Státní příslušnost je pojem, který se velmi často objevuje v různých formulářích, životopisech, úředních dokumentech i běžné komunikaci, a přesto kolem něj panuje řada nejistot. Lidé si nejsou jisti, zda mají uvádět „ČR“, „Česká republika“, nebo jednoduše napsat „česká“, a právě tady vznikají zbytečné chyby.
V tomto doplnění článku se podíváme na praktické situace, ve kterých se státní příslušnost zapisuje, vysvětlíme správné tvary v různých typech dokumentů a upozorníme na časté jazykové i významové omyly, které se s tímto pojmem pojí.
Státní příslušnost: ČR nebo česká?
Pojem státní příslušnost je v jazykové praxi často zaměňován s označením národnosti nebo etnicity. Čeština však rozlišuje, zda mluvíme o vztahu člověka ke státu, nebo o jeho kulturní či etnické identitě. Z toho vychází i správné gramatické tvary.
Státní příslušnost ČR – nejpřesnější a oficiální výraz
V oficiálních dokumentech a právních textech se používá výraz státní příslušnost České republiky nebo zkráceně státní příslušnost ČR. Tento tvar jednoznačně vyjadřuje, ke kterému státu konkrétní osoba právně náleží.
„Česká státní příslušnost“ – běžné, ale méně formální
Výraz česká státní příslušnost je gramaticky správně, ale jde o tvar spíše popisný. V běžné komunikaci nevadí, avšak v úředních nebo odborných textech se preferuje konkrétní pojmenování státu – tedy „ČR“ nebo „České republiky“.
Častá chyba: zaměňování státní příslušnosti a národnosti
Pojem národnost označuje kulturní a etnickou identitu člověka (například česká, slovenská, romská). Oproti tomu státní příslušnost je právní vztah k určitému státu. Člověk může mít českou národnost, ale státní příslušnost jiného státu – a naopak.
Jakou variantu tedy používat?
Oficiálně a přesně: státní příslušnost ČR / státní příslušnost České republiky
Neformálně: česká státní příslušnost
Pozor: národnost není státní příslušnost
Příklady použití
„Uveďte svou státní příslušnost ČR.“
„Má českou státní příslušnost a trvalý pobyt v Praze.“
„Je slovenské národnosti, ale státní příslušnosti ČR.“
Státní příslušnost znamená příslušnost člověka k určitému státu. Státní příslušnost také zaručuje plné využívání výhod státního občanství. Rozdílem mezi státní příslušností a národností je to, že národnost si člověk může zvolit sám, na rozdíl od státní příslušnosti, která je dána státem, v němž má člověk občanství.
Státní příslušnost je nutné napsat/uvést, hlavně proto, aby bylo jasné při přečtení vašich dokladů a dokumentů, že jste občanem uvedeného státu, a proto máte nárok využívat výhod jeho občanství. Státní příslušnost se uvádí třeba na přihláškách do všech stupňů škol, na přihlášení do sociálního a zdravotního systému, v různých žádostech, třeba o vystavení různých dokladů (například: řidičský průkaz, občanský průkaz, cestovní pas a jiné), v žádosti o souhlas s podnikáním, nebo o provedení svatebního obřadu či pohřbu.
Státní příslušnost je tedy dána příslušností k určitému státu. S národností je to ale jinak, národnost může být dána vlastní volbou. Příkladem je, že se občan může přihlásit k romské národnosti, ale státní příslušnost má třeba Česká republika. Státní příslušnost je tedy dána, národnost je „volitelná“ a vychází třeba i z osobních pocitů.
Je třeba si uvědomit, že v životopise není státní příslušnost povinným údajem. Je tedy na pisateli, jestli ji uvede (stejně tak je to s rodinným stavem). Pokud je životopis určen do zahraniční firmy, je třeba zjistit, jestli v dané zemi nepatří státní příslušnost k povinným údajům. Zároveň se pak také využívá mezinárodního označení. Pro Českou republiku je to tedy CZE.
S pojmem státní příslušnost se už setkal každý, kdo někdy musel vyplňovat nějaké doklady, nebo dokumenty. Řada lidí ale stojí před otázkou, co se do takové kolonky zapisuje. Občané České republiky váhají, jestli napsat „česká“ anebo „Česká republika“ (zkráceně ČR). Do kolonky státní příslušnost se vždy uvádí název státu, takže správnou odpovědí je napsat ČR. Pro různé mezinárodní dokumenty se pak využívá mezinárodní zkratky pro Českou republiku, kterou je CZE (The Czech Republic).
Často se stává, že státní občanství je řazeno jako synonymum ke státní příslušnosti, ale není to tak úplně pravda. Státní příslušnost je totiž obsahově širší, protože státní příslušnost zahrnuje i právnické osoby přináležející k danému státu. Státní občanství se naopak týká jen fyzických osob.
V běžné řeči se pojmy státní příslušnost a státní občanství často zaměňují. Z právního hlediska však v českém prostředí označují prakticky totéž – vztah osoby ke státu.
V oficiálních textech se však častěji používá pojem státní občanství, zatímco státní příslušnost je běžná ve formulářích a jazykových výkladech.
V úředních formulářích, smlouvách a evidencích se vždy doporučuje uvádět státní příslušnost ČR nebo plný tvar státní příslušnost České republiky. Tyto varianty jsou jednoznačné, právně přesné a odpovídají oficiálnímu názvu státu.
Zápis pouze „česká“ je v těchto případech považován za neúplný nebo nevhodný.
U životopisů záleží na jejich účelu. Pro pracovní pozice v Česku obvykle postačí státní příslušnost ČR. Pokud je životopis určen do zahraničí, je vhodné použít anglický ekvivalent „Czech Republic“.
Důležité je vyhnout se záměně s národností, která se do životopisu většinou vůbec neuvádí.
Spojení česká státní příslušnost je jazykově správné a běžně používané v mluvené řeči, článcích nebo neformálních textech. Nevyjadřuje však stát tak přesně jako oficiální název.
Proto se doporučuje používat jej pouze tam, kde není vyžadována právní přesnost.
Jméno Jakub bylo v roce 2014 nejoblíbenější. Jakub má svátek 25. července. Jméno
Jakub pochází z hebrejštiny a překládá se jako: druhorozený. Jméno Jakub k roku 2015 v Čechách nosí
105 316 mužů.
2.
jméno: Jan
Druhé
nejčetnější jméno je Jan. Jan má svátek 24. června. Jméno Jan pochází také z
hebrejštiny a překládá se jako Bůh je
milostivý, Bohem daný či milostivý dar Boží. Jméno Jan k roku 2015 v Čechách nosí 294 354 mužů.
3.
jméno: Tomáš
Jméno
Tomáš je aramejského původu a znamená dvojče,
blíženec. Tomáš má svátek 7. března. Jméno Tomáš k roku 2015 v Čechách nosí 180 370 mužů.
4.
jméno: Adam
Jméno
Adam si většina lidí spojuje s prvními biblickými lidmi na Zemi. Adam má svátek
24. prosince, tedy na Štědrý den. Jméno Adam je původu hebrejského a znamená člověk, pozemšťan či z červené hlíny.
Jméno Adam k roku 2015 v Čechách nosí 45 816 mužů.
5. jméno: Matyáš
Matyáš
je jednou z variant jmen Matěj a Matouš. Matyáš je archaickou podobou
jména Matěj. Stejně jako Matěj jméno Matyáš pochází z hebrejštiny a stejně
tak znamená: dar od boha. Matyáš
slaví svátek 24. února. Jméno Matyáš k roku 2015 v Čechách nosí 21 224 mužů.
6. jméno: Filip
Jméno
Filip pochází z řečtiny a znamená milovník
koní. Filip slaví svátek 26. května. Jméno Filip k roku 2015 v Čechách nosí 48 863 mužů.
7. jméno: Vojtěch
Vojtěch
je jméno původu slovanského. V překladu znamená útěcha vojska, těšitel vojska či radost z války. Svátek slaví 23.
dubna. Jméno Vojtěch k roku 2015 v Čechách nosí 51 464 mužů.
8. jméno: Ondřej
Jméno
Ondřej vzniklo původně z řeckého slova andreas. Toto jméno se dá přeložit
jako mužný, statný či odvážný. Svátek
Ondřej slaví 30. listopadu. Jméno Ondřej k roku 2015 v Čechách nosí
74 732 mužů.
9. jméno: David
Jméno
David pochází patrně z ugaritštiny (řadí se také do hebrejštiny). Jméno
David má několik významů, může znamenat miláček,
strýček či náčelník. Svátek slaví 30. prosince. Jméno David k roku
2015 v Čechách nosí 99 819 mužů.
10. jméno: Lukáš
Jméno
Lukáš je latinského původu. Jméno vzniklo z označení oblasti Lukánie
(jižní Itálie), a proto jeho význam je: Lukánec,
pocházející z Lukánie. Lukáš slaví svátek 18. října. Jméno Lukáš
k roku 2015 v Čechách nosí 101 611 mužů.
11. jméno: Matěj
Jedna
varianta jména Matěj zde již zazněla. Matěj je původu hebrejského. Stejně jako
Matyáš jméno Matěj znamená Hospodinův dar.
Matěj také slaví svátek 24. února. Jméno Matěj k roku 2015 v Čechách
nosí 36 969 mužů.
Zkratky státních příslušností se tedy objevují v různých dokladech a dokumentech. S různými zkratkami státních příslušností se můžeme setkat ale nejen v dokladech, ale třeba i v žádostech o vízum nebo povolení k pobytu. Následuje seznam mezinárodních kódů států, které se mohou objevit v takovýchto dokumentech. Tučně zvýrazněné jsou ty, s nimiž se můžeme v České republice setkat častěji. Některé z těchto zemí již třeba neexistují, ale i tak se stále mohou objevit jako státní příslušnost u některých jedinců. V seznamu se objevují i zkratky pro lidi bez státní příslušnosti a pro lidi, kteří jsou podle mezinárodních konvencí považováni za uprchlíky.
