Dospělí (jedná se v absolutní většině o muže, protože dospělé ženy většinou nekoledují) si často klasické koledy, které se učili jako děti, upravují tak, aby odráželi jejich současná přání. Častým tématem jejich koled tedy není přání získat vajíčko, případně něco sladkého, ale touha po kapce nějakého alkoholu, který ke koledování dospělých neodmyslitelně patří. Jejich koledy jsou často netradiční a vtipné.
Stejně jako Vánoce i Velikonoce mají své typické symboly. Jedním z nich je jistě velikonoční beránek, který má symbolizovat Ježíše Krista, který byl obětován pro spásu světa. Dalším typickým velikonočním symbolem je v dnešní době i velikonoční vajíčko, které má symbolizovat nový život. Ale podle některých křesťanských výkladů může velikonoční vajíčko být i symbolem hrobu, ze kterého Ježíš Kristus vstal.
Dalším křesťanským symbolem Velikonoc je kříž, na němž byl Ježíš Kristus ukřižován. Zároveň je symbolem i velikonoční oheň, který je symbolem výhry Ježíše Krista nad smrtí.
Koledování v Čechách k Velikonocům neodmyslitelně patří, k tomuto zvyku samozřejmě patří různé koledy, jejichž texty se často liší v závislosti na krajích, v nichž vznikly. Zároveň se texty mnohých koled „inovují“ a vznikají koledy nové, modernější, často takové, aby pobavily členy domácnosti, u nichž se koledníci zastaví. Koledy mají různé délky, a i náročnost textu se velmi různí. Jiné jsou koledy pro dospělé a jiné pro malé děti. Samozřejmě ale existují i koledy takříkajíc univerzální, jimiž se nikdy nic nezkazí. Koledování je sice určené hlavně pro muže a chlapce, ale někdy se jej mohou účastnit i dívky (většinou se jedná o malé děti), v pozdějším věku jsou pak dívky těmi, které otevírají koledníkům.
V diskuzi POUŽÍVÁNÍ SPOJKY NEBO MÍSTO SPOJKY A VE VĚTĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ing. Jaroslav Mokrý.
Mám na mysli používání těchto spojek například při vyjmenovávání násobných předmětů jako větných částí:
1. Lesníci vysázeli douglasky, lípy, javory nebo modříny.
2. V masopustním průvodu jsme viděli děti i dospělé bez masek, komedianty v různých maškarních kostýmech nebo medvědy a další zvířata v kašírovaných maskách.
Patřím k dříve narozeným, a proto časté používání vylučovací spojky "nebo" místo souřadící spojky "a" v psané češtině (prakticky nikdy v mluvené) považuji za zásadní jazykovou chybu, v lepším případě za zlozvyk. Dopouštějí-li se toho novináři, tím hůř pro ně, pro jazyk i pro mládež, která se pořádně česky nikdy nenaučila. Dnešní škola toho totiž není schopna.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr.
Protože mně irituje používání spojek vylučovacích nebo či jako slučovacích, našel jsem na Wikipedii, že spojka nebo je spojka slučovací ale i vylučovací. Kde se stala chyba?
Promluví Babiš či Havlíček.
Promluví Babiš nebo Havlíček.
BUDOU MLUVIT OBA NEBO JEN JEDEN Z NICH???
Měl jsem z maturity pouze dvojku v r.1968, ale jak se česky do budoucna domluvíme, když i jednoduché věty budou matoucí. Není to záměr, abychom raději mluvili německy, anglicky, latinsky, rusky?
Velikonoční koledy pro děti bývají tradičnější. Tématem bývá prosba o vajíčko, případně něco jiného dobrého. Absolutní většina koled je pro chlapce. Koled pro dívky je opravdu minimum a jedná se o určitou odpověď na příchod koledníků. Věk koledníků se odráží často ve výběru koledy. Malé dítě se nebude učit dlouhou koledu. Je třeba si uvědomit, že koledy jsou si velmi podobné a někdy se liší jen několika slovy. Smysl koled ale obvykle zůstává stejný.
Ukázka velikonočních koled pro dívky
KROPENATÁ SLEPIČKA
Kropenatá slepička
snesla bílá vajíčka,
obarvím je, vymaluji,
všechny chlapce podaruji,
pentličky si nastříhám,
na pomlázku jim je dám.
KOLEDNÍCI
Koledníci jdou,
pomlázku nesou,
zpívají koledy,
„vajíčko dejte mi“.
Ať je pěkně malované,
od srdíčka darované.
TOHO JÁ RÁDA MÁM
Komu já vajíčko daruju,
toho já upřímně miluju,
komu já vajíčko dám,
toho já ráda mám.
HODY, HODY
Hody, hody, slepičko, dej mi jedno vajíčko.
Já jej s láskou vybarvím, na výslužku připravím.
Až přijde milý ráno k nám, já mu pak to vejce dám.
ČOKOLÁDA
Stavil se u mě zajíček.
Nechal tu pro tebe balíček.
Je v něm spousta čokolády.
Tak neváhej, máš ho tady.
Ukázka Velikonočních koled pro kluky
HODY, HODY DOPROVODY
Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný,
nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý,
slepička vám snese jiný,
za kamny v koutku,
na vrbovým proutku,
proutek se ohýbá,
vajíčko kolíbá,
proutek se zláme,
slepička z něj spadne.
Vajíčko se odkoulí
do strejčkovy stodoly,
vajíčko křáp, slepička kdák,
panímámo, máte mi ho dát!
JÁ JSEM MALÝ ZAJÍČEK
Hody, hody, doprovody,
já jsem malý zajíček,
utíkal jsem podle vody,
nesl košík vajíček.
Potkala mě koroptvička,
chtěla jedno červené,
že mi dá lán jetelíčka
a já říkal: Ne, ne, ne.
Na remízku mezi poli,
mám já strýčka králíčka,
tomu nosím každým rokem,
malovaná vajíčka.
POMLÁZKA
Upletl jsem pomlázku,
je hezčí než z obrázku,
všechny holky, které znám,
navštívím a vymrskám,
než mi dají vajíčko,
vyplatím je maličko.
MALÝ KOLEDNÍČEK
Já jsem malý koledníček, tetičko,
přišel jsem si pro červený vajíčko.
Pro vajíčko červený,
pro koláč bílý, jsem-li já vám, tetičko,
koledníček milý?
PANÍMÁMA
Panímámo zlatičká, darujte nám vajíčka,
nedáte-li vajíčka, uteče vám slepička
do horního rybníčka
a z rybníčka do louže,
kdo jí odtud pomůže?
PANÍ KMOTRA
Paní kmotra, slyšte chásku,
přicházíme na pomlázku,
opentlené žilky máme,
kdo nám nedá, uhlídáme!
Paní kmotra, nemeškejte
barevná vajíčka dejte.
SKŘIVÁNEK
Zas skřivánek zpívá
a svítí sluníčko,
dojdi k nám, Janíčku,
pro pěkné vajíčko.
Hody, hody, doprovody,
dejte medu, žádné vody,
nechci vody, dejte medu,
jinak od vás neodejdu.
A nakonec, tetičko,
dejte pěkný vajíčko.
KOLEDNÍČEK
Já jsem malý koledníček,
přišel jsem si pro trojníček,
trojníček mi dejte,
nic se mi nesmějte.
DĚDEČKU, KOLEDA
Dědečku, dědečku, koleda,
dejte oříšek nebo dva.
Nedáte-li oříšek,
provrtáme kožíšek.
Dědečku, dědečku, koleda.
VAJÍČKA
V ošatce mám vajíčka,
co snesla mi slepička.
Jsou tam krásně malované,
nebo pěkné bílé,
jen si vemte, koledníci,
které jsou vám milé.
HODY, HODY
Hody, hody, doprovody,
vajíčko mi dejte.
Na tvářičce sladký úsměv,
pro nás chlapce mějte!
SLEPIČKA
Kropenatá slepičko,
jaké mi dáš vajíčko?
Jé, to bude překvapení,
nad strakaté přece není.
GROŠÍČEK
Dejte nám vajíčko nebo dvě,
však vám jen maličko ubude.
Dejte nám grošíček nebo dva,
však vám to Pánbíček požehná.
TETIČKO, MATIČKO
Tetičko, matičko,
dejte mně vajíčko!
Esli mně ho nedáte,
vašu céru nevdáte,
bude v kútě sedět
a škaredě hledět,
šak to uhlídáte!
KOHOUTEK
Kohoutek kokrhá,
slepička kdáče,
panímáma do komůrky
pro vajíčko skáče.
VAJÍČKO
Moje zlatá panímámo,
vejce na mě kouká samo,
nechť je bílý neb strakatý,
třeba bylo holubatý,
jen prosím, ať je kulatý.
PROUTEK Z VRBY
Koleda, koleda, proutek z vrby,
mlsný jazýček už mě svrbí.
Koleda, koleda, holoubek,
dejte mi něco na zoubek.
PLETU, PLETU POMLÁZKU
Pletu, pletu pomlázku z proutí a provázku.
Mašli si na ni přivážu a holkám ji hned ukážu.
Zazpívám jim koledu, snad to ještě dovedu.
KUTÁLÍ SE VAJÍČKO
Kutálí se vajíčko, podej mi ho, Haničko.
Hanička se ohla a pomlázka se prohla.
KRÁLÍČEK
Běží bílý králíček, v tlapičce má košíček,
v něm barevná vajíčka, co mu dala slepička.
Koho potká, tomu praví, že mu přeje štěstí, zdraví,
Jak již zde v článku bylo zmíněno, Velikonoce jsou významným křesťanským svátkem, který se neslaví jen v Čechách, ale i v jiných zemích. V každé zemi mají oslavy tohoto svátku jiný průběh. V Čechách je tento svátek spjatý s oslavami jara a veselí. Součástí oslav je tradiční hodování a pomlázka. Na Velikonoční pondělí tedy muži chodí po svých známých a šlehají ženy pomlázkou, kterou si předtím vyrobili z vrbových proutků. Součástí tohoto „obřadu“ je pronášení velikonočních koled. Koledy se často různí podle krajů, ale i věku koledníků. Dívky poté muže odmění většinou barveným vajíčkem za to, že díky nim budou celý rok zdravé.
Ve Spojených státech probíhají velikonoční oslavy jinak. Rodiny v tento den často zavítají do kostela a v neděli ráno pak děti hledají velikonoční vajíčka, která jim velikonoční zajíčci různě ukryli po domě, nebo na zahradě.
Jak již bylo zmíněno, v Čechách muži pomlázkou „šupají“ ženy. V Anglii je tento zvyk trochu jiný, ženy zde naopak přivazují muže k židlím a pak požadují peníze za propuštění.
V Norsku k tradičním velikonočním zvyklostem patří nejen lyžování a malování vajíček, ale i řešení vražd. V tento svátek televize vysílají různé detektivní příběhy a i noviny otiskují detektivní historky.
V Rusku jsou Velikonoce dokonce důležitějším svátkem než Vánoce. Velikonoce se zde slaví celý týden a vrcholí Velikonoční nedělí. Na Bílou sobotu se v kostelích světí vejce a další potraviny, které budou součástí velikonoční hostiny. Během tohoto týdne se členové rodiny a přátelé obdarovávají drobnými velikonočními dárky (vajíčka, pascha). K tradičním ruským velikonočním pokrmům patří kulič a pascha. U věřících rodin se na pasche objevují písmena CH V, které jsou zkratkou pozdravu „Christos voskrese“ (=Kristus vstal z mrtvých). Některé rodiny ale místo těchto písmen udělají na paschu křížek, který také symbolizuje význam Velikonoc. I v Rusku jsou symbolem Velikonoc vajíčka, s nimiž děti i dospělí hrají různé hry (bitky, koulení vajíček).
Již zmíněný pozdrav „Kristus vstal z mrtvých“ je také pro Velikonoce typický. Správnou odpovědí na tento pozdrav je: „Jistě vstal z mrtvých“.
V době sovětské vlády v Rusku vznikly i nové tradice, které se ne vždy setkávají se souhlasem církve. Například zvyk nosit na hřbitov velikonoční výslužku.
V Čechách jsou součástí křesťanských oslav tohoto svátku pašijové hry, stejně tak je to i v jiných státech.
Vtipné básně nejsou omezené věkově. Humor se dá objevit v básních určených pro malé děti, i pro ty starší, stejně jako pro dospělé. Při výběru vhodné básně se musí učitel rozmýšlet nad tím, co je pro žáky vhodné, i to, co jsou žáci schopni se naučit (každý má jinak vytrénovanou paměť, někomu bude stačit básnička se třemi slokami, jiný nemá problém naučit se báseň mnohem delší). Zde je ukázka vtipné básničky k recitaci pro 3. třídu.
Zakvokala kvočna kvokna kvokaná, zakdákaly slepice, zlobily se velice na kohouta. ~
Proč se zlobí, já už vím, teď já tomu rozumím. Zlobí se ty slepice, že on snáší kraslice, kvočna jenom vejce bílá. Bodejť by se nezlobila. ~
Zakvokala kvočna kvočna kvokaná, zakdákaly slepice, zlobily se velice na kohouta.
Miloš Kratochvíl se narodil v roce 1948 v Praze. Vystudoval Střední průmyslovou školu potravinářské technologie. Pak ale změnil obor, podal si přihlášku na Karlovu univerzitu obor žurnalistika a byl přijat. Studium ale nakonec nedokončil. V roce 1970 se stal sportovním redaktorem v časopisu Stadion. Pak se vrhl na spisovatelskou dráhu a působil takříkajíc na volné noze. Začal psát prózu pro dospělé, scénáře, texty písniček, poezii, fejetony i pohádky.
Miloš Kratochvíl vydal několik básnických sbírek určených pro děti, například: Potkal kočkodán kočkonora (2000); Hodina smíchu (2000); Zapište si za uši (2001); Deset malých Bohoušků (2002); Létající koště (2003); Slavné pohádky s oponou (2017).
Jiří Žáček se narodil 6. Listopadu 1945 ve městě Chomutov. Literatuře se nevěnoval hned, nejprve vystudoval Střední průmyslovou školu stavební ve Volyni a pak i stavební fakultu na České vysokém učení technickém v Praze. Pan Žáček také pracoval ve vodohospodářské správě v Benešově u Prahy. Pak se začal věnovat literatuře a stal se redaktorem, nejprve v nakladatelství Československý spisovatel, pak v nakladatelství Carmen i v časopise Vlasta. Od roku 1994 je spisovatelem na volné noze. Za svůj život získal několik ocenění. Naposledy v roce 2015 medaili Za zásluhy. Kromě básní a pohádek pro děti píše také básně pro dospělé. Jeho básně vynikají smyslem pro humor, parodií a nevyhýbá se v nich ani ironii a kritice.
V dnešní době lidé příliš nečtou. A pokud sáhnou po knize, málokdy je to nějaká klasika. Většinou se jedná o moderní knihy s aktuálními tématy.
Bylo nás pět zná spousta lidí ze seriálové podoby, která má také něco do sebe. Ale seriál nedokáže úplně zprostředkovat to, co je pro Poláčka tak typické. A tím je právě jeho jazykový humor a situační vtip.
Pokud opravdu chce někdo znát příběh Péti Bajzy a jeho kamarádů, rozhodně by si měl tuto knihu přečíst.
Skvělé na této knize je, že je vhodná jak pro starší žáky, tak i pro dospělé čtenáře. Každý si v tom příběhu najde něco, co ho osloví. Děti i dospělí se mohou zasmát nad chlapeckými lumpárnami, výrazy i neustále měnícími vztahy mezi chlapci, které jsou v příběhu vykreslené.
Karel Poláček mohl napsat ještě spoustu skvělých příběhů, ale osud v podobě koncentračních táborů mu tu šanci nedal. Zůstal tu ale po něm úžasný příběh, který nám přibližuje život dětí na malém městě v období první republiky.
Přejaté obecné cizí slovo brutto si v češtině ponechává svůj původní tvar. Správně se tedy píše se dvěma „t“. To samé platí o slově netto, jen se jedná o opačný výraz.
A co vlastně označuje? Má hned několik významů, ale nejčastěji se používá v souvislosti s hrubou váhou produktu (i s obalem). Bez obalu je to netto – rozdílem mezi těmito hodnotami je takzvaná tára.
Tyto názvy jsou součástí účetnictví, ale dají se dobře použít i v matematických slovních úlohách:
Brutto je váha nákladu celkem, netto čistá váha produktu bez obalu a tára je váha obalu, například pytel s bramborami má 51 kg, brambory 50 kg a pytel 1 kg.
Váha „netto“ a „brutto“ je zase velmi dobře patrná na kompotech. Když kouknete na etiketu, tak zjistíte, že broskvový kompot váží „250 g brutto“ a „100 g netto“. Z toho pak lehce zjistíte, že celá plechovka (plech, broskve a nálev) váží 250 g, ale broskví je tam jen 100 g.
Nebo jako slovní hříčka pro dospělé:
Kdysi probíhala v jednom JZD preventivní prohlídka a jedna aktivní síla pomáhající při vážení družstevníků hlásila: Novák 76 kg brutto, Nováková 58 netto, proč asi? Odpověď je na vás.
Březen - za kamna vlezem; duben - ještě tam budem.
Co duben našetří, to květen spálí.
Dětský pláč, panská přízeň a dubnové počasí jsou vždy nestálé.
Duben – za kamny budem.
Duben často časy mění.
Duben časy mění a obdaří fialou zemi.
Duben chladný a deštivý – úroda nás navštíví.
Duben hojný vodou - říjen vínem.
Duben hojný vodou - takový říjen.
Duben je napůl březen a napůl květen.
Duben sebekrotší, sněhem nás přece pohání.
Duben větrem-li se zmítá, urodí se hojně sena, žita.
Duben ze zimy a léta pleten.
Duben, ještě za kamny budem.
Dubnové pěkné počasí, dětský pláč, ranní rosa a dědicovo kulhání nemívají dlouhého trvání.
Dubnové počasí nevyslovíš.
Dubnový čas je jak panský kvas.
Dubnový sníh pole hnojí a déšť jim požehnání přináší.
Dubnový sníh rodí trávu.
Hodně-li v dubnu vítr duje, stodola se naplňuje.
Hřímání tohoto měsíce veselý a hojný rok, ale zlých smrt předpovídá.
Hřmí-li v dubnu, konec mrazům.
Hrom v dubnu - dobrá novina, mráz květů více nepostíná.
I když kluci v dubnu bez kabátů běží, často hospodáři na úrodu sněží.
I když slunko v dubnu hřeje potichoučku, nezapomeň na pole jít v kožoušku.
Jak hluboko v dubnu namokne, tak hluboko v máji vyschne.
Jak prvně zahřmí, fialka víc nevoní.
Jaký duben - takový říjen.
Jasný měsíc v dubnu škodí květu stromů.
Je-li duben bouřlivý, shnije kopa a mandel zplesniví.
Je-li duben pěkný, bude květen ještě lepší.
Je-li v dubnu krásně a povětří čisté, bude květen nepříjemný jistě.
Je-li v dubnu teplý déšť, hojné požehnání jest.
Kam se nese první bouřka, tam ostatní za ní táhnou.
Když duben laškuje, bývá mnoho sena a obilí.
Když dubnový vítr do stodoly fučí, po žních díru nenajde.
Když jest plný Měsíc a není oblaky zastřený, tedy vždy stahuje stromový květ, takže se zadusí.
Když se ozve v dubnu hrom, chyť si kámen nebo strom.
Když stromy v dubnu odkvetou, hojně ovoce ponesou.
Kolikátého dubna zasadíš stromek, tolikátého roku ponese ovoce.
Mokrý duben - hojnost ovoce.
Mokrý duben a máj chladný - k sýpkám, senu přístup žádný.
Mokrý duben a pak květen chladný, k sýpkám a senům přístup snadný.
Mokrý duben přislibuje dobrou sklizeň.
Mokrý duben věští úrodu, suchý předpovídá nehodu.
Na duben neměj spoleh valný, bývá jasný dnes a zítra kalný.
Na mokrý duben - suchý červen.
Nechť si duben sebelepší bývá, ovčákovi hůl přec jen se zasněžívá.
O déšť, který v dubnu rosí, nechť každý hospodář prosí.
Pakli mokrý a zimavý duben, jest úroda na víno.
Panská láska a dubnový sníh za mnoho nestojí.
Po bouřce v dubnu připadají mrazíky.
Přestože duben často sípá a větrem duje, teplé dny již přislibuje.
Ranní déšť a dubnový čas jest stejný.
Sníh dubnový hnojí, březnový tráví.
Sníh dubnový jako mrva pohnojí.
Studený a mokrý duben plní sklepy a sudy.
Suchý duben sedlák nemiluje, mokrý ale sobě pochvaluje.
Suchý duben sedlák nerad mívá, o dubnovém dešti často snívá.
Teplé deště v dubnu - teplé dny v říjnu.
V dubnu čas a panský kvas.
V dubnu hrom - nebojí se mrazu strom.
V dubnu prorokuje rachot hromů, mráz že více neuškodí stromu.
V dubnu se za den i devět druhů počasí sejde.
V dubnu se zima a léto o vládu přetahují.
V dubnu svrchu hřeje, od spodu mrazí.
V dubnu-li valný vítr se ozývá, seno i žito pěkné bývá.
V tomto měsíci jest obyčejně mnoho silných větrů, nato hned sníh, déšť, kroupy, slunečnost, a protože stále proměnitelné povětří, že se sotva v celém roku takové nalézá.
VYSVĚTLENÍ:
Většina pranostik se týká dubnových změn počasí, předpovídané úrody a změn v přírodě.
Velikonoční pranostiky
PRANOSTIKY:
Déšť velikonoční suchou potravu přináší, ale čas pěkný, hojně sádla a potrav.
Hezky-li na Boží hod velikonoční, s prací na poli zčerstva počni.
Jasné počasí o velikonocích - nastane léto o letnicích.
Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé.
Jestli před Velikou nocí ten den anebo v Bílou sobotu prší, bude hojně pršet mezi Velikou nocí a svatým Duchem.
Když na velikonoční neděli prší, na každé pondělí až do svatého Ducha pršeti bude.
Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí.
Když prší do božího hrobu, bude žíznivý rok.
Na Boží hod velikonoční prší, sucho úrodu poruší.
Na velikonoce jasno - bude laciné máslo.
Na Velkou noc bude-li málo pršeti, ne mnoho píce pro sucho bude měti; pakli tan den jasno bude, máslo, omastek lacino přijde.
Prší-li na Boží hod velikonoční, budou všecky neděle až do letnic deštivé.
Prší-li na Velký pátek, je k doufání úroda.
Prší-li o velikonočním hodu, bude v létě nouze o vodu.
Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude málo třešní.
Velikonoce krásné úrodu nám dají, pakli slunce hasne, louky sucho mají.
Velikonoční a velkopáteční déšť zřídka přináší žním požehnání.
Velký pátek deštivý - dělá rok žíznivý.
Vítr, který od velikonoc do svatého Ducha panuje, drží se celý rok.
VYSVĚTLENÍ:
Velikonoční pranostiky se týkají počasí v tyto dny, budoucí úrody a budoucího počasí.
Za svůj život Marie Terezie porodila 16 dětí, z toho bylo jedenáct dcer. Těhotná strávila rakouská královna 19 let svého života, ne všechny děti donosila, podle některých pramenů prodělala císařovna asi sedm potratů. Se smrtí šesti dětí se ale musela matka vyrovnat. Na dětech Marie Terezie je dobře vidět, jak pro tehdejší společnost nebyla důležitá jména, klidně jméno zemřelého dítěte dali dalšímu potomkovi, neviděli na tom nic špatného. Dnešní doba je v tom ale jiná. Marie byla jako panovnice proslulá houževnatostí, mnoho času trávila v pracovně, kde se věnovala politickým záležitostem, vždy si ale našla čas na své děti. Pokud bylo některé z nich nemocné, zanechala svých panovnických povinností a spěchala za dítětem.
Marie Terezie byla ve výchově svých dětí velmi přísná, při jejich výchově kladla důraz na osobní hygienu a správnou stravu, chtěla, aby nebyli vybíraví a žádné jídlo neodmítali, zároveň se jí nelíbilo, když jejich strava obsahovala příliš mnoho cukru. Také se jí nelíbilo, když její děti byly příliš těsně baleny do plen, chtěla také, aby její potomci trávili hodně času na čerstvém vzduchu. Netrpěla u svých dětí umíněnost a neposlušnost. Pro děti starší šesti let začínalo také povinné pravidelné vyučování. Přestože její děti měly dostatek služebnictva, kojných, komorných, vychovatelek i učitelů, Marie Terezie na jejich vzdělávání neustále dohlížela. Některých jejich hodin (hlavně jazyků a hudby) se dokonce sama aktivně účastnila. Ráda s dětmi trávila čas, když se zrovna nemusela věnovat státnickým záležitostem, pak jim zpívala, hrála na cemballo, učila je tancovat. Společnost dětí ji pomáhala alespoň na chvíli utéct ze světa politiky. Marie Terezie si uvědomovala, že pro malé arcivévody a arcivévodkyně je důležité dodržovat denní režim, ten jim i sama organizovala. To ona určovala, kdy její děti budou vstávat, kdy půjdou spát, určovala, co, kdy a jak se budou učit i čemu se budou věnovat ve svém volném čase. Také je navštěvovala každé ráno po sedmé hodině, kde promlouvala i s jejich vychovateli. S dětmi trávila i odpoledne na procházkách, nebo projížďkách na koních. Snažila se je naučit své lásce k hudbě i divadlu, a tak s nimi nacvičovala každý rok divadelní vystoupení.
Snažila se dopřát svým dětem vše, co potřebovaly, ale zároveň je nerozmazlit, a tak její vlídná slova často střídaly i tresty a zákazy (třeba moučníků). I u ní platilo, že své potomky považovala za děti i v době, kdy už byly dospělé a měly vlastní životy. Josefovi například i jako svému spoluvládci dávala jasně najevo, že je pořád jejím dítětem a že by ji měl tím pádem poslouchat.
Nejoblíbenějším dítětem Marie Terezie byla její dcera Marie Kristýna, které se v rodině přezdívalo "Mimi", jen jí dovolila její matka provdat se z lásky. Ostatní děti využila pro svou sňatkovou politiku včetně Marie Antonie, kterou provdala za francouzského krále Ludvíka XVI., Marie Karolíny, kterou provdala za neapolsko-sicilského prince Ferdinanda. Neváhala do svých svatebních intrik zaplést i následníka trůnu Josefa II., kterého dokonce oženila dvakrát, a to s Isabelou Parmskou, do níž se ale Josef II. zamiloval, a po její smrti i s Marií Josefou Bavorskou, jíž ale Josef nenáviděl. Oženila také syna Petra Leopolda, který výhodným sňatkem získal nejen snoubenku Marií Ludoviku, s níž měl šestnáct dětí, ale i Toskánské vévodství.
Ať si kdo chce, co chce, říká - v srpnu ještě do rybníka.
Co červenec neupeče, to již srpnu neuteče.
Co červenec neuvaří, srpen nedopeče.
Co červenec neuvaří, to už září nedosmaží.
Co se v srpnu neuvaří, ani v září se nezdaří.
Co se v srpnu nezvládne, ani v září se nepodaří.
Co srpen nedopeče, září nedovaří.
Hřímá-li v srpnu, lze čekat osmého dne opět bouřku.
Hřímá-li v srpnu, praví se, že budoucího roku hojná úroda a množství deště jest k doufání.
Hřímání v srpnu úrody dobré a hovad hynutí znamená.
I když v srpnu ze strnišť občas fučí, horko nás přece jen mučí.
I když ze strnišť občas fučí, horko nás přece jen mučí.
Jak Vavřinec zavaří, Bartoloměj zasmaží, tak se podzimek daří.
Jestli často v srpnu bude hřmíti, můžeme v zimě dost větrů míti.
Jsou-li v srpnu hory kalný, budou v zimě mrazy valný.
Když fouká v srpnu severák, bude dlouho pěkně pak.
Když je v srpnu ráno hodně rosy, mají z toho radost vosy.
Když jsou v srpnu velké rosy, zůstane obyčejně pěkné počasí.
Když nás srpen deštěm nepokropí, ten už potom škody nenatropí.
Když pálí srpen, bude pálit i víno.
Když srpen zpočátku hřeje, ledový vítr v zimě dlouho věje.
Když v srpnu moc hřímá, bude na sníh bohatá zima.
Když v srpnu naprší, tak než se oběd pojí, všecko slunce vysuší.
Mlhy na lukách, potocích a řekách v srpnu zvěstují trvalé počasí.
Moc hub srpnových - moc vánic sněhových.
Nejsou-li v srpnu hřiby, nebude v zimě sněhu.
Není-li nový měsíc jako karanbunkulus jasný, ale červený, pošmourný, na novu svém vlhký den znamená.
Poslední ty dva dni tohoto měsíce dobře vyšetři a první dva dni následujícího měsíce, jestli se pěkné a jasné počasí ukáže, teda Bachus bude pěknými hrozny okrášlen.
Půlnoční větry v srpnu přinášejí stálé počasí.
Ranní mlhy koncem měsíce ukazují na studený podzim a na časný příchod zimy.
Rosí-li v srpnu silně tráva, pěkné povětří se očekává.
Šedá mlha v srpnu nezdravá.
Silné rosy v srpnu zadělávají na dobrou pohodu.
Srpen a únor - tepla a zimy úmor.
Srpen k zimě hledí a rád vodu cedí.
Srpen klasy sklidí a ovoce dospělé vidí.
Srpen má nejkrásnější počasí v roce.
Srpen z počátku-li hřeje, zima pak se dlouho sněhem skvěje.
Srpen začíná, co červenec končil.
Srpnová horka ničemu neuškodí.
Srpnové ráno bez rosy - srpnové odpoledne s bouřkou.
Srpnový déšť - jako ženský pláč.
Svítí-li čtvrtý den jako zlato, silného větru čekej hned za to. Pakliť jest velmi černý v prostředku, čekej pěkného počasí, to věz vskutku. A tak do konce bude trvati.
Teplé a suché léto přivádí za sebou mírný podzimek, tuhou zimu a nejlepší víno.
Teplý a suchý srpen - výborné víno.
Udělá-li se v srpnu deštivo, prší med a dobré víno.
V srpnu již nelze slunci mnoho věřit.
V srpnu když půlnoční vítr věje, bez deště slunéčko hřeje.
V srpnu mlhy na výšinách - jistá voda, když v nížinách - to pohoda.
V srpnu slunce parné ovoci a vínu zdárné.
V srpnu-li máš hojně slunečnosti, budeš mít vína dosti.
Vesele bude řinčet kosa, je-li v srpnu hodně rosa.
Z počátku toho měsíce říká se, že opět studený vítr ze strnišť fouká.
VYSVĚTLENÍ:
Hned první pranostika říká, přestože není takové vedro, stále je ještě dostatečné teplo na koupání. I jiné pranostiky zmiňují teplo v tomto měsících. Další pranostiky dávají do souvislosti měsíce červenec, srpen a září. Obzvlášť v zemědělství jsou na sobě velmi závislé. Září je závislé na předcházejících měsících, pokud v červenci a v srpnu nebylo hezké počasí, tak to září již nezachrání. Pokud bude naopak bouřka v srpnu, tak to znamená, že zemědělce čeká dobrá úroda. Jiné pranostiky zase dávají do souvislosti úrodu hub a množství sněhu v zimě. Pokud bude v srpnu hub málo, bude málo i sněhu. Jiné pranostiky se zase týkají úrody vína.
