TCHYNIN JAZYK KVĚT

Podstatná jména začínají na písmeno "K"

Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno "K". Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například kouření, koupání). V tabulce jsou uvedená nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména začínající na písmeno k

LILIE

Umřela panna v době jarních let,

jako když uschne mladé růže květ;

umřela panna, růže v poupěti —

škoda jí, škoda v zemi ležeti!

~

„Nedávejte mne ve vsi na hřbitov,

tam bývá nářek sirotků a vdov,

tam slzí hořkých mnoho plynulo:

srdéčko mé by hořem hynulo.

~

„Pochovejte mne vpod zelený les,

tam na mém hrobě kvésti bude vřes;

ptáčkové mi tam budou zpívati:

srdéčko moje bude plesati.“

~

Neminul ještě ani rok a den,

hrob její drobným vřesem povlečen;

nepřišlo ještě ani do tří let,

na jejím hrobě vzácný květe květ.

~

Lilie bílá — kdo ji uviděl,

každého divný pojal srdce žel;

lilie vonná — kdo jí pocítil,

v každém se touhy plamen roznítil. —

~

„ „Hoj, moje chaso! vraného mi stroj!

chce mi se na lov pod zelenou chvoj,

chce mi se na lov pod jedlový krov:

zdá mi se, dnes že vzácný bude lov!“ “

~

Halohou! halou! v chrtů poštěkot,

příkop nepříkop — hopl a plot neplot:

pán na vraníku napřaženou braň,

a jako šipka před ním bílá laň.

~

„ „Halohou! halou! vzácná moje zvěř,

nespasí tebe pole ani ker!“ “

Zdviženo rámě, jež ji probije —

tu místo laňky — bílá lilie.

~

Pán na lilii hledí s údivem,

rámě mu kleslo, duch se tají v něm;

myslí a myslí — prsa dmou se výš,

vůní či touhou? kdo mu rozumíš?

~

„ „Hoj sluho věrný! ku práci se měj:

tu lilii mi odtud vykopej ;

v zahradě své chci tu lilii mít —

zdá mi se, bez ní že mi nelze být!

~

Hoj sluho věrný, důvěrníče můj !

tu lilii mi střež a opatruj,

opatruj mi ji pilně v den i noc —

divná, podivná k ní mě pudí moc!“ “

~

Opatroval ji jeden, druhý den;

pán její vnadou divně přeblažen.

Leč noci třetí, v plné luny svit,

pospíchá sluha pána probudit.

~

„ „ „Vstávej, pane můj! chyba v odkladě:

tvá lilie se vláčí po sadě;

pospěš, nemeškej, pravýť nyní čas:

tvá lilie si divný vede hlas!“ “ “ —

~

„Životem vratkým smutná živořím,

co v poli rosa, co na řece dým:

jasně slunečný svitne paprslek —

rosa i pára, i můj zhyne věk!“ —

~

„ „Nezhyne věk tvůj, tuť důvěru mám;

před sluncem jistou ochranu ti dám:

zdi pevné budou tvojí záštitou,

ač, duše milá, budeš chotí mou.“ “

~

Vdala se za něj; blaze bydlila,

až i synáčka jemu povila.

Pán hody slaví, štěstí svého jist;

tu mu královský posel nese list.

~

„Můj věrný milý!“ tak mu píše král,

„chci, aby zejtra ke službě mi stál;

chci, aby přijel každý věrný lech,

potřeba velká — všechno doma nech.“

~

Smutně se loučil s milou chotí svou,

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

POLEDNICE

U lavice dítě stálo,

z plna hrdla křičelo.

„Bodejž jsi jen trochu málo,

ty cikáně, mlčelo!

~

Poledne v tom okamžení,

táta přijde z roboty:

a mně hasne u vaření

pro tebe, ty zlobo, ty!

~

Mlč! hle husar a kočárek —

hrej si! — tu máš kohouta!“ —

Než kohout, vůz i husárek

bouch, bác! letí do kouta.

~

A zas do hrozného křiku —

„I bodejž tě sršeň sám —!

že na tebe, nezvedníku.

Polednicí zavolám!

~

Pojď si proň, ty Polednice,

pojď, vem si ho zlostníka!“ —

A hle, tu kdos u světnice

dvéře zlehka odmyká.

~

Malá, hnědá, tváři divé

pod plachetkou osoba;

o berličce, hnáty křivé,

hlas — vichřice podoba!

~

„ „Dej sem dítě!“ “ — „Kriste pane!

odpusť hříchy hříšnici!“

Div že smrt jí neovane,

ejhle tuť — Polednici!

~

Ke stolu se plíží tiše

Polednice jako stín:

matka hrůzou sotva dýše,

dítě chopíc na svůj klín.

~

A vinouc je, zpět pohlíží —

běda, běda dítěti!

Polednice blíž se plíží

blíž — a již je v zápětí.

~

Již vztahuje po něm ruku —

matka tisknouc ramena:

„Pro Kristovu drahou muku!“

klesá smyslů zbavena.

~

Tu slyš: jedna — druhá — třetí

poledne zvon udeří;

klika cvakla, dvéře letí —

táta vchází do dveří.

~

Ve mdlobách tu matka leží,

k ňadrám dítě přimknuté:

matku zkřísil ještě stěží,

avšak dítě — zalknuté.

ZLATÝ KOLOVRAT

I

Okolo lesa pole lán,

hoj jede, jede z lesa pán,

na vraném bujném jede koni,

vesele podkovičky zvoní,

jede sám a sám.

~

A před chalupou s koně hop!

a na chalupu; klop, klop, klop!

„Hola hej! otevřte mi dvéře,

zbloudil jsem při lovení zvěře,

dejte vody pít!“

~

Vyšla dívčina jako květ,

neviděl také krásy svět;

přinesla vody ze studnice,

stydlivě sedla u přeslice,

předla, předla len.

~

Pán stojí, nevěda co chtěl,

své velké žízně zapomněl;

diví se tenké, rovné niti,

nemůže očí odvrátiti

s pěkné přadleny.

~

„Svohodna-li jest ruka tvá,

ty musíš býti žena má!“

dívčinu к boku svému vine —

„ „Ach pane! nemám vůle jiné,

než jak máti chce.“ “

~

„А kde je, děvče, máti tvá?

Nikohoť nevidím tu já.“ —

,, „Ach pane! má nevlastní máti

zej tra se s dcerou domů vrátí,

vyšly do města.“ “

II

Okolo lesa pole lán,

hoj jede, jede zase pán;

na vraném bujném jede koni,

vesele podkovičky zvoní,

přímo k chaloupce.

~

A před chalupou s koně hopl

a na chalupu: klop, klop, klop!

„Hola! otevřte, milí lidi,

ať oči moje brzo vidí

potěšení mé!“

Vyšla babice, kůže a kos

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

Pranostiky na celý měsíc

PRANOSTIKY:

• Adventní sníh dočká-li marcového, nebudeš jídat, sedláčku, chleba režného.
• Březen bez vody - duben bez trávy.
• Březen mokrý - rolník smutný.
• Březen se umí pousmát, ale také důkladně zamračit.
• Březen - na pec si vlezem.
• Březen suchý, duben mokrý, květen větrný pytle obilím naplní.
• Březen suchý, duben mokrý a květen větrný pytle obilím a sudy vínem naplní.
• Březen suchý, duben vlhký a chladný máj, humno bude jako ráj.
• Březen umí sníh a led rozehřát, ale chce-li i nadělat.
• Březen - za kamna vlezem.
• Březen - za kamna vlezem, duben - ještě tam budem, máj - vyženem kozy v háj.
• Březnové mlhy - za 100 dní déšť.
• Březnové mrazy nikdy neschází.
• Březnové slunce má krátké ruce a dlouhý kabát.
• Březnové slunce od nohou studí.
• Březnového prachu za dukát lot.
• Březnového slunka je pořídku.
• Březnový hrom - pozdní hlad.
• Březnový prach úrodu zlatí.
• Březnový slunce má krátký ruce.
• Březnový sníh škodí polím.
• Březnový sníh zaorati jest, jako když pohnojí.
• Dlouho-li březen sněhu hovívá, na obilí úrodný rok bývá.
• Druhdy ještě v březnu hejl na nos se posadí.
• Hříbě, štěně a dítě březnové dobré bývá.
• Hřímání v březnu, sněhy v květnu.
• Hřmí-li v březnu, sněží v máji.
• Hřmí-li v březnu, tak také v červnu.
• Jak prší v březnu, sněží v máji.
• Jak prší v březnu, tak také v červnu.
• Jestli březen kožich stáhl, duben rád by po něm sáhl.
• Josef s Marijú zimu zabijú.
• Kam se v březnu první bouřka honí, všechny ostatní jdou za ní.
• Kolik březnových mlh, tolik lijavců v roce.
• Kolik mlh v březnu k nebi stoupá, tolik bude ještě mrazů po Velikonocích.
• Kolik mlh v březnu, tolik lijavců v červenci.
• Květ březnový není dobrý, květ dubnový polodobrý a květ májový docela dobrý.
• Laštovčin zobáček je krátký, ale zvlášť v březnu sladký.
• Lépe od hada býti uštknut, než v březnu od slunce ohřát.
• Marec chytá za palec.
• Mlha v březnu znamená za 100 dní bouřku.
• Mnoho dešťů březnových - hubené léto.
• Mokrý březen od rolníků nenáviděn.
• Na déšť březnový nenásleduje požehnání boží.
• Napadlý sníh březnový oseníčku nehoví.
• Nezapomeň nikdy na to, březnový prach že je zlato!
• Panská láska, ženská chuť a březnové počasí není stálé.
• Prach-li březen plodí - tráva, list se rodí.
• Skřivan si v březnu musí vrznout, i kdyby mněl zmrznout.
• Smíření nepřátelé jako březnový led.
• Sníh v březnu škodí osení i vinné révě.
• Studený marec, mokrý máj - bude humno jako ráj.
• V březnu dvě putny vody a jedna

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pranostiky na březen

Přání k narozeninám pro ženu

Ať dnešní narozeniny jsou tou příležitostí správnou, aby sis radost udělala a problémům vale dala.

~

Ať je dnešek hustý, splní se seznam tlustý tvých nejtajnějších přání, jsi šťastná k nepoznání.

~

Ať je krásný svět a ty jsi jeho květ ze všech nejhezčí, k narozeninám vše nejlepší.

~

Ať jsi stále stejně hravá, nikdy nedojde ti šťáva, tvá radost je vždycky pravá a jen to dobré se ti stává. Nádherné narozeniny.

~

Ať každý ti závidí, co tvé oči uvidí, poznáš všechny divy světa a lidé říkají: Tohle je ta nejšťastnější žena pod sluncem, každý okamžik je pro ni sen.

~

Ať kvetou růže na Tvé tváři, ať štěstí z Tvých očí září, abys nepoznala v srdci chlad, to Ti chci k narozeninám přát.

~

Ať lásku nemusíš skrývat a můžeš se dopředu dívat, do růžové budoucnosti, kde užiješ si do sytosti svého vysněného prince, padne tvá strana mince. Skvělé a nezapomenutelné narozeniny.

~

Ať narozeninový den přinese ti sen, který sis nejvíc přála, a aby oslava za to stála, srdečně přeje XXX.

~

Ať narozeniny jsou sen, který změní každý tvůj den, a od teď jsi pořád šťastná, tvoje budoucnost je jasná.

~

Ať narozeniny kouzelnou moc mají a co jenom chceš, ti dají, ať spokojená jsi, jak to jenom jde, a velká pohádka tvůj život je.

~

Ať narozeniny se promění v nezastavitelné řádění, naprosto dokonale se vyblbneš a pořád šťastná, zdravá jseš.

~

Ať narozeniny se promění v účinnou zbraň proti trápení a od dnešního rána už nikdy nejsi sama.

~

Ať narozeniny ti vyjdou, všichni, které chceš, přijdou, šťastná jsi, zdravá a veselá, abys jen radosti v životě měla.

~

Ať narozeniny vše změní, v tvé duši smutku není, štěstím záříš celá, prostě to chybu nemá.

~

Ať sluníčko se na tebe usmívá, na dnešku není skvrnka jediná a nic nebrání, aby sis splnila všechno, o čem jsi kdy snila.

~

Ať šťastná jsi jak blecha, všechno špatné už tě nechá, ať zdravá jsi jak rybička a v ničem není chybička, ať lásku máš největší, přejeme ti to nejlepší k tvým dnešním narozeninám, velkou radost děláš nám.

~

Ať tak nádherný je svět, že nechceš vrátit zpět ani jednu z věcí, které jsi udělala, to a mnohem víc ráda bych ti popřála. Vše nejlepší k narozeninám.

~

Ať ta tvoje padesátka jak hvězdička září, vždyť jsi teprv na půl cesty, daleko je stáří.

~

Ať tvá růže kvete a rozhodně se plete, ten, kdo říká opačně, měj se prostě senzačně. Vše nejlepší k narozeninám.

~

Ať vítr ve vlasech vyzná se v tvých snech a bůh ho vyslyší, tvé srdce utiší.

~

Ať život ti dává, co jen chceš, mám tě ráda, ať šťastná jseš.

~

Boty, ka

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Blahopřání k narozeninám pro ženu

Prosinec 1920

V žaláři,

kde slunce nikdy nezáří,

je stůl

a ten je chudý jak záhon, kde žádné nevzrostlo kvítí,

smutný jak klec, když ptáček ulétnul;

jen bochník chleba na něm jako slunce svítí

a číše smutek upijí.

~

Na tento stůl vsadili semeno bolesti,

když už ji v srdcích svých nemohli unésti

a z něho vyrostla květina podobná lilii,

měla však rudý květ,

který byl smutný jak lidské neštěstí

a krásný jako svět.

~

K tomuto květu

přiletěla z rána běloučká holubice,

žalující celičkému květu,

že je duší Josefa Kuldy

a letí rovnou z nemocnice;

tak je trpký život, když se žije

a přece jen že je to krásná věc,

že je to sladkostí plná dlaň,

krajina po dešti,

touha po štěstí,

že je to slunce, které krvácí jak postřelená laň

kámen moudrosti,

studna radosti,

pastýřská píseň na šalmaj,

že jsou to oči hezkého děvčete,

do nichž se člověk zadívá

a srdce zazpívá :

jen jednou kvete v roce máj,

jen jednou v žití láska.

~

To slovo

letělo jako pták do sítě hvězd

a nad hvězdami

to slovo tělem učiněno jest,

by přebývalo mezi námi.

~

Nevinný

sestoupil s nebe jak květ květiny,

přišel jak vůně na ulici,

nepoznán,

poznával své,

zatím co lidské srdce hlaholící

bilo na poplach,

že nevinný

přišel jak vůně na ulici,

sestoupil s nebe jak květ květiny.

~

To přece nevadí, že přítel mrtev jest

a že už zapáchá,

ze slov a vzdechů modlitby věnec počal plést,

aby jej položil na bílá oblaka;

obrátil oči do duše

a v čarodějné předtuše

pohlédl s úsměvem naň

a řekl:

Josefe Kuldo, pravím tobě, vstaň !

~

A hle, on vstal

a kdyby slunce nesvítilo k tanci,

byl by zaplakal,

vstal a po hřbitově lehce kráčel,

aby si rosou šaty neuméčel,

byl jako sen

a tvář měl docela jinou,

byl jako ženich, štěstím nešťasten

a voněl rozmarinou.

Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách