TAHÁK TEREZA RÝPÁROVÁ a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Vtipné básničky o škole k recitaci od Jiřího Žáčka, Pavla Žišky, Emanuela Frynty a Terezy Rýparové. Básničky jsou vybrány nejen pro nejmenší děti z druhé třídy, ale i pro větší děti čtvrtých a pátých tříd a druhého stupně.
Tahák
Tereza Rýparová (6 slok, báseň na recitaci 6 třída od Terezy Rýparové)
Následující část obsahuje shrnutí knihy Babičky včetně obsahu a slouží jako podklad k rozboru díla, případně jako podklad pro referát na toto téma.
Kniha Babička vyšla ve čtyřech sešitech v létě roku 1855. Od té doby dosáhla přes tři sta českých vydání, byla přeložena do více než dvou desítek jazyků. Třikrát byla zfilmována, posloužila jako východisko k opernímu libretu, inspirovala smělé básnické parafráze.
Jedná se o nedějovou prózu. Všechno zamotané a napínavé v životě titulní postavy proběhlo už dříve, a dovídáme se o tom jen retrospektivách. Stará venkovanka přijela na osamělé Staré bělidlo, aby vypomohla v domácnosti své dceři, zaměstnané službou u zámeckého panstva. Brzy starosvětská žena převezme na starost chod domácnosti a řád v ní, těší se autoritě u sousedů. Na Starém bělidle zůstane až do své smrti. Tímto okamžikem a chválou, kterou babičce vzdává kněžna se „obrazy venkovského života“ končí.
Babička postupně navázala kontakty s okolím a získala přirozenou autoritu u dětí i u všech lidí, s nimiž se stýkala. Jenom pomatené Viktorce pomoci nemohla. Dokázala jen ovlivnit děti, aby se bezbranné nešťastnici nevysmívaly, aby její podivné jednání respektovaly. Od všech ostatních postav díla, které jsou hovorné, se Viktorka odlišuje tím, že nemluví. Jen několika gesty dává najevo vztah k situaci, k níž se nachomýtla. Není přitom epizodickou postavou.
O babiččině manželovi se dovídáme na vzdálených místech textu, jedná se o formu retrospektivy, jako vzpomínky na události, které proběhly a uzavřely se za hranicemi vlastního dění. Tato a další vzpomínková vypravování utvářejí cosi jako zadní plán díla, plný krutosti, bolestí a strastí.
Autorčina fikce se krajně vzdálila od látkových východisek. Rodina Panklové žila v nevzhledném přístavu ratibořického zámku, babička z hor tam pobývala jen několik roků.
Román Boženy Němcové Babička má jasné autobiografické prvky. Autorka zde vzpomíná na své dětství. Hlavní hrdinkou je zde babička, která se vydává ke své dceři a zeťovi, aby jim pomáhala v domácnosti a s výchovou jejich dětí. Autorka se zde ztotožňuje s postavou vnučky Barunky a zachycuje zde svůj zidealizovaný vztah k babičce. Babička působí jako spravedlivá, milá, vesnická žena, která má ráda to, čemu rozumí. Příliš nechápe různé novoty. Její dcerou je Tereza Prošková, která se svým manželem Janem Proškem přijíždí z Vídně. Tereza Prošková má svou rodinu ráda, zároveň je ale pro ni důležité společenské postavení. Jan Prošek si dokáže získat snadno sympatie babičky, přestože z počátku neumí mluvit česky. Důležitá jsou zde i vnoučata Barunka, Jan, Vilém a Adélka. V příběhu
1. říjen: svátek má Igor (dříve svatý Remigius, Remigia)
PRANOSTIKY:
Fouká-li na svatého Remigia od východu, bude teplý podzimek.
Remigius hrozny sbírá a Viktorín presem svírá.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika předvídá pěkné počasí, pokud bude foukat vítr od východu. Druhá pranostika se týká sklizně hroznů na vinicích.
2. říjen: svátek má Olívie (dříve Panna Marie Orodovnice)
PRANOSTIKY:
Den Marie Orodovnice - první mrazíky.
Fouká-li na den Marie Orodovnice od východu, bude tuhá zima.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika předvídá začátek mrazivého počasí. Na ní navazuje pranostika druhá, která podle směru foukání větru předvídá, jaká bude zima.
3. říjen: svátek má Bohumil (dříve svatá Terezie Ježíšova, Tereza)
PRANOSTIKY:
Den svaté Terezičky nebývá bez vlážičky.
Po svaté Tereze mráz po střechách leze.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika předvídá déšť v tento den. Druhá pranostika zase předvídá mráz.
4. říjen: svátek má František (dříve svatý František z Asisi)
PRANOSTIKY:
Svatý František zahání lidi do chýšek.
VYSVĚTLENÍ:
Tato pranostika říká, že začíná chladnější počasí, které zahání lidi do jejich domovů.
5. říjen: svátek má Eliška (dříve svatý Placid)
PRANOSTIKY:
Na svatého Placida slunce ohně nevydá.
Na svatého Placida zima teplo vystřídá.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika pravděpodobně říká, že v tento den sice slunce svítí, ale již tak nehřeje. Druhá pranostika říká, že se teplé počasí změní na studené.
6. říjen: svátek má Hanuš
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
7. říjen: svátek má Justýna
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
8. říjen: svátek má Věra (dříve Brigita)
PRANOSTIKY:
Brigita svatá na mlhavá rána je bohatá.
O svaté Brigitě bývá mlha na úsvitě.
VYSVĚTLENÍ:
Obě pranostiky předvídají mlhy pro tento den.
9. říjen: svátek mají Štefan a Sára (dříve svatý Diviš)
PRANOSTIKY:
Je-li déšť na svatého Diviše, bude mokrá zima.
Kdo se těší, že do Diviše zasel, ať se netěší na úrodu.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika se týká předpovědi počasí pro zimu. Pokud by v tento den pršelo, bude pršet i v zimě. Druhá pranostika zase předvídá špatnou úrodu pro ty, co zaseli.
10. říjen: svátek má Marina
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
11. říjen: svátek má Andrej
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
12. říjen: svátek má Marcel
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
Poprava se nijak neodkládala. V 11 hodin ráno dne 16. října 1793 se objevil popravčí Sanson. Podle paní Baultové, když stříhal královniny vlasy, dával si lokny jejich vlasů do své kapsy. "Viděla jsem to." řekla paní Baultová "A přeji si, abych ten pohled nikdy neviděla." Královna se na svou poslední cestu pečlivě oblékala, při převlékání do vybraných šatů ji pozoroval dozorce, což se nelíbilo královnině služebné, která se před královnu postavila, aby ji bránila před až příliš zvědavým pohledem.
V půl jedné byla Marie Antoinetta přivezena pod gilotinu na Place de la Revolution (dnes známé jako Náměstí svornosti). Marie Antoinetta na sobě měla bílé šaty, bílou čepici s černou stuhou na hlavě a v ruce držela bílý kapesník, který pak podala katu Henrymu Sansonovi se slovy: "Otřete mi tu gilotinu, ať mi nezamaže límeček." S rukama svázanými za sebou vystoupila na lešení pevným a důstojným krokem, jako kdyby se chystala uvést na místo trůn na boku svého manžela. Cestou ji provázely výkřiky, pohledy, smích ale i lítost lidu. Královna cítila jistě velké ponížení. Když se dostala k lešení, neúmyslně šlápla na nohu kata. "Promiňte," zdvořile se mu omluvila. Když poklekla, vykřikla napůl slyšitelnou modlitbu, pak zvedla pohled a podívala se na věže Templu: "Adieu, opět mé děti," řekla "Jdu za vaším otcem." Poprava se nijak neodkládala, po pádu královniny hlavy dav volal "Vive la République!"= Ať žije republika! Lidem nenáviděná francouzská královna skonala ve věku 37 let.
Dcera Marie Antoinety Marie Tereza neměla o popravě matky tušení. Ve své místnosti ve vězení napsala na zeď: "Marie Tereza je nejvíc nešťastná bytost na světě. Nemůže získat žádné zprávy o své matce, ani se s ní nespojila, ačkoli jí tisíckrát žádala... Žij, má dobrá matko! Kterou miluju velmi, ale o které neslyším žádné zprávy. Ó můj otec! Dívá se na mne z nebe, život byl k ní krutý. Ó můj bože! Odpusť těm, kteří mou rodinu nechali zemřít."
Ve stejném vězení byl také osmiletý Ludvík Karel. O jehož osudu měl rozhodnut Revoluční výbor, ten ale nevěděl co s ním, nechtělo se jim popravit osmiletého chlapce, ale zároveň si uvědomovali, že chlapec má nárok na trůn. Situace byla zapeklitá a vyřešila se až smrtí malého Ludvíka Karla.
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ – MODERNÍ ČESKÝ KRÁL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza.
1. Nepotřebuje krást
Adrej Babiš se dlouhou dobu vyskytuje v žebříčcích nejbohatších Čechů. Všichni o tom vědí, že je bohatý a vnímají to jako záruku, že nebude krást. Podobně se český národ zachoval při první volbě Prezidenta republiky, kdy byl takto okouzlen Karlem Schwarzenbergem.
2. Může urychlit demokracii
Díky hierarchii, která v hnutí Andreje Babiše funguje, může prosazovat rychleji, co slíbí. Podobně fungoval i král Karel IV, za kterého české země doslova vzkvétaly. Voliči nemají zájem o politické krize, chtějí stabilitu jednoho člověka, který je povede. Lidé chtějí novodobého českého krále. Moderního člověka, muže činu.
3. Není podrazák
V podnikání se podrazy netolerují, v podnikání se spolupracuje. Adrej Babiš zbohatl právě v těchto podmínkách. Lidem imponuje jeho úspěch a chtějí, aby stejně tak úspěšná byla celá Česká republika. Bez podrazů, které jenom zdržují a otravují.
4. Současné politické zřízení již vyčerpalo svůj potenciál
Národ je jasně obeznámen, jak vypadá vláda tradičních politických stran. Voliče ani moc nezajímá politický program jednotlivých stran, protože scénář už dobře znají 25 let. Adrej Babiš v sobě nese naději, že konečně budou důležitá rozhodnutí konána rychle, a že předsednická funkce bude obsazena odborníkem a ne někým za odměnu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie.
Já se jenom bojím, aby se z toho nestala diktatura jednoho muže. V Německu taky byli všichni unesení svým vůdcem a kam je to dostalo. Jsem zvědavá, jestli ve volbách ještě dostane šanci politická pluralita před diktátem jednoho muže.
Přestaňte porovnávat svoji první kapitolu s mojí patnáctou kapitolou. Všichni jsme na různých úrovních našich životů. (John Rampton)
Když ze svého života vytrhnete někoho, kdo pro vás hodně znamenal, jste to vy, kdo prohrál. (Aaron Hass)
Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede. (Arthur Charles Clarke)
Nikdy nesmíš čekat, až tě život vezme za ruku a povede tě...musíš se sám zvednout, jít a vzít život do vlastních rukou!
Máte jen jeden život. Tak ho žijte podle sebe a ne podle očekávání druhých.
Život se neměří počtem nádechů a výdechů, ale chvílemi, které nám vzaly dech. (Autor neznámý)
Nechte ostatní vést malé životy. Nechte ostatním, aby se hádali kvůli maličkostem. Nechte ostatním, aby plakali nad svými bolístky. Nechte ostatní, aby dávali svůj osud do rukou druhých lidí. Vy to však dělejte jinak. (Jim Rohn)
Život je krásný! Když prožíváš štěstí, tak ho dávej druhým. Když máš bolest, nevyprávěj o tom všude a poper se s tím sám. Nefňukej a buď statečný, ať si tě lidé mohou vážit. (Neznámý autor)
Život by měl být plný mnoha přátelstvími, protože milovat a být milovaný je největším štěstím člověka. (Sydney Smith)
Život je šance – využij ji. Život je krása – obdivuj ji. Život je blaženost – užívej ji. Život je sen – uskutečni ho. Život je výzva – přijmi ji. Život je povinnost – naplň ji. Život je hra – hraj ji. Život je láska – potěš se s ní. Život je záhada – pronikni ji. Život je slib – splň ho. Život je smutek – překonej ho. Život je hymna – zpívej ji. Život je bohatství – ochraňuj ho. Život je boj – přijmi ho. Život je štěstí – zasluž si ho. Život je život – žij ho. (Matka Tereza)
Klíč k dobrému životu je tento: Pokud neplánujete o něčem mluvit během následující hodiny svého života, tak potom to nepatří mezi hlavní priority vaší existence. (Richard Carlson)
Život je příliš krátký na to, abyste promarnili jakýkoliv okamžik přemýšlením o tom, co si o vás druzí lidé myslí. Za první, pokud by ve svém životě měli něco lepšího na práci, neměli by čas posedávat a probírat vás. To, co je pro mě důležité, nejsou názory ostatních na moji osobu, ale důležitý pro mě je můj názor sám na sebe. (C JoyBell C)
Schopnost převzít odpovědnost za svůj život spočívá v odmítnutí negativních myšlenkových vzorců. Už se více nevracejte k tomu, co se nepodařilo, ani se nezaměřujte na to, koho za to obvinit. Neztrácejte čas vytvářením překážek na vaší cestě k úspěchu. Místo toho se uvolněte a můžete se zaměřit na to, jak být úspěšným. (Lori Myers)
Pracoval jsem celý život na tématu vědomí, ať už je to uvědomění si těla, uvědomění si mysli, uvědomování si emocí, povědomí o vašich
Nikdy se nestaň pesimistou... pesimista má pravdu častěji než optimista, ale optimista si užije více zábavy a nikdo z nich běh událostí stejně nemůže změnit. (autor neznámý)
Velcí myslitelé rozebírají nápady. Průměrní myslitelé diskutují o událostech. Přízemní lidé pomlouvají jiné lidi. (Eleanor Rooseveltová)
Nic na světě nemůže vzít místo vytrvalosti. Talent to není. Není nic rozšířenější než neúspěšný člověk s talentem. Není to ani genialita, neoceněný génius je téměř rčením. Není to vzdělání. Svět je plný vzdělaných lidí na mizině. Vytrvalost a odhodlání jsou samotné všemocné. Zaklínadlo „Vytrvej“ vyřešilo a vždy vyřeší problémy lidské rasy. (Calvin Coolidge)
Pokud se zaměříte na to, co ve svém životě už máte, zjistíte, že vždycky dostanete více. Pokud se budete zaměřovat na to, čeho vám v životě chybí, nikdy nebude mít dost. (Oprah Winfrey)
Nejsem produktem mých okolností. Jsem produktem mých rozhodnutí. (Stephen Covey)
Pokud chcete dosáhnout trvalé změny, přestaňte se zaměřovat na velikost svých problémů a začněte se zaměřovat na svoji vlastní velikost. (T. Harv Eker)
Nic na světě není úplně špatně. I stojící hodiny ukazují správně dvakrát za den. (Paulo Coelho)
Chcete zjistit, kým jste? Neptejte se. Konejte! Akce vymezuje a definuje, kým jste. (Thomas Jefferson)
Optimismus je nejpříjemnější forma odvahy. (Anatole France)
Nechtěj, co není, a chtěj, co je, a budeš spokojen. (Epiktétos)
Žít zítra je příliš pozdě. Žij dnes. (Marcus Valerius Martialis)
Buď vděčný životu, protože ti dává šanci milovat a pracovat, hrát si a dívat se na hvězdy. (Henry Van Dyke)
Naučila jsem se, že lidé zapomenou, co jste řekli, lidé zapomenou, co jste udělali, ale lidé nikdy nezapomenou, jak se s vámi cítili. (Maya Angelou)
Příležitosti nepřicházejí, vy je vytváříte. (Chris Grosser)
Neptej se sebe, co svět potřebuje – zeptej se, co tě nutí žít, a potom to udělej. Protože to, co svět potřebuje, jsou lidé, kteří chtějí žít. (Howard Thurman)
Laskavost je řeč, kterou mohou hovořit i němí a již hluší slyší a rozumějí jí. (Christian Nestell Bovee)
Nepřej si, aby to bylo snadnější. Přej si být lepší. (autor neznámý)
Nemůžeš vždy kontrolovat okolnosti ve svém životě, ale můžeš kontrolovat svůj postoj vůči těmto okolnostem. (autor neznámý)
Uprostřed pohybu a chaosu, udržujte uvnitř sebe klid. (Deepak Chopra)
Znáš mé jméno, ale ne můj příběh. Slyšel jsi, co jsem udělala, ale ne čím jsem prošla.
Nedovol nikomu, aby s tebou špatně jednal. Važ si svého srdce, své mysli, těla a duše.
Stále máš ještě čas změnit cestu, po které ses vydal.
Nemůžeš zastavit vlny, ale můžeš se naučit surfovat.
Babička – Postava babičky je v příběhu stěžejní. Babička působí jako milá, spravedlivá a hodná paní, která velmi miluje svoji rodinu. Zároveň je to dobrá věřící, která také věří v důležitost zvyků. Sama svá vnoučata učí zvykům a tradicím. Babička je v příběhu také rádkyní a důvěrnicí mnoha lidí. Těžko si zvyká na různé novoty, šťastněji než v moderně zařízené místnosti se cítí ve své světničce, kde je vše vybavené postaru.
Tereza – Paní Prošková je dcerou babičky. Se svým manželem se seznámila ve Vídni, kde si také přivykla na řadu panských způsobů. Přestože je to dcera babičky, tak se v mnoha věcech jejich pohledy rozcházejí. Například babička vykládá dětem staré příběhy a paní Prošková si raději bude číst knihy ze zámecké knihovny, než by poslouchala, nebo vyprávěla podobný příběh. Celkově v knize není příliš vykreslen vztah paní Proškové a babičky, jisté je jen, že paní Prošková měla babičku v úctě a plně jí důvěřovala, když jí svěřila starost o dům i vnoučata. Nelze také pochybovat, že paní Prošková velmi milovala svého manžela a děti. Zároveň také ale dávala přednost panskému životu před tím vesnickým.
Jan Prošek – Manžel Terezy, který pochází z Rakouska. Pan Prošek rozumí česky, přestože češtinou při příjezdu do Čech nemluví, ale i tak se dokázal s babičkou lehce dorozumět. Pan Prošek má velmi rád svou práci a dělá ji dobře. Zároveň ale má rád svou ženu, děti i tchýni. Pan Prošek přivykl životu na Starém bělidle a nepůsobí tak pansky, na rozdíl od své ženy.
Kněžna – Šlechtična, která v lidech z jejího panství vzbuzuje řadu protichůdných pocitů. Mnoho lidí jí samozřejmě osobně nezná, a tak věří různým lžím, které se o ní říkají. Kněžna je ale ve skutečnosti milá žena, která bohužel nemá děti, a proto se ujala dcery své přítelkyně a vychovala ji. Kněžna nemá problém vycházet s chudými lidmi, nad nikým se nepovyšuje a naslouchá babiččiným radám. Zároveň babičce závidí to, že jí lidé mají tak rádi, její povahu i vlastnosti. Velmi oceňuje její upřímnost.
Hortensie – Komtesa Hortensie je schovankou kněžny. Hortensie je milá dívka, která si velmi oblíbila rodinu Proškových, hlavně babičku a děti. Velmi ráda maluje. Vyrostla v Itálii a stýská se jí po její domovině, zároveň je ale vděčná kněžně, že se jí ujala. Má jí tak ráda, že jí nechce zarmoutit, když jí kněžna domluví sňatek s někým, koho nemiluje. Hortensie má velmi dobré sociální cítění, lituje ty, kteří se nemají tak dobře jako ona a je ochotná jim pomáhat. Má také pochopení pro nešťastnou lásku Viktorky.
Barunka – Barunka Prošková je nejstarší z babiččiných vnoučat. Tato postava má autobiografické rysy právě Boženy Něm
V naší poradně s názvem BÁSNIČKA 5 SLOK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza.
Dobrý den ráda bych se zeptala jestli tady máte básničku o paní učitelce ve škole máme nějaké kolo a ráda bych přednesla básničku která bude právě o té paní učitelce.
Jestli tady máte nějaké písničky taky bych potřebovala poradit prosím o pomoc
,tuto stránku mám ráda a doufám že mě nezklamete. děkuji za pomoc,
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
TAHÁK
(Tereza Rýparová)
Každé ráno zas a znovu
zvonek nás volá do školy.
"No tak co je? Kde jste všichni?
A kde máte úkoly?"
Učitelka před tabulí
nejdřiv všechny vyzkouší.
Petr se nic nenaučil,
podvádět se pokouší.
Tahák z kapsy vytahuje,
Kátě šeptá do ouška,
jestli by mu poradila
druh tohohle papouška.
Učitelka trochu tuší,
kdo že třídu ruší snad,
a jen zkouší na pár pojmů,
které měl by každý znát.
A tak Petr před tabulí
přešlapuje sem a tam.
"Na co mi je teďka platný,
že taháky v kapse mám?
Příště radši naučím se,
ať nestojim tu jenom tak,
a kdo tvrdí, že to nedám,
tomu ještě vytřu zrak!"
Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.
Jak Jaromil k štěstí přišel
Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.
Divotvorný meč
Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli. Vojtěch mu to nevěřil, obzvlášť proto, že na poli nebylo
První potomek francouzského královského páru se narodila až osm let po svatbě tedy v roce 1778. Jednalo se o dívku, která dostala jméno Marie-Thérése. Princezna byla označovaná jako Madame Royale, a je to také jejich jediný potomek, který se dožil dospělosti. V roce 1799 se provdala za bratrance Ludvíka Antonína Bourbonského vévodu z Angoulême, sňatkem s ním se stalo, že 2. srpna roku 1830 byla prohlášena francouzskou královnou a její manžel se stal králem Ludvíkem XIX. Jejich "vláda" ale trvala jen dvacet minut. Pak byl Ludvík donucen jako jeho otec abdikovat ve prospěch svého desetiletého synovce Jindřicha, ale ani on se k vládě nedostal. Marie Tereza Bourbonská se po jejich abdikaci vydala s manželem, tchánem Karlem (i ten byl donucen abdikovat) a synovcem Jindřichem vydala do Rakouska.
V roce 1781 se narodil následník trůnu Ludvík Josef Xaver František Bourbonský,ten trpěl vrozenou deformací páteře, žeber a plic, která mu komplikovala dýchání. Ludvík Josef se ale svého následnictví nedočkal, zemřel ve věku sedmi let na tuberkulózu.
V roce 1785 se narodil i druhý syn Ludvík Karel. Ten byl po smrti svých rodičů prohlášen králem ve věku osmi let. Fakticky ale nevládl, naopak jeho pozice se ke královskému životu ani zdaleka nepřibližovala. Ludvík byl stejně jako jeho rodiče uvězněn a zbytek života strávil ve vězení Temple, kde ho měl na starosti švec známý svou násilnou povahou. Jeho úkolem bylo krále "vychovat" v duchu francouzského lidu, k výchově využíval chlapcův dozorce hlavně bití a psychické týrání. Nakonec ale i Ludvíkův vychovatel byl popraven. Po jeho smrti se ale už o Ludvíka nikdo nestaral, žil izolován v cele, kde také ve věku deseti let nakonec i zemřel. Oficiální příčinou smrti byla tuberkulóza.
Nejmladším dítětem francouzského královského páru se stala Marie Žofie Helena Beatrice Bourbonskánarozená v roce 1786. O jejím původu se vedli dlouhé spory, nepřátelé královny tvrdili, že je dcerou královny a jejího milence švédského hraběte Axel von Fersena. Dítě ale zemřelo ani ne rok po svém narození na tuberkulózu.
Marie Antoinetta všechny své děti milovala a smrt Ludvíka Josefa i Marie Žofie ji velmi zasáhla. Vždy litovala, že nemá více dětí, přála si mít velkou rodinu, na kterou byla zvyklá z dětství.
