Informace od učitelek češtiny
 |
MENU
SLOVNÍ DRUHY
DIKTÁTY
BÁSNIČKY
HÁDANKY
Miloš Kratochvíl
Bydleli tři sněžní muži
v horských štítech Nepálu,
vztekali se, už je štvalo
lézt do prudkých krpálů.
~
Zvlášť když někdy při nákupu
zapomněli droždí...
Jít zpět z osmi tisíc metrů,
to naštve i zhmoždí.
~
Tak odešli do nížiny
do Čech kousek za Prahu
a chození po rovině
jim změnilo povahu.
~
Teď, když zapomenou droždí,
ti tři muži sněžní
vrátí se, i když je fronta,
jsou milí a něžní.
V diskuzi MILOŠ KRATOCHVÍL BÁSNĚ K RECITACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.
Básničky jsou velmi hezké
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal.
Básnička se mi moc líbí a ve čtvrtek příští týden ji budu recitovat ve škole.
Zdroj: diskuze Miloš kratochvíl básně k recitaci
Miloš Kratochvíl se narodil v roce 1948 v Praze. Vystudoval Střední průmyslovou školu potravinářské technologie. Pak ale změnil obor, podal si přihlášku na Karlovu univerzitu obor žurnalistika a byl přijat. Studium ale nakonec nedokončil. V roce 1970 se stal sportovním redaktorem v časopisu Stadion. Pak se vrhl na spisovatelskou dráhu a působil takříkajíc na volné noze. Začal psát prózu pro dospělé, scénáře, texty písniček, poezii, fejetony i pohádky.
Miloš Kratochvíl vydal několik básnických sbírek určených pro děti, například: Potkal kočkodán kočkonora (2000); Hodina smíchu (2000); Zapište si za uši (2001); Deset malých Bohoušků (2002); Létající koště (2003); Slavné pohádky s oponou (2017).
"Víš", povídám Andule,
"jak voní levandule?"
Začala se usmívat:
"Ty mi chceš tu kytku dát?"
~
Já však zůstal nad věcí.
Šli jsme v ZOO ke kleci,
kde lev, statný zvířat král,
za mřížemi tvrdě spal.
~
Přistrčil jsem Anču blíž:
"Čichni k němu přes tu mříž
a pak mi sděl plynule,
jak voní LEV ANDULE!"
V diskuzi SLOVNÍ DRUH VSICHNI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka Ludvíková.
Může být zájmeno všichni podnětem? Například ve větě: Všichni jsme se tomu smály.
Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Aliska.
Pokud píšete větu " Všichni jsme se tomu smáli", tak v přísudku musí být měkké -i-. Když všichni, tak tzn. muži, ženy i děti a muži mají přednost před ostatními rody.
Zdroj: diskuze Slovní druh vsichni
Kdo má letadlo a prachy,
já se však míň třesu strachy
za dva dny svět obletí,
na létacím koštěti.
~
Letí nízko, s žádným rykem,
nesviští jak raketa,
a jak už je jeho zvykem,
cestou ještě zametá!
~
Prosím vás, při dalším letu
dejte přednost koštěti.
Můžete tím pomoct světu
aspoň trochu od smetí...
V naší poradně s názvem VYPLÝVÁ NEBO VYPLÍVÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miloš Kvasnička.
Ze zkušeností na zahrádce vyplývá, že vyplít zahradu je nejlépe po vlahém dešti. Jenže nemám čas a vyplívám záhonky za sucha. To by šlo, ne?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Šlo by to, ale není to hezky česky. Moc se snažíte uplatnit slovo vyplívám. Mnohem lépe to vypadá takto:
Ze zkušeností na zahrádce vyplývá, že vyplít zahradu je nejlépe po vlahém dešti. Jenže nemám čas a tak pleji záhonky za sucha.
Zdroj: diskuze Vyplývá nebo vyplívá
Miloš Kratochvíl
Povídala cihla cihle
trochu vztekle, trochu zjihle:
„Kdekdo si po světě jezdí,
jen my tu tvrdneme ve zdi!“
~
Druhá cihla cihle řekla:
„Divím se ti, že jsi vzteklá.
Nestěžuj si! Tvař se mile!
Jsme přece v nádherné vile
a ležíme, kam se ženou
lidé jen na dovolenou.
~
Zedník, co do zdi dával tě,
je teď prý taky na Maltě!“
Miloš Kratochvíl
Zbláznil se kos do kosice,
láska ho tak pomátla,
přestal zpívat na osice –
začal si hrát na datla!
~
Jenže stromy nejsou z vosku,
jak poznal ten naiva...
Teď má těžký otřes mozku
a už ani nezpívá.
Sedí v trní, jen se chvěje,
v hlavě bzučí tisíc vos.
A kosice? Té už pěje
na osice jiný kos!
~
Z toho plyne poučení:
Když si člověk nebo pták
hraje na něco, čím není,
tak dostane na zobák.
Zdroj: Vtipné básničky o zvířatech
Žily čtyři černé kočky
v jednom starém domě,
čtyři patra byla pro ně,
páté bylo pro mě.
~
V prvním patře bydlí kočka
s nejdelšími vousy
a ta druhá si celý den
brouskem drápy brousí.
~
Kočka ze třetího patra
pořád někde slídí
a ta čtvrtá chodí tiše
jako když se stydí.
~
Co se děje v pátém patře?
Tam já mám svou skrýš.
Bojím se těch černých koček
já jsem totiž myš.
Miloš Kratochvíl
Televizní programy,
to je nadělení!
Jestli to tak půjde dál,
tak celý svět změní.
~
Změní nejen člověka,
i zvíře či brouka,
změní prostě každého,
kdo se na ně kouká.
~
Špaček z budky sledoval
pořad Vařte s námi,
tak si chtěl dát žížalu
v želé s jahodami.
~
Žížala však viděla
spoustu akčních filmů
a to špaček netušil,
když k ní sletěl z jilmu.
~
Na záhonku vypukla
neskutečná rvačka,
v níž poprvé žížala
uškrtila špačka...
Miloš Kratochvíl
Pes nám líná, voní hlína,
jaro už je ve vzduchu...
Líbí se mi Karolína,
ale mám zlou předtuchu,
Že si znova lásky slova
vyloží jak minule,
Když jsem řekl: „Vomáčková,
Ty jsi pěkná bledule!“
~
Znám to z kina, žádná jiná,
když muž začne u kytek,
nejedná jak Karolína.
nechápu ten její vztek...
~
Prásk ho! Facka místo díků,
až jsem srazil nástěnku.
zasmála se: „Zahradníku,
Máš pod okem pomněnku!“
Miloš Kratochvíl
Když přijela pouť k nám do vsi,
říkám Lídě Pěkné:
„Vystřelím ti tolik růží,
až to s tebou sekne!“
~
Střílím jednou, dvakrát, třikrát,
ruka třese se mi,
růže stojí na svých špejlích,
Lída padá k zemi.
~
Deset lidí se hned snaží
vzkřísit bledou Lídu.
Povídám: „Omdlela štěstím,
takže buďte v klidu.
Slíbil jsem jí růži z lásky –
a ona má z toho šok!“
~
Mýlil jsem se. Lídu trefil
jeden odražený brok...
Miloš Kratochvíl
Nejznámější drezér hadů,
pan Hlavatý z Třebíče,
mi dal jednu zvláštní radu:
„Kup si hada, škrtiče.
~
Jenom málokterý z tvorů
se tak tulí k člověku,
a svou kůží plnou vzorů
je doplňkem obleků!“
~
Na všechny slavnostní chvíle
si krotitel Hlavatý
uvazuje do košile
krajtu místo kravaty.
~
Krajta navíc krotitele
spolehlivě ohlídá,
sleduje bystře a bděle,
co její pán povídá.
~
Když zaslechne, že už mele
to, co říkat nemusí,
ihned pana krotitele
nenápadně přidusí...
Zdroj: Vtipné básničky o zvířatech
Miloš Kratochvíl
Celá vesnice se těší –
zavítá k nám cirkus bleší!
~
V pátek přišel na náves
tulák a s ním starý pes.
„Tak jsem u vás!“ tulák volá.
„Já, pes Rek a bleší škola!
Kdo má deset korun v hrsti,
smí hladit psa proti srsti!“
~
Přihlásil se truhlář Pech,
pohladil psa po zádech
a psí blechy na totata
změnily ho v akrobata.
~
Skákal jak stín čertích rohů,
dal si za krk pravou nohu...
„Vidíte to!“ tulák křičí,
„jak s ním blechy krásně cvičí!“
~
Tak vypadá cirkus bleší.
Kdo ho nezná, ať se těší!
Kouká osel na zajíce
jak se v trávě válí:
"Uši máme stejně dlouhé -
proč ty jsi tak malý?"
~
"Byl jsem taky velký osel,"
zajíc smutně mrknul,
"jenže na mě přišla bída.
Hlady jsem se scvrknul."
~
"Ubožáčku!" hýkl osel,
citem rozechvělý,
a hned běží, aby sehnal
mrkev, jetel, zelí...
~
Všechno nosí zajícovi
pod nos do pelíšku.
"Hodně jez a to ti vrátí
správnou oslí výšku"!
~
Zajíc chroupe a jen funí
jak mu to jde k duhu -
z dobráka si chytrák snadno
lží udělá sluhu.
Když pes štěká na člověka,
určitě mu nadává -
a nadávkou kamarádství
pro mě rázem přestává.
~
Odnesl jsem psisko k soudu,
ať s ním soudce zatočí.
Šlo to bídně; pes se klidně
šklebil soudci do očí.
~
Při výslechu chytal blechu,
odpovídal ňaf a haf,
soudce jenom kroutil hlavou:
"Na to nemám paragraf!
~
Nemám důkaz! Důvod k trestu!
Nevím, co to znamená,
když psí řeči nerozumím.
Žaloba je bezcenná."
~
Tak z nás psi a pejsci mají
jen švandu a legraci,
klidně na nás můžou štěkat -
jsme proti nim hlupáci.
~
Každé psisko, marná sláva,
naší řeči rozumí,
z nás však ani doktor práva
štěkací řeč neumí.
Miloš Kratochvíl
Ze všech holek v naší čtvrti
je nejhezčí Ester.
Maminku má hodně přísnou
a je ze tří sester,
tatínek je popelářem –
takže je věc jasná!
Utrhl jsem tři oříšky,
ať je holka šťastná!
~
Třískla šutrem do oříšků
jednou, dvakrát, potřetí:
Ve dvou byla zdravá jádra,
z třetího prach vyletí...
Žádné boty, žádné šaty,
ani nitka zlatá!
~
Zuří Ester, zuří máma
a ještě víc táta.
Prskal vzteky, kulil oči,
zaplály mu tváře:
„Ty si budeš dělat šoufky
z dcery popeláře?!“
Tak skončila moje láska
k pohádkové nevěstě.
Popelář mě s kukavozem
honil dva dny po městě!
Rybáři se často chlubí,
někdy lžou a žvaní.
Já však vážně chytil rybu,
co plní tři přání.
~
"Vládče udic, králi háčků,
vrať mě v říši rybí!
Splním ti za to tři přání.
Chtěj, co se ti líbí!"
~
Jak tak na mě promluvila,
šok mi sevřel hrdlo -
přestože mám spoustu přání,
mlčel jsem jak trdlo.
~
Není totiž vůbec lehké,
jak by se snad zdálo,
vybrat ze všech jen tři přání.
Tři jsou strašně málo,
~
když chci auto, bazén, koně,
loď, hrad, tygra v kleci,
míč, letadlo, perník s medem
a sto dalších věcí.
~
Musím rybu nějak přimět
splnit víc, než řekla!
Jenže než jsem na to přišel,
zlatá rybka lekla...
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.