyjádření skončení děje vzniklo i za pomoci předpony z- slovo příbuzné, a sice zhlédnout.
Postupem času se začalo na jeviště, dívku, obraz a film koukat a s tím se objevila potřeba vyjádřit konec děje slovem příbuzným ke slovu koukat. I v tomto případě se použila předpona z- a vzniklo slovo ZKOUKNOUT.
