ŠUP

Papučový puč

Jiří Žáček
(píseň 4 sloky, vyňato z dějin, tančí se jako vrták)

Jásali jsme na náměstí:

kafkárna je fuč!

Sametová revoluce,

papučový puč...

~

Šup sem, šup tam,

škatulata, hejbejte se,

šup sem, šup tam,

papučový puč.

Nenávist a lež jsou k.o.,

kopejte jim hrob!

A ta pravda a ta láska,

to je prima džob!

~

Šup sem, šup tam...

to je prima džob!

Když už máme svoboděnku,

netřeba nám glejt...

Proč se vždycky chytí šance

všeho schopný šmejd?

Šup sem, šup tam...

všeho schopný šmejd.

~

Kamarádi, ke korytům,

vyberte si post!

A těm dole, těm se hodí

ohryzaná kost.

Šup sem, šup tam...

ohryzaná kost.

~

Proč tu pravdu, proč tu lásku

rozežírá žluč?

Sametová revoluce,

papučový puč...

Šup sem, šup tam...

papučový puč.

Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci na recitační soutěž

Ušaté torpédo

Jiří Žáček
(7 slok od Jiřího Žáčka)

Ušaté torpédo vylétlo do světa

jak malá chlupatá bláznivá kometa,

ze dveří na dvorek, a už je za vraty,

v parku se honilo s kluky a děvčaty,

prolétlo jako blesk okolní ulice,

prohnalo kocoury, vrabce a slepice,

vymetlo kaluže, skočilo do písku –

utíká za ním kluk a volá: Matýsku!

Lidičky, pomozte, buďte tak laskaví,

poproste strážníka, ať ho hned zastaví!

~

Ušaté torpédo se těžko zastaví,

když mu svět připadá chutný a voňavý,

když svět je zázračná rozkvetlá zahrádka

pro malá zvědavá ušatá štěňátka.

Svět je tu na hraní – anebo k sežrání?

To se pak živý tvor jen těžko ubrání,

musí se rozběhnout, peláší, utíká

a zvedne nožičku na botu strážníka,

uhání, skotačí, koulí se, metelí,

a svět je na hraní, a svět je veselý.

~

Ušaté torpédo se řítí po rynku,

vrhlo se divoce na naši maminku.

Maminka spustila: Šup domů nazpátek!

Co já se nahoním bláznivých štěňátek!

Kam pořád utíkáš? Zastyď se, hanbáři!

Štěňátko olízlo maminku po tváři,

a ta se usmála a řekla vesele:

Toulavý čumáčku, je krásná neděle.

~

Jak šli bratři pro kládu

Jeden sedlák měl tři syny,

nebáli se žádné dřiny.

„Kubo, dojdi pro kládu!“

Kuba kývl: „Tak já jdu.“

Šlapal, šlapal, přišel k lesu:

„Já tu kládu neunesu!“

Posadil se, vzdychl: „Ech,

co mám dělat? Je to pech!“

~

Kuba nejde... Co se děje?

Zavolali pro Matěje.

„Matěji, běž pro kládu!“

Matěj kývl: „Tak já jdu.“

Šlapal, šlapal, přišel k lesu:

„Já ji taky neunesu!“

Posadil se, vzdychl: „Ech...“

Kuba dodal: „Je to pech!“

~

Matěj nejde... To je doba –

ztratili se v lese oba!

„Honzo, dojdi pro kládu!“

Honza kývl: „Tak já jdu.“

Šlapal, šlapal, přišel k lesu:

„Sám tu kládu neunesu.

Na jednoho je to moc –

pospěšte mi na pomoc!

Chopte se té klády, bratři,

ve třech máme sílu za tři!“

~
Už se kláda nakládá:

„Hej rup! Šup s ní na záda!“

Už ji nesou svižným krokem

polní cestou za potokem,

nesou kládu z javora

rovnou domů do dvora.

Zdroj: článek Vtipné básničky od známých autorů

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

• vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
• skloňují se
• můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
• příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
• určujeme u nich:
• rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
• číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
• pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
• vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
• mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)

2. Přídavná jména = adjektiva

• vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
• ptáme se na ně: jaký, který, čí
• skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
• mají tvar podle podstatných jmen
• můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
• příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
• určujeme u nich:
• pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
• druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
• vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
• přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)

3. Zájmena = pronomina

• zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
• shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
• příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
• určujeme u nich:
• druh (osobní – já, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
• rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
• číslo (jednotné, množné)
• pád (7. pádů jako u podstatných jmen)

4. Číslovky = numeralia

• vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
• dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
• podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
• kolik? – základní: deset, několik
• kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
• kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
• kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
• větš

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Slovní druhy

Jak šli bratři pro kládu

Jiří Žáček
(4 sloky básně k recitaci od Jiřího Žáčka, 7 třída)

Jeden sedlák měl tři syny,

nebáli se žádné dřiny.

"Kubo, dojdi pro kládu!"

Kuba kývl: "Tak já jdu."

Šlapal, šlapal, přišel k lesu:

"Já tu kládu neunesu!"

Posadil se, vzdychl: "Ech,

co mám dělat? Je to pech!"

~

Kuba nejde... Co se děje?

Zavolali pro Matěje.

"Matěji, běž pro kládu!"

Matěj kývl: "Tak já jdu."

Šlapal, šlapal, přišel k lesu:

"Já ji taky neunesu!"

Posadil se, vzdychl: "Ech..."

Kuba dodal: "Je to pech!"

~

Matěj nejde... To je doba -

ztratili se v lese oba!

"Honzo, dojdi pro kládu!"

Honza kývl: "Tak já jdu."

Šlapal, šlapal, přišel k lesu:

"Sám tu kládu neunesu.

Na jednoho je to moc -

pospěšte mi na pomoc!

Chopte se té klády, bratři,

ve třech máme sílu za tři!"

~

Už se kláda nakládá:

"Hej rup! Šup s ní na záda!"

Už ji nesou svižným krokem

polní cestou za potokem,

nesou kládu z javora

rovnou domů do dvora.

Zdroj: článek Jiří Žáček - básničky online

Cyklisti

napsal Zdeněk Rýdl

Lesem vede cestička, padá na ní jehličí,

občas je tam slyšet smích, to, jak cyklisti kolem fičí !

~

Musíš dávat velký pozor, jezdí jako o závod,

hlavně s kopce, jim to sviští, raz dva šup, a jseš marod !

~

Můžeš volat stodvanáctku, nebo rovnou záchranku,

kde tě tady budou hledat, můžeš mít na kahánku !

~

Já mám taky doma kolo, s taťkou lesem jezdíme,

s kopce jedem opatrně, máme brzdy, tak brzdíme !

~

A taky nám povídali, měli jsme ve škole přednášku,

na hlavě musíš mít přilbu a odrazky i na tašku !

Zdroj: článek Básně 8. třída

Pálení

napsal Zdeněk Rýdl

Taťka pálil slivovici, letos jsem byl u toho,

lidičky, tož to je proces, než se řekne hotovo !

~

Napřed švestky sbírají se, někdy i mirabelky,

odborníci říkaj, nelíp, když maj scvrklý prdelky !

~

V sudech je to děsná kajda, oni čichaj, prej voní,

každý rok, že je to stejný, letos, stejně i vloni !

~

V palírně maj velký kotle, tam to vaří, míchají,

připadám si tam jako v pekle, jen ti čerti tam nelítají !

~

Říkaj tomu, lék na všecko, hlavně problémy v břiše,

šup tam jednu, ze záklonu, otřepou se, a řeknou, No, ta píše !

Zdroj: článek Básně 8. třída