Prázdniny jsou plné zážitků, dobrodružství i obyčejných drobností, které se později mění v krásné vzpomínky. Právě proto je vypravování o prázdninách jedním z nejoblíbenějších slohových útvarů ve škole – dává prostor fantazii, osobním prožitkům i vyjádření emocí.
Tento doplňující materiál pomůže žákům lépe pochopit, jak vypravování strukturovat, jak rozvíjet děj a jak proměnit prázdninové zážitky v čtivý a přehledný text, který bude dávat smysl od začátku až do konce.
ŘEŠENÍ některých úloh
1. Co je pro správné a přehledné sepsání vyprávění nezbytné?
1.
c
e
s
t
O
v
á
n
í
2.
c
y
k
l
i
S
t
i
k
a
3.
s
t
a
N
o
v
á
n
í
4.
O
p
a
l
o
v
á
n
í
5.
p
l
a
V
á
n
í
6.
r
y
b
A
ř
e
n
í
1. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: vlak, auto, trasa, poznávání
2. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: helma, jízda, kolo
3. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: táborák, celta, spacák
Ve svém příspěvku PŘEDLOŽKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaryn z Nemanic.
A co psani delsich predlozek ? Jako na, do, ve, se, ... ? taky na stejnem radku nabo uz mohu rozdelit ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milada.
U delších předložek záleží na situaci. Když jde o formát s krátkými řádky, tak se předložky nespojují s následujícím slovem. Když je řádek dlouhý, tak se spojí.
Seznam předložek není úplný, existuje ještě řada předložek, které třeba vznikly ze sloves (například počínaje) a jiných slovních druhů, ale nejsou v tomto seznamu uvedená.
à – (Tato předložka se používá jen v písemném projevu. V ústním se používají její synonyma: „po“ a „za“. Tato předložka se objevuje obvykle v souvislosti s nějakým množstvím. Například: tisk fotografie à 30 Kč.)
Ve svém příspěvku DĚKUJI :) se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marti.
Mockrát děkuji za toto cvičení. Moc mi pomohlo a je to super na procvičování.
Bylo by super přidat ještě více, třeba i těžších cvičení na velká a malá písmena a také hlavně chytáky :)
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Předložky se dělí podle původu na vlastní (= primární) a nevlastní (= sekundární).
Předložky vlastní jsou slova, která jsou jen předložkami, nejsou tedy nikdy nositeli významu. Primární předložky mohou být neslabičné a slabičné. Neslabičné jsou ty předložky, které jsou tvořeny jen jedním písmenem (souhláskou). V češtině se obvykle k takovýmto neslabičným předložkám vytváří druhá slabičná varianta, která je vokalizovaná (přidaly se samohlásky –e; -u). Například z neslabičné předložky „s“ se vytvoří slabičná předložka „se“. Vokalizace neslabičných předložek ale není vždy nutná, například „s otcem“, v jiných případech ale ulehčuje výslovnost a srozumitelnost (například „se psem“ je výraznější než „s psem“).
Již žáci na prvním stupni se učí, že některé předložky se nepíší na konec řádku – patří sem všechny neslabičné předložky (k, s, v, z), ale i jednopísmenné slabičné předložky (o, u). V textových dokumentech na počítači se tyto předložky obvykle spojí se slovem nezlomitelnou mezerou (v textových dokumentech zvaná také jako pevná mezera), a tím si pisatel zajistí, že tato předložka bude vždy stát na stejném řádku jako podstatné jméno (nebo zájmeno, číslovka), k němuž patří.
Naopak předložky nevlastní mohou být i jiným slovním druhem a souvisí vždy na konkrétním použití daného slova. Například: kolem, díky, blízko.
Nevlastní předložky mohly vzniknout z příslovcí (skrz), z příslovcí, které byly dříve podstatnými jmény (navrch), z podstatných jmen (zásluhou), ze sloves (počínaje), od zájmen (co do), případně jako spřežka dvou předložek (zpod).
Pevná mezera vypadá na první pohled jako klasická mezera, ale v daném místě nemůže dojít k zalomení řádku jako u klasické mezery – jednotlivé výrazy jsou spojeny pevně, takže když dojde k zalomení (takzvanému přelití) jednoho výrazu na další řádek, zalomí se na další řádek společně i s dalším z výrazů.
Případy, ve kterých je třeba používat pevnou mezeru:
ve spojení neslabičných předložek (k, s, v, z) s následujícím slovem, např. k babičce, s mašlí, v Opavě, z nemocnice; mezera se vkládá mezi předložku a následující slovo;
ve spojení slabičných předložeko, u a spojek a, i s výrazem, který po nich následuje, např. u tety, o deváté; mezera se vkládá mezi spojku a následující slovo (z důvodu častého používání a možnému vzniku takzvaných řek je toto pravidlo dobrovolné);
pro členění čísel (dělení tisíců, trojice čísel, a to i za desetinnou čárkou), například 4 600, 3 000 000, 26,425 23;
mezi číslem a značkou, například * 1921, † 2002, 70 %, § 18, # 26;
mezi číslem a zkratkou počítaného předmětu nebo písmennou značkou jednotek a měn, např. 8 str., 6 hod., s. 21, č. 3, obr. 2, tab. 7, 250 cm², 40 dkg, 15 h, 12 °C, 2 700 000 Kč, 450 €;
mezi číslem a názvem počítaného jevu, například strana 4, 600 návštěvníků, 365 dní, 35 kilogramů, tabulka 7, 4. rota, 12. kapitola, III. patro, Karel IV.;
mezi dnem a měsícem v kalendářním datu (rok však lze oddělit), například 24. 6. | 2015, 16. března | 1999;
v měřítkách map, plánů a výkresů, v poměrech nebo při naznačení dělení, např. mapa v měřítku 1 : 25 000, poměr hlasů 1 : 3, 10 : 2 5;
v telefonních a jiných podobných číslech členěných mezerou, např. +420 900 125 887, 724 656 789, 800 12 23 34;
v ustálených spojeních, ve složených zkratkách a v různých kódech, například t. č., č. p., č. j., a. s., v. o. s., s. r. o., n. m., mn. č., př. n. l., T. G. M., PS PČR, FF UK, ČSN 01 6910 (složené zkratky a označení se v případě nutnosti doporučuje dělit podle dílčích celků, například ÚJČ | AV ČR, ČSN | EN | ISO 9001);
mezi zkratkami typu tj., tzv., tzn. a výrazem, který za nimi bezprostředně následuje, například tzv. cukrovka;
mezi zkratkami rodných jmen a příjmeními, například Fr. Říha, J. Červenková (připouští se ale oddělit příjmení od vypsaného jména, například František | Říha, Jitka | Červenková;
mezi zkratkou titulu nebo hodnosti uváděnou před osobním jménem, například p. Mladý, mjr. Zelený, Ing. Zemková (lze však oddělit titul a rodné jméno od příjmení, například Ing. Zdeněk | Polák);
Pravopis (ortografie) se zabývá psanou podobou jazyka. Řeší tedy to, jak se mají slova správně zapisovat, aby odpovídala normě českého jazyka. Pravopis se zaměřuje na pravidla psaní písmen, interpunkci i grafickou podobu slov.
Pravopis zahrnuje:
psaní velkých písmen (jména, města, státy, názvy ulic)
i/y (vyjmenovaná slova, shoda podmětu s přísudkem)
psaní ě/je
s/z (slova jako sraz, zkouška, snít x znít)
spojování a oddělování slov (dohromady / zvlášť / se spojovníkem)
interpunkce (čárky v souvětí, oddělování vět, přístavky)
psaní předložeka předpon (např. s-/z-, vy-/vý-, bě-/běh-)
Rozlišení předpon a předložek patří k základům českého pravopisu. Pokud žáci pochopí rozdíl v jejich funkci a psaní, dokážou správně řešit většinu pravopisných jevů, zejména psaní s / z a určování slovních druhů. Pravidelný trénink, srozumitelné příklady a praktické pomůcky jsou nejlepší cestou k úspěchu.
Rozlišení slabičných a neslabičných předpon je důležité pro porozumění stavbě slova i pro správný jazykový rozbor. Většina slabičných předpon obsahuje samohlásku, zatímco neslabičné jsou tvořeny jednou souhláskou. Díky tomu lze rozlišení provést velmi rychle a bezpečně.
Mezi typické chyby patří záměna předpony a předložky, zejména u tvarů jako v psaní × vypsat nebo na stole × napsat. Předpona je vždy pevnou součástí slova a píše se dohromady.
Dalším častým problémem je nejistota u neslabičných předpon, kde dochází k asimilaci hlásek, ale pravopis zůstává zachován podle původní předpony.
U jazykolamů musí být zřetelná výslovnost a výrazná artikulace. Mluvčí si nemůže jazykolam jen tak zamumlat pod vousy. Pak by procvičování jazykolamů zcela postrádalo smysl. Jazykolamy mohou trénovat nejen dospělí lidé, ale i malé děti. U dětí je hlavní, aby je to bavilo a nebraly to jako nudnou povinnost.
Při procvičování jazykolamů se doporučuje začít pomalým tempem a postupně zrychlovat. Je vhodné se také nezaměřovat jen na jeden typ jazykolamů. Je potřeba si ještě uvědomit, že umět vyslovit jazykolamy není zárukou pro dráhu řečníka.
Velmi účinné je procvičování vyjmenovaných slov po b přímo ve větách. Dítě si tak uvědomí, že pravopis není izolovaná poučka, ale součást smysluplného textu.
Pravidelné procvičování vyjmenovaných slov po b v kontextu pomáhá lepšímu zapamatování a rychlejšímu rozhodování při psaní.
Rozlišení mezi volným a těsným přívlastkem patří k základním dovednostem při psaní čárek ve větě jednoduché. Přesto jde o oblast, ve které se chybuje velmi často, zejména při delších a složitějších souvětích.
Jak bezpečně poznat přívlastek volný
Přívlastek volný je takový, který lze z věty vypustit, aniž by se zásadně změnil její význam. Právě proto se odděluje čárkami. Při procvičování je vhodné zkusit si přívlastek „odmyslet“ a sledovat, zda věta zůstává smysluplná.
Přívlastek těsný a jeho významová nezbytnost
Naopak přívlastek těsný je významově neoddělitelný od podstatného jména. Jeho vypuštěním by došlo ke změně nebo zamlžení významu, a proto se čárkou neodděluje. Pravidelné procvičování těchto rozdílů výrazně zlepšuje jistotu při psaní.
