PRINCI MŮJ MALIČKÝ SPI je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Snad každá matka se dostala do situace, kdy její dítě nemohlo usnout a ona musela hledat vhodný způsob, jak své dítě uspat. Jedním z možných způsobů uspání je zpěv ukolébavky. Nikdo se zpěvu nemusí bát, u ukolébavky nevadí, že nezpíváte dokonale a že občas zníte falešně. Dítě ocení hlavně melodii a tón hlasu. Zpívání ukolébavky je snad jedním z nejstarších způsobů k uspání dítěte, hlas matky dítě totiž obvykle uklidní a dítě je spokojené a jeho nerušenému spánku nic nebrání. Ukolébavek existuje na celém světě obrovské množství, často jsou si ukolébavky velmi podobné. Slova bývají jednoduchá (alespoň u ukolébavek určených pro velmi malé děti) a melodie příjemná a poklidná. V tomto článku jsou uvedené jen některé v Čechách a na Moravě zpívané ukolébavky. Většina ukolébavek nese název podle prvního verše. Ukolébavky jsou různé svým stylem, jazykem i žánrem, některé jsou vhodné pro menší děti, některé jsou vhodné pro starší, většina je ale univerzální. Jistě mezi nimi najdete alespoň jednu, kterou zpívala Vaše maminka či babička Vám.
Princi můj maličký, spi,
ptáčkové sladce již sní,
dřímají nivy i háj,
utichl celičký kraj.
Měsíček stříbrný sám,
okénkem dívá se k nám.
Jak by se usnouti bál,
dřímej, můj princi, spi dál.
Hajej a spi. Hajej a spi.
Dávno již zmlk denní vír,
v zámku se rozhostil mír.
Nehne se myška ni již,
prázdná je kuchyň i spíž.
Jenom přes komorné práh,
zaznělo žíznivé ach.
Kdo si tu něčeho přál?
Dřímej, můj princi, spi dál.
Hajej a spi. Hajej a spi.
Zdroj: článek Ukolébavky
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumil Jiroušek.
Přeji vše NEJ, hodně zdraví a pevné nervy Mému premiérovi Andreji Babišovi k jeho dnešním narozeninám.Vypusťte z hlavy "stádo" hlupáků, závistivců a jim podobných. Užijte v kruhu rodinném klid a pohodu.
Hezky den přeje Jiroušek Bohumil
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Fusková.
DOBRÝ DEN. Nelekejte se delšího komentáře, ale jedná se o důležitou věc, která by mohla mít velký dopad na širokou veřejnost. Navíc to není jen můj názor, proto jsem se rozhodla napsat. Jedná se o plánované změny ve výpočtu dovolené, které MPSV navrhuje. Z vlastní zkušenosti vím, že to není správné.
Nový systém výpočtu dovolené by velmi negativně dopadl na lidi s kratší pracovní dobou. Nevím, zda se ale vůbec někdo zamyslel nad tím, kdo vlastně tuto kratší pracovní dobu využívá. Jsou to většinou maminky s menšími dětmi a pak invalidní lidé třeba v chráněných dílnách, kde pracují téměř všichni na zkrácený úvazek. Obě tyto skupiny ale potřebují dovolenou mnohem více, než si myslíte. Maminky proto, aby mohly být více se svými malými dětmi a nemusely si platit drahé hlídání třeba v období prázdnin, kdy ne všude jsou v dosahu otevřené školky a školní družiny. Každé snížení počtu dní dovolené by znamenalo velkou komplikaci v rodinách hlavně ženám – maminkám. Druhou skupinou jsou nemocní lidé – invalidní, kteří nemají zkrácenou pracovní dobu jen tak pro nic za nic. Tito lidé díky svému zdravotnímu stavu prostě déle pracovat nemohou a většinou jdou na doraz svých možností. Proto právě oni potřebují mnohem více času na regeneraci. Tito lidé si neberou dovolenou, aby letěli na čtrnáct dní na Kanárské ostrovy, ale berou si jí průběžně během roku po dvou, třech dnech na odpočinek. Pokud jim tento odpočinek seberete, nezbude jim nic jiného, než chodit marodit, což se zaměstnavatelům určitě líbit nebude a může docházet k propouštění. Tito lidé těžko vstřebávají už jen fakt, že se tak neskutečně vzdálil jejich odchod do důchodu (hlavně ženám) a nyní mají přijít ještě o dovolenou (odpočinek). Proč hlavně ženám? Jednoduchý výpočet. Žena s dvěma dětmi odcházela do starobního důchodu v 55 letech a nyní má o deset let více. Opět větší negativní dopad na ženy než na muže - jako téměř vždy. To jsem ale už zabrousila na jiné téma.
Pokud jste můj příspěvek dočetl až sem, pak děkuji za Váš čas a třeba i malé zamyšlení nad tímto problémem. Možná máte jiný názor, nebo s tím prostě nemáte možnost nic udělat. Navíc - kdybyste měl řešit všechno, co si kdo vymyslí - asi byste nedělal nic jiného. Jsem přecejenom nicka v davu. Ale i tak nevadí, prostě jsem to zkusila. Problematiku jsem vylíčila přímo paní ministryni J. Maláčové, i když ani zde nemám jistotu, že to bude číst. Za pokus to ale stojí.
Děkuji za pozornost
Zdraví Fusková Jana
Zdroj: příběh Andrej babiš kontakt e mail
Jan Neruda
(4 sloky básně k recitaci pro děti)
Spi, Jezulátko, spi!
Zas chudých lidí chudé dítě
jen do jesliček uloží Tě —
ach, kolikrát už lidstvu dáno
a Jidáši vždy zaprodáno,
spi, Jezulátko, spi !
~
Spi, Jezulátko, spi !
Spi sladce na tom seně holém,
my dech tajíme všichni kolem,
vždyť Tobě, věčné pravdy synku,
je také třeba odpočinku,
spi, Jezulátko, spi !
~
Spi, Jezulátko, spi !
a nabeř v spánku nové síly,
máš konat ještě mnohou míli:
té cesty lidstva ku spasení,
té ještě dlouho konec není —
spi, Jezulátko, spi !
~
Spi, Jezulátko, spi !
Za Tvé o bratřích naučení
svět vezme Tě zas do mučení,
a než se lidstva pouta zdrtí,
je třeba ještě velkých smrtí —
spi, Jezulátko, spi !
Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci
Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,
Smutek, zoufalství, beznaděj a velké množství slz, to je to, co v tuto smutnou chvíli vidím před sebou, a také to, co cítím ve svém zlomeném srdci. Bolest, která je v této síni a hlavně v našich srdcích přítomná vychází z těžké životní ztráty každého z nás. Dnešním dnem nás opustil milovaný manžel, otec, dědeček, strýc, přítel i kolega Emil Novotný. Jeho odchod z tohoto světa byl dlouhý a velmi bolestivý, i přesto můj otec snášel statečně vše, co si pro něj paní smrt nachystala. Bojoval s ní, nevzdával se a nic jí nedal zadarmo. Do svého posledního okamžiku na tomto světě se snažil, abychom na něj mohli být právem pyšní. Bojoval proti své zákeřné nemoci pro nás, nejen proto, aby mohl být s námi, ale hlavně proto, aby nám byl vzorem, ukázal nám, že se nikdy nemáme vzdávat, ani když dopředu víme, že vyhrát nemůžeme. Můj otec se stal pro mě a mé blízké stal ideálem nejen toho, jak by člověk měl prožít svůj život, ale i toho, jak by si měl svůj život chránit. Dovolte mi, abych vás teď i já trochu jeho životem inspiroval.
Můj tatínek se narodil před jednašedesáti lety do lékařské rodiny. Na své dětství prožité v Rožnově pod Radhoštem vždy velmi rád vzpomínal, na jeho prohánění s kamarády po místních lesích, plavení se po řekách, i rajtování koní na rozlehlých loukách. Od malička patřil k těm lidem, kteří se cítí nejlépe obklopení náručí přírody, i proto většinu dní svého dětství raději venku, než uzavřen s knihou doma. Právě jeho láska k přírodě byla příčinou konfliktu s jeho rodiči, kteří si velmi přáli, aby se i jejich syn mohl pyšnit vysokoškolským diplomem a aby kráčel v jejich stopách. Můj otec ale netoužil jít po cestičce, kterou mu jeho drazí rodiče vyšlapali, raději si zvolil vlastní cestu, plnou životních výmolů, odboček i zajížděk. Navzdory přání rodičů se stal lesníkem. Práce, která se mohla zdát jeho rodičům podružná, získala v jeho rukou nové rozměry. Můj otec dělal vše, aby ji plnil co nejlépe. A protože se nikdy nebál těžké dřiny a přál si aspoň trochu usmířit své milované rodiče, současně při zaměstnání vystudoval i vysokou školu zaměřenou na lesní inženýrství. Jen díky jeho píli, neochoty vzdát se, i když byl během svého studia vystaven mnoho nelehkým situacím, se mu podařilo dokázat svým rodičům, že se o svou budoucnost dokáže postarat sám. Pýcha rodičů mu byla cenným zadostiučiněním. Můj tatínek byl zpočátku velmi šťasten, měl milující rodiče, dobré zaměstnání, krásné místo k žití. Při pohledu na šťastné ženaté přátele radující se ze svých potomků, cítil, že jim závidí. Sám si vel
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Vzory smutečního projevu
Spi, děťátko, spi,
zavři očka svý!
Pán Bůh bude s tebou spáti,
andělíčci kolébati,
spi, děťátko, spi.
Spi, děťátko, spi,
zamhuř očka svý,
až se vzbudíš za chviličku,
dá ti mamička kašičku,
spi, děťátko, spi.
Zdroj: článek Ukolébavky
Malý princ = Malý princ je v tomto příběhu chlapcem, který pochází z planety daleko od Země. Jeho planeta je velmi malá a ohrožována baobaby. Malý princ se o svoji planetu vzorně stará, a když mu na ní vyroste růže, utvoří si k ní vztah. Stejně se ale rozhodne planetu opustit a poznat další části vesmíru. Prochází různými planetami, na nichž potkává osoby, které obvykle reprezentují jednu lidskou vlastnost. V podstatě odchází ze všech planet zklamaný. I Země ho svým způsobem zklame, přestože tu potká různé tvory a lidi. Malý princ je ještě dítě, a proto jeho vnímání světa je velmi černobílé. Je to uzavřená osoba ponořená do vlastních myšlenek. Má ale dobré srdce.
Ukázka:
„Ale kdepak! Já na nic nemyslím!“ odpověděl jsem nazdařbůh. „Já myslím na vážné věci.“
Podíval se na mne užasle.
„Na vážné věci!“
Viděl, jak se skláním s kladivem a s prsty černými od oleje nad předmětem, který se mu zdál hrozně ošklivý.
„Mluvíš jako ti dospělí!“
To mě trochu zahanbil. A ještě nemilosrdně dodal: „Všechno spleteš dohromady ... Všechno pomícháš!“
Byl opravdu velice rozhněván. Potřásal ve větru svými sytě zlatými vlasy: „Znám planetu, kde žije jeden moc červený pán. Nikdy nepřivoněl ke květině, nikdy se nepodíval na hvězdu. Nikdy neměl nikoho rád. Nikdy nic nedělal, jen počítal. A celý den opakuje jako ty: Já jsem vážný člověk! Já jsem vážný člověk! – a nafukuje se pýchou. Ale to není člověk, to je pýchavka!“
„Cože to je?“
„Pýchavka!“
Malý princ byl teď hněvem celý bledý.
Letec = Části příběhu, ve kterých se objeví postava letce, jsou psány v ich-formě. Autor do této postavy promítá i sám sebe. Hned začátek knihy je psán z jeho pohledu a vypráví o jeho zálibě v malování, která kvůli nepochopení dospělých byla potlačená. Letec před šesti lety ztroskotal v poušti v Africe a musel si sám opravit letadlo. Tam se také setkal s malým princem. Letec je dospělý člověk, který si svou dospělost uvědomuje právě při kontaktu s malým princem a zahanbuje ho to. Uvědomuje si, jak moc se jeho vnímání světa změnilo od dětství. Přesto si ale v sobě část „malého chlapce“ uchoval na rozdíl od jiných dospělých lidí. Ztráta prince ho trápila, zároveň ale cítil radost, že princ je zase doma. Věděl, že dospělým přátelům o něm nemůže vyprávět, nikdy by ho nepochopili.
Ukázka:
Má kresba ovšem není zdaleka tak půvabná jako model. Ale za to já nemohu. Dospělí mě odradili od malířské kariéry, když mi bylo šest let, a proto jsem se nenaučil kreslit nic jiného než zavřené a otevřené hroznýše.
Růže = Jedná se o rostlinu, která vyrostla na planetě ma
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Malý princ: Antoine de Saint-Exupéry
Spi, maličký, spi,
zavři očka svý.
Dám ti buben a housličky,
nedám tě za svět celičký.
Spi, maličký, spi.
Zdroj: článek Ukolébavky
Usínej s mou rukou pod hlavou
a nech si něco hezkýho zdát,
ve snu totiž všechny děti dostanou,
všechny hračky, co můžou si přát.
Pusu mi dej a zavři už víčka, ty můj korálku pro štěstí,
ze sna se směj, jsi má života svíčka,
tak dobrou, všechny děti už spí.
I princezny už leží v postýlkách,
všichni draci už jsou dávno pryč,
tak se uveleb ve svejch peřinkách,
zamykám ústa a schovávám klíč.
Pusu mi dej a zavři už víčka,
ty můj korálku pro štěstí,
ze sna se směj, jsi má života svíčka,
tak dobrou, všechny děti už spí.
Pusu mi dej a zavři už víčka,
ty můj korálku pro štěstí,
ze sna se směj, jsi má života svíčka,
tak dobrou, všechny děti už spí.
Usínej s mou rukou pod hlavou
a nech si něco hezkýho zdát,
ve snu totiž všechny děti dostanou,
všechny hračky, co můžou si přát.
Pusu mi dej a zavři už víčka,
ty můj korálku pro štěstí,
ze sna se směj, jsi má života svíčka,
tak dobrou, všechny děti už spí.
Zdroj: článek Ukolébavky
Přivlastňovací zájmena jsou také uzavřenou skupinou zájmen, jejichž úkolem je vyjádřit, že někdo nebo něco někomu nebo něčemu patří. K této skupině se také řadí zvratné zájmeno svůj.
U přivlastňovacích zájmen, které se vztahují k párovým částem lidského těla, se používá přípona -ma. Například: Vyrobil klouzačku svýma rukama.
Zájmena přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, jeho, náš, váš, jejich, svůj a všechny jejich tvary.
|
ZÁJMENA PÁDY |
MŮJ* |
TVŮJ* |
JEHO |
JEJÍ |
JEHO |
|
1. pád |
Můj, má, moje, mé, moje |
Tvůj, tvá, tvoje, tvé, tvoje |
Jeho |
Její |
Jeho |
|
2. pád |
Mého, mé,mojí, mého |
Tvého, tvé, tvojí, tvého |
Jeho |
Jejího |
Jeho |
|
3. pád |
Mému, mé, mojí, mému |
Tvému, tvé, tvojí, tvému |
Jeho |
Jejímu |
Jeho |
|
4. pád |
Mého, můj, mou, moji, mé, moje |
Tvého, tvůj, tvou, tvoji, tvé, tvoje |
Jeho |
Její |
Jeho |
|
5. pád |
Můj, má, moje, mé, moje |
Tvůj, tvá, tvoje, tvé, tvoje |
Jeho |
Její |
Jeho |
|
6. pád |
O mém, o mé, moji, o mém |
O tvém, o tvé, tvojí, o tvém |
O jeho |
O jejím |
O jeho |
|
7. pád |
S mým, s mou, mojí, s mým |
S tvým, tvou, tvojí, tvým |
S jeho |
S jejím |
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Všechna zájmena
Hajej, můj andílku, hajej a spi,
matička kolíbá děťátko svý.
Hajej, nynej, dadej, malej,
matička kolíbá děťátko svý.
Hajej, můj zlatoušku, hajej a spi,
zamhouři maličký očička svý.
Hajej, nynej, dadej, malej,
zamhouři maličký očička svý.
Zdroj: článek Ukolébavky
Spi, Janíčku, spi,
dám ti jabka tři.
Jedno bude červené
a to druhé zelené.
Spi, Janíčku, spi,
očička zavři.
Zdroj: článek Ukolébavky
Spi, má malá, spí už včelka
na medovém polštářku.
Lípa ze sna vůni dýchá,
spinkej taky, buď už tichá.
Hou hou, houpy hou.
Spi, má malá, noc utkala
z hvězdných nitek plátýnko.
Šiju, šiju ti košilku,
spinkej tiše aspoň chvilku.
Hou hou, houpy hou.
Spi, má malá, jako včelka,
na medovém polštářku.
Košilku má z hvězdných nití,
na knoflíček měsíc svítí.
Hou hou, houpy hou.
Zdroj: článek Ukolébavky
Číslo jednotné, rod mužský životný:
Číslo jednotné, rod mužský neživotný:
(Vše je stejné jako u životného, až na tvar ve 4. pádu.)
Číslo jednotné, rod ženský:
Číslo jednotné, rod střední:
Číslo množné, rod mužský životný:
Číslo množné, rod mužský neživotný:
(Vše je stejné jako u životného, až na tvar v&
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Pravopis milý a milí
Přivlastňují první, druhé a třetí osobě; pozor: pokud je vlastník ve větě podmětem, užívá se zájmeno svůj (Petr pozval na oslavu své přátele.)
| 1. | můj | má/moje | mé/moje |
| 2. | mého | mé/mojí | mého |
| 3. | mému | mé/mojí | mému |
| 4. | mého můj (než.) |
mou/moji | mé/moje |
| 5. | můj | má/moje | mé/moje |
| 6. | o mém | o mé/mojí | o mém |
| 7. | mým | mou/mojí | mým |
| 1. | mí/moji mé/moje (než.) |
mé/moje | má/moje |
| 2. | mých | ||
| 3. | mým | ||
| 4. | mé/moje | má/moje | |
| 5. | mí/moji mé/moje (než.) |
mé/moje | má/moje |
| 6. | o mých | ||
| 7. | mými | ||
Tady můžete mít problém pouze v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Určitě vám pomůže, když v těchto případech použijete ukazovací zájmeno ta. Řekněte si u daného případu buď té mojí, nebo tu moji, případně tou mojí. Sami vidíte a určitě i cítíte, kdy pak použít "i" a kdy "í".
(tvá, tvé) se skloňuje stejně jako zájmeno můj (má, mé), stejně tak zájmeno svůj. Všechna tato zájmena se v podstatě skloňují podle vzoru mladý (což je vzor tvrdých přídavných jmen).
Tato zájmena jsou nesklonná. Zájmeno její se skloňuje podle vzoru jarní (což je vzor měkkých přídavných jmen).
Tady opět pozor na správnou délku "i". Chyby se často vyskytují v těchto případech: Nechci se bavit o jejích problémech. (Zde jako jednotné číslo ženského rodu, například problémy nějaké Pavly.) Nechci se bavit o jejich problémech. (Tady jde o množné číslo, například jde o problémy rodiny Novákových.)
| 1. | náš | naše | naše |
| 2. | našeho | naší | našeho |
| 3. | našemu | naší | našemu |
| 4. | našeho náš (než.) |
naši | naše |
| 5. | náš | naše | náš |
| 6. | o našem | o naší | o našem |
| 7. | naším | naší |
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Zájmena
Spi, mé malé poupě,
Spi, malé holoubě.
Spi mi dobrou chvíli,
hodinu, tři, čtyři.
Anděl boží z nebe,
opatrujž mi tebe.
Aby tiše spalo,
ve zdraví zas vstalo,
děťátko.
Zdroj: článek Ukolébavky
Spi děťátko spi,
zavři očka svý,
podívej se, spinká kočka,
spinká míček, i koníček,
spinká celý pokojíček.
Slunce šlo už taky spát.
Bude se mu o nás zdát.
Zdroj: článek Ukolébavky
Nejkrásnější dárek k Vánocům? ... přece Ty, broučku!
Štědrý večer už se blíží a mě stesk po Tobě u srdíčka tíží.
Jeden dárek pod stromečkem bych si přála jen, a tím by se mi splnil můj nejkrásnější sen.
I Ježíškovi už jsem dopis psala, že jen Tebe bych si přála.
Až začnou na Štědrý den padat sněhové vločky z nebe, vzpomeň si na nás a na to, že miluji jen Tebe. Zvedni hlavu směrem k nebi a každá vločka co Ti spadne na tvář je ode mě políbení.
Posílám Ti seznam všeho, co bych chtěl od Tebe letos k Vánocům: Tebe.
Až koledy budou hrát, pověsíme pod strop jmelí, políbím Tě a budu si přát, ať jsme spolu život celý.
Poslala jsem ti k Vánocům anděla, aby na tebe dával celý rok pozor, ale vrátil se mi, protože andělé se nemusí navzájem opatrovat.
Až Ježíšek u stromku zacinká, má bude na Tebe vzpomínka, že krásně jeden dar by mi postačil: objetí, polibek a Tvé náručí!
Jen jeden dárek k Vánocům bych chtěla, abych tě navždycky u sebe měla!
Budou Vánoce a to má být každý se svým blízkým. S tím koho miluje. A proto mám jediné přání na Vánoce. Abychom my dva byli spolu a nejen na ně ale také potom. Kráčet spolu cestou i necestou.
Miláčku, už se nemůžu dočkat, až si Tě rozbalím.
Jedno přání já prý můžu mít. Tak co by to tak mělo být? Pod stromeček já bych chtěla tebe, má studená postýlka mě samotnou zebe. Tak o mém přání teď už víš, je jen na tobě, co mi pod stromeček nadělíš!
Miláčku, jestliže si rozbalíš vánoční dárky ode mě, buď opatrný! Každý z nich sálá láskou a vášní, s nimiž jsem je vybírala, balila a ukládala pod stromek!
Ty jsi můj bílý sníh, který potřebuji o Vánocích, ty jsi můj led, který potřebuje mráz, ty jsi můj lyžař, který potřebuje sráz. Ty jsi mé vše.
Až rozsvítíš první svíčku na stromečku a rozsvítíš zářivou prskavku, v tu nejkrásnější chvíli v roce si vzpomeň na tu, která Ti přeje ty nejkrásnější VÁNOCE.
Ježíškovi do nebe poslal jsem dopis, tam mého dárečku je popis. I když už na Ježíška nevěřím, pořád běhám ke dveřím a čekám jenom na Tebe. A až mi Tě přivede, budu štěstím bez sebe.
Přeji Ti nádherné Vánoce a pod stromečkem všechno, co si budeš přát. Já mám velké přání, ale pod stromeček mi jej nikdo nemůže dát. Mé velké přání jsi totiž TY!!!
Když se lidé u stromečku schází, vždy mi něco schází, už vím! Jsi to ty a tvůj
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Vánoční přání