Téma: 

státní příšlušnost


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST

STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST VERSUS STÁTNÍ OBČANSTVÍ

Často se stává, že státní občanství je řazeno jako synonymum ke státní příslušnosti, ale není to tak úplně pravda. Státní příslušnost je totiž obsahově širší, protože státní příslušnost zahrnuje i právnické osoby přináležející k danému státu. Státní občanství se naopak týká jen fyzických osob.

Detail odstavce: STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST VERSUS STÁTNÍ OBČANSTVÍ
Zdroj: Státní příslušnost
Zveřejněno: 28.5.2017

STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST

NÁRODNOST VERSUS STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST

Státní příslušnost je tedy dána příslušností k určitému státu. S národností je to ale jinak, národnost může být dána vlastní volbou. Příkladem je, že se občan může přihlásit k romské národnosti, ale státní příslušnost má třeba Česká republika. Státní příslušnost je tedy dána, národnost je „volitelná“ a vychází třeba i z osobních pocitů.

Detail odstavce: NÁRODNOST VERSUS STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST
Zdroj: Státní příslušnost
Zveřejněno: 28.5.2017

STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST

STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST V ŽIVOTOPISU

Je třeba si uvědomit, že v životopise není státní příslušnost povinným údajem. Je tedy na pisateli, jestli ji uvede (stejně tak je to s rodinným stavem). Pokud je životopis určen do zahraniční firmy, je třeba zjistit, jestli v dané zemi nepatří státní příslušnost k povinným údajům. Zároveň se pak také využívá mezinárodního označení. Pro Českou republiku je to tedy CZE.

Detail odstavce: STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST V ŽIVOTOPISU
Zdroj: Státní příslušnost
Zveřejněno: 28.5.2017

STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST

CO JE STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST?

Státní příslušnost znamená příslušnost člověka k určitému státu. Státní příslušnost také zaručuje plné využívání výhod státního občanství. Rozdílem mezi státní příslušností a národností je to, že národnost si člověk může zvolit sám, na rozdíl od státní příslušnosti, která je dána státem, v němž má člověk občanství.

Státní příslušnost je nutné napsat/uvést, hlavně proto, aby bylo jasné při přečtení vašich dokladů a dokumentů, že jste občanem uvedeného státu, a proto máte nárok využívat výhod jeho občanství. Státní příslušnost se uvádí třeba na přihláškách do všech stupňů škol, na přihlášení do sociálního a zdravotního systému, v různých žádostech, třeba o vystavení různých dokladů (například: řidičský průkaz, občanský průkaz, cestovní pas a jiné), v žádosti o souhlas s podnikáním, nebo o provedení svatebního obřadu či pohřbu.

Detail odstavce: CO JE STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST?
Zdroj: Státní příslušnost
Zveřejněno: 28.5.2017

STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST

CO NAPSAT DO KOLONKY STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST?

S pojmem státní příslušnost se už setkal každý, kdo někdy musel vyplňovat nějaké doklady, nebo dokumenty. Řada lidí ale stojí před otázkou, co se do takové kolonky zapisuje. Občané České republiky váhají, jestli napsat „česká“ anebo „Česká republika“ (zkráceně ČR). Do kolonky státní příslušnost se vždy uvádí název státu, takže správnou odpovědí je napsat ČR. Pro různé mezinárodní dokumenty se pak využívá mezinárodní zkratky pro Českou republiku, kterou je CZE (The Czech Republic)

Detail odstavce: CO NAPSAT DO KOLONKY STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST?
Zdroj: Státní příslušnost
Zveřejněno: 28.5.2017

PLNÁ MOC K ZASTUPOVÁNÍ

Kde se dá tato plná moc použít

Zde uvedený vzor plné moci je univerzální a dá se použít k zastupování jiné osoby při jednání s úřady, orgány státní správy a orgány místní samosprávy, a také při jednání s právnickými i fyzickými osobami.

Detail odstavce: Kde se dá tato plná moc použít
Zdroj: Plná moc k zastupování
Zveřejněno: 30.5.2017

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ

Čestné prohlášení o zdravotní způsobilosti

Tento typ prohlášení se využívá obvykle v případech, když se autor uchází o volnou pracovní pozici spadající pod zákon o státní službě, jako jsou práce úředníků na ministerstvech a dalších úřadech. Obvykle se také požaduje prohlášení o bezúhonnosti, případně i o svéprávnosti.

Čestné prohlášení o zdravotní způsobilosti

Já, Ing. Milada Dobrovolná, narozena 24. dubna 1976 v Českých Budějovicích, rodné číslo 765424/7456, bytem Válkova ulice 56, České Budějovice 370 01,

tímto prohlašuji, na základě znalosti svého zdravotního stavu, že mám potřebnou zdravotní způsobilost k výkonu služby na služebním místě Referent v oddělení metodiky inspekce sociálních služeb a inspekce hl. město Praha a střední Čechy při Ministerstvu práce a sociálních věcí dle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě.

V Českých Budějovicích dne 18. června 2018

Ing. Milada Dobrovolná

......................................................

Detail odstavce: Čestné prohlášení o zdravotní způsobilosti
Zdroj: Čestné prohlášení
Zveřejněno: 13.7.2018

DIKTÁTY NA VELKÁ PÍSMENA PRO PRVNÍ STUPEŇ ZÁKLADNÍ ŠKOLY

Diktát č. 3 

Medvědi žijí v Beskydech.

Do lesa jsem si vzal k svačině sušenku Horalka.

Můj kamarád bydlí na Slovensku.

Státní hymna se jmenuje Kde domov můj.

Ráno vylezl polský turista na nejvyšší horu Krkonoš Sněžku.

Na dovolenou se chystal na opuštěné ostrovy.

Maminka miluje francouzské bagety.

V Americe navštívil Niagarské vodopády.

V Africe žijí sloni i žirafy.

Naše škola se nachází ve Františkově ulici.

Detail odstavce: Diktát č. 3 
Zdroj: Diktáty na velká písmena pro první stupeň základní školy
Zveřejněno: 24.6.2017

CVIČENÍ NA PODSTATNÁ JMÉNA

3. Určete rod u podstatných jmen

Za železným zábradlím stála zaparkovaná auta.

V písemných materiálech jsme našli svědectví o mé nevině.

Na pouti se malá holčička točila na dětském kolotoči.

Mladá dívka se vydala do velkoměsta s dámskou kabelkou v ruce.

Psí vytí rušilo klid vesnice.

Ke státní hranici přijeli zločinci v moderním kabrioletu.

Do světlých vlasů se mu zapletli malí broučci.

Na adventním věnci v neděli hořela již čtvrtá svíčka.

Kluci si hráli u boudy malého štěněte.

V rychlovarné konvi se vařila voda na čaj.


Detail odstavce: NÁRODNOST VERSUS STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST
Zdroj: Cvičení na podstatná jména
Zveřejněno: 13.6.2016

OTEVŘENÝ DOPIS

Otevřený dopis

Otevřený dopis slouží pisateli k vyjádření nesouhlasu s nějakým nařízením, nebo rozhodnutím. Pisatel otevřený dopis využívá k tomu, aby upozornil příslušné organizace, nebo státní orgány na to, že jejich rozhodnutí má, anebo bude mít negativní dopad na společnost. Otevřený dopis tedy obsahuje popis negativního dopadu tohoto rozhodnutí a zároveň žádost o to, aby rozhodnutí bylo pozměněno. Otevřené dopisy se obvykle zveřejňují (například na internetu), a proto je třeba, aby tento dopis nejen splňoval všechny náležitosti, ale aby měl správnou formu a jazyk. Přestože obsahem otevřeného dopisu je obvykle kritika, je třeba se vyjadřovat slušně a pokud možno zdvořile.

Detail odstavce: Otevřený dopis
Zdroj: Otevřený dopis
Zveřejněno: 25.6.2017

STARÉ POVĚSTI ČESKÉ

Životopis autora

Spisovatel Alois Jirásek se narodil do selské rodiny dne 23 srpna 1851 ve městě Hronově. Jeho otec pracoval jako tkadlec a poté jako pekař. Alois Jirásek měl osm sourozenců, z toho čtyři dívky. Jako student navštěvoval německé gymnázium v Broumově a poté české gymnázium v Hradci Králové. Poté studoval v Praze historii. Po vystudování žil v Litomyšli, kde pracoval jako profesor dějepisu a zeměpisu na gymnáziu.

Alois Jirásek měl se svou ženou Marií Podhajskou osm dětí. Jména dětí Aloise Jiráska: Božena, Mařenka, Ludmila, Miloslava, Zdeňka, Magdalena a Jaromír. Z Litomyšle se Jirásek přestěhoval do Prahy, i zde vyučoval na gymnáziu. Celý život se věnoval literatuře, nejvíce ale když byl v penzi.

Alois Jirásek také rád cestoval a psal o místech, které navštívil.

Alois Jirásek patří mezi významné české spisovatele, kteří podepsali Manifest českých spisovatelů, v němž se přihlásili k myšlence státní samostatnosti českého národa.

Alois Jirásek zemřel v Praze dne 12. března 1930. Pohřben byl v Hronově.

Detail odstavce: Životopis autora
Zdroj: Staré pověsti české
Zveřejněno: 29.8.2016

PLNÁ MOC K ZASTUPOVÁNÍ

Plná moc

Zmocnitel

Jméno Příjmení

Adresa trvalého pobytu

Rodné číslo

Zmocněnec

Jméno Příjmení

Adresa trvalého pobytu

Rodné číslo

Zmocnitel uděluje plnou moc Zmocněnci, aby ho zastupoval ve všech věcech a při jednání s úřady, orgány státní správy a orgány místní samosprávy, právnickými a fyzickými osobami, vůči úřadům, státním orgánům a orgánům místní samosprávy, právnickým i fyzickým osobám.

Zmocnitel dovoluje Zmocněnci:

  • činit jménem Zmocnitele veškeré úkony, včetně úkonů písemných,
  • podávat návrhy a žádosti,
  • přijímat veškeré doručované písemnosti,
  • podávat řádné i mimořádné opravné prostředky při správních, soudních, či jiných řízeních a vzdávat se jich,
  • přijímat plnění nároků, jejich přijetí potvrzovat a případně neplněné nároky vymáhat,
  • uznávat uplatněné nároky, případně se nároků vzdávat a uzavírat smíry.

Plná moc je udělena na dobu neurčitou a je sjednána v Název Města dne DD.MM.ROK.

............................
Zmocnitel
............................
Zmocněnec
svým podpisem stvrzuje, že tuto plnou moc přijímá.

Ověření podpisů

Úřední ověření obou podpisů je na rubové straně této plné moci.

Detail odstavce: Plná moc
Zdroj: Plná moc k zastupování
Zveřejněno: 30.5.2017

PRAŽSKÁ - VELKÉ PÍSMENO

VELKÉ PÍSMENO VE SLOVĚ PRAŽSKÁ

PRAŽSKÁ DIVADLA – Jedná se o geografické vymezení divadel, není to tedy název žádné instituce, a proto se píše malé p (pražská divadla).

PRAŽSKÁ ENERGETIKA – U tohoto spojení je opět důležitý význam. Pokud se jedná o název společnosti, tak se píše velké P (Pražská energetika, a. s.), pokud by se ale jednalo o obecné vymezení energetiky v Praze bez ohledu na společnost, pak bude p malé (pražská energetika).

PRAŽSKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ – Jedná se o označení konkrétní instituce, a proto se píše velké P (Pražská správa sociálního zabezpečení = PSSZ).

PRAŽSKÁ DOPRAVA – Při označení konkrétní společnosti (Pražský dopravní podnik) se píše velké P, pokud je to ale obecné označení dopravy po městě Praha, tak se píše malé p (pražská doprava).

PRAŽSKÁ SPRÁVA NEMOVITOSTÍ – Jedná se o označení konkrétní státní organizace, a proto se píše velké P (Pražská správa nemovitostí).

PRAŽSKÁ PAROPLAVBA – Název společnosti, která se paroplavbou zabývá, se píše s velkým P (Pražská paroplavební společnost). Pokud je ale myšleno všeobecné označení, píše se malé p (pražská paroplavba).

PRAŽSKÁ PLYNÁRENSKÁ – Název této společnosti se píše s velkým P (Pražská plynárenská, a. s.)

PRAŽSKÁ ZOO – Geografické vymezení této Zoo se píše s malým p (pražská zoo), protože konkrétní název této společnosti je Zoo Praha.

PRAŽSKÁ MUZEJNÍ NOC – Jedná se o konkrétní název kulturní akce, a proto se píše velké P (Pražská muzejní noc).

Detail odstavce: VELKÉ PÍSMENO VE SLOVĚ PRAŽSKÁ
Zdroj: Pražská - velké písmeno
Zveřejněno: 1.12.2016

MARIE STUARTOVNA

Příjezd do Skotska roku 1561

Marii Stuartovnu zklamalo, že ji nikdo po příjezdu do Skotska nevítal, ale vlastně ji to nepřekvapilo. Věděla, že za dobu, kdy žila ve Francii, pronikla protestantská reformace i do Skotska. Nejvlivnější muž Skotska, který byl zároveň i jejím nevlastním bratrem, patřil k zatvrzelým protestantům. Právě kvůli jeho vlivu mu Marie musela svěřit vedení státních záležitostí, bez ohledu na postoj její katolické církve k té jeho protestantské (katolictví neuznávalo protestantství, protestanty považovalo za kacíře). Po jejím příjezdu její nevlastní bratr uznal její královskou svrchovanost, stačilo mu, že to on měl skutečnou moc v zemi ve svých rukou, nevadilo mu sledovat Marii při slavnostních příležitostech. Stejně jako hrabě Moray, byl i druhý nejvlivnější muž v zemi Maitland z Lethingtonu protestantem. I on Marii uznal za skotskou královnu, vyhovovalo mu, že za její vlády měl dost volnou ruku v rozhodování jako státní tajemník.

Do sporu se Marie Stuartovna nakonec dostala s náboženským fanatikem Johnem Knoxem, lidovým kazatelem, který založil Skotskou církev, tvrdil, že kněz skotské církve je nadřazen královské moci jako ochránce božího práva. Vadilo mu, že Marie měla právo konat ve své domácí kapli katolické bohoslužby, s čímž skotský parlament souhlasil, protože jinak Marie Stuartovna zajistila všem svým poddaným úplnou svobodu vyznání. Knox přesvědčil prostý lid, a ti se postavili na odpor proti Marii, která na to z Francie nebyla zvyklá.

Detail odstavce: Příjezd do Skotska roku 1561
Zdroj: Marie Stuartovna
Zveřejněno: 27.4.2018

MARIE TEREZIE - REFERÁT A PREZENTACE

Manžel František Štěpán Lotrinský

Už v pěti letech se Marie Terezie seznámila se svou osudovou láskou, byl jí František Štěpán Lotrinský, který byl poslán do Vídně na výchovu. Chlapce si oblíbila nejen mladá arcivévodkyně, ale i její otec, který o něm vážně uvažoval o jako vhodném manželi pro svou dceru. Dne 31. ledna 1736 došlo k jejich zásnubám. František Štěpán se pak přesunul do Bratislavy, protože dvorský protokol vyžadoval jejich odloučení. Marie Terezie ale byla i nadále se svým snoubencem v kontaktu prostřednictvím korespondence, z níž je zřejmé, že ho již před svatbou velmi milovala. Dne 12. února 1736 došlo v Augustiniánském kostele ve Vídni k jejich sňatku. Marie Terezie měla při této příležitosti na sobě šaty zdobené zlatem a stříbrem. Oslavy trvaly několik dní. Když se Marie Terezie stala v roce 1740 královnou, okamžitě ustanovila svého manžela spoluvladařem, funkce to byla ale v podstatě jen na papíře, František Štěpán nemohl o ničem sám rozhodovat, zcela podléhal své manželce, což ho trápilo, a tak se raději stáhnul do soukromí, přišlo mu to lepší než hrát v politice druhé housle. V roce 1745 byl František Štěpán zvolen římskoněmeckým císařem i za přispění své manželky, ale ani tento titul mu nepropůjčoval žádnou moc.

Marie Terezie svého manžela příliš do politiky v její monarchii nepouštěla, a tak hledal čím se zabavit, aby příliš nezahálel. František Štěpán v sobě objevil podnikatelský talent. Zpočátku se musel vyrovnat s postojem aristokracie, že pro šlechtice se nehodí, aby podnikal. Podařilo se mu ve svém Toskánsku zavést novou výrobu, snížit daně i ochranná cla, a tím zajistit hospodářský vzestup země. František Štěpán dokázal Toskánsko vytáhnout na hospodářskou výši, díky tomu se stal finančně nezávislým na své manželce, jeho příjmy byly dokonce každý rok vyšší zhruba o milion zlatých. Ještě před jeho úspěchem s Toskánskem se mu podařilo v roce 1736 koupit v Horních Uhrách zanedbané panství Holič, které přivedl k ohromné prosperitě. V jeho podnikání mu pomohlo i to, že se na rozdíl od jiných obchodníků nebál žádat o pomoc mezi Židy, kterým vyhovovalo, že je nenutil nechat se pokřtít a ani je nezatěžoval žádnými zvláštními daněmi. Stejně tak se nebál obchodovat se svobodnými zednáři, dokonce se stal jedním z nich, přestože papež svobodné zednáře uvrhl papežskou bulou do klatby.

Jeho finanční úspěchy se Marii Terezii hodily, roku 1744 si od něj půjčila peníze na vedení války. Dala mu za to do osobní zástavy a na doživotí četné statky na území Čech. Františku Štěpánovi se podařilo příjmy z těchto statků během patnácti let dokonce ztrojnásobit. František Štěpán nakonec musel půjčovat své soukromé peníze i habsburské státní pokladně, která se díky válkám dostávala do finanční krize, nedělal to ale z čisté dobroty srdce, dostával za to vysoký úrok. Marie Terezie si dobře všímala, že její manžel to s penězi umí, a tak mu v roce 1763 přenechala celou finanční správu země. Její rozhodnutí bylo šťastné, protože se jejímu manželovi podařilo státní pokladnu stabilizovat, obrátit situaci ale úplně nestačil, protože v roce 1765 zemřel. Stejně jako ve finančních záležitostech měl František Štěpán velký úspěch i u žen, pro něž měl slabost, o čemž věděla i jeho manželka, ale musela ho přijmout takový, jaký byl.

Detail odstavce: Manžel František Štěpán Lotrinský
Zdroj: Marie Terezie - referát a prezentace
Zveřejněno: 10.7.2018

NEJCHUDŠÍ ZEMĚ SVĚTA

Nejchudší země světa podle HDP

Třicet nejchudších států podle hrubého domácího produktu v dolarech na jednoho obyvatele. Tabulka je řazena vzestupně.

Místo v celosvětovém žebříčku

Stát

HDP na obyvatele v $

Počet obyvatel v roce 2016

Světadíl

1.

Středoafrická republika

656

4 595 000

Afrika (střední)

2.

Demokratická republika Kongo

784

78 740 000

Afrika (střední)

3.

Burundi

818

10 520 000

Afrika (východní)

4.

Libérie

882

4 614 000

Afrika (západní)

5.

Niger

1 113

20 670 000

Afrika (západní)

6.

Malawi

1 139

18 090 000

Afrika (východní)

7.

Mozambik

1 228

28 830 000

Afrika (východní)

8.

Guinea

1 271

12 400 000

Afrika (západní)

9.

Eritrea

1 321

4 475 000

Afrika (západní)

10.

Madagaskar

1 504

24 890 000

Afrika (východní)

11.

Komorský svaz (= Komory)

1 529

795 601

Afrika (východní)

12.

Togo

1 545

7 606 000

Afrika (západní)

13.

Guinea Bissau

1 568

1 816 000

Afrika (západní)

14.

Sierra Leone

1 651

7 396 000

Afrika (západní)

15.

Gambie

1 664

2 039 000

Afrika (západní)

16.

Jižní Súdán

1 670

12 230 000

Afrika (západní)

17.

Haiti

1 784

10 850 000

Severní Amerika (Karibik)

18.

Burkina Faso

1 790

18 650 000

Afrika (západní)

19.

Kiribati

1 820

114 395

Oceánie

20.

Rwanda

1 905

11 920 000

Afrika (východní)

21.

Etiopie

1 916

102 400 000

Afrika (východní)

22.

Zimbabwe

1 953

16 150 000

Afrika (jihovýchodní)

23.

Afghánistán

1 957

34 660 000

Asie (jižní)

24.

Šalamounovy ostrovy

1 995

599 419

Oceánie

25.

Uganda

2 066

41 490 000

Afrika (východní)

26.

Benin

2 184

11 038 805

(rok 2017)

Afrika (západní)

27.

Mali

2 264

17 885 245 

(rok 2017)

Afrika (západní)

28.

Nepál

2 480

29 384 297

(rok 2017)

Asie (jižní)

29.

Jemen (= Jemenská republika)

2 521

27 580 000

Asie (Střední východ)

30.

Senegal

2 578

15 410 000

Afrika (západní)

Z tabulky vyplývá, že většina nejchudší států světa se nachází v Africe. Tyto státy ale mají i jiné společné rysy. Patří sem i jejich spíše venkovský ráz (velkoměst je v těchto státech pomálu), převaha zemědělství a vysoký podíl samozásobitelského hospodářství. Těmto státům zároveň také chybí fungující infrastruktura a mnohdy i přístup k elektřině. Navíc negramotnost je v takovýchto zemích běžnou součástí života většiny obyvatel. Zdravotnická péče, školství, přístup k internetu, nejnovější automobily a mobilní technologie, to vše je něčím, o čem si absolutní většina obyvatel těchto států může nechat jen zdát.

U nejchudších států světa se také často objevuje i krátká historie, tyto státy se mnohdy osamostatnily od dominantní velmoci v opravdu nedávné minulosti, nebo jsou to země zmítané politickými nepokoji, revolucemi, občanskými válkami či jiným neklidem.

Následující informace o vybraných státech zachycují, s čím se obyvatelé musí potýkat a co se také odráží na jejich nízkém HDP na jednoho obyvatele.

Demokratická republika Kongo:

  • jedna z největší afrických zemí
  • bohaté zásoby nerostných surovin (měď, zlato, diamanty, kobalt, uran)
  • korupce všude ve státě, i ve vládě
  • občanské války

Libérie:

  • 90 % obyvatel bez přístupu k elektřině
  • min. 50 % obyvatel je negramotných
  • občanské válka
  • epidemie Eboly (zastavila cestovní ruch, a tím i místní ekonomiku)

Togo:

  • závislé na zemědělství
  • 60 % obyvatel žije na venkově
  • začátek urbanizace, budování infrastruktury

Madagaskar:

  • státní převraty, povstání
  • značné množství nerostných surovin
  • hlad

Komorské ostrovy:

  • politické nepokoje, státní převraty
  • špatná infrastruktura
  • nedostatek vzdělaných lidí
  • turistický potenciál

Etiopie:

  • více než 50 % obyvatel negramotných
  • samozásobitelské zemědělství

Burkina Faso:

  • závislost na těžbě nerostů a zemědělství
  • více než 70 % obyvatel žije na venkově
  • asi 15 % obyvatel přístup k elektřině
  • méně než 40 % obyvatel je gramotných
  • vysoká míra kriminality

Detail odstavce: Nejchudší země světa podle HDP
Zdroj: Nejchudší země světa
Zveřejněno: 26.3.2018

STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST

ZKRATKY STÁTNÍCH PŘÍSLUŠNOSTÍ

Zkratky státních příslušností se tedy objevují v různých dokladech a dokumentech. S různými zkratkami státních příslušností se můžeme setkat ale nejen v dokladech, ale třeba i v žádostech o vízum nebo povolení k pobytu. Následuje seznam mezinárodních kódů států, které se mohou objevit v takovýchto dokumentech. Tučně zvýrazněné jsou ty, s nimiž se můžeme v České republice setkat častěji. Některé z těchto zemí již třeba neexistují, ale i tak se stále mohou objevit jako státní příslušnost u některých jedinců. V seznamu se objevují i zkratky pro lidi bez státní příslušnosti a pro lidi, kteří jsou podle mezinárodních konvencí považováni za uprchlíky.

AFG Afghánistán

UNA Agentura spojených národů

ALA Alandské ostrovy

ALB Albánie

DZA Alžírsko

ASM Americká Samoa

VIR Americké Panenské ostr.

AND Andorra

AGO Angola

AIA Anguilla

ATA Antarktida

ATG Antigua a Barbuda

ARG Argentina

ARM Arménie

ABW Aruba

AUS Austrálie

AZE Ázerbájdžán

BHS Bahamy

BHR Bahrajn

BGD Bangladéš

BRB Barbados

BEL Belgie

BLZ Belize

BLR Bělorusko

BEN Benin

BMU Bermudy

BTN Bhútán

VEN Bolívarovská republika Venezuela

BES Bonaire, Svatý Eustach

BIH Bosna a Hercegovina

BWA Botswana

BVT Bouvetův ostrov

BRA Brazílie

GBD Britská závislá území

GBP Britské chráněné osoby

GBS Britské osoby

VGB Britské Panenské ostrovy

GBO Britské zámořské území

IOT Britské indickooceánské území

GBN Britská zámořská národnost

BRN Brunej

BGR Bulharsko

BFA Burkina Faso

BDI Burundi

COK Cookovy ostrovy

CUW Curaçao

TCD Čad

MNE Černá Hora

CZE Česká Republika

CHN Čína

DNK Dánsko

DMA Dominika

DOM Dominikánská republika

DJI Džibutsko

EGY Egypt

ECU Ekvádor

ERI Eritrea

EST Estonsko

ETH Etiopie

FRO Faerské ostrovy

FLK Falklandské ostrovy (Malvíny)

FJI Fidži

PHL Filipíny

FIN Finsko

FRA Francie

GUF Francouzská Guyana

ATF Francouzská jižní území

PYF Francouzská Polynésie

GAB Gabon

GMB Gambie

GHA Ghana

GIB Gibraltar

GRD Grenada

GRL Grónsko

GEO Gruzie

GLP Guadeloupe

GUM Guam

GTM Guatemala

GGY Guernsey

GIN Guinea

GNB Guinea-Bissau

GUY Guyana

HTI Haiti

HMD Heardův ostrov a McDonald ostrov

HND Honduras

HKG Hongkong

CHL Chile

HRV Chorvatsko

IND Indie

IDN Indonésie

IRQ Irák

IRN Írán (islámská republika)

IRL Irsko

ISL Island

ITA Itálie

ISR Izrael

JAM Jamajka

JPN Japonsko

YEM Jemen

JEY Jersey

ZAF Jižní Afrika

SSD Jižní Súdán

JOR Jordánsko

SGS J.Georgie a J.Sandwich ostrov

CYM Kajmanské ostrovy

KHM Kambodža

CMR Kamerun

CAN Kanada

CPV Kapverdy

QAT Katar

KAZ Kazachstán

KEN Keňa

KIR Kiribati

CCK Kokosové (Keelingovy) ostrovy.

COL Kolumbie

COM Komory

COG Kongo, republika

COD Kongo, demokratická republika.

PRK Korea, lidově demokratická republika

KOR Korejská republika

XXK Kosovo

CRI Kostarika

CUB Kuba

KWT Kuvajt

CYP Kypr

KGZ Kyrgyzstán

LAO Laoská lidově demokratická republika

LSO Lesotho

LBN Libanon

LBR Libérie

LBY Libye

LIE Lichtenštejnsko

LTU Litva

LVA Lotyšsko

LUX Lucembursko

MAC Macao

MDG Madagaskar

HUN Maďarsko

MKD Makedonie: bývalá jugoslávská republika

MYS Malajsie

MWI Malawi

MDV Maledivy

MLI Mali

MLT Malta

MAR Maroko

MHL Marshallovy ostrovy

MTQ Martinik

MUS Mauricius

MRT Mauritánie

MYT Mayotte

UMI Menší odlehlé ostrovy USA

MEX Mexiko

FSM Mikronésie: federativní státy

BOL Mnohonárodní stát Bolívie

MDA Moldavská republika

MCO Monako

MNG Mongolsko

MSR Montserrat

MOZ Mosambik

MMR Myanmar

NAM Namibie

NRU Nauru

DEU Německo

NPL Nepál

NTZ neutrální zóna

NER Niger

NGA Nigérie

NIC Nikaragua

NIU Niue

ANT Nizozemské Antily

NLD Nizozemsko

NOR Norsko

NCL Nová Kaledonie

NZL Nový Zéland

OMN Omán

UNO OSN

XXA osoba bez státní příslušnosti

--- osoba neurčené státní příslušnosti

IMN Ostrov Man

NFK Ostrov Norfolk

MNP Ostrovy Severní Mariany

TCA Ostrovy Turks a Caicos

PUS Ostrovy USA v Tichém oceánu

PAK Pákistán

PLW Palau

XAB Palestina

PSE Palestinské území (ok.)

PAN Panama

PNG Papua Nová Guinea

PRY Paraguay

PER Peru

PCN Pitcairn

CIV Pobřeží slonoviny

POL Polsko

PRI Portoriko

PRT Portugalsko

AUT Rakousko

RKS Republika Kosovo

REU Réunion

GNQ Rovníková Guinea

ROU Rumunsko

RUS Ruská federace

RWA Rwanda

XMR Řád Maltézských rytířů

GRC Řecko

SPM Saint Pierre a Miquelon

SLV Salvador

WSM Samoa

SMR San Marino

SAU Saúdská Arábie

SEN Senegal

SYC Seychely

SLE Sierra Leone

SGP Singapur

SVK Slovensko

SVN Slovinsko

SOM Somálsko

ARE Spojené arabské emiráty

GBR Spojené království

USA Spojené státy americké

SRB Srbsko

SCG Srbsko a Černá Hora

LKA Srí Lanka

CAF Středoafrická republika

SDN Súdán

SUR Surinam

SJM Svalbard a Jan Mayen

SHN Svatá Helena,Ascension

LCA Svatá Lucie

BLM Svatý Bartoloměj

KNA Svatý Kryštof a Nevis

MAF Svatý Martin (francouzský)

SXM Svatý Martin (nizozemský)

VAT Svatý stolec (Vatikán město)

SWZ Svazijsko

YUG Svazová republika

VCT Sv. Vincenc a Grenadiny

STP Sv.Tomáš a Princův ostrov

SYR Syrská arabská republik

SLB Šalomounovy ostrovy

ESP Španělsko

SWE Švédsko

CHE Švýcarsko

TJK Tádžikistán

TZA Tanzanská sjed.republik

THA Thajsko

TWN Tchaj-wan, čínská provincie

PCI Tichomořské ostrovy

TGO Togo

TKL Tokelau

TON Tonga

TTO Trinidad a Tobago

TUN Tunisko

TUR Turecko

TKM Turkmenistán

TUV Tuvalu

UGA Uganda

UKR Ukrajina

XXB uprchlík dle konvence

XXC uprchlík ostatní

URY Uruguay

UZB Uzbekistán

CXR Vánoční ostrov

VUT Vanuatu

VNM Vietnam

TLS Východní Timor

WLF Wallis a Futuna

ZAR Zaire

ZMB Zambie

ESH Západní Sahara

ATN Země královny Maud

ZWE Zimbabwe

Detail odstavce: ZKRATKY STÁTNÍCH PŘÍSLUŠNOSTÍ
Zdroj: Státní příslušnost
Zveřejněno: 28.5.2017

MARIE TEREZIE - REFERÁT A PREZENTACE

Reformy Marie Terezie

Nejznámější reformou katolické panovnice byla změna školství, kdy výnosem z roku 1774 stanovila, že děti ve věku 6 - 12 let by měli rodiče posílat do školy. Jednalo se o první povinnou školní docházku v naší zemi. V reformách Marii Terezii pomáhal Bedřich Vilém Haugwit, který připravil daňovou reformu. Církev i šlechta měli bez rozdílu platit daně, s čímž samozřejmě obě skupiny obyvatel nesouhlasily, považovaly to za porušení svých stavovských privilegií. Marie Terezie si samozřejmě uvědomovala, že ke správnému stanovení daní musí vědět, kolik obyvatel a kolik půdy vlastně vlastní. Proto císařovna roku 1751 ustanovila 16 krajů, v jejichž čele stáli hejtmani, jednalo se o právnicky vzdělané úředníky placené ze státních zdrojů. Jejich úkolem bylo dohlížet na soupis půdy a poskytovat veřejnosti bezplatně své úkony. Jejich práce zjednodušila vyměřování daní a pomáhala zvyšovat stav financí ve státní pokladně.

Marie Terezie také nechala udělat soupis obyvatel ve svých zemích, došlo i ke sčítání domů (a jejich číslování).

Marie Terezie reformovala také ústřední orgány habsburského soustátí. Marie Terezie se snažila o reformy v oblasti nejen správy monarchie, ale i práva ve státě. Královna usilovala o to, aby sama mohla rozhodovat o státních záležitostech,

V roce 1775 vydala také Robotní patent tereziánský, ten rozděloval poddané do 11 tříd podle majetku, tento dokument byl základem pro daňové zatížení poddaných, stanovoval také délku robotního pracovního dne na 8 hodin v zimě a v létě na 12 hodin.

Marie Terezie vydala v roce zákoník zvaný Constitutio Criminalis Theresiana, který se také nazýval Tereziána, nebo hrdelní řád. Již v době svého vzniku působil ale zastarale. v tehdejší době platila presumpce viny, takže obžalovaný musel dokazovat, že trestný čin nespáchal (dnes je to obráceně, obžalovanému se musí dokázat, že čin spáchal), zároveň nesměl mít například obžalovaný obhájce. Trestní zákoník stanovoval přesná pravidla (stupně, technické podmínky i dobu) pro právo útrpné (= torturu = mučení). Mučení ale podle zákona nemohl být vystaven každý, tortura nebyla určena pro šlechtice, osoby mající vysokou hodnost (výjimkou byl velmi závažný delikt), duševně choré, osoby do 14 let, muže nad 60 let, těžce nemocné a těhotné ženy. Tortura byla nakonec ale zcela zakázána v roce 1776.

V letech 1744 - 1745 vydala Marie Terezie dekrety vypovídající židovské obyvatelstvo z Čech, Moravy i Slezska. Zdůvodnila to tím, že se Židé údajné spolčili s jejím nepřítelem. Její rozhodnutí ale negativně ovlivnilo ekonomiku v Praze, a tak musela své rozhodnutí "zmírnit", židovskému obyvatelstvu dovolila návrat, pokud zaplatí "toleranční daň". Toto královnino rozhodnutí ale nebylo jediné zaměřené proti židovskému obyvatelstvu, Marie Terezie Židy diskriminovala i v roce 1758, kdy vydala rozhodnutí o tom, že Židé musí nosit zvláštní označení.

Detail odstavce: Reformy Marie Terezie
Zdroj: Marie Terezie - referát a prezentace
Zveřejněno: 10.7.2018

MARIE STUARTOVNA

Druhé manželství

Alžběta trvala na sňatku Marie s hrabětem z Leicesteru, ale netušila, že Mary již má jiného nápadníka, lorda Henryho Darnleyho. Ten se v únoru 1565 vydal z Londýna do Edinburghu, aby se seznámil s Marií. Setkali se dne 17. února na zámku Wemyss ve městě Fife. Marie se do něj snad na první pohled zamilovala. Ta Marie, o ní se zajímali evropští králové a knížata, se ucházela o tohoto 19letého chlapce. K tomuto sňatku bylo zapotřebí i svolení papeže, protože lord Darnley a skotská královna Marie byli v příbuzenském vztahu 4. stupně (Darnley byl poloviční Mariin bratranec skrz dvě různá manželství jejich babičky Margaret Tudorovny).

Z plánované svatby nebyli nadšení dva nejmocnější muži Skotska. Moray si přál, aby se Marie provdala do ciziny, ale mladý Darnley mu překazil plány, Moray předpokládal, že Darnley se nespokojí s formální mocí a bude si přát vykonávat královskou moc jako král manžel. K čemuž nakonec opravdu došlo. Ani lord Maitland nebyl z plánovaného sňatku nadšený, Darnley by mohl ohrozit i jeho postavení. Pomalu se kolem těchto dvou mužů formovala skupina reformovaných skotských šlechticů ochotných bránit jejich zájmy.

S touto svatbou nesouhlasila ani anglická královna, velmi ji rozhněvalo, že Marie odmítla jejího milého přítele Leicestera. Navíc ani netušila, za jakým účelem se lord Darnley vydal do Skotska. V prvním návalu vzteku dala proto zavřít do Toweru lady Lennoxovou, Darnleyovu matku. Aby se vyhnula ostudě, vyhodila spěšně i svůj poslední triumf, nabídla Marii otevřeně a závazně nástupnictví v Anglii, pokud by za manžela přijela hraběte Leicestera. Věděla, že o toto nástupnictví Marie usilovala již řadu let, a tak věřila, že jí ustoupí. Marie už ale nestála o to stát se anglickou královnou, chtěla být jen manželkou muži, do něhož se zamilovala. Alžběta z toho byla zoufalá, ona se ještě nikdy neprovdala a Marie již má druhého manžela, navíc zcela potupně odmítla nejen její nabídku následnictví na anglickém trůnu, veřejně odmítla, a tím i zostudila Alžbětina nejmilejšího přítele Leicestera. Stejně tak Marie vůbec nedbala na Alžbětin protest proti Darnleyovi.

Marie si ale prosadila svou a za Darnleye se provdala. Brzy po svatbě si Darnley uvědomil, jaký přístup k moci svatbou s Marií získal, stal se skotským králem – manželem. Tento titul mu neměl přinášet žádnou faktickou moc, tu stále držela v rukou jeho manželka. Darnley si ale dělal stále větší nároky na pravomoci, dožadoval se dokonce i spoluvlády. Marie si nakonec začala uvědomovat, že se oddala muži, který ji nebyl hoden a který si kousek po kousku bral vše, co mu v prvním vzplanutí vášně a bez úvahy dala. Nakonec se mu snažila jeho pravomoci co nejvíce okleštit. Darnley nebyl zván k zasedání státní rady, nesměl mít ve znaku královské insignie a byl degradován na prince manžela. Zastání neměl Darnley ani u skotské šlechty, která vnímala jeho násilnickou a žárlivou povahu. Jeho žárlivost naplno propukla, když nechal zavraždit Mariina oblíbeného sekretáře Davida Rizzia, kterého dokonce podezíral, že je skutečným otcem Mariina ještě nenarozeného syna. Před vraždou se dokonce spojil se spiklenci, k nimž patřil i Moray.

Detail odstavce: Druhé manželství
Zdroj: Marie Stuartovna
Zveřejněno: 27.4.2018

MARIE ANTOINETTA

Obliba Marie Antoinetty ve společnosti

Po celou dobu manželství se Marie Antoinetta nijak finančně neomezovala. Žila všemi módními výstřelky, pořádala nákladné plesy, hostiny, účastnila se různých společenských akcí jako divadel, oper, dostihů, nevynechala žádnou příležitost, kde by mohla předvést svůj půvab oděný do nejmodernějšího a nejvýstřednějšího oblečení. Stejně tak nešetřila penězi i v hazardu, kterému se ráda oddávala, netrápila se přitom tím, že často prohrávala nemalé částky placené ze státní pokladny. Marie Antoinetta byla ozdobou každé akce, které se zúčastnila, a lidé v jejím okolí ji pro její veselou povahu zbožňovali. Pro ženy byla navíc i módním vzorem, každá šlechtična se snažila napodobit její styl, ať už se jednalo o oděv, ale i účes či šperky.

Jen šlechta ale dauphinku milovala, obyčejní lidé ji naopak nadávali a dávali ji vše za vinu, vnímali její utrácení a nenáviděli ji za to. Říkali ji Madame Deficit. Náhrdelníková aféra, která nadzvedla mandle mnoha Francouzům, také utvrdila obyčejný lid o tom, že jejich názor je správný bez ohledu k tomu, že Marie Antoinetta v tomto případě byla nevinná.

Pojmem náhrdelníková aféra je myšlená údajná koupě velmi cenného diamantového náhrdelníku Marií Antoinettou, ve skutečnosti ke koupi tohoto vzácného klenotu ale nedošlo. Překrásný náhrdelník posázený 540 diamanty v hodnotě 1 600 000 livrů nechal původně vyrobit francouzský král Ludvík XV. pro svou milenku madame du Barry, než byl ale náhrdelník vyroben a on by ho stihl zaplatit, tak bohužel král zemřel. Zlatníkům, kteří šperk vyrobili, nezbylo nic jiného než najít jiného kupce. Šperk nešlo totiž z finančních důvodů rozebrat a jednotlivé diamanty prodat, nejen že by na tom nevydělali, ale prodělali by, protože kupní cena diamantů byla nižší než prodejní. Od počátku věřili, že Marie Antoinetta známá svou láskou ke krásným předmětům, koupi neodmítne. Ale i francouzské královně přišla cena náhrdelníku přemrštěná, a tak ho odmítla. Po náhrdelníku ale zatoužila hraběnka de la Motte, lákala ji představa diamantů, které by bylo možné rozprodat, a tak rychle zbohatnout. Když hraběnka klenotníky kontaktovala, tak ti ji mylně pokládali za důvěrnou přítelkyni královny a věřili jejím falešným slibům, že dokáže královnu ke koupi přemluvit. Zároveň rozehrála hraběnka hru i s kardinálem Louisem de Rohanem, který usiloval o přízeň královny a uvěřil, že by zprostředkováním této koupě mohl získat královninu náklonnost. Hraběnka mu navíc navrhla, aby Marii Antoinettě na nákup tohoto cenného šperku přispěl, a protože kardinál netušil, že je jen hraběnčin beránek a věřil, že Marie Antoinetta opravdu zamýšlí šperk koupit, tak se svou úlohou v nákupu souhlasil. Aby si ho hraběnka pojistila, zincesnovala jeho setkání s falešnou královnou (prostitutka Marie Nicole Leguayová byla Marii Antoinettě neuvěřitelně podobná), při němž jí předal svůj milostný dopis a výměnou obdržel list i od ní. Zároveň mu falešná královna předala stejně falešné pověření ke koupi náhrdelníku. Kardinál tedy navštívil i s pověřením klenotníky a žádal je "královniným" jménem o odklad první splátky, jako jistinu jim předal svých 35 000 livrů, které měli být pro královnu důkazem, že to myslí vážně. Za peníze obdržel šperk, který předal "královnině důvěrnici". Klenotník ale ještě ten den navštívil královský pár ve Versailles a tam zjistil, že vše byl podvod, královna nikdy šperk nekoupila. Kardinál po zjištění svého omylu slíbil, že šperk celý uhradí, královna na něj ale byla rozzlobena, a tak ho nechala uvěznit v Bastile, tam také skončila i hraběnka. Kardinála ale parlament nakonec osvobodil, na rozdíl od hraběnky, která za svůj čin byla odsouzena k bičování a vypálení cejchu (písmeno V označující ve Francii zloděje) a doživotnímu vězení. Ale ani ona nezůstala v Bastile dlouho, zhruba po deseti měsících se jí povedlo utéct do Anglie, kde se setkala s manželem, který měl náhrdelník s sebou, a tak jim již nic nebránilo diamanty rozprodat. Nakonec na tuto aféru nejvíce doplatil kardinál, kterému zůstal dluh (jeho rodina musela náhrdelník splácet až do roku 1863), a Marie Antoinettě, které lidé přisuzovali touhu po náhrdelníku a nedali si vymluvit, že v tom byla nevinně. Svou nevraživost jí pak dávali najevo, dokonce ji při návštěvě pařížského divadla publikum vypískalo. Marie Antoinetta se snažila tuto nenávist vůči své osobě zmírnit a stáhla se do ústraní, změna ale přišla pozdě. Po jejím uvěznění jí lidé dávali najevo svou nenávist, chodili ji sledovat do vězení se vstupenkou v ruce a prohlíželi si jí z bezprostřední blízkosti. Celá Paříž byla navíc plná jejích vulgárních a nenávistných karikatur, kde byla královna často zpodobňována jako příšera s křídly, dvojitým ocasem a zahnutými dlouhými drápy.

Po narození dětí už Marie Antoinetta trávila dost času i v klidném rodinném prostředí, ale i tyto milé rodinné chvíle střídaly nákladné večírky. Spokojená byla v Malém Trianonua ve vesničce Hameau, kterou sama nechala vytvořit v rozsáhlém parku ve Versailles. Vesnička sloužila Marii Antoinettě a jejím dětem k návštěvám, které byly dost časté. I návštěvy této farmářské vesničky probíhaly ale podle přísných pravidel zámeckého protokolu.

Výdaje Marie Antoinetty byly financovány ze státního rozpočtu, stejně jako ostatní náklady na královský dvůr. Tyto náklady odpovídaly zhruba desetině ročního státního rozpočtu, takže nebyly příčinou bankrotu Francie, což obyčejní lidé příliš nechápali, viděli, že se jimi pracně vydělané peníze rozmařile utrácejí a to jim k jejich protestům stačilo. Ve skutečnosti velká část peněz ze státní pokladny šla na podporu amerických kolonií v jejich boji o nezávislost na Velké Británii. Problémová byla taky neschopnost jak ministrů, tak krále prosadit si zdanění šlechty. Ta se proti tomu postavila a neumožnila tak zlepšení stavu státní pokladny. Je třeba ale říci, že ani Ludvík a ani Marie Antoinetta se příliš o politiku nezajímali, stejně tak je netrápily problémy obyčejných lidí. Královnino nepochopení problémů prostého lidu způsobilo, že jí mylně byl připisován citát "Když nemají chleba, ať jedí koláče.", který ve své knize Vyznání Jean-Jacques Rousseau připsal "známé princezně". Ve skutečnosti ale v době vzniku knihy byla Marie Antoinetta ještě dítě, a tak jí citát nejspíš nepatřil, pravděpodobně ho mohla ve své bezelstnosti vyslovit některá z jejich starších sester. Nenávist většiny společnosti k rozmařilému královskému životu symbolizovanému životním stylem Marie Antoinetty vedl k Velké francouzské revoluci.

Detail odstavce: Obliba Marie Antoinetty ve společnosti
Zdroj: Marie Antoinetta
Zveřejněno: 28.5.2018

MARIE TEREZIE - REFERÁT A PREZENTACE

Spoluvláda s Josefem II.

Dne 18. srpna 1765 zemřel František Štěpán na srdeční infarkt. Ztráta milovaného manžela byla pro Marii Terezii hroznou ranou. Po jeho smrti chodila Marie Terezie až do své smrti oděná jen v černém a své šperky a ostatní oblečení rozdala svým dcerám. Ostatky manžela nechala pohřbít v rodinné kapucínské kryptě, kde hodlala také jednou spočinout po jeho boku. Peníze, které po sobě František Štěpán zanechal (asi 18 milionů zlatých), použila Marie Terezie k umoření státního dluhu (asi 12 milionů), zbytek peněz nechala pro své děti.

Marie Terezie se po smrti manžela prezentovala jako zlomená vdova, která se rozhodla o státní záležitosti podělit se synem formou spoluvlády, v dokumentu ale z roku 1765 jasně stanovila, že se odmítá vzdát panování. V podstatě si tedy přála, aby starosti řešil Josef, ale moc aby zůstala v jejích rukou. To bylo ale pro mladého císaře nepřípustné, obzvlášť proto že každý měl jinou představu o vládě. Marie Terezie byla oproti Josefovi více citově založená, ovlivněná vírou, Josef naopak chladně kalkuloval a vše podřizoval prospěšnosti zemi bez ohledu, jestli to není v rozporu s právem. Josefovi se navíc zalíbily osvícenské myšlenky, které jeho matka považovala za opium a jed pro srdce a mysl zbožných poddaných.

První krize v jejich společné vládě nastala v okamžiku, kdy se Josef rozhodl začít šetřit, a proto spojil svůj dvůr s matčiným, zrušil tak řadu úřednických míst, omezil náklady na lov, dokonce snížil i počet koní v císařských maštalích, zrušil i dvorské slavnosti. Matka mu pak vyčítala, že to dělá jen proto, že nemá rad slavnosti, společnost, lov ani tanec. Marie Terezie se snažila jeho šetření zmírnit bez toho, aby jeho nařízení zrušila.

Marie Terezie nesouhlasila ani s Josefovými cestami po říši, nechápala, proč by se měl snažit o propagaci své osoby, nebo proč by měl poznávat svou říši. Josef se i přesto na cestu vydal, cestoval inkognito a nebál se přespávat v hostincích a jíst obyčejná jídla jako lid v jeho říši. Z cest po říši se Josef vracel zděšený tím, co je v jeho státě možné.

Výsledkem jeho cest bylo rozhodnutí centralizace a sjednocení správy celé monarchie, hospodářské reformy, modernizace armády. Rozhodl se, že významná místa, by neměli zastávat lidi, jen proto že mají "správný původ", ale nemají patřičné vzdělání, nikdo by podle něj neměl těžit jen z titulu.

Matka se synem se nikdy nemohli shodnout v otázkách víry. Marie Terezie vychovávaná v přísné katolické víře, vždy věřila, že vládne z Boží milosti. Josef II. na rozdíl od ní věřil, že své právo vládnout nedostal od boha ale od svých poddaných, věřil, že jako král by měl sloužit svým poddaným, ne bohu. Josef horoval navíc pro úplnou svobodu vyznání, s čímž se jeho matka nemohla smířit. Prosadil ji až v roce 1781 po matčině smrti v Tolerančním patentu.

Marie Terezie se velmi obávala, že vše, čeho svou vládou dosáhla, bude po její smrti zničeno, protože Josef byl úplně jiný než ona, domnívala se, že synova politika je odkázaná k záhubě. Přestože se nikdy nemohli shodnout na řadě politických otázek, jejich vztah byl ale jinak plný lásky, Marie Terezie syna milovala a on ji také. I přesto patnáct let jejich spoluvlády z Josefa udělalo zatrpklého muže, který se po smrti matky snažil dohnat vše, co během spoluvlády nemohl prosadit, a proto v následujících deseti letech vydal přes 6 000 dekretů.

Detail odstavce: Spoluvláda s Josefem II.
Zdroj: Marie Terezie - referát a prezentace
Zveřejněno: 10.7.2018