Psaní tvarů jako kdybyste, abyste nebo byste patří mezi typické pravopisné chytáky, které dokážou potrápit nejen žáky, ale i dospělé pisatele. Na první pohled vypadají jednoduše, v praxi se ale velmi často objevují chybné zápisy, které vznikají hlavně snahou „psát spisovně za každou cenu“.
Tento doplněný článek vám pomůže ujasnit si rozdíly mezi správnými a nesprávnými tvary, pochopit logiku podmiňovacího způsobu a osvojit si jednoduché principy, díky nimž už se vám kdybyste, abyste ani byste nikdy nepoplete.
Podmiňovací způsob minulý
V současné češtině se podmiňovací způsob minulý prakticky neužívá. Setkáváme se s ním spíše jen jako s prostředkem zdůraznění nebo stylizace. Základní významový rys, který minulý podmiňovací způsob vyjadřuje, je neuskutečnitelnost děje spočívající v tom, že daný děj v minulosti měl/mohl proběhnout jinak: Kdyby mi to byl řekl včas, byl bych mu to odpustil. Kdybych tehdy býval udělal takovou věc, vůbec bych ti to byl neřekl. Pro zdůraznění se někdy používají ještě tvary s bývat: Byl bych mu to býval řekl, ale vždyť on by toho tolik litoval!
Ve svém příspěvku SKLOŇOVÁNÍ SLOVA DOUŠEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislava Jurdová.
Lámeme si hlavu, zda se říká po douškách nebo po doušcích?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Jurdová,
stručně řečeno, dle pravidel tvarosloví je správně po doušcích.
Mohu-li nabídnout delší vysvětlení, pak vězte, že všechna dvou- a víceslabičná podstatná jména mužská neživotná, která končí v 1. p. j. č. na některou ze souhlásek -g, -k, -h, -ch, mají jako svou základní, spisovnou koncovku v 6. p. mn. č. koncovku -ích, např. o rybnících, prostředcích, locích, doušcích, lístcích, nádeších.
Souhláska se před koncovkou mění (g > z, k > c, h > z, ch > š), a tak se často v mluveném projevu objevuje koncovka -ách, která konkuruje koncovce -ích, protože nevyžaduje alternaci (obměnu) předcházející souhlásky.
Koncovka -ách se dnes považuje (vedle koncovky -ích) za rovnocennou variantu u slov expresivních, běžná je u neživotných zdrobnělin, např. balíčcích i balíčkách, chlebíčcích i chlebíčkách, kouscích i kouskách, obláčcích i obláčkách, domcích i domkách, rybníčcích i rybníčkách, lesících i lesíkách, a u (některých) slov pojmenovávajících skutečnosti/jevy denního života, např. hrncích i hrnkách, dřevácích i dřevákách, teplácích i teplákách, modrácích i modrákách.
U některých slov se koncovka -ách dosud hodnotí jako hovorová, až nespisovná, ale přesnou hranici pro jednotlivá slova mezi jejich tvary slohově neutrálními a slohově zabarvenými stanovit často ani nelze, protože jde o živou tvaroslovnou proměnu; výklad se dokonce liší v českých mluvnicích a slovnících.
V oficiálních projevech, zvláště psaných, koncovka -ích stále převažuje (s výjimkou zdrobnělin a expresivních výrazů), zatímco v běžné mluvě je častá koncovka -ách. U slov pojmenovávajících předměty běžné denní potřeby se příznak expresivity nebo hovorovosti u podob na -ách postupně stírá.
Koncovka -ách je typická pro ustálené spojení „jde to jako na drátkách“. A dublety, tedy dvě pravopisné podoby téhož slova, se vyskytují u pomnožných jmen místních, např. v Jeseníkách i v Jesenících, v Javorníkách i v Javornících, v Dušníkách i v Dušnících.
Ale abychom se v tom bludišti pravidel nezamotali – v našem případě je spisovná pouze koncovka -ích (doušcích), kterou uvádějí všechny jazykové příručky. Tvar douškách je totiž součástí skloňování podstatného jména rodu ženského – douška, což je poněkud zastarale to, co je připsáno dodatečně (zpravidla v dopise); dodatek, doložka, postskriptum. Nebo tento výraz knižně vyjadřuje zdrobnělinu ke slovu duše (mateří douška – matčina duše).
Doušek, na který se ptáte, je zcela jistě rodu mužského a označuje buď polknutí (pít malými doušky), nebo množství tekutiny, které lze najednou spolknout, malé množství tekutiny vůbec; lok, hlt (zbyly asi dva doušky vína).
Pijte tedy prosím po doušcích.
V naší poradně s názvem URČENÍ SLOVNÍHO DRUHU SLOVA RÁD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milda.
Slovo rád je v obou případech přídavné jméno.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana.
Jedná se o přídavné jméno. Mění tvary rádi, rády.
Jedná se o jmenný tvar, přičemž složený, který by zněl hypoteticky radý (jako mladý), se u tohoto slova nevyvinul.
Ve svém příspěvku NENÍ "HODNĚ" ČÍSLOVKA? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirek.
Konkrétně mám na mysli v kontextu z textu "chodí hodně prostých lidí". Já vím, hodně nemá žádný jiný tvar než hodně, takže bychom možná měli usoudit, že je nesklonné, a jako takové číslovkou být nemůže, ale:
(1) Velmi analogické slovo je mnoho (mnoho lidí), které se "téměř" neskloňuje, jen v některých pádech použijeme "mnoha" místo "mnoho" (např. "k mnoha lidem"), a přesto jen tato drobná ohebnost jej zařadí k číslovkám.
(2) Jakmile začneme "hodně" nebo "mnoho" stupňovat, dostaneme "více lidí". Jiný druhý stupeň nemáme, a tak ani není jasné, zda je to vlastně druhý stupeň od "hodně" nebo "mnoho". Bylo by zvláštní rozlišovat slovní druh "více" v sousloví "více lidí" podle toho, z kterého slova pochází (což nemáme jak zjistit).
(3) Slovo "lidi" se v sousloví "hodně lidí" skloňuje specifickým způsobem: V pádech 1,4,5 používáme pro lidi druhý pád (např. "vidím hodně lidí"), zatímco v pádech 3,6,7 použijeme stejný pád jako by tam slovo "hodně" nebylo (např. "k hodně lidem"). Takového skloňování si jsem vědom pouze u číslovek, ať už určitých (deset) nebo neurčitých (mnoho).
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Umět vyjmenovaná slova bohužel neznamená umět je jen za sebou správně a rychle odříkat (navíc je dnes každá učebnice uvádí v jiném počtu a pořadí), ale je důležité umět rozpoznat i slova, která jsou vyjmenovaným slovům příbuzná. Zde je seznam článků, které vysvětlují příbuzná slova k vyjmenovaným slovům: Vyjmenovaná slova - slova příbuzná.
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Zbyněk, Zbyšek, Zbyslav, Přibyslav, Bydžov, Bylany, Bystřice, Byšice, Bystrc, Hrabyně, Byzhradec, Kobylisy aj.
Vyjmenovaná slova po f
Písmeno f se v základech domácích slov téměř nevyskytuje, v základech domácích slov po tomto písmenu y, ý nepíšeme. Y, Ý se píše po f ve slovech přejatých, například fyzika, fyziologie a podobně.
Zde by mohlo činit obtíže slovo mlít, neboť si leckdo chybně odvodí, že se jedná o příbuzné slovo ke slovu mlýn, ale není tomu tak. Píše se tedy následovně: Ve vodním mlýně nebylo co mlít.
V naší poradně s názvem PŘÍDAVNÁ JMÉNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.
Dobrý den,
rozumím skloňování v 6. pádu mn. čísla spojením slov "zdravotní potíže" - "O zdravotních potížích".
Jak je to se spojením slov "zdravotní trápení"?
O "zdravotních trápeních" či "zdravotních trápení"?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Správně je o zdravotních potížích. Potížích je správný tvar slova potíž v množném čísle šestého pádu.
V naší poradně s názvem PODMĚT NEVYJÁDŘENÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavluša.
Šli se podívat na kuřátka do líhně. Byly narozené pouhé tři dny a sotva se vešly do krabice.
Má se psát pouze: Byla narozená nebo je povolený i druhý tvar byly narozené?
Děkuji.
Pavluša
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Správně spisovně česky je: Byla narozená před pohými třemi dny, nebo Byla stará teprve pouhé tři dny. Věta ve tvaru: Byly narozené pouhé tři dny, je vyloženě hovorový styl.
Ve svém příspěvku POVIDLA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.
Slovo povidla:
Prosím, chtěla bych si ověřit, že slovo POVIDLA se skloňuje podle vzoru "město".
Děkuji H.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michaela.
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat na ustáleně používanou frázi: "Nemůže na tom ničeho změnit ani skutečnost..". V odborné literatuře stejně jako například ve sbírkové judikatuře se běžně používá v tomto znění, když se nad tím ale zamyslím z hlediska češtiny, slovo "nic" by v tomto významu dle mého mělo být ve 4. pádě, tedy "Nemůže na tom nic změnit ani skutečnost...". Který tvar lze správně použít? Je první varianta ustálená a když ji použiji nebude to považováno za chybu? Nebo si špatně vykládám postavení slova ve větě?
Rovnou si řekněme, že správně je: vzpomněl si na mě. A proč? Protože tvar mě se píše vždy ve 2. a 4. pádu (bez koho, čeho; koho, co) osobního zájmena já. Tvarmně se pak používá vždy ve 3. a 6. pádu (komu, čemu; o kom, o čem). Že si nejste schopni zapamatovat toto pravidlo? Tak si zkuste pomoci nějakou mnemotechnickou pomůckou, naštěstí je jich pro tento případ celkem dost, takže si můžete vybrat tu, která se vám bude zamlouvat nejvíce.
Ta první radí si do dané věty vložit dubletu mne. Jestliže zní věta logicky, pak se zájmeno já bude v tomto případě psát mě, v našem případě tedy: Vzpomněl si na mě/mne. (Jiný příklad: Seznámila mě/mne se svým přítelem.) Když je výsledná věta nesmyslná, pak do ní bude patřit mně (například: Mně/Mne to nemusíš připomínat. Vyprávěla mu o mně/mne.).
Další možností je doplnit v dané větě tvar zájmena ty. Pokud je možné do věty doplnit tebe, napište mě, v našem případě to tedy bude: Vzpomněl si na mě/tebe. (Jiný příklad: Beze mě/tebe tam bude nuda.) A když lze do věty doplnit tvartobě, pak je správně podoba mně (například: Mně/Tobě to nemusíš připomínat. Chtěl po mně/tobě, abych mu vrátila prstýnek.).
Jestli jste si stále nevybrali, pak už tady mám jen poslední „berličku“. Když si řeknete například bez Honzy (či vidím Honzu), je správně mě, protože slovo Honza má 2 slabiky a mě jsou jen 2 písmena (v našem případě tedy: Vzpomněl si na mě / na Honzu.). Jestliže se do dané věty hodí Honzovi (o Honzovi), pak je správně mně, protože slovo Honzovi má 3 slabiky a mně jsou 3 písmena (například: Vyprávěla mu o mně / o Honzovi.).
Pokud máte ještě nějaké lepší mnemotechnické pomůcky týkající se této problematiky, tedy ať už slovesa vzpomněl, či zájmena mně/mě, tak neváhejte a podělte se o ně s námi. Možná tím pomůžete dalším zapomnětlivcům.
Ve svém příspěvku STANDARDNÍ NEBO STANDARTNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Doc. RNDr. Miroslav MILER, DrSc..
Dostal jsem se k této otázce přes termín standardy jako náhrady za normy, který se mi zdá zastaralý (frankofonní namísto anglosaského) a zavánějící dřívějším politickým režimem (normalizace). Je tedy rodu mužského a jedna technická norma je jeden technický standard? Tedy podle skloňování slova hrad. Ovlivněn termínem norma se mi to zdá zvláštní, ale co naplat?
Ještě k vašemu textu. Nebylo by vhodnější odvolávat se na termín slovo, které je středního rodu, výrazem je a ne ho (např. "psát je správně hezky česky")? Bylo by to mnohem hezčí; čeština si to zaslouží! Navíc, běžní čeští mluvčí používají u středního rodu tvar jej, a mně se zdá, že správný není!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V naší poradně s názvem URČOVÁNÍ SLOVA BY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dolby.
Dobrý den,
chtěl bych se zeptat, jaký slovní druh je slovo by ve větě - Kéž by k takovým příhodám nedocházelo.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Ve větě: Kéž by k takovým příhodám nedocházelo. Je slovo BY tvar slovesa "být" v podmiňovacím způsobu, který vyjadřuje podmínku nebo hypotetickou situaci.
Slovo BY je kondicionálový (podmiňovací) tvar slovesa BÝT pro:
třetí osobu čísla jednotného (on by spal, ona by přijela, ono by běhalo);
třetí osobu čísla množného (oni/muži by soupeřili, ony/ženy by přednášely, ona/mláďata by zívala).
Se slovem BY se setkáme také tehdy, když podmiňovací tvar slovesa BÝT pro druhou osobu čísla jednotného (BYS) spojíme se zvratným slovesem (například česat se, zpívat si). Písmeno S ze slova BYS se totiž „přesune“ na konec zvratného zájmena a vzniknou tvary BY SES nebo BY SIS (ty by ses česal, ty by sis zpívala). (Poznámka: Uvedené tvary by ses a by sis jsou jediné spisovné! Tvary by jsi se, bys se, by jsi si, bys si jsou hyperkorektní, a tedy nespisovné.)
Slovo BY může být použito třemi způsoby a může mít tři různé významy:
Spojka
V souvětí může mít slovo BY platnost spojky, jež významově odpovídá spojce ABY. Vyjádření s takto užitým slovem BY jsou považována již za knižní. Například:
Potichu poslouchám, by mi nic neušlo.
Toužebně si přeji, by ses hned vrátil domů.
Částice
Existují i větné celky obsahující slovo BY v platnosti „básnické“ částice, kterou bychom mohli nahradit běžněji užívaným spojením KÉŽ BY. Například:
By raději již bylo dokonáno.
Pomocné sloveso
S oběma výše uvedenými způsoby použití slova BY se v současných textech či mluvě setkáme ojediněle. Naopak dnes a denně používáme slovo BY jako součást sloves v podmiňovacím způsobu. V tomto případě představuje slovo BY pomocné sloveso, které
ve spojení s příčestím minulým plnovýznamového slovesa tvoří složený slovesný tvar podmiňovacího způsobu přítomného (by zvítězil, by plakala, by spěchali);
ve spojení s příčestím minulým slovesa BÝT a s příčestím minulým plnovýznamového slovesa tvoří tvar podmiňovacího způsobu minulého (byl by upadl, byla by malovala, byli by získali).
