PŮL a nejen to se dozvíte v tomto článku. V dnešní době se ohledně předpovědi počasí spoléháme na televizní, rozhlasové či novinové zprávy o počasí. Dříve se ale lidé spoléhali více na vlastní zkušenosti a na zkušenosti svých předků, které zaznamenávaly právě třeba i pranostiky. Pranostiky v sobě zároveň skrývají rady, co můžeme který rok očekávat.
Měsíc únor je jediný, který má pohyblivý počet dní v roce. Běžně má 28 dní, v přestupném roce jich má ale 29. Několikrát v historii měl dokonce i 30 dní. Název tohoto měsíce pravděpodobně vznikl ze slova nořit se (kry ledu se noří do řek).
Na část měsíce, někdy ale i na celý měsíc únor, připadají oslavy masopustu.
Pranostiky na jednotlivé dny
1. únor: svátek má Hynek
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
2. únor: svátek má Nela (Hromnice)
PRANOSTIKY:
- Bouří-li a sněží na Hromnice, bývá jaro blízko velice.
- Co do Hromnic, to do Hromnic, spíše o lopatu víc.
- Co nachází husa o Hromnicích, to najde v den Zvěstování Panny Marie kráva a v prvních májových dnech člověk na poli svém.
- Do Hromnic padá sníh na seno, po Hromnicích do otavy.
- Hromnice – jara svíce.
- Hromnice – půl krajíc, půl píce a bůhví, co ještě více.
- Hromnice – zima a léta směsice.
- Hromnice-li jasné a čisté, potrvá déle zima jistě. Pakliže sněží nebo hřímá, jaro jistě v blízku dlívá.
- Chumeleniice na Hromnice končí zimu tuhou; jestli pak jasný den, očekávej druhou.
- Když o Hromnicích sněží, jaro není daleko.
- Jak dlouho skřivan před Hromnicemi vrzá, tak dlouho po nich zmrzá.
- Jak dlouho skřivánek před Hromnicemi zpívá, tak dlouho po nich bude mlčet.
- Je-li na Hromnice chumelenice, netrvá pak zima více.
- Je-li na Hromnice jasno, bude málo housat.
- Je-li na Hromnice světlý den, budou konopě i len.
- Je-li na Hromnice zataženo, sedlákovi je zpomoženo.
- Je-li o Hromnicích studeno, přijde brzy jaro.
- Jestli na Hromnice mrzne a sněží, úrodný rok na to běží.
- Jestli slunce svítí na den Hromnic, sníh bude ještě větší než prve.
- Jihne-li na Hromnice, přilož do kamen.
- Mrzne-li, po zimě amen.
- Jsou-li jasné Hromnice, přijde po nich mnohá vánice.
- Kde se na Hromnice pracuje, tam uhodí hrom.
- Kde se na Hromnice světí hromničky a jimi se za bouřky svítí, tam blesk a hrom neuškodí.
- Kdyby o Hromnicích napadlo jen tolik sněhu, co je na černé krávě znát, bude úrodný rok.
- Když na Hromnice sněží a je větrno, není jaro již vzdáleno.
- Když na Hromnice svítí, budou dlouhé niti.
- Když na Hromnice taje, hotov, sedláče, saně.
- Když na Hromnice únor měkký bývá, udeří pak v březnu velká zima.
- Když na Hromnice ze střech teče, zima dlouho se povleče.
- Když o Hromnicích svítí slunce, bude prý úrodný rok. Potřebuje svítit jen tak dlouho, nežli bys se čtyřmi páry koňů otočil.
- Kolik sněhu do Hromnic, tolik i po Hromnicích.
- Leze-li jezevec o Hromnicích z díry, za čtyři neděle zpátky zas pílí.
- Metelice na Hromnice cesty umetá a píci podmetá.
- Na Hromnice husa po vodě - na Velikonoce po ledě.
- Na Hromnice - chumelenice, netrvá pak zima více.
- Na Hromnice jasná noc - bude ještě mrazů moc.
- Na Hromnice kalužky - ukázka na jablka a 
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Pranostiky na únor
Test na obsah a postavy Malostranských povídek
Zdroj: článek Test na Povídky malostranské - obsah a postavy
Obsah
Tento obsah slouží jako materiál k připomenutí těchto povídek. Nikdy se nemůže vyrovnat přečtení knihy, nedokáže nahradit autentičnost a úsměvnost Nerudových povídek.
Týden v Tichém domě
Tato povídka nemá jednoho hlavního hrdinu, je to takový přehled různých událostí lidí z jednoho domu během týdne. Povídka spíše vykresluje zvyky a vlastnosti lidí. Slečna Žanýnka byla nemocná a Josefínka ji nesla snídani, ale nemohla se na ni dobouchat. Našli ji mrtvou.
Paní Bavorová byla posluhovačkou paní domácí. Paní domácí i její dcera byly vcelku líné a řešily jen možnou svatbu. Byly i falešné, předstíraly přátelství s někým, koho vlastně neměly rády.
Pan doktor nepřál Václavovi a Márince jejich lásku. Sám byl ale zamilovaný do Josefíny.
Doktor bydlel v podnájmu u úředníka Lakmuse. Jeho dcera Klárka milovala doktora, přestože byl starý. Paní Lakmusová se snažila doktora vyzpovídat, jestli by si vzal jejich Klárku, ten si ale myslel, že se baví o Josefíně. A omylem souhlasil se svatbou.
Pan domácí přišel domů a nechal si zavolat paní Bavorovou, aby jí řekl, že bude její syn Václav propuštěn z kanceláře, protože napsal ošklivou báseň na členy kanceláře. Václav se o tom dozvěděl od prezidenta kanceláře.
Konal se pohřeb Žanýnky a paní hospodská se paní Bavorové ptala, jestli jí aspoň příbuzní Žanýnky dali nějaké peníze za její službu. Ona řekla, že ne, že jí pomáhala z dobroty srdce. Václav ji doprovázel na hřbitov.
Pan doktor psal na úřad, že se bude ženit. Chtěl si vzít Josefínu, aby si nemusel vzít Klárku. V tu chvíli přišel Václav a dal mu přečíst svoji novelu. Chtěl se stát spisovatelem, ale neměl peníze na počáteční reklamu. Doktor se od něj dozvěděl, že se o víkendu Josefína provdá. Ženich Josefíně trochu vyčítal, že dávala doktorovi naději.
Slečna Marie pomluvila před nadporučíkem Kořínkem slečnu Matyldu a její rodinu, že jsou chudí, a ten šel raději doprovodit Marii domů, než by zůstal s Matyldou.
Paní Bavorová vyhrála peníze při sázení, ale rozhněvala si u toho svou přítelkyni hospodskou.
Rodina domácích byla v dluzích. A proto se začali sbližovat s Bavorovými a chtěli provdat Matyldu za Václava, ten na to přistoupil, aby se pomstil za vyhození z úřadu.
Ukázka:
„
Tedy se zavěste!“ pronesl Václav hlasem měkkým, podávaje jí rámě.
„I já se nechci po pansku vést - ani neumím!“
„Vždyť to ale není po pansku! Budu vás jen podporovat, cesta je daleka, jste unavena pohnutím - zavěste se přec, maminko!“ Vzal jí ruku a zavěsil sám do svého lokte. -
Pohřební vůz se pohnul. Za ním šel jen Václav s matkou. Václav kráčel pyšně jako po boku vznešené kněžny. Bavorové bylo tak voln
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Povídky malostranské
VRBA
Ráno sedá ke snídaní,
táže se své mladé paní:
~
„Paní moje, paní milá!
vždycky upřímná jsi byla,
~
vždycky upřímná jsi byla,
jednohos mi nesvěřila.
~
Dvě léta jsme spolu nyní —
jedno nepokoj mi činí.
~
Paní moje, milá paní!
jaké je to tvoje spaní?
~
Večer lehneš zdráva, svěží,
v noci tělo mrtvo leží.
~
Ani ruchu, ani sluchu,
ani zdání o tvém duchu.
~
Studené jest to tvé tělo,
jak by zpráchnivěti chtělo.
~
Aniž to maličké dítě,
hořce plačíc, probudí tě. —
~
Paní moje, paní zlatá!
zdali nemocí jsi jata?
~
Jestli nemoc ta závada,
nech ať přijde moudrá rada.
~
V poli mnoho bylin stojí,
snad některá tebe zhojí.
~
Pakli v býlí není síly,
mocné slovo neomýlí.
~
Mocné slovo mračna vodí,
v bouři líté chrání lodí.
~
Mocné slovo ohni káže,
skálu zdrtí, draka sváže.
~
Jasnou hvězdu strhne s nebe:
slovo mocné zhojí tebe.“ —
~
„ „Ó pane můj, milý pane!
nechtěj dbáti řeči plané.
~
Co souzeno při zrození,
tomu nikdež léku není.
~
Co Sudice komu káže,
slovo lidské nerozváže!
~
Ač bezduchá na svém loži,
vždy jsem přece v moci boží.
~
Vždy jsem přece v boží moci,
jenž mne chrání každé noci.
~
Ač co mrtvé mi je spáti,
ráno duch se zase vrátí.
~
Ráno zdráva vstáti mohu:
protož poruč pánu bohu!“ “ —
~
Darmo, paní! jsou tvá slova,
pán úmysl jiný chová.
~
Sedí babka při ohnisku,
měří vodu z misky v misku,
~
dvanáct misek v jedné řadě.
Pán u baby na poradě.
~
„Slyšíš, matko! ty víš mnoho:
víš, co potkati má koho,
~
víš, kde se čí nemoc rodí,
kudy smrtná žena chodí.
~
Pověz ty mi zjevně nyní,
co se s mojí paní činí?
~
Večer lehne zdráva, svěží,
v noci tělo mrtvo leží,
~
ani ruchu ani sluchu,
ni zdání o jejím duchu;
~
studené jest její tělo,
jak by zpráchnivěti chtělo.“ —
~
„ „Kterak nemá mrtva býti,
když má jen půl živobytí?
~
Ve dne s tebou živa v domě,
v noci duše její v stromě.
~
Jdi k potoku pod oborou,
najdeš vrbu s bílou korou;
~
žluté proutí roste na ní:
s tou je duše tvojí paní!“ “ —
~
„Nechtěl jsem já paní míti,
aby s vrbou měla žíti;
~
paní má ať se mnou žije,
a vrba ať v zemi hnije.“ —
~
Vzal sekeru na ramena,
uťal vrbu od kořena;
~
padla těžce do potoka,
zašuměla od hluboka.
~
zašuměla, zavzdychala,
jak by matka skonávala,
~
jak by matka umírajíc,
po dítku se ohléda
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady