SÝČEK
= sova
Slova příbuzná
sýčkovat (= strašit)
Příklady
Sýček je malá sova. Nesýčkuj.
Téma
SÝČEK OBECNÝ ZVUK
OBSAH
SYČET
= vydávat ostrý neznělý zvuk
Slova příbuzná
zasyčet, sykat, sykot, syčivý
Příklady
Plátek masa na pánvi zasyčel.
Vyjmenovaná slova po s
sytý, syn, sýr, syrový, sychravý, usychat (i usýchat), sýkora, sysel, sýček, syčet, sypat
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Bosyně, Syneč, Syslov, Sychrov, Synkov, Sýrovice, Sýčina aj.
Pozor: syrý (syrový, vlhký), sirý (osiřelý, opuštěný), síra (chemický prvek), sirup, sípat (chraptět), sypat (písek), sivý (šedý), sirotek, sýrový (ze sýra), sírový (ze síry), syrový (neuvařený)
Zdroj: Vyjmenovaná slova
Výjimky ve vyjmenovaných slovech po s
Syn, sytý, sýr, syrový, syrý, sychravý, usychat i usýchat, sýkora, sýček, sysel, syčet, sypat, Bosyně
Syrová, sýrová, sírová
Syrová s y se píše ve významu tepelně neupravená: Syrová zelenina je zdravější než tepelně upravená.
Sýrová se používá ve významu výrobku z mléka (ze sýra): Sýrová příchuť chipsů patří k mým oblíbeným.
Sírová s í pak znamená přídavné jméno od chemického prvku zvaného síra: Kyselina sírová má vzorec H2SO4.
Rytířův duch
Jana Ruthová
Půlnoc bije v hradní věži,
sýček houká, chlup se ježí.
Vítr skučí, kvílí, duje:
Duch z obrazu vystupuje.
~
Nebohý rytíř zakletý,
za své činy byl prokletý.
Duch škobrtá po cimbuří,
vzdychá, heká, potom zuří:
„Nebaví mě hradem courat,
raději ho měli zbourat.
Přes tři sta let sem tam chodit...
Kdo mě přijde vysvobodit?“
~
Kohout třikrát zakokrhal,
měsíc na nebi se schoval -
Vytratil se duch,
zbyl po něm jen puch.
K zapamatování
Citoslovce emocionální a kontaktová jsou považována za subjektivní, protože vyjadřují pocity a vůli mluvčího, na rozdíl od citoslovcí zvukomalebných, která jsou vnímána jako objektivní, protože ty jen převádějí zvuk do artikulované podoby.
Je potřeba si uvědomit, že mezi citoslovce rozhodně nepatří neartikulované či částečně artikulované zvuky, jako jsou různé skřeky, vzdechy a výkřiky, které se řadí k parajazykovým prostředkům.
Některá citoslovce vznikla z ohebných slovních druhů, které postupně častým používáním ztratila svou souvislost se základovým slovem. Patří sem výrazy jako: člověče, vole, panebože atd. citoslovce se tedy dají dále rozdělit na vlastní a nevlastní. Vlastní citoslovce mají povahu citoslovcí od počátku na rozdíl od nevlastních, které obvykle vznikly ustrnutím slov v některém tvaru (běda, panebože, panečku)
Citoslovce nemusí být vždy jen jednoslovná, existují i víceslovné výrazy jako je například: basta fidli, k čertu, do prkýnka.
Zdroj: Citoslovce