ROMEO A JULIE PATŘÍ MEZI NEJKRÁSNĚJŠÍ ROMANTICKÉ PŘÍBĚHY
ROMEO A JULIE PATŘÍ MEZI NEJKRÁSNĚJŠÍ ROMANTICKÉ PŘÍBĚHY je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Romeo a Julie patří k těm knihám, které se čtou už několik staletí pro svoji stálou aktuálnost. Navíc motivy tohoto příběhu jsou i v současné době zachycovány v mnoha filmech, knihách a jiných umělecký dílech.
Obsah Romea a Julie
Hra Romeoa Julie začíná prologem, v němž vystupuje chór, který převypráví příběh dávného nepřátelství veronských rodů Kapuletů a Monteků. Z těchto rodů pocházejí oba hlavní hrdinové. Již z prologu je jasné, jak příběh dopadne.
První jednání
1. scéna
Scéna začíná na veronském náměstí, kde se spolu baví dva sluhové od Kapuletů. Jeden z nich se neustále vychloubá, že až potká Monteky, tak je spráská a jejich ženy znásilní. V tom okamžiku přicházejí sluhové od Monteků. Oba Kapuletovi sluhové vědí, že si ale musí začít Montekové, aby byli v právu. Proto naplánují, jak Monteky vyprovokují. Sluhové se chvíli dohadují a pak tasí zbraně. Boj zastaví Benvolio, ale vytáhne u toho meč. V tu chvíli přichází Tybalt a začne se bít s Benvoliem. Sbíhají se obyvatelé Verony a jsou na oba rody rozzlobeni. Přibíhají i pan Kapulet s paní Kapuletovou a pan Montek s paní Montekovou. Oba muži se také chtějí zapojit do boje. Boj zastaví až vévoda, který rozhodne, že již nesmí dojít k žádnému boji mezi těmito rody pod trestem smrti. Všichni odcházejí a zůstanou jen Montekovi s Benvoliem. Benvolio jim popravdě vypoví, jak začal boj. Paní Monteková se ho také ptá, jestli neviděl Romea. Benvolio přizná, že ho spatřil, jak se o samotě prochází. Montekovi vědí, že je Romeo nešťastný, ale nevědí proč a to je trápí. Benvolio jim slíbí, že od přicházejícího Romea zjistí, co ho trápí. Romeo mu svěří, že je zamilovaný, ale že jeho láska nemá naději, protože se zamiloval do ženy, která složila slib, že bude jeptiškou.
2. scéna
I druhá scéna se odehrává na ulici, kde i Kapulet projevuje zájem o to, aby byl mezi oběma rody mír. Zároveň ho mladý Paris žádá o ruku Julie. Kapulet má ale pocit, že je Julie ještě mladá, je jí teprve třináct let. Nebude ale jejich případné lásce bránit. Zve také Parise na maškarní ples, který pořádá. Seznam hostů dá svému sluhovi, aby pozvané obešel. Sluha ale neumí číst, a tak poprosí přicházejícího Benvolia a Romea, aby mu to přečetli. Ti tak učiní a sami se rozhodnou, že na ples půjdou. Romeo jde hlavně proto, že na plese bude i jeho láska Rosallina.
3. scéna
Paní Kapuletová přichází za Julií, aby s ní vedla vážný rozhovor o svatbě. U rozhovoru zůstává i chůva, která Julii vychovala. Chůva vzpomíná, jaká byla Julie jako dítě. Paní Kapuletová velmi chválí Parise, považuje ho za nejkrásnějšího muže z města. Julie matce nevzdoruje, slibuje, že si bude Parise na plese více všímat.
4. scéna
Další scéna začíná před domem Kapuletů, kde se Romeo, Benvolio a Merkucio chystají vejít dovnitř. Benvolio a Merkucio se těší, jak budou tančit a zlomí pá
Ve svém příspěvku NEJEN, NEBO NE JEN? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alexandr.
Zřetelně je správné "nejen" (výhradně ve spojení "nejen, ale i"), je to zjevně spřežka, ale nikde mezi spřežkami to uváděno není. Objevil jsem, že je to uvedeno mezi spojkami souřadicími. Proč ale ne také mezi spřežkami, když zjevně vzniklo spřažením slov "ne" a "jen"? Takže - je to spřežka, nebo ne?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Shakespearovou nejznámější divadelní hrou je tragédie Romeoa Julie, kterou Shakespeare publikoval v roce 1595. Hlavními motivy této tragédie jsou nesmiřitelné nepřátelství a osudová láska. Hra je psána v promluvách, některé jsou místy velmi dlouhé. Konverzace mezi některými aktéry je plná slovního humoru, vtipů a dvojsmyslů. Hlavními postavami jsou velmi mladí lidé Romeoa Julie, jejich rodiče Montekové a Kapuleti, Juliin bratranec Tybalt, otec Vavřinec, Juliina chůva, místní vévoda veronský a jeho příbuzný Paris a Romeovi přátelé. Příběh je napsán v pěti jednáních, která se skládají z několika výstupů, a odehrává se převážně v italské Veroně.
Tragédie začíná prologem, který vypráví chorus, ten shrne hlavní děj příběhu. První jednání začíná setkáním sluhů Monteků a Kapuletů, kteří se vzájemně snaží vyprovokovat k souboji. Do hádky přichází také Kapulet a Montek a i oni se ženou do sporu. Rozčilený veronský vévoda rozhodne, že bude trestat smrtí porušení jeho zákazu soubojů mezi rodinami Montekových a Kapuletových. Benvolio Montekovi popravdě vypoví, jak se vše odehrálo. Když většina aktérů odejde, přijde Romeo a společně s Benvoliem řeší jeho trápení s láskou. Romeo je totiž zamilován do starší dívky Rosaliny, která se má stát jeptiškou. Romeo se tím trápením užírá. Mezitím Paris žádá Kapuleta o ruku jeho dcery Julie, Kapulet ale z žádosti není nadšený, protože mu Julie přijde ještě na svatbu mladá. Kapulet pak pošle sluhu se seznamem hostů na jeho ples. Sluha ale neumí číst, a tak požádá Romea a Benvolia, které potká, aby mu seznam přečetli. Ti tak učiní a rozhodnou se, že na ten maškarní ples také zajdou. U Kapuletů mezitím vede matka s Julií rozhovor o Parisovi a chůva jim při tom hlasitě asistuje. Zřetelně se projevuje její upovídaná povaha. Na vše má vlastní názor a dává ho jasně znát. Julie odsouhlasí matce, že se bude snažit mít se k Parisovi.
Večer ke Kapuletovým přichází Romeo s Benvoliem a Merkuciem. Oba Romeovi přátelé se velmi těší na ples, jak se budou bavit. Romeo tam jde ale jen proto, aby viděl Rosalinu. Kapulet mezitím vítá nově příchozí, když v tom Romeo spatří Julii a žádá sluhu, aby mu sdělil, kdo je ta krásná dívka, ten ale Julii nepozná. Romeo se do ní hned zamiluje. Jeho tichý monolog ale vyslechne vznětlivý Tybalt, který ho po hlase pozná a chce si to s ním vyřešit soubojem. Juliin otec mu to ale rozmluví, souboj si nepřeje, navíc mu přítomnost Romea na plese nevadí. Vidí totiž, že se Romeo chová vzorně a nikomu nepřekáží. Tybalt je i přesto uražený a raději z plesu odchází. Romeo se mezitím dává do
V naší poradně s názvem ANDREJ BABIŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vaclav rehor.
Dobry den p.Babis,moc vam fandime s moji pani a mam na vas dotaz,ne je 52 let a moji pani 66 let kdyz jdeme do obchodu tak nas oba nepusti,ja jsem invalidni duchodce 2 stupne a moje pani nemuze nic tezkeho tahat tak chodime spolu nakupovat ale oba nas do obchodu nepusti,nevime jak to resit predem vam dekujeme za odpoved hezky den mame vas radi a fandime vam,REHOR A CHALUPOVA BRNO
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Bohužel nelze zavádět výjimky na tyto nepříjemnosti, které popisujete. Jak to můžete vyřešit? Choďte nakupovat hned mezi prvními po otevření. Všechny tyto prodejny otevírají v 7 hodin ráno a věkové omezení platí až od 8 hodin. Proč chodit ráno s ostatními lidmi? Vzhledem k tomu, že všichni nosí roušku na obličeji, tak jedinou možností přenosu nákazy při nakupování je prostřednictvím dotyku s infikovanou věcí (nákupní košík, zboží, platební terminál, atd). Je známo, že virus SARS CoVid 2 se udrží na různých površích v aktivním stavu jen po omezenou dobu a během noční doby, kdy je obchod zavřený, se výrazně sníží jeho množství. Tím, že půjdete na nákup ráno mezi prvními výrazně snížíte riziko nákazy a nikdo vás nebude omezovat ve vstupu kvůli vašemu věku.
ESCALUS: veronský vévoda: Vévoda v příběhu působí jako neutrální postava, nepřiklání se na stranu ani jednoho z rodů. Jeho samotného nepřátelský svár několikrát zasáhne ztrátou příbuzných. Pokusí se jej vyřešit zákazem bojů. V příběhu působí jako spravedlivý a moudrý vládce města, který se nenechá ovlivnit ve svém rozhodnutí ani osobní ztrátou. Je rád, že se nepřátelství mezi Monteky a Kapulety vyřešilo, ale mrzí ho způsob řešení.
MERKUCIO: šlechtic, příbuzný vévody a přítel Romea: Merkucio je jedním z nejlepších přátel Romea. Merkucio v příběhu působí jak prudký a výbušný mladík, který se neváhá chopit zbraně, aby pomstil čest svého přítele. Zároveň nenávidí Kapulety a nenechá si ujít příležitost se s nimi pustit do slovní, či i fyzické půtky. Merkucio se vyžívá v dlouhých promluvách často o ničem. Zároveň ale mohou působit jeho promluvy vtipně, například jeho konverzace s Juliinou chůvou. Merkucio nakonec doplatí na sváry mezi oběma rody.
PARIS: příbuzný vévody: Paris od začátku příběhu vystupuje jako nápadník Julie. Snaží se přemluvit Kapuleta, aby mu ji dal za ženu. Na jejím věku nevidí nic špatného. Nevadí mu, že je tak mladá. Julii má pravděpodobně opravdu rád a po její smrti, ji chce navštěvovat na hřbitově a v závěru si přeje zemřít po jejím boku. Paris doplatí na to, že se snaží bránit Juliinu (Kapuletovu) hrobku. Kdyby byl ochotný vyslechnout Romea a nereagoval tak prudce, mohl příběh v jeho případě dopadnout jinak.
MONTEK: otec Romea: Montek působí v příběhu jako starý muž, kterého také trápí svár mezi jeho a Kapuletovou rodinou. Zároveň je ale ochotný bránit čest své rodiny. Má velmi rád svého syna a trápí ho, když vidí, že je Romeo nešťastný.
PANÍ MONTEKOVÁ: matka Romea: Paní Monteková není v příběhu příliš výraznou postavou. I paní Monteková miluje svého syna a chce, aby byl šťastný.
ROMEO: Syn Monteka a hlavní hrdina: Romeo je mladý muž, který na začátku příběhu působí jako zoufalý mladík, který je nešťastně zamilován. V neopětované lásce se nějakou dobu utápí a má pocit, že již nikdy nikoho nebude milovat. Když se ale setká s Julií, je první láska lehce zapomenuta, takže Romeo působí mírně nestále. Jeho vztah s Julií postupuje ale velmi rychle. Romeo se nebojí vyznání svých citů. Romeo je ve městě známý jako hodný, mladý muž. Zároveň se ale mladý Montek snaží nezapojovat do sporů mezi rody. Když ale zemře jeden z jeho nejlepších přátel, pomstí se jeho vrahovi. Přestože pak svého činu lituje. Jeho lásku k Julii staví i nad svůj život.
BENVOLIO: Romeův bratranec a přítel: Benvolio v příběhu působí jako rozumný mladík, který ví, že fyzické řešení sporů nen
Většina známých citátů od Williama Shakespeara pochází z jeho knih, ať už se jedná o divadelní hru nebo báseň. Řada Shakespearových citátů je parafrázována a je stále považována za aktuální. Častým tématem vybraných citátů je láska. Citátů by ale mnoho být mnohem více, téměř z každého jeho díla se dá mnoho věcí citovat.
„Ach, ona teprv učí zářit svíce. Jak v uchu černochově náušnice žhne v tváře její spanilost, nad lidský pomysl i nad žádost. Jako když holubička k vranám sedne, tak jiných krása vedle její bledne... Že jsem kdy miloval? Ach ne, ó ne! Já lásku neznal do dnešního dne.“
„Anonym nikdy za nic nestojí, nechť sám své jméno považuje za nic.“
„A ty vaše malovánky taky dobře znám! Pánbůh vám dal jeden obličej a vy si děláte druhý. Vrtíte se a kroutíte, šepláte a zpotvořujete jména božích tvorů a z hříšné vypočítavosti ze sebe děláte putičky.“ (Hamlet)
„Ať smutnou výstrahou nám provždy je ten příběh Romea a Julie.“
„Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována...“
„Bláznovství obchází kolem světa jako slunce. Není místa, kde by nesvítilo.“
„Bohatý cit je chudý na slova, nemá se krášlit, sám je krásný dost...“
„Být či nebýt, to je, oč tu běží.“
„Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci.“
„Co když je láska plamenem, jenž vyšlehává z překvapení? Až shoří vše, co bylo v něm, zhasne a bude po plameni, jenž vyšlehával z překvapení a byl jen pouhým plamenem.“
„Co je člověk, když žije jenom proto, aby spal a jedl? Nic víc než zvíře, nic víc. Ten, kdo nám dal tak velkou schopnost myslet, nazírat věci minulé i příští, zajisté nechtěl, aby božský rozum v nás zahníval a tlel.“ (Hamlet)
„Co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně.“ (Romeoa Julie)
„Čas ubíhá různě - podle toho s kým.“
„Čisté srdce se snadno nepoleká.“
„Ďábel i Bibli cituje, když mu to přijde vhod.“
„Dobrá pověst je nicotná a velmi nesprávná představa, často se získá bez zásluhy a ztratí bez viny.“
„Dobré srdce ženy, než pěkná tvář upoutá mou lásku.“
„Dobré víno je dobrý přítel, když s ním dovedeme zacházet.“
„Dobře se oběsit - to vyloučí možnost špatně se oženit.“
„Falešná tvář musí skrýt, co falešné srdce v sobě skrývá.“
Tragédie Romeoa Julie je divadelní hrou, a proto je psána v jednotlivých promluvách. V závorkách, případně kurzívou (záleží na překladu) je zachyceno jednání herců. Jedná se o renesanční dílo, které je bez náboženských motivů. Dokonce se zde objevují i sexuální narážky, které mohou působit humorně. Tragédie Romeoa Julie je psána často nerýmovaným veršem složených z jambických stop. Hra Romeoa Julie je zcela v souladu se svým divadelním žánrem: tragédií. Přesto se v ní objevuje humor, jedná se převážně o slovní humor. Přestože se jedná o renesanční dílo, postava Julie působí mírně emancipovaně v tom, že si dovolí vzdorovat přání své rodiny a mít vlastní názor. Tato divadelní hra se zaměřuje na stále aktuální téma nenávisti mezi lidmi a jejím vlivem na život všech lidí v okolí. Neustálá aktuálnost příběhu je jistě jedním z důvodů, proč se tato Shakespearova tragédie čte i po tolika staletích.
Romeoa Juliepatřímezi nejznámější romanticképříběhy. Většina lidí tuto tragédii zná, přestože knihu nečetla. Tím se ale ochuzují právě o jedinečnost tohoto příběhu, která vynikne jen při soustředěném čtení. Přestože se jedná o divadelní hru starou několik staletí, nepředpokládá se, že by v nejbližší době upadla v zapomnění.
Přesné datum narození Williama Shakespeara není známé, jisté je jen, že pokřtěn byl 26. dubna roku 1564 ve Stratfordu nad Avonem. Jeho otec pracoval jako rukavičkář, současně byl také radním ve městě. Jeho matka byla dcerou velkostatkáře. Ve Stratfordu také vyrůstal. Když mu bylo osmnáct, oženil se s Anne Hathawayovou, s níž měl tři děti. Anne v době svatby bylo 26 let.
O jeho osobním životě není mnoho informací, různí autoři a badatelé mu přisuzují různé osudy.
Někdy v období mezi lety 1585 a 1592 se v Londýně stal celkem úspěšným hercem a spisovatelem. Také byl jedním z vlastníků herecké společnosti Lord Chamberlain´s Men.
Zhruba tři roky před svou smrtí se vrátil zpět do Stratfordu, kde pak zemřel dne 23. dubna 1616.
William Shakespeare se řadí mezi nejvýznamnější světové básníky a dramatiky, jehož díla byla přeložena do většiny hlavních jazyků.
Seznam významných děl:
Antonius a Kleopatra – divadelní hra: tragédie
Bouře – pohádková hra
Cardenio – nedochovaná pohádková hra, kterou napsal společně s autorem J. Fletcherem
Coriolanus – divadelní hra: tragédie
Cymbelín - pohádková hra
Dobrý konec vše napraví – divadelní hra: komedie
Dva šlechtici z Verony – divadelní hra: komedie
Dva vznešení příbuzní – pohádková hra, kterou napsal společně s autorem J. Fletcherem
Fénix a hrdlička – sbírka básní
Hamlet – divadelní hra: tragédie
Jak se vám líbí – divadelní hra: komedie
Jindřich IV. – historická hra
Jindřich V. – historická hra
Jindřich VI. – historická hra
Jindřich VIII. – historická hra, kterou napsal společně s autorem J. Fletcherem
Julius Caesar – divadelní hra: tragédie
Komedie plná omylů – divadelní hra: komedie
Král John – historická hra
Král Lear – divadelní hra: tragédie
Kupec benátský – divadelní hra: komedie
Macbeth – divadelní hra: tragédie
Marná lásky snaha – divadelní hra: komedie
Mnoho povyku pro nic – divadelní hra: komedie
Nářek milenčin – sbírka básní
Něco za něco – divadelní hra: komedie
Othello – divadelní hra: tragédie
Perikles – pohádková hra
Richard II. – historická hra
Richard III. – historická hra
Romeoa Julie – divadelní hra: tragédie
Sen noci svatojánské – divadelní hra: komedie
Sonety – sbírka básní
Timon Athénský – divadelní hra: tragédie
Titus Andronicus – divadelní hra: tragédie
Troilus a Kressida – divadelní hra: tragédie
Vášnivý poutník – sbírka básní
Večer tříkrálový – divadelní hra: komedie
Venuše a Adonis – sbírka básní
Veselé paničky windsorské – divadelní hra: komedie
Ať dnešní narozeniny jsou tou příležitostí správnou, aby sis radost udělala a problémům vale dala.
~
Ať je dnešek hustý, splní se seznam tlustý tvých nejtajnějších přání, jsi šťastná k nepoznání.
~
Ať je krásný svět a ty jsi jeho květ ze všech nejhezčí, k narozeninám vše nejlepší.
~
Ať jsi stále stejně hravá, nikdy nedojde ti šťáva, tvá radost je vždycky pravá a jen to dobré se ti stává. Nádherné narozeniny.
~
Ať každý ti závidí, co tvé oči uvidí, poznáš všechny divy světa a lidé říkají: Tohle je ta nejšťastnější žena pod sluncem, každý okamžik je pro ni sen.
~
Ať kvetou růže na Tvé tváři, ať štěstí z Tvých očí září, abys nepoznala v srdci chlad, to Ti chci k narozeninám přát.
~
Ať lásku nemusíš skrývat a můžeš se dopředu dívat, do růžové budoucnosti, kde užiješ si do sytosti svého vysněného prince, padne tvá strana mince. Skvělé a nezapomenutelné narozeniny.
~
Ať narozeninový den přinese ti sen, který sis nejvíc přála, a aby oslava za to stála, srdečně přeje XXX.
~
Ať narozeniny jsou sen, který změní každý tvůj den, a od teď jsi pořád šťastná, tvoje budoucnost je jasná.
~
Ať narozeniny kouzelnou moc mají a co jenom chceš, ti dají, ať spokojená jsi, jak to jenom jde, a velká pohádka tvůj život je.
~
Ať narozeniny se promění v nezastavitelné řádění, naprosto dokonale se vyblbneš a pořád šťastná, zdravá jseš.
~
Ať narozeniny se promění v účinnou zbraň proti trápení a od dnešního rána už nikdy nejsi sama.
~
Ať narozeniny ti vyjdou, všichni, které chceš, přijdou, šťastná jsi, zdravá a veselá, abys jen radosti v životě měla.
~
Ať narozeniny vše změní, v tvé duši smutku není, štěstím záříš celá, prostě to chybu nemá.
~
Ať sluníčko se na tebe usmívá, na dnešku není skvrnka jediná a nic nebrání, aby sis splnila všechno, o čem jsi kdy snila.
~
Ať šťastná jsi jak blecha, všechno špatné už tě nechá, ať zdravá jsi jak rybička a v ničem není chybička, ať lásku máš největší, přejeme ti to nejlepší k tvým dnešním narozeninám, velkou radost děláš nám.
~
Ať tak nádherný je svět, že nechceš vrátit zpět ani jednu z věcí, které jsi udělala, to a mnohem víc ráda bych ti popřála. Vše nejlepší k narozeninám.
~
Ať ta tvoje padesátka jak hvězdička září, vždyť jsi teprv na půl cesty, daleko je stáří.
~
Ať tvá růže kvete a rozhodně se plete, ten, kdo říká opačně, měj se prostě senzačně. Vše nejlepší k narozeninám.
~
Ať vítr ve vlasech vyzná se v tvých snech a bůh ho vyslyší, tvé srdce utiší.
~
Ať život ti dává, co jen chceš, mám tě ráda, ať šťastná jseš.
William Shakespeare je typickým autorem renesanční literatury. Jeho díla jsou světského rázu bez náboženských motivů, které byly pro předcházející období typické. Jeho dramata jsou psána veršem, který ale není vždy rýmovaný. Verše působí bez rytmu a měly by se přednášet s důrazem na druhé slabice. Shakespeare začínal jako většina autorů tradičním jazykem, postupně si ale utvořil vlastní styl, který je kompromisem mezi tradičním a volným stylem.
SHAKESPEAROVA DÍLA:
Antonius a Kleopatra – tragédie
Bouře - romance
Coriolanus – tragédie
Cymbelín - romance
Dobrý konec vše napraví - komedie
Dva šlechtici z Verony - komedie
Dva vznešení příbuzní – romance (autor i John Fletcher)
Fénix a hrdlička – báseň
Hamlet - tragédie
Jak se vám líbí - komedie
Jindřich IV. – historická hra
Jindřich V. – historická hra
Jindřich VI. – historická hra
Jindřich VIII. – historická hra (autor i John Fletcher)
Následující část obsahuje shrnutí knihy Babičky včetně obsahu a slouží jako podklad k rozboru díla, případně jako podklad pro referát na toto téma.
Kniha Babička vyšla ve čtyřech sešitech v létě roku 1855. Od té doby dosáhla přes tři sta českých vydání, byla přeložena do více než dvou desítek jazyků. Třikrát byla zfilmována, posloužila jako východisko k opernímu libretu, inspirovala smělé básnické parafráze.
Jedná se o nedějovou prózu. Všechno zamotané a napínavé v životě titulní postavy proběhlo už dříve, a dovídáme se o tom jen retrospektivách. Stará venkovanka přijela na osamělé Staré bělidlo, aby vypomohla v domácnosti své dceři, zaměstnané službou u zámeckého panstva. Brzy starosvětská žena převezme na starost chod domácnosti a řád v ní, těší se autoritě u sousedů. Na Starém bělidle zůstane až do své smrti. Tímto okamžikem a chválou, kterou babičce vzdává kněžna se „obrazy venkovského života“ končí.
Babička postupně navázala kontakty s okolím a získala přirozenou autoritu u dětí i u všech lidí, s nimiž se stýkala. Jenom pomatené Viktorce pomoci nemohla. Dokázala jen ovlivnit děti, aby se bezbranné nešťastnici nevysmívaly, aby její podivné jednání respektovaly. Od všech ostatních postav díla, které jsou hovorné, se Viktorka odlišuje tím, že nemluví. Jen několika gesty dává najevo vztah k situaci, k níž se nachomýtla. Není přitom epizodickou postavou.
O babiččině manželovi se dovídáme na vzdálených místech textu, jedná se o formu retrospektivy, jako vzpomínky na události, které proběhly a uzavřely se za hranicemi vlastního dění. Tato a další vzpomínková vypravování utvářejí cosi jako zadní plán díla, plný krutosti, bolestí a strastí.
Autorčina fikce se krajně vzdálila od látkových východisek. Rodina Panklové žila v nevzhledném přístavu ratibořického zámku, babička z hor tam pobývala jen několik roků.
Román Boženy Němcové Babička má jasné autobiografické prvky. Autorka zde vzpomíná na své dětství. Hlavní hrdinkou je zde babička, která se vydává ke své dceři a zeťovi, aby jim pomáhala v domácnosti a s výchovou jejich dětí. Autorka se zde ztotožňuje s postavou vnučky Barunky a zachycuje zde svůj zidealizovaný vztah k babičce. Babička působí jako spravedlivá, milá, vesnická žena, která má ráda to, čemu rozumí. Příliš nechápe různé novoty. Její dcerou je Tereza Prošková, která se svým manželem Janem Proškem přijíždí z Vídně. Tereza Prošková má svou rodinu ráda, zároveň je ale pro ni důležité společenské postavení. Jan Prošek si dokáže získat snadno sympatie babičky, přestože z počátku neumí mluvit česky. Důležitá jsou zde i vnoučata Barunka, Jan, Vilém a Adélka. V příběhu
Nejkrásnější dárek k Vánocům? ... přece Ty, broučku!
Štědrý večer už se blíží a mě stesk po Tobě u srdíčka tíží. Jeden dárek pod stromečkem bych si přála jen, a tím by se mi splnil můj nejkrásnější sen. I Ježíškovi už jsem dopis psala, že jen Tebe bych si přála.
Až začnou na Štědrý den padat sněhové vločky z nebe, vzpomeň si na nás a na to, že miluji jen Tebe. Zvedni hlavu směrem k nebi a každá vločka co Ti spadne na tvář je ode mě políbení.
Posílám Ti seznam všeho, co bych chtěl od Tebe letos k Vánocům: Tebe.
Až koledy budou hrát, pověsíme pod strop jmelí, políbím Tě a budu si přát, ať jsme spolu život celý.
Poslala jsem ti k Vánocům anděla, aby na tebe dával celý rok pozor, ale vrátil se mi, protože andělé se nemusí navzájem opatrovat.
Až Ježíšek u stromku zacinká, má bude na Tebe vzpomínka, že krásně jeden dar by mi postačil: objetí, polibek a Tvé náručí!
Jen jeden dárek k Vánocům bych chtěla, abych tě navždycky u sebe měla!
Budou Vánoce a to má být každý se svým blízkým. S tím koho miluje. A proto mám jediné přání na Vánoce. Abychom my dva byli spolu a nejen na ně ale také potom. Kráčet spolu cestou i necestou.
Miláčku, už se nemůžu dočkat, až si Tě rozbalím.
Jedno přání já prý můžu mít. Tak co by to tak mělo být? Pod stromeček já bych chtěla tebe, má studená postýlka mě samotnou zebe. Tak o mém přání teď už víš, je jen na tobě, co mi pod stromeček nadělíš!
Miláčku, jestliže si rozbalíš vánoční dárky ode mě, buď opatrný! Každý z nich sálá láskou a vášní, s nimiž jsem je vybírala, balila a ukládala pod stromek!
Ty jsi můj bílý sníh, který potřebuji o Vánocích, ty jsi můj led, který potřebuje mráz, ty jsi můj lyžař, který potřebuje sráz. Ty jsi mé vše.
Až rozsvítíš první svíčku na stromečku a rozsvítíš zářivou prskavku, v tu nejkrásnější chvíli v roce si vzpomeň na tu, která Ti přeje ty nejkrásnější VÁNOCE.
Ježíškovi do nebe poslal jsem dopis, tam mého dárečku je popis. I když už na Ježíška nevěřím, pořád běhám ke dveřím a čekám jenom na Tebe. A až mi Tě přivede, budu štěstím bez sebe.
Přeji Ti nádherné Vánoce a pod stromečkem všechno, co si budeš přát. Já mám velké přání, ale pod stromeček mi jej nikdo nemůže dát. Mé velké přání jsi totiž TY!!!
Když se lidé u stromečku schází, vždy mi něco schází, už vím! Jsi to ty a tvůj
Kniha začíná věnováním tohoto díla hraběnce Eleonoře z Kounic. Kniha také na začátku obsahuje vzpomínku Boženy Němcové na její vlastní babičku, kterou milovala.
1. Kapitola
Babička měla syna a dvě dcery. Nejstarší dcera se provdala ve Vídni. Do Vídně šla také druhá dcera. Jediný syn žil se přiženil do městského domu. Babička proto zůstala v pohorské vesnici blízko slezských hranic sama se starou Bětkou. Babička se ale nikdy necítila osamělá, protože ji lidé měli velmi rádi a brali ji jako rodinu. Jednou jí přišel dopis od nejstarší dcery, že její manžel bude pracovat u jedné kněžny na jejím panství v Čechách, že se stěhují na toto panství, které leží blízko babiččiny vesnice, a že by si moc přáli, aby babička šla bydlet k nim. Babička chvíli váhala, protože svou vesničku měla ráda, ale nakonec šla. Přijel pro ni kočí, naložil její truhlu, kolovrat i košík s kuřátky a koťaty, a vydali se na cestu. Mezitím Proškovi čekali, až babička přijede, nejvíce se těšily děti, které babičku nikdy předtím neviděly. Když babička přijela, byly děti velmi překvapené a nemohly se na ni vynadívat. Babička je podarovala dary, které jim přivezla. Babičce se velmi líbil její zeť, jen ji mrzelo, že nemluví česky, protože ona němčinu už zapomněla. Pan Prošek ale česky rozuměl, jen neuměl mluvit. Babička byla také velmi překvapená, že její dcera Terezka má takové panské způsoby. Babička se necítila v tomto panském prostředí úplně dobře. Terezka ji ale pomohla, když jí poprosila, aby za ní zastávala funkci hospodyně, když ona bude na zámku. Babička byla ráda, že jim může pomoci. Babička se v domácnosti ujala pečení chleba, protože to měla ráda a věděla, že služka chlebu nežehná. I děti měly rády, když babička pekla chleba, protože vždy dostaly nějakou dobrůtku. Babička je i učila, co dělat s drobečky, kterých je škoda. Celkově je babička učila úctě k jídlu. Babičce se v dceřině domácnosti velmi nelíbil moderní nábytek, nesedala si ani na pohovku, která ji přišla nepohodlná a bála se jí. Nejlépe se babička cítila ve své světničce, kde měla nábytek, který se jí líbil a byl jí pohodlný, také si zařídila, aby nemusela topit v pokoji fosforem, ale s dětmi si vyráběla sirky, které znala a nebála se jich. Vnoučatům také ukázala, co měla ve své krásně malované truhle. Velmi se jím líbil stříbrný tolar, který měla zavěšený na řetízku s granáty. Tolar dostala babička od císaře Josefa.
2. Kapitola
Babička každý den chodívala spát v deset hodin a v létě vstávala ve čtyři a v zimě si o hodinku přispala. Vždy když vstala, nejprve se pomodlila a políbila křížek, který měla na růženci. Pak se
