Dysgrafie se řadí mezi vývojové poruchy učení. Dysgrafie se projevuje obtížemi v psaném projevu. Písmo dysgrafika je neuspořádané, obtížně čitelné až zcela nečitelné. Dysgrafii není možné zcela odstranit, její důsledky může zmírnit například psaní tiskacím písmem. Pro dysgrafii byl dříve používán termín lehká mozková dysfunkce.
Cvičení
Proces osvojování psaní vytváří dvě vzájemně se ovlivňující oblasti - grafomotoriku a mentální funkce. Předpokladem správné techniky psaní je dodržení hygienických a pracovních návyků. Psaní vyžaduje správné sezení a držení těla, kdy je hlava nesena v prodloužení trupu, vzdálenost očí od podložky je 30–35 cm. Dolní končetiny se opírají o podložku a holenní i stehenní kosti svírají přibližně pravý úhel. Ruce se zlehka opírají o psací stůl.
Výcvik psaní v 1. ročníku se dělí na tři období, v první, přípravné fázi nazývané předslabikářová se připravují žáci na psaní. Podpůrná cvičení, která se provádí před psaním i v jeho průběhu jsou například pohyby prstů – dotýkání prstů obou rukou, postupně dotýkání palce s dalšími prsty, oddalování a přibližování prstů (nůžky), mávání prstů, kroužení, „hra na klavír“. Využívá se sestava z dlaní – dotyk špičkami prstů k sobě (špička lodě), dotyk palců a ukazováčků (brýle), hnízdo z dlaní. A poslední je cvičení pohybové paměti – opakování cviků předvedených učitelem, spojování cviků do krátkých sestav, sledování uvolňovacích cviků a jejich nápodoba zpaměti.
Správné držení psacího náčiní je předpokladem plynulého psaní, které je třeba cvičit od předškolního věku, kdy dítě bere do ruky tužku nebo klasickou pastelku. Ruka se zlehka dotýká malíčkem papíru, psací náčiní drží dítě ve třech prstech. Ukazováček vede pohyb dolů, prostředníček nahoru a palec podporuje pohyb vpřed. Pro nácvik správného úchopu lze použít již v předškolním věku tužky, pastelky a násadky takzvaného trojhranného programu.
Uvolňovací cviky (průpravné cviky) předcházejí nácviku psaní. Provádí se nejprve na svislé ploše, protože pohyb směrem dolů je nejsnazší, potom na šikmé a nakonec na vodorovné podložce. Žáci mohou používat křídy, voskové pastely, uhel, tužky s měkkou tuhou. Psací náčiní musí snadno zanechávat stopu, aby si dítě nezvykalo na silný tlak. Cviky se provádí zpočátku na balicí papír či jinou velkou plochu papíru, která se postupně zmenšuje, dítě používá stále menší formát, až je schopno provést nacvičený tvar do linek.
Ve druhé fázi, takzvané slabikářové, jde o vlastní nácvik psaní. Výuka začíná psaním tvarových prvků písmen v liniatuře. Prvky písmen píšou žáci měkkou tužkou a později plnicím perem – musí co nejpřesněji napodobit tvar, velikost, sklon čar, oblouků, oválů a zátrhů. Také dodržují plynulé psaní a esteticky rytmizují grafický záznam v liniatuře. Psaní písmen psací abecedy vychází z poznání tiskacích písmen. Od začátku nácviku se využívají čtyři základní formy práce – opisování textu napsaného psacím písmem, přepis tištěného textu, diktát a autodiktát.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ondra.
Z fotky tvého cvičení je vidět, že jsi udělal chybu v některých slovech. Slova, ve kterých jsi udělal chybu:
návik - správně je NÁVYK,
bitosti - správně je BYTOSTI,
obvikle - správně je OBVYKLE,
neobviklý - správně je NEOBVYKLÝ,
radostní - správně je RADOSTNÝ.
Ve svém příspěvku SLOVA PLNOVÝZNAMOVÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Romana.
Proč větné členy (což jsou podmět a přísudek) jsou slova plnovýznamová ?
př. pes štěkal - pes je zvíře a štěkal je činnost, tak to mají význam
náš i váš pes štěkal - náš, i , váš, - zájmeno a předložka nemají význam ???
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Dobrý den,
pokud jste pozorně četla náš článek, tak v jeho úvodu je vysvětleno, že plnovýznamovými slovními druhy jsou podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa a příslovce. Neplnovýznamová slova, která svůj význam získávají až ve spojení se slovem plnovýznamovým, jsou předložky, spojky a částice.
Vy v první větě mluvíte o větných členech, a pak se ptáte, jak je to se zájmenem či předložkou. Nelze míchat dohromady tyto dva termíny (slovní druh x větný člen).
Výše jsem tedy uvedla, jak je to se slovními druhy, nyní stručné vysvětlení k větným členům.
Větnými členy mohou být pouze slova plnovýznamová, tedy výše uvedená podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa a příslovce (v některých případech i citoslovce). Z čehož vyplývá, že zbývající slovní druhy, ty neplnovýznamové (předložky, spojky a částice), nejsou samy o sobě větnými členy, bývají jen jejich součástí (např. na kole, zelený a modrý svetr apod.).
Nepleťte si tedy prosím slovní druhy a větné členy…
U slovabýt (existovat) se píše y na rozdíl od slovabít (tlouci), kde se píše i.
U slovaubýt (přestat být součástí něčeho, zhubnout, zmenšit se) se píše y na rozdíl od slovaubít (utlouci, usmrtit, potlačit), kde se píše i.
U slovanabýt (budu, stát se majitelem, zvětšit objem) se píše y na rozdíl od slovanabít (natlouci, naplnit nábojem, nabít elektrický náboj), kde se píše i.
U slovapřibýt (zvětšit rozměr, zvětšit počet, cestovat) se píše y na rozdíl od slovapřibít (upevnit podrážku, připevnit obraz na zeď), kde se píše i.
U slovadobýt (zmocnit se bojem, dosáhnout úsilím, vynutit přiznání např.) se píše y na rozdíl od slovadobít (přestat tlouci, ubít, dorazit, doplnit elektrickým nábojem), kde se píše i.
Správný pravopis slova je zbytečně. Nikdy ne zbitečně. Jedná se o adverbiální výraz odvozený od adjektiva "zbytečný".
Zbytečně je příslovce (adverbium), které vyjadřuje, že něco je zbytečné, bezúčelné nebo nadbytečné.
Přídavné jméno zbytečný je odvozeno od substantiva zbytek, což je příbuzné slovo k vyjmenovanému slovu být. Proto se ve všech těchto slovech píše tvrdé y.
Příklady použití ve větě
Zbytečně jsem se rozčiloval. (Nesprávně: Zbitečně jsem se rozčiloval.)
Umět vyjmenovaná slova bohužel neznamená umět je jen za sebou správně a rychle odříkat (navíc je dnes každá učebnice uvádí v jiném počtu a pořadí), ale je důležité umět rozpoznat i slova, která jsou vyjmenovaným slovům příbuzná. Zde je seznam článků, které vysvětlují příbuzná slova k vyjmenovaným slovům: Vyjmenovaná slova - slova příbuzná.
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Zbyněk, Zbyšek, Zbyslav, Přibyslav, Bydžov, Bylany, Bystřice, Byšice, Bystrc, Hrabyně, Byzhradec, Kobylisy aj.
Vyjmenovaná slova po f
Písmeno f se v základech domácích slov téměř nevyskytuje, v základech domácích slov po tomto písmenu y, ý nepíšeme. Y, Ý se píše po f ve slovech přejatých, například fyzika, fyziologie a podobně.
V naší poradně s názvem SLOVA, KTERÁ MŮŽEME ZAŘADIT K VÍCE SLOVNÍM DRUHŮM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel František.
Slovo "víc/e" je nepravidelně stupňovatelné příslovce. Může však být i neurčitou číslovkou? Prosím o uvedení několika příkladových vět.
Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Neurčité číslovky označují neurčité množství. Neurčitá číslovka není jen slovo víc nebo více, ale mnoho dalších. Například jde o slova vícero, několik, pár, mnoho, málo, nemálo, nemnoho, kolik, tolik, nejeden. Podle potřeb konkrétního popisu mohou být i tato slova neurčité číslovky: spousta, trocha, troška, špetka, kapka, hromada, moře.
Příklady vět s neurčitou číslovkou více:
Chtěl jich víc než pět.
Víc věcí, než dokáže upotřebit.
Vyrobil víc výrobků než měl.
Potřebuješ víc lepších známek!
Chtěl uplatnit jen dva poukazy, ale použil jich víc.
Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno "K". Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například kouření, koupání). V tabulce jsou uvedená nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.
V naší poradně s názvem PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Adam Podolský.
Dobrý den, mám jeden problém. U psaní velkých písmen mi nejde když se mluví o konkrétní osobě jako o Sestře jestli je s malé nebo velké
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Označení příslušníků rodiny jako je například syn, dcera, mamka, taťka, sestra, bratr, teta, strýc, bratranec, sestřenka, synovec, neteř, tchán, tchýně, snacha, zeť, se píší s malým písmenem na začátku slova.
Čeština
je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled
podstatných jmen začínajících na písmeno „D“. Tento seznam
není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu
a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen
vzniklých ze sloves (například držení, doufání atd.).
V tabulce jsou uvedené nejen daná podstatná jména, ale i
jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.
Pokud napíšeš bez chmýře, je to pravopisná chyba. Správně je bez chmýří, protože slovo patří ke vzoru stavení.
Učitel hodnotí tvar podle pravidla. Slovo chmýří se ve 2. pádě nemění, koncovka -í zůstává. Chyba vzniká často proto, že si ji děti pletou se slovem moře. Jedna taková chyba obvykle neznamená hned špatnou známku, ale je důležité pochopit princip, aby se neopakovala v dalším diktátu.
Proč mi učitel škrtl bez chmýře, když to zní správně?
Tvar bez chmýře zní mnoha dětem přirozeně, ale není spisovný. Podle pravidla je správně pouze bez chmýří.
Čeština má různé vzory podstatných jmen. Slovo chmýří se skloňuje podle vzoru stavení, kde se koncovka -í nemění. To, že něco „zní dobře“, ještě neznamená, že je to správně. Učitel opravuje podle normy, ne podle pocitu. Jakmile si zapamatuješ jednoduchou větu „Chmýří zůstává na -í“, přestane to být problém.
Je bez chmýře opravdu špatně, nebo se to někdy může použít?
Tvar bez chmýře je v současné spisovné češtině nesprávný. Správný tvar je pouze bez chmýří.
Internetová jazyková příručka ÚJČ uvádí u hesla chmýří jasné skloňování podle vzoru stavení. To znamená, že ve 2. pádě musí zůstat koncovka -í. Nejde o výjimku ani o dvě možné varianty. Pokud chceš mít jistotu v diktátu, drž se jediného správného tvaru: bez chmýří.
Jak si to rychle zkontrolovat v diktátu?
Nejrychlejší kontrola je říct si 2. pád nahlas: bez koho, čeho? Správně je bez chmýří.
Pomůže i srovnání s jiným slovem stejného vzoru, například listí. Řekneš „bez listí“ a stejně tak „bez chmýří“. Pokud ti v hlavě naskočí koncovka -e, je to vliv vzoru moře. V tu chvíli si připomeň pravidlo: slova vzoru stavení si koncovku -í ponechávají.
Jaký je vzor slova chmýří?
Slovo chmýří patří ke vzoru stavení a je rodu středního.
Vzory pomáhají určit, jak se podstatné jméno skloňuje. U vzoru stavení zůstává v nepřímých pádech zakončení -í. To je hlavní rozdíl oproti vzoru moře, kde se koncovka mění. Pokud si nejsi jistý, otevři Internetovou jazykovou příručku ÚJČ a vyhledej heslo chmýří – najdeš tam přehlednou tabulku pádů.
Je chmýří jednotné nebo množné číslo?
Slovo chmýří je gramaticky jednotné číslo. Nejde o množné číslo, i když označuje větší množství jemných vláken.
V mluvnici patří chmýří mezi podstatná jména rodu středního ve vzoru stavení. Významově může označovat větší množství, ale gramaticky zůstává v jednotném čísle. Proto neříkáme „ta chmýří“ ani „ty chmýří“. Věta „Na svetru bylo plno chmýří“ je správná, protože tvar odpovídá jednotnému číslu.
Proč to zní podobně jako moře, ale skloňuje se to jinak?
Slovamoře a chmýří se vyslovují podobně, ale patří k jiným vzorům.
Doplňování i/y není pouze o vyjmenovaných slovech. Velkou roli hraje rozpoznání slovních druhů, gramatických kategorií a příbuznosti slov. Níže najdete přehled klíčových jevů, které je nutné znát před samotným procvičováním.
1. Vyjmenovaná slova
Vyjmenovaná slova jsou základem pro psaní y/ý po tvrdých souhláskách. Patří sem skupiny slov po B, F, L, M, P, S, V a Z. Vždy je nutné znát také příbuzná slova, která se píší podle daného vyjmenovaného slova.
2. Měkké a tvrdé souhlásky
Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) se píše Y.
Po měkkých souhláskách (ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň) se píše I.
3. Slova s odůvodněným pravopisem
Některá slova vyžadují znalost významu (např. být × bít, výr × vír). Žáci by měli umět rozlišit významové dvojice.
Psaníi y na konci slov se v českém jazyce řídí jasně stanovenými pravidly. Vždy je nejprve důležité rozhodnout, jestli se jedná o koncovku u podstatného jména, přídavného jména, zájmena či slovesa. U podstatných jmen se psaníi y řídí vzory podstatných jmen (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce, žena, růže, píseň, kost, město, moře, kuře, stavení). Podle vzoru se pak určuje, jaké i y se vlastně napíše. I u přídavných jmen je potřeba určit vzor, zároveň ale také koncové i závisí na rodu a pádu podstatného jména, k němuž se přídavné jméno vztahuje. U sloves o koncovce vždy rozhoduje rod (a případně životnost) podmětu.
V naší poradně s názvem URČENÍ SLOVNÍHO DRUHU SLOVA RÁD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milda.
Slovo rád je v obou případech přídavné jméno.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana.
Jedná se o přídavné jméno. Mění tvary rádi, rády.
Jedná se o jmenný tvar, přičemž složený, který by zněl hypoteticky radý (jako mladý), se u tohoto slova nevyvinul.
Zkracování je běžný slovotvorný způsob při němž mohou vzniknout zkrácená slova, zkratky a zkratková slova. Zkracování je výsledkem úpravy textu, který může být mluvený i psaný.
Slova zkrácená
Slova zkrácená nepatří mezi zkratky, jedná se o plnovýznamová slova, která jsou plnohodnotným synonymem jejich nezkrácených protějšků. Příklady zkrácený slov: bezva (bezvadný), kilo (kilogram), Magda (Magdalena).
Slova zkratková
Slova zkratková jsou často vytvořená i z iniciálových zkratek. Tato slova se obvykle vyslovují tak, jak se písmena čtou ve slabikách. Zkratková slova jsou samostatná slova po tvaroslovné stránce.
Mezi zkratková slova, u nichž si už ani neuvědomuje, že se jedná o zkratky, patří například slova: radar (z angličtiny: radio detection and ranging), laser (z angličtiny: light amplification by stimulated emission of radiation). Protože se jedná o jména obecná, tak se píší tyto zkratky malým písmenem.
Jinak je to u vlastních jmen, kdy zkratková slova začínají velkým písmenem: Čedok (československá dopravní kancelář), Semafor (sedm malých forem), Sazka (sázková kancelář), Setuza (severočeské tukové závody). U těchto podstatných jmen se jmenný rod určuje obvykle podle zakončení slova, například: (ten) Čedok, (ta) Setuza.
Jak již bylo zmíněno zkratková slova vznikají i z iniciálových zkratek, příkladem může být anesteziologické-resuscitační oddělení v nemocnici zvané ARO, nebo akademie výtvarných umění zvaná AMU, či ochranný svaz autorský zvaný OSA. U těchto názvů se píší všechna písmena velká.
V naší poradně s názvem CVIČENÍ NA SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
Dobrý den, prosím, jaký slov.druh je spojení Kéž by bylo u nás ve městě....by bylo-je to sloveso?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovní druh slova BY je sloveso. Slovo BY je sloveso vyjadřující podmiňovací způsob.
Slovní druh slova BYLO je sloveso. Slovo BYLO je minulý čas od slovesa být.
