PSANÍ I Y SLOVESA je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Dysgrafie se řadí mezi vývojové poruchy učení. Dysgrafie se projevuje obtížemi v psaném projevu. Písmo dysgrafika je neuspořádané, obtížně čitelné až zcela nečitelné. Dysgrafii není možné zcela odstranit, její důsledky může zmírnit například psaní tiskacím písmem. Pro dysgrafii byl dříve používán termín lehká mozková dysfunkce.
Cvičení
Proces osvojování psaní vytváří dvě vzájemně se ovlivňující oblasti - grafomotoriku a mentální funkce. Předpokladem správné techniky psaní je dodržení hygienických a pracovních návyků. Psaní vyžaduje správné sezení a držení těla, kdy je hlava nesena v prodloužení trupu, vzdálenost očí od podložky je 30–35 cm. Dolní končetiny se opírají o podložku a holenní i stehenní kosti svírají přibližně pravý úhel. Ruce se zlehka opírají o psací stůl.
Výcvik psaní v 1. ročníku se dělí na tři období, v první, přípravné fázi nazývané předslabikářová se připravují žáci na psaní. Podpůrná cvičení, která se provádí před psaním i v jeho průběhu jsou například pohyby prstů – dotýkání prstů obou rukou, postupně dotýkání palce s dalšími prsty, oddalování a přibližování prstů (nůžky), mávání prstů, kroužení, „hra na klavír“. Využívá se sestava z dlaní – dotyk špičkami prstů k sobě (špička lodě), dotyk palců a ukazováčků (brýle), hnízdo z dlaní. A poslední je cvičení pohybové paměti – opakování cviků předvedených učitelem, spojování cviků do krátkých sestav, sledování uvolňovacích cviků a jejich nápodoba zpaměti.
Správné držení psacího náčiní je předpokladem plynulého psaní, které je třeba cvičit od předškolního věku, kdy dítě bere do ruky tužku nebo klasickou pastelku. Ruka se zlehka dotýká malíčkem papíru, psací náčiní drží dítě ve třech prstech. Ukazováček vede pohyb dolů, prostředníček nahoru a palec podporuje pohyb vpřed. Pro nácvik správného úchopu lze použít již v předškolním věku tužky, pastelky a násadky takzvaného trojhranného programu.
Uvolňovací cviky (průpravné cviky) předcházejí nácviku psaní. Provádí se nejprve na svislé ploše, protože pohyb směrem dolů je nejsnazší, potom na šikmé a nakonec na vodorovné podložce. Žáci mohou používat křídy, voskové pastely, uhel, tužky s měkkou tuhou. Psací náčiní musí snadno zanechávat stopu, aby si dítě nezvykalo na silný tlak. Cviky se provádí zpočátku na balicí papír či jinou velkou plochu papíru, která se postupně zmenšuje, dítě používá stále menší formát, až je schopno provést nacvičený tvar do linek.
Ve druhé fázi, takzvané slabikářové, jde o vlastní nácvik psaní. Výuka začíná psaním tvarových prvků písmen v liniatuře. Prvky písmen píšou žáci měkkou tužkou a později plnicím perem – musí co nejpřesněji napodobit tvar, velikost, sklon čar, oblouků, oválů a zátrhů. Také dodržují plynulé psaní a esteticky rytmizují grafický záznam v liniatuře. Psaní písmen psací abecedy vychází z poznání tiskacích písmen. Od začátku nácviku se využívají čtyři základní formy práce – opisování textu napsaného psacím písmem, přepis tištěného textu, diktát a autodiktát. V této fázi žáci píší především do&nbs
Slovesa jsou pátým slovním druhem, který se řadí také do skupiny ohebných slovních druhů, protože slovesa se dají časovat. Sloveso se ve větě vyskytuje obvykle v podobě přísudku (ale sloveso v infinitivu může být také třeba podmětem). Funkce slovesa v přísudku bývá zásadní, protože jeho úkolem je vyjadřovat činnost, stav, nebo i změnu stavu.
U slovesa se kromě mluvnických kategorií (osoba, číslo, čas, způsob, rod, vid, třída) dá určovat i jeho druh.
Slovesa tak mohou být plnovýznamová a neplnovýznamová. Plnovýznamová slovesa poznáme tak, že mají vlastní věcný význam. Dají se ještě dělit na činnostní a stavová. Neplnovýznamová slovesa obvykle potřebují spojit s plnovýznamovým slovesem, aby nesla jasný význam. Dost často se ale stává, že i neplnovýznamová slovesa ale mohou v jasně daném kontextu fungovat jako plnovýznamová, a tak tuto poučku zkomplikovat. Jak jistě víte, čeština je těžký jazyk s hromadou výjimek a chytáků...
Pro účely tohoto článku nás ale zajímá skupina plnovýznamových sloves.
V naší poradně s názvem PROČ SE PÍŠE ZBYTEČNÝ PO B TVRDÉ Y? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.
Může mi prosím někdo vysvětlit, proč se píše zbytečně po b tvrdé y?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo zbytečný je příbuzné slovo slova být. Slovo být je vyjmenované slovo, ve kterém se píše tvrdé Y pokud vyjadřuje existenci. Slovo zbytečný rovněž vyjadřuje existenci, respektive váhu potřeby existovat.
Slovem zbytečný se má na mysli něco, co lze snadno postrádat, něco, co nepřináší výsledky. Něco, co nemusí existovat.
Podobně je to i u slov zbytečnost, zbytečně, zbytek, zbývat, zbýt.
Psaníi y na konci slov se v českém jazyce řídí jasně stanovenými pravidly. Vždy je nejprve důležité rozhodnout, jestli se jedná o koncovku u podstatného jména, přídavného jména, zájmena či slovesa. U podstatných jmen se psaníi y řídí vzory podstatných jmen (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce, žena, růže, píseň, kost, město, moře, kuře, stavení). Podle vzoru se pak určuje, jaké i y se vlastně napíše. I u přídavných jmen je potřeba určit vzor, zároveň ale také koncové i závisí na rodu a pádu podstatného jména, k němuž se přídavné jméno vztahuje. U sloves o koncovce vždy rozhoduje rod (a případně životnost) podmětu.
Ve svém příspěvku PRAVOPIS MY / MI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katerina.
Dobrý den, chci se zeptat,když je věta : Byli jsme v lese. Člověk se zeptá,kdo byl v lese my. Proč tedy není ve slově byli tvrdé y na konci? Když je třeba věta : Boty kopaly do míče. Tak po l tvrdé y je,protože ty boty kopaly jako ty ženy.
Mám v tom trochu zmatek. Děkuji moc za vysvětlení Katka
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jak již bylo zmíněno, plnovýznamová sloves se dělí na slovesa činnostní (jinak také akční, či dějová) a stavová. Slovesa akční vyjadřují nějakou činnost, která vyšla od určitého činitele, na rozdíl od těch stavových, které vyjadřují stav či jeho změnu.
Akční slovesa se mohou také ještě dělit na:
Předmětová: tato slovesa k sobě váží nějaký předmět, bez jeho uvedení není informace úplná a věta může postrádat smysl. Například sloveso věnovat. Nelze napsat jen: „Pavel věnuje.“ Je potřeba větu doplnit o informaci co a třeba i komu, aby věta dávala smysl. Musí tedy znít třeba takto: „Pavel věnuje peníze místní charitativní organizaci.“
Bezpředmětová: tento typ sloves nevyžaduje žádnou vazbu s předmětem, ta tam může být, ale není nutná. Věta i bez předmětu totiž dává smysl. Například sloveso odejít. Věta: „Adam odešel.“ je významově úplná.
Zvratná: tento typ sloves se pojí s předmětem zvratného zájmena (si, se). Patří sem například sloveso bát (se).
Pomocná slovesa se pak dělí na vlastní pomocná (být, mít), sponová (stát se, být), modální (chtít, mít, muset).
V naší poradně s názvem PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Adam Podolský.
Dobrý den, mám jeden problém. U psaní velkých písmen mi nejde když se mluví o konkrétní osobě jako o Sestře jestli je s malé nebo velké
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Označení příslušníků rodiny jako je například syn, dcera, mamka, taťka, sestra, bratr, teta, strýc, bratranec, sestřenka, synovec, neteř, tchán, tchýně, snacha, zeť, se píší s malým písmenem na začátku slova.
Několik členů je rodu středního a
alespoň jeden je v jednotném čísle
-y
Kůzlata a hříbě se proháněly
pastvinami.
Shoda přísudku s podmětem a nevyjádřený podmět
Psaní
koncovek v přísudku může komplikovat situace, kdy je ve větě podmět
nevyjádřený. V takovém případě je důležité, jestli je podmět známý z předchozí
věty, jestli se dá určit podle oslovení ve větě, jestli se dá odvodit z
kontextu.
V naší poradně s názvem ÚPLNĚ - JAKÝ JE SLOVNÍ DRUH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina.
Ráda bych se zeptala: Je slovo - úplně - číslovka nebo příslovce. Ve větě - Liška na veverku úplně zapomněla.
Děkuji
S pozdravem
Kateřina
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Příslovce ze všech vyjmenovaných slov?
Myslím si, že je to jen jedno slovo a to slovo brzy. Všechna ostatní jsou vesměs podstatná jména, zejména a slovesa.
U slova být (existovat) se píše y na rozdíl od slova bít (tlouci), kde se píše i.
U slova ubýt (přestat být součástí něčeho, zhubnout, zmenšit se) se píše y na rozdíl od slova ubít (utlouci, usmrtit, potlačit), kde se píše i.
U slova nabýt (budu, stát se majitelem, zvětšit objem) se píše y na rozdíl od slova nabít (natlouci, naplnit nábojem, nabít elektrický náboj), kde se píše i.
U slova přibýt (zvětšit rozměr, zvětšit počet, cestovat) se píše y na rozdíl od slova přibít (upevnit podrážku, připevnit obraz na zeď), kde se píše i.
U slova dobýt (zmocnit se bojem, dosáhnout úsilím, vynutit přiznání např.) se píše y na rozdíl od slova dobít (přestat tlouci, ubít, dorazit, doplnit elektrickým nábojem), kde se píše i.
Správný pravopis slova je zbytečně. Nikdy ne zbitečně. Jedná se o adverbiální výraz odvozený od adjektiva "zbytečný".
Zbytečně je příslovce (adverbium), které vyjadřuje, že něco je zbytečné, bezúčelné nebo nadbytečné.
Přídavné jméno zbytečný je odvozeno od substantiva zbytek, což je příbuzné slovo k vyjmenovanému slovu být. Proto se ve všech těchto slovech píše tvrdé y.
Příklady použití ve větě
Zbytečně jsem se rozčiloval. (Nesprávně: Zbitečně jsem se rozčiloval.)
V naší poradně s názvem CVIČENÍ NA SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
Dobrý den, prosím, jaký slov.druh je spojení Kéž by bylo u nás ve městě....by bylo-je to sloveso?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovní druh slova BY je sloveso. Slovo BY je sloveso vyjadřující podmiňovací způsob.
Slovní druh slova BYLO je sloveso. Slovo BYLO je minulý čas od slovesa být.
Doplňování i/y není pouze o vyjmenovaných slovech. Velkou roli hraje rozpoznání slovních druhů, gramatických kategorií a příbuznosti slov. Níže najdete přehled klíčových jevů, které je nutné znát před samotným procvičováním.
1. Vyjmenovaná slova
Vyjmenovaná slova jsou základem pro psaní y/ý po tvrdých souhláskách. Patří sem skupiny slov po B, F, L, M, P, S, V a Z. Vždy je nutné znát také příbuzná slova, která se píší podle daného vyjmenovaného slova.
2. Měkké a tvrdé souhlásky
Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) se píše Y.
Po měkkých souhláskách (ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň) se píše I.
3. Slova s odůvodněným pravopisem
Některá slova vyžadují znalost významu (např. být × bít, výr × vír). Žáci by měli umět rozlišit významové dvojice.
Slovo BY je kondicionálový (podmiňovací) tvar slovesa BÝT pro:
třetí osobu čísla jednotného (on by spal, ona by přijela, ono by běhalo);
třetí osobu čísla množného (oni/muži by soupeřili, ony/ženy by přednášely, ona/mláďata by zívala).
Se slovem BY se setkáme také tehdy, když podmiňovací tvar slovesa BÝT pro druhou osobu čísla jednotného (BYS) spojíme se zvratným slovesem (například česat se, zpívat si). Písmeno S ze slova BYS se totiž „přesune“ na konec zvratného zájmena a vzniknou tvary BY SES nebo BY SIS (ty by ses česal, ty by sis zpívala). (Poznámka: Uvedené tvary by ses a by sis jsou jediné spisovné! Tvary by jsi se, bys se, by jsi si, bys si jsou hyperkorektní, a tedy nespisovné.)
Slovo BY může být použito třemi způsoby a může mít tři různé významy:
Spojka
V souvětí může mít slovo BY platnost spojky, jež významově odpovídá spojce ABY. Vyjádření s takto užitým slovem BY jsou považována již za knižní. Například:
Potichu poslouchám, by mi nic neušlo.
Toužebně si přeji, by ses hned vrátil domů.
Částice
Existují i větné celky obsahující slovo BY v platnosti „básnické“ částice, kterou bychom mohli nahradit běžněji užívaným spojením KÉŽ BY. Například:
By raději již bylo dokonáno.
Pomocné sloveso
S oběma výše uvedenými způsoby použití slova BY se v současných textech či mluvě setkáme ojediněle. Naopak dnes a denně používáme slovo BY jako součást sloves v podmiňovacím způsobu. V tomto případě představuje slovo BY pomocné sloveso, které
ve spojení s příčestím minulým plnovýznamového slovesa tvoří složený slovesný tvar podmiňovacího způsobu přítomného (by zvítězil, by plakala, by spěchali);
ve spojení s příčestím minulým slovesa BÝT a s příčestím minulým plnovýznamového slovesa tvoří tvar podmiňovacího způsobu minulého (byl by upadl, byla by malovala, byli by získali).
Zajímavá je historie tohoto slova, které od pradávna označovalo produkt vzniklý redukcí vařené ovocné šťávy. Podle Machkova etymologického slovníku slovo povidla patrně souvisí se staroindickým pavitra, čistý, a původně znamenalo vyčištěnou případně cezenou šťávu. Jiné teorie však slovo povidla odvozují od slovesa vít, podle kterých jsou povidla něco, co vzniklo vitím, mícháním vařené ovocné šťávy.
V naší poradně s názvem URČOVÁNÍ SLOVA BY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dolby.
Dobrý den,
chtěl bych se zeptat, jaký slovní druh je slovo by ve větě - Kéž by k takovým příhodám nedocházelo.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Ve větě: Kéž by k takovým příhodám nedocházelo. Je slovo BY tvar slovesa "být" v podmiňovacím způsobu, který vyjadřuje podmínku nebo hypotetickou situaci.
U slovesa mýt (= čistit vodou), se píše y, na rozdíl od slovesa mít (=vlastnit), kde se píše i. rozdíl je i u podstatného jména mýval (= zvíře), kde se píše y, a u slovesa míval (=dříve vlastnil), kde se píše i.
Ve svém příspěvku PŘEDLOŽKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaryn z Nemanic.
A co psani delsich predlozek ? Jako na, do, ve, se, ... ? taky na stejnem radku nabo uz mohu rozdelit ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milada.
U delších předložek záleží na situaci. Když jde o formát s krátkými řádky, tak se předložky nespojují s následujícím slovem. Když je řádek dlouhý, tak se spojí.
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Polesná.
Děkuji za odpověĎ v mé rozsáhlé rodine jsou 3 učitelé, takže nejsem mimo informace, absolvovala jsem ZŠ tehdy na Smíchově Na Santošce, hodně mužů učitelů, vážila jsem si jich, ještě bylo náboženství do 3 třídy, ,Zatlanka,Santška to byly rima školy,takže vím o přípravách učitelů z rodiny, ale srovnat to s fyzickým a pschickým nasazením jiných profesí to nelze, naší ordinací prošlo hodbě učitelek, kdo marodil s pateří tak se léčil ale jakmile vzala za kliku učitelka bylo vš strašné, děsné,a marodilo i měsíce,hned bylo jasné že šlo o úču,ale naše profese náročná,psychicky,fyzick ve zdravotnictví s nástupním platem 800 Kč na Neurochirurgii v UVN nelze srovnávatm tehdy bez techniky asoušasných vymožeností, mladé sestry MUSELY tahat metrákové pacienty v bezvědomí jasně že 2, celoživotní vzdělávání jasné,muselo se udělat kolečko po všech odděleních aby jsme byly snadno použitelné, a celoživotní vzdělávání pak i Brno abych se dopracovala na místo vrchní sestry,které se pak zrušilo a samozřejmě 1 400 kč z vedení 12 sester se odebralo ale všem už ale na polikl.v nové době,praxe 47 let v tak náročné profesi nelze srovnávT V POHODĚ a klidu ve třídě,akc,zábavy,výlet a zajímavé akce nejen pro děti,jistě v současné doě bych učit nechtěl kdy děti šikanují učitle,žalují doma a silná podpora rodičů není dobrá ale jsou profese které nelze srovnávat když dnes vidím vybavenost tříd,krása, barevné plné vmožeností jásám,přeji jim to ale my jsmě byl poválečné chudinky a učitelé měli respekt a my byly posleušní a slušní,neze srovnávat,to jena debatu,mnohé nelze srovnávat,Nicmébě děkuji za odpověď omlouvám se chyby při psaní nechci se vracet.Zdravím H.Polesná
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Paní Polesná, já přece nesnižuji žádné profese, jen reaguji na Váš příspěvek, kde tvrdíte, že mají učitelé samé prázdniny a volno (jako děti), což pravda není. Prostě byste se měla jen lépe zamyslet, než sem vložíte takový nepravdivý příspěvek. Původně jsem ani nechtěla reagovat, ale ze slušnosti Vám odpovím. Píšete o škole našeho dětství. Promiňte, ale o té se nedá mluvit v superlativech. Snad za první republiky byl učitel (kantor) váženou a uznávanou osobou. Za komunistů byla ale tahle profese velmi snížena a mnozí učitelé byli zahnáni do kouta. Když se náhodou objevil učitel s jinou (lepší) metodou učení, byl hned odkázán na nudné povinné školní osnovy a běda když neuposlechl. Nejenže byli nuceni učit mnoho nepravd, ale i děti byly vystrašené, bály se říci svůj názor, musely držet ústa a krok, atd..... Vyrůstaly z nich nesvobodní papouškující bojácní lidé. Takové lidi režim potřeboval. Neříkám, že nyní je školství v naprostém pořádku, ale pokud se mají věci hýbnout k lepšímu, je třeba nových kreativních učitelů a ti přijdou, když budou mít učitelé lepší podmínky a možnosti. Píšete o práci zdravotních sester - zajisté velmi důležitá a záslužná práce, ale i zde není sestra jako sestra. O mě se po operaci starala sestra, které bych dala z fleku o deset tisíc navíc, ale pak tam byla i sestra, kterou bych z fleku propustila. Všechno je v lidech. Ale když už se rozčilujete nad troufalostí učitelů žádat zvýšení platů, tak i zde mám pro Vás srovnání s profesí zdravotní sestry. Moje bývalá švagrová pracovala ještě minulý rok jako zdravotní sestra na interně v jedné pražské nemocnici a měla přesně o 22 tisíc vyšší plat než výše zmíněný středoškolský učitel (v jižních Čechách). Závěr si udělejte sama. Hezký den.
Největší problémy v pravopise dělají přídavná jména přivlastňovací podle vzoru otcův v množném čísle (otcovy / otcovi). Pokud se jedná o přivlastňovací přídavné jméno rodu mužského životného podle vzoru otcův, píše se v 1. pádě množného čísla koncovka -i (například otcovi psi). Ve 4. pádě množného čísla je pak koncovka -y (například pro otcovy psy).
pády
Rod mužský životný
Jednotné číslo
Množné číslo
1. pád
Otcův pes
Otcovi psi
2. pád
Otcova psa
Otcových psů
3. pád
Otcovu psu
Otcovým psům
4. pád
Otcova psa
Otcovy psy
5. pád
Otcův pse
Otcovi psi
6. pád
Otcově / otcovu psu
Otcových psech
7. pád
Otcovým psem
Otcovými psy
U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského neživotného podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například otcovy stroje).
