Vyjmenovaná slova nejsou jen o mechanickém biflování seznamů, ale hlavně o pochopení významu slov a jejich vzájemných souvislostí. Právě proto patří výjimky ve vyjmenovaných slovech k nejčastějším zdrojům chyb – mění se totiž nejen písmeno i/y, ale často i celý smysl věty. Tato doplňující část článku se zaměřuje na praktické vysvětlení výjimek, typické chytáky a konkrétní příklady z běžného života. Díky nim si snadno zapamatujete, proč jedno slovo píšeme s měkkým i a jiné s tvrdým y, i když znějí téměř stejně.
Pokud něco někam přitlučeme, nejedná se o příbuzné slovo k vyjmenovanému slovu být a ve slově přibít píšeme měkké I.
Příklady:
Přibil obrázek na zeď, ale brzy mu znovu spadl.
Je potřeba přibít plech na střechu.
Pokud ale někdo někam přijde nebo přicestuje, jedná se o příbuzné slovo k vyjmenovanému být a píšeme přibýt s tvrdým Y.
Příklady:
Do třídy nám přibyl nový spolužák.
Přibylo mu mnoho starostí.
Zdroj: článek Výjimky ve vyjmenovaných slovech
Ve svém příspěvku SKLOŇOVÁNÍ SLOVA DOUŠEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislava Jurdová.
Lámeme si hlavu, zda se říká po douškách nebo po doušcích?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Jurdová,
stručně řečeno, dle pravidel tvarosloví je správně po doušcích.
Mohu-li nabídnout delší vysvětlení, pak vězte, že všechna dvou- a víceslabičná podstatná jména mužská neživotná, která končí v 1. p. j. č. na některou ze souhlásek -g, -k, -h, -ch, mají jako svou základní, spisovnou koncovku v 6. p. mn. č. koncovku -ích, např. o rybnících, prostředcích, locích, doušcích, lístcích, nádeších.
Souhláska se před koncovkou mění (g > z, k > c, h > z, ch > š), a tak se často v mluveném projevu objevuje koncovka -ách, která konkuruje koncovce -ích, protože nevyžaduje alternaci (obměnu) předcházející souhlásky.
Koncovka -ách se dnes považuje (vedle koncovky -ích) za rovnocennou variantu u slov expresivních, běžná je u neživotných zdrobnělin, např. balíčcích i balíčkách, chlebíčcích i chlebíčkách, kouscích i kouskách, obláčcích i obláčkách, domcích i domkách, rybníčcích i rybníčkách, lesících i lesíkách, a u (některých) slov pojmenovávajících skutečnosti/jevy denního života, např. hrncích i hrnkách, dřevácích i dřevákách, teplácích i teplákách, modrácích i modrákách.
U některých slov se koncovka -ách dosud hodnotí jako hovorová, až nespisovná, ale přesnou hranici pro jednotlivá slova mezi jejich tvary slohově neutrálními a slohově zabarvenými stanovit často ani nelze, protože jde o živou tvaroslovnou proměnu; výklad se dokonce liší v českých mluvnicích a slovnících.
V oficiálních projevech, zvláště psaných, koncovka -ích stále převažuje (s výjimkou zdrobnělin a expresivních výrazů), zatímco v běžné mluvě je častá koncovka -ách. U slov pojmenovávajících předměty běžné denní potřeby se příznak expresivity nebo hovorovosti u podob na -ách postupně stírá.
Koncovka -ách je typická pro ustálené spojení „jde to jako na drátkách“. A dublety, tedy dvě pravopisné podoby téhož slova, se vyskytují u pomnožných jmen místních, např. v Jeseníkách i v Jesenících, v Javorníkách i v Javornících, v Dušníkách i v Dušnících.
Ale abychom se v tom bludišti pravidel nezamotali – v našem případě je spisovná pouze koncovka -ích (doušcích), kterou uvádějí všechny jazykové příručky.
Tvar douškách je totiž součástí skloňování podstatného jména rodu ženského – douška, což je poněkud zastarale to, co je připsáno dodatečně (zpravidla v dopise); dodatek, doložka, postskriptum. Nebo tento výraz knižně vyjadřuje zdrobnělinu ke slovu duše (mateří douška – matčina duše).
Doušek, na který se ptáte, je zcela jistě rodu mužského a označuje buď polknutí (pít malými doušky), nebo množství tekutiny, které lze najednou spolknout, malé množství tekutiny vůbec; lok, hlt (zbyly asi dva doušky vína).
Pijte tedy prosím po doušcích.
Zdroj: příběh Skloňování slova doušek
K velmi častým chybám ve vyjmenovaných slovech patří chybné psaní slov příbuzných k vyjmenovanému slovu být a „nevyjmenovanému“ slovu bít. U mnoha slov si přitom můžeme pomoci jednoduchou pomůckou: Pokud dané slovo vyjadřuje nějaký násilný čin, někdo do něčeho nebo někoho mlátí, tluče, je slovo příbuzné k bít s měkkým I. Pokud ale sloveso vyjadřuje, že se někdo nebo něco někde vyskytuje nebo někdo něco získal, ztratil, něco se někde objevilo nebo naopak zmizelo, jedná se o příbuzné slovo k být s tvrdým Y. Tato poučka psaní i/y ve vyjmenovaných slovech možná až příliš zjednodušuje, ale pro rychlou kontrolu poslouží velmi dobře. Opatrní musíme být ale u spojení dobýt hrad nebo pevnost, kde nás to láká řídit se tím, že při dobývání hradu vojáci často používají sílu. Zde ale platí, že cílem dobývání je něco získat, proto toto spojení souvisí s vyjmenovaným slovem být.
Zdroj: článek Výjimky ve vyjmenovaných slovech
V naší poradně s názvem SLOVNÍ DRUH U SLOVA ASI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Majka.
Děkuji a
prosím ještě o slovní základ ke slovu LENOŠIT
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Základ u slova lenošit je lenoš.
Zdroj: příběh Slovní druh u slova asi
Jsou to slova se stejným kořenem a významem jako vyjmenovaná slova po b.
Protože vychází ze slova zbytek, které je příbuzné ke slovu být.
Ano, významově souvisí s dlouhodobou existencí.
Pomůže hledání společného kořene a významové souvislosti.
Ano, označuje způsob bytí a chování.
Souvisí s historickým významem slova dobýt ve smyslu získat.
Ano, například býk, kobyla nebo bylina mají vlastní příbuzná slova.
Ano, výrazně usnadňuje správné rozhodování mezi y a i.
Nejčastěji u slov, která nejsou na první pohled spojena se slovem být.
Zdroj: článek Příbuzná slova k vyjmenovaným slovům po b
Ve svém příspěvku LETY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel GejmrOvec.
Nepomohlo mi to
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel GejmrOvec.
Řekne mi někdo mluvnické kategorie ke slovu lety (roky) ??????
Zdroj: příběh Lety
Jsou to slova, která významově vycházejí z vyjmenovaných slov po s a zachovávají jejich pravopis.
Ano, pokud jsou významově odvozena od vyjmenovaného slova po s.
Ano, významově vychází ze slova syrový, proto se píše s y.
Ano, i když má přenesený význam, stále vychází ze slova syn.
Pokud má jiný významový základ, například síra × sýr, nejedná se o příbuzná slova.
Ano, pochopení významu je klíčem ke správnému psaní y a i.
Ano, výrazně usnadňuje rozhodování o správném pravopisu.
Ne, vyjmenovaná jsou pouze základní slova, ostatní jsou jejich příbuzné tvary.
Zdroj: článek Příbuzná slova k vyjmenovaným slovům po s
Ve svém příspěvku DRŽÍM POHROMADĚ ANTONYMUM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lukáš.
Jsem rád, že je ještě držím pohromadě. A antonymum by bylo odděleně. Jsem rád, že je ještě držím odděleně. Srandovní je věta s těmi Brňany při použití antonyma.
Při letních ohňostrojích se všichni brňané odděleně sejdou na přehradě. Jako že každý Brňan tam zaleze do nějaké samostatné kóje, jako na startu koňských dostihů.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lucka.
Další antonymum ke slovu pohromadě je slovo zvlášť. Třeba věta U dobrého obchodníka vidím všechny jeho slevy pohromadě. A při použití antonyma by to bylo U dobrého obchodníka vidím všechny jeho slevy zvlášť.
Zdroj: příběh Pohromadě nebo po hromadě
Pokud někdo doplňuje energii do nějakého přístroje nebo dává do pušky náboje, použijeme slovo nabít s měkkým I. Pomůckou nám může být právě to, že se dříve prach do pušky opravdu pěchoval silou. U baterie jakoby také tu energii dovnitř tlačíme.
Příklady:
Nabij baterku do foťáku!
Myslivec nabil pušku.
Pokud naopak někdo něco získal, nabyl, jedná se o příbuzné slovo k vyjmenovanému slovu být a píšeme v něm Y.
Příklady:
Lehce nabyl, lehce pozbyl. (Lehce získal, lehce ztratil.)
Ve škole nabyl nové vědomosti.
Stejný pravopis platí samozřejmě pro všechna příbuzná slova, nabíjecí baterie píšeme také s měkkým I, podobně nabyté zkušenosti píšeme s tvrdým Y.
Je tam nabito.
Pokud je někde nabito, znamená to, že je tam narváno až k prasknutí. A pokud je něčeho tak moc, že už se tam nic jiného nevejde, píšeme vždy slovo nabito s měkkým I.
Měl hlavu nabitou znalostmi.
V autobuse bylo nabito.
Stejné pravidlo platí také při psaní spojení jako má nabitý program, byl to den nabitý zážitky. I v tomto případě je něco naplněno až k prasknutí.
Zdroj: článek Výjimky ve vyjmenovaných slovech
V naší poradně s názvem NEBO-LI SLOVNÍ DRUH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Adela.
Jaký slovní druh je nebo-li?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Neboli se píše VŽDY dohromady a spojovník se zde nepoužívá. Celé slovo neboli je spojka. Pro zajímavost taktéž i -li je spojka.
Synonymum ke slovu neboli je čili, nikdy ne či-li.
Zdroj: příběh Nebo-li slovní druh
=existovat, nacházet se
U slova být (existovat) se píše y na rozdíl od slova bít (tlouci), kde se píše i.
U slova ubýt (přestat být součástí něčeho, zhubnout, zmenšit se) se píše y na rozdíl od slova ubít (utlouci, usmrtit, potlačit), kde se píše i.
U slova nabýt (budu, stát se majitelem, zvětšit objem) se píše y na rozdíl od slova nabít (natlouci, naplnit nábojem, nabít elektrický náboj), kde se píše i.
U slova přibýt (zvětšit rozměr, zvětšit počet, cestovat) se píše y na rozdíl od slova přibít (upevnit podrážku, připevnit obraz na zeď), kde se píše i.
U slova dobýt (zmocnit se bojem, dosáhnout úsilím, vynutit přiznání např.) se píše y na rozdíl od slova dobít (přestat tlouci, ubít, dorazit, doplnit elektrickým nábojem), kde se píše i.
bývat, bývalý, nebývalý, starobylý, bytí, živobytí, blahobyt, bytost, ubýt, ubývat, úbytek, odbýt, odbyt, neodbytný, ledabyle, nabýt, nabytý, přibýt, pozbýt, zbýt, zbytek, zbylý, zbytečný, zbytečně, nezbytný, vybýt, dobýt, dobývat, dobyvatel, nedobytný, dobyvačný, pobýt, pobývat, pobyt, přebývat, zabývat se.
Správný pravopis slova je zbytečně. Nikdy ne zbitečně. Jedná se o adverbiální výraz odvozený od adjektiva "zbytečný".
Zbytečně je příslovce (adverbium), které vyjadřuje, že něco je zbytečné, bezúčelné nebo nadbytečné.
Přídavné jméno zbytečný je odvozeno od substantiva zbytek, což je příbuzné slovo k vyjmenovanému slovu být. Proto se ve všech těchto slovech píše tvrdé y.
Příklady použití ve větě
Zbytečně jsem se rozčiloval. (Nesprávně: Zbitečně jsem se rozčiloval.)
Zbytečně plýtváš časem. (Nesprávně: Zbitečně plýtváš časem.)
Zbytečně velký dům. (Nesprávně: Zbitečně velký dům.)
Pavel byl na výletě. Pavel bil svého spolužáka.
Z pekáče ubyla spousta buchet. Pytláci ubili zvěř.
Pavel nabyl vědomosti. Pavel si nabil baterii v telefonu.
Do třídy přibyl další žák. Pavel přibil obraz na zeď.
Pernštejn byl díky promyšlenému provedení nedobytný hrad.
Vojáci dobyli hrad. Pavel si dobil baterii v telefonu.
Zdroj: článek Příbuzná slova k vyjmenovaným slovům po b
Ve svém příspěvku SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika.
Dobrý den chci poradit neví někdo přirovnání ke slovu svižně pádlovat,nasazim sardele,podusíme vás u tabule to podusim dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MIlda.
PŘIROVNÁNÍ
Svižně pádlovat -> Uhánět jako o život
Nasázím sardele -> Já jim ukážu
Podusíme vás u tabule -> Mluvte jako kniha! ...otevřená pokud možno.
Zdroj: příběh Prosba o radu
Častým dotazem je, proč se píše tvrdé y ve slově mýtné. Důvod je jednoduchý: slovo mýtné je přímo odvozené od slova mýto, které souvisí se slovem mýtit.
Historicky šlo o poplatek vybíraný na mýtinách nebo vysekaných cestách. Významová vazba tedy jasně ukazuje, že jde o příbuzné slovo k vyjmenovanému slovu mýtit.
Zdroj: článek Příbuzná slova k vyjmenovaným slovům po m
V naší poradně s názvem DŮMYSLNĚ SLOVNÍ DRUH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Nevíte někdo, jaký slovní druh je slovo důmyslně?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo důmyslně je příslovce. Jak? Důmyslně.
Ale slovo důmyslné je přídavné jméno, stejně jako slovo důmyslná nebo důmyslný.
Tvary slova důmyslnný, důmyslnné, důmyslnná a důmyslnně, jsou všechno nesprávné tvary a jejich použití je vždy chybné.
Příklady pro důmyslně jako příslovce:
Svůj úkol zpracoval opravdu důmyslně, až jsem z toho byl překvapen.
Důmyslně navržená konstrukce může ušetřit spotřebu paliva až o 10%.
Důmyslně zařízená dílna.
Důmyslně vyřešený konstrukční problém.
Příklady pro důmyslné / důmyslný / důmyslná jako přídavné jméno:
Je to důmyslný člověk oplývající nápady a vynalézavostí.
Důmyslné umění.
Důmyslná konstrukce.
Vynalezl důmyslné bezemisní vytápění.
Katčiny vtipy jsou tak důmyslné, že je posluchači občas nechápou.
Synonyma ke slovu důmyslně:
- sofistikovaně
- propracovaně
- složitě
- bystře
- důvtipně
- vynalézavě
- vychytrale.
Zdroj: příběh Důmyslně slovní druh
Kopytník, lichokopytník i sudokopytník jsou slova příbuzná k vyjmenovanému slovu kopyto, z čehož vyplývá způsob jejich správného psaní: po -p- se píše tvrdé -y-. A protože přídavné jméno lichý není vyjmenovaným slovem ani není k žádnému takovému příbuzné, píšeme po -l- měkké -i-.
Zdroj: článek Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky
Výraz "vyplývá" česky znamená "plynout", "být následkem". Proto se používá ve významu vyvíjet se jako něčeho následek. Při pravopisu tohoto slova může dojít ke dvěma chybám. Pisatele může znejistit i/y po písmenu v-. Tady je zdůvodnění jednoduché, jedná se totiž o předponu vy / vý, a tak se vždy píše y.
Častější chybou je měkké i po písmenu l-. Protože se jedná o slovo příbuzné k vyjmenovanému slovu "plynout", tak se píše vždy písmeno y. Písmeno y se tak píše i ve všech slovech příbuzných jako jsou: vyplývající, vyplynout.
Zdroj: článek Vyplývá nebo vyplívá
Se záludnostmi se u vyjmenovaných slov po B nesetkáváme jen u sloves být a bít. Dalším chytákem je býlí a bílý. Slovo býlí je příbuzné k vyjmenovanému slovu bylina, proto ho píšeme s tvrdým Y. Použijeme ho, pokud mluvíme o rostlinách, plevelu. A protože jsou býložravci zvířata, která se živí pouze rostlinami (tedy býlím), píšeme i toto slovo s tvrdým Y.
Příklady:
Na louce kvetlo býlí.
Koza patří mezi býložravce.
Pokud ale mluvíme o bílé barvě, musíme napsat už měkké I.
Příklady:
Koupila si bílý svetr.
Všechny zdi jsou bílé.
Zdroj: článek Výjimky ve vyjmenovaných slovech
Příbuzná slova jsou taková slova, která mají společný kořen a významový základ. Právě tento společný původ je důvodem, proč si zachovávají tvrdé y po b, i když se nejedná přímo o vyjmenované slovo.
Pokud si nejsme jistí pravopisem, je vždy dobré vrátit se k základnímu vyjmenovanému slovu být a zkoumat, zda z něj daný výraz významově vychází.
Zdroj: článek Příbuzná slova k vyjmenovaným slovům po b
= budova se zařízením na rozemílání obilí. U slov příbuzných k vyjmenovanému slovu mlýn se píše y, výjimkou je sloveso MLÍT, kde je i.
mlýnský, mlynář, mlynářka, mlynářský, mlýnice, mlýnek
Mlýnské kolo se polámalo. Mlynář nechal umlít mouku. Mlýnice byla zaprášená od mouky.
Zdroj: článek Příbuzná slova k vyjmenovaným slovům po l
Jsou to slova, která významově vycházejí z vyjmenovaných slov po v a zachovávají jejich pravopis.
Protože vychází ze slova zvykat, které patří mezi vyjmenovaná slova po v.
Ano, významově vychází ze slova vysoký, proto se píše s y.
Výt znamená vydávat zvuk, vít znamená plést nebo vítat.
Nepatří, jde o jiné slovo s jiným významem.
Protože často existují podobná slova s odlišným významem a pravopisem.
Pravidelným procvičováním, prací s významem a opravou vlastních chyb.
Ano, zejména u méně běžných tvarů a významových rozdílů.
Zdroj: článek Příbuzná slova k vyjmenovaným slovům po v
Slovo dobyt ek souvisí s historickým významem slovesa dobýt ve smyslu získat, vlastnit. Kořen dobyt- je proto příbuzný ke slovu být.
Zdroj: článek Příbuzná slova k vyjmenovaným slovům po b
Ke slovu brzy se často váže pozornost kvůli zdrobnělině brzičko. Právě toto slovo bývá častým chytákem v diktátech.
Je nutné si zapamatovat, že u slova brzičko se píše měkké i kvůli příponě, nikoli proto, že by šlo o porušení pravidel vyjmenovaných slov.
Zdroj: článek Příbuzná slova k vyjmenovaným slovům po z
Než si tedy vyjmenujeme slova příbuzná ke slovu VŮNĚ, nejprve s dovolením uvedu možné tvary tohoto podstatného jména.
|
číslo jednotné |
číslo množné |
|
|
1. pád |
vůně |
vůně |
|
2. pád |
vůně |
vůní |
|
3. pád |
vůni |
vůním |
|
4. pád |
vůni |
vůně |
|
5. pád |
vůně |
vůně |
|
6. pád |
vůni |
vůních |
|
7. pád |
vůní |
vůněmi |
Z výše uvedeného vyplývá, že jde stále o totéž slovo, jen se při skloňování mění jeho koncovka.
Zdroj: článek Příbuzná slova ke slovu vůně