ROZDÍL MEZI VEDLEJŠÍ VĚTOU PODMĚTNOU A PŘÍSUDKOVOU
Prázdniny jsou plné zážitků, dobrodružství i obyčejných drobností, které se později mění v krásné vzpomínky. Právě proto je vypravování o prázdninách jedním z nejoblíbenějších slohových útvarů ve škole – dává prostor fantazii, osobním prožitkům i vyjádření emocí.
Tento doplňující materiál pomůže žákům lépe pochopit, jak vypravování strukturovat, jak rozvíjet děj a jak proměnit prázdninové zážitky v čtivý a přehledný text, který bude dávat smysl od začátku až do konce.
ŘEŠENÍ některých úloh
1. Co je pro správné a přehledné sepsání vyprávění nezbytné?
1.
c
e
s
t
O
v
á
n
í
2.
c
y
k
l
i
S
t
i
k
a
3.
s
t
a
N
o
v
á
n
í
4.
O
p
a
l
o
v
á
n
í
5.
p
l
a
V
á
n
í
6.
r
y
b
A
ř
e
n
í
1. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: vlak, auto, trasa, poznávání
2. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: helma, jízda, kolo
3. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: táborák, celta, spacák
Ve svém příspěvku NEJEN, NEBO NE JEN? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alexandr.
Zřetelně je správné "nejen" (výhradně ve spojení "nejen, ale i"), je to zjevně spřežka, ale nikde mezi spřežkami to uváděno není. Objevil jsem, že je to uvedeno mezi spojkami souřadicími. Proč ale ne také mezi spřežkami, když zjevně vzniklo spřažením slov "ne" a "jen"? Takže - je to spřežka, nebo ne?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V podstatě každá situace, do které se člověk v životě dostane, může být sarkasticky okomentována. Sarkastické hlášky se běžně objevují ve školním prostředí i v zaměstnání. Mnozí lidé se se sarkasmem ale často potkávají i v místě, kam rozhodně tento jazykový prostředek nepatří. Tím místem je jejich domov, protože tam by se měl člověk cítit dobře a sarkasmus příjemnou atmosféru nenavazuje.
Mezi situace ve škole, v nichž se může objevit sarkastická poznámka, patří i okamžik, kdy se žák chystá od spolužáka opsat domácí úkol a uvědomí si, že minule měl tento spolužák úkol úplně špatně a okomentuje to například větou: "doufám, že jsi úkol napsal stejně dobře jako minule."
V zaměstnání se tento jazykový prostředek může objevit v situaci, kdy šéf zkritizuje svou podřízenou a kolegové na tuto situaci reagují například větou: "že by tě čekaly prémie?"
I doma se může sarkasmus čas od času objevit, jak ve vztahu mezi manžely, sourozenci, ale i ve vztahu rodičů s dětmi. Například když dítě něco provede a rodič zareaguje větou: "to se ti zas něco povedlo."
- citáty
Jsou spisovatelé, kteří jsou známí svými sarkastickými citáty. K sarkasmu se velmi rád uchyloval spisovatel Oscar Wilde, z českých spisovatelů třeba Viktor Dyk.
- současné hlášky
V současnosti se sarkastické hlášky často objevují v nejrůznějších seriálech a sitcomech. Svými sarkastickými hláškami se proslavila hlavní postava ze seriálu Dr. House. Ukázkou jeho sarkasmu je například: "Není to tak zlé, ale pokud to nezačneme léčit, budete o víkendu mrtvá."
Pro hlavní postavy ze sitcomu 2 socky je sarkasmus také typický:
Caroline:To bolí. Co otce zavřeli, přišla jsem tak o 300 přátel. Max:No, tvůj táta si nejspíš najde mnoho nových přátel v base, takže se to vyrovná.
Sarkasmus je neodmyslitelně spjatý i s postavou Chandlera Binga ze seriálu Přátelé:
Phoebe:Na mým účtu se objevilo 500 dolarů navíc.
Chandler:Fuj, dneska se dějou hrozný svinstva.
Hlášky z těchto a dalších seriálů se často používají i v běžném životě.
- vtipy
Mezi sarkastické vtipy patří všechny, které svou podstatou někoho uráží, které se proti někomu vymezují, tedy například vtipy o blondýnkách, policistech.
Příklad vtipu o blondýnkách: Víš, jak zaměstnáš blondýnku na celý den? Napíšeš na obě strany papíru Otoč.
Příklad vtipu o policistech: Lezou dva policajti přes plot a ten jeden povídá: "Udělej mi kozu." Druhý:" Mééé!"
Na závěr poslední vtip o tom, co je to vlastně sarkasmus: Víte, co je to sarkasmus? ... Když se vás kanibal zeptá, jestli zůstanete na oběd.
Rozlišujeme spojky souřadicí (parataktické) a podřadicí (hypotaktické). Souřadicí spojky spojují souřadné věty (ať už jde o věty hlavní, nebo věty vedlejší téhož druhu) a několikanásobné větné členy. Vyjadřují vztah koordinace, a to v několika poměrech, dle nichž můžeme spojky souřadicí podrobněji roztřídit.
Spojky souřadicí lze dále rozdělit na spojky:
slučovací – a, i, ani, nebo, či, nadto; dvojité: jak – tak, hned – hned, jednak – jednak, zčásti – zčásti, dílem – dílem, tu – tu, ať – ať, ať – nebo, ať – či, ať už – nebo, jednou – jednou, ani – ani
stupňovací – i, ba, nadto, přímo, navíc, hlavně, a dokonce, dokonce i, nebo i, nebo dokonce, nebo aspoň; dvojité: ba i – ani, nejen – ale i, nejen – nýbrž, nejen – ale dokonce
odporovací – ale, avšak, však, nýbrž, leč, naopak, jenže, jenomže, a přece, a přesto, ovšem, zato, a ne, a nikoli; dvojité: sice – ale, jenomže, jistě – ale, ne – ale ani, ne tak – jako spíše
vylučovací – nebo, anebo, či; dvojité: buď – nebo, ať – ať, ať – nebo, ať – či
příčinné a důvodové – neboť, vždyť, totiž
vysvětlovací – a to, a sice
důsledkové – tedy, a proto, a tak, a tím, tudíž, a tudíž, a tedy
Spojky podřadicí spojují věty řídící a závislé (neboli vedlejší), vyjadřují vztah významové závislosti, podřadnosti připojované věty k větě řídící (řídící větou nemusí být jen věta hlavní, ale i věta vedlejší, která je rozvíjena jinou větouvedlejší, například: Nemůžete chtít, abych tam zašel, když nemám vůbec čas. Uvědomil si jeho jméno, jakmile ho minul.).
Vztah významové souvislosti mezi větami nebo větnými členy může být:
příčinný (je vyjádřen například pomocí spojek: protože, že, poněvadž, jelikož, ježto, anžto, když)
účinkový (že, až, takže, div že)
důvodový (jestliže, protože, když)
účelový (aby, by, ať)
podmínkový (jestliže, -li, když, kdyby, pakliže)
přípustkový (ač, ačkoliv, přestože, i když, ani když, i kdyby, ani kdyby, třebaže, jakkoliv, byť, nechť)
časový (když, právě když, zrovna když, teprve když, až, než, dokud, sotva, sotvaže, mezitímco, zatímco, kdykoli, pokaždé když, jak, hned jak, jen jak, sotva, jakmile)
způsobový (jak, jako, jako by, jako kdyby, jako když, tím – že, tak – že, tak – aby, jinak než, tak – jak, tolik – kolik)
obsahový (že, aby, zda, zdali, -li, jestli)
výjimkový (leda, ledaže)
vztah průvodní okolnosti (aniž, bez toho že, bez toho aby)
Poznat ve větě podmět by neměl být problém, komplikovanější pro někoho ale může být poznat vedlejší větu podmětnou. Pro procvičení vedlejší věty podmětné může sloužit cvičení na následujícím odkazu: Cvičení na určení podmětu.
Čárku nepíšeme před spojky souřadicí, jsou-li v poměru slučovacím (a, i, ani, nebo).
Příklad: Zůstanu doma a budu uklízet. Na svatbě ochutnám dort i koláče. Nepřijela babička ani dědeček. Na dovolené jsme se koupali nebo chodili do lesa.
Pozor: Potkáte-li tyto spojky uprostřed souvětí, může být před nimi čárka, i když jsou s další větou v poměru slučovacím. Jak je to možné? Spojují dvě věty stejné úrovně (dvě věty hlavní nebo dvě věty vedlejší stejného druhu), ale je mezi ně vložena jiná věta vedlejší, viz názorný příklad níže (kdybyste už zapomněli zkratky používané ve škole, pak VH = věta hlavní, VV = věta vedlejší).
Příklad: Vybral jsem si knížku (1VH), která měla velmi zajímavý obal (VV přívlastková), a odnesl ji k pokladně (2VH). Nechtěli jíst, co jsme jim uvařili, ani pít, co jsme jim nalili.
Čárku vždy píšeme před spojky podřadicí, dále pak před spojky souřadicí, které nejsou v poměru slučovacím, ale vyjadřují mezi větami či větnými členy například poměr stupňovací (příklad: Prodávají různé kuchyňské nádobí, a dokonce i zástěry.), odporovací (příklad: Měl čas, a přesto za námi nepřišel.), vylučovací (příklad: Peníze, nebo život!), příčinný/důvodový (příklad: Požádal jsem ho o pomoc, neboť jsem mu důvěřoval.), důsledkový (příklad: Důvěřuji mu, a proto jsem ho požádal o pomoc.) či vysvětlovací (příklad: Přihlášku musíš odevzdat podepsanou, a to oběma rodiči.). Je-li vztah mezi větnými členy nebo větami vyjádřen pomocí dvojitých souřadicích spojek, pak čárku píšeme před druhou z nich, ne však, začíná-li spojkou a: jednak..., jednak; jednak... a jednak), viz následující příklad.
Příklad:Hned byla tam, hned vedle. Nelíbí se mi, jednak má velký nos a jednak nosí divné brýle.
Před spojkou "abychom" se obvykle čárka píše. Jde o vedlejší větu účelovou, která vyjadřuje účel děje v hlavní větě, a takové věty se čárkou oddělují.
Příklad
Uděláme všechno, abychom to stihli včas.
Čárka se píše před spojkami, které uvozují vedlejší věty, a to i v případě, že se jedná o větu účelovou (vyjadřující, za jakým účelem se něco děje).
Spojka abychom je typickou spojkou, která uvozuje vedlejší větu účelovou.
Příklady dalších spojek, před kterými se píše čárka v souvětí, jsou aby, protože, když, až, jakmile atd.
Výjimky
V některých případech, zejména pokud je vedlejší věta velmi krátká a s hlavní větou těsně souvisí, se čárka psát nemusí, ale psaní s čárkou je vždy správné.
Například: Je důležité, aby se všichni dobře najedli. nebo Je důležité abychom se všichni dobře najedli.
Vedlejší věta důvodová se nazývá také vedlejšívětou příčinnou. Tato věta vyjadřuje příčinu (důvod) děje věty řídící. Uvozena bývá nejčastěji spojkami že, poněvadž, protože, jelikož.
Ukázky použití
Zaspal, protože si nenastavil budík.
Musím se omluvit, poněvadž jsem zapomněl domácí úkol.
Že jsem měl vyznamenání, dostal jsem nový telefon.
Slovo kdykoli/kdykoliv je dle Slovníku spisovné češtiny příslovce, patří tedy mezi slova neohebná (nelze jej ani časovat, ani skloňovat). Podle této jazykové příručky může mít výraz kdykoli/kdykoliv i funkci spojkypodřadicí, a to v souvětí s vedlejšívětou příslovečnou časovou. Slovník spisovného jazyka českého řadí toto slovo jen mezi příslovce a mluví o zájmenném příslovci neurčitém a zájmenném příslovci vztažném (právě ve funkci uvození vedlejší věty).
Rozdílmezivětou jednoduchou a souvětím je klíčový pro správné psaní čárek. Zatímco ve větě jednoduché rozhodují především větné členy, v souvětí hrají hlavní roli vztahy mezi jednotlivými větami.
Čárky ve větě jednoduché
Ve větě jednoduché se čárky uplatňují například u několikanásobných větných členů, oslovení, vsuvek nebo doplňků. Každý z těchto jevů má svá jasná pravidla, která je potřeba znát a umět je použít v konkrétním kontextu.
Čárky v souvětí
V souvětích je nutné rozlišovat souřadné a podřadné spojení vět. Zatímco některé spojky čárku vylučují, jiné ji naopak vyžadují. Zde se nejčastěji chybuje u spojek „a“, „ale“, „nebo“, „protože“ či „aby“.
Slovo poněvadž se řadí ke spojkám, tedy k neohebným slovním druhům. To znamená, že tato spojka zůstává stále stejná a neovlivňují jí pády ani čas.
Přestože většina lidí tuto spojku vyslovuje jako [poněvač], tak správný a jediný přípustný pravopis tohoto slova je poněvadž.
Spojka poněvadž je spojkou podřadící, která spojuje větu hlavní
(případně větu ve vedlejší) s větouvedlejší příčinnou/důvodovou. Proto jejím synonymem je podřadící spojka protože, která vyjadřuje stejný podřadící vztah. Někteří lidé ji přirovnávají i ke spojce neboť, tady je ale potřeba si uvědomit, že spojka neboť není spojkou podřadící, ale jedná se o spojku souřadicí v poměru příčinném, a proto si spojky neboť a poněvadž nejsou rovny.
Úkolem vztažných zájmen je
spojovat větu hlavní s větouvedlejší, nebo věty vedlejší.
Do zájmen vztažných patří i
všechna zájmena tázací, které ale v tomto případě nemají funkci otázky. Zájmeno
jenž, které se také řadí do této skupiny, má význam zájmena který.
Výrazy končící příponou -ž se
používají zřídka.
Při spojení vztažných zájmen s
podstatnými jmény, které označují párové části lidského těla se zachovává
zakončení -maž. Výjimkou jsou zájmena již a jež, kde zůstává koncovka s i.
Například: Očima, jimiž si ji prohlížela.
