Sloh

Sloh vyprávění: osnova a praktický příklad

Jak vypadá osnova vyprávění

Osnova vyprávění zachycuje hlavní body příběhu v pořadí, v jakém se budou odehrávat. Nejčastěji obsahuje úvod, vznik zápletky, rozvíjení děje, vyvrcholení a závěr. Jednotlivé body osnovy pište stručně, například: 1. Výlet do lesa, 2. Ztracená cesta, 3. Hledání značky, 4. Nečekané setkání, 5. Šťastný návrat. Podle takové osnovy se potom snadno rozvíjí celý příběh.

Vyprávění patří mezi slohové útvary, ve kterých je nejdůležitější děj. Nestačí pouze popsat, co se stalo. Dobré vyprávění má čtenáře postupně vtáhnout do příběhu, vytvořit napětí a dovést ho k nějakému zakončení. Právě proto se před psaním vyplatí připravit jednoduchou osnovu.

Osnova nemusí obsahovat celé věty ani všechny podrobnosti. Je to především plán, který pomáhá uhlídat pořadí událostí a zabrání tomu, aby příběh začal zajímavě, ale autor potom nevěděl, jak pokračovat.

Osnova

Jak sestavit osnovu vyprávění

Nejdříve si ujasněte tři základní věci: kdo v příběhu vystupuje, kde se příběh odehrává a co se hlavním postavám přihodí. Teprve potom rozdělte příběh do několika hlavních bodů.

1. Úvod

Na začátku čtenáře seznamujeme se situací. Můžeme představit hlavní postavu, místo a dobu děje. Úvod by měl být poměrně krátký. Není nutné dlouze popisovat každou maličkost.

Příklad bodu osnovy: Výprava na prázdninový výlet.

2. Zápletka

Zápletka je událost, která naruší běžný průběh děje. Právě tady se začne skutečně něco dít. Postava například něco ztratí, někoho potká, zabloudí, dostane nečekaný úkol nebo se ocitne v nepříjemné situaci.

Příklad bodu osnovy: Zjištění, že jsme ztratili turistickou značku.

3. Rozvíjení děje

Postavy se pokoušejí problém vyřešit. Mohou se objevit další překážky, překvapení nebo komplikace. Tato část bývá nejdelší a právě zde se postupně zvyšuje napětí.

Příklad bodu osnovy: Marné hledání správné cesty.

4. Vyvrcholení

Vyvrcholení je nejnapínavější nebo nejdůležitější okamžik celého příběhu. Čtenář se dozví, jak se hlavní problém vyřeší.

Příklad bodu osnovy: Setkání s lesníkem, který nám ukázal cestu.

5. Závěr

Na konci vyprávění ukážeme, jak příběh dopadl. Závěr nemusí být dlouhý. Může také obsahovat krátké poučení, pocit hlavní postavy nebo následky celé události.

Příklad bodu osnovy: Šťastný návrat a poučení pro příště.

Jednoduchá osnova vyprávění

  1. Prázdninový výlet do lesa.
  2. Ztráta turistické značky.
  3. Hledání správné cesty.
  4. Blížící se bouřka.
  5. Setkání s lesníkem.
  6. Návrat k chatě.

Osnova může mít pět, šest nebo třeba deset bodů. Záleží na délce a složitosti příběhu. U kratší školní slohové práce většinou stačí několik dobře zvolených bodů. Příliš podrobná osnova už začíná připomínat samotné vyprávění a ztrácí svůj účel.

Heslovitá a větná osnova

Osnovu lze napsat několika způsoby. Ve škole se nejčastěji používá heslovitá osnova nebo větná osnova.

Heslovitá osnova

  1. Výlet do hor.
  2. Náhlá změna počasí.
  3. Ztracená cesta.
  4. Pomoc turistů.
  5. Bezpečný návrat.

Větná osnova

  1. Ráno jsme se vydali na výlet do hor.
  2. Během cesty se nečekaně změnilo počasí.
  3. Po chvíli jsme zjistili, že nevíme, kudy pokračovat.
  4. Správnou cestu nám ukázala skupina turistů.
  5. Večer jsme se bezpečně vrátili na chatu.

Oba způsoby jsou správné, pokud učitel neurčí konkrétní podobu. Heslovitá osnova bývá přehlednější a při přípravě slohu většinou úplně stačí.

Ukázkový text

Ukázkové vyprávění podle osnovy

Nečekané dobrodružství v lese

Jedno prázdninové ráno jsme se s kamarádem Tomášem rozhodli, že se vydáme na výlet k malé rozhledně za vesnicí. Počasí bylo krásné a cesta vedla většinou lesem. V batohu jsme měli pití, svačinu a mapu, a proto jsme byli přesvědčeni, že nás nemůže nic překvapit.

Asi po hodině jsme ale došli na rozcestí, kde turistická značka náhle zmizela. Chvíli jsme hledali další značku na stromech, jenže žádnou jsme neviděli. Tomáš navrhl, abychom pokračovali po širší cestě, protože podle něj určitě vedla správným směrem.

Po několika minutách začala být cesta stále užší. Kolem nás už nebyly žádné domy ani jiné známky civilizace. Navíc se zatáhla obloha a v dálce zahřmělo. V tu chvíli jsme pochopili, že jsme se vydali špatně.

Rozhodli jsme se vrátit, ale na jednom místě se lesní cesty rozdělovaly do tří směrů. Ani jeden z nás si nedokázal vzpomenout, odkud jsme přišli. Začínali jsme být nervózní. Právě když se spustily první kapky deště, zaslechli jsme zvuk motoru.

Po cestě se k nám pomalu blížilo zelené terénní auto. Řídil ho místní lesník. Když jsme mu vysvětlili, co se stalo, usmál se a ukázal nám cestu zpět k turistické značce. Dokonce nás k ní kousek svezl.

K rozhledně jsme už ten den nepokračovali. Vrátili jsme se rovnou na chatu a právě včas jsme unikli silné bouřce. Od té doby se na každém rozcestí raději podívám do mapy dříve, než se vydám neznámou cestou.

Nejčastější chyby

Nejčastější chyby při osnově a vyprávění

  • Osnova je příliš podrobná. Bod osnovy má vystihnout jednu důležitou část děje, ne převyprávět celý odstavec.
  • Chybí zápletka. Pokud se od začátku do konce nic důležitého nestane, text připomíná spíše popis událostí než skutečné vyprávění.
  • Události na sebe nenavazují. Každá další situace by měla logicky vycházet z předchozí.
  • Vyvrcholení přijde příliš brzy. Nejdůležitější okamžik příběhu většinou potřebuje určitou přípravu a postupné budování napětí.
  • Závěr chybí nebo je příliš náhlý. Po vyřešení hlavní situace je vhodné alespoň krátce ukázat, jak všechno dopadlo.
  • Příliš mnoho popisování. Popis prostředí může vyprávění oživit, ale hlavní roli musí stále hrát děj.

Jak udělat vyprávění zajímavější

Při samotném psaní není nutné držet se jen jednoduchých oznamovacích vět. Vyprávění působí živěji, když se střídají kratší a delší věty, objeví se přímá řeč a autor popíše také pocity postav.

Místo věty „Začalo pršet a šli jsme rychleji“ lze například napsat: „Na cestu dopadla první velká kapka. Potom druhá. Podívali jsme se na temnou oblohu a bez jediného slova jsme zrychlili.“

Důležité však je, aby podobné prostředky podporovaly děj. Není potřeba uměle přidávat dramatické situace do každého odstavce.

Kontrolní seznam

Kontrola před odevzdáním slohu

  • Má moje vyprávění jasný začátek?
  • Je zřejmé, kdo v příběhu vystupuje?
  • Obsahuje příběh zápletku?
  • Navazují jednotlivé události logicky na sebe?
  • Má děj nějaké vyvrcholení?
  • Je příběh zakončený?
  • Držím se připravené osnovy?
  • Nepřeskakuji bez vysvětlení mezi různými událostmi?
  • Použil jsem odstavce?
  • Zkontroloval jsem pravopis a interpunkci?

Nejčastější otázky

Kolik bodů má mít osnova vyprávění?

Pevně stanovený počet neexistuje. U běžné školní práce často stačí přibližně pět až osm hlavních bodů. Osnova musí zachytit hlavní etapy děje, ale neměla by obsahovat každou drobnou událost.

Musí mít vyprávění vždy úvod, zápletku a závěr?

Dobré školní vyprávění by mělo mít srozumitelný začátek, rozvinutý děj a zakončení. Zápletka je velmi důležitá, protože právě ona děj rozhýbe. Jednotlivé části však nemusí být v textu označené nadpisy. Čtenář je pozná podle vývoje příběhu.

Může být osnova napsaná celými větami?

Ano. Osnova může být heslovitá i větná. Heslovitá varianta používá například bod „Ztráta cesty v lese“, zatímco větná osnova může uvést „Zjistili jsme, že jsme sešli ze správné cesty.“ Pokud učitel neurčí konkrétní formu, jsou obvykle použitelné oba způsoby.

Je možné při psaní změnit původní osnovu?

Ano. Osnova je pomůcka, nikoli neměnný předpis. Během psaní můžete zjistit, že některý bod potřebujete rozšířit, přesunout nebo doplnit. Důležité je, aby výsledný příběh zůstal logický a jednotlivé události na sebe přirozeně navazovaly.