PŘIVLASTŇOVACÍ

Co rozeznáváme

Rod u přídavných jmen je buď mužský, ženský nebo střední. Číslo je jednotné a množné. U přídavných jmen se určuje sedm pádů. Co se týká druhů přídavných jmen, rozlišují se přídavná jména tvrdá, měkká a přivlastňovací. Na tvrdá přídavná jména se ptáme otázkami Jaký? Který? a poznáme je pomocí jejich zakončení. U tvrdých přídavných jmen se totiž odlišují koncovky v závislosti na rodu podstatného jména. Na měkká přídavná jména se také ptáme Jaký? Který?, ale zakončení přídavného jména je ve všech rodech stejné. Na přídavná jména přivlastňovací se ptáme Čí? a jejich zakončení se také liší v závislosti na rodu podstatného jména.

Tvrdá přídavná jména se skloňují podle vzoru mladý (mladý muž, mladá žena, mladé dítě), měkká přídavná jména se skloňují podle vzoru jarní (jarní květ, jarní cibulka, jarní počasí), přivlastňovací přídavná jména se skloňují podle vzorů otcův (otcův pes, otcova žena, otcovo dítě) a matčin (matčin muž, matčina dcera, matčino dítě).

Zdroj: Cvičení na přídavná jména

Poradna

V naší poradně s názvem SVÉ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavlína Nováková.

nase babicka pěstuje na své zahradě překrásné růže jaky je slovní druh své?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Slovo své je zájmeno přivlastňovací.

Zdroj: diskuze Zajímavě-jaky je to slovni druh

Druhy zájmen

• osobní - já, ty, on, ona, ono, my vy, oni, ony, ona+ zvratné se
• přivlastňovací - můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich + zvratné svůj
• ukazovací - ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám
• tázací - kdo? co? jaký? který? čí?
• vztažná - kdo, co, jaký, který, čí, jenž
• neurčitá - někdo, něco, některý, nějaký, něčí, leckdo, všechen, každý, ...
• záporná - nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

Zdroj: Zájmena

Diskuze

V diskuzi VAŠÍM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iva winterová.

prosím o slovní druh Vaším
děkuji

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tobiáš.

Já si myslím, že slovo vaším bude zájmeno přivlastňovací.

Zdroj: diskuze Vaším

Mluvnické kategorie

U přídavných jmen se určuje druh, vzor, rod, číslo a pád.

DRUH

Existují tři druhy přídavných jmen: tvrdá, měkká, přivlastňovací. Druh se určuje podle toho, jakou otázkou se na přídavné jméno ptáme, a podle toho, jaké má přídavné jméno koncovku.

VZOR

Vzor se odvozuje podle druhu. Pokud se  jedná o přídavné jméno tvrdé, vzor je mladý. Pokud se jedná o přídavné jméno měkké, vzor je jarní. Pokud se jedná o přídavné jméno přivlastňovací, v úvahu připadají jen vzory otcův, matčin.

ROD

Rod u přídavných jmen je stejný jako u podstatných jmen, ke kterým se přídavná jména vážou. Například: kočka je rodu ženského, a proto i u slovního spojení malá kočka bude přídavné jméno rodu ženského. Rody tedy mohou být mužský, ženský a střední.

ČÍSLO

Stejně jako rod tak i číslo se určuje podle podstatného jména, pokud je podstatné jméno v jednotném čísle (= singulár), bude i přídavné jméno v singuláru, pokud je podstatné jméno v množném čísle (= plurál), bude i přídavné jméno v plurálu.

PÁD

I poslední mluvnická kategorie se shoduje s podstatným jménem. Stejný pád bude tedy u podstatného i přídavného jména.

Pády a pádové otázky:

PÁD	PÁDOVÉ OTÁZKY
1. pád	Kdo? Co?
2. pád	Koho? Čeho?
3. pád	Komu? Čemu?
4. pád	Koho? Co?
5. pád	Oslovujeme, voláme
6. pád	O kom? O čem?
7. pád	S kým? S čím?

Zdroj: Přídavná jména

Poradna

V naší poradně s názvem JAKÝ JE SLOVNÍ DRUH SLOVA JEHO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.

Bych vědět jaký je jaký je to slovní druh slova jeho Děkuji odpovíte

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Jeho je zájmeno přivlastňovací.

Zdroj: diskuze Jaký je slovní druh slova jeho

ZÁPORNÁ zájmena

Popírají existenci osoby, zvířete, věci či vlastnosti

Skloňování:

Zájmeno nikdo se skloňuje jako zájmeno ten (viz výše ukazovací zájmena), zájmeno nic, se skloňuje jako zájmeno náš (viz výše přivlastňovací zájmena), zájmena nijaký a žádný se skloňují podle vzoru mladý (viz přídavná jména), zájmeno ničí podle vzoru jarní (viz přídavná jména).

K zapamatování

Skloňování zájmen se všeobecně dělí na adjektivní (vzory přídavných jmen) a zájmenné (tvrdý vzor ten/měkký náš).

Zdroj: Zájmena

Poradna

V naší poradně s názvem JAKÝ JE SLOVNÍ DRUH SLOVA JEHO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dement.

jj

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Slovní druh slova jeho je zájmeno. Slovo jeho je zájmeno přivlastňovací ve 3. osobě, jednotného čísla, rodu mužského.

Zdroj: diskuze Jaký je slovní druh slova jeho

Vzory přídavných jmen

Pro tvrdá přídavná jména máme vzor MLADÝ (například urostlý muž, urostlá žena, urostlé dítě); pro měkká přídavná jména je to vzor JARNÍ (například včelí úl, včelí plástev, včelí žihadlo); a konečně pro přivlastňovací přídavná jména jsou to vzory OTCŮV a MATČIN (například Petrův sešit, Klářina kniha, bratrovo dítě, tetini spolužáci). Ale dost teorie, tu už určitě máte v malíčku, pojďte si ji tedy rovnou ověřit v následujících cvičeních.

Zdroj: Test na určování vzorů přídavných jmen

Krátké shrnutí o zájmenech

Zájmena:

• zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
• shodují se v pádu, rodu nebo čísle s podstatnými či přídavnými jmény
• příklady: já, vy, on, ten, ta, náš, jeho, kdo, čeho, tentýž, nějaké, žádný
• určujeme u nich:
• odruh (osobní - ty, přivlastňovací - tvoje, ukazovací - ten, tázací - co, vztažná - jenž, neurčitá - něco, záporná - žádný)
• orod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
• očíslo (jednotné, množné)
• opád (7. pádů jako u podstatných jmen)

Zdroj: Jak se ptáme na zájmena

Přídavná jména přivlastňovací

Přídavná jména přivlastňovací se skloňují tedy podle vzorů otcův a matčin. Přivlastňovací přídavná jména se poznají podle toho, že se na ně ptáme otázkou: ČÍ JE TO?

Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném i množném podle vzoru otcův:

PÁD	JEDNOTNÉ ČÍSLO	MNOŽNÉ ČÍSLO
1. pád	Otcův pes, otcův dům	Otcovi psi; otcovy domy
2. pád	Otcova psa, otcova domu	Otcových psů, otcových domů
3. pád	Otcovu psu, otcovu domu	Otcovým psům, otcovým domům
4. pád	Otcova psa; otcův dům	Otcovy psy, otcovy domy
5. pád	Otcův pse, otcův dome	Otcovi psi, otcovy domy
6. pád	O otcově (/u) psu; o otcově (/u) domu	O otcových psech, o otcových domech
7. pád	S otcovým psem, s otcovým domem	S otcovými psy, s otcovými domy

Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném i množném podle vzoru matčin:

PÁD	JEDNOTNÉ ČÍSLO	MNOŽNÉ ČÍSLO
1. pád	Matčin pes, matčin dům	Matčini psi, matčiny domy
2. pád	Matčina psa, matčina domu	Matčiných psů, matčiných domů
3. pád	Matčinu psu, matčinu domu	Matčiným psům, matčiným domům
4. pád	Matčina psa, matčin dům	Matčiny psy, matčiny domy
5. pád	Matčin pse, matčin dome	Matčini psi, matčiny domy
6. pád	O matčině (/u) psu, o matčině (/u) domu	O matčiných psech, o matčiných domech
7. pád	S matčiným psem, s matčiným domem	S matčinými psy, s matčinými domy

Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu ženského v čísle jednotném i množném podle vzoru otcův:

PÁD	JEDNOTNÉ ČÍSLO	MNOŽNÉ ČÍSLO
1. pád	Otcova kočka	Otcovy kočky
2. pád	Otcovy kočky	Otcových koček
3. pád	Otcově kočce	Otcovým kočkám
4. pád	Otcovu kočku	Otcovy kočky
5. pád	Otcova kočko	Otcovy kočky
6. pád	O otcově kočce	O otcových kočkách
7. pád	S otcovou kočkou	S otcovými kočkami

Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu ženského v jednotném a možném čísle podle vzoru matčin:

PÁD	JEDNOTNÉ ČÍSLO	MNOŽNÉ ČÍSLO
1. pád	Matčina kočka	Matčiny kočky
2. pád	Matčiny kočky	Matčiných koček
3. pád	Matčině kočce	Matčiným kočkám
4. pád	Matčinu kočku	Matčiny kočky
5. pád	Matčina kočko	Matčiny kočky
6. pád	O matčině kočce	O matčiných kočkách
7. pád	S matčinou kočkou	S matčinými kočkami

Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu středního v jednotném a množném čísle podle vzoru otcův:

PÁD	JEDNOTNÉ ČÍSLO	MNOŽNÉ ČÍSLO
1. pád	Otcovo kolo	Otcova kola
2. pád	Otcova kola	Otcových kol
3. pád	Otcovu kolu	Otcovým kolům
4. pád	Otcovo kolo	Otcova kola
5. pád	Otcovo kolo	Otcova kola
6. pád	O otcově kole, o otcovu kolu	O otcových kolech
7. pád	S otcovým kolem	S otcovými koly

Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu středního v jednotném a množném čísle podle vzoru matčin:

PÁD	JEDNOTNÉ ČÍSLO	MNOŽNÉ ČÍSLO
1. pád	Matčino kolo	Matčina kola
2. pád	Matčina kola	Matčiných kol
3. pád	Matčinu kolu	Matčiným kolům
4. pád	Matčino kolo	Matčina kola
5. pád	Matčino kolo	Matčina kola
6. pád	O matčině kole	O matčiných kolech
7. pád	S matčiným kolem	S matčinými koly

Zdroj: Přídavná jména

Zájmena přivlastňovací

Přivlastňovací zájmena jsou také uzavřenou skupinou zájmen, jejichž úkolem je vyjádřit, že někdo nebo něco někomu nebo něčemu patří. K této skupině se také řadí zvratné zájmeno svůj.

U přivlastňovacích zájmen, které se  vztahují k párovým částem lidského těla, se používá přípona -ma. Například: Vyrobil klouzačku svýma rukama.

Zájmena přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, jeho, náš, váš, jejich, svůj a všechny jejich tvary.

Skloňování přivlastňovacích zájmen můj, tvůj, jeho, její, jeho v jednotném čísle:

ZÁJMENA PÁDY	MŮJ*	TVŮJ*	JEHO	JEJÍ	JEHO
1. pád	Můj, má, moje, mé, moje	Tvůj, tvá, tvoje, tvé, tvoje	Jeho	Její	Jeho
2. pád	Mého, mé,mojí, mého	Tvého, tvé, tvojí, tvého	Jeho	Jejího	Jeho
3. pád	Mému, mé, mojí, mému	Tvému, tvé, tvojí, tvému	Jeho	Jejímu	Jeho
4. pád	Mého, můj, mou, moji, mé, moje	Tvého, tvůj, tvou, tvoji, tvé, tvoje	Jeho	Její	Jeho
5. pád	Můj, má, moje, mé, moje	Tvůj, tvá, tvoje, tvé, tvoje	Jeho	Její	Jeho
6. pád	O mém, o mé, moji, o mém	O tvém, o tvé, tvojí, o tvém	O jeho	O jejím	O jeho
7. pád	S mým, s mou, mojí, s mým	S tvým, tvou, tvojí, tvým	S jeho	S jejím	S jeho

* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Modře pro rod mužský, červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné tvary.

Skloňování přivlastňovacích zájmen můj, tvůj, jeho, její, jeho v množném čísle:

ZÁJMENA PÁDY	MŮJ*	TVŮJ*	JEHO	JEJÍ	JEHO
1. pád	Mí, moji, mé, moje, mé, moje, má, moje	Tví, tvoji, tvé, tvoje, tvé, tvoje, tvá, tvoje	Jeho	Její	Jeho
2. pád	Mých	Tvých	Jeho	Jejích	Jeho
3. pád	Mým	Tvým	Jeho	Jejím	Jeho
4. pád	Mé, moje	Tvé, tvoje	Jeho	Její	Jeho
5. pád	Mí, moji, mé, moje, mé, moje, má, moje	Tví, tvoji, tvé, tvoje, tvé, tvoje, tvá, tvoje	Jeho	Její	Jeho
6. pád	O mých	O tvých	O jeho	O jejích	O jeho
7. pád	S mými	S tvými	S jeho	S jejími	S jeho

* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Modře pro rod mužský, červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné tvary.

Skloňování přivlastňovacích zájmen náš, váš, jejich v jednotném čísle:

ZÁJMENA PÁDY	NÁŠ*	VÁŠ*	JEJICH
1. pád	Náš, naše, naše	Váš, vaše, vaše	Jejich
2. pád	Našeho, naší, našeho	Vašeho, vaší, vašeho	Jejich
3. pád	Našemu, naší, našemu	Vašemu, vaší, vašemu	Jejich
4. pád	Našeho, náš, naši, naše	Vašeho, váš, vaši, vaše	Jejich
5. pád	Náš, naše, naše	Váš, vaše, vaše	Jejich
6. pád	O našem, o naší, o našem	O vašem, o vaší, vašem	O jejich
7. pád	S naším, naší, naším	S vaším, vaší, vaším	S jejich

* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Modře pro rod mužský, červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné tvary.

Skloňování přivlastňovacích zájmen náš, váš, jejich v množném čísle:

ZÁJMENA PÁDY	NÁŠ*	VÁŠ*	JEJICH
1. pád	Naši,naše, naše, naše	Vaši, vaše, vaše, vaše	Jejich
2. pád	Našich	Vašich	Jejich
3. pád	Našim	Vašim	Jejich
4. pád	Naše	Vaše	Jejich
5. pád	Naši,naše, naše, naše	Vaši, vaše, vaše, vaše	Jejich
6. pád	O našich	O vašich	O jejich
7. pád	Našimi	S vašimi	S jejich

* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Modře pro rod mužský, červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné tvary.

Skloňování zájmena svůj v jednotném čísle:

ZÁJMENA PÁDY	SVŮJ*
1. pád	Svůj, svá, svoje, své, svoje
2. pád	Svého, své, svojí, svého
3. pád	Svému, své, svojí, svému
4. pád	Svého, svůj, svou, svoji, své, svoje
5. pád	Svůj, svá, svoje, své svoje
6. pád	O svém, o svojí, o své, o svém
7. pád	Se svým, svou, svojí, svým

* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Modře pro rod mužský, červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné tvary.

Skloňování zájmena svůj v množném čísle:

ZÁJMENA PÁDY	SVŮJ*
1. pád	Sví, svoji, své, svoje, své, svoje, svá, svoje
2. pád	Svých
3. pád	Svým
4. pád	Své, svoje
5. pád	Sví, svoji, své, svoje, své, svoje, svá, svoje
6. pád	O svých
7. pád	Se svými

* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné tvary.

Zdroj: Všechna zájmena

Pády latinsky

České i slovenské pády mají latinské označení.

Latinské názvy pro pády v českém jazyce

1. pád	NOMINATIV
2. pád	GENITIV
3. pád	DATIV
4. pád	AKUZATIV
5. pád	VOKATIV
6. pád	LOKÁL
7. pád	INSTRUMENTÁL

Latinské názvy pro pády ve slovenském jazyce

1. pád	NOMINATIV
2. pád	GENITIV
3. pád	DATIV
4. pád	AKUZATIV
5. pád	LOKÁL
6. pád	INSTRUMENTÁL

Významy pádů

Každý z pádů má svůj význam a náleží k určité informaci.

1. pád	NOMINATIV	Podmětný pád
2. pád	GENITIV	Přivlastňovací pád
3. pád	DATIV	Pád adresáta
4. pád	AKUZATIV	Předmětný pád
5. pád	VOKATIV	Pád oslovení
6. pád	LOKÁL	Pád umístění
7. pád	INSTRUMENTÁL	Pád způsobu

Pády v latině

Sama latina využívá 6 pádů, přičemž ten poslední v sobě spojuje funkce několika dalších pádů, ablativu (ODKUD), instrumentálu (ČÍM), lokativu (V) a i dalších nových významů, například PROČ, V DOBĚ.

1. pád	NOMINATIV
2. pád	GENITIV
3. pád	DATIV
4. pád	AKUZATIV
5. pád	VOKATIV
6. pád	ABLATIV

Zdroj: Pády

Co to jsou přídavná jména

Přídavná jména jsou druhým slovním druhem. Přídavná jména vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatným jménem, anebo jejich význam blíže určují. Na přídavná jména se ptáme otázkami: JAKÝ? KTERÝ? ČÍ?

Přídavných jmen jsou tři druhy. Mohou být přídavná jména měkká, tvrdá a přivlastňovací.

Ve větně skladbě mají přídavná jména nejčastěji funkci shodného přívlastku, případně mohou být i doplňkem, či  jmennou částí přísudku.

Některá přídavná jména se dají také stupňovat. Existuje u nich trojí stupeň vyjádření míry vlastnosti. Tyto tři stupně se latinsky nazývají pozitiv (1. stupeň), komparativ (2. stupeň) a superlativ (3. stupeň). Druhý stupeň se tvoří tak, že se k prvnímu stupni přidají přípony -ejší, -ější, -ší, -čí. Například: světlejší, něžnější, hladší, lehčí. Třetí stupeň se tvoří tak, že se ke druhému stupni přídavných jmen ještě přidá předpona nej-. Například: nejsvětlejší, nejněžnější, nejhladší, nejlehčí.

Zdroj: Přídavná jména

Pravopis přídavných jmen přivlastňovacích

Největší problémy v pravopise dělají přídavná jména přivlastňovací podle vzoru otcův v množném čísle. Pokud se jedná o přivlastňovací přídavné jméno rodu mužského životného podle vzoru otcův, píše se v 1. pádě množného čísla koncovka -i (například otcovi psi). Ve 4. pádě množného čísla je pak koncovka -y (například pro otcovy psy).

pády	Rod mužský životný
	Jednotné číslo	Množné číslo
1. pád	Otcův pes	Otcovi psi
2. pád	Otcova psa	Otcových psů
3. pád	Otcovu psu	Otcovým psům
4. pád	Otcova psa	Otcovy psy
5. pád	Otcův pse	Otcovi psi
6. pád	Otcově / otcovu psu	Otcových psech
7. pád	Otcovým psem	Otcovými psy

U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského neživotného podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například otcovy stroje).

pády	Rod mužský neživotný
	Jednotné číslo	Množné číslo
1. pád	Otcův stroj	Otcovy stroje
2. pád	Otcova stroje	Otcových strojů
3. pád	Otcovu stroji	Otcovým strojům
4. pád	Otcův stroj	Otcovy stroje
5. pád	Otcův stroji	Otcovy stroje
6. pád	Otcově / otcovu stroji	Otcových strojích
7. pád	Otcovým strojem	Otcovými stroji

U přivlastňovacích přídavných jmen ženského rodu podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například otcovy ženy).

pády	Rod ženský
	Jednotné číslo	Množné číslo
1. pád	Otcova žena	Otcovy ženy
2. pád	Otcovy ženy	Otcových žen
3. pád	Otcově ženě	Otcovým ženám
4. pád	Otcovu ženu	Otcovy ženy
5. pád	Otcova ženo	Otcovy ženy
6. pád	Otcově ženě	Otcových ženách
7. pád	Otcovou ženou	Otcovými ženami

U přivlastňovacích přídavných jmen středního rodu podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -a (například otcova města).

pády	Rod střední
	Jednotné číslo	Množné číslo
1. pád	Otcovo město	Otcova města
2. pád	Otcova města	Otcových měst
3. pád	Otcovu městu	Otcovým městům
4. pád	Otcovo město	Otcova města
5. pád	Otcovo město	Otcova města
6. pád	Otcově / otcovu městu	Otcových městech
7. pád	Otcovým městem	Otcovými městy

U  přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského životného podle vzoru matčin se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -i (například matčini muži). Ve 4. pádě množného čísla se píše -y (pro matčiny muže).

pády	Rod mužský životný
	Jednotné číslo	Množné číslo
1. pád	Matčin pes	Matčini psi
2. pád	Matčina psa	Matčiných psů
3. pád	Matčinu psu	Matčiným psům
4. pád	Matčina psa	Matčiny psy
5. pád	Matčin pse	Matčini psi
6. pád	Matčině / matčinu psu	Matčiných psech
7. pád	Matčiným psem	Matčinými psy

U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského neživotného podle vzoru matčin se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například matčiny stroje).

pády	Rod mužský neživotný
	Jednotné číslo	Množné číslo
1. pád	Matčin stroj	Matčiny stroje
2. pád	Matčina stroje	Matčiných strojů
3. pád	Matčinu stroji	Matčiným strojům
4. pád	Matčin stroj	Matčiny stroje
5. pád	Matčin stroji	Matčiny stroje
6. pád	Matčině / matčinu stroji	Matčiných strojích
7. pád	Matčiným strojem	Matčinými stroji

U  přivlastňovacích přídavných jmen rodu ženského podle vzoru matčin se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například matčiny písně).

pády	Rod ženský
	Jednotné číslo	Množné číslo
1. pád	Matčina žena	Matčiny ženy
2. pád	Matčiny ženy	Matčiných žen
3. pád	Matčině ženě	Matčiným ženám
4. pád	Matčinu ženu	Matčiny ženy
5. pád	Matčina ženo	Matčiny ženy
6. pád	Matčině ženě	Matčiných ženách
7. pád	Matčinou ženou	Matčinými ženami

U  přivlastňovacích přídavných jmen rodu středního podle vzoru matčin se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -a (matčina města).

pády	Rod střední
	Jednotné číslo	Množné číslo
1. pád	Matčino město	Matčina města
2. pád	Matčina města	Matčiných měst
3. pád	Matčinu městu	Matčiným městům
4. pád	Matčino město	Matčina města
5. pád	Matčino město	Matčina města
6. pád	Matčině / matčinu městě	Matčiných městech
7. pád	Matčiným městem	Matčinými městy

Zdroj: Cvičení na přídavná jména

PŘIVLASTŇOVACÍ zájmena

Přivlastňují první, druhé a třetí osobě; pozor: pokud je vlastník ve větě podmětem, užívá se zájmeno svůj (Petr pozval na oslavu své přátele.)

Skloňování:

Zájmeno můj

1.	můj	má/moje	mé/moje
2.	mého	mé/mojí	mého
3.	mému	mé/mojí	mému
4.	mého můj (než.)	mou/moji	mé/moje
5.	můj	má/moje	mé/moje
6.	o mém	o mé/mojí	o mém
7.	mým	mou/mojí	mým

1.	mí/moji mé/moje (než.)	mé/moje	má/moje
2.	mých
3.	mým
4.		mé/moje	má/moje
5.	mí/moji mé/moje (než.)	mé/moje	má/moje
6.	o mých
7.	mými

K zapamatování

Tady můžete mít problém pouze v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Určitě vám pomůže, když v těchto případech použijete ukazovací zájmeno ta. Řekněte si u daného případu buď té mojí, nebo tu moji, případně tou mojí. Sami vidíte a určitě i cítíte, kdy pak použít "i" a kdy "í".

Zájmeno tvůj

(tvá, tvé) se skloňuje stejně jako zájmeno můj (má, mé), stejně tak zájmeno svůj. Všechna tato zájmena se v podstatě skloňují podle vzoru mladý (což je vzor tvrdých přídavných jmen).

Zájmena jeho a jejich

Tato zájmena jsou nesklonná. Zájmeno její se skloňuje podle vzoru jarní (což je vzor měkkých přídavných jmen).

K zapamatování

Tady opět pozor na správnou délku "i". Chyby se často vyskytují v těchto případech: Nechci se bavit o jejích problémech. (Zde jako jednotné číslo ženského rodu, například problémy nějaké Pavly.) Nechci se bavit o jejich problémech. (Tady jde o množné číslo, například jde o problémy rodiny Novákových.)

Zájmeno náš

1.	náš	naše	naše
2.	našeho	naší	našeho
3.	našemu	naší	našemu
4.	našeho náš (než.)	naši	naše
5.	náš	naše	náš
6.	o našem	o naší	o našem
7.	naším	naší	naším

1.	naši, naše (než.)	naše	naše
2.	našich
3.	našim
4.	naše
5.	= 1.
6.	o našich
7.	našimi

K zapamatování

V tomto případě bývá opět problém se zájmenem v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Znovu určitě pomůže, když využijete ukazovacího zájmena ta. Řekněte si tu naši, té naší, s tou naší.

Podle zájmena náš se skloňují rovněž zájmena váš, co a v jednotném čísle všechen.

Zdroj: Zájmena

4. cvičení: Psaní y / i v koncovkách přídavných jmen

Nápověda: U koncovek přídavných jmen rozhoduje o i / y rod (případně i pád a životnost) podstatného jména, ke kterému přídavné jméno náleží. Rozlišují se tři typy přídavných jmen: tvrdá, měkká a přivlastňovací.

a) S tmav?iyíý4m?iyíý1 křídly, profesorov?iyíý2 brýle, blýskav?iyíý4 diadém, siv?iyíý3 holubi, ryz?iyíý3 srdce, horliv?iyíý3 studenti, učenliv?iyíý4 pes, lv?iyíý3 hříva, dědov?iyíý2 pantofle, hmyz?iyíý3 tykadla, letošn?iyíý3 jablka, děrav?iyíý4 pytel, koulařov?iyíý2 výsledky, pod otevřeným?iyíý1 okny, u borovicov?iyíý4ch lesů, do ciz?iyíý3ho kraje, s pichlav?iyíý4m?iyíý1 větvemi, na naplaven?iyíý4ch předmětech, do bratrov?iyíý2 poličky, mihotav?iyíý4 záblesk, zemřel?iyíý3 spisovatelé, čerstv?iyíý4 včel?iyíý3 vosk, v ztemněl?iyíý4ch lesích, malinov?iyíý4 koktejl, vesel?iyíý3 kolegové, ve starobyl?iyíý4ch barokn?iyíý3ch domech, jedl?iyíý4 plod, točiv?iyíý4 moment, autorov?iyíý2 poznámky, sokol?iyíý3 pírko, s laskav?iyíý4m humorem, papírov?iyíý4 sáček, hokejov?iyíý3 fanoušci, štíhl?iyíý4 sportovec, rozběsněn?iyíý4 dav, popletov?iyíý2 omyly, ryb?iyíý3 polévka, zatvrzel?iyíý4 mládenec, pekařov?iyíý2 suroviny, vajíčkov?iyíý4 salát, prezidentov?iyíý1 poradci, hověz?iyíý3 vývar , kos?iyíý3 zpěv.

Vyzkoušet cvičení

b) Bolav?iyíý4 zub mě vyhnal k zubaři. Pronikav?iyíý4 orl?iyíý3 pohled mě zaskočil. Světov?iyíý3 skladatelé se zúčastnili vystoupení. Postupovali jsme hus?iyíý3m krokem. Mechanikov?iyíý2 nástroje se válely na zemi. Polévku s játrov?iyíý4m?iyíý1 knedlíčky mám nejraději. Horolezci se vrátili z výpravy živ?iyíý3 a zdrav?iyíý3. Zlobiv?iyíý3 chlapci proháněli děvčata. Trápily ho jeho osl?iyíý3 uši. Z červiv?iyíý4ch hub se u nás nic nevaří. Zmizel?iyíý3 sousedov?iyíý1 synové se už nikdy nevrátili. Tetě se narodil hnědovlas?iyíý4 chlapec. S ciz?iyíý3m?iyíý1 lidmi se děti nesmí bavit. V čokoládov?iyíý4ch bonbonech bylo mnoho cukrů. Vynalézav?iyíý4 chlapec učinil velký objev. Cukrářov?iyíý2 polevy chutnaly všechny stejně. Počítačov?iyíý4 antivirus odhalil problém. Obrněn?iyíý4 transportér s neohrožen?iyíý4m?iyíý1 vojáky postupoval ciz?iyíý3m?iyíý1 borovicov?iyíý4m?iyíý1 lesy.

Vyzkoušet cvičení

Zdroj: Pravopis y i

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

• vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
• skloňují se
• můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
• příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
• určujeme u nich:
• rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
• číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
• pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
• vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
• mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)

2. Přídavná jména = adjektiva

• vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény

• ptáme se na ně: jaký, který, čí

• skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
• mají tvar podle podstatných jmen
• můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
• příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
• určujeme u nich:
• pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
• druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
• vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
• přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)

3. Zájmena = pronomina

• zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
• shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
• příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
• určujeme u nich:
• druh (osobní – já, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
• rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
• číslo (jednotné, množné)
• pád (7. pádů jako u podstatných jmen)

4. Číslovky = numeralia

• vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
• dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
• podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
• kolik? – základní: deset, několik
• kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
• kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
• kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
• většina číslovek se skloňuje
• určujeme u nich: pád, číslo, rod, druh, vzor
• další příklady: jedna, dvacet osm, patnáctý, několikáté, málo

5. Slovesa = verba

• vyjadřují děj, činnost, stav nebo změnu stavu; označují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje
• příklady: běžím, zabečel, směj se, bude malovat, rozbřesklo se, hladit
• časují se
• určujeme u nich:
• osobu – 1. já čtu, 2. ty čteš, 3. on, ona, ono čte; 1. my čteme, 2. vy čtete, 3. oni, ony, ona čtou
• číslo – jednotné (čtu), množné (čtou)
• čas – přítomný (čtu), minulý (četl jsem), budoucí (budu číst)
• způsob – oznamovací (čtu), podmiňovací (přítomný ⇒ četl bych; minulý ⇒ byl bych četl), rozkazovací (čti, čtěme, čtěte)
• rod – činný (činnost vykonává podmět: Lenka čte dopis.) a trpný (činnost nevykonává podmět: Dopis je čten.)
• vid – dokonavý (děj je hraničený v minulosti: přečetl jsem, nebo v budoucnosti: přečteme) a nedokonavý (děj je neohraničený, probíhající v minulosti: četl; v přítomnosti: čte, nebo v budoucnosti: bude číst)
• třídu – 5 tříd podle zakončení 3. osoby čísla jednotného (nepravidelná: být, jíst, vědět, chtít)
• vzor – každá třída má své vzory
• slovesné tvary mohou být:
• určité (vyjadřují osobu, číslo, čas a způsob), nebo neurčité (infinitiv, přechodníky, příčestí)
• jednoduché (čtu), nebo složené (obsahují pomocné sloveso být: budu číst)

Neohebné slovní druhy

6. Příslovce = adverbia

• ptáme se na ně pomocí slov: kdy, kde, kam, jak, proč, nač

• vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to:
• místo – ptáme se kde?, odkud?, kudy?, kam? – doma, shora, tudy, dolů
• čas – ptáme se kdy?, odkdy?, dokdy? – včera, odmalička, stále
• způsob – ptáme se jak? – pěkně, dobře, potichu
• míru – ptáme se jak moc? – velmi, zcela
• příčinu – ptáme se proč? – proto, schválně
• stupňují se – 3 stupně: 1. zdravě, 2. zdravěji, 3. nejzdravěji; nebo nepravidelně: dobře – lépe, brzy – dříve)
• některá příslovce vznikla ustrnutím jmenných tvarů (úhrnem, kolem), nebo slovesných tvarů (kleče, stoje), nebo spojením předložky a jiného slova = příslovečná spřežka (z ticha = zticha, na večer = navečer)

7. Předložky = prepozice

• vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce (místo, čas, způsob, příčinu), ale teprve ve spojení se jmény, jejichž pád řídí (vytvářejí takzvanou předložkovou vazbu); leží tedy před slovem
• příklady: s, u, ke, od, pod, před, vedle, naproti
• podle původu se dělí na:
• vlastní – původní, mají jen význam předložek (v, do, s, pro, při)
• nevlastní – nepůvodní, mohou být i jiným slovním druhem (příslovcem nebo podstatným jménem: vedle, místo)

8. Spojky = konjunkce

• slouží ke spojování větných členů (respektive slov) a vět
• samostatné nejsou větnými členy
• dělí se na:
• souřadicí – spojují souřadně spojené věty nebo větné členy: a, i, ani, nebo, ale, však, neboť, proto, a tak, ...
• podřadicí – připojují větu závislou k větě řídící: že, protože, když, aby, ačkoli, i když, přestože, jelikož,...
• další informace o spojkách: spojky.

9. Částice = partikule

• jsou slova velmi podobná a blízká spojkám, větné členy nebo věty však nespojují, ale zpravidla věty uvozují (ať, nechť, kéž, což, copak)
• naznačují druh vět (otázka, rozkaz), nebo vyjadřují postoj mluvčího k větě či výrazu, mají citové zabarvení (překvapení)
• nejsou ve větě větnými členy
• úlohu částic mohou mít i jiné slovní druhy (spojky: a, aby; příslovce: tak, snad)
• příklady: Že by nepřišla? Kéž by se už nevrátila! Ale to je překvapení! Ať mě moc neštve. Kéž by!

10. Citoslovce = interjekce

• vyjadřují nálady, city (hurá, ach, ouvej, fuj) a vůli mluvčího (hop, hej, nu, hybaj) nebo naznačují hlasy a zvuky (haf, bú, mlask, frr, prásk, chacha)
• ve větě nejsou větným členem, často se ve větě oddělují čárkou (Haló, je tam někdo?)
• někdy mohou nahrazovat slovesný přísudek (Myška šup do díry.)

Zdroj: Slovní druhy

Psaní velkých písmen

Velká počáteční písmena se píší u vlastních jmen, u jevů, které se hodnotí jako významné a na začátku vět.

Vlastní jména se podle významu dělí na dvě skupiny. První skupinou jsou vlastní jména, která jev jenom identifikují. Patří sem jména osob, zvířat, spolků, států, atd. U nich se velká písmena píší vždy. Do druhé skupiny patří jevy, které mají i obecný význam a napsáním velkého písmene dá pisatel najevo, že se jedná o označení jediného určitého jevu (Muzeum čokolády (konkrétní instituce) x muzeum čokolády (místo, kde jsou vystaveny předměty související s čokoládou). Kromě toho se velká písmena píší i u jevů, které byly tak důležité, že bylo třeba je vyčlenit napsáním velkého písmene, to se objevuje například u názvů památných staveb, událostí a akcí: Sametová revoluce.

VLASTNÍ JMÉNA A NÁZVY ŽIVÝCH BYTOSTÍ

Velkým písmenem začínají vlastní jména a názvy živých bytostí, ať už se jedná o jména osobní, umělecká, jména pohádkových bytostí i jména zvířecí. Například: Petr Novák, Božena Němcová, Popelka, Alík.

S velkým počátečním písmenem se píší i přivlastňovací přídavná jména, která vznikla odvozením od jmen osobních příponami -ův, (-ova, -ovo), a in (-ina, ino). Například: Máchův kraj. Naopak malým písmenem začínají přídavná jména, která jsou odvozená od vlastních jmen příponou -ský, -ovský, jako například: shakespearovský sonet, švejkovský typ.

Velká písmena se píší i u jmen národních a obyvatelských. Proto označení typu Čech, Francouz, Pražan, Ostravan, Severočech se píší s velkým písmenem. V okamžiku, kdy se ale z tohoto podstatného jména udělá přídavné jméno, změní se počáteční písmeno na malé. Například: český fanoušek, pražských taxikář.

JMÉNA ZEMĚPISNÁ

U jednoslovných jmen zeměpisných, tedy u světadílů, zemí, krajin, ostrovů, poloostrovů, hor, nížin, moří, jezer, řek a dalších zeměpisných označení se píše velké počáteční písmeno. Například: Evropa, Morava, Balkán, Šumava, Balaton. U dvouslovných názvů se píše malé písmeno u slova původu obecného. Například: Středozemní moře, Balkánský poloostrov, Kanárské ostrovy, Český ráj, Lysá hora, Slapská přehrada.

V případě, že se k místnímu názvu přidá označení světové strany, která určuje, kde se daná část nachází, se píše velké písmeno jen u místního názvu, ne u označení světové strany: východní Čechy.

JMÉNA MÍSTNÍ

U jednoslovných jmen obcí a čtvrtí se píše velké písmeno, například: Praha, Vinohrady Brno, Liberec. U dvouslovných pojmenování obcí a čtvrtí se píší obě počáteční písmena velká: České Budějovice, Mariánské Lázně, Hradec Králové, Malá Strana. U tříslovných a víceslovných pojmenování se píše malé písmeno u předložky: Ústí nad Labem, Rožnov pod Radhoštěm, Nové Město na Moravě.

U názvů ulic, náměstí, sadů, zahrad i významných staveb se píše velké písmeno, u obecného označení je písmeno malé, u víceslovných pojmenování se píše první písmeno velké (pokud se nejedná o obecný název): Jižní ulice, Václavské náměstí, náměstí Osvobození, Lidové sady, Pražský hrad, ulice Osmého května, Nové zámecké schody, Pražský hrad.

Pokud název začíná předložkou, píše se předložka s velkým počátečním písmenem a stejně tak i slovo po ní následující: zastávka Na Můstku, ulice Za Vodárnou, náměstí Pod Lipami, zahrada Na Valech, lékárna U Bílého lva, hostinec U Rytíře.

JMÉNA HVĚZDÁŘSKÁ

U názvů nebeských těles, souhvězdí a jejich součástí se píše první písmeno velké: Merkur, Země, Pluto, Polárka, Slunce, Měsíc, Orion, Malý vůz, Mléčná dráha,Velký medvěd.

Pokud se jedná ale o jiný význam než o odborný hvězdářský termín, tak se píše malé počáteční písmeno: země, slunce, měsíc.

OFICIÁLNÍ NÁZVY MEZINÁRODNÍCH INSTITUCÍ, ORGANIZACÍ, NÁZVY STÁTŮ:

Pokud se jedná o jednoslovný výraz je počáteční písmeno velké: Francie, pokud se jedná o dvouslovné označení státu, je důležité, jestli jedním ze slov je obecné označení: Saudská Arábie (není zde obecné označení), Dánské království (království je obecné jméno), Česká republika.

Pokud se jedná o víceslovné označení státu, organizace a instituce píše se velké počáteční písmeno u prvního slova: Spojené státy americké, Rada bezpečnosti, Organizace spojených národů, Evropská unie.

ORGÁNY STÁTŮ, OBLASTÍ A MĚST

Píše se velké počáteční písmeno jen u prvního slova (pokud název neobsahuje i název jiného jevu): Parlament České republiky, Úřad vlády České republiky, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, Městský úřad v Nymburku.

Pokud se ale jedná o neoficiální užití názvu, píše se malé počáteční písmeno: ministerstvo, městský úřad (nejedná se o konkrétní úřad).

OFICIÁLNÍ NÁZVY VĚDECKÝCH, KULTURNÍCH, VZDĚLÁVACÍCH A TĚLOVÝCHOVNÝCH INSTITUCÍ:

Píše se velké počáteční písmeno jen u prvního slova (pokud součástí není i název jiného jevu) Karlova univerzita, Pedagogická fakulta Technické univerzity v Liberci, Bílí tygři Liberec.

Komplikace může být u Obchodní akademie v Čáslavi x obchodní akademie. První variantou je myšlena konkrétní škola, a proto se píše počáteční písmeno velké. Ve druhé variantě se jedná o obecný název školy a není jasné, o kterou obchodní akademii v České republice se jedná. Stejně tak je to i u Základní školy T. G. Masaryka v Jihlavě x základní škola.

NÁZVY KNIH, ČASOPISŮ, NOVIN, ČLÁNKŮ, UMĚLECKÝCH DĚL

Píše se velké počáteční písmeno u prvního slova: Bylo nás pět, Obsluhoval jsem anglického krále, Lidové noviny, Kde domov můj, Má vlast.

JMÉNA VÝROBKŮ

Jednoslovné názvy výrobků se píší s velkým počátečním písmenem, obecné názvy se píší s malým počátečním písmenem: zubní pasta Signál, máslo Rama

OZNAČENÍ DĚJINNÝCH UDÁLOSTÍ, OFICIÁLNÍ NÁZVY PAMÁTNÝCH DNŮ, SVÁTKŮ, SOUTĚŽÍ, POLITICKÝCH A KULTURNÍCH AKCÍ

Píše se velké počáteční písmeno u prvního slova: Velká francouzská revoluce, Pražské jaro, Mnichovská dohoda, Den lidských práv, Dvacáté zimní olympijské hry v Turíně, Nový rok, Vánoce.

JMÉNA VYZNAMENÁNÍ, ŘÁDŮ A CEN

I zde se píše první počáteční písmeno velké: Nobelova cena za literaturu.

JMÉNA A NÁZVY Z NÁBOŽENSKÉ OBLASTI

Jména osob ze svatých knih se píší s velkým počátečním písmenem, stejně tak i důležité knihy: Bůh, Alláh, Budha, Písmo svaté, Bible, Korán, Otčenáš.

ZKRATKY

Velká písmena se píší i v ustálených zkratkách: OSN, TUL, ODS.

VELKÁ PÍSMENA V DOPISECH

Velká písmena se v dopisech používají jako výraz úcty u osobních a přivlastňovacích zájmen 2. osoby čísla množného i jednotného: Ty, Vy, Tvůj, Váš, Vám, Tobě.

VELKÁ PÍSMENA NA ZAČÁTKU VĚTNÝCH CELKŮ

Věty i nadpisy začínají velkým písmenem. Velkým písmenem začíná i přímá řeč, citát, heslo.

Zdroj: Psaní velkých písmen