VESSEL DUE F CENA je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Následující texty vám pomohou procvičit si psaní i/y, í/ý po obojetné souhlásce „f“. A protože se písmeno „f“ v základech domácích slov téměř nevyskytuje (kromě zvukomalebných slov), na výběr máte pár doplňovacích cvičení, v nichž si můžete vyzkoušet, jestli víte, jaké „i“ se píše především ve slovech přejatých nebo ve jménech, pro zpestření i v několika výrazech hovorových.
Pokud zjistíte, že jste přece jen více chybovali, přečtěte si náš článek „Vyjmenovaná slova“, kde si můžete zopakovat nejen daná vyjmenovaná slova, ale najdete v něm i příklady slov, na které si máte dávat pozor.
Zdroj: článek Cvičení na vyjmenovaná slova po f
Písmeno f se v základech domácích slov téměř nevyskytuje, v základech domácích slov po tomto písmenu y, ý nepíšeme. Y, Ý se píše po f ve slovech přejatých, například fyzika, fyziologie a podobně.
Zdroj: článek Vyjmenovaná slova
Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.
K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.
Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.
Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho č
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Staré pověsti české
Umět vyjmenovaná slova bohužel neznamená umět je jen za sebou správně a rychle odříkat (navíc je dnes každá učebnice uvádí v jiném počtu a pořadí), ale je důležité umět rozpoznat i slova, která jsou vyjmenovaným slovům příbuzná. Zde je seznam článků, které vysvětlují příbuzná slova k vyjmenovaným slovům: Vyjmenovaná slova - slova příbuzná.
být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Zbyněk, Zbyšek, Zbyslav, Přibyslav, Bydžov, Bylany, Bystřice, Byšice, Bystrc, Hrabyně, Byzhradec, Kobylisy aj.
Písmeno f se v základech domácích slov téměř nevyskytuje, v základech domácích slov po tomto písmenu y, ý nepíšeme. Y, Ý se píše po f ve slovech přejatých, například fyzika, fyziologie a podobně.
slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýtko, lýko, lyže, pelyněk, plyš, (slynout, plytký, vlys)
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Lysá, Lysolaje, Volyně aj.
my, mýt, myslit (myslet), mýlit se, mys, myš, hlemýžď, mýto, mýtit, mykat, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, mys, sumýš
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Přemysl, Kamýk, Litomyšl, Nezamyslice, Myslov, Mysletín, Chomýž aj.
pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýřit se, čepýřit se, (pýří, pyj)
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Spytihněv, Chropyně, Přepychy, Pyšely, Spytovice aj.
sytý, syn, sýr, syrový, sychravý, usychat (i usýchat), sýkora, sysel, sýček, syčet, sypat
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Bosyně, Syneč, Syslov, Sychrov, Synkov, Sýrovice, Sýčina aj.
vy, vykat, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň, vy-, vý- (předpony), vyza (druh ryby), cavyky, kavyl (bylina, tráva)
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Vysočany, Vyšehrad, Vyškov, Výtoň, Vyžlovka Povydří aj.
brzy, jazyk, nazývat
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Ruzyně
Zdroj: článek Vyjmenovaná slova k vytisknutí
zdravá mrke_ (v–f), vyhlídkový le_ (d–t), pohádková ža_ka (b–p), ořezaná tu_ka (ž–š), hři_ smrkový (b–p), vrchol so_ky (b–p), dobré kamará_ky (d–t), úzká lá_ka (v–f), zkažený zu_ (b–p), malá užo_ka (v–f), ostré drá_ky (b–p), tupé nů_ky (ž–š), krátká pohá_ka (d–t), velký mrá_ (z–s), napínavá kní_ka (ž–š), banánová slu_ka (b–p), starý le_ (v–f), papírová ta_ka (ž–š), dřevěná lou_ka (d–t), opice Žo_ka (v–f), zalévat zahrá_ku (d–t), sla_ká šťáva (d–t), těžká křížo_ka (v–f)
zdravá mrkev, vyhlídkový let, pohádková žabka, ořezaná tužka, hřib smrkový, vrchol sopky, dobré kamarádky, úzká lávka, zkažený zub, malá užovka, ostré drápky, tupé nůžky, krátká pohádka, velký mráz, napínavá knížka, banánová slupka, starý lev, papírová taška, dřevěná loutka, opice Žofka, zalévat zahrádku, sladká šťáva, těžká křížovka
Zdroj: článek Pravopisná cvičení pro 2. třídu
včelí me_ (d–t), sladké borů_ky (v–f), tenký le_ (d–t), milé dě_če (v–f), ocelový řetě_ (z–s), kře_ký porcelán (h–ch), dlouhý dopi_ (z–s), rozbitý výta_ (h–ch), křivá ze_ (ď–ť), lovecký nů_ (ž–š), velká lá_ka (z–s), šikovná fotogra_ka (v–f), sedmihlavý dra_ (g–k), červené ne_ty (h–ch), sí_ka na motýly (ď–ť), napnutá pla_ta (h–ch), kousek prová_ku (z–s), nové pla_ky (v–f), lehký di_tát (g–k), ptačí bu_ka (d–t), zlatá ry_ka (b–p), kouzelná mu_ka (ž–š), srdečný pozdra_ (v–f)
včelí med, sladké borůvky, tenký led, milé děvče, ocelový řetěz, křehký porcelán, dlouhý dopis, rozbitý výtah, křivá zeď, lovecký nůž, velká láska, šikovná fotografka, sedmihlavý drak, červené nehty, síťka na motýly, napnutá plachta, kousek provázku, nové plavky, lehký diktát, ptačí budka, zlatá rybka, kouzelná muška, srdečný pozdrav
Zdroj: článek Pravopisná cvičení pro 2. třídu