SMUTEČNÍ TEXT je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Smuteční proslov na pohřbu patří k nejtěžším řečem, jaké může člověk v životě pronášet, protože se v něm spojuje bolest ze ztráty, snaha o důstojné rozloučení i potřeba dát smysl poslednímu setkání se zesnulým. Přestože neexistuje jediný správný návod, mnoho lidí hledá oporu ve vzorech, strukturách a doporučeních, která jim pomohou zvládnout tuto náročnou chvíli.
V tomto doplnění článku najdete praktické rady, jak smuteční řeč uchopit, jak ji přizpůsobit konkrétní osobě i situaci a jak se vyhnout nejčastějším chybám, které mohou výsledný dojem narušit.
Obsah smuteční řeči
Pokud se v rodině, nebo mezi blízkými známými najde někdo, kdo je ochotný mít pohřební řeč, musí si ji obvykle taky sám připravit. Sepsat jí není nic jednoduchého, přestože u smuteční řeči není přísně stanovená osnova, kterou je třeba dodržovat. Náročnost tohoto slohového útvaru spočívá v tom, že řeč musí být vhodná, mít „hlavu a patu“ a obsahovat jen důležité informace sepsané vhodnou formou. Smuteční řeč by měla obsahovat úvodní část, v níž řečník přivítá účastníky pohřebního aktu a začne se svým projevem o zemřelém, ve druhé části se obvykle zachycuje život zemřelého jen v několika informacích, v poslední části se jedná o rozloučení a o slova útěchy pro pozůstalé. Upřímná účast je nezbytnou součástí celé smuteční řeči, i řečník z řad pozůstalých ji musí svým projevem vyjádřit všem členům rodiny a blízkým zemřelého. Naopak by se ve smuteční řeči neměly nijak zdůrazňovat záporné povahové vlastnosti zemřelého, nebo chyby, které v životě udělal. Při tvorbě smuteční řeči se řada řečníků uchyluje k velkému množství vzletných frází, které pak mohou celkové vyznění smuteční řeči rušit a kazit výsledný dojem. Mnoho profesionálních řečníků ve své smuteční řeči využívá velké množství básnických vyjádření, amatér by s nimi měl ale pracovat opatrně, aby jeho řeč nepůsobila zmateně a nepřirozeně. Samozřejmě by se některé básnické vyjádření mělo v proslovu objevit, ale nemusí jich být moc, lepší je si jejich použití pořádně promyslet. Součástí smuteční řeči mohou být také nejrůznější citáty, ať už se jedná o slova z básní, písní, anebo výroky slavných osobností. Smuteční řeč by jimi ale neměla být zahlcená, ideální je použít jen jeden, klidně na začátku jako úvod smuteční řeči, nebo na konci jako poslední slova rozloučení. Může jich být v řeči samozřejmě více, ale nesmí se to přehánět, aby nebyl v proslovu „citát za citátem“. Pokud je součástí projevu opravdová báseň, není nutné, aby ji řečník dokonale recitoval. Stačí, když jí řečník přizpůsobí tempo řeči.
Smuteční řeč je primárně určená pro pozůstalé, jim má sloužit jako útěcha v jejich smutku, a proto by se řečník měl obracet k nim a ne k zemřelému. Každý řečník z řad blízkých prožívá samozřejmě svůj vlastní žal, ale v jeho proslovu by se to nemělo výrazně projevit, neměl by se snažit strhávat pozornost jen ke svému smutku, protože ztráta milované osoby je velmi těžká pro všechny příbuzné a blízké přátelé. Během smutečního proslovu musí řečník zmínit několik informací o životě zemřelého, ale není třeba, aby popisoval celý jeho život. Sám nebo po domluvě s rodinou by měl vybrat několik bodů z jeho života, případně jeho záliby a vztah k rodině, dalším blízkým, zaměstnání. Pokud by některá informace vrhala špatné světlo na zemřelého, tak jí není třeba uvádět, pokud si to tedy rodina výslovně nepřeje, pak by ve smuteční řeči mohla zaznít, ale ve zjemněné formě.
V naší poradně s názvem BÁSNIČKY OD JIŘÍHO ŽÁČKA K RECITACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lubomír Langr.
Nemohu najít básničku od J. Žáčka, text začínal: Přišel klobouk do prodejny hlav.....
Třeba mi někdo pomůže.
Děkuji Lubomír Langr
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Přišel klobouk do prodejny hlav, zdvořile se smekl na pozdrav. Tu básničku znám. Tady je.
Kloboukovy trampoty
Jiří Žáček
Přišel klobouk do prodejny hlav,
zdvořile se smekl na pozdrav
a hned spustil:
- Pane prodavači,
vracím tuhle hlavu,
co se pořád mračí.
Takovou já nosit nebudu,
protože mi dělá
ostudu!
Vyberte mi novou hlavu
do práce i pro zábavu.
Hlavu s párem uší,
ať mi pěkně sluší.
Hlavu, co má vždycky
dobrou náladu.
Přineste mi, prosím,
jednu ze skladu!
Prodavač jen vzdychl:
Těžké přání!
Takovéhle hlavy
nejsou právě k mání.
Poradím vám ale rád -
Podejte si inzerát!
Značka: Hledám hlavu
v zachovalém stavu.
Hlavu, co má nápady.
Ani hloupou, ani nafoukanou,
zkrátka bez vady.
Hlavu která potěší.
Nabízím jí přístřeší.
Četly jste to?
Přihlaste se, hlavy,
ať jste z Prahy nebo Bratislavy!
Existuje několik variant smuteční hostiny, které se liší ve finanční i časové otázce. První varianta smuteční hostiny je ta, jejíž cena není tak vysoká a zároveň není ani časově náročná. Jedná se jen o malé setkání s nejbližšími příbuznými a přáteli zemřelého, které trvá jen zhruba půl hodiny a jehož náplní je jen přípitek. Pozvaní smuteční hosté se tedy sejdou na vybraném místě, spolu si připijí na zemřelého, mohou sklenici vína případně zajíst nějakým malým (obvykle slaným) občerstvením a po rozloučení s rodinou zemřelého odcházejí. Tento typ hostiny není ani časově a ani finančně náročný, pokud tedy pozůstalí nezvolí nejdražší víno na trhu.
Dražší jsou varianty smuteční hostiny, při nichž už se počítá s obědem. Takováto hostina se pak může konat v restauraci, která se nachází blízko místa smutečního obřadu, nebo v domě zemřelého, nebo v domě jeho blízkých příbuzných. Ani smuteční hostina konaná v restauraci se nijak výrazně neprodlužuje, obvykle je její součástí přípitek na počest zemřelého, krátký dvouchodový oběd, případně malý dezert, po jehož konzumaci pak smuteční hosté postupně odcházejí. Tato hostina tedy trvá maximálně dvě hodiny.
Posledním již zmíněným typem smuteční hostiny je varianta, kdy se kar koná v domě někoho z rodiny. V takovém případě občerstvení na smuteční hostině zajišťuje rodina, která ho může objednat z restaurace, nebo ho sama uvařit. Možností je, že i někteří smuteční hosté donesou něco malého k snědku. Takováto rodinná smuteční hostina se obvykle skládá nejen z přípitku na počest zesnulého, z oběda a dezertu, ale i posezení, které se může protáhnout i na několik hodin. Je potřeba, aby na něj byl zajištěn dostatek občerstvení.
Ve svém příspěvku SMUTEČNÍ PROJEV PRO SYNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Postolková.
Dobrý večer, prosím o pomoc s proslovem, něco tu smolím ale nejde mi to řečník to ještě upraví, ale ten konec nevím. Je to pro nás ztráta a bolí to ale zustaneš v našich srdcích… byl mladý 29 let - tak něco v tom smyslu. Nevím zda mi pomůžete pohřeb je zítra. Tak jestli by jste pomohla ještě dnes? Dekuji postolkova - matka.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zmáčknutím několika kláves na jednou se provede určitá úloha, ke které by se jinak muselo použít myši, tato kombinace se nazývá klávesovou zkratkou, protože ušetří čas při práci na počítači. Klávesové zkratky se mohou lišit v souvislosti na operačním programu. Jako příklad nám poslouží klávesové zkratky pro práci ve Wordu.
Příklady klávesových kombinací:
ALT + S (aktivace nabídky Soubor) ALT + V (aktivace záložky Nápověda)
ALT + K (aktivace záložky Kreslit) ALT + Y (aktivace záložky Zobrazit)
ALT + O (aktivace záložky Okno) CTRL + N (nový dokument)
CTRL + O (otevřít) CTRL + X (vyjmutí označeného textu a vložení do schránky)
CTRL + P (tisknout) CTRL + C (kopírování označeného textu do schránky)
CTRL + S (uložit) CTRL + V (vložení označeného textu ze schránky)
CTRL + Z (zpět, navrácení provedené akce) CTRL + Y (opakování navrácené akce)
CTRL + F (hledání v dokumentu) CTRL + A (vybrání/označení celého dokumentu)
CTRL + B (tučný text) CTRL + I (kurzíva)
CTRL + U (podtržení) CTRL + = (dolní index)
CTRL + % (horní index) CTRL + ? (zvětšit písmo)
CTRL + ; (zmenšit písmo) CTRL + L (zarovnat text vlevo)
CTRL + E (zarovnat text na střed ) CTRL + R (zarovnat text vpravo)
CTRL + J (zarovnat text do bloku) CTRL + SHIFT + P (změnit velikost písma)
CTRL + SHIFT + F (změnit vzhled písma) CTRL + SHIFT + C (kopírovat formátování)
Seminární práce musí být členěna na úvod, hlavní stať, závěr a obsahovat seznam použité literatury. Doplnit ji můžete titulním listem (s vaším jménem, názvem oboru a předmětu a podobně), obsahem či přílohou, například v podobě tabulky či grafu s konkrétními výsledky šetření.
Struktury seminární práce se pevně držte a její stručnou osnovu si načrtněte dřív, než začnete psát. Pozornost věnujte nejen hlavní stati, ale také úvodu, a především (často podceňovanému) závěru, v němž byste měli shrnout výsledky své práce.
Velikost písma na titulní straně užívejte podle vlastního uvážení. Důležité je, aby největší byl nadpis pro práci, druhý největší byl název školy a menší písmo je dobré použít pro uvedení, z jakého předmětu je tato práce, a pro údaje v pravém dolním rohu stránky. Postačující velikost pro nadpis seminární práce je 22 a pro nejmenší text na této stránce je 11 nebo 12. Používejte zde zarovnání na střed a vpravo. Vyplatí se už od samého začátku zavést číslování stránek, které je umístěno v zápatí.
Na druhé straně zpravidla bývá obsah celé práce. Ještě než začnete psát jakýkoliv text, je dobré vkládat do nadpisů úrovně textu. Tyto úrovně slouží k zobrazení daného nadpisu v obsahu. Tvorba obsahu by se měla provést až na samotný závěr práce, ale doporučuje se průběžně si vyzkoušet vložit obsah a ujistit se tak, že odpovídá vašim požadavkům. V obsahu by mělo být vše očíslováno pomocí zvoleného formátu číslování. Při kontrole obsahu používejte aktualizaci pole. Máte na výběr aktualizaci celého pole anebo pouze čísel stránek. Při aktualizaci celého pole může dojít k tomu, že se v obsahu vygeneruje celý text některých kapitol. Je to z důvodu používání SHIFT+ENTER, díky němuž můžete psát text pod danou kapitolu, aniž byste zasahovali do číslování. Naštěstí můžete přímo zasahovat do obsahu a přebytečný text vymazat anebo brát na tento problém ohled již ze začátku a používat pouze ENTER s manuálním odebráním číslování k vepisování textu do kapitol. Kdybyste chtěli být opravdu důkladní při tvorbě takovéto práce, tak úvod se čísluje pomocí čísla 0 nebo se číslování nepoužívá.
V prvé řadě je třeba zdůraznit, že řeč na smuteční hostině se liší od projevu při smutečním aktu. Odlišností je několik, rozdíl je například v délce trvání projevu. Na hostině je obvykle řeč výrazně kratší, navíc obsah řeči vychází z toho, že hosté byli i na smutečním rozloučení se zemřelým, a tak slyšeli hlavní projev. Není tedy nutné opakovat informace o životě zemřelého. Součástí řeči na smuteční hostině je také obvykle poděkování za vyjádřené upřímné soustrasti. Řeč na smuteční hostině navíc nemusí mít stejný řečník, který měl proslov na posledním rozloučení. Řeč na smuteční hostině také nemusí mít tak oficiální znění, jako ta na pohřbu, projev na smuteční hostině může mít v podstatě každý. Obvykle ale smuteční hostinu zahajuje projev některého z blízkých příbuzných, po něm mohou následovat i krátké projevy dalších hostů, v nichž se zavzpomíná na zemřelého a na to, co pro řečníka znamenal.
Smuteční proslov je náročný projev, který musí být na patřičné úrovni, k tomu řečníkovi pomůže dostatečná příprava. Řečník by se měl na projev řádně nachystat, sepsat si řeč, kterou by měl mít na smuteční akci s sebou, aby se nestalo, že zapomene, co plánoval říci a začne nevhodně improvizovat. I řečník, i když třeba profesionál, je jen člověk, a tak se mu může stát, že v řeči zadrhne, nebo ho svým citovým projevem rozhodí některý z pozůstalých, a on zapomene, co měl říct. Pro takové případy je opravdu nezbytné mít řeč sepsanou u sebe. Sepsaný projev by měl být umístěn do desek tmavé barvy, které na sebe nebudou nijak poutat pozornost, což znamená, že by na nich neměly být žádné obrázky, nápisy ani symboly. Desky jsou nezbytnou součástí, pozůstalí by neměli vidět, že je třeba smuteční řeč sepsána na zmuchlaném papíře, nebo že je řeč plná zaškrtaných slov.
Trvání smutečního projevu by mělo být kolem 5 minut, může být ale i kratší nebo delší, mluvčí by měl brát ohled i na smuteční hosty, pro něž setrvání ve smuteční síni bývá náročné.
Poslední rozloučení je akt, při kterém celý řečníkův smuteční projev musí být přizpůsoben této dané situaci. Hlasitost jeho řeči musí vycházet z akustiky a z množství smutečních hostů, aby ho každý slyšel. Na některých pohřbech nejsou řečníkům k dispozici mikrofony, takže řečník musí své hlasivky více namáhat, jinde si pozůstalí zase přejí, aby v pozadí zněla smuteční hudba, takže se řečník musí snažit, aby byl jeho projev zřetelnější. Na pohřbech bývají často jako smuteční hosté i starší lidé, i kvůli nim je třeba přizpůsobit nejen hlasitost, ale i tempo řeči. Řečník by neměl se svou řečí pospíchat, měl by dělat dostatečné pomlky, aby význam jeho slov všichni smuteční hosté chápali. Zároveň by věty měly být jednoduché. Složitá a dlouhá souvětí by mohla komplikovat porozumění. I samotného řečníka z řad blízkých příbuzných může při samotném pohřbu zasáhnout silný příval emocí, které neudrží pod kontrolou, základem je to překonat a řeč dokončit.
Pozvánka na smuteční hostinu bývá stručná a věcná. Obsahuje informaci o místě, čase a případně o tom, zda je hostina určena jen pro úzký okruh pozvaných.
V praxi se využívá i jednoduchý text pozvánky na smuteční hostinu, který lze rozeslat osobně, e-mailem nebo přiložit k oznámení o úmrtí.
Tato část zahrnuje odborný text na daná témata, která vy sami zformulujete. Můžete použít i různé citace, poznámky, komentáře, vyjádření vlastních názorů, ale měli byste dodržet „jádro odbornosti“, kdy píšete o dané věci, co to je, jak to funguje, kde se to využívá, a hlavně se nezapomeňte vyjadřovat spisovnou češtinou. Jednotlivé kapitoly bývají očíslovány. Pokud chcete začít psát text do některé z kapitol, tak je dobré stisknout SHIFT+ENTER, pomocí kterého budete psát text od stejného levého okraje stránky, u kterého je umístěn nadpis vaší kapitoly. Standardní velikost písma v psaných textech je 12, nadpisy by měly být psané pomocí většího písma. S narůstající úrovní nadpisu roste i jeho velikost písma.
Co se týče vzdálenosti mezi řádky, u všech řádků v práci se automaticky nastavuje řádkování 1,5 řádku. Dále se nastavují mezery mezi jednotlivými odstavci a nadpisy. Tato problematika záleží spíš na vás. Důležité je zachovat symetričnost a klást důraz na to, aby mezi hlavními nadpisy a jednotlivými kapitolami byly větší mezery, rovněž tak mezi nadpisy kapitol a jejich textem. Můžete si například nastavit mezery mezi hlavními nadpisy a nadpisy kapitol na 24 bodů před textem a 24 bodů za textem. Mezi jednotlivými kapitolami pak 18 bodů před textem a 18 bodů za textem.
Text lze ozvláštnit přirovnáními, přímou řečí nebo krátkou vzpomínkou, která vystihuje povahu popisované osoby. Důležité je však zachovat rovnováhu a nepřehltit text nepodstatnými detaily.
U literárních postav je vhodné opřít se o konkrétní situace z příběhu, které podporují charakteristiku literární postavy.
„Ráno jsem se probudil dříve než obvykle a potichu jsem vyšel z domu. V zahradě bylo ještě šero a vzduch byl chladný, ale příjemný. Když jsem otevřel branku, uviděl jsem kočku, jak sedí na plotě a dívá se do dálky.“
Text 2 – popis
„Náš školní dvůr je poměrně velký a obklopují ho vysoké stromy. Uprostřed stojí dřevěná pergola, která poskytuje stín v horkých dnech. Děti zde často odpočívají nebo si hrají různé hry.“
Text 3 – odbornější styl
„Slovní druhy tvoří základní stavební jednotky jazyka. Každý slovní druh má své charakteristické vlastnosti a využívá se v konkrétních gramatických situacích. Správné určování pomáhá při analýze vět i při psaní textů.“
