Shoda přísudku s podmětem patří mezi nejčastější pravopisná témata, která dokážou potrápit žáky i dospělé pisatele, a to i přesto, že základní pravidla většina z nás zná. Jakmile se ale ve větě objeví několikanásobný podmět, nevyjádřený podmět, oslovení nebo různé „chytáky“, jistota se rychle vytrácí a vznikají zbytečné chyby.
Tento článek pojímá shodu přísudku s podmětem jako jeden celek a kromě základního vysvětlení se zaměřuje i na problematická místa, praktické postupy a typické úlohy, se kterými se setkáš ve škole, v testech i při samostatném psaní. Nové části textu rozšiřují výklad tak, aby pravidla byla srozumitelná, zapamatovatelná a hlavně použitelná v praxi.
Shoda přísudku s podmětem
(Shoda podmětu s přísudkem)
Vysvětlení shody přísudku s podmětem
Podmět v množném čísle
Koncovka příčestí minulého
Příklad
Rodu mužského životného
-i
Koně běželi po poli.
Všeobecný
-i
V televizi vysílali zprávy.
Rodu mužského neživotného
-y
Domy byly zbořeny.
Rodu ženského
-y
Zebry se proháněly krajinou.
Rodu středního
-a
Města zářila ve tmě.
Několikanásobný podmět v
množném čísle:
Alespoň 1 člen je rodu mužského
životného
-i
Chlapci a dívky jeli na tábor.
Žádný člen není rodu mužského
životného
-y
Učitelky a děti se vydaly do
zoologické zahrady.
Všechny členy jsou rodu středního v
množném čísle
-a
Selátka a telata byla zavřena na
malém prostoru.
Několik členů je rodu středního a
alespoň jeden je v jednotném čísle
-y
Kůzlata a hříbě se proháněly
pastvinami.
Shoda přísudku s podmětem a nevyjádřený podmět
Psaní
koncovek v přísudku může komplikovat situace, kdy je ve větě podmět
nevyjádřený. V takovém případě je důležité, jestli je podmět známý z předchozí
věty, jestli se dá určit podle oslovení ve větě, jestli se dá odvodit z
kontextu.
V naší poradně s názvem ČJ PRAVOPIS MY BYLI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena Kurelová.
Potřebuji vysvětlit / věta -Já a Pavel jsme byly v kině. Je správně shoda podmět s přísudkem, tedy tvrdé y po l je správně? A nebo je měkké i jako my všichni? Děkuji .
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Správně je Já a Pavel jsme byli v kině. Je to jako my všichni.
Podmět a přísudek jsou skladební dvojicí, která je vyjádřená skladebním vztahem shody (latinsky predikace). Znamená to, že se tyto dva členy shodují v osobě, čísle a ve jmenném rodě. Shoda nastává v okamžiku, kdy je jeden člen závislý na druhém (= řídícím) členu. U podmětu a přísudku je závislým členem přísudek a členem řídícím je podmět. Proto jejich vztah nelze nazvat shoda podmětu s přísudkem. Správný název je přesně obrácený, shoda
přísudku s podmětem.
U oslovení je nutné si položit otázku, zda se mluvčí řadí do podmětu a jakého je rodu. To zásadně ovlivňuje koncovku přísudku. Rozdíl mezi větami psanými mužem a ženou je v tomto případě velmi častým zdrojem chyb.
Správná shoda v oslovení vyžaduje nejen znalost pravidel, ale i pozornost k situaci, ve které věta vzniká.
Shoda podmětu s přísudkem patří mezi nejčastější zdroje chyb u středoškoláků. Potíže vznikají zejména u několikanásobného podmětu, vzdáleného podmětu nebo při kombinaci různých rodů.
V našem městě proběhly besedy se
spisovateli. Lyžaři a instruktoři vjeli na sjezdovku. Koně běhali po louce. Dny
se zkracovaly. Ukazatele ležely v příkopě. Sněhuláci na jaře roztáli. Lidičky
se shromažďovali na náměstí. Angličané a Rusové se sešli k jednání. Skupiny
turistů se vydaly na hrad. Turistické spolky pořádaly výlety. Slavnosti
proběhly na nádvoří. Navštívili jsme Sychrov. Ledoborci narazili do ledovce.
Vlaštovky, sýkorky a kosi se přilétli najíst ke krmítku. Srnky a lišky se
proháněly ztemnělým lesem. Koně a krávy se pásli u lesa. Drahokamy se třpytily
na slunci. Prodavači a prodavačky se na zákazníky usmívali. Výlety do ciziny se
zrušily. V rádiu hlásili dopravní zprávy. Důvěřiví obyvatelé města přišli o
peníze. Desítky zvířat se musely přemístit. Stroje ulehčily lidem práci. Plavci
a potápěči měli závody. Noviny a časopisy ležely na polici. Děti se proháněly
po hřišti. Dospělí se mile usmívali.
Komplikací
při určování koncovky v přísudku může být, že špatně určíte podmět.
Například:
Tisíce lidí skandovaly (podmět: rod mužský neživotný). Čety vojáků
pochodovaly (podmět: rod mužský neživotný). Rodiče zběsile pobíhali
(podmět: rod mužský životný). Lidičky se zastavovali na ulicích (podmět:
rod mužský životný).
Problematická mohou být i podstatná jména, která jsou zároveň životná, ale i neživotná.
Jejich životnost se určí podle jejich koncovek. Příkladem problematických
dvojic jsou: ledoborci x ledoborce, mikrobi x mikroby, slanečci x slanečky,
ukazatelé x ukazatele, uzenáči x uzenáče, dni x dny x dnové.
Ledoborci
se ztratili ve tmě (životný). X Ledoborce vypluly z přístavu (neživotný).
Mikrobi
byli všude (životný). X Mikroby byly zkoumány vědci (neživotný).
Slanečci
nám chutnali (životný). X Slanečky nám chutnaly (neživotný).
Ukazatelé
stáli u cesty (životný). X Ukazatele se zřítily (neživotný).
Uzenáči
zůstali na talíři (životný). X Uzenáče zůstaly na talíři (neživotný).
Dni
se krátily (neživotný). Dny se krátily (neživotný). Dnové se krátili (životný).
Shoda přísudku s podmětem se řídí osobou, číslem a rodem podmětu. Potíže nastávají zejména u několikanásobného podmětu, u podmětu rodu středního a u kombinace životných a neživotných podstatných jmen.
Při určování správné koncovky je nutné vždy vycházet z mluvnického rodu a životnosti.
Shoda přísudku s podmětem je dalším častým tématem diktátů pro 7. třídu. Problémy vznikají hlavně u několikanásobného podmětu nebo u podmětu rodu mužského životného.
Takzvané diktátové chytáky jsou velmi užitečné, protože učí žáky přemýšlet nad větou jako celkem, nikoli jen opisovat slyšený text.
U přídavných jmen platí pravidlo shody s podstatným jménem. Rozhodující je rod, číslo a pád. Chyby často vznikají tehdy, když je mezi přídavným a podstatným jménem delší větná vzdálenost.
Pomáhá jednoduchý trik: zkusit si přídavné jméno nahradit jiným tvarem, u kterého je koncovka jednoznačná.
Pravopis (ortografie) se zabývá psanou podobou jazyka. Řeší tedy to, jak se mají slova správně zapisovat, aby odpovídala normě českého jazyka. Pravopis se zaměřuje na pravidla psaní písmen, interpunkci i grafickou podobu slov.
Pravopis zahrnuje:
psaní velkých písmen (jména, města, státy, názvy ulic)
i/y (vyjmenovaná slova, shoda podmětu s přísudkem)
psaní ě/je
s/z (slova jako sraz, zkouška, snít x znít)
spojování a oddělování slov (dohromady / zvlášť / se spojovníkem)
interpunkce (čárky v souvětí, oddělování vět, přístavky)
psaní předložek a předpon (např. s-/z-, vy-/vý-, bě-/běh-)
Gramatika zahrnuje tvarosloví a skladbu. Řeší tedy to, jak se slova v jazyce chovají, jaké mají tvary a jak se skládají do vět. Zatímco pravopis je zaměřen na psanou podobu, gramatika se soustředí na vzájemné vztahy slov a na jejich funkce ve větě.
Gramatika zahrnuje:
slovní druhy (podstatná jména, přídavná jména, příslovce, spojky...)
