Cvičení na podmět a přísudek
Určete podmět a jeho druhy:
Zdroj: článek Podmět
Téma
URČENÍ PODMĚTU A PÁDU
URČENÍ PODMĚTU A PÁDU je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Podmět je jedním ze základních větných členů. Pro zjišťování vztahů mezi větnými členy, je nutné tento větný člen poznat.
Poradna
V naší poradně s názvem PŘÍJMENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olga Voplakalová.
Eva a Ema Novákovi nebo Novákovy
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Eva a Ema Novákovi s měkkou koncovkou -ovi píšeme vždy v 1. pádu.
Naopak Novákovy s tvrdou koncovkou -ovy píšeme pouze ve 4. pádu. Při skloňování těchto podstatných jmen se řídíme vzorem pán (páni, ale vidím pány).
Příklady:
Eva a Ema Novákovi byly včera na plese.
Včera na plese jsem potkal Evu a Emu Novákovy.
Eva a Ema Novákovi dostali balíček.
Místo adresy bylo napsáno jen PRO EVU A EMU NOVÁKOVY.
Eva a Ema Novákovi mají kamarádku a chtějí jít na koncert.
Vstupenka ale platí pouze pro Evu a Emu Novákovy.
Zdroj: příběh Příjmení
Test na shodu přísudku s podmětem
(Shoda podmětu s přísudkem)
Zdroj: článek Shoda přísudku s podmětem
Příběh
Ve svém příspěvku URČENÍ PODMĚTU VE VĚTĚ S ČÍSLOVKOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Misařová.
Jak určit podmět ve větě Pět žáků přišlo pozdě. Deset dívek závod vzdalo.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Misařová,
ve větách, které uvádíte, jde o specifickou formu podmětu, a to o tzv. numerativ neboli genitiv numerativní (existuje například i genitiv záporový: nebylo tam ani človíčka; nebo genitiv partitivní: v řece ubylo vody).
Podoba spojení číslovky a počítaného předmětu je dána slovnědruhovým charakterem číslovky: číslovky jeden, dva, tři, čtyři jsou svou povahou přídavná jména, takže se počítaný předmětý s nimi musí mluvnicky shodovat v pádě a částečně také v rodě a čísle (na drátě seděla jedna vlaštovka; za domem mňoukaly dvě kočky apod.) U ostatních základních číslovek, které mají povahu podstatného jména (tedy číslovky pro hodnoty 5–99 a rovněž neurčité číslovky kolik, několik, tolik), se jako základní prostředek vyjádření kvantovosti ustálil počítaný předmět ve 2. pádě množného čísla (tedy genitiv numerativní: na drátě sedělo pět vlaštovek; za domem mňoukalo několik koček).
Jinými slovy: U podmětu typu pět vozů, šest dívek, deset psů atd. řídí koncovku v přísudku číselný výraz a vyžaduje zakončení přísudku na -o: Pět vozů bylo odtaženo na záchytné parkoviště. Šest dívek nepřineslo omluvenku. Jsou-li podmětem výrazy jako desítky, stovky, tisíce, miliony, miliardy, píšeme v příčestí -y, u výrazu tisíce lze zvolit i koncovku -o: Stovky fanoušků se rozburácely na tribunách. Tisíce lidí se sešly (i sešlo) na náměstí.
A jednoduché shrnutí na závěr: Genitiv numerativní je výsledkem historického vývoje a nemá žádnou významovou funkci, je to čistě formální pravidlo. Číslovka je v tomto případě chápána jako přívlastek kvantitativní. Jako podmět tedy označte v těchto případech podstatné jméno ve druhém pádě (tj. v genitivu), abych byla naprosto konkrétní, ve Vašich větách to bude žáků, dívek.
P.S. Je ale možné, že na základní škole nebude chybou jako podmět označit celé spojení, tedy pět žáků, deset dívek.
Zdroj: příběh Určení podmětu ve větě s číslovkou
Několikanásobný podmět
Několikanásobný podmět je vyjádřený několika souřadnými výrazy. Jednotlivé členy tohoto typu podnětu mohou být spojeny čárkami, nebo spojkami: a, i, nebo. Pokud má podmět více než dva výrazy používá se kombinace (například tři slova: mezi prvním a druhým slovem podmětu je čárka, druhý a třetí dělí pak vybraná spojka).
Jaká koncovka v přísudku u několikanásobného podmětu?
- Několikanásobný podmět může obsahovat podstatná jména stejného rodu.
- Pokud se jedná o rod mužský životný, píše se v přísudku koncovka –i (například: Atleti a plavci se společně zúčastnili turnaje).
- U několikanásobného podmětu rodu mužského neživotného se naopak píše v přísudku koncovka –y (například: Stromy a keře se ve větru nakláněly.).
- U několikanásobného podmětu rodu ženského píšeme v přísudku koncovku –y (například: Sestry a kamarádky vyrazily na společnou dovolenou.).
- U několikanásobného podmětu rodu středního se píše v přísudku koncovka –a (například: Kuřata a housata se proháněla u babičky po dvoře).
- Stejně tak často se ale stává, že podmět obsahuje podstatná jména různého rodu nebo čísla.
- Jestliže je alespoň jeden člen několikanásobného podmětu rodu mužského životného, píše se v přísudku koncovka –i (například: Žirafy a sloni netrpělivě čekali na krmení.).
- Jestliže ale není v několikanásobném podmětu člen rodu mužského životného píšeme u přísudku koncovku –y (například: Chaty a domy v našem okolí se pomalu rozpadaly.)
- Pokud ale stojí přísudek ve větě před několikanásobným podmětem, může se koncovka příčestí minulého u přísudku shodovat s rodem nebližšího jména. Pak je povolen obojí způsob pravopisu. (například: Na louce se pásly kozy, koně a krávy. X Na louce se pásli kozy, koně a krávy.)
- Pokud je podmět v čísle jednotném a žádný člen není v rodu mužském životném se píše u přísudku koncovka –y (například: Kočka a kotě se válely na peci.).
Zdroj: článek Rozvitý podmět
Příběh
Ve svém příspěvku URČIT PODMĚT VE VĚTĚ KDO TI TELEFONOVAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olga Zdražilová.
Prosím o určení podmětu ve větě:kdo ti telefonoval....
Děkuji mockrát
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iša.
Ve větě Kdo ti telefonoval je podmět nevyjádřen a můžeme si ho představit pod ukazovacím zájmenem TEN. TEN Kdo ti telefonoval.
Zdroj: příběh Určit podmět ve větě kdo ti telefonoval
Příslovečné určení x předmět
Příslovečné určení má při určování vedlejších větných členů vždy přednost před předmětem. Jestliže se na výraz můžeme zeptat i jinou otázkou než pádovou, to jest otázkou na okolnost jevu (například KDE? KAM? ODKUD? KDY?), jedná se o příslovečné určení. Pro určení nějakého větného členu jako příslovečného určení a jeho odlišení od předmětu je tedy podstatné, že se na dotčený výraz můžeme zeptat některým z tázacích zájmenných příslovcí nebo podobným výrazem, a naopak podstatné není, že v některých případech můžeme použít i otázku pádovou.
Například:
Šli jsme do lesa.
Pokud bychom se mohli zeptat pouze pádovou otázkou (Šli jsem DO KOHO/ČEHO?), jednalo by se o předmět (zde ve 2. pádu), avšak v tomto případě se můžeme zeptat i otázkou na okolnost jevu (Šli jsme KAM?), tudíž se jedná o příslovečné určení (zde místa).
Druhy příslovečného určení
Podle významu rozeznáváme různé druhy příslovečného určení. V rámci výuky českého jazyka na základní škole se většinou rozlišuje příslovečné určení místa, času, způsobu, míry, příčiny, účelu, podmínky, přípustky.
Jiné pojetí klasifikuje příslovečné určení místa, času, způsobu a důvodu. Tyto kategorie se následně třídí do podkategorií.
A) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA (adverbiale loci)
Příslovečné určení místa (zkratka PUM) blíže určuje místní okolnosti děje. Tato kategorie se dále dělí na dvě podkategorie:1. příslovečné určení místa statické (ptáme se otázkou KDE?).
Například:
Petr leží v posteli.
Doma zůstala pouze maminka.
2. příslovečné určení místa dynamické (ptáme se otázkami KAM? ODKUD? KUDY?).
Například:
Hanka jede domů.
Dědeček se vrátil z lázní.
Pes se protáhl dírou v plotě.
B) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU (adverbiale temporis)
Příslovečné určení času (zkratka PUČ) vyjadřuje časové okolnosti děje. Tato kategorie se rovněž dělí na dvě podkategorie:
1. příslovečné určení času časově orientující (ptáme se otázkami KDY? JAK ČASTO?).
Například:
Sejdeme se večer.
Denně chodím běhat.
2. příslovečné určení času časově limitující (ptáme se otázkami JAK DLOUHOU? NA JAK DLOUHO? ZA JAK DLOUHO?).
Například:
Čekali jsme na něj hodinu.
Jedeme na týden k moři.
Za chvíli přijď domů.
C) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU (adverbiale modi)
Příslovečné určení způsobu (zkratka PUZ) zahrnuje nejvíce podkategorií, a sice osm:1. vlastního způsobu – označuje kvalitu dějů nebo stavů (ptáme se otázkami JAK? JAKÝM ZPŮSOBEM?).
Například:
Pavla se chová hloupě.
Pomalu se ke mně blížil.
2. míry – označuje množství, intenzitu nebo kvantitu děje či vlastnosti (ptáme se otázkami KOLIK? O KOLIK? JAKOU MĚROU? JAKO MOC?).
Například:
Počasí se změnilo velmi rychle.
Iva se vdávala poměrně brzo.
3. nástroje a&
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Příslovečné určení
Poradna
V naší poradně s názvem VĚTNÉ ČLENY - PŘEHLED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana winterova.
Prosím o určení podmětu ve větě Zpátky se nám šlo špatně. Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Ve větě: "Zpátky se nám šlo špatně" je podmět nevyjádřený a domyslet si ho můžeme ve tvaru ukazovacího zájmena TO. Zpátky se nám TO šlo špatně.
Zdroj: příběh Určit podmět ve větě kdo ti telefonoval
Shoda přísudku s podmětem
(Shoda podmětu s přísudkem)
Vysvětlení shody přísudku s podmětem
|
Podmět v množném čísle |
Koncovka příčestí minulého |
Příklad |
|
Rodu mužského životného |
-i |
Koně běželi po poli. |
|
Všeobecný |
-i |
V televizi vysílali zprávy. |
|
Rodu mužského neživotného |
-y |
Domy byly zbořeny. |
|
Rodu ženského |
-y |
Zebry se proháněly krajinou. |
|
Rodu středního |
-a |
Města zářila ve tmě. |
|
Několikanásobný podmět v množném čísle: |
|
|
|
Alespoň 1 člen je rodu mužského životného |
-i |
Chlapci a dívky jeli na tábor. |
|
Žádný člen není rodu mužského životného |
-y |
Učitelky a děti se vydaly do zoologické zahrady. |
|
Všechny členy jsou rodu středního v množném čísle |
-a |
Selátka a telata byla zavřena na malém prostoru. |
|
Několik členů je rodu středního a alespoň jeden je v jednotném čísle |
-y |
Kůzlata a hříbě se proháněly pastvinami. |
Shoda přísudku s podmětem a nevyjádřený podmět
Psaní koncovek v přísudku může komplikovat situace, kdy je ve větě podmět nevyjádřený. V takovém případě je důležité, jestli je podmět známý z předchozí věty, jestli se dá určit podle oslovení ve větě, jestli se dá odvodit z kontextu.
|
Předcházející věta |
Nevyjádřený podmět |
||
|
Z přecházející věty |
-i |
Malíři namalovali řadu obrazů. |
Rozhodli se uspořádat výstavu. |
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Shoda přísudku s podmětem
Příběh
Ve svém příspěvku URČIT PODMĚT VE VĚTĚ KDO TI TELEFONOVAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olga Zdražilová.
Prosím o určení podmětu ve větě:kdo ti telefonoval....
Děkuji mockrát
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mmm.
Ve větě "Naším cílem bylo zvítězit." je podmět "zvítězit"
Kdo, co bylo naším cílem? Zvítězit. V tomto případě je to infinitiv ve funkci podmětu.
Zdroj: příběh Určit podmět ve větě kdo ti telefonoval
Příběh
Ve svém příspěvku PODMĚT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anadar.
Dobrý den, nevím si rady s rozborem této věty. "Stačí jen vybrat to správné období." Nemůže zde být podmětem infinitiv "vybrat" (kdo co stačí – vybrat období?) A je "období" součástí podmětu? A co pak další větné členy? Děkuji. A.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Podmět
Příslovečné určení
Příslovečné určení je jedním z rozvíjejících větných členů (vedle přívlastku, předmětu a doplňku).
Vyjadřuje nejčastěji průvodní okolnosti, kvalitu či intenzitu děje nebo kvalitu a intenzitu vlastnosti či okolnosti.
Ve větných rozborech se obvykle podtrhává čerchovanou čarou a označuje se zkratkou PU. Latinsky se příslovečné určení řekne adverbiale (zkratka Ad; setkat se lze i se zkratkou Adv).
Příslovečné určení rozvíjí sloveso nebo přídavné jméno nebo příslovce. Často se setkáme s formulací, že příslovečné určení na těchto slovních druzích závisí.
Závislost příslovečného určení na členu řídícím není vyjádřena ani shodou (kongruencí), ani řízeností (rekcí). To znamená, že pád příslovečného určení není řízen vazbou slovesa anebo přídavného jména. Jinak řečeno příslovečné určení je slabě závislé na svém řídícím členu, který mu tudíž jednoznačně neurčuje jeho tvar. Přesto příslovečné určení svým tvarem nebo slovním druhem závislost vyjadřuje. Na jediném řídícím členu může záviset několik příslovečných určení (Učila se doma i v knihovně. Přijedeme zítra ráno.).
Příslovečné určení může být rozvito, a to přívlastkem (Ze starého domu se ozývaly podivné zvuky.) nebo jiným příslovečným určením (Mluvil velmi pomalu.).
Jak se ptáme na příslovečné určení
Na příslovečné určení se neptáme pádovými otázkami, ale otázkami na okolnosti jevů (takzvanými tázacími zájmennými příslovci a podobnými výrazy), tedy KDE, KAM, KDY, JAK, PROČ, JAK MOC... Tyto otázky spojujeme s řídícím členem.
Příslovečné určení může být vyjádřeno:
- příslovcem (Dobře se učil. Mluvil potichu.);
- jménem (nejčastěji podstatným) v pádě prostém nebo předložkovém (Utíkal lesem. Šel podél zdi.);
- infinitivem (Jel nakoupit.);
- vedlejší větou (Dostal pětku, protože se neučil.).
Zdroj: článek Příslovečné určení
Poradna
V naší poradně s názvem VĚTNÉ ČLENY - PŘEHLED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina Chvalová.
Ve větě "Udělalo se hezky." nebo "Prší." kde si místo podmětu řekneme "ono". Jedná se o podmět nevyjádřený, nebo všeobecný? Děkuji moc
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Ve větě Udělalo se hezky, je podmět nevyjádřený holý, dosazený ukazovacím zájmenem ono.
Ve větě Prší, je podmět rovněž nevyjádřený holý, dosazený ukazovacím zájmenem ono.
Podmět nevyjádřený všeobecný by byl v případě vět:
Udělali to hezky.
Pršeli blahem.
Zdroj: příběh Určit podmět ve větě kdo ti telefonoval
Určování větných členů
Ve větě je vždy nutné nejprve určit přísudek (Co dělá podmět?) a pak podmět(Kdo? Co?) Podmět nemusí být ve větě vyjádřen přímo, pokud je znám z kontextu, jedná se tedy o podmět nevyjádřený. Například: Přijeli jsme do Prahy. (Kdo? Co? = MY).
Ve větě se pak určuje, co rozvíjí podmět, například přívlastky či doplněk. Přívlastky poznáme tak, že se na ně zeptáme: Jaký? Který? Čí? Přívlastek shodný stojí před podstatným jménem, často se jedná o přídavné jméno, zájmeno, číslovku. Přívlastek neshodný stojí za podstatným jménem a často je tvořen jiným podstatným jménem (lavička z betonu). Podstatné jméno je vždy rozvíjené přívlastkem!
Předmět se ve větě pozná tak, že se na něj dá zeptat pádovými otázkami kromě 1. pádu (ten náleží k podmětu). Pokud se dá na větný člen zeptat pádovými otázkami a zároveň i otázkou některého příslovečného určení, tak přednost má vždy příslovečné určení. Příklad: šel k lesu (ke komu čemu x kam = přednost má KAM).
Doplněk se ve větě pozná tak, že se vztahuje ke dvěma větným členům, například k podmětu a přísudku: Lékař se cítil unavený. (unavený lékař x cítil se unavený)
U příslovečných určení je potřeba si zapamatovat otázky, které se k těmto větným členům uvádějí. Podrobně je to popsáno v našem článku Příslovečné určení.
Zdroj: článek Větné členy - přehled
Příběh
Ve svém příspěvku 1 - 7 PAD ( K, NA, U, POD ) se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Annabella .
Nevíte někdo rychle přiřazení pádů k předložkám k, na, u, pod?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel René.
k je 3. pád,
na je 6. pád,
u je 2. pád,
pod je 7. pád.
Zdroj: příběh 1 - 7 pad ( k, na, u, pod )
ŘEŠENÍ některých úloh
1. Co je pro správné a přehledné sepsání vyprávění nezbytné?
|
1. |
c |
e |
s |
t |
O |
v |
á |
n |
í |
||||||
|
2. |
c |
y |
k |
l |
i |
S |
t |
i |
k |
a |
|||||
|
3. |
s |
t |
a |
N |
o |
v |
á |
n |
í |
||||||
|
4. |
O |
p |
a |
l |
o |
v |
á |
n |
í |
||||||
|
5. |
p |
l |
a |
V |
á |
n |
í |
||||||||
|
6. |
r |
y |
b |
A |
ř |
e |
n |
í |
1. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: vlak, auto, trasa, poznávání
2. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: helma, jízda, kolo
3. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: táborák, celta, spacák
4. Kl
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Pracovní list - vypravování o prázdninách
Poradna
V naší poradně s názvem PŘÍDAVNÁ JMÉNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.
Dobrý den,
rozumím skloňování v 6. pádu mn. čísla spojením slov "zdravotní potíže" - "O zdravotních potížích".
Jak je to se spojením slov "zdravotní trápení"?
O "zdravotních trápeních" či "zdravotních trápení"?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Správně je o zdravotních potížích. Potížích je správný tvar slova potíž v množném čísle šestého pádu.
Zdroj: příběh Přídavná jména
Druhy podmětu
Podmět může být ve větě vyjádřený, což znamená, že ve větě je přímo nazván původce nebo nositel děje, vlastnosti nebo stavu.
Podmět také může být nevyjádřený, což znamená, že ve větě není přímo uvedený. V takovém případě rozlišuje tři typy nevyjádřeného podmětu: podmět nevyjádřený známý z předcházející věty, podmět nevyjádřený zřejmý z určitého tvaru slovesa, podmět všeobecný. Podmět všeobecný se týká přesněji nepojmenovaných osob.
Příklady:
Podmět vyjádřený - Pes vrčel na souseda
Podmět nevyjádřený
- známý z předcházející věty - Babička sbírala houby. Našla jich mnoho.
- zřejmý z tvaru slovesa - Každý den běháme kolem hráze.
- všeobecný - V rádiu mluvili o autonehodě.
Podmět se také rozlišuje podle toho, zda je dále rozvíjen a z kolika slov se skládá. Pokud ve větě není podmět rozvíjen, jedná se o podmět holý, pokud ho rozvíjí jiný větný člen, jedná se o podmět rozvitý. Posledním typem je podmět několikanásobný, ten se skládá z více slov (více podmětů)
Příklady:
- Podmět holý - Babička pekla koláč.
- Podmět rozvitý - Moje babička pekla koláč.
- Podmět několikanásobný - Babička a maminka pekly koláč.
Zdroj: článek Podmět
Přehledná tabulka větných členů
|
Název |
Zkratka |
Otázka |
Příklad |
|
PODMĚT |
PO |
Kdo? Co? |
Auta přijela na křižovatku. |
|
PŘÍSUDEK |
PŘ |
Co dělá podmět? |
Auta přijela na křižovatku. |
|
PŘEDMĚT |
PT |
Pádové otázky kromě 1. pádu |
Myslivec viděl lišku. |
|
PŘÍVLASTEK SHODNÝ |
PKS |
Jaký? Který? Čí? |
Dřevěná tyč spadla. |
|
PŘÍVLASTEK NESHODNÝ |
PKN |
Jaký? Který? Čí? |
Tyč ze dřeva spadla. |
|
DOPLNĚK |
DO |
Rozvíjí 2 větné členy |
Pes ležel vyčerpaný. |
|
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA |
PUM |
Kde? Kam? Kudy? Odkud? |
Šel do lesa. |
|
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU |
PUČ |
Kdy? Jak dlouho? Jak často? Od kdy? Do kdy? |
Včera šel do lesa. |
|
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU |
PUZ |
Jak? |
Tvářil se vesele. |
|
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍČINY |
PU PŘÍČINY |
Proč? Z jaké příčiny? Z jakého důvodu? |
Díky tréninku vyhrál závod. |
|
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ÚČELU |
PU ÚČELU |
Proč? Za jakým účelem? |
Učila se pro dobré známky. |
|
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍRY |
PU MÍRY |
Kolik? Jakou měrou? Jak moc? Do jaké míry? |
Děda byl velmi nemocný. |
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Větné členy - přehled
Poradna
V naší poradně s názvem JAKÝ SLOVNÍ DRUH JE SLOVO TOMU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marir waldhansová.
Jaký slovní druh je slovo tomu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo tomu je zájmeno. Komu? Čemu? Tomu. Zájmeno v 3. pádu jednotného čísla.
Zdroj: příběh Jaký slovní druh je slovo tomu
Pády latinsky
České i slovenské pády mají latinské označení.
Latinské názvy pro pády v českém jazyce
|
1. pád |
NOMINATIV |
|
2. pád |
GENITIV |
|
3. pád |
DATIV |
|
4. pád |
AKUZATIV |
|
5. pád |
VOKATIV |
|
6. pád |
LOKÁL |
|
7. pád |
INSTRUMENTÁL |
Latinské názvy pro pády ve slovenském jazyce
|
1. pád |
NOMINATIV |
|
2. pád |
GENITIV |
|
3. pád |
DATIV |
|
4. pád |
AKUZATIV |
|
5. pád |
LOKÁL |
|
6. pád |
INSTRUMENTÁL |
Významy pádů
Každý z pádů má svůj význam a náleží k určité informaci.
|
1. pád |
NOMINATIV |
Podmětný pád |
|
2. pád |
GENITIV |
Přivlastňovací pád |
|
3. pád |
DATIV |
Pád adresáta |
|
4. pád |
AKUZATIV |
Předmětný pád |
|
5. pád |
VOKATIV |
Pád oslovení |
|
6. pád |
LOKÁL |
Pád umístění |
|
7. pád |
INSTRUMENTÁL |
Pád způsobu |
Pády v latině
Sama latina využívá 6 pádů, přičemž ten poslední v sobě spojuje funkce několika dalších pádů, ablativu (ODKUD), instrumentálu (ČÍM), lokativu (V) a i dalších nových významů, například PROČ, V DOBĚ.
|
1. |
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Pády
Příběh
Ve svém příspěvku PROSBA O RADU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra.
Určit ve větě slovní druhy: " Přál jí všechno nejlepší".
Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva Černá.
Prosím o určení slovních druhů ve větě:
Jan Amos Komenský se léta pokoušel sestrojit perpetum mobile, zařízení, které by fungovalo samo o sobě a nepotřebovalo by k tomu žádnou energii.
Děkuji za pomoc
Zdroj: příběh Prosba o radu
Podmět a přísudek
Podmět a přísudek jsou skladební dvojicí, která je vyjádřená skladebním vztahem shody (latinsky predikace). Znamená to, že se tyto dva členy shodují v osobě, čísle a ve jmenném rodě. Shoda nastává v okamžiku, kdy je jeden člen závislý na druhém (= řídícím) členu. U podmětu a přísudku je závislým členem přísudek a členem řídícím je podmět. Proto jejich vztah nelze nazvat shoda podmětu s přísudkem. Správný název je přesně obrácený, shoda přísudku s podmětem.
Zdroj: článek Podmět
Poradna
V naší poradně s názvem PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.
Dobrý den, prosím o radu. Píše se správně: hubnutí v leže nebo hubnutí vleže?
Předem děkuji za informaci.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Správně se píše vleže, neboť jde o příslovce, konkrétně o příslovečné určení způsobu.
Zdroj: příběh Příslovečné určení
Podmět
Někdy se stává, že žáci (a nejen ti) náhle zpochybní nejen u poznání tohoto větného členu, ale i u jeho pravopisu, neví, jestli se správně píše podmět nebo podnět. Obě slova totiž existují, ale mají zcela různý význam. S jazykovým rozborem souvisí jen podmět, což je již zmíněný základní větný člen. Naopak pod pojmem podnět je myšlen návrh, pobídka, popud, motiv.
Podmět společně s přísudkem tvoří základní skladební dvojici (jejich skladební vztah se nazývá predikací = shodou, protože oba větné členy se shodují v osobě, čísle a jmenném rodě).
Podmět může být vyjádřen podstatným jménem (například: Kočka běhala po zahradě.), zájmenem (například: Všichni na mě zírali.), přídavným jménem (například: Mladí se mnou souhlasili.), číslovkou (například: Dva jsou více než jeden.), slovesem v infinitivu (například: Zvítězit je mým cílem.), citoslovcem (například: Hlasité bum se ozvalo tanečním sálem.).
Je několik druhů podmětu, jedním z nich je podmět nevyjádřený (známý z předcházející věty, zřejmý z tvaru slovesa, všeobecný) a podmět vyjádřený. U podmětu je důležité také to, jestli je rozvíjen a kolika slovy je tvořený. Jestli není ve větě podmět rozvíjen, jedná se o podmět holý, jestli je rozvíjen, jedná se o podmět rozvitý. Podmět tvořený více slovy je nazývaný také jako podmět několikanásobný.
Zdroj: článek Rozvitý podmět
Příběh
Ve svém příspěvku SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lada Landyšová.
prosím o určení slovních druhů:
Dosud nám nejsou známy všechny podrobnosti.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.
Dosud - příslovce
nám - zájmeno
nejsou - sloveso
známy - sloveso
všechny - přídavné jméno
podrobnosti. - podstatné jméno
Zdroj: příběh Prosba o radu
Mluvnické kategorie podstatných jmen
ROD
Rody podstatných jmen jsou tři: mužský, ženský a střední. Rod se latinsky nazývá genus. Rod mužský (maskulinum) v jednotném čísle poznáme tak, že před podstatné jméno se dá zařadit zájmeno TEN, před podstatné jméno rodu ženského (feminum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TA a před podstatné jméno rodu středního (neutrum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TO.
ČÍSLO
Číslo u podstatných jmen může být jednotné (singulár) a množné (plurál). Existují ale i podstatná jména, u nichž se takto číslo určit nedá, protože je jejich číslo omezené. Latinsky se tyto skupiny nazývají singularia a pluralia.
Podstatná jména, která patří do singularií, jsou v jednotném čísle (ve většině případů množné číslo nelze ani utvořit). Singularita se obvykle týkají jevů, které jsou neohraničené a jedinečné. Pokud se u nich tvoří množné číslo, pak slouží k označení různosti, intenzity a případně opakování. Do singularií patří jména látková, hromadná, abstrakta a unika.
Látková podstatná jména označují materiální jev. Jedná se o nejrůznější soudržné materiály, chemické prvky a podobně. Například: voda, olej, písek, mouka. Pokud se u těchto podstatných jmen utvoří plurál, tak se tím jasně vymezí celek (dvě kávy- tím se myslí dva šálky kávy) případně intenzita (tiché vody).
Podstatná jména hromadná označují jev, který je vnímán jako jednolitý, ale skládá se z fyzicky dělitelných jevů, například: listí (skládá se z jednotlivých listů), nádobí, žactvo, vojsko, mládež, jehličí.
Abstraktní podstatná jména označují nefyzické jevy, často vlastnosti a děje, například nebezpečí, demokracie, moudrost.
Unika jsou podstatná jména, která označují jedinečné jevy, jejichž singulár vyplývá právě z jejich jedinečnosti: Slunce, svět.
Plurália jsou více známá jako jména pomnožná, která mají tvar množného čísla, i když mohou označovat jen jednu věc. Mezi podstatná jména pomnožná se často řadí ty názvy předmětů, které označují věci složené ze dvou částí, například nůžky, kalhoty, brýle. Dále se sem řadí párové orgány a části těla, například plíce a záda; různé nemoci, například spalničky; svátky, například Vánoce; a další běžné předměty, například dveře.
PODSTATNÁ JMÉNA SLOVESNÁ
Zvláštní kategorií u podstatných jmen jsou podstatná jména slovesná, která se tvoří ze slovesného tvaru. Mohou se tvořit ze sloves, která nemají trpné příčestí, takové podstatné jméno se vytvoří přidáním přípony –nutí, například stárnutí. Také se mohou tvořit od sloves v trpném tvaru přidáním přípony –ení, například probuzení.
PÁD
Další mluvnickou kategorií je pád, latinsky casus. Pomocí pádu se v češtině vyjadřují vztahy jednotlivých jmen k přísudku a&nbs
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Podstatná jména
Příslovce
Příslovce jsou v českém jazyce šestým slovním druhem. Latinsky se příslovce nazývají adverbia (v jednotném čísle adverbium) příslovce patří k nesklonným slovním druhům, což znamená, že se u nich nedá určit pád a zároveň se jejich tvar nemění v závislosti na čase, ani pádě. Příslovce vyjadřují bližší okolnosti dějů a vlastností (například: setkali se doma, velmi chytře). Při větném rozboru mívají nejčastěji funkci příslovečné určení:
například: velmi hezké = příslovečné určení míry
dolů = příslovečné určení místa
včera = příslovečné určení času
rychle = příslovečné určení způsobu.
Příslovce jsou většinou odvozená z přídavných jmen (veselý – vesele), vznikla také ustrnutím prostého pádu (kolem) nebo spojením předložky a jména (zrána, zpaměti). Tyto příslovečné spřežky se píší dohromady jako jedno slovo.
Druhy příslovcí:
- Místa: doma, tudy, lesem
- Času: včera, večer, dlouho
- Způsobu: vesele, obratně, zničeně
- Míry: velmi, trochu
- Příčiny: úmyslně, proto
Stupňování příslovcí
Některé příslovce se stejně jako přídavná jména dají stupňovat:
2. stupeň:
- přípony –eji (tišeji)
- -ěji (zdravěji)
- -e (dále)
- Nepravidelně (lépe, dříve)
3. stupeň:
- předpona nej + tvar 2. stupně (nejtišeji, nejzdravěji, nejdále, nejlépe, nejdříve)
Zdroj: článek Příslovce podle abecedy