Co se týká skloňování zájmen, tak je
důležité, jestli se jedná o zájmena bezrodá, která mají zvláštní skloňování,
nebo o zájmena jeho a jejich, která se neskloňují. Ostatní zájmena se skloňují
podle vzorů zájmenných (ten,náš), nebo podle vzoru přídavných jmen (mladý,
jarní). O vzoru, podle kterého se budou skloňovat, rozhoduje jejich podoba ve
2. pádu.
V naší poradně s názvem ZÁJMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Oldřich Pražan.
Které ze zájmen “jeho” a “svého” je zpodstatnělé.
Jak se definují zájmena zpodstatnělá.
Děkuji moc.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Zpodstatnělá zájmena se v určitých kontextech mohou stát z přivlastňovacích zájmen, což znamená, že plní funkci podstatného jména.
Například zájmeno našim ve větě Fandil našim fotbalistům není zpodstatnělé, ale ve větě Jdeme na víkend k našim na chalupu zpodstatnělé je.
Zájmeno SVÉHO je zpodstatnělé ve spojení Nedosáhli svého. Zde má slovo svého funkci podstatného jména (nedosáhnout svého = nedosáhnout splnění cíle, plánu).
Také ve spojení Hleď si svého je slovo svého zpodstatnělé zájmeno (hledět si svého = nestarat se o věci druhých).
Zájmeno JEHO je zpodstatnělé ve spojení Přijali jsme jeho. Zde má slovo jeho funkci podstatného jména (přijmout jeho = přijmout tohoto konkrétního člověka).
Popírají existenci osoby, zvířete, věci či vlastnosti
Skloňování:
Zájmeno nikdo se skloňuje jako zájmeno ten (viz výše ukazovací zájmena), zájmeno nic, se skloňuje jako zájmeno náš (viz výše přivlastňovací zájmena), zájmenanijaký a žádný se skloňují podle vzoru mladý (viz přídavná jména), zájmeno ničí podle vzoru jarní (viz přídavná jména).
K zapamatování
Skloňování zájmen se všeobecně dělí na adjektivní (vzory přídavných jmen) a zájmenné (tvrdý vzor ten/měkký náš).
Vyjadřují vztah k osobě, uvádějí vedlejší věty vztažné
Skloňování:
Zájmena kdo, co, jaký, který, čí stejně jako zájmena tázací (viz výše). Složitější je zájmeno jenž (podle zájmena on + ž), takže si je raději rozepíšeme.
Ptáme se jimi po osobě, věci, vlastnosti a tak dále
Skloňování:
Zájmeno kdo se skloňuje podle zájmena ten (viz výše), zájmeno co podle zájmena náš (viz výše), zájmenajaký, který se skloňují podle vzoru mladý (viz přídavná jména), zájmeno čí podle vzoru jarní (viz přídavná jména).
Osobní zájmena jsou uzavřenou skupinou
slov, jejichž úkolem je označovat roli osoby v komunikaci a odkazovat.
Řadí se sem zájmeno já, která
označuje mluvčího, zájmeno ty, které označuje adresáta. Zájmenaona,
ono, on označují předmět komunikace. Zájmeno my označuje mluvčího a
další osoby, zájmeno vy adresáta a další osoby. Zájmenaoni označují
předměty komunikace.
Do této skupiny se řadí i zvratné
zájmeno se. Toto zájmeno se používá tehdy, když se něco přivlastňuje
podmětu.
Je důležité si uvědomit, že tyto
zájmena se skloňují a že do této skupiny patří všechny tvary těchto zájmen
Zájmena osobní: já, ty, on, ona, ono,
my, vy, oni, ony, ona, se a všechny jejich tvary
Skloňování
osobních zájmen já, ty, on, ona, ono v jednotném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
JÁ
TY
ON
ONA
ONO
1.
pád
Já
Ty
On
Ona
Ono
2.
pád
Mne,
mě
Tebe,
tě
Jeho,
něho, ho, jej, něj
Jí,
ní
Jeho,
něho, ho, jej, něj
3.
pád
Mně,
mi
Tobě,
ti
Jemu,
němu, mu
Jí,
ní
Jemu,
němu, mu
4.
pád
Mne,
mě
Tebe,
tě
Jeho,
něho, ho, jej, něj
Ji,
ni
Je,
ně, ho, jej, něj
5.
pád
-
Ty
-
-
-
6.
pád
O
mně
O
tobě
O
něm
O
ní
O
něm
7.
pád
Se
mnou
S
tebou
S
ním
S
jí, s ní
S
jím, s ním
Skloňování
osobních jmen my, vy, oni, ony v množném čísle:
V příběhu SKLOŇOVÁNÍ SLOVA DOUŠEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislava Jurdová.
Lámeme si hlavu, zda se říká po douškách nebo po doušcích?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Jurdová,
stručně řečeno, dle pravidel tvarosloví je správně po doušcích.
Mohu-li nabídnout delší vysvětlení, pak vězte, že všechna dvou- a víceslabičná podstatná jména mužská neživotná, která končí v 1. p. j. č. na některou ze souhlásek -g, -k, -h, -ch, mají jako svou základní, spisovnou koncovku v 6. p. mn. č. koncovku -ích, např. o rybnících, prostředcích, locích, doušcích, lístcích, nádeších.
Souhláska se před koncovkou mění (g > z, k > c, h > z, ch > š), a tak se často v mluveném projevu objevuje koncovka -ách, která konkuruje koncovce -ích, protože nevyžaduje alternaci (obměnu) předcházející souhlásky.
Koncovka -ách se dnes považuje (vedle koncovky -ích) za rovnocennou variantu u slov expresivních, běžná je u neživotných zdrobnělin, např. balíčcích i balíčkách, chlebíčcích i chlebíčkách, kouscích i kouskách, obláčcích i obláčkách, domcích i domkách, rybníčcích i rybníčkách, lesících i lesíkách, a u (některých) slov pojmenovávajících skutečnosti/jevy denního života, např. hrncích i hrnkách, dřevácích i dřevákách, teplácích i teplákách, modrácích i modrákách.
U některých slov se koncovka -ách dosud hodnotí jako hovorová, až nespisovná, ale přesnou hranici pro jednotlivá slova mezi jejich tvary slohově neutrálními a slohově zabarvenými stanovit často ani nelze, protože jde o živou tvaroslovnou proměnu; výklad se dokonce liší v českých mluvnicích a slovnících.
V oficiálních projevech, zvláště psaných, koncovka -ích stále převažuje (s výjimkou zdrobnělin a expresivních výrazů), zatímco v běžné mluvě je častá koncovka -ách. U slov pojmenovávajících předměty běžné denní potřeby se příznak expresivity nebo hovorovosti u podob na -ách postupně stírá.
Koncovka -ách je typická pro ustálené spojení „jde to jako na drátkách“. A dublety, tedy dvě pravopisné podoby téhož slova, se vyskytují u pomnožných jmen místních, např. v Jeseníkách i v Jesenících, v Javorníkách i v Javornících, v Dušníkách i v Dušnících.
Ale abychom se v tom bludišti pravidel nezamotali – v našem případě je spisovná pouze koncovka -ích (doušcích), kterou uvádějí všechny jazykové příručky.
Tvar douškách je totiž součástí skloňování podstatného jména rodu ženského – douška, což je poněkud zastarale to, co je připsáno dodatečně (zpravidla v dopise); dodatek, doložka, postskriptum. Nebo tento výraz knižně vyjadřuje zdrobnělinu ke slovu duše (mateří douška – matčina duše).
Doušek, na který se ptáte, je zcela jistě rodu mužského a označuje buď polknutí (pít malými doušky), nebo množství tekutiny, které lze najednou spolknout, malé množství tekutiny vůbec; lok, hlt (zbyly asi dva doušky vína).
Pijte tedy prosím po doušcích.
Tázací zájmena jsou zájmena,
kterými začínají otázky. Jejich cílem je žádat o informace. Pokud využijeme
zájmeno kdo, je jasné, že zjišťujeme neznámou osobu. Pokud se použije
zájmeno co, ptáme se na neznámé zvíře nebo neznámou věc. Zájmenem jaký
se ptáme na neznámou vlastnost. Zájmeno který slouží k výběru. Zájmeno čí
se použije, pokud chceme vědět, komu něco patří.
K těmto zájmenům lze přidat
přípony -pak, -že. Například: kdopak, copak, kterýpak, jakýpak, čípak,
kdože, cože, který že, jaký že, čí že. Tato přípona se při skloňování
nemění.
I u těchto zájmen je u lidských
párových orgánů v 7. pádě koncovka -ma. Například: Jakýma rukama?
Tázací zájmena: kdo, co, jaký,
který, čí
Skloňování
tázacích zájmen kdo, co:
ZÁJMENA
PÁDY
KDO
CO
1.
pád
Kdo
Co
2.
pád
Koho
Čeho
3.
pád
Komu
Čemu
4.
pád
Koho
Co
5.
pád
-
-
6.
pád
O kom
O čem
7.
pád
S kým
S čím
Skloňování
tázacích zájmen jaký a čí v jednotném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
JAKÝ
JAKÁ
JAKÉ
ČÍ
ČÍ
ČÍ
1.
pád
Jaký
Jaká
Jaké
Čí
Čí
Čí
2.
pád
Jakého
Jaké
Jakého
Čího
Čí
Čího
3.
pád
Jakému
Jaké
Jakému
Čímu
Čí
Čímu
4.
pád
Jakého, jaký
Jakou
Jaké
Čího, čí
Čí
Čí
5.
pád
-
-
-
-
-
-
6.
pád
O jakém
O jaké
O jakém
O čím
O čí
O čím
7.
pád
S jakým
S jakou
S jakým
S čím
S čí
S čím
Skloňování
tázacích zájmen jaký a čí v množném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
JAKÝ
JAKÁ
JAKÉ
ČÍ
ČÍ
ČÍ
1.
pád
Jací, jaké
Jaké
Jaká
Čí
Čí
Čí
2.
pád
Jakých
Jakých
Jakých
Čích
Čích
Čích
3.
pád
Jakým
Jakým
Jakým
Čím
Čím
Čím
4.
pád
Jaké
Jaké
Jaká
Čí
Čí
Čí
5.
pád
-
-
-
-
-
-
6.
pád
O jakých
O jakých
O jakých
O čích
O čích
O čích
7.
pád
S jakými
S jakými
S jakými
S čími
S čími
S čími
Skloňování
tázacího zájmena který v jednotném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
KTERÝ
KTERÁ
KTERÉ
1.
pád
Který
Která
Které
2.
pád
Kterého
Které
Kterého
3.
pád
Kterému
Které
Kterému
4.
pád
Kterého, který
Kterou
Které
5.
pád
-
-
-
6.
pád
O kterém
O které
O kterém
7.
pád
Se kterým
Se kterou
Se kterým
Skloňování
tázacího zájmena který v množném čísle:
Přivlastňovací zájmena jsou také
uzavřenou skupinou zájmen, jejichž úkolem je vyjádřit, že někdo nebo něco
někomu nebo něčemu patří. K této skupině se také řadí zvratné zájmeno svůj.
U přivlastňovacích zájmen, které se
vztahují k párovým částem lidského těla, se používá přípona -ma. Například: Vyrobil
klouzačku svýma rukama.
Zájmena přivlastňovací: můj, tvůj,
jeho, její, jeho, náš, váš, jejich, svůj a všechny jejich tvary.
Skloňování
přivlastňovacích zájmen můj, tvůj, jeho, její, jeho v jednotném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
MŮJ*
TVŮJ*
JEHO
JEJÍ
JEHO
1.
pád
Můj, má, moje, mé, moje
Tvůj, tvá, tvoje, tvé, tvoje
Jeho
Její
Jeho
2. pád
Mého, mé,mojí,mého
Tvého, tvé, tvojí, tvého
Jeho
Jejího
Jeho
3.
pád
Mému, mé, mojí, mému
Tvému, tvé, tvojí, tvému
Jeho
Jejímu
Jeho
4.
pád
Mého, můj, mou, moji, mé, moje
Tvého, tvůj, tvou, tvoji, tvé, tvoje
Jeho
Její
Jeho
5.
pád
Můj, má, moje, mé, moje
Tvůj, tvá, tvoje, tvé, tvoje
Jeho
Její
Jeho
6.
pád
O mém, o mé, moji, o mém
O tvém, o tvé, tvojí, o tvém
O jeho
O jejím
O jeho
7.
pád
S mým, s mou, mojí, s mým
S tvým, tvou, tvojí, tvým
S jeho
S jejím
S jeho
* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Modře pro rod
mužský, červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné
tvary.
Skloňování
přivlastňovacích zájmen můj, tvůj, jeho, její, jeho v množném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
MŮJ*
TVŮJ*
JEHO
JEJÍ
JEHO
1.
pád
Mí, moji, mé, moje, mé, moje, má, moje
Tví, tvoji, tvé, tvoje, tvé, tvoje, tvá, tvoje
Jeho
Její
Jeho
2.
pád
Mých
Tvých
Jeho
Jejích
Jeho
3.
pád
Mým
Tvým
Jeho
Jejím
Jeho
4.
pád
Mé,
moje
Tvé,
tvoje
Jeho
Její
Jeho
5.
pád
Mí, moji, mé, moje, mé, moje, má, moje
Tví, tvoji, tvé, tvoje, tvé, tvoje, tvá, tvoje
Jeho
Její
Jeho
6.
pád
O mých
O tvých
O jeho
O jejích
O jeho
7.
pád
S mými
S tvými
S jeho
S jejími
S jeho
* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Modře pro rod
mužský, červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné
tvary.
Skloňování
přivlastňovacích zájmen náš, váš, jejich v jednotném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
NÁŠ*
VÁŠ*
JEJICH
1.
pád
Náš, naše, naše
Váš, vaše, vaše
Jejich
2.
pád
Našeho, naší, našeho
Vašeho, vaší, vašeho
Jejich
3.
pád
Našemu, naší, našemu
Vašemu, vaší, vašemu
Jejich
4.
pád
Našeho, náš, naši, naše
Vašeho, váš, vaši, vaše
Jejich
5.
pád
Náš, naše, naše
Váš, vaše, vaše
Jejich
6.
pád
O našem, o naší, o našem
O vašem, o vaší, vašem
O jejich
7.
pád
S naším, naší, naším
S vaším, vaší, vaším
S jejich
* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Modře pro rod
mužský, červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné
tvary.
Skloňování
přivlastňovacích zájmen náš, váš, jejich v množném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
NÁŠ*
VÁŠ*
JEJICH
1.
pád
Naši,naše, naše, naše
Vaši, vaše, vaše, vaše
Jejich
2.
pád
Našich
Vašich
Jejich
3.
pád
Našim
Vašim
Jejich
4.
pád
Naše
Vaše
Jejich
5.
pád
Naši,naše, naše, naše
Vaši, vaše, vaše, vaše
Jejich
6.
pád
O
našich
O
vašich
O jejich
7.
pád
Našimi
S vašimi
S jejich
* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Modře pro rod mužský, červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné tvary.
Skloňovánízájmenasvůj v jednotném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
SVŮJ*
1.
pád
Svůj, svá, svoje, své, svoje
2.
pád
Svého, své, svojí, svého
3.
pád
Svému, své, svojí, svému
4.
pád
Svého, svůj, svou, svoji, své, svoje
5.
pád
Svůj, svá, svoje, své svoje
6.
pád
O svém, o svojí, o své, o svém
7.
pád
Se svým, svou, svojí, svým
* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Modře pro rod mužský, červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné tvary.
Skloňovánízájmenasvůj v množném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
SVŮJ*
1. pád
Sví,
svoji, své, svoje, své, svoje, svá, svoje
2. pád
Svých
3. pád
Svým
4. pád
Své, svoje
5. pád
Sví,
svoji, své, svoje, své, svoje, svá, svoje
6. pád
O svých
7. pád
Se svými
* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné tvary.
Blíže neurčují osoby, věci a podobně, nebo je určují jen obecně
Skloňování:
Zájmena neurčitá tvořená se zájmen tázacích, například někdo, leckdo, málokdo, máloco, ledajaký, kdokoli, cosi a podobně, se skloňují jako zájmena tázací (viz výše). Vždy vyskloňujte dané tázací zájmeno a jen k němu přidejte konkrétní příponu či předponu.
Zájmeno každý se skloňuje podle vzoru mladý (viz přídavná jména).
Posledním typem jsou zájmena
záporná, jejich úkolem je popřít existenci osoby, věci, vlastnosti, stavu,
děje. I některá záporná zájmena vznikla tak, že se přidala přípona k zájmenům
tázacím.
I u těchto zájmen se u párových
částí lidských těl používá přípona -ma. Například: Žádnýma rukama by se toho
nedotkli.
Záporná zájmena: nikdo,
nic,ničí, nijaký, žádný
Skloňování
záporných zájmen nikdo a nic:
ZÁJMENA
PÁDY
NIKDO
NIC
1.
pád
Nikdo
Nic
2.
pád
Nikoho
Ničeho
3.
pád
Nikomu
Ničemu
4.
pád
Nikoho
Nic
5.
pád
-
-
6.
pád
O nikom
O ničem
7.
pád
S nikým
S ničím
Skloňování
záporného zájmene ničí v jednotném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
NIČÍ
NIČÍ
NIČÍ
1.
pád
Ničí
Ničí
Ničí
2.
pád
Ničího
Ničí
Ničího
3.
pád
Ničímu
Ničí
Ničímu
4.
pád
Ničího, ničí
Ničí
Ničí
5.
pád
-
-
-
6.
pád
O ničím
O ničí
O ničím
7.
pád
S ničím
S ničí
S ničím
Skloňování
záporného zájmene ničí v množném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
NIČÍ
NIČÍ
NIČÍ
1.
pád
Ničí
Ničí
Ničí
2.
pád
Ničích
Ničích
Ničích
3.
pád
Ničím
Ničím
Ničím
4.
pád
Ničí
Ničí
Ničí
5.
pád
-
-
-
6.
pád
O ničích
O ničích
O ničích
7.
pád
S ničími
S ničími
S ničími
Skloňování
záporných zájmen nijaký a žádný v jednotném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
NIJAKÝ
NIJAKÁ
NIJAKÉ
ŽÁDNÝ
ŽÁDNÁ
ŽÁDNÉ
1.
pád
Nijaký
Nijaká
Nijaké
Žádný
Žádná
Žádné
2.
pád
Nijakého
Nijaké
Nijakého
Žádného
Žádné
Žádného
3.
pád
Nijakému
Nijaké
Nijakému
Žádnému
Žádné
Žádnému
4.
pád
Nijakého, nijaký
Nijakou
Nijaké
Žádného, žádný
Žádnou
Žádné
5.
pád
-
-
-
-
-
-
6.
pád
O nijakém
O nijaké
O nijakém
O žádném
O žádné
O žádném
7.
pád
S nijakým
S nijakou
S nijakým
S žádným
S žádnou
S žádným
Skloňování
záporných zájmen nijaký a žádný v množném čísle:
Úkolem vztažných zájmen je
spojovat větu hlavní s větou vedlejší, nebo věty vedlejší.
Do zájmen vztažných patří i
všechna zájmena tázací, které ale v tomto případě nemají funkci otázky. Zájmeno
jenž, které se také řadí do této skupiny, má význam zájmena který.
Výrazy končící příponou -ž se
používají zřídka.
Při spojení vztažných zájmen s
podstatnými jmény, které označují párové části lidského těla se zachovává
zakončení -maž. Výjimkou jsou zájmena již a jež, kde zůstává koncovka s i.
Například: Očima, jimiž si ji prohlížela.
Přivlastňují první, druhé a třetí osobě; pozor: pokud je vlastník ve větě podmětem, užívá se zájmeno svůj (Petr pozval na oslavu své přátele.)
Skloňování:
Zájmeno můj
1.
můj
má/moje
mé/moje
2.
mého
mé/mojí
mého
3.
mému
mé/mojí
mému
4.
mého můj (než.)
mou/moji
mé/moje
5.
můj
má/moje
mé/moje
6.
o mém
o mé/mojí
o mém
7.
mým
mou/mojí
mým
1.
mí/moji mé/moje (než.)
mé/moje
má/moje
2.
mých
3.
mým
4.
mé/moje
má/moje
5.
mí/moji mé/moje (než.)
mé/moje
má/moje
6.
o mých
7.
mými
K zapamatování
Tady můžete mít problém pouze v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Určitě vám pomůže, když v těchto případech použijete ukazovací zájmeno ta. Řekněte si u daného případu buď té mojí, nebo tu moji, případně tou mojí. Sami vidíte a určitě i cítíte, kdy pak použít "i" a kdy "í".
Zájmeno tvůj
(tvá, tvé) se skloňuje stejně jako zájmeno můj (má, mé), stejně tak zájmeno svůj. Všechna tato zájmena se v podstatě skloňují podle vzoru mladý (což je vzor tvrdých přídavných jmen).
Zájmenajeho a jejich
Tato zájmena jsou nesklonná. Zájmeno její se skloňuje podle vzoru jarní (což je vzor měkkých přídavných jmen).
K zapamatování
Tady opět pozor na správnou délku "i". Chyby se často vyskytují v těchto případech: Nechci se bavit o jejích problémech. (Zde jako jednotné číslo ženského rodu, například problémy nějaké Pavly.) Nechci se bavit o jejich problémech. (Tady jde o množné číslo, například jde o problémy rodiny Novákových.)
Zájmeno náš
1.
náš
naše
naše
2.
našeho
naší
našeho
3.
našemu
naší
našemu
4.
našeho náš (než.)
naši
naše
5.
náš
naše
náš
6.
o našem
o naší
o našem
7.
naším
naší
naším
1.
naši, naše (než.)
naše
naše
2.
našich
3.
našim
4.
naše
5.
= 1.
6.
o našich
7.
našimi
K zapamatování
V tomto případě bývá opět problém se zájmenem v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Znovu určitě pomůže, když využijete ukazovacího zájmena ta. Řekněte si tu naši, té naší, s tou naší.
Podle zájmena náš se skloňují rovněž zájmenaváš, co a v jednotném čísle všechen.
rozumím skloňování v 6. pádu mn. čísla spojením slov "zdravotní potíže" - "O zdravotních potížích".
Jak je to se spojením slov "zdravotní trápení"?
O "zdravotních trápeních" či "zdravotních trápení"?