PUČ je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Přinášíme vám seznam zajímavých básní vhodných na recitační soutěž.
Papučový puč
Jiří Žáček
(píseň 4 sloky, vyňato z dějin, tančí se jako vrták)
Jásali jsme na náměstí:
kafkárna je fuč!
Sametová revoluce,
papučový puč...
~
Šup sem, šup tam,
škatulata, hejbejte se,
šup sem, šup tam,
papučový puč.
Nenávist a lež jsou k.o.,
kopejte jim hrob!
A ta pravda a ta láska,
to je prima džob!
~
Šup sem, šup tam...
to je prima džob!
Když už máme svoboděnku,
netřeba nám glejt...
Proč se vždycky chytí šance
všeho schopný šmejd?
Šup sem, šup tam...
všeho schopný šmejd.
~
Kamarádi, ke korytům,
vyberte si post!
A těm dole, těm se hodí
ohryzaná kost.
Šup sem, šup tam...
ohryzaná kost.
~
Proč tu pravdu, proč tu lásku
rozežírá žluč?
Sametová revoluce,
papučový puč...
Šup sem, šup tam...
papučový puč.
Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci na recitační soutěž
TESTY NA URČOVÁNÍ DRUHŮ PŘÍSLOVEČNÉHO URČENÍ
TEST 1: Urči druh příslovečného určení: místa (PUM), času (PUČ), způsobu (PUZ), míry (PU míry), příčiny (PU příčiny), účelu (PU účelu), podmínky (PU podmínky), přípustky (PU přípustky).
TEST 2: Urči druh příslovečného určení: místa (PUM), času (PUČ), způsobu (PUZ), míry (PU míry), příčiny (PU příčiny), účelu (PU účelu), podmínky (PU podmínky), přípustky (PU přípustky).
Zdroj: článek Příslovečné určení
Větné členy a jejich zkratky
Při určování větných členů se používají tyto zkratky:
- podmět Po
- přísudek Př
- předmět Pt
- příslovečné určení Pu
- času PuČ
- místa PuM
- způsobu PuZ
- přívlastek Pk
- doplněk D
- věta hlavní VH
- věta vedlejší VV (dvě velké V, nikoliv dvojité W)
Zdroj: článek Zkratky
Příslovečné určení x předmět
Příslovečné určení má při určování vedlejších větných členů vždy přednost před předmětem. Jestliže se na výraz můžeme zeptat i jinou otázkou než pádovou, to jest otázkou na okolnost jevu (například KDE? KAM? ODKUD? KDY?), jedná se o příslovečné určení. Pro určení nějakého větného členu jako příslovečného určení a jeho odlišení od předmětu je tedy podstatné, že se na dotčený výraz můžeme zeptat některým z tázacích zájmenných příslovcí nebo podobným výrazem, a naopak podstatné není, že v některých případech můžeme použít i otázku pádovou.
Například:
Šli jsme do lesa.
Pokud bychom se mohli zeptat pouze pádovou otázkou (Šli jsem DO KOHO/ČEHO?), jednalo by se o předmět (zde ve 2. pádu), avšak v tomto případě se můžeme zeptat i otázkou na okolnost jevu (Šli jsme KAM?), tudíž se jedná o příslovečné určení (zde místa).
Druhy příslovečného určení
Podle významu rozeznáváme různé druhy příslovečného určení. V rámci výuky českého jazyka na základní škole se většinou rozlišuje příslovečné určení místa, času, způsobu, míry, příčiny, účelu, podmínky, přípustky.
Jiné pojetí klasifikuje příslovečné určení místa, času, způsobu a důvodu. Tyto kategorie se následně třídí do podkategorií.
A) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA (adverbiale loci)
Příslovečné určení místa (zkratka PUM) blíže určuje místní okolnosti děje. Tato kategorie se dále dělí na dvě podkategorie:
1. příslovečné určení místa statické (ptáme se otázkou
KDE?).
Například:
Petr leží v posteli.
Doma zůstala pouze maminka.
2. příslovečné určení místa dynamické (ptáme se otázkami
KAM? ODKUD? KUDY?).
Například:
Hanka jede domů.
Dědeček se vrátil z lázní.
Pes se protáhl dírou v plotě.
B) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU (adverbiale temporis)
Příslovečné určení času (zkratka PUČ) vyjadřuje časové okolnosti děje. Tato kategorie se rovněž dělí na dvě podkategorie:
1. příslovečné určení času časově orientující (ptáme se otázkami KDY? JAK ČASTO?).
Například:
Sejdeme se večer.
Denně chodím běhat.
2. příslovečné určení času časově limitující (ptáme se otázkami JAK DLOUHOU? NA JAK DLOUHO? ZA JAK DLOUHO?).
Například:
Čekali jsme na něj hodinu.
Jedeme na týden k moři.
Za chvíli přijď domů.
C) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU (adverbiale modi)
Příslovečné určení způsobu (zkratka PUZ) zahrnuje nejvíce podkategorií, a sice osm:
1. vlastního způsobu – označuje kvalitu dějů nebo stavů (ptáme se otázkami JAK? JAKÝM ZPŮSOBEM?).
Například:
Pavla se chová hloupě.
Pomalu se ke mně blížil.
2. míry – označuje množství, intenzitu nebo kvantitu děje či vlastnosti (ptáme se otázkami KOLIK? O KOLIK? JAKOU MĚROU? JAKO MOC?).
Například:
Počasí se změnilo velmi rychle.
Iva se vdávala poměrně brzo.
3. nástroje a&
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Příslovečné určení
České pranostiky
Na Nový rok o burzovní šok.
Na svatého Patrika netvař se jak paprika.
Na Škaredou středu noste prsa vpředu.
Na svatého Medarda namokne ti kokarda.
Svátek svaté Vervy, budou rupat nervy.
Na svatého Hadrabu konečně si nahrabu.
Na svatého Marka tuze tvrdne marka.
Svatý Vasil, co moh, zprasil.
Na svatého Berouse chlapi v šenku perou se.
Svatý Mohorit, nával u koryt.
Na svatého Okoře topořte se v pokoře.
Přikvačila svatá Frajle, bude rvačka o medaile.
Na svatého Pakáže farář dvakrát nekáže.
Na svatého Šmytce bujno na záchytce.
Na svatou Věruš kušuj a neruš.
Na svatého Kravince sázej v České lotynce.
Svatá Důra, puč mi búra.
Rada svaté Melhuby: držte jazyk za zuby.
Na svatého Dolby vydaří se volby.
Na svatého Magora jásá celá agora.
Svatý Áda, padá vláda.
Na svatého Barucha mediální porucha.
Svatý Basil, žádej azyl.
Na svatou Ochechuli slyšet vox popapuli.
Svatý Kabrňák, bacha na frňák.
Na svatého Dyndy sám si pomoz z bryndy.
Na svatou Kunďabu vysoko do žlabu.
Na svatého Kogita drž se svého koryta.
Na svatého Mikuláše sháněj buřty do guláše.
Svatý Žvást, běž se pást.
Na svatého Kosmu přijde spása z kosmu.
Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci na recitační soutěž
Přehledná tabulka větných členů
Název
|
Zkratka
|
Otázka
|
Příklad
|
PODMĚT
|
PO
|
Kdo? Co?
|
Auta přijela na křižovatku.
|
PŘÍSUDEK
|
PŘ
|
Co dělá podmět?
|
Auta přijela na křižovatku.
|
PŘEDMĚT
|
PT
|
Pádové otázky kromě 1. pádu
|
Myslivec viděl lišku.
|
PŘÍVLASTEK SHODNÝ
|
PKS
|
Jaký? Který? Čí?
|
Dřevěná tyč spadla.
|
PŘÍVLASTEK NESHODNÝ
|
PKN
|
Jaký? Který? Čí?
|
Tyč ze dřeva spadla.
|
DOPLNĚK
|
DO
|
Rozvíjí 2 větné členy
|
Pes ležel vyčerpaný.
|
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA
|
PUM
|
Kde? Kam? Kudy? Odkud?
|
Šel do lesa.
|
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU
|
PUČ
|
Kdy? Jak dlouho? Jak často? Od kdy? Do kdy?
|
Včera šel do lesa.
|
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU
|
PUZ
|
Jak?
|
Tvářil se vesele.
|
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍČINY
|
PU PŘÍČINY
|
Proč? Z jaké příčiny? Z jakého důvodu?
|
Díky tréninku vyhrál závod.
|
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ÚČELU
|
PU ÚČELU
|
Proč? Za jakým účelem?
|
Učila se pro dobré známky.
|
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍRY
|
PU MÍRY
|
Kolik? Jakou měrou? Jak moc? Do jaké míry?
|
Děda byl velmi nemocný.
|
|
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Větné členy - přehled