STAROBYLÉ PŘÍBUZNÉ K VYJMENOVANÉMU SLOVU je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Vyjmenovaná slova jsou slova, v jejichž kořenech, případně předponě (vy-, vý-), se píše po obojetných souhláskách tvrdé Y, tedy y nebo ý. Toto y nebo ý se pak píše i ve slovech odvozených. Výjimku mohou tvořit příjmení a po obojetných souhláskách se někdy píše y nebo ý také v názvech a křestních jménech. Seznam vyjmenovaných slov se může v různých učebnicích a dalších materiálech lišit, někde jsou uváděny jen vybrané názvy a vybraná křestní jména.
Přibýt a přibít
Pokud něco někam přitlučeme, nejedná se o příbuzné slovo k vyjmenovanémuslovu být a ve slově přibít píšeme měkké I.
Příklady:
Přibil obrázek na zeď, ale brzy mu znovu spadl.
Je potřeba přibít plech na střechu.
Pokud ale někdo někam přijde nebo přicestuje, jedná se o příbuzné slovo k vyjmenovanému být a píšeme přibýt s tvrdým Y.
K velmi častým chybám ve vyjmenovaných slovech patří chybné psaní slov příbuzných k vyjmenovanémuslovu být a „nevyjmenovanému“ slovu bít. U mnoha slov si přitom můžeme pomoci jednoduchou pomůckou: Pokud dané slovo vyjadřuje nějaký násilný čin, někdo do něčeho nebo někoho mlátí, tluče, je slovo příbuzné k bít s měkkým I. Pokud ale sloveso vyjadřuje, že se někdo nebo něco někde vyskytuje nebo někdo něco získal, ztratil, něco se někde objevilo nebo naopak zmizelo, jedná se o příbuzné slovo k být s tvrdým Y. Tato poučka psaní i/y ve vyjmenovaných slovech možná až příliš zjednodušuje, ale pro rychlou kontrolu poslouží velmi dobře. Opatrní musíme být ale u spojení dobýt hrad nebo pevnost, kde nás to láká řídit se tím, že při dobývání hradu vojáci často používají sílu. Zde ale platí, že cílem dobývání je něco získat, proto toto spojení souvisí s vyjmenovaným slovem být.
Pokud někdo doplňuje energii do nějakého přístroje nebo dává do pušky náboje, použijeme slovo nabít s měkkým I. Pomůckou nám může být právě to, že se dříve prach do pušky opravdu pěchoval silou. U baterie jakoby také tu energii dovnitř tlačíme.
Příklady:
Nabij baterku do foťáku!
Myslivec nabil pušku.
Pokud naopak někdo něco získal, nabyl, jedná se o příbuzné slovo k vyjmenovanémuslovu být a píšeme v něm Y.
Stejný pravopis platí samozřejmě pro všechna příbuzná slova, nabíjecí baterie píšeme také s měkkým I, podobně nabyté zkušenosti píšeme s tvrdým Y.
Je tam nabito.
Pokud je někde nabito, znamená to, že je tam narváno až k prasknutí. A pokud je něčeho tak moc, že už se tam nic jiného nevejde, píšeme vždy slovo nabito s měkkým I.
Měl hlavu nabitou znalostmi.
V autobuse bylo nabito.
Stejné pravidlo platí také při psaní spojení jako má nabitý program, byl to den nabitý zážitky. I v tomto případě je něco naplněno až k prasknutí.
Ve svém příspěvku DRŽÍM POHROMADĚ ANTONYMUM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lukáš.
Jsem rád, že je ještě držím pohromadě. A antonymum by bylo odděleně. Jsem rád, že je ještě držím odděleně. Srandovní je věta s těmi Brňany při použití antonyma.
Při letních ohňostrojích se všichni brňané odděleně sejdou na přehradě. Jako že každý Brňan tam zaleze do nějaké samostatné kóje, jako na startu koňských dostihů.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lucka.
Další antonymum ke slovu pohromadě je slovo zvlášť. Třeba věta U dobrého obchodníka vidím všechny jeho slevy pohromadě. A při použití antonyma by to bylo U dobrého obchodníka vidím všechny jeho slevy zvlášť.
Kopytník, lichokopytník i sudokopytník jsou slova příbuzná k vyjmenovanémuslovukopyto, z čehož vyplývá způsob jejich správného psaní: po -p- se píše tvrdé -y-. A protože přídavné jméno lichý není vyjmenovaným slovem ani není k žádnému takovému příbuzné, píšeme po -l- měkké -i-.
V naší poradně s názvem NEBO-LI SLOVNÍ DRUH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Adela.
Jaký slovní druh je nebo-li?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Neboli se píše VŽDY dohromady a spojovník se zde nepoužívá. Celé slovo neboli je spojka. Pro zajímavost taktéž i -li je spojka.
Synonymum ke slovu neboli je čili, nikdy ne či-li.
Výraz "vyplývá" česky znamená "plynout", "být následkem". Proto se používá ve významu vyvíjet se jako něčeho následek. Při pravopisu tohoto slova může dojít ke dvěma chybám. Pisatele může znejistit i/y po písmenu v-. Tady je zdůvodnění jednoduché, jedná se totiž o předponu vy / vý, a tak se vždy píše y.
Častější chybou je měkké i po písmenu l-. Protože se jedná o slovo příbuznék vyjmenovanémuslovu "plynout", tak se píše vždy písmeno y. Písmeno y se tak píše i ve všech slovech příbuzných jako jsou: vyplývající, vyplynout.
Se záludnostmi se u vyjmenovaných slov po B nesetkáváme jen u sloves být a bít. Dalším chytákem je býlí a bílý. Slovo býlí je příbuznék vyjmenovanémuslovu bylina, proto ho píšeme s tvrdým Y. Použijeme ho, pokud mluvíme o rostlinách, plevelu. A protože jsou býložravci zvířata, která se živí pouze rostlinami (tedy býlím), píšeme i toto slovo s tvrdým Y.
Příklady:
Na louce kvetlo býlí.
Koza patří mezi býložravce.
Pokud ale mluvíme o bílé barvě, musíme napsat už měkké I.
V naší poradně s názvem DŮMYSLNĚ SLOVNÍ DRUH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Nevíte někdo, jaký slovní druh je slovo důmyslně?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo důmyslně je příslovce. Jak? Důmyslně.
Ale slovo důmyslné je přídavné jméno, stejně jako slovo důmyslná nebo důmyslný.
Tvary slova důmyslnný, důmyslnné, důmyslnná a důmyslnně, jsou všechno nesprávné tvary a jejich použití je vždy chybné.
Příklady pro důmyslně jako příslovce:
Svůj úkol zpracoval opravdu důmyslně, až jsem z toho byl překvapen.
Důmyslně navržená konstrukce může ušetřit spotřebu paliva až o 10%.
Důmyslně zařízená dílna.
Důmyslně vyřešený konstrukční problém.
Příklady pro důmyslné / důmyslný / důmyslná jako přídavné jméno:
Je to důmyslný člověk oplývající nápady a vynalézavostí.
Důmyslné umění.
Důmyslná konstrukce.
Vynalezl důmyslné bezemisní vytápění.
Katčiny vtipy jsou tak důmyslné, že je posluchači občas nechápou.
V naší poradně s názvem PROČ SE PÍŠE ZBYTEČNÝ PO B TVRDÉ Y? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.
Může mi prosím někdo vysvětlit, proč se píše zbytečně po b tvrdé y?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo zbytečný je příbuzné slovo slova být. Slovo být je vyjmenované slovo, ve kterém se píše tvrdé Y pokud vyjadřuje existenci. Slovo zbytečný rovněž vyjadřuje existenci, respektive váhu potřeby existovat.
Slovem zbytečný se má na mysli něco, co lze snadno postrádat, něco, co nepřináší výsledky. Něco, co nemusí existovat.
Podobně je to i u slov zbytečnost, zbytečně, zbytek, zbývat, zbýt.
Kdo bydlí v přepychově vybavené vile, nesmí být líný zamykat. Jestli sbíráš léčivé byliny, víš, že je lýkovec jedovatý. Starobylé hodiny na vyškovské vížce odbily poledne. Budete-li odbývat písemné práce z českého jazyka, obohatí brzy vaši sbírku známek nemilé výsledky. Mít dobrou náladu při mytí nádobí je velmi neobvyklé. Na poklidné hladině se honily lysky, sýkorky zběsile polykaly hmyz a včelky se opíjely pylem, začalo jaro. Víla Amálka vila na mýtině věneček a vůbec ji nevylekalo, když náhle poblíž zavyl vlk. Mlynář nemohl semlít obilí, protože mu nedovezli slíbené pytle. Myslím, že měl ve zvyku každé ráno jíst rohlík se sýrem a zapíjet ho bylinkovým čajem. Při lyžování na Lysé hoře jsem si zlomil ruku a natáhl svaly na lýtku. Aby obraz dobře visel, musíš ho důmyslně přibít hřebíkem. Mirkův polibek ve mně rozdmýchal vzpomínky na Zbyňka.
A teď hurá na ta slova příbuzná. Pro jistotu raději připomenu, co tento termín označuje.
Slova příbuzná musí v podstatě splňovat dvě kritéria. Jednak musí mít stejný kořen, tedy část slova, která je společná pro všechna příbuzná slova, jednak spolu musí významově souviset. S naším slovem VŮNĚ jsou tedy příbuzná slova:
VONĚT,
PŘIVONĚT,
NEVONĚT,
DOVONĚT,
NAVONĚT,
ZAVONĚT,
VONNÝ,
VOŇAVKA,
VOŇAVKÁŘSKÝ,
VOŇAVÝ,
NEVOŇAVÝ,
VONIČKA.
Že to tak na první pohled nevypadá? Říkáte si, že kořen těchto slov není stejný? Odpověď musíme hledat ve slovotvorbě. Slovo VŮNĚ je slovo odvozené od slovesa VONĚT a při tomto procesu došlo k alternaci samohlásek v kořeni: -o- se změnilo na -ů- (podobně je tomu například u vodit – vůdce, solit – sůl a podobně).
První pravidlo, že slovo příbuzné musí mít stejný kořen, jsme si tedy potvrdili, a druhá zákonitost je naštěstí zcela zřejmá – všechna výše uvedená příbuzná slova vyjadřují, že nám něco voní či nevoní.
Věcný význam slova ZKOUKNOUT je poměrně obtížné uvést, neboť toto slovo nezachycuje ani Slovník spisovného jazyka českého, ani Slovník spisovné češtiny. Slovo ZKOUKNOUT najdeme v Internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český AV ČR, avšak ani tam není jeho význam zaznamenán. Tato skutečnost je dána pravděpodobně tím, že se jedná o slovo „nově zařazené‟ mezi slova spisovná. Jeho věcný (slovní/slovníkový/lexikální) význam bude tudíž teprve definován.
(Zajímavost: Slovník spisovného jazyka českého považuje slovo kouknout za součást češtiny obecné, to jest češtiny nespisovné. Novější Slovník spisovné češtiny uvádí, že je slovo kouknout spisovné ‒ hovorové.)
Na základě příkladů použití slova ZKOUKNOUT a slova zhlédnout se lze domnívat, že mají obě slova stejný nebo podobný význam. Slovo ZKOUKNOUT se dá tedy považovat za synonymum (slovo stejného nebo podobného významu) slova zhlédnout. Z toho a z formální podobnosti obou slov můžeme při určování významu slova ZKOUKNOUT vycházet. A věcný význam slova zhlédnout zmíněné slovníky uvádějí.
Zhlédnout znamená:
zúčastnit se jako divák, návštěvník;
uvidět, spatřit, zpozorovat, zahlédnout.
Co se týče slovnědruhové platnosti, slovo ZKOUKNOUT patří mezi slovesa. Jedná se o sloveso dokonavé, jež se řadí do 2. slovesné třídy.
Pravděpodobný vznik slova ZKOUKNOUT (domněnka)
Jak asi vzniklo slovo ZKOUKNOUT? Původně se hledělo na jeviště, na dívku, na obraz, na film. Pro vyjádření skončení děje vzniklo i za pomoci předpony z- slovo příbuzné, a sice zhlédnout.
Postupem času se začalo na jeviště, dívku, obraz a film koukat a s tím se objevila potřeba vyjádřit konec děje slovem příbuzným ke slovu koukat. I v tomto případě se použila předpona z- a vzniklo slovo ZKOUKNOUT.
Zde by mohlo činit obtíže slovo mlít, neboť si leckdo chybně odvodí, že se jedná o příbuzné slovo ke slovu mlýn, ale není tomu tak. Píše se tedy následovně: Ve vodním mlýně nebylo co mlít.
Čeština
je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled
podstatných jmen začínajících na písmeno „D“. Tento seznam
není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu
a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen
vzniklých ze sloves (například držení, doufání atd.).
V tabulce jsou uvedené nejen daná podstatná jména, ale i
jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.
PODSTATNÉ
JMÉNO
ROD,
VZOR
VÝZNAM
SLOVA
PŮVOD
SLOVA
Ďábel
Mužský,
pán
Pohanská a
náboženská pekelná bytost, čert, satan
Řečtina
Dabing
(= dabink)
Mužský,
hrad
Opatření
filmu záznamem zvuku v jiné řeči
Angličtina
Dabování
Střední,
stavení
Opatření
filmu záznamem zvuku v jiné řeči
Angličtina
Dadaismus
(= dadaizmus)
Mužský,
hrad
Literární a
výtvarný směr vyznačující se rozbitím tradičního obsahu a
formy a budující na náhodnosti
Francouzština
Dadaista
Mužský,
předseda
Stoupenec
dadaismu
Francouzština
Dafnie
Ženský,
růže
Druh perloočky
Řečtina
Daktyl
Mužský,
hrad
Druh verše
složený z jedné slabiky přízvučné a ze dvou
nepřízvučných
Řečtina
Daktyloskopie
Ženský,
růže
Kriminalistická
metoda zjišťující totožnost podle otisku prstů
Pro ukázku podstatných jmen dále uvádím podstatná jména začínající písmenem D. V závorce se vždy nachází rod daného podstatného jména a vzor, podle něhož se podstatné jméno skloňuje.
Seznam podstatných jmen na D
ďábel (rod mužský, vzor pán) = pekelná bytost
dadaismus (rod mužský, vzor hrad) = literární a výtvarný směr vyznačující se rozbitím tradičního obsahu a formy a budující na náhodnosti
dafnie (rod ženský, vzor růže) = druh perloočky
daktyl (rod mužský, vzor hrad) = veršová stopa s jednou přízvučnou a dvěma nepřízvučnými slabikami
daktyloskopie (rod ženský, vzor růže) = metoda zjišťující totožnost podle otisků prstů