URČOVÁNÍ MLADÝ JARNÍ OTCŮV MATČIN

Co rozeznáváme

Rod u přídavných jmen je buď mužský, ženský nebo střední. Číslo je jednotné a množné. U přídavných jmen se určuje sedm pádů. Co se týká druhů přídavných jmen, rozlišují se přídavná jména tvrdá, měkká a přivlastňovací. Na tvrdá přídavná jména se ptáme otázkami Jaký? Který? a poznáme je pomocí jejich zakončení. U tvrdých přídavných jmen se totiž odlišují koncovky v závislosti na rodu podstatného jména. Na měkká přídavná jména se také ptáme Jaký? Který?, ale zakončení přídavného jména je ve všech rodech stejné. Na přídavná jména přivlastňovací se ptáme Čí? a jejich zakončení se také liší v závislosti na rodu podstatného jména.

Tvrdá přídavná jména se skloňují podle vzoru mladý (mladý muž, mladá žena, mladé dítě), měkká přídavná jména se skloňují podle vzoru jarní (jarní květ, jarní cibulka, jarní počasí), přivlastňovací přídavná jména se skloňují podle vzorů otcův (otcův pes, otcova žena, otcovo dítě) a matčin (matčin muž, matčina dcera, matčino dítě).

Zdroj: článek Cvičení na přídavná jména

Příběh

Ve svém příspěvku SMUTEČNÍ PROJEV PRO SYNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Postolková.

Dobrý večer, prosím o pomoc s proslovem, něco tu smolím ale nejde mi to řečník to ještě upraví, ale ten konec nevím. Je to pro nás ztráta a bolí to ale zustaneš v našich srdcích… byl mladý 29 let - tak něco v tom smyslu. Nevím zda mi pomůžete pohřeb je zítra. Tak jestli by jste pomohla ještě dnes? Dekuji postolkova - matka.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Smuteční projev pro syna

Vzory přídavných jmen

Pro tvrdá přídavná jména máme vzor MLADÝ (například urostlý muž, urostlá žena, urostlé dítě); pro měkká přídavná jména je to vzor JARNÍ (například včelí úl, včelí plástev, včelí žihadlo); a konečně pro přivlastňovací přídavná jména jsou to vzory OTCŮV a MATČIN (například Petrův sešit, Klářina kniha, bratrovo dítě, tetini spolužáci). Ale dost teorie, tu už určitě máte v malíčku, pojďte si ji tedy rovnou ověřit v následujících cvičeních.

Zdroj: článek Test na určování vzorů přídavných jmen

Příběh

Ve svém příspěvku URČOVÁNÍ SLOVNÍCH DRUHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Andrea.

Kočky žijí v našich domácnostech velmi dlouho

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Julda.

Kočky - podstatné jméno
žijí - sloveso
v - předložka
našich - zájmeno
domácnostech - podstatné jméno
velmi - příslovce
dlouho - příslovce

Zdroj: příběh Prosba o radu

Pravopis přídavných jmen přivlastňovacích

Největší problémy v pravopise dělají přídavná jména přivlastňovací podle vzoru otcův v množném čísle. Pokud se jedná o přivlastňovací přídavné jméno rodu mužského životného podle vzoru otcův, píše se v 1. pádě množného čísla koncovka -i (například otcovi psi). Ve 4. pádě množného čísla je pak koncovka -y (například pro otcovy psy).

pády	Rod mužský životný
	Jednotné číslo	Množné číslo
1. pád	Otcův pes	Otcovi psi
2. pád	Otcova psa	Otcových psů
3. pád	Otcovu psu	Otcovým psům
4. pád	Otcova psa	Otcovy psy
5. pád	Otcův pse	Otcovi psi
6. pád	Otcově / otcovu psu	Otcových psech
7. pád	Otcovým psem	Otcovými psy

U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského neživotného podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například otcovy stroje).

pády	Rod mužský neživotný
	Jednotné číslo	Množné číslo
1. pád	Otcův stroj	Otcovy stroje
2. pád	Otcova stroje	Otcových strojů
3. pád	Otcovu stroji	Otcovým strojům
4. pád	Otcův stroj	Otcovy stroje
5. pád	Otcův stroji	Otcovy stroje
6. pád	Otcově / otcovu stroji	Otcových strojích
7. pád	Otcovým strojem	Otcovými stroji

U přivlastňovacích přídavných jmen ženského rodu podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například otcovy ženy).

pády	Rod ženský
	Jednotné číslo	Množné číslo
1. pád	Otcova žena	Otcovy ženy
2. pád	Otcovy ženy	Otcových žen
3. pád	Otcově ženě	Otcovým ženám
4. pád	Otcovu ženu	Otcovy ženy
5. pád	Otcova ženo	Otcovy ženy
6. pád	Otcově ženě	Otcových ženách
7. pád	Otcovou ženou	Otcovými ženami

U přivlastňovacích přídavných jmen středního rodu podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -a (například otcova města).

pády	Rod střední
	Jednotné číslo	Množné číslo
1. pád	Otcovo město	Otcova města
2. pád	Otcova města	Otcových měst
3. pád	Otcovu městu	Otcovým městům
4. pád	Otcovo město	Otcova města
5. pád	Otcovo město	Otcova města
6. pád	Otcově / otcovu městu	Otcových městech
7. pád	Otcovým městem	Otcovými městy

U  přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského životného podle vzoru matčin se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -i (například matčini muži). Ve 4. pádě množného čísla se píše -y (pro matčiny muže).

pády	Rod mužský životný
	Jednotné číslo	Množné číslo
1. pád	Matčin pes	Matčini psi
2. pád	Matčina psa	Matčiných psů
3. pád	Matčinu psu	Matčiným psům
4. pád	Matčina psa	Matčiny psy
5. pád	Matčin pse	Matčini psi
6. pád	Matčině / matčinu psu	Matčiných psech
7. pád	Matčiným psem	Matčinými psy

U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského neživotného podle vzoru matčin se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například matčiny stroje).

pády	Rod mužský neživotný
	Jednotné číslo	Množné číslo
1. pád	Matčin stroj	Matčiny stroje
2. pád	Matčina stroje	Matčiných strojů
3. pád	Matčinu stroji	Matčiným strojům
4. pád	Matčin stroj	Matčiny stroje
5. pád	Matčin stroji	Matčiny stroje
6. pád	Matčině / matčinu stroji	Matčiných strojích
7. pád	Matčiným strojem	Matčinými stroji

U  přivlastňovacích přídavných jmen rodu ženského podle vzoru matčin se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například matčiny písně).

pády	Rod ženský
	Jednotné číslo	Množné číslo
1. pád	Matčina žena	Matčiny ženy
2. pád	Matčiny ženy	Matčiných žen
3. pád	Matčině ženě	Matčiným ženám
4. pád	Matčinu ženu	Matčiny ženy
5. pád	Matčina ženo	Matčiny ženy
6. pád	Matčině ženě	Matčiných ženách
7. pád	Matčinou ženou	Matčinými ženami

U  přivlastňovacích přídavných jmen rodu středního podle vzoru matčin se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -a (matčina města).

pády	Rod střední
	Jednotné číslo	Množné číslo
1. pád	Matčino město	Matčina města
2. pád	Matčina města	Matčiných měst
3. pád	Matčinu městu	Matčiným městům
4. pád	Matčino město	Matčina města
5. pád	Matčino město	Matčina města
6. pád	Matčině / matčinu městě	Matčiných městech
7. pád	Matčiným městem	Matčinými městy

Zdroj: článek Cvičení na přídavná jména

Příběh

Ve svém příspěvku TEST NA URČOVÁNÍ VZORŮ PŘÍDAVNÝCH JMEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michala Dosedělová.

je to celkem těžké

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Test na určování vzorů přídavných jmen

TÁZACÍ zájmena

Ptáme se jimi po osobě, věci, vlastnosti a tak dále

Skloňování:

Zájmeno kdo se skloňuje podle zájmena ten (viz výše), zájmeno co podle zájmena náš (viz výše), zájmena jaký, který se skloňují podle vzoru mladý (viz přídavná jména), zájmeno čí podle vzoru jarní (viz přídavná jména).

Zdroj: článek Zájmena

ZÁPORNÁ zájmena

Popírají existenci osoby, zvířete, věci či vlastnosti

Skloňování:

Zájmeno nikdo se skloňuje jako zájmeno ten (viz výše ukazovací zájmena), zájmeno nic, se skloňuje jako zájmeno náš (viz výše přivlastňovací zájmena), zájmena nijaký a žádný se skloňují podle vzoru mladý (viz přídavná jména), zájmeno ničí podle vzoru jarní (viz přídavná jména).

K zapamatování

Skloňování zájmen se všeobecně dělí na adjektivní (vzory přídavných jmen) a zájmenné (tvrdý vzor ten/měkký náš).

Zdroj: článek Zájmena

Poradna

V naší poradně s názvem URČOVÁNÍ SLOVNÍCH DRUHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavla.

jej

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Slovo jej může být jednak zájmeno a rovněž i citoslovce.
Jej, ty jsi ale krásná Pavla. Jej je citoslovce.
Uviděl jsem jej, jakmile vstoupil do dveří. Jej je zájmeno.

Zdroj: příběh Určování slovních druhů

Návod ke cvičení na určování slovních druhů

V následujících cvičeních budete označovat slovní druhy jen číslicemi, takže pro ty, kteří už pozapomněli, jak ve škole psali malá čísílka nad slova, pro jistotu připomínáme:

1 = podstatné jméno

2 = přídavné jméno

3 = zájmeno

4 = číslovka

5 = sloveso

6 = příslovce

7 = předložky

8 = spojky

9 = částice

10 = citoslovce

Zdroj: článek Cvičení na určování slovních druhů

Pomůcka

Můžete-li ve větě či souvětí nahradit slovo „níž“ slovem „níže“ (což je další podoba 2. stupně příslovce „nízko/nízce“), pak už určitě nebudete na pochybách, že jde v daném případě o příslovce. Zkuste tuto pomůcku u vzorových vět k 1. bodu našeho výkladu a zjistíte, že to opravdu nejde, když „níž“ vystupuje ve větě jako vztažné zájmeno.

A naopak, můžete-li v souvětí nahradit slovo „níž“ výrazy „které, kterou“ (například Donesla fotografii, na níž/na které byli spolu. Nepojedu na dovolenou s dívkou, s níž/se kterou si nerozumím.), pak jde stoprocentně o zájmeno.

Cvičení na určování slova níž

Zdroj: článek Určování slova níž

Příběh

Ve svém příspěvku TEST NA URČOVÁNÍ VZORŮ PŘÍDAVNÝCH JMEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stejskalová Monika.

Dobrý den, zde vám odevzdávám Test


S posdravem Stejskalová Monika

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Test na určování vzorů přídavných jmen

PŘIVLASTŇOVACÍ zájmena

Přivlastňují první, druhé a třetí osobě; pozor: pokud je vlastník ve větě podmětem, užívá se zájmeno svůj (Petr pozval na oslavu své přátele.)

Skloňování:

Zájmeno můj

1.	můj	má/moje	mé/moje
2.	mého	mé/mojí	mého
3.	mému	mé/mojí	mému
4.	mého můj (než.)	mou/moji	mé/moje
5.	můj	má/moje	mé/moje
6.	o mém	o mé/mojí	o mém
7.	mým	mou/mojí	mým

1.	mí/moji mé/moje (než.)	mé/moje	má/moje
2.	mých
3.	mým
4.		mé/moje	má/moje
5.	mí/moji mé/moje (než.)	mé/moje	má/moje
6.	o mých
7.	mými

K zapamatování

Tady můžete mít problém pouze v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Určitě vám pomůže, když v těchto případech použijete ukazovací zájmeno ta. Řekněte si u daného případu buď té mojí, nebo tu moji, případně tou mojí. Sami vidíte a určitě i cítíte, kdy pak použít "i" a kdy "í".

Zájmeno tvůj

(tvá, tvé) se skloňuje stejně jako zájmeno můj (má, mé), stejně tak zájmeno svůj. Všechna tato zájmena se v podstatě skloňují podle vzoru mladý (což je vzor tvrdých přídavných jmen).

Zájmena jeho a jejich

Tato zájmena jsou nesklonná. Zájmeno její se skloňuje podle vzoru jarní (což je vzor měkkých přídavných jmen).

K zapamatování

Tady opět pozor na správnou délku "i". Chyby se často vyskytují v těchto případech: Nechci se bavit o jejích problémech. (Zde jako jednotné číslo ženského rodu, například problémy nějaké Pavly.) Nechci se bavit o jejich problémech. (Tady jde o množné číslo, například jde o problémy rodiny Novákových.)

Zájmeno náš

1.	náš	naše	naše
2.	našeho	naší	našeho
3.	našemu	naší	našemu
4.	našeho náš (než.)	naši	naše
5.	náš	naše	náš
6.	o našem	o naší	o našem
7.	naším	naší	naším

1.	naši, naše (než.)	naše	naše
2.	našich
3.	našim
4.	naše
5.	= 1.
6.	o našich
7.	našimi

K zapamatování

V tomto případě bývá opět problém se zájmenem v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Znovu určitě pomůže, když využijete ukazovacího zájmena ta. Řekněte si tu naši, té naší, s tou naší.

Podle zájmena náš se skloňují rovněž zájmena váš, co a v jednotném čísle všechen.

Zdroj: článek Zájmena

Cvičení pro mladší

Procvičte si určování slovních druhů na následujícím textu:

Kotě?123456789101 dojedlo?123456789105 granule?123456789101, olízlo?123456789105 si?123456789103 tlapku?123456789101 a?123456789108 otřelo?123456789105 si?123456789103 čumáček?123456789101 a?123456789108 ouška?123456789101. Pak?123456789106 přiťapalo?123456789105 k?123456789107 drátěné?123456789102 přední?123456789102 stěně?123456789101 kotce?123456789101, sedlo?123456789105 si?123456789103 na?123456789107 zadní?123456789102 tlapky?123456789101 a?123456789108 předními?123456789102 zaškrábalo?123456789105 na?123456789107 drátěnku?123456789101. Doufalo?123456789105, že?123456789108 mu?123456789103 třeba?123456789106 někdo?123456789103 přijde?123456789105 otevřít?123456789105. Zaměstnanci?123456789101 útulku?123456789101 si?123456789103 občas?123456789106 ve?123456789107 volných?123456789102 chvílích?123456789101 zašli?123456789105 s?123456789107 koťaty?123456789101 pohrát?123456789105, ale?123456789108 teď?123456789106 asi?123456789109 nikdo?123456789103 nepřijde?123456789105, když?123456789108 tu?123456789106 zůstalo?123456789105 samo?123456789103!
Zkroušeně?123456789106 přešlo?123456789105 k?123456789107 pelíšku?123456789101 v?123456789107 zadním?123456789102 rohu?123456789101 kotce?123456789101. Polštář?123456789101 byl?123456789105 pro?123456789107 ně?123456789103 samotné?123456789102 příliš?123456789106 velký?123456789102 – až?123456789106 do?123456789107 včerejška?123456789101 se?123456789103 o?123456789107 něj?123456789103 dělilo?123456789105 s?123456789107 dalšími?123456789102 dvěma?123456789104 šedivými?123456789102 koťaty?123456789101, a?123456789108 teď?123456789106 se?123456789103 ztracené?123456789102 choulilo?123456789105 uprostřed?123456789106. Dvě?123456789104 sestřičky?123456789101 mu?123456789103 chyběly?123456789105. Pelíšek?123456789101 sice?123456789108 hřál?123456789105, ale?123456789108 osamělé?123456789102 kotě?123456789101 se?123456789103 stejně?123456789106 chvělo?123456789105 chladem?123456789101.
(úryvek z H. Webb: Šmudla se ztratil)

Vyzkoušet cvičení

Zdroj: článek Cvičení na určování slovních druhů

Poradna

V naší poradně s názvem SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radka Novotná.

Dobrý den můžete mi prosím dát pár příkladů přídavných jmen na které se ptáme KTERY jaký a čí je nám jasné děkuji moc

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Slovní druhy

Pár příkladů přídavných jmen na která se ptáme jaký, který, čí:

KTERÝ
- Který z vás půjde nejdřív? První.
- Který meloun chcete? Zelený.
- Který telefon bývá nejdražší? Nový.
- Který strom je nejlepší k jarnímu polibku? Rozkvetlý.

JAKÝ
- Jaký domácí prostředek ničí viry? Mýdlový.
- Jaký je zralý plod? Sladký.
- Jaký autobus jezdil do Itálie? Mezinárodní.
- Jaký pas potřebujeme k vycestování? Cestovní.

ČÍ
- Čí bratr to byl? Matčin.
- Čí potraviny jsou prý lepší? Němců.
- Čí to byla družina? Krále.
- Čí je to láhev? Pavlova.

Zdroj: příběh Prosba o radu

Určování slovních druhů pro mladší žáky

Procvičte si určování slovních druhů na následujícím textu. Správnost si ověřte v řešení níže:

Kotě dojedlo granule, olízlo si tlapku a otřelo si čumáček a ouška. Pak přiťapalo k drátěné přední stěně kotce, sedlo si na zadní tlapky a předními zaškrábalo na drátěnku. Doufalo, že mu třeba někdo přijde otevřít. Zaměstnanci útulku si občas ve volných chvílích zašli s koťaty pohrát, ale teď asi nikdo nepřijde, když tu zůstalo samo!

Zkroušeně přešlo k pelíšku v zadním rohu kotce. Polštář byl pro ně samotné příliš velký – až do včerejška se o něj dělilo s dalšími dvěma šedivými koťaty, a teď se ztracené choulilo uprostřed. Dvě sestřičky mu chyběly. Pelíšek sice hřál, ale osamělé kotě se stejně chvělo chladem.
(úryvek z H. Webb: Šmudla se ztratil)

Zdroj: článek Slovní druhy

Určete slovní druhy u těchto slov

krásnější ?123456789102,
všichni ?123456789103,
hod ?123456789101,
nenávidět ?123456789105,
každý ?123456789103,
mnohokrát ?123456789104,
tisíc ?123456789104,
hoď ?123456789105,
nikdo ?123456789103,
nenáviděný ?123456789102,
jeden ?123456789104,
hajný ?123456789101,
nesoucí ?123456789102,
fuj ?1234567891010,
mňau ?1234567891010,
nenávist ?123456789101

Vyzkoušet cvičení

Zdroj: článek Cvičení na určování slovních druhů

NEURČITÁ zájmena

Blíže neurčují osoby, věci a podobně, nebo je určují jen obecně

Skloňování:

Zájmena neurčitá tvořená se zájmen tázacích, například někdo, leckdo, málokdo, máloco, ledajaký, kdokoli, cosi a podobně, se skloňují jako zájmena tázací (viz výše). Vždy vyskloňujte dané tázací zájmeno a jen k němu přidejte konkrétní příponu či předponu.

Zájmeno každý se skloňuje podle vzoru mladý (viz přídavná jména).

Zájmeno všechen

1.	všechen	všechna	všechno/vše
2.	všeho	vší	všeho
3.	všemu	vší	všemu
4.	všechen	vši všechnu	všechno vše
5.	-	-	-
6.	o všem	o vší	o všem
7.	vším	vší	vším

1.	všichni	všechny	všechna
2.	všech
3.	všem
4.	všechny	všechny	všechna
5.	-
6.	o všech
7.	všemi

Zdroj: článek Zájmena

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

• vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
• skloňují se
• můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
• příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
• určujeme u nich:
• rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
• číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
• pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
• vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
• mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)

2. Přídavná jména = adjektiva

• vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
• ptáme se na ně: jaký, který, čí
• skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
• mají tvar podle podstatných jmen
• můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
• příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
• určujeme u nich:
• pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
• druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
• vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
• přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)

3. Zájmena = pronomina

• zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
• shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
• příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
• určujeme u nich:
• druh (osobní – já, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
• rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
• číslo (jednotné, množné)
• pád (7. pádů jako u podstatných jmen)

4. Číslovky = numeralia

• vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
• dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
• podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
• kolik? – základní: deset, několik
• kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
• kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
• kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
• většina číslovek se skloňuje
• určujeme u nich: pád, číslo, rod, druh, vzor
• další příklady: jedna, dvacet osm, patnáctý, několikáté, málo

5. Slovesa = verba

• vyjadřují děj, činnost, stav nebo změnu stavu; označují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje
• příklady: běžím, zabečel, směj se, bude malovat, rozbřesklo se, hladit
• časují se
• určujeme u nich:
• osobu – 1. já čtu, 2. ty čteš, 3. on, ona, ono čte; 1. my čteme, 2. vy čtete, 3. oni, ony, ona čtou
• číslo – jednotné (čtu), množné (čtou)
• čas – přítomný (čtu), minulý (četl jsem), budoucí (budu číst)
• způsob – oznamovací (čtu), podmiňovací (přítomný ⇒ četl bych; minulý ⇒ byl bych četl), rozkazovací (čti, čtěme, čtěte)
• rod – činný (činnost vykonává podmět: Lenka čte dopis.) a trpný (činnost nevykonává podmět: Dopis je čten.)
• vid – dokonavý (děj je hraničený v minulosti: přečetl jsem, nebo v budoucnosti: přečteme) a nedokonavý (děj je neohraničený, probíhající v minulosti: četl; v přítomnosti: čte, nebo v budoucnosti: bude číst)
• třídu – 5 tříd podle zakončení 3. osoby čísla jednotného (nepravidelná: být, jíst, vědět, chtít)
• vzor – každá třída má své vzory
• slovesné tvary mohou být:
• určité (vyjadřují osobu, číslo, čas a způsob), nebo neurčité (infinitiv, přechodníky, příčestí)
• jednoduché (čtu), nebo složené (obsahují pomocné sloveso být: budu číst)

Neohebné slovní druhy

6. Příslovce = adverbia

• ptáme se na ně pomocí slov: kdy, kde, kam, jak, proč, nač
• vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to:
• místo – ptáme se kde?, odkud?, kudy?, kam? – doma, shora, tudy, dolů
• čas – ptáme se kdy?, odkdy?, dokdy? – včera, odmalička, stále
• způsob – ptáme se jak? – pěkně, dobře, potichu
• míru – ptáme se jak moc? – velmi, zcela
• příčinu – ptáme se proč? – proto, schválně
• stupňují se – 3 stupně: 1. zdravě, 2. zdravěji, 3. nejzdravěji; nebo nepravidelně: dobře – lépe, brzy – dříve)
• některá příslovce vznikla ustrnutím jmenných tvarů (úhrnem, kolem), nebo slovesných tvarů (kleče, stoje), nebo spojením předložky a jiného slova = příslovečná spřežka (z ticha = zticha, na večer = navečer)

7. Předložky = prepozice

• vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce (místo, čas, způsob, příčinu), ale teprve ve spojení se jmény, jejichž pád řídí (vytvářejí takzvanou předložkovou vazbu); leží tedy před slovem
• příklady: s, u, ke, od, pod, před, vedle, naproti
• podle původu se dělí na:
• vlastní – původní, mají jen význam předložek (v, do, s, pro, při)
• nevlastní – nepůvodní, mohou být i jiným slovním druhem (příslovcem nebo podstatným jménem: vedle, místo)

8. Spojky = konjunkce

• slouží ke spojování větných členů (respektive slov) a vět
• samostatné nejsou větnými členy
• dělí se na:
• souřadicí – spojují souřadně spojené věty nebo větné členy: a, i, ani, nebo, ale, však, neboť, proto, a tak, ...
• podřadicí – připojují větu závislou k větě řídící: že, protože, když, aby, ačkoli, i když, přestože, jelikož,...
• další informace o spojkách: spojky.

9. Částice = partikule

• jsou slova velmi podobná a blízká spojkám, větné členy nebo věty však nespojují, ale zpravidla věty uvozují (ať, nechť, kéž, což, copak)
• naznačují druh vět (otázka, rozkaz), nebo vyjadřují postoj mluvčího k větě či výrazu, mají citové zabarvení (překvapení)
• nejsou ve větě větnými členy
• úlohu částic mohou mít i jiné slovní druhy (spojky: a, aby; příslovce: tak, snad)
• příklady: Že by nepřišla? Kéž by se už nevrátila! Ale to je překvapení! Ať mě moc neštve. Kéž by!

10. Citoslovce = interjekce

• vyjadřují nálady, city (hurá, ach, ouvej, fuj) a vůli mluvčího (hop, hej, nu, hybaj) nebo naznačují hlasy a zvuky (haf, bú, mlask, frr, prásk, chacha)
• ve větě nejsou větným členem, často se ve větě oddělují čárkou (Haló, je tam někdo?)
• někdy mohou nahrazovat slovesný přísudek (Myška šup do díry.)

Zdroj: článek Slovní druhy

Určování slovních druhů

Určete slovní druhy u těchto slov, správnost si zkontrolujte v řešení:

všichni, hod, nenávidět, každý, mnohokrát, tisíc, hoď, nikdo, nenáviděný, jeden, hajný, nesoucí, fuj, mňau, nenávist, kéž.

Zdroj: článek Slovní druhy

Níž jako příslovce

Začni hrát o tón níž. Horolezci museli kvůli počasí sestoupit níž do údolí. Moje chata leží níž než ta tvoje.

Ve všech těchto větách je slovo „níž“ příslovcem, respektive 2. stupněm příslovce nízko/nízce (jen pro připomenutí: 3. stupeň je nejníž/nejníže).

Zdroj: článek Určování slova níž

Příslovce

Šestým slovním druhem a prvním neohebným jsou příslovce, které určují bližší okolnosti děje a vlastností. Otázky k určování příslovcí jsou: KDE? JAK? KAM? KDY? PROČ? atd.

Příklad: (KDY?) Večer (KDE?)venku lidé (JAK?) rychle venčili své psy, aby stihli své (JAK MOC?) velmi oblíbené televizní pořady.

Zdroj: článek Jak se ptáme na slovní druhy