SLOHOVÁ OSNOVA 5 TŘÍDA

Osnova knihy

Osnova knihy je v podstatě stejná jako u povídky. Musí se skládat z úvodu, statě a závěru, respektive obsahovat expozici, kolizi, krizi, peripetii a nakonec rozuzlení.

Tip: Na psaní knih musí být talent.

Zdroj: článek Osnova vzor

Příběh

Ve svém příspěvku BÁSNIČKY PRO DĚTI K RECITACI 5. TŘÍDA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Annča.

Máte o jaru min 4 sloky?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milánek.

Básnička o jarní fialce má 4 sloky a je vhodná pro děti z prvního stupně.

Fialka
Alena Chudobová

Fialka se pyšní květem,
jejíž vůně vládne světem,
intensivně krásou voní,
ranní rosa padá do ní.

Květ fialky z trávy kouká,
je jím plný les i louka,
drobný kvítek všem je známý,
jeho vůně mnohé mámí.

Violky, kvítečky něžné,
fialovomodré, sněžné,
svojí něžnou krásou hýří,
všude kolem vůni šíří.

Po sprše jarního deště,
libá vůně vzrůstá ještě,
slunce zjasní jemný kvítek,
nejdrobnější z vonných kytek.

Zdroj: příběh Básničky pro děti k recitaci 5. třída

Osnova povídky

Osnova povídky má obvykle tři základní části – úvod, stať a závěr.

Úvod

• Uvedení čtenáře do děje

Stať

• Převyprávění hlavní události příběhu a událostí z ní vyplývajících

Závěr

• Vyvrcholení příběhu (například vyřešení záhady)

Zdroj: článek Osnova vzor

Citátová osnova

Citátová osnova je vhodná pro reprodukci textu a posléze je možné ji použít k vlastní produkci. Jedná se o osnovu, která využívá citací z reprodukovaného textu. Výběr hesel z textu je však velmi náročný, neboť žáci mají vybrat nejdůležitější myšlenky tak, aby se z výsledné osnovy dalo poznat, o co v textu šlo. Žáci si tedy při tvorbě takové osnovy tříbí i své racionální myšlení. Citáty mohou být pouhá slova, oslovení, zvolání, slovní spojení, věty.

Zdroj: článek Osnova vzor

Příběh

Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Pavlíková.

Dobrý den , chci se zeptat jestli uvažujete s dřívějším odchodem do důchodu také s profesí řidič traktorista? Protože ty také mají náročnou práci obzvláště od začátku sezóny až do pozdního podzimu .Děkuji za zvážení mého dotazu. S pozdravem Pavlíková Marcela

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva.

Dobrý den. Jsem narozena 1.9.1956 tak okamžitě jak byl vyhlášen termín očkování proti kovidu tak jsem se nahlásila .Byla jsem očkování první dávkou vakcíny MODERNA 18.4.2021 a na kartičku zdravotní sestra napsala druhé očkování 21.5.2021 ale 20.5.2021 zavolala, že nemají vakcínu a je prodloužena lhůta z 28 dni na 42. Jelikož potřebuji 25.5.2021 do PLR tak jsem dne 24.5.2021 jela do Jeseníku otestovat tam jsem se dověděla ,že si musím zaplatit sama test za 350,- Kč ,protože jsem očkována první dávkou. Ale můj problém není že nejsou vakcíny a mě to připadne jako trest ,že se nechávám očkovat. Celou dobu slyším jak se snižují roky na očkování a přitom starší lidé nedostanou druhou dávku vakcíny a ještě si musíme zaplatit testy. Doufám že se dovím nějakou odpověď. Janíková

Zdroj: příběh Andrej babiš kontakt e mail

Osnova vypravování

Když píšete vyprávění nebo příběh, měla by osnova začínat uvedením do děje, poté by měla následovat zápletka, vyvrcholení příběhu a rozuzlení. Případně je možné příběh rozdělit do pěti fází, kterými jsou: expozice (úvodní situace), kolize (zápletka), krize (vyvrcholení konfliktu), peripetie (zvraty a komplikace) a nakonec rozuzlení.

Zdroj: článek Osnova vzor

Příběh

Ve svém příspěvku JAK URČIT JMENNÝ ROD BŘECLAV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radmila Hrbková.

Dobrý den neumím vysvětlit vnučce(4.třída ZŠ) jak rozpoznat jmenný rod u měst např. Kroměříž, Břeclav a pod. Tam, kde je koncovka -a nebo -o umím (vzor žena, město) Neumím vysvětlit proč je někdy mužský rod ( Zlín, Purkarec.....) a jinde ženský rod. Sama v tom nechybuji, ale vysvětlit to, bohužel, neumím.
Děkuji Hrbková Radmila

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Jak určit jmenný rod Břeclav

Co je vypravování

Vypravování je útvarem slohového postupu vyprávěcího. Děj je jedinečný, neopakovatelný, uspořádaný podle časové nebo příčinné souvislosti. Vypravováním tak vlastně někomu chcete písemně sdělit něco, co se stalo. Cílem vypravování je především zachytit a objasnit událost v jejím průběhu. Hlavní vlastností, kterou se vypravování liší od obyčejného popisu děje, je bezesporu napětí. Základními kameny vypravování by proto měly být uvedení do děje, zápletka, stupňování napětí přecházející ve vyvrcholení a rozuzlení. Vypravování se používá v literatuře jako základ pro román, povídku a také epickou poezii.

Osnova

• 1. Uvedení (seznámení s dějem, jeho otevření)
• 2. Zápletka (napětí)
• 3. Vyvrcholení
• 4. Rozuzlení (uzavření děje, poučení, dojmy)

Vypravování může být rozčleněno také do pěti fází

• 1. Expozice – úvodní situace, seznámení s postavami a prostředím
• 2. Kolize – zápletka – určitý problém nebo konflikt, který se stupňuje
• 3. Krize – vyvrcholení konfliktu
• 4. Peripetie – zvraty, komplikace, obraty ve vyprávění vedoucí k poslední fázi vyprávění
• 5. Rozuzlení a řešení situace

Osnova může být heslovitá, větná nebo citátová. V jedné osnově nestřídáme různé způsoby!

Zdroj: článek Vypravování

Příběh

Ve svém příspěvku PROSÍM O PŘÍKLADY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kik.

Dobrý den, byl by tu někdo hodný a napsal mi aspoň 5 vět se spojkou podřadící a 5 vět se spojkou souřadící ?? Děkuji :)

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.

Dobrý den, posílám pár požadovaných příkladů…
1) Souvětí se spojkami souřadicími:
a. Zakopla jsem a natloukla si koleno.
b. Bolí mě koleno, neboť jsem na něj upadla.
c. Spadla jsem na koleno, a proto mě teď bolí.
d. Mám pohmožděné koleno, ale hlava zůstala celá.
e. Chceš to namazat, nebo tu bolest vydržíš?
2) Souvětí se spojkami podřadicími:
a. Prosila mě, abych jí skočil do lékárny.
b. Jakmile najdu svou peněženku, vyhovím jejímu přání.
c. Už rychle utíkej, protože to opravdu bolí.
d. I když jsem jí koleno namazal, zlobila se na mě dál.
e. Tak si myslím, že už ji do hor nikdy nedostanu.

Zdroj: příběh Prosím o příklady

Osnova charakteristiky

Osnova charakteristiky se může lišit, ale některé body jsou základní a vždy by se měly v charakteristice objevit.

Návrh osnovy pro charakteristiku

1. úvod (zde se objeví seznámení s charakterizovanou osobou, její jméno, náš vztah k ní, stručný popis)
2. stať:
   a) vnější projevy povahy
   b) vztah k lidem, jednání
   c) vztah k přírodě, k prostředí
   d) vztah k práci
   e) nadání, schopnosti, zájmy
   f) vztah k sobě samému
3. závěr, zobecnění, shrnutí (v čem je naším vzorem, co na osobě kritizujeme)

Zdroj: článek Charakteristika

Pracovní postup

• Vystihuje činnost, jak její jednotlivé části následují za sebou v logicky stanoveném pořadí, v časové posloupnosti
• Srozumitelnosti napomáhají nákresy, obrázky
• Návod, jak zacházet s nějakým strojem, jak ho uvést do chodu
• Výroba nebo oprava nějakého předmětu
• Kuchařský recept

Jazykové prostředky

• Odborné výrazy
• Výrazy bez citového zabarvení
• Dějová slovesa, časová příslovce
• Podstatná jména slovesná
• Jednoduché věty, vedlejší věty časové, účelové

Osnova

Nadpis: Věta o tom, k čemu postup slouží (pro lepší pochopení).

Popis vstupu: Přesný popis toho, s čím postup pracuje. Týká se jak materiálu, tak informací. Něco z toho může být proměnlivé (lodní smyčku lze vázat z různých provazů), ale přesto to obvykle podléhá nějakým podmínkám (provaz musí být dost dlouhý).

Popis výstupu: Přesný popis výsledku naší práce ve vztahu ke vstupnímu materiálu. Přinejmenším musí být jasné, jestli je výsledkem uzel, číslo, slovo, vyléčený pacient nebo raketa.

Pracovní podmínky: Přesný popis předpokladů, které musí být splněny, aby návod fungoval, například co musí vykonavatel umět.

Teprve potom jsou na řadě jednotlivé kroky postupu.

Osnova:

ÚVOD – výrobek, pomůcka, pokus

VLASTNÍ POKUS – pracovního postupu

• a) příprava pracovních nástrojů, potřeb k výrobě, pomůcek
• b) postup při zhotovení výrobku – jednotlivé hlavní činnosti
• c) závěrečné úprava

ZÁVĚR – zhodnocení výroby, využití výrobku, výsledek pokusu

Zdroj: článek Popis pracovního postupu

Osnova popisu

Zde si uvedeme tvorbu osnovy například u popisování hračky.

Úvod

• Výběr hračky (co sis vybral/a, proč)
• Způsob získání hračky (jak ses k hračce dostal/a)

Hlavní část – stať

• Velikost, váha, materiál, barva
• Jednotlivé části hračky
• Vnitřek hračky

Závěr

• Péče o hračku
• Vztah k hračce, chvilky s ní strávené

Zdroj: článek Osnova vzor

Osnova úvahy

Úvod

• Vychází z určitých faktů, které jasně pojmenovávají daný problém, nebo z jistého, často obecného problému. Na počátku úvahy může být otázka a někdy formou otázky pisatel zopakuje název.

Jádro – stať

• Nastolená fakta pisatel hodnotí, zaujímá k nim vlastní postoj.

Závěr

• Pisatel dokazuje tvrzení, argumentuje, vyvozuje závěry, nebo nechává problém otevřený.

Zdroj: článek Osnova vzor

Osnova referátu

Úvod

Úvod referátu o knize by měl zahrnovat bibliografické údaje: autor, název, doba vzniku, respektive ze kterého vydání vychází referát, kdo dílo přeložil do češtiny.

Stať

Zde by neměly chybět tyto náležitosti:

1. Informace o autorovi – kdy žil, ke kterému proudu a směru patřil.
2. Téma knihy, okolnosti vzniku, čím se autor inspiroval, co měl v úmyslu nám sdělit; pokud jde o sborník povídek – čím jsou spojeny, jaká mají témata, jak jsou uspořádány (kompozice knihy).
3. Podrobnější seznámení s obsahem – NEPLÉST S VYPRAVOVÁNÍM DĚJE!
4. Charakteristika důležitých postav – charakteristika musí být nepřímá (tedy ne: Odysseus je statečný ithacký král, ale: Odysseus je statečný – nebojí se žádného nebezpečí, když se dostane do situace, která jej ohrožuje, nepřemůže nepřítele silou, ale tím, že umí vymyslet chytré řešení, mnohdy lest, například při setkání s Kyklopem).
5. Smysl příběhu – ten je důležitý, nezapomenout na něj!
6. Vlastní hodnocení – jak se nám líbily myšlenky, které dílo vyjadřuje; jak se nám líbil způsob, jakým je dílo napsáno, například uvést, zda autor vypráví děj napínavě, nebo naopak zdržuje zbytečnými popisy, nudnými úvahami; nemá to vůbec děj, děj je nesrozumitelný, zmatený. Autorův styl je osobitý, nebo naopak neutrální; píše nudně, nebo naopak vtipně, živě. Dále sdělit, jestli se autor vyjadřuje konkrétně, jasně, nebo naopak obrazně, v metaforách, příliš složitě. Zda je jazyk příliš knižní, nebo naopak blízký hovorové řeči, autor využívá slangu a podobně.

Závěr

Závěr referátu o knize by měl obsahovat informaci o tom, co mi kniha poskytla, tedy o čtenářském zážitku. Například: doporučuji ji i ostatním, nebo naopak: už nikdy nic takového nechci ani vidět, nechápu, k čemu to bylo napsáno.

Doporučení

NA KONCI PRÁCE MUSÍ BÝT UVEDENO, Z JAKÉHO ZDROJE JSTE INFORMACE O AUTOROVI A KNIZE ČERPALI. POKUD VYUŽÍVÁTE CIZÍ MYŠLENKY A NÁZORY, NESMÍTE JE PŘEDKLÁDAT JAKO NÁZORY VLASTNÍ!

HESLOVITÉ VYJADŘOVÁNÍ DO REFERÁTU NEPATŘÍ – pište v celých větách. Nezapomeňte na to, že věty lze spojit do souvětí.

Zdroj: článek Osnova vzor

Co má obsahovat osnova

Jak tedy dobře napsat osnovu slohové práce? Měla by být stručná a vypichovat ty nejdůležitější body či události z celého díla. Text by měl být rozdělen do tří základních celků, kterými jsou úvod, stať a závěr.

Úvod

Úvod slouží k seznámení čtenáře s tématem, o němž bude práce pojednávat. To by mělo být nastíněno nejprve obecně, postupně zúženo až na námět, který konkrétní práce řeší. Úvod může také nastolit nějakou otázku, na kterou hledáte odpověď, nebo vysvětlovat, proč se daným tématem zabýváte.

Stať

Jedná se o samotný příběh, popis nebo vyprávění. Nemá ustálenou podobu. Ideální ale je, pokud obsahuje alespoň tři odstavce, samozřejmě v závislosti na rozsahu celé slohové práce. Ve stati by měly být vyjádřeny hlavní myšlenky textu, které jsou dále rozvíjeny. Při formulování jednotlivých bodů stati je dobré postupovat od obecného ke konkrétnímu a na základě toho tvořit jednotlivé odstavce, podobně jako kapitoly či podkapitoly v knize. Jako pomůcku při hledání optimálního názvu bodu v osnově lze využít volné psaní nebo myšlenkové mapy.

Závěr

Slouží ke shrnutí toho, o čem text pojednával, k odpovědi na otázku nastolenou v úvodu práce a k formulování toho, co z textu vyplývá, tedy k jakým závěrům autor došel.

Zdroj: článek Osnova vzor

Osnova slohové práce

Psaní slohové práce je tvůrčí proces. Ať už máte za úkol napsat vyprávění, popis nebo příběh, je dobré se napřed zamyslet, o čem chcete psát, a hlavně, co svým textem vlastně chcete sdělit. Na základě toho si pak vytvořte osnovu a můžete se pustit do psaní.

Zdroj: článek Osnova vzor

Vypravování jako slohová práce

Písemná forma vyprávění bývá většinou promyšlenější a uspořádanější. Vypravování patří mezi nejpopulárnější slohové práce. Je to dáno především líbivostí a přístupností tohoto žánru. Vypravování má navíc poměrně jasně danou osnovu, což také výrazně přispívá k jeho oblíbenosti.

Vypravování začíná krátkým úvodem, v němž autor komentuje celý příběh z určitého odstupu. Následuje expozice, kde je již čtenář seznámen s časem a místem příběhu. Další odstavec je věnován představení zápletky, což je klíčová část každého vypravování. Jako čtvrtý odstavec následuje vyvrcholení, jehož hlavní složkou je takzvaná gradace, tedy stupňování napětí. Předposlednímu odstavci se říká rozuzlení a dojde v něm k vyřešení dříve nastolené zápletky. Chybět nesmí ani závěr, kde se vypravěč opět vrací do přítomnosti a glosuje celé dění s větším nadhledem.

Hlavním kritériem pro hodnocení vypravování je již zmíněná přítomnost napětí a gradace. Pokud tyto dvě věci váš text postrádá, nejedná se o vypravování, ale o pouhý popis děje! V takovém případě je hodnotitel nucen klasifikovat tento nedostatek jako nedodržení žánru, což má za výsledek nedostatečné hodnocení.

Aby bylo vypravování pro čtenáře zajímavé a příjemně se četlo, je potřeba, aby autor do svého textu zahrnul následující:

• V úvodu vypravování se obvykle stručně představí hlavní postavy a prostředí. Vlastní vypravování lze rozčlenit do tří částí: 1. začátek děje, 2. zápletka, 3. rozuzlení zápletky. Závěr vypravování může obsahovat hodnocení, stručné zamyšlení nebo náznak k možnému pokračování.
• K živému a pro čtenáře (posluchače) přitažlivému vypravování přispívá nejen zajímavé téma (tj. o čem se vypráví), nýbrž i volba vhodných jazykových a kompozičních prostředků: bohatá slovní zásoba, dějová slovesa, synonyma, obrazná pojmenování, přísloví, užití tvarů času přítomného pro vyjádření událostí minulých, citlivé užívání prostředků spisovných i nespisovných, přímá řeč a nepřímá řeč, promyšlená větná stavba, dodržování i porušování časové posloupnosti dílčích dějových složek vypravovaného příběhu.

Zdroj: článek Vypravování

Definice podle Wikipedie

Wikipedie uvádí, že seminární práce (hovorově též seminárka) je typ školní práce, kterou zhotovují studenti na školách (vysoké, vyšší odborné, střední či jiné), a to buď samostatně (samostatná práce), nebo v určitých skupinách (skupinová práce), například ve dvojicích. Většinou se tato práce nepojí s její následnou obhajobou, v některých případech nicméně toto může být požadováno. Rovněž se s takovouto prací zpravidla nepojí ani oponentura.

Dle Wikipedie rozsah a požadavky na takovouto práci nebývají většinou určeny normami a podmínky zpracování tak většinou závisí pouze na požadavcích konkrétního učitele, který práci studentům zadal. Práce může mít například charakter rešerše, referátu a podobně. Zpravidla se jedná o práci písemnou, nicméně vyloučena není ani jiná forma (například videozáznam, softwarové dílo, umělecký výstup a podobně). Důvodem zhotovování obecně může být určité „procvičení,“ to znamená, že se jedná primárně o práci studijní, nikoli striktně vědeckou, která by měla přinášet nějaké nové poznatky. Nejde o závěrečnou či kvalifikační práci, jakou je například práce bakalářská (vyšší odborná škola bývá spjata s absolventskou prací), a na rozdíl od těchto se rovněž s touto prací zpravidla nepojí ani oponentura či následná obhajoba, jak již bylo uvedeno výše. Seminární práce bývá typická například pro jednotlivé předměty či kurzy na škole. Jako seminární práce se neoznačuje slohová práce spjatá s maturitní zkouškou (střední škola).

Seminární práce může být založena na rešerši odborné literatury, určitých pramenů a materie, přičemž smyslem může být procvičit, respektive prokázat schopnost studentů zorientovat se v určitém problému, případně procvičit si práci s odborným textem.

V případě vysokých škol bývá studium členěno zejména na semestry, ročníky nebo bloky, přičemž každý semestr, ročník nebo blok sestává z období výuky a zkoušek. Pakliže se zadaná práce pojí s určitým tímto časovým úsekem, hovoří se o semestrální práci („semestrálka“), případně o ročníkové práci, přičemž takováto práce může, ale nemusí být i rozsáhlejší než práce seminární.

Studenti, kteří zpracovávají takovouto práci, se někdy dopouštějí plagiátorství, přitom použití části, případně i celého cizího díla je možné i legálně, avšak musí být dodržena závazná pravidla včetně správných bibliografických citací.

Problémem bývá též takzvaný ghostwriting, tedy situace, kdy práci fakticky zhotovuje celou (nebo její část) někdo jiný než student (zpravidla za úplatu, například firma, kamarád, jiná osoba, která si takto přivydělává, a podobně); takovéto zhotovování práce pak postrádá onen původní studijní či vzdělávací smysl.

Zdroj: článek Co to je seminární práce

Popis pracovního postupu jako slohová práce

S postupy zapsanými přirozeným jazykem se v životě setkáváme nejčastěji, a to nejen jako jejich vykonavatel, ale také jako jejich tvůrce.

Postup návodový může být doplňován i o prvky popisné a informační a může rovněž přecházet ve výklad s rostoucí odborností. Vlastností textu má být srozumitelnost, explicitnost, kompletnost a souvislost (časová a logická návaznost). Jedná se o text kohezní (soudržný), sukcesivní a spíše explikativní, i když jde v podstatě o enumeraci (výčet) dílčích činností. Instrukce musejí být spojeny „záměrem autora, cílem textu, jedním tématem a progresivní časovou perspektivou“.

Útvar návodového postupu je návod a jeho různé druhy. Návod se však převážně považuje za slohový útvar (jako dynamizovaný popis pracovního postupu) slohového postupu popisného.

Popis pracovního postupu se vyznačuje přesným a výstižným vyjadřováním a přehledností. K přesnému vyjadřování přispívají především zejména odborné názvy (termíny). Jednotlivé činnosti (fáze postupu) jsou zachyceny v přesné časové posloupnosti.

Jak vypadá kvalitní popis pracovního postupu přirozeným jazykem, co by mělo být součástí dobrého návodu a co je nutno dodržet?

Na co si dát pozor:

• Jazyková správnost. Pokud je něco česky, je šance, že to má jasně daný význam (na kterém se všichni shodnou). Pokud něco není česky, nemá to význam žádný, i kdyby se všichni shodli na tom, co tím asi autor myslel a jaký je nejpravděpodobnější význam daného slova.
• Instrukce musí být poznat jako instrukce.
• Instrukce musí být popsány dost podrobně, aby bylo jasné, co a jak dělat.
• Všechna neznámá slova, termíny a podobně musí být jasně a jednoznačně vysvětlena.
• Jasná návaznost instrukcí („co dělat dál“); zejména u rozhodování je nutno pokrýt všechny alternativy.
• Při opakovaném provádění instrukcí musí být jasné, které instrukce se opakují a za jakých podmínek.
• Pokud postup nekončí na konci popisu, je třeba konec výslovně sdělit.
• Pokrytí všech očekávaných eventualit (co je či není očekáváno, je vhodné vypsat už u pracovních podmínek).

Zdroj: článek Popis pracovního postupu

Řešení určování slovních druhů pro starší žáky

Tragédie¹ se³ udála⁵ v⁷ postranní² uličce¹, ústící² do⁷ hlavní² třídy¹. Trafika¹ paní¹ Ascherové¹ byla⁵ asi⁹ uprostřed⁶ po⁷ pravé² straně¹.

Když⁸ jsme⁵ tam⁶ zahýbali⁵, podíval⁵ se³ Poirot¹ na⁷ hodinky¹ a⁸ já³ jsem⁵ pochopil⁵, proč⁶ si³ chtěl⁵ obhlédnout⁵ místo¹ zločinu¹ až⁶ teď⁶. Bylo⁵ právě⁶ půl¹ šesté⁴. Hodlal⁵ získat⁵ co³ nejpřesnější² představu¹ o⁷ včerejší² atmosféře¹.

Měl-li⁵ však⁸ opravdu⁶ takový² záměr¹, dožil⁵ se³ zklamání¹. V⁷ této³ chvíli¹ se³ ulička¹ vůbec⁶ nepodobala⁵ té³ z⁷ včerejška¹. Rodinné² domky¹ chudších² vrstev¹ se³ tu⁶ střídaly⁵ s⁷ menšími² krámky¹. Usoudil⁵ jsem⁵, že⁸ je⁵ tu⁶ asi⁹ za⁷ obvyklých² okolností¹ dost⁶ živo⁶, že⁸ tu⁶ chodí⁵ hodně⁶ prostých² lidí¹ a⁸ že⁸ si³ tu⁶ na⁷ chodníku¹ i⁸ v⁷ jízdní² dráze¹ hrají⁵ houfy¹ dětí¹.

Teď⁶ tu⁶ však⁸ stál⁵ hlouček¹ zvědavců¹ a⁸ všichni³ zírali⁵ na⁷ jediný² domek¹ nebo⁸ obchůdek¹. Nebylo⁵ těžké² uhádnout⁵, který³ to³ je⁵. Viděli⁵ jsme⁵, jak⁶ obyčejní² lidé¹ pozorují⁵ se⁷ soustředěným² zájmem¹ místo¹, kde⁶ jejich³ spoluobčanka¹ sešla⁵ ze⁷ světa¹ násilnou² smrtí¹.

Zdroj: článek Slovní druhy