ROZBOR DÍLA SLAVNOSTI SNĚŽENEK

REFERÁT NA KNIHY

Rozbor díla Tajuplný ostrov od Julesa Vernea

Román Tajuplný ostrov vydal Verne v roce 1875. Tato kniha má rysy vědecko-fantastické literatury. Tato kniha je provázána s dalšími dvěma knihami (Děti kapitána Granta a Dvacet tisíc mil pod mořem). Při tvorbě tohoto příběhu autor projevil své znalosti nejen ze zeměpisu a přírodopisu, ale i z jiných předmětů, například z chemie a fyziky. Příběh Tajuplného ostrova začíná za americké války Severu proti jihu. Děj se odehrává především na opuštěném ostrově, který si trosečníci pojmenují jako Lincolnův ostrov. Mezi hlavní myšlenky tohoto díla patří určitě solidarita mezi lidmi, síla přátelství a snaha nevzdávat se a najít vždy něco dobrého na každé situaci. Hlavními hrdiny jsou dobří muži, kteří i ve válce stojí na „správné“ straně. Každá z postav má nějaký charakter a ten si drží po celou dobu příběhu.

Příběh Tajuplného ostrova začíná ve velmi dramatickém okamžiku, kdy se hlavní hrdinové obávali o svůj život. Jejich balón byl totiž poničen a jim hrozilo, že se zřítí do moře. Vše, co šlo, vyhazovali z balónu, aby si zajistili alespoň pár metrů výšky k dobru. Nakonec se jim podařilo přistát na břehu. Tam ale zjistili, že jeden z nich chybí.

Až po tomto dramatickém úvodu se děj vrací k předcházejícím událostem a představuje hlavní hrdiny. Putování hlavních hrdinů začalo v pevnosti Richmond, kterou za války Severu proti jihu obléhalo vojsko generála Granta. V pevnosti byli uvězněni: inženýr Cyrus Smith s jeho sluhou černochem Nabem a novinářem Gedeonem Spilettem. Tam se také setkali s námořníkem Pencroffem, který tam byl se svým mladým přítelem Harbertem.

Pencroff vymyslel plán útěku z pevnosti. Smith i Spilett s plánem souhlasili, protože se chtěli dostat zpět do války a bojovat opět proti jihu. K útěku využili balón, který se v pevnosti nacházel. Balón je ale zanesl nad Tichý oceán, kde také ztroskotali. Po ztroskotání si hrdinové uvědomili, že chybí jeden z nich, a to inženýr Smith s jeho psem Topem. Snažili se ho najít, ale marně. Nejhůře jeho ztrátu nesl černoch Nab, který bez něj nechtěl žít. Zbytek posádky se vydal na vedlejší větší ostrov, na němž chtěli žít. Našli si tam vhodný úkryt, který nazvali Komín. Také zjistili, že na ostrově je sladká voda i les, takže jim chyběl již jen oheň. Mezitím, co Pencroff s Harbertem chystali úkryt, tak se Spilett s Nabem pokoušeli najít Smitha. Oba se ale vrátili bez úspěchu. Spilett v kapse objevil zapomenutou sirku, a tak se trosečníkům podařilo rozdělat oheň. Nab se nevzdal naděje, že inženýra Smitha objeví, hledal ho i sám. Jednou večer

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jules Verne

Příběh

Ve svém příspěvku PODMĚT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milada Davidová.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Podmět

Slavnosti sněženek

Rozbor díla:

Slavnosti sněženek představují nádherný obraz úsměvného života obyvatel chatové osady Kersko nedaleko Prahy (kde žil i sám Hrabal a při psaní se inspiroval skutečnými postavami). Slavnosti sněženek jsou plné laskavého humoru a zvláštního pokojného smutku.

Místo a doba děje:

Chatová oblast Kersko, 70. léta

Hlavní postavy:

Celou knihou provází sám autor.

• Paní Beníková – krásná elegantní dáma jdoucí pro nákup
• Pan Metek – šťastný, vyrovnaný, se zálibou kupovat výhodné věci
• Pan Karel – milovník dobrého jídla, salámů
• Pan Franc – uháněný dcerou a ženou, láska k jabloním
• Leli – skupuje zbytečnosti
• Pan Lontek
• Lothar a Pavel – kamarádi na vozíčku
• Pan Janeček – střelec divokého prasete

Jazykové prostředky:

Hovorový jazyk prostých lidí, dlouhá souvětí.

Obsah:

Nedaleko Prahy se v chatové oblasti Kersko setkávají stálí obyvatelé s majiteli chat, kteří se sem sjíždějí na víkendy. Společně vytvářejí svéráznou komunitu, která svými velkými i malými kamínky skládá mozaiku epizod.

Poklidné žití v tomto lesním světě naruší divoké prase, které místní myslivci nahánějí až do sousedního revíru, kde se jim ho podaří skolit v místní škole přímo při vyučovaní ve třídě před tabulí, a tak začne spor mezi dvěma mysliveckými spolky o právo na trofej. I když se nakonec dohodnou a uspořádají společnou hostinu v místní restauraci Hájenka, rivalita je mocná a každou chvíli se dostávají do bizarních konfliktů. Kniha je proložená mikropříběhy všech postav, které mají v sobě nesmírné kouzlo a nostalgii. Pan Leli je posedlý seskupováním všelijakého haraburdí, protože mu je líto nekoupit věc, když je tak levná. Při svých obchodech dokonce vydraží družku, kterou dostane výměnou za obraz Krajinka v zimním hávu. Pan Franc žije v Kersku s despotickou manželkou a dcerou a snaží se unikat z dosahu jejich řevu tak často, jak se jen dá. V mozaice příběhů se pojí poetično s realistickým pohledem, nadsázka a humor, události veselé, vážné i smutné, prožívané celou řadou více či méně kuriózních postav a postaviček. Najdeme zde pana France, mlčky trpícího pod jhem svých výřečných a dobrosrdečných ženských, dobráckého smolaře Leliho, svérázného policistu Vyhnálka, podivína Limana, vozícího kozy na pastvu luxusním americkým vozem, nebo akademického malíře Junka, pyšného na své ilustrace pro slabikář, a plno dalších postav.

Tato kniha byla zfilmována režisérem Jiřím Menzelem v roce 1984 podle scénáře, který zpracoval společně se samotným Bohumilem Hrabalem. V hlavních rolích se objevili herci jako Rudolf Hrušínský st., Jaromír Hanzlík, Josef Somr, Petr Č

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Bohumil Hrabal

FAQ – Často kladené otázky

Proč je Bohumil Hrabal považován za významného autora?

Protože zásadně ovlivnil podobu české prózy a přinesl originální vypravěčský styl.

Co znamená pojem pábitel?

Pábitel je člověk, který s vášní vypráví, fantazíruje a nachází radost v drobnostech.

Je Slavnosti sněženek román?

Ne, jedná se spíše o soubor epizod a mikropříběhů.

Jaký je hlavní motiv Slavností sněženek?

Soužití lidí v malé komunitě a jejich každodenní radosti i spory.

Proč Hrabal používá tak dlouhá souvětí?

Napodobuje přirozený proud řeči a spontánní vyprávění.

Je v Hrabalových dílech humor?

Ano, humor je klíčovým prvkem, často propojeným s melancholií.

Jsou Slavnosti sněženek autobiografické?

Ano, autor čerpal ze svého života v Kersku.

Proč jsou Hrabalova díla často zfilmována?

Díky silným postavám, autentickému prostředí a výrazné atmosféře.

Zdroj: článek Bohumil Hrabal

Díla

V jeho díle je patrný odraz autobiografičnosti – hojně čerpal z autentických životních zkušeností, které s nevšední uměleckou zručností a fantazií transformoval do svébytné grotesknosti, nadsázky a komična, někdy poznamenaných i skepsí a černým humorem. Vytvořil literární díla triviální i vysoce kultivovaná, v nichž se nevyhýbal ani slangu a poetismům. V pozdních prózách se projevují i silné melancholické tóny (nikoliv však depresivní). Jeho dílo je velmi populární i v zahraničí – bylo přeloženo do více než 28 jazyků.

• Hovory lidí, 1956 – dvě povídky, které vyšly jako příloha časopisu Zprávy Spolku českých bibliofilů
• Skřivánek na niti, 1959 – připraveno k vydání, které se neuskutečnilo
• Perlička na dně, 1963 – sbírka povídek
• Pábitelé, 1964 – sbírka povídek; pábiteli Hrabal nazýval osobité vypravěče, kteří se navenek zdají obhroublí, ale milují život zvláštním způsobem – v jejich vyprávění (která Hrabal nazýval pábení) jsou prvky poetismu i surrealismu; sám Hrabal byl svého druhu pábitel
• Taneční hodiny pro starší a pokročilé, 1964 – novela skládající se z jedné věty, literární experiment; v Česku dosáhla nákladu kolem půl milionu výtisků
• Ostře sledované vlaky, 1965 – novela s tématem okupace, zfilmována – film Ostře sledované vlaky (1966) byl oceněn Oscarem v roce 1968
• Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, 1965 – v roce 1969 zfilmováno Jiřím Menzelem jako Skřivánci na niti, film však okamžitě putoval „do trezoru“
• Kopretina, 1965
• Automat Svět, 1966 – výbor z již dříve vydaných povídek
• Bohumil Hrabal uvádí..., 1967 – antologie jeho oblíbených autorů
• Toto město je ve společné péči obyvatel, 1967 – textová koláž k fotografiím, někdy též pod názvem Toto město je ve společné péči nájemníků
• Morytáty a legendy, 1968
• Domácí úkoly, 1970
• Poupata, 1970 – básně a povídky, náklad byl zničen již ve skladech
• Městečko u vody – vzpomínková trilogie:
• Postřižiny, 1976 – próza
• Krasosmutnění, 1979 – povídky
• Harlekýnovy milióny, 1981 – próza
• Slavnosti sněženek, 1978 – povídky
• Městečko, kde se zastavil čas, 1978 – vzpomínková próza
• Každý den zázrak, 1979 – povídky
• Něžný barbar, 1981 (v Čechách až 1991)
• Kluby poezie, 1981
• Obsluhoval jsem anglického krále, 1971 (1980 vydáno v cizině, 1982 v Jazzové sekci, oficiálně až 1989) – zfilmováno roku 2006
• Domácí úkoly z pilnosti, 1982
• Listování ve stínech grafických listů, 1983
• Domácí úkoly z poetiky, 1984
• Hovory lidí, 1984 – povídky
• Život bez smokingu, 1986 – povídky
• Vita nuova, 1986 

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Bohumil Hrabal

Slavnosti sněženek – rozšířený rozbor díla

Dílo Slavnosti sněženek patří k nejtypičtějším Hrabalovým prózám a velmi dobře ilustruje jeho poetiku. Text není vystavěn jako klasický román s jednou dějovou linií, ale jako mozaika epizod a drobných příběhů.

Hlavní myšlenka a poselství

Ústředním tématem je střet malých lidských radostí a malicherných sporů s hlubšími hodnotami života. Hrabal s laskavým humorem ukazuje, že i banální konflikty mohou být pro své aktéry zásadní, zatímco svět kolem plyne dál.

Symbolika a motivy

Sněženky zde nejsou jen květinami, ale symbolem křehké krásy, pomíjivosti a nového začátku. Motiv lesa, hospody a společných hostin vytváří obraz komunity, která je soudržná i rozhádaná zároveň.

Jazyk a vypravěč

Typický je hovorový jazyk prostých lidí, dlouhá souvětí a vypravěčský styl, který působí dojmem spontánního vyprávění. Vypravěč často splývá s autorem, čímž vzniká dojem autentického svědectví.

Zdroj: článek Bohumil Hrabal

Význam Slavností sněženek v Hrabalově díle

Slavnosti sněženek představují jakýsi souhrn Hrabalova pohledu na svět. Nejde o dramatický příběh, ale o oslavu obyčejnosti, lidských slabostí a schopnosti smát se sám sobě.

Právě proto je toto dílo často využíváno ve školních rozborech – umožňuje pochopit Hrabalův styl v koncentrované podobě.

Zdroj: článek Bohumil Hrabal

Rozbor díla Babička

Následující část obsahuje shrnutí knihy Babičky včetně obsahu a slouží jako podklad k rozboru díla, případně jako podklad pro referát na toto téma.

Kniha Babička vyšla ve čtyřech sešitech v létě roku 1855. Od té doby dosáhla přes tři sta českých vydání, byla přeložena do více než dvou desítek jazyků. Třikrát byla zfilmována, posloužila jako východisko k opernímu libretu, inspirovala smělé básnické parafráze.

Jedná se o nedějovou prózu. Všechno zamotané a napínavé v životě titulní postavy proběhlo už dříve, a dovídáme se o tom jen retrospektivách. Stará venkovanka přijela na osamělé Staré bělidlo, aby vypomohla v domácnosti své dceři, zaměstnané službou u zámeckého panstva. Brzy starosvětská žena převezme na starost chod domácnosti a řád v ní, těší se autoritě u sousedů. Na Starém bělidle zůstane až do své smrti. Tímto okamžikem a chválou, kterou babičce vzdává kněžna se „obrazy venkovského života“ končí.

Babička postupně navázala kontakty s okolím a získala přirozenou autoritu u dětí i u všech lidí, s nimiž se stýkala. Jenom pomatené Viktorce pomoci nemohla. Dokázala jen ovlivnit děti, aby se bezbranné nešťastnici nevysmívaly, aby její podivné jednání respektovaly. Od všech ostatních postav díla, které jsou hovorné, se Viktorka odlišuje tím, že nemluví. Jen několika gesty dává najevo vztah k situaci, k níž se nachomýtla. Není přitom epizodickou postavou.

O babiččině manželovi se dovídáme na vzdálených místech textu, jedná se o formu retrospektivy, jako vzpomínky na události, které proběhly a uzavřely se za hranicemi vlastního dění. Tato a další vzpomínková vypravování utvářejí cosi jako zadní plán díla, plný krutosti, bolestí a strastí.

Autorčina fikce se krajně vzdálila od látkových východisek. Rodina Panklové žila v nevzhledném přístavu ratibořického zámku, babička z hor tam pobývala jen několik roků.

Román Boženy Němcové Babička má jasné autobiografické prvky. Autorka zde vzpomíná na své dětství. Hlavní hrdinkou je zde babička, která se vydává ke své dceři a zeťovi, aby jim pomáhala v domácnosti a s výchovou jejich dětí. Autorka se zde ztotožňuje s postavou vnučky Barunky a zachycuje zde svůj zidealizovaný vztah k babičce. Babička působí jako spravedlivá, milá, vesnická žena, která má ráda to, čemu rozumí. Příliš nechápe různé novoty. Její dcerou je Tereza Prošková, která se svým manželem Janem Proškem přijíždí z Vídně. Tereza Prošková má svou rodinu ráda, zároveň je ale pro ni důležité společenské postavení. Jan Prošek si dokáže získat snadno sympatie babičky, přestože z počátku neumí mluvit česky. Důležitá jsou zde i vnoučata Barunka, Jan, Vilém a Adélka. V příběhu

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Božena Němcová (Barbora Novotná)

Obsah díla

Kniha začíná věnováním tohoto díla hraběnce Eleonoře z Kounic. Kniha také na začátku obsahuje vzpomínku Boženy Němcové na její vlastní babičku, kterou milovala.

1. Kapitola

Babička měla syna a dvě dcery. Nejstarší dcera se provdala ve Vídni. Do Vídně šla také druhá dcera. Jediný syn žil se přiženil do městského domu. Babička proto zůstala v pohorské vesnici blízko slezských hranic sama se starou Bětkou. Babička se ale nikdy necítila osamělá, protože ji lidé měli velmi rádi a brali ji jako rodinu. Jednou jí přišel dopis od nejstarší dcery, že její manžel bude pracovat u jedné kněžny na jejím panství v Čechách, že se stěhují na toto panství, které leží blízko babiččiny vesnice, a že by si moc přáli, aby babička šla bydlet k nim. Babička chvíli váhala, protože svou vesničku měla ráda, ale nakonec šla. Přijel pro ni kočí, naložil její truhlu, kolovrat i košík s kuřátky a koťaty, a vydali se na cestu. Mezitím Proškovi čekali, až babička přijede, nejvíce se těšily děti, které babičku nikdy předtím neviděly. Když babička přijela, byly děti velmi překvapené a nemohly se na ni vynadívat. Babička je podarovala dary, které jim přivezla. Babičce se velmi líbil její zeť, jen ji mrzelo, že nemluví česky, protože ona němčinu už zapomněla. Pan Prošek ale česky rozuměl, jen neuměl mluvit. Babička byla také velmi překvapená, že její dcera Terezka má takové panské způsoby. Babička se necítila v tomto panském prostředí úplně dobře. Terezka ji ale pomohla, když jí poprosila, aby za ní zastávala funkci hospodyně, když ona bude na zámku. Babička byla ráda, že jim může pomoci. Babička se v domácnosti ujala pečení chleba, protože to měla ráda a věděla, že služka chlebu nežehná. I děti měly rády, když babička pekla chleba, protože vždy dostaly nějakou dobrůtku. Babička je i učila, co dělat s drobečky, kterých je škoda. Celkově je babička učila úctě k jídlu. Babičce se v dceřině domácnosti velmi nelíbil moderní nábytek, nesedala si ani na pohovku, která ji přišla nepohodlná a bála se jí. Nejlépe se babička cítila ve své světničce, kde měla nábytek, který se jí líbil a byl jí pohodlný, také si zařídila, aby nemusela topit v pokoji fosforem, ale s dětmi si vyráběla sirky, které znala a nebála se jich. Vnoučatům také ukázala, co měla ve své krásně malované truhle. Velmi se jím líbil stříbrný tolar, který měla zavěšený na řetízku s granáty. Tolar dostala babička od císaře Josefa.

2. Kapitola

Babička každý den chodívala spát v deset hodin a v létě vstávala ve čtyři a v zimě si o hodinku přispala. Vždy když vstala, nejprve se pomodlila a políbila křížek, který měla na růženci. Pak se 

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Babička – kompletní rozbor díla pro čtenářský deník: postavy, obsah,

Spoluvláda s Josefem II.

Dne 18. srpna 1765 zemřel František Štěpán na srdeční infarkt. Ztráta milovaného manžela byla pro Marii Terezii hroznou ranou. Po jeho smrti chodila Marie Terezie až do své smrti oděná jen v černém a své šperky a ostatní oblečení rozdala svým dcerám. Ostatky manžela nechala pohřbít v rodinné kapucínské kryptě, kde hodlala také jednou spočinout po jeho boku. Peníze, které po sobě František Štěpán zanechal (asi 18 milionů zlatých), použila Marie Terezie k umoření státního dluhu (asi 12 milionů), zbytek peněz nechala pro své děti.

Marie Terezie se po smrti manžela prezentovala jako zlomená vdova, která se rozhodla o státní záležitosti podělit se synem formou spoluvlády, v dokumentu ale z roku 1765 jasně stanovila, že se odmítá vzdát panování. V podstatě si tedy přála, aby starosti řešil Josef, ale moc aby zůstala v jejích rukou. To bylo ale pro mladého císaře nepřípustné, obzvlášť proto že každý měl jinou představu o vládě. Marie Terezie byla oproti Josefovi více citově založená, ovlivněná vírou, Josef naopak chladně kalkuloval a vše podřizoval prospěšnosti zemi bez ohledu, jestli to není v rozporu s právem. Josefovi se navíc zalíbily osvícenské myšlenky, které jeho matka považovala za opium a jed pro srdce a mysl zbožných poddaných.

První krize v jejich společné vládě nastala v okamžiku, kdy se Josef rozhodl začít šetřit, a proto spojil svůj dvůr s matčiným, zrušil tak řadu úřednických míst, omezil náklady na lov, dokonce snížil i počet koní v císařských maštalích, zrušil i dvorské slavnosti. Matka mu pak vyčítala, že to dělá jen proto, že nemá rad slavnosti, společnost, lov ani tanec. Marie Terezie se snažila jeho šetření zmírnit bez toho, aby jeho nařízení zrušila.

Marie Terezie nesouhlasila ani s Josefovými cestami po říši, nechápala, proč by se měl snažit o propagaci své osoby, nebo proč by měl poznávat svou říši. Josef se i přesto na cestu vydal, cestoval inkognito a nebál se přespávat v hostincích a jíst obyčejná jídla jako lid v jeho říši. Z cest po říši se Josef vracel zděšený tím, co je v jeho státě možné.

Výsledkem jeho cest bylo rozhodnutí centralizace a sjednocení správy celé monarchie, hospodářské reformy, modernizace armády. Rozhodl se, že významná místa, by neměli zastávat lidi, jen proto že mají "správný původ", ale nemají patřičné vzdělání, nikdo by podle něj neměl těžit jen z titulu.

Matka se synem se nikdy nemohli shodnout v otázkách víry. Marie Terezie vychovávaná v přísné katolické víře, vždy věřila, že vládne z Boží milosti. Josef II. na rozdíl od ní věřil, že své právo vládnout nedostal od boha ale od svých poddaných, v

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Marie Terezie - referát a prezentace

Marie Antoinetta a Ludvík XVI. (sňatek s francouzským dauphinem)

Samotnému sňatku podle dobových zvyků předcházelo i oficiální namlouvání, na které francouzský král poslal do Vídně přes sto osob. Ani Marie Terezie se nenechala zahanbit a obstarala Marii Antonii výbavu za 400 000 dukátů, což bylo pro rakouskou po válkách zchudlou pokladnu mnoho. Před cestou došlo ve Vídni v augustiánském kostele dne 19. dubna ke královské svatbě v zastoupení. Následovaly oslavy, plesy a samozřejmě rozloučení s matkou, s níž se pak mladá arcivévodkyně již nikdy nesetkala. Na hranicích obou zemí pak došlo ke slavnostnímu předání arcivévodkyně, jak velela tehdejší tradice. Antonie se musela svléci v domě vybudovaném speciálně k této příležitosti a vzdát se všeho rakouského, musela tak opustit i svého milovaného psíka Mopse. Z domu pak vycházela již ve francouzském oblečení.

Svatba půvabné rakouské arcivévodkyně s nepříliš hezkým Ludvíkem se uskutečnila dne 16. května roku1770. V době svatby bylo Antonii čtrnáct let, Ludvík byl jen o rok starší než ona. Svatba proběhla ve Versailles, Antonie přijela do paláce v deset hodin do poledne, po poledni se setkala s Ludvíkem v královském kabinetu, kde na ni čekal oblečený ve zlatě a diamantech. Společně ruku v ruce se vydali do kaple následováni králem a pokrevními knížaty. Poklekli u oltáře a arcibiskup začal slavnostní ceremonii, které přihlížel nejen král ale i celá královská rodina. Během obřadu nasadil Ludvík novomanželce krásný prsten. Došlo také k podpisu potřebných dokumentů. Po svatbě je také čekala recepce velvyslanců a slavnost v Zrcadlovém sále, který byl pro tuto příležitost zvlášť vyzdoben. Svatební hostiny se zúčastnilo asi 6 000 významných hostů. Den byl zakončen luxusními hody v novém domě Královské opery. Na novomanželku svatební den velmi zapůsobil, nebyla schopna pořádně jíst, na rozdíl od svého manžela, který s jídlem nešetřil, ani když ho jeho děd upozornil, že by se neměl před svatební nocí přejídat. Ludvík reagoval svým osobitým způsobem, odpověděl, že se mu lépe spí po dobré večeři. Jeho reakce svědčila o tom, že mladý dauphin ani netušil, co ho má o svatební noci čekat. Novomanžele mělo také čekat překvapení v podobě ohňostroje, ale tomu zabránila bouře. Po ukončení slavností následovala ještě tradiční ceremonie uvádění novomanželů do lože. Před jejich ulehnutím arcibiskup loži požehnal, král pak předal Ludvíkovi noční košili a vévodkyně z Chartres pak pomohla do noční košile i jeho novomanželce. Novomanželský pár se společně usadil do postele, aby bylo jasné, že spolu budou sdílet lože. Pa

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Marie Antoinetta

Díla

William Shakespeare je typickým autorem renesanční literatury. Jeho díla jsou světského rázu bez náboženských motivů, které byly pro předcházející období typické. Jeho dramata jsou psána veršem, který ale není vždy rýmovaný. Verše působí bez rytmu a měly by se přednášet s důrazem na druhé slabice. Shakespeare začínal jako většina autorů tradičním jazykem, postupně si ale utvořil vlastní styl, který je kompromisem mezi tradičním a volným stylem.

SHAKESPEAROVA DÍLA:

• Antonius a Kleopatra – tragédie
• Bouře - romance
• Coriolanus – tragédie
• Cymbelín - romance
• Dobrý konec vše napraví - komedie
• Dva šlechtici z Verony - komedie
• Dva vznešení příbuzní – romance (autor i John Fletcher)
• Fénix a hrdlička – báseň
• Hamlet - tragédie
• Jak se vám líbí - komedie
• Jindřich IV. – historická hra
• Jindřich V. – historická hra
• Jindřich VI. – historická hra
• Jindřich VIII. – historická hra (autor i John Fletcher)
• Julius Caesar - tragédie
• Komedie omylů - komedie
• Král Jan – historická hra
• Král Lear - tragédie
• Kupec benátský - komedie
• Macbeth - tragédie
• Marná lásky snaha - komedie
• Mnoho povyku pro nic – komedie
• Nářek milenčin - báseň
• Něco za něco - komedie
• Othello - tragédie
• Perikles - romance
• Richard II. – historická hra
• Richard III. – historická hra
• Romeo a Julie – tragédie
• Shakespearovy Sonety - básně
• Sen noci svatojánské - komedie
• Timon Athénský - tragédie
• Titus Andronicus - tragédie
• Troilus a Cressida - tragédie
• Vášnivý poutník - báseň
• Večer tříkrálový - komedie
• Venuše a Adonis - báseň
• Veselé paničky windsorské – komedie
• Zimní pohádka – romance
• Zkrocení zlé ženy - komedie
• Znásilnění Lukrecie - báseň

Zdroj: článek William Shakespeare

FAQ – Časté otázky

Kým byl William Shakespeare?

Byl anglický dramatik, básník a herec, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších autorů světové literatury.

Jaká díla jsou od Shakespeara nejznámější?

Mezi nejznámější patří Romeo a Julie, Hamlet, Macbeth, Othello a Král Lear.

Do jakého literárního období Shakespeare patří?

Řadí se k renesanční literatuře.

Psával Shakespeare pouze divadelní hry?

Ne, byl také básníkem a autorem sonetů.

Proč jsou jeho díla stále aktuální?

Řeší univerzální lidská témata, která se nemění s dobou.

Je Shakespeare vhodný pro školní výuku?

Ano, jeho díla jsou běžnou součástí výuky literatury.

Existují moderní adaptace Shakespearových her?

Ano, vznikají filmy, seriály i moderní divadelní zpracování.

Ovlivnil Shakespeare jazyk?

Ano, výrazně přispěl k rozvoji anglického jazyka a literárního stylu.

Zdroj: článek William Shakespeare

Podstatná jména začínají na písmeno "K"

Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno "K". Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například kouření, koupání). V tabulce jsou uvedená nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména začínající na písmeno k

Díla

• Babička – román
• Barunka – krátká próza
• Cesta z pouti – krátká próza
• Čertík – krátká próza
• Čtyry doby – krátká próza
• Devět křížů – krátká próza
• Divá Bára – krátká próza
• Dlouhá noc – krátká próza
• Dobrý člověk – krátká próza
• Domácí nemoc – krátká próza
• Dopisy z Lázní Františkových – krátká próza
• Hospodyně na slovíčko – krátká próza
• Chudí lidé – krátká próza
• Chyže pod horami – krátká próza
• Karla – krátká próza
• Kraje a lesy na Slovensku - cestopis
• Moje vlast – poezie
• Obrázek vesnický – krátká próza
• Obrazy ze života slovenského – cestopis
• Obrazy z okolí Domažlického – publicistický žánr
• O prostonárodním léčení na Domažlicku – publicistický žánr
• Pan učitel – krátká próza
• Pohorská vesnice - román
• Pomněnka šlechetné duše – krátká próza
• Rozárka – krátká próza
• Selská politika – krátká próza
• Selská svatba v okolí Domažlic – publicistický žánr
• Sestry – krátká próza
• Silný Ctibor – krátká próza
• Slavné ráno – poezie
• V zámku a v podzámčí – román
• Vzpomínky z cesty po Uhrách - cestopis
• Z Uher - cestopis
• Ženám českým – poezie

Božena Němcová také napsala a sesbírala řadu pohádek, které vycházely a vycházejí dodnes. Konkrétní pohádkové knihy zde nejsou uvedeny.

Zdroj: článek Babička – kompletní rozbor díla pro čtenářský deník: postavy, obsah,

Literární znaky díla

Božena Němcová napsala Babičku 19. Století, takže proto působí jazyk této knihy velmi zastarale. Často se zde objevují výrazy, které mohou u mladých lidí vyvolat úsměv na tváři, protože si je pojí s různými jinými významy. Vše je ale způsobeno historismy.

Příběh Babičky působí mile, není zde žádný nečekaný zvrat, žádná drastická zápletka. Jedná se o vyprávění o v podstatě idylickém životě babičky v domě její dcery.

V příběhu se objevují různě dlouhé pasáže s popisy předmětů, které mají Proškovi a další rodiny v domácnosti, nebo kněžna na zámku. Také zde nechybí líčení krajiny, které jen dokresluje idylku babiččina života.

Hlavní příběh o babičce je někdy přerušen různými příběhy, které babička (případně jiná postava) vypráví.

Zdroj: článek Babička – kompletní rozbor díla pro čtenářský deník: postavy, obsah,

FAQ – Často kladené otázky

Kdo je hlavní literární postavou knihy Babička?

Hlavní postavou je babička, která představuje morální vzor a středobod celého vyprávění.

Jaký je hlavní smysl knihy Babička?

Kniha zdůrazňuje lidskost, morálku a význam tradičních hodnot v každodenním životě.

Proč je postava babičky idealizovaná?

Idealizace slouží k vyjádření autorčina obdivu k těmto hodnotám a k vytvoření vzoru pro čtenáře.

Jaký význam má příběh Viktorky?

Příběh Viktorky ukazuje tragickou stránku lidského osudu a kontrastuje s idylickým životem na Starém bělidle.

Jaké jsou nejdůležitější motivy díla?

Mezi hlavní motivy patří rodina, tradice, příroda, víra a mezilidské vztahy.

Jaký je styl vyprávění knihy?

Styl je klidný, popisný a vyznačuje se bohatým jazykem plným historismů.

Jsou v knize i autobiografické prvky?

Ano, postava Barunky i prostředí Ratibořic vycházejí ze vzpomínek Boženy Němcové.

Proč je kniha často probírána ve škole?

Dílo je součástí českého literárního kánonu a nabízí mnoho témat k rozboru.

Jaký přínos má kniha pro dnešního čtenáře?

Připomíná hodnoty, které jsou aktuální i v moderní společnosti.

Zdroj: článek Babička – kompletní rozbor díla pro čtenářský deník: postavy, obsah,