Školní mluvnice řadí toto zájmeno mezi zájmena ukazovací, stejně jako zájmena
ten, tento, tenhle, onen, takový, sám
. Jazykovědci pak označují zájmeno
týž/tentýž
jako identifikační, jde tedy o zájmeno, které vyjadřuje, zda jev označený tímto zájmenem je totožný s dalším jevem téhož druhu.
Zákoník práce uvádí, že zaměstnanec v dalším základním pracovněprávním vztahu u
téhož
zaměstnavatele nesmí vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny. Ještě
téhož
roku se jeho rodiče přestěhovali do nedaleké vsi. Nabízím letošní želvičky zelenavé, dále pak 3leté želvy
téhož
druhu za 1 400 Kč. Vaše zboží bude ještě
téhož
dne připraveno k osobnímu odběru. Obal je vyroben z
téhož
materiálu. Jedná se pouze o dva různé tvary
téhož
slova. Cenu dalších kusů
téhož
kalendáře zjistíte při objednávce.
Tentokrát je příslovce, patří tedy mezi slova neohebná (nelze jej ani časovat, ani skloňovat), navíc toto příslovce nelze ani stupňovat jako některá jiná příslovce (například dobře –lépe – nejlépe; tiše – tišeji – nejtišeji).
Jak správně určit slovní druh u bude-li a jiných podobných případů
Chce-li tedy po vás vyučující, abyste ve větě určili slovní druhy, a vy narazíte na
bude-li
, pak napište nad
bude
5
(= sloveso) a nad
-li
8
(= spojka). Tato rada samozřejmě platí pro všechna takto vytvořená slova (například
víš-li, říkám-li, mohl-li, zpíval-li, psala-li
a podobně).
Nejprve určete, zda jde v dané větě/souvětí o ohebný slovní druh. Pokud ano, je „jak“ stoprocentně podstatné jméno. Jestli výraz „jak“ skloňovat nejde, pak musíte určit, zda jde o příslovce, nebo spojku. Při tomto „pátrání“ vám budiž vodítkem výše uvedené vysvětlení dle jazykových příruček a spousta vyjmenovaných příkladů jeho použití.
Slovo proč je příslovce, přesněji řečeno zájmenné příslovce. Ta jsou po stránce formální i významové příbuzná zájmenům. Rozlišujeme zájmenná příslovce místa (například kde, odkud, kudy, tudy, tamhle), zájmenná příslovce času (například kdy, potom, tenkrát, jindy), zájmenná příslovce způsobu (například jak, tak, takto, takhle) a konečně zájmenná příslovce příčiny, mezi něž patří i naše proč.
Slovo všichni je zájmeno. Konkrétně jde o první pád čísla množného zájmena všechen. Školní mluvnice řadí toto zájmeno mezi zájmena neurčitá, stejně jako zájmena někdo, něco, něčí, nějaký, některý, kdosi, cosi, kterýsi, čísi, kdokoli, cokoli, jakýkoli, kterýkoli, ledaco, ledačí, leckdo, každý a další. Jazykovědci pak řadí zájmeno všechen mezi takzvané totalizátory, tedy mezi zájmena vyjadřující význam úplného množství (patří sem například i veškerý, každý, sám).
Slovo kéž je vždy a jen částice, konkrétně částice podle původu vlastní a podle významu přací. Slovo kéž je částice, které uvozuje přací a rozkazovací větu.
Částice se podle původu dělí na:
Vlastní – nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu: ať, kéž, ano.
Nevlastní – mohou být podle souvislosti i jiným slovním druhem: jistě, asi, prý.
Částice se dělí podle významu na:
Tázací – uvozují tázací věty: Jestlipak si to přečetl?