UKOLÉBAVKA SPÍ DĚTÁTKO SPÍ a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Snad každá matka se dostala do situace, kdy její dítě nemohlo usnout a ona musela hledat vhodný způsob, jak své dítě uspat. Jedním z možných způsobů uspání je zpěv ukolébavky. Nikdo se zpěvu nemusí bát, u ukolébavky nevadí, že nezpíváte dokonale a že občas zníte falešně. Dítě ocení hlavně melodii a tón hlasu. Zpívání ukolébavky je snad jedním z nejstarších způsobů k uspání dítěte, hlas matky dítě totiž obvykle uklidní a dítě je spokojené a jeho nerušenému spánku nic nebrání. Ukolébavek existuje na celém světě obrovské množství, často jsou si ukolébavky velmi podobné. Slova bývají jednoduchá (alespoň u ukolébavek určených pro velmi malé děti) a melodie příjemná a poklidná. V tomto článku jsou uvedené jen některé v Čechách a na Moravě zpívané ukolébavky. Většina ukolébavek nese název podle prvního verše. Ukolébavky jsou různé svým stylem, jazykem i žánrem, některé jsou vhodné pro menší děti, některé jsou vhodné pro starší, většina je ale univerzální. Jistě mezi nimi najdete alespoň jednu, kterou zpívala Vaše maminka či babička Vám.
Spi, děťátko, spi,
zavři očka svý!
Pán Bůh bude s tebou spáti,
andělíčci kolébati,
spi, děťátko, spi.
Spi, děťátko, spi,
zamhuř očka svý,
až se vzbudíš za chviličku,
dá ti mamička kašičku,
spi, děťátko, spi.
Zdroj: článek Ukolébavky
Jan Neruda
(4 sloky básně k recitaci pro děti)
Spi, Jezulátko, spi!
Zas chudých lidí chudé dítě
jen do jesliček uloží Tě —
ach, kolikrát už lidstvu dáno
a Jidáši vždy zaprodáno,
spi, Jezulátko, spi !
~
Spi, Jezulátko, spi !
Spi sladce na tom seně holém,
my dech tajíme všichni kolem,
vždyť Tobě, věčné pravdy synku,
je také třeba odpočinku,
spi, Jezulátko, spi !
~
Spi, Jezulátko, spi !
a nabeř v spánku nové síly,
máš konat ještě mnohou míli:
té cesty lidstva ku spasení,
té ještě dlouho konec není —
spi, Jezulátko, spi !
~
Spi, Jezulátko, spi !
Za Tvé o bratřích naučení
svět vezme Tě zas do mučení,
a než se lidstva pouta zdrtí,
je třeba ještě velkých smrtí —
spi, Jezulátko, spi !
Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci
Spi děťátko spi,
zavři očka svý,
podívej se, spinká kočka,
spinká míček, i koníček,
spinká celý pokojíček.
Slunce šlo už taky spát.
Bude se mu o nás zdát.
Zdroj: článek Ukolébavky
Princi můj maličký, spi,
ptáčkové sladce již sní,
dřímají nivy i háj,
utichl celičký kraj.
Měsíček stříbrný sám,
okénkem dívá se k nám.
Jak by se usnouti bál,
dřímej, můj princi, spi dál.
Hajej a spi. Hajej a spi.
Dávno již zmlk denní vír,
v zámku se rozhostil mír.
Nehne se myška ni již,
prázdná je kuchyň i spíž.
Jenom přes komorné práh,
zaznělo žíznivé ach.
Kdo si tu něčeho přál?
Dřímej, můj princi, spi dál.
Hajej a spi. Hajej a spi.
Zdroj: článek Ukolébavky
Hajej, můj andílku, hajej a spi,
matička kolíbá děťátko svý.
Hajej, nynej, dadej, malej,
matička kolíbá děťátko svý.
Hajej, můj zlatoušku, hajej a spi,
zamhouři maličký očička svý.
Hajej, nynej, dadej, malej,
zamhouři maličký očička svý.
Zdroj: článek Ukolébavky
I
Na topole nad jezerem
seděl Vodník pod večerem:
„Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
~
Šiju, šiju si botičky
do sucha i do vodičky:
Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
~
Dnes je čtvrtek, zejtra pátek —
šiju, šiju si kabátek:
Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
~
Zelené šaty, botky rudé,
zejtra moje svatba bude:
Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.“
II
Ráno, raníčko panna vstala,
prádlo si v uzel zavázala:
„Půjdu, matičko, k jezeru,
šátečky sobě vyperu.“
~
„ „Ach nechoď, nechoď na jezero,
zůstaň dnes doma, moje dcero!
Já měla zlý té noci sen:
nechoď, dceruško, k vodě ven.
~
Perly jsem tobě vybírala,
hile jsem tebe oblíkala,
v sukničku jako z vodních pěn:
nechoď, dceruško, k vodě ven.
~
Bílé šatičky smutek tají,
v perlách se slzy ukrývají,
a pátek nešťastný je den,
nechoď, dceruško, k vodě ven.“ “ —
~
Nemá dceruška, nemá stání,
k jezeru vždy ji cos pohání,
k jezeru vždy ji cos nutí,
nic doma, nic jí po chuti. —
~
První šáteček namočila —
tu se s ní lávka prolomila,
a po mladičké dívčině
zavířilo se v hlubině.
~
Vyvalily se vlny zdola,
roztáhnuly se v šírá kola;
a na topole podlé skal
zelený mužík zatleskal.
III
Nevesely, truchlivy
jsou ty vodní kraje,
kde si v trávě pod leknínem
rybka s rybkou hraje.
~
Tu slunéčko nezahřívá,
větřík nezavěje:
chladno, ticho — jako žel
v srdci bez naděje.
~
Neveselý, truchlivy
jsou ty kraje vodní;
v poloutmě a v polousvětle
mine tu den po dni.
~
Dvůr Vodníkův prostranný,
bohatství v něm dosti:
však bezděky jen se v něm
zastavují hosti.
~
A kdo jednou v křišťálovou
bránu jeho vkročí,
sotva ho kdy uhlédají
jeho milých oči. —
~
Vodník sedí mezi vraty,
spravuje své sítě,
a ženuška jeho mladá
chová malé dítě.
~
„Hajej, dadej, mé děťátko,
můj bezděčný synu!
ty se na mne usmíváš,
já žalostí hynu.
~
Ty radostně vypínáš
ke mně ručky obě:
a já bych se radš viděla
tam na zemi v hrobě.
~
Tam na zemi za kostelem
u černého kříže,
aby má matička zlatá
měla ke mně blíže.
~
„Hajej, dadej, synku můj,
můj malý Vodníčku!
Kterak nemám vzpomínati
smutná na matičku?
~
Starala se ubohá,
komu vdá mne, komu?
však ani se nenadála,
vybyla mne z domu!
~
Vdala jsem se, vdala již,
ale byly chyby:
starosvati — černí raci,
a družičky — ryby!
~
A můj muž — bůh polit
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady
Spi, mé malé poupě,
Spi, malé holoubě.
Spi mi dobrou chvíli,
hodinu, tři, čtyři.
Anděl boží z nebe,
opatrujž mi tebe.
Aby tiše spalo,
ve zdraví zas vstalo,
děťátko.
Zdroj: článek Ukolébavky
Spi, Janíčku, spi,
dám ti jabka tři.
Jedno bude červené
a to druhé zelené.
Spi, Janíčku, spi,
očička zavři.
Zdroj: článek Ukolébavky
Spi, maličký, spi,
zavři očka svý.
Dám ti buben a housličky,
nedám tě za svět celičký.
Spi, maličký, spi.
Zdroj: článek Ukolébavky
Spi, má malá, spí už včelka
na medovém polštářku.
Lípa ze sna vůni dýchá,
spinkej taky, buď už tichá.
Hou hou, houpy hou.
Spi, má malá, noc utkala
z hvězdných nitek plátýnko.
Šiju, šiju ti košilku,
spinkej tiše aspoň chvilku.
Hou hou, houpy hou.
Spi, má malá, jako včelka,
na medovém polštářku.
Košilku má z hvězdných nití,
na knoflíček měsíc svítí.
Hou hou, houpy hou.
Zdroj: článek Ukolébavky
Ano, je považována za lidovou ukolébavku bez známého autora, která se předávala ústně z generace na generaci.
Ano, v různých rodinách a regionech se mohou vyskytovat drobné obměny slov nebo melodie.
Opakování má uklidňující účinek a pomáhá dítěti snáze se soustředit na rytmus a hlas rodiče.
Ano, pravidelnost podporuje pocit bezpečí a pomáhá dítěti vytvořit si zdravý spánkový režim.
Ano, klidná hudba a známý text mohou pomoci i předškolním dětem ke zklidnění před spaním.
Ideální je kombinace obojího – čtení rozvíjí fantazii a jazyk, zpívání zase navozuje klid a uvolnění.
Zdroj: článek Spinkej můj maličký spi – text
Což jsi se tak zasmušila, dcero má?
což jsi se tak zasmušila?
Veselá jsi jindy byla,
nyní přestal tobě smích!
~
„Zabila jsem holoubátko, matko má!
zabila jsem holoubátko —
opuštěné jediňátko —
bílé bylo jako sníh!“
~
Holoubátko to nebylo, dcero má !
holoubátko to nebylo —
líčko se ti proměnilo,
a potrhán je tvůj vzhled!
~
„Oh! zabila jsem děťátko, matko má!
oh! zabila jsem děťátko,
své ubohé zrozeňátko —
žalostí bych pošla hned!“
~
A co míníš učiniti, dcero má?
a co míníš učiniti?
kterak vinu napraviti
a smířiti boží hněv?
~
„Půjdu hledat květu toho, matko má!
půjdu hledat květu toho,
kterýž snímá viny mnoho
a vzbouřenou chladí krev.“
~
A kde najdeš toho květu, dcero má?
a kde najdeš toho květu
po všem široširém světu?
v které roste zahrádce?
~
„Tam za branou nad vršíkem, matko má!
tam za branou nad vršíkem,
na tom sloupu se hřebíkem,
na konopné oprátce!“
~
A co vzkážeš hochu tomu, dcero má,
a co vzkážeš hochu tomu,
jenž chodíval k nám do domu
a s tebou se těšíval?
~
„Vzkazuji mu požehnání, matko má !
vzkazuji mu požehnání —
červa v duši do skonání,
že mi zrádně mluvíval!“
~
A со necháš svojí matce, dcero má?
a co necháš svojí matce,
jež tě milovala sladce
a draze tě chovala?
~
„Kletbu zůstavuji tobě, matko má!
kletbu zůstavuji tobě,
bys nenašla místa v hrobě,
žes mi zvůli dávala!“
Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady
Usínej s mou rukou pod hlavou
a nech si něco hezkýho zdát,
ve snu totiž všechny děti dostanou,
všechny hračky, co můžou si přát.
Pusu mi dej a zavři už víčka, ty můj korálku pro štěstí,
ze sna se směj, jsi má života svíčka,
tak dobrou, všechny děti už spí.
I princezny už leží v postýlkách,
všichni draci už jsou dávno pryč,
tak se uveleb ve svejch peřinkách,
zamykám ústa a schovávám klíč.
Pusu mi dej a zavři už víčka,
ty můj korálku pro štěstí,
ze sna se směj, jsi má života svíčka,
tak dobrou, všechny děti už spí.
Pusu mi dej a zavři už víčka,
ty můj korálku pro štěstí,
ze sna se směj, jsi má života svíčka,
tak dobrou, všechny děti už spí.
Usínej s mou rukou pod hlavou
a nech si něco hezkýho zdát,
ve snu totiž všechny děti dostanou,
všechny hračky, co můžou si přát.
Pusu mi dej a zavři už víčka,
ty můj korálku pro štěstí,
ze sna se směj, jsi má života svíčka,
tak dobrou, všechny děti už spí.
Zdroj: článek Ukolébavky
Hajej, můj Pepíčku, hajej liše,
Panenka Maria tobě píše;
až ti napíše ceduličku,
dá ji Pepíčkovi na ručičku.
Spi, děťátko, hajej tiše,
Pán Bůh ti ceduličku píše;
Panenka Maria tobě zpívá
a svatý (patron) tě kolíbá.
Andělíček jde,
nese hrušky dvě,
bude-li Anynka spáti
a se hezky kolíbati,
on jí dá obě.
Andělíček jde,
nese jabka dvě,
bude-li Anynka spáti
a se hezky kolíbati,
on jí dá obě.
Zdroj: článek Ukolébavky
Jaromír Nohavica
Den už se zešeřil,
už jste si dost užili,
tak hajdy do peřin,
a ne abyste tam moc řádili.
Zítra je taky den,
slunko mi to dneska slíbilo,
přejte si hezký sen,
a kéž by se vám to splnilo.
Na na na na na na
aby hůř nebylo,
to by nám stačilo.
Hajduly dajduly,
aby víčka sklapnuly.
Hajduly dajdy,
každý svou peřinu najdi.
Hajajajajajajaja,
Kuba, Lenka, máma a já.
Zítra dřív než slunce začne hřát,
dobrou noc a spát.
V noci někdy chodí strach,
a srdce náhle dělá buch buchy.
Nebojte, já spím na dosah,
když mě zavoláte, zbiju zlé duchy.
Zítra je taky den,
slunko mi to dneska slíbilo,
přejte si hezký sen,
a kéž by vám to splnilo.
Aby hůř nebylo,
to by nám stačilo.
Hajduly dajduly,
aby víčka sklapnuly.
Hajduly dajdy,
každý svou peřinu najdi.
Hajajajajajajaja,
Kuba, Lenka, máma a já.
Zítra dřív než slunce začne hřát,
dobrou noc a spát.
Zdroj: článek Ukolébavky
Josef Václav Sládek
Hajej, nynej, duško malá,
co jsem měla, jsem ti dala,
abys usnul syt;
že to málo, ví tvá máti,
ale ona sama spáti
musí s hladem jít.
~
Drž se jich, těch prsů chudých,
s tvojí matky očí rudých
divný mok tam stek'; —
ne, nech být! — tam není mléka,
a ta slza, co tam stéká,
jest jak peluněk.
~
Usmíváš se, jedináčku ?
malý, drobný, chorý ptáčku,
ty znáš také ples ?
a tvá matka odhání tě ? —
— směj se, směj, vždyťs také dítě
jako jiné kdes !
~
Tílko máš tak útlé,
bílé a ty oči roztomilé
jak u dětí všech —
jenom líčka máš tak bledá
a mně ani spáti nedá
ten tvůj těžký dech.
~
Od rána až do večera
těším se, jak matka která,
jen tvůj na úsměv;
od rána až do večera —
a ta dílna je tak šerá,
a ta mzda je krev !
~
A jak hučí, rvou se stroje,
myslím na tě, děcko moje,
až mne pojme mráz:
že, jak tvou to matku drtí,
tebe též až nadosmrti
bude rvát to zas. —
~
A jak hřmí a rvou se stroje,
myslím na tě, děcko moje,
do budoucích dob —
myslím, Bůh že bude s náma,
potom zas, — co, — nevím sama,
— že je lepší hrob.
Zdroj: článek Ukolébavky