UKOLÉBAVKA TIŠE SPINKEJ MALIČKÝ MŮJ SYNKU

Smuteční řeč na pohřbu tatínka

Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,

Smutek, zoufalství, beznaděj a velké množství slz, to je to, co v tuto smutnou chvíli vidím před sebou, a také to, co cítím ve svém zlomeném srdci. Bolest, která je v této síni a hlavně v našich srdcích přítomná vychází z těžké životní ztráty každého z nás. Dnešním dnem nás opustil milovaný manžel, otec, dědeček, strýc, přítel i kolega Emil Novotný. Jeho odchod z tohoto světa byl dlouhý a velmi bolestivý, i přesto můj otec snášel statečně vše, co si pro něj paní smrt nachystala. Bojoval s ní, nevzdával se a nic jí nedal zadarmo. Do svého posledního okamžiku na tomto světě se snažil, abychom na něj mohli být právem pyšní. Bojoval proti své zákeřné nemoci pro nás, nejen proto, aby mohl být s námi, ale hlavně proto, aby nám byl vzorem, ukázal nám, že se nikdy nemáme vzdávat, ani když dopředu víme, že vyhrát nemůžeme. Můj otec se stal pro mě a mé blízké stal ideálem nejen toho, jak by člověk měl prožít svůj život, ale i toho, jak by si měl svůj život chránit. Dovolte mi, abych vás teď i já trochu jeho životem inspiroval.

Můj tatínek se narodil před jednašedesáti lety do lékařské rodiny. Na své dětství prožité v Rožnově pod Radhoštem vždy velmi rád vzpomínal, na jeho prohánění s kamarády po místních lesích, plavení se po řekách, i rajtování koní na rozlehlých loukách. Od malička patřil k těm lidem, kteří se cítí nejlépe obklopení náručí přírody, i proto většinu dní svého dětství raději venku, než uzavřen s knihou doma. Právě jeho láska k přírodě byla příčinou konfliktu s jeho rodiči, kteří si velmi přáli, aby se i jejich syn mohl pyšnit vysokoškolským diplomem a aby kráčel v jejich stopách. Můj otec ale netoužil jít po cestičce, kterou mu jeho drazí rodiče vyšlapali, raději si zvolil vlastní cestu, plnou životních výmolů, odboček i zajížděk. Navzdory přání rodičů se stal lesníkem. Práce, která se mohla zdát jeho rodičům podružná, získala v jeho rukou nové rozměry. Můj otec dělal vše, aby ji plnil co nejlépe. A protože se nikdy nebál těžké dřiny a přál si aspoň trochu usmířit své milované rodiče, současně při zaměstnání vystudoval i vysokou školu zaměřenou na lesní inženýrství. Jen díky jeho píli, neochoty vzdát se, i když byl během svého studia vystaven mnoho nelehkým situacím, se mu podařilo dokázat svým rodičům, že se o svou budoucnost dokáže postarat sám. Pýcha rodičů mu byla cenným zadostiučiněním. Můj tatínek byl zpočátku velmi šťasten, měl milující rodiče, dobré zaměstnání, krásné místo k žití. Při pohledu na šťastné ženaté přátele radující se ze svých potomků, cítil, že jim závidí. Sám si vel

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Vzory smutečního projevu

Příběh

Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumil Jiroušek.

Přeji vše NEJ, hodně zdraví a pevné nervy Mému premiérovi Andreji Babišovi k jeho dnešním narozeninám.Vypusťte z hlavy "stádo" hlupáků, závistivců a jim podobných. Užijte v kruhu rodinném klid a pohodu.

Hezky den přeje Jiroušek Bohumil

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Fusková.

DOBRÝ DEN. Nelekejte se delšího komentáře, ale jedná se o důležitou věc, která by mohla mít velký dopad na širokou veřejnost. Navíc to není jen můj názor, proto jsem se rozhodla napsat. Jedná se o plánované změny ve výpočtu dovolené, které MPSV navrhuje. Z vlastní zkušenosti vím, že to není správné.
Nový systém výpočtu dovolené by velmi negativně dopadl na lidi s kratší pracovní dobou. Nevím, zda se ale vůbec někdo zamyslel nad tím, kdo vlastně tuto kratší pracovní dobu využívá. Jsou to většinou maminky s menšími dětmi a pak invalidní lidé třeba v chráněných dílnách, kde pracují téměř všichni na zkrácený úvazek. Obě tyto skupiny ale potřebují dovolenou mnohem více, než si myslíte. Maminky proto, aby mohly být více se svými malými dětmi a nemusely si platit drahé hlídání třeba v období prázdnin, kdy ne všude jsou v dosahu otevřené školky a školní družiny. Každé snížení počtu dní dovolené by znamenalo velkou komplikaci v rodinách hlavně ženám – maminkám. Druhou skupinou jsou nemocní lidé – invalidní, kteří nemají zkrácenou pracovní dobu jen tak pro nic za nic. Tito lidé díky svému zdravotnímu stavu prostě déle pracovat nemohou a většinou jdou na doraz svých možností. Proto právě oni potřebují mnohem více času na regeneraci. Tito lidé si neberou dovolenou, aby letěli na čtrnáct dní na Kanárské ostrovy, ale berou si jí průběžně během roku po dvou, třech dnech na odpočinek. Pokud jim tento odpočinek seberete, nezbude jim nic jiného, než chodit marodit, což se zaměstnavatelům určitě líbit nebude a může docházet k propouštění. Tito lidé těžko vstřebávají už jen fakt, že se tak neskutečně vzdálil jejich odchod do důchodu (hlavně ženám) a nyní mají přijít ještě o dovolenou (odpočinek). Proč hlavně ženám? Jednoduchý výpočet. Žena s dvěma dětmi odcházela do starobního důchodu v 55 letech a nyní má o deset let více. Opět větší negativní dopad na ženy než na muže - jako téměř vždy. To jsem ale už zabrousila na jiné téma.
Pokud jste můj příspěvek dočetl až sem, pak děkuji za Váš čas a třeba i malé zamyšlení nad tímto problémem. Možná máte jiný názor, nebo s tím prostě nemáte možnost nic udělat. Navíc - kdybyste měl řešit všechno, co si kdo vymyslí - asi byste nedělal nic jiného. Jsem přecejenom nicka v davu. Ale i tak nevadí, prostě jsem to zkusila. Problematiku jsem vylíčila přímo paní ministryni J. Maláčové, i když ani zde nemám jistotu, že to bude číst. Za pokus to ale stojí.

Děkuji za pozornost

Zdraví Fusková Jana

Zdroj: příběh Andrej babiš kontakt e mail

VODNÍK

I

Na topole nad jezerem

seděl Vodník pod večerem:

„Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.

~

Šiju, šiju si botičky

do sucha i do vodičky:

Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.

~

Dnes je čtvrtek, zejtra pátek —

šiju, šiju si kabátek:

Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.

~

Zelené šaty, botky rudé,

zejtra moje svatba bude:

Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.“

II

Ráno, raníčko panna vstala,

prádlo si v uzel zavázala:

„Půjdu, matičko, k jezeru,

šátečky sobě vyperu.“

~

„ „Ach nechoď, nechoď na jezero,

zůstaň dnes doma, moje dcero!

Já měla zlý té noci sen:

nechoď, dceruško, k vodě ven.

~

Perly jsem tobě vybírala,

hile jsem tebe oblíkala,

v sukničku jako z vodních pěn:

nechoď, dceruško, k vodě ven.

~

Bílé šatičky smutek tají,

v perlách se slzy ukrývají,

a pátek nešťastný je den,

nechoď, dceruško, k vodě ven.“ “ —

~

Nemá dceruška, nemá stání,

k jezeru vždy ji cos pohání,

k jezeru vždy ji cos nutí,

nic doma, nic jí po chuti. —

~

První šáteček namočila —

tu se s ní lávka prolomila,

a po mladičké dívčině

zavířilo se v hlubině.

~

Vyvalily se vlny zdola,

roztáhnuly se v šírá kola;

a na topole podlé skal

zelený mužík zatleskal.

III

Nevesely, truchlivy

jsou ty vodní kraje,

kde si v trávě pod leknínem

rybka s rybkou hraje.

~

Tu slunéčko nezahřívá,

větřík nezavěje:

chladno, ticho — jako žel

v srdci bez naděje.

~

Neveselý, truchlivy

jsou ty kraje vodní;

v poloutmě a v polousvětle

mine tu den po dni.

~

Dvůr Vodníkův prostranný,

bohatství v něm dosti:

však bezděky jen se v něm

zastavují hosti.

~

A kdo jednou v křišťálovou

bránu jeho vkročí,

sotva ho kdy uhlédají

jeho milých oči. —

~

Vodník sedí mezi vraty,

spravuje své sítě,

a ženuška jeho mladá

chová malé dítě.

~

„Hajej, dadej, mé děťátko,

můj bezděčný synu!

ty se na mne usmíváš,

já žalostí hynu.

~

Ty radostně vypínáš

ke mně ručky obě:

a já bych se radš viděla

tam na zemi v hrobě.

~

Tam na zemi za kostelem

u černého kříže,

aby má matička zlatá

měla ke mně blíže.

~

„Hajej, dadej, synku můj,

můj malý Vodníčku!

Kterak nemám vzpomínati

smutná na matičku?

~

Starala se ubohá,

komu vdá mne, komu?

však ani se nenadála,

vybyla mne z domu!

~

Vdala jsem se, vdala již,

ale byly chyby:

starosvati — černí raci,

a družičky — ryby!

~

A můj muž — bůh polit

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

Zájmena přivlastňovací

Přivlastňovací zájmena jsou také uzavřenou skupinou zájmen, jejichž úkolem je vyjádřit, že někdo nebo něco někomu nebo něčemu patří. K této skupině se také řadí zvratné zájmeno svůj.

U přivlastňovacích zájmen, které se  vztahují k párovým částem lidského těla, se používá přípona -ma. Například: Vyrobil klouzačku svýma rukama.

Zájmena přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, jeho, náš, váš, jejich, svůj a všechny jejich tvary.

Skloňování přivlastňovacích zájmen můj, tvůj, jeho, její, jeho v jednotném čísle:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

ZÁHOŘOVO LOŽE

I

Šedivé mlhy nad lesem plynou,

jako duchové vlekouce se řadem;

jeřáb ulétá v krajinu jinou —

pusto a nevlídno ladem i sadem.

Vítr od západu studeně věje,

a přižloutlé listí tichou píseň pěje.

Známátě to píseň; pokaždéť v jeseni

listové na dubě šepcí ji znova:

ale málokdo pochopuje slova,

a kdo pochopí, do smíchu mu není.

~

Poutnice neznámý v hábitě šerém,

s tím křížem v ruce na dlouhé holi,

a s tím růžencem — kdo jsi ty koli,

kam se ubíráš nyní pod večerem?

kam tak pospícháš? tvá noha bosa,

a jeseň chladná — studená rosa:

zůstaň zde u nás, jsmeť dobří lidi,

dobréhoť hosta každý rád vidí. —

~

Poutníče milý! — než tys ještě mladý,

ještě vous tobě nepokrývá brady,

a tvoje líce jako pěkné panny —

ale což tak bledé a smutně zvadlé,

a tvoje oči v důlky zapadlé!

Snad je ve tvém srdci žel pochovaný?

snad že neštěstí tvé tělo svíží

lety šedivými dolů к zemi níží?

~

Mládenče pěkný! nechoď za noci,

možné-li, budem rádi ku pomoci,

a při nejmenším snad potěšíme.

Jen nepomíjej, pojď, pohov tělu:

neníť bez léku nižádného želu,

a mocný balzám v důvěře dříme. —

~

Nic neslyší, neví, aniž oko zvedne,

neníť ho možné ze snův vytrhnouti!

a tam již zachází v chrastině jedné:

pán bůh ho posilň na jeho pouti!

II

Daleké pole, široké pole,

předlouhá cesta přes to pole běží,

a podlé cesty pahorek leží,

a dřevo štíhlé stojí na vrchole:

štíhláť to jedlice — však beze snětí,

jen malá příčka svrchu přidělána,

a na té příčce přibitý viděti

rozpjatý obraz Krista pána.

Hlavu krvavou vpravo nakloňuje,

ruce probité roztahuje v šíři:

v dvě světa strany jimi ukazuje,

v dvě strany protivné, jakož cesta míří:

pravou na východ, kdež se světlo rodí,

levou na západ, kdež noc vojevodí.

Tam na východě nebeská je brána,

tam u věčném ráji bydlí boží svatí;

a kdo dobře činí, čáka jemu dána,

že se tam s nimi též bude radovati.

Ale na západě jsou pekelná vrata,

tam plane mořem síra i smola,

tam pletou ďáblové, zlá rota proklatá,

zlořečené duše v ohnivá kola.

Vpravo, Kriste pane! tam dej nám dospěti,

však od levice vysvoboď své děti!

~

Tu na tom pahorku leže na kolenou

náš mladý poutník v ranním světla kmitu,

okolo kříže ruku otočenou,

vroucně objímá dřevo beze citu.

Brzy cos šepce, slzy roně z oka,

brzy zas vzdychá — těžce, zhluboka. —

~

Takto se loučí od své drahé panny

mládenec milý v poslední době,

ubíraje se v cizí světa strany,

aniž pak věda, sejdou-li

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

SVATEBNÍ KOŠILE

Již jedenáctá odbila,

a lampa ještě svítila,

a lampa ještě hořela,

co nad klekadlem visela.

~

Na stěně nízké světničky

byl obraz boží rodičky,

rodičky boží s děťátkem,

tak jako růže s poupátkem.

~

A před tou mocnou světicí

viděti pannu klečící:

klečela, líce skloněné,

ruce na prsa složené;

slzy jí z očí padaly,

želem se ňádra zdvíhaly.

A když slzička upadla,

v ty bílé ňádra zapadla.

~

„Žel bohu! kde můj tatíček?

Již na něm roste trávníček!

Žel bohu! kde má matička?

Tam leží — podlé tatíčka!

Sestra do roka nežila,

bratra mi koule zabila.

~

Měla jsem, smutná, milého,

život bych dala pro něho!

do ciziny se obrátil,

potud se ještě nevrátil.

~

Do ciziny se ubíral,

těšil mě, slzy utíral:

„ „Zasej, má milá, zasej len,

vzpomínej na mě každý den,

první rok přádla hledívej,

druhý rok plátno polívej,

třetí košile vyšívej :

až ty košile ušiješ,

věneček z routy poviješ.“ “

~

Již jsem košile ušila,

již jsem je v truhle složila,

již moje routa v odkvětě:

a milý ještě ve světě,

ve světě šírém, širokém,

co kámen v moři hlubokém.

Tři léta o něm ani sluch,

živ-li a zdráv — zná milý bůh!

~

Maria, panno přemocná!

ach budiž ty mi pomocna:

vrať mi milého z ciziny,

květ blaha mého jediný;

milého z ciziny mi vrať —

aneb život můj náhle zkrať :

u něho život jarý květ —

bez něho však mě mrzí svět.

Maria, matko milosti!

buď pomocnicí v žalosti!“

~

Pohnul se obraz na stěně —

i vzkřikla panna zděšeně;

lampa, co temně hořela,

prskla a zhasla docela.

Možná, žeť větru tažení,

možná i — zlé že znamení!

~

A slyš! na záspí kroků zvuk,

a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk!

,, „Spíš, má panenko, nebo bdíš?

Hoj, má panenko, tu jsem již!

Hoj, má panenko, co děláš?

a zdalipak mě ještě znáš,

aneb jiného v srdci máš?“ “

~

„Ach můj milý! ach pro nebe!

tu dobu myslím na tebe;

na tě jsem vždycky myslila,

za tě se právě modlila!“

~

,, „Ho, nech modlení — skoč a pojď,

skoč a pojď a mě doprovoď;

měsíček svítí na cestu:

já přišel pro svou nevěstu.“ “

~

„Ach pro boha! ach co pravíš?

Kamž bychom šli — tak pozdě již!

Vítr burácí, pustá noc,

počkej jen do dne — není moc.“

~

,, „Ho, den je noc, a noc je den —

ve dne mé oči tlačí sen!

Dřív než se vzbudí kohouti,

musím tě za svou pojmouti.

Jen neprodlévej, skoě a pojď,

dnes ještě budeš moje choť!“ “ —

~

Byla noc, byla hluboká,

měsíček svítil s

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

SPI, MÁ MALÁ, SPÍ UŽ VČELKA

Spi, má malá, spí už včelka

na medovém polštářku.

Lípa ze sna vůni dýchá,

spinkej taky, buď už tichá.

Hou hou, houpy hou.

Spi, má malá, noc utkala

z hvězdných nitek plátýnko.

Šiju, šiju ti košilku,

spinkej tiše aspoň chvilku.

Hou hou, houpy hou.

Spi, má malá, jako včelka,

na medovém polštářku.

Košilku má z hvězdných nití,

na knoflíček měsíc svítí.

Hou hou, houpy hou.

Zdroj: článek Ukolébavky

PRINCI MŮJ MALIČKÝ, SPI

Princi můj maličký, spi,

ptáčkové sladce již sní,

dřímají nivy i háj,

utichl celičký kraj.

Měsíček stříbrný sám,

okénkem dívá se k nám.

Jak by se usnouti bál,

dřímej, můj princi, spi dál.

Hajej a spi. Hajej a spi.

Dávno již zmlk denní vír,

v zámku se rozhostil mír.

Nehne se myška ni již,

prázdná je kuchyň i spíž.

Jenom přes komorné práh,

zaznělo žíznivé ach.

Kdo si tu něčeho přál?

Dřímej, můj princi, spi dál.

Hajej a spi. Hajej a spi.

Zdroj: článek Ukolébavky

Ukolébavka vánoční

Jan Neruda
(4 sloky básně k recitaci pro děti)

Spi, Jezulátko, spi!

Zas chudých lidí chudé dítě

jen do jesliček uloží Tě —

ach, kolikrát už lidstvu dáno

a Jidáši vždy zaprodáno,

spi, Jezulátko, spi !

~

Spi, Jezulátko, spi !

Spi sladce na tom seně holém,

my dech tajíme všichni kolem,

vždyť Tobě, věčné pravdy synku,

je také třeba odpočinku,

spi, Jezulátko, spi !

~

Spi, Jezulátko, spi !

a nabeř v spánku nové síly,

máš konat ještě mnohou míli:

té cesty lidstva ku spasení,

té ještě dlouho konec není —

spi, Jezulátko, spi !

~

Spi, Jezulátko, spi !

Za Tvé o bratřích naučení

svět vezme Tě zas do mučení,

a než se lidstva pouta zdrtí,

je třeba ještě velkých smrtí —

spi, Jezulátko, spi !

Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci

PŘIVLASTŇOVACÍ zájmena

Přivlastňují první, druhé a třetí osobě; pozor: pokud je vlastník ve větě podmětem, užívá se zájmeno svůj (Petr pozval na oslavu své přátele.)

Skloňování:

Zájmeno můj

K zapamatování

Tady můžete mít problém pouze v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Určitě vám pomůže, když v těchto případech použijete ukazovací zájmeno ta. Řekněte si u daného případu buď té mojí, nebo tu moji, případně tou mojí. Sami vidíte a určitě i cítíte, kdy pak použít "i" a kdy "í".

Zájmeno tvůj

(tvá, tvé) se skloňuje stejně jako zájmeno můj (má, mé), stejně tak zájmeno svůj. Všechna tato zájmena se v podstatě skloňují podle vzoru mladý (což je vzor tvrdých přídavných jmen).

Zájmena jeho a jejich

Tato zájmena jsou nesklonná. Zájmeno její se skloňuje podle vzoru jarní (což je vzor měkkých přídavných jmen).

K zapamatování

Tady opět pozor na správnou délku "i". Chyby se často vyskytují v těchto případech: Nechci se bavit o jejích problémech. (Zde jako jednotné číslo ženského rodu, například problémy nějaké Pavly.) Nechci se bavit o jejich problémech. (Tady jde o množné číslo, například jde o problémy rodiny Novákových.)

Skloňování zájmena náš

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Zájmena

ŠTĚDRÝ DEN

I

Tma jako v hrobě, mráz v okna duje,

v světnici teplo u kamen;

v krbu se svítí, stará podřimuje,

děvčata předou měkký len.

~

„Toč se a vrč, můj kolovrátku!

ejhle adventu již na krátku,

a blízko, blizoučko štědrý den!

~

Mílotě děvčeti přísti, mílo

za smutných zimních večerů;

neb nebude darmo její dílo,

tu pevnou chová důvěru.

~

I přijde mládenec za pilnou pannou,

řekne: Pojď za mne, dívko má!

budiž ty mi ženkou milovanou,

věrným ti mužem budu já.

~

Já tobě mužem, ty mně ženkou,

dej ruku, děvče rozmilé! —

A dívka, co předla přízi tenkou,

svatební šije košile.

~

Toč se a vrč, můj kolovrátku!

však jest adventu již na krátku,

a přede dveřmi štědrý den!“

II

Hoj, ty štědrý večere,

ty tajemný svátku!

cože komu dobrého

neseš na památku?

~

Hospodáři štědrovku,

kravám po výslužce;

kohoutovi česneku,

hrachu jeho družce.

~

Ovocnému stromoví

od večeře kosti,

a zlatoušky na stěnu

tomu, kdo se postí.

~

Hoj, já mladá dívčina,

srdce nezadané:

mně na mysli jiného,

jiného cos tane.

~

Pod lesem, ach pod lesem,

na tom panském stavě,

stojí vrby stařeny,

sníh na šedé hlavě.

~

Jedna vrba hrbatá

tajně dolů kývá,

kde se modré jezero

pod ledem ukrývá.

~

Tu prý dívce v půlnoci,

při luně pochodni,

souzený se zjeví hoch

ve hladině vodní.

~

Hoj, mne půlnoc neleká,

ani liché Vědy:

půjdu, vezmu sekeru,

prosekám ty ledy.

~

I nahlédnu v jezero

hluboko — hluboko,

milému se podívám

pevně okem v oko.

III

Marie, Hana, dvě jména milá,

panny jak jarní růže květ:

která by z obou milejší byla,

nikdo nemůže rozumět.

~

Jestliže jedna promluví k hochu,

do ohně by ji к vůli šel;

pakli se druhá usměje trochu —

na první zas by zapomněl! —

~

Nastala půlnoc. Po nebi šíře

sbor vysypal se hvězdiček,

jako ovečky okolo pastýře,

a pastýř jasný měsíček.

~

Nastala půlnoc, všech nocí máti,

půlnoc po štědrém večeru:

na mladém, sněhu svěží stopu znáti

ode vsi přímo k jezeru.

~

Ta jedna klečí, nad vodou líčko;

ta druhá stojí podlé ní:

„Hano, Haničko, zlaté srdíčko!

jaké tam vidíš vidění?“

~

„ „Ach vidím domek — ale jen v šeře —

jako co Václav ostává —

však již se jasní — ach, vidím dvéře,

ve dveřích mužská postava!

~

Na těle kabát zeleni temné,

klobouk na stranu — znám jej, znám!

na něm ta kytka, co dostal ode mne —

můj milý bože! Václav sám!!“ “

~

Na&

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

HAJEJ, MŮJ ANDÍLKU, HAJEJ A SPI

Hajej, můj andílku, hajej a spi,

matička kolíbá děťátko svý.

Hajej, nynej, dadej, malej,

matička kolíbá děťátko svý.

Hajej, můj zlatoušku, hajej a spi,

zamhouři maličký očička svý.

Hajej, nynej, dadej, malej,

zamhouři maličký očička svý.

Zdroj: článek Ukolébavky

HO HO WATANAY

Spinkej, můj maličký, máš v očích hvězdičky,

dám ti je do vlasů, tak usínej, tak usínej.

Ho ho Watanay, ho ho Watanay,

kyokéna, kyokéna.

Sladkou vůni nese ti noční motýl z paseky,

vánek ho kolíbá, už usíná, už usíná.

Ho ho Watanay?

V lukách to zavoní, rád jezdíš na koni,

má barvu havraní, jak uhání, jak uhání.

Ho ho Watanay?

V dlaních motýl usíná, hvězdička už zhasíná.

Vánek, co ji k tobě nes, až do léta ti odlétá.

Ho ho Watanay?

Zdroj: článek Ukolébavky

LILIE

Umřela panna v době jarních let,

jako když uschne mladé růže květ;

umřela panna, růže v poupěti —

škoda jí, škoda v zemi ležeti!

~

„Nedávejte mne ve vsi na hřbitov,

tam bývá nářek sirotků a vdov,

tam slzí hořkých mnoho plynulo:

srdéčko mé by hořem hynulo.

~

„Pochovejte mne vpod zelený les,

tam na mém hrobě kvésti bude vřes;

ptáčkové mi tam budou zpívati:

srdéčko moje bude plesati.“

~

Neminul ještě ani rok a den,

hrob její drobným vřesem povlečen;

nepřišlo ještě ani do tří let,

na jejím hrobě vzácný květe květ.

~

Lilie bílá — kdo ji uviděl,

každého divný pojal srdce žel;

lilie vonná — kdo jí pocítil,

v každém se touhy plamen roznítil. —

~

„ „Hoj, moje chaso! vraného mi stroj!

chce mi se na lov pod zelenou chvoj,

chce mi se na lov pod jedlový krov:

zdá mi se, dnes že vzácný bude lov!“ “

~

Halohou! halou! v chrtů poštěkot,

příkop nepříkop — hopl a plot neplot:

pán na vraníku napřaženou braň,

a jako šipka před ním bílá laň.

~

„ „Halohou! halou! vzácná moje zvěř,

nespasí tebe pole ani ker!“ “

Zdviženo rámě, jež ji probije —

tu místo laňky — bílá lilie.

~

Pán na lilii hledí s údivem,

rámě mu kleslo, duch se tají v něm;

myslí a myslí — prsa dmou se výš,

vůní či touhou? kdo mu rozumíš?

~

„ „Hoj sluho věrný! ku práci se měj:

tu lilii mi odtud vykopej ;

v zahradě své chci tu lilii mít —

zdá mi se, bez ní že mi nelze být!

~

Hoj sluho věrný, důvěrníče můj !

tu lilii mi střež a opatruj,

opatruj mi ji pilně v den i noc —

divná, podivná k ní mě pudí moc!“ “

~

Opatroval ji jeden, druhý den;

pán její vnadou divně přeblažen.

Leč noci třetí, v plné luny svit,

pospíchá sluha pána probudit.

~

„ „ „Vstávej, pane můj! chyba v odkladě:

tvá lilie se vláčí po sadě;

pospěš, nemeškej, pravýť nyní čas:

tvá lilie si divný vede hlas!“ “ “ —

~

„Životem vratkým smutná živořím,

co v poli rosa, co na řece dým:

jasně slunečný svitne paprslek —

rosa i pára, i můj zhyne věk!“ —

~

„ „Nezhyne věk tvůj, tuť důvěru mám;

před sluncem jistou ochranu ti dám:

zdi pevné budou tvojí záštitou,

ač, duše milá, budeš chotí mou.“ “

~

Vdala se za něj; blaze bydlila,

až i synáčka jemu povila.

Pán hody slaví, štěstí svého jist;

tu mu královský posel nese list.

~

„Můj věrný milý!“ tak mu píše král,

„chci, aby zejtra ke službě mi stál;

chci, aby přijel každý věrný lech,

potřeba velká — všechno doma nech.“

~

Smutně se loučil s milou chotí svou,

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

USPÁVANKA

Usínej s mou rukou pod hlavou

a nech si něco hezkýho zdát,

ve snu totiž všechny děti dostanou,

všechny hračky, co můžou si přát.

Pusu mi dej a zavři už víčka, ty můj korálku pro štěstí,

ze sna se směj, jsi má života svíčka,

tak dobrou, všechny děti už spí.

I princezny už leží v postýlkách,

všichni draci už jsou dávno pryč,

tak se uveleb ve svejch peřinkách,

zamykám ústa a schovávám klíč.

Pusu mi dej a zavři už víčka,

ty můj korálku pro štěstí,

ze sna se směj, jsi má života svíčka,

tak dobrou, všechny děti už spí.

Pusu mi dej a zavři už víčka,

ty můj korálku pro štěstí,

ze sna se směj, jsi má života svíčka,

tak dobrou, všechny děti už spí.

Usínej s mou rukou pod hlavou

a nech si něco hezkýho zdát,

ve snu totiž všechny děti dostanou,

všechny hračky, co můžou si přát.

Pusu mi dej a zavři už víčka,

ty můj korálku pro štěstí,

ze sna se směj, jsi má života svíčka,

tak dobrou, všechny děti už spí.

Zdroj: článek Ukolébavky

Romantická vánoční přání

• Nejkrásnější dárek k Vánocům? ... přece Ty, broučku!

• Štědrý večer už se blíží a mě stesk po Tobě u srdíčka tíží.
  Jeden dárek pod stromečkem bych si přála jen, a tím by se mi splnil můj nejkrásnější sen.
  I Ježíškovi už jsem dopis psala, že jen Tebe bych si přála.

• Až začnou na Štědrý den padat sněhové vločky z nebe, vzpomeň si na nás a na to, že miluji jen Tebe. Zvedni hlavu směrem k nebi a každá vločka co Ti spadne na tvář je ode mě políbení.

• Posílám Ti seznam všeho, co bych chtěl od Tebe letos k Vánocům: Tebe.

• Až koledy budou hrát, pověsíme pod strop jmelí, políbím Tě a budu si přát, ať jsme spolu život celý.

• Poslala jsem ti k Vánocům anděla, aby na tebe dával celý rok pozor, ale vrátil se mi, protože andělé se nemusí navzájem opatrovat.

• Až Ježíšek u stromku zacinká, má bude na Tebe vzpomínka, že krásně jeden dar by mi postačil: objetí, polibek a Tvé náručí!

• Jen jeden dárek k Vánocům bych chtěla, abych tě navždycky u sebe měla!

• Budou Vánoce a to má být každý se svým blízkým. S tím koho miluje. A proto mám jediné přání na Vánoce. Abychom my dva byli spolu a nejen na ně ale také potom. Kráčet spolu cestou i necestou.

• Miláčku, už se nemůžu dočkat, až si Tě rozbalím.

• Jedno přání já prý můžu mít. Tak co by to tak mělo být? Pod stromeček já bych chtěla tebe, má studená postýlka mě samotnou zebe. Tak o mém přání teď už víš, je jen na tobě, co mi pod stromeček nadělíš!

• Miláčku, jestliže si rozbalíš vánoční dárky ode mě, buď opatrný! Každý z nich sálá láskou a vášní, s nimiž jsem je vybírala, balila a ukládala pod stromek!

• Ty jsi můj bílý sníh, který potřebuji o Vánocích, ty jsi můj led, který potřebuje mráz, ty jsi můj lyžař, který potřebuje sráz. Ty jsi mé vše.

• Až rozsvítíš první svíčku na stromečku a rozsvítíš zářivou prskavku, v tu nejkrásnější chvíli v roce si vzpomeň na tu, která Ti přeje ty nejkrásnější VÁNOCE.

• Ježíškovi do nebe poslal jsem dopis, tam mého dárečku je popis. I když už na Ježíška nevěřím, pořád běhám ke dveřím a čekám jenom na Tebe. A až mi Tě přivede, budu štěstím bez sebe.

• Přeji Ti nádherné Vánoce a pod stromečkem všechno, co si budeš přát. Já mám velké přání, ale pod stromeček mi jej nikdo nemůže dát. Mé velké přání jsi totiž TY!!!

• Když se lidé u stromečku schází, vždy mi něco schází, už vím! Jsi to ty a tvůj

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Vánoční přání

Příslovce od písmene B

Babsky – lidově, domácky, zbaběle, slabošsky

PŘÍKLAD: Babsky utekl, když se lekl.

Babičkovsky – přístup babičky

PŘÍKLAD: Když se oblékla do starého oblečení, vypadala velmi babičkovsky.

Babravě – neobratně, zdlouhavě se zabývat něčím, piplavě, namáhavě, pracně, nimravě

PŘÍKLAD: Babravě se dal do práce.

Baculatě – kulaťoučké, boubelaté, buclatě,

PŘÍKLAD: Jeho ručičky vypadaly na fotkách velmi baculatě.

Bačovsky – ovčácky

PŘÍKLAD: Na masopust se oblékl bačovsky.

Badatelsky – kdo bádá, konající vědní výzkum

PŘÍKLAD: Badatelsky se dal do hledání příčin problému.

Bahnitě – plně bahna, připomínající bahno

PŘÍKLAD: Bahnitě mokrá půda se pod kroky lidí propadala.

Bachratě – tlustě, břichatě, mající kulaté tvary

PŘÍKLAD: Polštáře na posteli vypadaly po ustlání bachratě.

Bájně – myticky

PŘÍKLAD: Bájně známá místa se nacházela na území Řecka.

Báječně – překrásně, nádherně, velkolepě, znamenitě

PŘÍKLAD: Na dovolené se měla celá rodina báječně.

Bakalářsky – nižší hodnost na univerzitách

PŘÍKLAD: Bakalářsky ukončené studium zajišťuje bakalářský titul

Bakelitově – plastově

PŘÍKLAD: Stará auta vypadala velmi bakelitově.

Bakteriálně – jednobuněčně

PŘÍKLAD: Bakteriálně enzymatické přípravky se prodávají v mnoha obchodech.

Baladicky – (balada = kratší chmurná slovesná báseň) chmurně, ponuře

PŘÍKLAD: Baladicky laděná báseň byla oceněná širokou veřejností.

Balisticky – podle nauky o pohybu vržených těles

PŘÍKLAD: Balisticky přesná střela skončila mimo terč.

Balzámově – vonná pryskyřice cizokrajných dřevin, léčivá mast, utišující prostředek

PŘÍKLAD: Šampón na vlasy působil i balzámově. Maminčina ukolébavka působila na malé děti balzámově.

Balzámovaně – konzervované balzámem

PŘÍKLAD: Tělo v hrobce vypadalo (na)balzámovaně.

Banálně – všedně, triviálně, otřele,

PŘÍKLAD: Banálně jednoduchý příklad vyřešily děti během chviličky. Banálně jednoduchá operace se náhle zvrtla.

Banánově – v souvislosti s banány (chutnající, vonící po banánech, tvarem připomínající banán)

PŘÍKLAD: Banánově lahodná zmrzlina sklidila u dětí úspěch.

Baňatě - připomínající báň

PŘÍKLAD: Spolužákův nos vypadal zepředu dost baňatě.

Barbarsky - nevzdělaně, surově, hrubě, zaostale,

PŘÍKLAD: Barbarsky vychované děti neměly šanci na lepší život.

Barevně – v barvách, podle barev

PŘÍKLAD: Barevně uspořádané ponožky ležely v maminčině šuplíku.

Bariérově – s bariérami, zábradlím

PŘÍKLAD: Bariérově uspořádaná škola byla pro handicapované žáky nepřístupná.

Barmsky – v barmském jazyce

PŘÍKLAD: Barmsky se dorozumíte hlavně v Barmě.

Barokně – v uměleckém slohu 16 – 18. století

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Příslovce podle abecedy