PROCVIČOVÁNÍ TVRDÝCH SOUHLÁSEK

Přídavná jména tvrdá

Na přídavná jména tvrdá se ptáme otázkami: Jaký (jaká, jaké) to je? Který (která, které) to je?

U přídavných jmen tvrdých se objevují různé koncovky podle rodů. Vzor u těchto přídavných jmen je mladý.

Skloňování tvrdých přídavných jmen rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném a množném podle vzoru mladý:

Skloňování tvrdých přídavných jmen rodu ženského v jednotném a množném čísle podle vzoru mladý:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Přídavná jména

Příběh

Ve svém příspěvku SKLOŇOVÁNÍ SLOVA DOUŠEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislava Jurdová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.

Zdroj: příběh Skloňování slova doušek

Proč je tato věta tak zapamatovatelná

Důvodem, proč si větu sveřepí šakali zavile vyli lidé pamatují, je její zvuková stavba. Opakování sykavek, měkkých i tvrdých souhlásek a krátkých slov vytváří rytmus, který připomíná jazykolam. Zároveň jde o ukázku aliterace, tedy opakování stejných nebo podobných hlásek na začátku slov, což je častý stylistický prostředek v poezii i v jazykových hrách.

Zdroj: článek Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc

Příběh

Ve svém příspěvku DĚKUJI :) se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marti.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Děkuji :)

Pravopis i/y – základní pravidla

Doplňování i/y není pouze o vyjmenovaných slovech. Velkou roli hraje rozpoznání slovních druhů, gramatických kategorií a příbuznosti slov. Níže najdete přehled klíčových jevů, které je nutné znát před samotným procvičováním.

1. Vyjmenovaná slova

Vyjmenovaná slova jsou základem pro psaní y/ý po tvrdých souhláskách. Patří sem skupiny slov po B, F, L, M, P, S, V a Z. Vždy je nutné znát také příbuzná slova, která se píší podle daného vyjmenovaného slova.

2. Měkké a tvrdé souhlásky

• Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) se píše Y.
• Po měkkých souhláskách (ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň) se píše I.

3. Slova s odůvodněným pravopisem

Některá slova vyžadují znalost významu (např. být × bít, výr × vír). Žáci by měli umět rozlišit významové dvojice.

Zdroj: článek Doplňování i/y cvičení k vytisknutí

Příběh

Ve svém příspěvku CVIČENÍ NA ZÁJMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Prasátko.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Cvičení na zájmena

Další související informace

Tato věta je často využívána při výuce českého jazyka pro tyto účely:

• Rozlišení slovních druhů – student musí poznat, zda slovo patří mezi přídavná jména, příslovce nebo slovesa.
• Objasnění homonym – vily/vyli, zavile/zavilí.
• Práci s významem – zdánlivě drobná změna koncovky úplně změní význam.
• Fonetická cvičení – věta se čte rytmicky a snadno se pamatuje.
• Humorné jazykové hry – věta je oblíbená mezi učiteli a studenty jako „rozřazovací hádanka“.

Z hlediska stylistiky je tato věta ukázkou aliterace – opakování podobných souhlásek, což vytváří rytmus a zapamatovatelnost. Zároveň jde o příklad tzv. poetického nonsensu, kdy jazyk zní dobře, přestože situace není úplně realistická (například šakali u nás nežijí).

Praktickým přínosem je také to, že student snadno pochopí, jak jediná změna písmena či koncovky může vést ke komické nesmyslnosti a proč je důležité správně rozlišovat významové nuance v češtině.

Zdroj: článek Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc

7. Doplňování párových souhlásek (spodoba znělosti)

zdravá mrke_ (v–f), vyhlídkový le_ (d–t), pohádková ža_ka (b–p), ořezaná tu_ka (ž–š), hři_ smrkový (b–p), vrchol so_ky (b–p), dobré kamará_ky (d–t), úzká lá_ka (v–f), zkažený zu_ (b–p), malá užo_ka (v–f), ostré drá_ky (b–p), tupé nů_ky (ž–š), krátká pohá_ka (d–t), velký mrá_ (z–s), napínavá kní_ka (ž–š), banánová slu_ka (b–p), starý le_ (v–f), papírová ta_ka (ž–š), dřevěná lou_ka (d–t), opice Žo_ka (v–f), zalévat zahrá_ku (d–t), sla_ká šťáva (d–t), těžká křížo_ka (v–f)

Klíč 7

zdravá mrkev, vyhlídkový let, pohádková žabka, ořezaná tužka, hřib smrkový, vrchol sopky, dobré kamarádky, úzká lávka, zkažený zub, malá užovka, ostré drápky, tupé nůžky, krátká pohádka, velký mráz, napínavá knížka, banánová slupka, starý lev, papírová taška, dřevěná loutka, opice Žofka, zalévat zahrádku, sladká šťáva, těžká křížovka

Zdroj: článek Pravopisná cvičení pro 2. třídu

8. Doplňování párových souhlásek (spodoba znělosti)

včelí me_ (d–t), sladké borů_ky (v–f), tenký le_ (d–t), milé dě_če (v–f), ocelový řetě_ (z–s), kře_ký porcelán (h–ch), dlouhý dopi_ (z–s), rozbitý výta_ (h–ch), křivá ze_ (ď–ť), lovecký nů_ (ž–š), velká lá_ka (z–s), šikovná fotogra_ka (v–f), sedmihlavý dra_ (g–k), červené ne_ty (h–ch), sí_ka na motýly (ď–ť), napnutá pla_ta (h–ch), kousek prová_ku (z–s), nové pla_ky (v–f), lehký di_tát (g–k), ptačí bu_ka (d–t), zlatá ry_ka (b–p), kouzelná mu_ka (ž–š), srdečný pozdra_ (v–f)

Klíč 8

včelí med, sladké borůvky, tenký led, milé děvče, ocelový řetěz, křehký porcelán, dlouhý dopis, rozbitý výtah, křivá zeď, lovecký nůž, velká láska, šikovná fotografka, sedmihlavý drak, červené nehty, síťka na motýly, napnutá plachta, kousek provázku, nové plavky, lehký diktát, ptačí budka, zlatá rybka, kouzelná muška, srdečný pozdrav

Zdroj: článek Pravopisná cvičení pro 2. třídu

Těžké a nejtěžší české jazykolamy

Nejtěžší české jazykolamy obsahují složité shluky souhlásek, dlouhá slova nebo rychlé střídání podobných hlásek. Tyto jazykolamy jsou vhodné pro pokročilé mluvčí, starší děti nebo dospělé.

Často se používají při hereckém tréninku nebo při přípravě na veřejné vystupování, protože výrazně zlepšují plynulost řeči.

Zdroj: článek Jazykolamy

Jak na procvičování

U jazykolamů musí být zřetelná výslovnost a výrazná artikulace. Mluvčí si nemůže jazykolam jen tak zamumlat pod vousy. Pak by procvičování jazykolamů zcela postrádalo smysl. Jazykolamy mohou trénovat nejen dospělí lidé, ale i malé děti. U dětí je hlavní, aby je to bavilo a nebraly to jako nudnou povinnost.

Při procvičování jazykolamů se doporučuje začít pomalým tempem a postupně zrychlovat. Je vhodné se také nezaměřovat jen na jeden typ jazykolamů. Je potřeba si ještě uvědomit, že umět vyslovit jazykolamy není zárukou pro dráhu řečníka.

Zdroj: článek Jazykolamy

Procvičování formou vět a krátkých textů

Velmi účinné je procvičování vyjmenovaných slov po b přímo ve větách. Dítě si tak uvědomí, že pravopis není izolovaná poučka, ale součást smysluplného textu.

Pravidelné procvičování vyjmenovaných slov po b v kontextu pomáhá lepšímu zapamatování a rychlejšímu rozhodování při psaní.

Zdroj: článek Cvičení na vyjmenovaná slova po b

Přívlastek volný a těsný – procvičování v praxi

Rozlišení mezi volným a těsným přívlastkem patří k základním dovednostem při psaní čárek ve větě jednoduché. Přesto jde o oblast, ve které se chybuje velmi často, zejména při delších a složitějších souvětích.

Jak bezpečně poznat přívlastek volný

Přívlastek volný je takový, který lze z věty vypustit, aniž by se zásadně změnil její význam. Právě proto se odděluje čárkami. Při procvičování je vhodné zkusit si přívlastek „odmyslet“ a sledovat, zda věta zůstává smysluplná.

Přívlastek těsný a jeho významová nezbytnost

Naopak přívlastek těsný je významově neoddělitelný od podstatného jména. Jeho vypuštěním by došlo ke změně nebo zamlžení významu, a proto se čárkou neodděluje. Pravidelné procvičování těchto rozdílů výrazně zlepšuje jistotu při psaní.

Zdroj: článek Čárky ve větách

Jak efektivně procvičovat vyjmenovaná slova po B

1. Doplňování i/y do slov

Klasické cvičení vhodné pro všechny věkové kategorie. Žáci doplňují správné písmeno na základě významu slova.

2. Procvičování ve větách

Používání slov v kontextu pomáhá lépe pochopit význam a vyhnout se mechanickému učení.

3. Hádanky a krátké příběhy

Vyjmenovaná slova lze vkládat do krátkých textů, kde mají žáci najít chyby nebo doplnit správné tvary.

4. Pracovní listy k vytištění

Následující úkoly lze snadno zkopírovat a vytisknout – ideální pro domácí přípravu či školní procvičování.

Zdroj: článek Procvičování vyjmenovaných slov po b k vytisknutí

Co rozeznáváme

Rod u přídavných jmen je buď mužský, ženský nebo střední. Číslo je jednotné a množné. U přídavných jmen se určuje sedm pádů. Co se týká druhů přídavných jmen, rozlišují se přídavná jména tvrdá, měkká a přivlastňovací. Na tvrdá přídavná jména se ptáme otázkami Jaký? Který? a poznáme je pomocí jejich zakončení. U tvrdých přídavných jmen se totiž odlišují koncovky v závislosti na rodu podstatného jména. Na měkká přídavná jména se také ptáme Jaký? Který?, ale zakončení přídavného jména je ve všech rodech stejné. Na přídavná jména přivlastňovací se ptáme Čí? a jejich zakončení se také liší v závislosti na rodu podstatného jména.

Tvrdá přídavná jména se skloňují podle vzoru mladý (mladý muž, mladá žena, mladé dítě), měkká přídavná jména se skloňují podle vzoru jarní (jarní květ, jarní cibulka, jarní počasí), přivlastňovací přídavná jména se skloňují podle vzorů otcův (otcův pes, otcova žena, otcovo dítě) a matčin (matčin muž, matčina dcera, matčino dítě).

Zdroj: článek Cvičení na přídavná jména

PŘIVLASTŇOVACÍ zájmena

Přivlastňují první, druhé a třetí osobě; pozor: pokud je vlastník ve větě podmětem, užívá se zájmeno svůj (Petr pozval na oslavu své přátele.)

Skloňování:

Zájmeno můj

K zapamatování

Tady můžete mít problém pouze v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Určitě vám pomůže, když v těchto případech použijete ukazovací zájmeno ta. Řekněte si u daného případu buď té mojí, nebo tu moji, případně tou mojí. Sami vidíte a určitě i cítíte, kdy pak použít "i" a kdy "í".

Zájmeno tvůj

(tvá, tvé) se skloňuje stejně jako zájmeno můj (má, mé), stejně tak zájmeno svůj. Všechna tato zájmena se v podstatě skloňují podle vzoru mladý (což je vzor tvrdých přídavných jmen).

Zájmena jeho a jejich

Tato zájmena jsou nesklonná. Zájmeno její se skloňuje podle vzoru jarní (což je vzor měkkých přídavných jmen).

K zapamatování

Tady opět pozor na správnou délku "i". Chyby se často vyskytují v těchto případech: Nechci se bavit o jejích problémech. (Zde jako jednotné číslo ženského rodu, například problémy nějaké Pavly.) Nechci se bavit o jejich problémech. (Tady jde o množné číslo, například jde o problémy rodiny Novákových.)

Skloňování zájmena náš

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Zájmena

Pravopis přídavných jmen

U přídavných jmen měkkých se píše v koncovkách vždy í. Například: Kočka se potulovalo kolem psí boudy.

U přídavných jmen tvrdých a přivlastňovacích se v koncovkách píše -y/-ý. Například: Četl ve zprávách o vzteklých psech. Otcovy knihy ležely na polici. Výjimkou je 1. a 5. pád množného čísla rodu mužského životného, kde se píše -i/í a, a 7. pád množného čísla, kde je koncovka -ými. Například: Dědovi bratři na oslavu nedorazili. Zlí psi se potulovali kolem vesnice. Se zlými psy bych se nechtěl setkat.

Zdroj: článek Přídavná jména

Otcovy skloňování a podobné tvary

Otcovy skloňování patří k nejčastějším otázkám v diktátech i testech. Přivlastňovací přídavná jména mají vlastní pravidla, která se liší od běžných tvrdých a měkkých tvarů.

Správné zvládnutí těchto tvarů výrazně zlepšuje celkový pravopis a jistotu při psaní.

Zdroj: článek Přídavná jména

Dysortografie

Jde o specifickou poruchu pravopisu, která se týká jen určitých jevů, ne celkové schopnosti zvládnout gramatiku.

Příklady specifických chyb:

• záměna tvarově podobných písmen (tiskacích, psacích a podobně);
• záměna zvukově blízkých hlásek, znělosti;
• nerozlišování sykavek;
• nerozlišování měkkých/tvrdých slabik di, ti, ni, dy, ty, ny;
• chyby ve zvukových celcích (přehazování, vynechávání, přidávání písmen, slabik);
• nedodržení délek samohlásek, vynechání interpunkce;
• problémy ve slabikách se slabikotvornými r, l;
• špatné rozlišování konce slova, věty;
• umí gramatickou poučku ústně, neumí ji použít v písemné podobě.

Zdroj: článek Dysgrafik