Cvičení 6
U přídavného jména ve větě urči mluvnické kategorie: druh, vzor, rod, číslo, pád.
Zdroj: článek Cvičení na mluvnické kategorie přídavných jmen
Téma
URČI SLOVNÍ DRUHY VE VĚTĚ
URČI SLOVNÍ DRUHY VE VĚTĚ je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Cvičení slouží k procvičení mluvnických kategorií u přídavných jmen.
mluvnické kategorie přídavných jmen
Poradna
V naší poradně s názvem JAKÝ SLOVNÍ DRUH JE SLOVO JAK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tadeas.
jaky slovni druh je slovo jak
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo JAK může být podstatné jméno, příslovce a taky spojka.
JAK podstatné jméno: jak je název zvířete z Tibetu
JAK příslovce: například ve větě Jak mám určit slovní druh?
JAK spojka: například ve větě Učitel viděl, jak žák bravurně určil slovní druhy.
Podrobné vysvětlení je uvedeno zde: https://www.pravopiscesky.c…
Zdroj: příběh Jaký slovní druh je slovo jak
Cvičení 2
U přídavného jména ve větě urči mluvnické kategorie: druh, vzor, rod, číslo, pád.
Zdroj: článek Cvičení na mluvnické kategorie přídavných jmen
Poradna
V naší poradně s názvem CVIČENÍ NA SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kika.
Prosím, jaký slovní druh je "ještě" a jaký je to větný člen? Ozývalo se nadšené ještě. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovní druh slova JEŠTĚ může být částice a nebo příslovce. Ve větě OZÝVALO SE NADŠENÉ JEŠTĚ je slovo JEŠTĚ příslovce a vyjadřuje stupňování.
Kdyby ona věta byla v tomto znění: OZÝVALO SE NADŠENÉ JEŠTĚ PŘED PŘÍJEZDEM, tak slovo JEŠTĚ bude částice vyjadřující, že se děj uskuteční před uplynutím nějakého časového úseku.
Co se týče větného členu, tak ve větě OZÝVALO SE NADŠENÉ JEŠTĚ je slovo JEŠTĚ příslovečné určení. Ptáme se: Jak se ozývalo nadšené? Ještě. Například v kontextu: Miminko bylo čilé a ozývalo se nadšené ještě.
Zdroj: příběh Cvičení na slovní druhy
Cvičení 3
U přídavného jména ve větě urči mluvnické kategorie: druh, vzor, rod, číslo, pád.
Zdroj: článek Cvičení na mluvnické kategorie přídavných jmen
Poradna
V naší poradně s názvem JAKÝ SLOVNÍ DRUH JE SLOVO JAK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Hroníková.
Včera jak jsme si povídali.
Má nebo nemá být před jak čárka?
A poprosím také o vysvětlení proč.
Děkuji předem a přeji dobrý nový rok.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Včera, jak jsme si povídali. Správně je to s čárkou před JAK. Proč? Protože před JAK se píše čárka vždy, když uvozuje větu. Jsme si povídali je věta. Bez čárky je to například ve větě Řval jak blázen. Ale ne již ve větě Řval, jak blázen všude pobíhal. Bez čárky je to jen v případě, když za slovem JAK následuje jen jedno slovo nebo slovní spojení a nikoliv věta.
Rozdíl bude v případě, když JAK uvozuje větu časovou, když, jakmile, zatím co.
Příklady:
Včera jak jsme si povídali, viděla jsem venku pobíhat sousedovic psa.
Hned jak jsem vstoupil, slyšel jsem pana profesora živě mluvit.
Zdroj: příběh Jaký slovní druh je slovo jak
Cvičení 4
U přídavného jména ve větě urči mluvnické kategorie: druh, vzor, rod, číslo, pád.
Zdroj: článek Cvičení na mluvnické kategorie přídavných jmen
Poradna
V naší poradně s názvem SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den,
prosím o slovní druhy u věty
No to je přece jasné.
Předem děkuji.
S pozdravem Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovní druhy ve větě: No to je přece jasné.
No - částice
To - zájmeno
Je - sloveso
Přece - částice
Jasné - přídavné jméno
Zdroj: příběh Slovní druhy
Cvičení 5
U přídavného jména ve větě urči mluvnické kategorie: druh, vzor, rod, číslo, pád.
Zdroj: článek Cvičení na mluvnické kategorie přídavných jmen
Poradna
V naší poradně s názvem ČÁSTICE - NEOHEBNÝ SLOVNÍ DRUH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Kovářová.
Je ve větě/ Tenhle vlak jezdí jen v neděli. / slovo jen částice?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Ve větě Tenhle vlak jezdí jen v neděli, je slovo JEN příslovce s významem omezujícím, vymezujícím, zdůrazňujícím.
Částice s významem vybízecím by to bylo ve větě například: Jen se do toho pusť! Jen ať se učí!
Částice s významovým odstínem varování : Jen se opovaž!
Částice zdůrazňovací: Z běžců se jen lilo.
Zdroj: příběh Částice - neohebný slovní druh
Cvičení 1
U přídavného jména ve větě urči mluvnické kategorie: druh, vzor, rod, číslo, pád.
Zdroj: článek Cvičení na mluvnické kategorie přídavných jmen
Poradna
V naší poradně s názvem SÁM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jabko.
Jaký je rozdíl slova sám ve větách? Liší se od sebe slovním druhem?
příklad:
Nepřišel s kamarády, jak bylo původně domluveno, přišel SÁM.
vs.
Přijel SÁM král Sultán Solimán.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo SÁM je vždy jen zájmeno. Nikdy se nevyskytuje jako jiný slovní druh. I v uvedených příkladech jde o to samé zájmeno SÁM, akorát jednou je to zájmeno druhu vymezovací a podruhé ukazovací.
Ve větě: Nepřišel s kamarády, jak bylo původně domluveno, přišel SÁM. Zde slovo SÁM vyjadřuje (vymezuje), že přišel bez jiných jedinců.
Ve větě: Přijel SÁM král Sultán Solimán. Zde slovo SÁM ukazuje na samotného krále, ten o němž je řeč. Přijel TEN-SÁM král Sultán Solimán.
Zdroj: příběh Sám
Slovní druhy
1. slovní druh = Podstatná jména (latinsky substantiva) = Patří sem slova, která označují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů.
2. slovní druh = Přídavná jména (latinsky adjektiva) = Patří sem slova, která označují vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen.
3. slovní druh = Zájmena (latinsky pronomina) = Patří sem slova, která zastupují podstatná jména nebo přídavná jména.
4. slovní druh = Číslovky (latinsky numeralia) = Patří sem slova, která vyjadřují počet, pořadí, násobnost, díl celku.
5. slovní druh = Slovesa (latinsky verba) = Patří sem slova, která vyjadřují činnost, stav nebo změnu stavu.
6. slovní druh = Příslovce (latinsky adverbia) = Patří sem slova, která vyjadřují bližší okolnosti dějů a vlastností (čas, místo, způsob, důvod, míra).
7. slovní druh = Předložky (latinsky prepozice) = Patří sem slova, která pomáhají vytvářet fráze a modifikovat vztahy mezi větnými členy.
8. slovní druh = Spojky (latinsky konjunkce) = Patří sem slova, která spojují větné členy a věty.
9. slovní druh = Částice (latinsky partikule) = Patří sem slova, která signalizují vztah mluvčího k výpovědi, zvýrazňují určitý větný člen a vyjadřují modalitu věty.
10. slovní druh = Citoslovce (latinsky interjekce) = Patří sem slova, která vyjadřují nálady, pocity, vůli mluvčího, označují hlasy a zvuky.
Bohužel ne vždy je zařazení slov k jednotlivým slovním druhům jednoduché a přehledné. K přiřazení některých slov ke slovnímu druhu je nutné dát slovo do určitého kontextu (do věty). Některá slova mohou patřit k více slovním druhům.
Následuje seznam několika slov, které se dají zařadit k více slovním druhům. Jedná se jen o výběr slov, protože takových slov může být nekonečné množství.
ADAMOVI
(všechna podstatná jména rodu mužského životného končící -ovi, například dědovi, strýcovi, sousedovi, Filipovi a tak dále)
Podstatné jméno: příklad využití: K narozeninám dal Adamovi moc hezký dárek.
Přídavné jméno: příklad využití: Adamovi koně se proháněli po louce.
ALE
Spojka: příklad využití: Usmíval se, ale nebyl šťastný.
Částice: příklad využití: Ale je sympatická.
Citoslovce: příklad využití: Ale, ale, copak to děláš?
AŤ
Spojka: příklad využití: Ať jde o cizokrajné rostliny, nebo o exotická zvířata, cítili jsme silný úžas.
Částice: příklad využití: Ať už přestane pršet!
BACHA
Podstatné jméno: příklad využití: Večer vždy rád poslouchal skladby od Bacha.
Citoslovce: příklad využití: Dej si na mě bacha!
BĚHEM
Podstatné jméno: příklad využití: Zlepšoval si zdravotní stav během.
Předložka: příklad využití: Během vyučování se nesmí používat mobilní telefony.
BLÍZKO
Příslovce: příklad využití: Seděl vedle mě příliš blízko.
Předložka: příklad využití: Nastěhoval se blízko nemocnice.
DOBŘE
Příslovce: p
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Slova, která můžeme zařadit k více slovním druhům
Poradna
V naší poradně s názvem ZÁJMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Oldřich Pražan.
Které ze zájmen “jeho” a “svého” je zpodstatnělé.
Jak se definují zájmena zpodstatnělá.
Děkuji moc.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Zpodstatnělá zájmena se v určitých kontextech mohou stát z přivlastňovacích zájmen, což znamená, že plní funkci podstatného jména.
Například zájmeno našim ve větě Fandil našim fotbalistům není zpodstatnělé, ale ve větě Jdeme na víkend k našim na chalupu zpodstatnělé je.
Zájmeno SVÉHO je zpodstatnělé ve spojení Nedosáhli svého. Zde má slovo svého funkci podstatného jména (nedosáhnout svého = nedosáhnout splnění cíle, plánu).
Také ve spojení Hleď si svého je slovo svého zpodstatnělé zájmeno (hledět si svého = nestarat se o věci druhých).
Zájmeno JEHO je zpodstatnělé ve spojení Přijali jsme jeho. Zde má slovo jeho funkci podstatného jména (přijmout jeho = přijmout tohoto konkrétního člověka).
Zdroj: příběh Zájmena
Přehled slovních druhů
Ohebné slovní druhy
1. Podstatná jména = substantiva
- vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
- skloňují se
- můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
- příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
- určujeme u nich:
- rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
- číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
- pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
- vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
- mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)
2. Přídavná jména = adjektiva
- vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
- ptáme se na ně: jaký, který, čí
- skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
- mají tvar podle podstatných jmen
- můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
- příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
- určujeme u nich:
- pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
- druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
- vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
- přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)
3. Zájmena = pronomina
- zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
- shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
- příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
- určujeme u nich:
- druh (osobní – já, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
- rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
- číslo (jednotné, množné)
- pád (7. pádů jako u podstatných jmen)
4. Číslovky = numeralia
- vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
- dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
- podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
- kolik? – základní: deset, několik
- kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
- kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
- kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
- větš
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Slovní druhy
Příběh
Ve svém příspěvku SLOVNÍ DRUH U SLOVA TŘEBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Majka.
Slovní druhy je třeba určit správně. Třeba je zde příslovce.
Třeba už určil všechny slovní druhy. Třeba je zde částice.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Majka.
děkuju moc :))
Zdroj: příběh Slovní druh u slova TŘEBA
Cvičení 7
U přídavného jména ve větě urči mluvnické kategorie: druh, vzor, rod, číslo, pád.
Zdroj: článek Cvičení na mluvnické kategorie přídavných jmen
Poradna
V naší poradně s názvem SLOVNÍ DRUH SLOVA PROČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jakub Ježek.
proč je potřeba znát slovní druhy a k čemu nám jsou????????
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovní druhy jsou důležité pro správné pochopení jazyka a bezchybný pravopis. Znalost slovních druhů je součástí základní gramotnosti. Kdo nezná slovní druhy, nevyhne se chybám v psaném projevu. Samozřejmě, že existují profese, kde není psaný projev důležitý. Díky tomu najdou uplatnění i ti, kteří to do hlavy nedostanou. Takže v klidu, když to nejde, přetrpět to a později si najít vhodné živobytí s ohledem na omezené možnosti komunikace.
Zdroj: příběh Slovní druh slova proč
Co jsou slovní druhy
Jednotlivým slovním druhům se budeme podrobněji věnovat v dalších příspěvcích na těchto webových stránkách. Takže pokud vás zajímá například duál (číslo dvojné), skloňování některých zájmen (jenž, jež a podobně), druhy číslovek, rod a vid sloves a další podrobnosti této problematiky, můžete se těšit na naše nové články.
Všechna slova české slovní zásoby lze zařadit do jedné z deseti skupin slovních druhů. Slovní druhy představují komplexní kategorie, které jsou vymezeny třemi aspekty, a to:
- zda je slovo ohebné (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso), či neohebné (příslovce, předložka, spojka, částice, citoslovce), a pokud je ohebné, zda se skloňuje (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka), nebo časuje (sloveso);
- zda má slovo svůj věcný význam – je plnovýznamové (podstatné jméno, přídavné jméno; zájmeno, číslovka, sloveso, příslovce), nebo nemá – je neplnovýznamové – a získává ho až ve spojení se slovem plnovýznamovým (předložka, spojka, částice); o citoslovcích viz níže;
- jaké je využití slova ve větě, jakou funkci ve větě plní (pojmenovává, zastupuje, ukazuje, odkazuje, spojuje, specifikuje, vyjadřuje city nebo postoje, napodobuje zvuky a podobně); slova plnovýznamová jsou ve větě větnými členy, slova neplnovýznamová nemají úlohu větných členů.
Budete-li se při rozlišování slovních druhů řídit těmito 3 základními kritérii, bude pro vás jejich určení jednodušší.
Zdroj: článek Slovní druhy
Příběh
Ve svém příspěvku RÁDI - SLOVNÍ DRUH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Dobrý den. Jaký slovní druh"rádi "je ve větě "máme velmi rádi čokoládové jazýčky"
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MIlda.
Slovo rádi vypadá jako by to bylo příslovce, ale je to přídavné jméno, konkrétně jde o jmenný tvar přídavného jména.
Zdroj: příběh Slovní druh rád
ČÁRKY VE VĚTĚ JEDNODUCHÉ
Čárkou ve větě jednoduché se odděluje:
1. Několikanásobný větný člen
Několikanásobný větný člen je takový větný člen, v němž se spojují dva (nebo více) výrazy se stejnou syntaktickou platností. Například: jablka a hrušky; milá, ale neoblíbená učitelka.
Několikanásobné větné členy oddělujeme čárkou v případě, že:
- nejsou spojeny spojkami a, i, nebo (anebo), ani, či ve významu slučovacím. Čárku tedy píšeme před těmito spojkami, pokud jsou jiném poměru než slučovacím. Například: Nic neslyšel, a navíc měl i zavázané oči.
- jsou k sobě přiřazeny bez spojek (Nakoupil mléko, pečivo, sýry, jogurty.).
- jsou jednotlivé výrazy několikanásobného větného členu spojeny spojovacími výrazy, které vyjadřují různé poměry (stupňovací, odporovací, důsledkový, přípustkový, příčinný) mezi nimi. Například: Je to výnosná, ale nudná práce.
- jsou spojeny dvojitými spojovacími výrazy. Například: Ani tuky, ani cukry by lidé neměli jíst ve velkém množství. Pokud dvojité spojovací výrazy spojují členy, které se vzájemně vylučují. Například: Výrobky se prodávají na internetu, nebo v maloobchodech.
- spojky nebo a či vyjadřují vztah neslučitelnosti. Což znamená, že buď platí první výraz z několikanásobného větného členu, nebo výraz druhý. Nemohou platit oba. Například: Buď tvoje rozhodnutí bude kladné, nebo záporné.
- spojka nebo vyjadřuje opravu výrazu. Například: Na setkání dorazila dívka, nebo spíše žena.
Několikanásobné větné členy neoddělujeme čárkou v případě, že:
- jsou několikanásobné větné členy v poměru slučovacím spojené spojkami a, i, nebo (anebo), ani, či. Například: Na zahradě máme jabloně a hrušky.
- spojky nebo a či vyjadřují vztah mezi oběma možnostmi. Například: Přijedeme v sobotu nebo v neděli.
- jsou jednotlivé výrazy několikanásobného větného členu spojeny ve významu vytýkacím příslovci nebo částicemi: a také, a rovněž, a přitom. Například: Ve škole zavedli výchovu ke zdraví a také sexuální výchovu.
- se jedná o ustálená slovní spojení. Například: Držel se mě zuby nehty. Domlouvali se rukama noha.
- v případě, že se jedná o dvojité spojovací výrazy ve vztahu slučovacím nebo vyjadřujícím dvě možnosti. Například: Materiály najdete buď na internetu nebo v archivech.
2. Přívlastek postupně rozvíjející
Přívlastek postupně rozvíjející je zvláštní typ přívlastku. Na podstatném jménu je závislý adjektivní přívlastek a na tomto spojení podstatného jména a adjektivního přístupu je závislý další adjektivní přívlastek.
Přívlastek postupně rozvíjející se čárkou neodděluje. Například: Miloval tu krátkou oddechovou chvíli.
3. Přívlastek volný
Přívlastek volný je rozvitý
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Čárky ve větách
Poradna
V naší poradně s názvem JAKO - SLOVNÍ DRUH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šimon.
CHtěl by jsem se zeptat jaký slovní druh je jak ve věte... Jak se nazývá tato řeka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Ve větě Jak se nazývá tato řeka? je slovo JAK příslovce.
Zdroj: příběh Jaký slovní druh je slovo jak
Větněčlenská platnost
Větněčlenská platnost slov se týká role, kterou slovo hraje ve větě jako větný člen. Ne všechna slova mají větněčlenskou platnost, např. spojky a částice. Větné členy jsou pak základními stavebními kameny věty a vztahují se k sobě navzájem.
- Větný člen: Jednotka, která plní určitou funkci ve větě (např. podmět, přísudek, předmět, přívlastek, příslovečné určení).
- Slovní druh: Třída slov na základě jejich morfologických a syntaktických vlastností (např. podstatná jména, slovesa, přídavná jména, zájmena, číslovky, příslovce, předložky, spojky, částice).
- Syntax: Zkoumá vztahy mezi slovy ve větě a tvoření vět.
Větněčlenská platnost slov
Slova s větněčlenskou platností
Podstatná jména, slovesa, přídavná jména, zájmena, číslovky, příslovce, ale i některé tvary infinitivů v závislosti na kontextu.
Slova bez větněčlenské platnosti
Spojky, částice, předložky (tyto slova se do větných vztahů zapojují nepřímo, ale samy o sobě nejsou větnými členy).
Infinitiv
Může mít větněčlenskou platnost jako součást predikátu (např. u modálních sloves) nebo jako rozvíjející větný člen (např. u plnovýznamových sloves).
Příklad ve větě
- Podmět: Žák čte knihu. (žák je podstatné jméno, které je v pozici podmětu).
- Přívlastek: Hezká kniha. (hezká je přídavné jméno, které je v pozici přívlastku u podstatného jména kniha).
- Předmět: Čtu knihu. (knihu je podstatné jméno v pozici předmětu).
- Příslovečné určení: Jdu domů. (domů je příslovce v pozici příslovečného určení).
- Modální sloveso s infinitivem: Mohu číst. (moci a číst spolu tvoří predikát).
- Plnovýznamové sloveso s infinitivem: Chci číst. (chci je plnovýznamové sloveso a číst je v pozici předmětu).
Pochopení větněčlenské platnosti slov je klíčové pro správné porozumění stavbě a významu českých vět. Umožňuje identifikovat vztahy mezi slovy a určit jejich roli ve větě.
Zdroj: článek Větné členy - přehled
Poradna
V naší poradně s názvem SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karolína.
Dobrý den můžete mi poradit jaký slovní druh je slovo jak a tak v této větě . Jak si kdo ustele ,tak si lehne
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Jak a tak jsou příslovce.
Zdroj: příběh Jaký slovní druh je slovo jak
Pohádky
Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.
Jak Jaromil k štěstí přišel
Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.
Divotvorný meč
Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli. Vojtěch mu to nevěřil, obzvlášť proto, že na poli nebylo
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Božena Němcová (Barbora Novotná)
Poradna
V naší poradně s názvem URČENÍ SLOVNÍHO DRUHU SLOVA RÁD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Jonášová.
dobré dopoledne syn má za úkol určit ve větách slovní druhy a ve větě ,,Maminka s tatínkem rádi chodí do lesa na procházky " a druhá věta ,,Holky ze třídy rády tančí a zpívají " U slov Rádi a rády si nevíme rady.Předem děkuji za radu s přáním hezkého dne Alena Jonášová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo rád je v obou případech přídavné jméno.
Zdroj: příběh Určení slovního druhu slova RÁD
Určování větných členů
Ve větě je vždy nutné nejprve určit přísudek (Co dělá podmět?) a pak podmět(Kdo? Co?) Podmět nemusí být ve větě vyjádřen přímo, pokud je znám z kontextu, jedná se tedy o podmět nevyjádřený. Například: Přijeli jsme do Prahy. (Kdo? Co? = MY).
Ve větě se pak určuje, co rozvíjí podmět, například přívlastky či doplněk. Přívlastky poznáme tak, že se na ně zeptáme: Jaký? Který? Čí? Přívlastek shodný stojí před podstatným jménem, často se jedná o přídavné jméno, zájmeno, číslovku. Přívlastek neshodný stojí za podstatným jménem a často je tvořen jiným podstatným jménem (lavička z betonu). Podstatné jméno je vždy rozvíjené přívlastkem!
Předmět se ve větě pozná tak, že se na něj dá zeptat pádovými otázkami kromě 1. pádu (ten náleží k podmětu). Pokud se dá na větný člen zeptat pádovými otázkami a zároveň i otázkou některého příslovečného určení, tak přednost má vždy příslovečné určení. Příklad: šel k lesu (ke komu čemu x kam = přednost má KAM).
Doplněk se ve větě pozná tak, že se vztahuje ke dvěma větným členům, například k podmětu a přísudku: Lékař se cítil unavený. (unavený lékař x cítil se unavený)
U příslovečných určení je potřeba si zapamatovat otázky, které se k těmto větným členům uvádějí. Podrobně je to popsáno v našem článku Příslovečné určení.
Zdroj: článek Větné členy - přehled
Příběh
Ve svém příspěvku URČENÍ PODMĚTU VE VĚTĚ S ČÍSLOVKOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Misařová.
Jak určit podmět ve větě Pět žáků přišlo pozdě. Deset dívek závod vzdalo.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Misařová,
ve větách, které uvádíte, jde o specifickou formu podmětu, a to o tzv. numerativ neboli genitiv numerativní (existuje například i genitiv záporový: nebylo tam ani človíčka; nebo genitiv partitivní: v řece ubylo vody).
Podoba spojení číslovky a počítaného předmětu je dána slovnědruhovým charakterem číslovky: číslovky jeden, dva, tři, čtyři jsou svou povahou přídavná jména, takže se počítaný předmětý s nimi musí mluvnicky shodovat v pádě a částečně také v rodě a čísle (na drátě seděla jedna vlaštovka; za domem mňoukaly dvě kočky apod.) U ostatních základních číslovek, které mají povahu podstatného jména (tedy číslovky pro hodnoty 5–99 a rovněž neurčité číslovky kolik, několik, tolik), se jako základní prostředek vyjádření kvantovosti ustálil počítaný předmět ve 2. pádě množného čísla (tedy genitiv numerativní: na drátě sedělo pět vlaštovek; za domem mňoukalo několik koček).
Jinými slovy: U podmětu typu pět vozů, šest dívek, deset psů atd. řídí koncovku v přísudku číselný výraz a vyžaduje zakončení přísudku na -o: Pět vozů bylo odtaženo na záchytné parkoviště. Šest dívek nepřineslo omluvenku. Jsou-li podmětem výrazy jako desítky, stovky, tisíce, miliony, miliardy, píšeme v příčestí -y, u výrazu tisíce lze zvolit i koncovku -o: Stovky fanoušků se rozburácely na tribunách. Tisíce lidí se sešly (i sešlo) na náměstí.
A jednoduché shrnutí na závěr: Genitiv numerativní je výsledkem historického vývoje a nemá žádnou významovou funkci, je to čistě formální pravidlo. Číslovka je v tomto případě chápána jako přívlastek kvantitativní. Jako podmět tedy označte v těchto případech podstatné jméno ve druhém pádě (tj. v genitivu), abych byla naprosto konkrétní, ve Vašich větách to bude žáků, dívek.
P.S. Je ale možné, že na základní škole nebude chybou jako podmět označit celé spojení, tedy pět žáků, deset dívek.
Zdroj: příběh Určení podmětu ve větě s číslovkou
Druhy podmětu
Podmět může být ve větě vyjádřený, což znamená, že ve větě je přímo nazván původce nebo nositel děje, vlastnosti nebo stavu.
Podmět také může být nevyjádřený, což znamená, že ve větě není přímo uvedený. V takovém případě rozlišuje tři typy nevyjádřeného podmětu: podmět nevyjádřený známý z předcházející věty, podmět nevyjádřený zřejmý z určitého tvaru slovesa, podmět všeobecný. Podmět všeobecný se týká přesněji nepojmenovaných osob.
Příklady:
Podmět vyjádřený - Pes vrčel na souseda
Podmět nevyjádřený
- známý z předcházející věty - Babička sbírala houby. Našla jich mnoho.
- zřejmý z tvaru slovesa - Každý den běháme kolem hráze.
- všeobecný - V rádiu mluvili o autonehodě.
Podmět se také rozlišuje podle toho, zda je dále rozvíjen a z kolika slov se skládá. Pokud ve větě není podmět rozvíjen, jedná se o podmět holý, pokud ho rozvíjí jiný větný člen, jedná se o podmět rozvitý. Posledním typem je podmět několikanásobný, ten se skládá z více slov (více podmětů)
Příklady:
- Podmět holý - Babička pekla koláč.
- Podmět rozvitý - Moje babička pekla koláč.
- Podmět několikanásobný - Babička a maminka pekly koláč.
Zdroj: článek Podmět
Neohebné slovní druhy
6 = příslovce
7 = předložky
8 = spojky
9 = částice
10 = citoslovce
Určete slovní druhy u těchto slov
Určete ohebná a neohebná slova
Do následujícího cvičení jsme zamíchali všechny slovní druhy. Máte tedy za úkol vybrat, které patří mezi ohebné/O (lze je skloňovat nebo časovat – pozor na číslovky násobné a na infinitivní tvary sloves) a které mezi neohebné/N:
Zdroj: článek Cvičení na neohebné slovní druhy