UKAZOVACÍ

Zájmena ukazovací

Ukazovací zájmena ukazují mimo text, nebo odkazují na něco uvnitř textu. Pomáhají se zorientovat v komunikaci.

Ukazovací zájmena: ten, ta, to, ti, ty, ta, tento, tato, too tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám

U ukazovacího zájmena sám, je důležité dát si pozor na 4. pád množného čísla, kde se píše v mužském i  ženském rodě koncovka y. Například: Lvy jsme viděli v kleci samy. Lvice jsme viděli v kleci samy.

Je důležité si uvědomit, že u párových lidských orgánů se  používá v 7. pádě koncovka -ma. Například: Sledoval mě těma svýma očima.

Skloňování zájmen ten, ta, to, tento, tato, toto:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Poradna

V naší poradně s názvem SÁM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jolana Vladařová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Sám

FAQ – Často kladené otázky

Jaký je základní význam zájmena tentýž?

Vyjadřuje, že jde o stejnou osobu nebo věc jako dříve.

Je rozdíl mezi tvary týž a tentýž?

Ne, význam je stejný, liší se pouze tvarem.

Patří zájmeno týž mezi ukazovací zájmena?

Ano, zájmena týž a tentýž jsou ukazovací.

Proč je skloňování těchto zájmen obtížné?

Protože se mění podle pádu, rodu i čísla a tvary nejsou vždy intuitivní.

Jak se nejlépe připravit na test týž tentýž?

Pravidelným procvičováním a rozborem vět v kontextu.

Lze tyto tvary nahradit jinými slovy?

Často ano, například opisem, ale v testech se vyžaduje přesný tvar.

Jsou tato zájmena častá v psaném projevu?

Ano, zejména v odborných a formálních textech.

Jak poznám správný pád zájmena?

Podle vazby slovesa nebo předložky ve větě.

Zdroj: článek Cvičení na týž/tentýž, táž/tatáž, totéž

Poradna

V naší poradně s názvem SÁM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jabko.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Sám

Druhy zájmen v 1. pádě

Osobní zájmena v 1. pádě

Osobní zájmena v 1. pádě vyjadřují osobu, která mluví, poslouchá nebo o které se mluví.

• já
• ty
• on
• ona
• ono
• my
• vy
• oni / ony

Příklady vět:

• Já půjdu domů.
• Oni přišli pozdě.

Přivlastňovací zájmena v 1. pádě

Přivlastňovací zájmena vyjadřují, komu něco patří.

• můj, moje, moje
• tvůj, tvoje
• jeho, její
• náš, vaše, jejich

Příklady:

• Můj sešit je nový.
• Naše třída vyhrála.

Ukazovací zájmena v 1. pádě

Ukazovací zájmena ukazují na konkrétní osobu nebo věc.

• ten
• ta
• to
• tento, tato, toto

Příklady:

• Tento dům je nový.
• Ta kniha je zajímavá.

Tázací zájmena v 1. pádě

Tázací zájmena slouží k otázkám.

• kdo
• co

Příklady:

• Kdo přišel první?
• Co se stalo?

Vztažná zájmena v 1. pádě

Vztažná zájmena spojují věty a vztahují se k předchozímu slovu.

• který
• která
• které

Příklad:

• Dívka, která zpívala, byla nejlepší.

Neurčitá zájmena v 1. pádě

Neurčitá zájmena označují neurčité osoby nebo věci.

• někdo
• něco
• kdosi

Příklad:

• Někdo klepe na dveře.

Zdroj: článek Zájmena v 1. pádě jednoduše a přehledně: kompletní průvodce s příklady

FAQ – Časté otázky ke skloňování zájmen

Co jsou to zájmena a proč se skloňují?

Zájmena zastupují podstatná a přídavná jména a většina z nich se skloňuje podle pádů, aby zapadala do větné stavby.

Která zájmena se neskloňují?

Neskloňují se například přivlastňovací zájmena jeho a jejich, jejich tvar zůstává stejný ve všech pádech.

Jaký je rozdíl mezi zájmeny osobními a přivlastňovacími?

Osobní zájmena označují účastníky komunikace, zatímco přivlastňovací vyjadřují, komu něco patří.

Kdy se používá zájmeno svůj?

Zájmeno svůj se používá tehdy, když se přivlastňovaná věc vztahuje k podmětu věty.

Jak poznám ukazovací zájmeno?

Ukazovací zájmena upřesňují nebo zdůrazňují podstatné jméno, například ten, tento, onen.

Jaký je rozdíl mezi tázacím a vztažným zájmenem?

Tázací zájmena se používají v otázkách, vztažná spojují větu hlavní s vedlejší.

Jak vznikají neurčitá zájmena?

Vznikají přidáním předpony nebo přípony k zájmenům tázacím, například někdo, kdokoli, něco.

Co vyjadřují záporná zájmena?

Záporná zájmena popírají existenci osoby, věci nebo vlastnosti, například nikdo, nic, žádný.

Proč je důležité zvládnout skloňování zájmen?

Správné skloňování zájmen je klíčové pro spisovný projev, školní výuku i porozumění českému jazyku.

Zdroj: článek Všechna zájmena

Dělení podle mluvnické kategorie čísla

Podstatná jména se také dají dělit podle mluvnické kategorie čísla. Některá podstatná jména totiž existují jen ve tvaru jednotného čísla a jiná zase jen ve tvaru množného čísla.

Podstatná jména, která tvoří obě čísla

Jednotné číslo podstatného jména

Pes, Psi

Množné číslo podstatného jména

Člověk, Lidé

Podstatná jména látková

Podstatná jména látková označují konkrétní materiál (= látku) a vyskytují se v jednotném čísle. Pokud se takové podstatné jméno použije v množném čísle, musí se zároveň pojit se jménem označujícím množství.

Jednotné číslo

Mouka, Zlato

Množné číslo

Dva pytle mouky, Tři váčky zlata

Podstatná jména pomnožná

Podstatná jména pomnožná se vyskytují pouze ve tvaru množného čísla a to i v případě, kdy označují jedno podstatné jméno. Podle jejich tvaru se nedá určit, jestli se jedná o jeden nebo dva předměty. Je třeba znát souvislost. Pojí se s nimi množná ukazovací zájmena TY a TA.

Jednotné číslo

(Jedny) prázdniny, (Jedny) brýle

Množné číslo

(Dvoje) prázdniny, (Dvoje) brýle

Podstatná jména hromadná

Podstatná jména hromadná označují více předmětů, ale mají tvar jednotného čísla . Pojí se s nimi jednotná ukazovací zájmena TEN, TA, TO .

Podstatná jména hromadná

Hmyz (= ten hmyz = jednotné číslo, ale myšleno je více brouků)

Vojsko (= to vojsko = jednotné číslo, ale myšleno je více vojáků)

Zdroj: článek Abstraktní podstatná jména

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

• vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
• skloňují se
• můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
• příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
• určujeme u nich:
• rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
• číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
• pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
• vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
• mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)

2. Přídavná jména = adjektiva

• vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
• ptáme se na ně: jaký, který, čí
• skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
• mají tvar podle podstatných jmen
• můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
• příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
• určujeme u nich:
• pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
• druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
• vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
• přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)

3. Zájmena = pronomina

• zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
• shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
• příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
• určujeme u nich:
• druh (osobní – já, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
• rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
• číslo (jednotné, množné)
• pád (7. pádů jako u podstatných jmen)

4. Číslovky = numeralia

• vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
• dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
• podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
• kolik? – základní: deset, několik
• kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
• kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
• kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
• větš

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Slovní druhy

Druhy zájmen

• osobní - já, ty, on, ona, ono, my vy, oni, ony, ona+ zvratné se
• přivlastňovací - můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich + zvratné svůj
• ukazovací - ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám
• tázací - kdo? co? jaký? který? čí?
• vztažná - kdo, co, jaký, který, čí, jenž
• neurčitá - někdo, něco, některý, nějaký, něčí, leckdo, všechen, každý, ...
• záporná - nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

Zdroj: článek Zájmena

UKAZOVACÍ zájmena

Ukazujeme jimi na osoby, zvířata nebo věci

Skloňování:

Zájmeno ten

• Stejně se skloňuje i zájmeno onen.
• Zájmeno takový se skloňuje podle vzoru mladý.

Skloňování zájmena sám

Skloňování zájmena týž

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Zájmena

ZÁPORNÁ zájmena

Popírají existenci osoby, zvířete, věci či vlastnosti

Skloňování:

Zájmeno nikdo se skloňuje jako zájmeno ten (viz výše ukazovací zájmena), zájmeno nic, se skloňuje jako zájmeno náš (viz výše přivlastňovací zájmena), zájmena nijaký a žádný se skloňují podle vzoru mladý (viz přídavná jména), zájmeno ničí podle vzoru jarní (viz přídavná jména).

K zapamatování

Skloňování zájmen se všeobecně dělí na adjektivní (vzory přídavných jmen) a zájmenné (tvrdý vzor ten/měkký náš).

Zdroj: článek Zájmena

PŘIVLASTŇOVACÍ zájmena

Přivlastňují první, druhé a třetí osobě; pozor: pokud je vlastník ve větě podmětem, užívá se zájmeno svůj (Petr pozval na oslavu své přátele.)

Skloňování:

Zájmeno můj

K zapamatování

Tady můžete mít problém pouze v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Určitě vám pomůže, když v těchto případech použijete ukazovací zájmeno ta. Řekněte si u daného případu buď té mojí, nebo tu moji, případně tou mojí. Sami vidíte a určitě i cítíte, kdy pak použít "i" a kdy "í".

Zájmeno tvůj

(tvá, tvé) se skloňuje stejně jako zájmeno můj (má, mé), stejně tak zájmeno svůj. Všechna tato zájmena se v podstatě skloňují podle vzoru mladý (což je vzor tvrdých přídavných jmen).

Zájmena jeho a jejich

Tato zájmena jsou nesklonná. Zájmeno její se skloňuje podle vzoru jarní (což je vzor měkkých přídavných jmen).

K zapamatování

Tady opět pozor na správnou délku "i". Chyby se často vyskytují v těchto případech: Nechci se bavit o jejích problémech. (Zde jako jednotné číslo ženského rodu, například problémy nějaké Pavly.) Nechci se bavit o jejich problémech. (Tady jde o množné číslo, například jde o problémy rodiny Novákových.)

Skloňování zájmena náš

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Zájmena

Určování zájmen a jejich druhů

Při určování je důležité si uvědomit, že zájmena typu týž patří mezi zájmena ukazovací. To je častá otázka v úlohách zaměřených na určování zájmen a jejich druhů.

Zdroj: článek Cvičení na týž/tentýž, táž/tatáž, totéž

Téhož

Školní mluvnice řadí toto zájmeno mezi zájmena ukazovací, stejně jako zájmena ten, tento, tenhle, onen, takový, sám . Jazykovědci pak označují zájmeno týž/tentýž jako identifikační, jde tedy o zájmeno, které vyjadřuje, zda jev označený tímto zájmenem je totožný s dalším jevem téhož druhu.

Zdroj: článek Druhy zájmene téhož

Krátké shrnutí o zájmenech

Zájmena:

• zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
• shodují se v pádu, rodu nebo čísle s podstatnými či přídavnými jmény
• příklady: já, vy, on, ten, ta, náš, jeho, kdo, čeho, tentýž, nějaké, žádný
• určujeme u nich:
• odruh (osobní - ty, přivlastňovací - tvoje, ukazovací - ten, tázací - co, vztažná - jenž, neurčitá - něco, záporná - žádný)
• orod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
• očíslo (jednotné, množné)
• opád (7. pádů jako u podstatných jmen)

Zdroj: článek Jak se ptáme na zájmena

Tolik jako zájmeno

Nejčastěji se tolik řadí mezi zájmena, konkrétně mezi zájmena ukazovací nebo neurčitá. V této funkci zastupuje podstatné jméno a odpovídá na otázku „kolik?“ bez uvedení přesného čísla.

Typické znaky zájmena „tolik“

• nahrazuje nebo doplňuje podstatné jméno,
• vyjadřuje neurčité množství,
• lze ho často nahradit spojením „takové množství“.

Příklady použití

• Mám tolik práce, že nevím, kam dřív skočit.
• Už jsem viděl tolik chyb, že mě nic nepřekvapí.
• Nečekal jsem, že přijde tolik lidí.

Ve všech těchto případech slovo tolik zastupuje neurčitý počet nebo množství a funguje jako zájmeno.

Zdroj: článek Tolik – slovní druhy přehledně a srozumitelně: konečně jasno pro žáky

FAQ – Často kladené otázky

Je slovo „tolik“ vždy zájmeno?

Není. Nejčastěji se sice používá jako zájmeno, ale v některých větách funguje jako příslovce, pokud vyjadřuje míru nebo intenzitu děje.

Může být „tolik“ číslovka?

Ne, slovo tolik se mezi číslovky nezařazuje, protože neudává přesný počet.

Jak poznám, že je „tolik“ příslovce?

Pokud se vztahuje ke slovesu nebo přídavnému jménu a vyjadřuje intenzitu, jedná se o příslovce.

Proč dělají žáci u slova „tolik“ chyby?

Protože má více možných funkcí a nelze ho určit bez znalosti významu celé věty.

Je „tolik“ ukazovací nebo neurčité zájmeno?

Ve školní praxi se nejčastěji řadí mezi neurčitá zájmena vyjadřující neurčité množství.

Pomůže mi při určování nahrazení jiným slovem?

Ano, nahrazení výrazem „takové množství“ nebo „tak moc“ často pomůže správně určit slovní druh.

Zdroj: článek Tolik – slovní druhy přehledně a srozumitelně: konečně jasno pro žáky

Časté chyby při určování slovního druhu

Chyby vznikají zejména při mechanickém rozboru slova bez ohledu na jeho funkci ve větě. U výrazu tentokrát je klíčové sledovat, že rozvíjí sloveso a odpovídá na otázku času, nikoli že obsahuje ukazovací základ „ten“.

Zdroj: článek Co je za slovní druh tentokrát