Věta s podmětem a věta bez podmětu
Věta s podmětem obsahuje podmět, případně jej můžeme určit z tvaru slovesa nebo ze souvislosti. Například ve větě „Petr běží.“ je podmětem Petr a ve větě „Půjdu domů.“ je nevyjádřeným podmětem já. Věta bez podmětu podmět nemá a ani jej nelze smysluplně doplnit, například „Prší.“ nebo „Je mi zima.“
Rozdíl mezi větou s podmětem a větou bez podmětu někdy není patrný na první pohled. Nestačí totiž hledat ve větě podstatné jméno. Podmět může být přímo napsaný, může být pouze naznačen tvarem slovesa, nebo ve větě skutečně vůbec nemusí existovat. Důležité je proto nejprve najít přísudek a potom se ptát, zda lze určit, kdo nebo co daný děj vykonává nebo komu je určitý stav přisuzován.
Podrobné vysvětlení
Co je věta s podmětem
Věta s podmětem je taková věta, ve které můžeme určit podmět. Podmět spolu s přísudkem tvoří základní skladební dvojici.
Podmět nejčastěji označuje osobu, zvíře, věc nebo jiného původce děje. Ptáme se na něj otázkami kdo? co?
Podmět nemusí být vždy přímo napsaný. Podle způsobu vyjádření můžeme rozlišit například podmět vyjádřený a nevyjádřený.
Podmět vyjádřený
Podmět je přímo uveden ve větě:
- Tomáš otevřel okno.
- Kočka spí na pohovce.
- Stromy se ve větru ohýbaly.
- Vlak přijel se zpožděním.
Ve větě „Kočka spí na pohovce.“ se ptáme: Kdo spí? Odpověď zní kočka. Slovo kočka je tedy podmětem.
Podmět nevyjádřený
Někdy ve větě žádné slovo označující podmět nenajdeme, ale přesto dokážeme určit, kdo děj vykonává. Podmět je potom nevyjádřený.
- Přijdu večer. – podmět je já.
- Pospěšte si. – podmět je vy.
- Čteme novou knihu. – podmět je my.
- Odjel už ráno. – ze souvislosti můžeme vědět, kdo odjel.
Ve větě „Přijdu večer.“ není napsáno zájmeno já, ale první osoba jednotného čísla slovesa přijdu nám podmět jednoznačně prozrazuje. Jde tedy stále o větu s podmětem.
Co je věta bez podmětu
Ve větě bez podmětu žádný podmět není a nelze jej ani rozumně doplnit. Takovým větám se říká také jednočlenné věty slovesné.
Často označují přírodní jevy, tělesné nebo duševní stavy či jiné situace, u kterých není možné určit konkrétního původce.
- Prší.
- Sněží.
- Stmívá se.
- Mrzne.
- Je mi zima.
- Bolí mě v krku.
- Udělalo se mu špatně.
Například ve větě „Prší.“ se nemůžeme smysluplně zeptat „Kdo prší?“ nebo „Co prší?“ Sloveso popisuje samotný přírodní děj, nikoli činnost nějakého podmětu.
Jak jev bezpečně poznat
Jak poznat, zda má věta podmět
Při určování je praktické postupovat v několika krocích.
- Najděte přísudek. Ve větě „Děti běžely domů.“ je přísudkem běžely.
- Zeptejte se kdo? nebo co? Kdo běžel? Děti.
- Pokud podmět není napsaný, podívejte se na tvar slovesa. Ve větě „Běžím domů.“ poznáme podle slovesa, že podmětem je já.
- Pokud podmět nelze určit ani doplnit, může jít o větu bez podmětu. Typickým příkladem je „Prší.“
Pomoci může jednoduchá otázka: Lze ke slovesu doplnit někoho nebo něco, kdo je skutečným nositelem děje či stavu? Pokud ano, věta obvykle podmět má. Pokud nikoli, může jít o větu bez podmětu.
Přehledné porovnání
Věta s podmětem a bez podmětu – srovnání
| Věta | Podmět | Vysvětlení |
|---|---|---|
| Jana čte knihu. | Jana | Podmět je přímo vyjádřen. |
| Čtu knihu. | já | Podmět není napsaný, ale poznáme ho podle tvaru slovesa. |
| Chlapci hráli fotbal. | chlapci | Na otázku „Kdo hrál?“ odpovíme „chlapci“. |
| Půjdeme do kina. | my | Podmět je nevyjádřený. |
| Prší. | není | Přírodní děj nemá podmět. |
| Stmívá se. | není | Nelze určit, kdo nebo co se stmívá ve významu celé věty. |
| Je mi smutno. | není | Věta vyjadřuje stav bez podmětu. |
Příklady
Příklady vět s podmětem
- Pes běžel za míčem.
- Naše třída pojede na výlet.
- Martin a Klára připravili večeři.
- Ptáci se vrátili na zahradu.
- Autobus zastavil před školou.
Věty s nevyjádřeným podmětem
- Zítra pojedu k babičce. – já
- Čekáme před školou. – my
- Přinesete si sešit. – vy
- Vstal velmi brzy. – on, případně osoba známá z předchozího textu
Příklady vět bez podmětu
- Venku mrzne.
- Od rána prší.
- Pomalu se rozednívá.
- V noci silně sněžilo.
- Je mi nevolno.
- Bylo nám veselo.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při určování podmětu
Nepsaný podmět není totéž jako žádný podmět
Velmi častá chyba vzniká například u věty „Půjdu domů.“ Žák ve větě nenajde podstatné jméno a usoudí, že věta nemá podmět. To není správně. Podmětem je já, což poznáme podle slovesa půjdu.
Podmět nemusí stát před přísudkem
Slovosled neurčuje větný člen. Ve větě „Na zahradě rostou tulipány.“ je podmětem slovo tulipány, přestože stojí až za přísudkem.
Ne každé podstatné jméno je podmětem
Ve větě „Petr koupil jablka.“ je podmětem Petr. Jablka nejsou podmětem, protože na ně neodpovídáme otázkou „Kdo nebo co koupil?“, ale „Co Petr koupil?“
U přírodních jevů není potřeba hledat skrytého původce
Ve větě „Sněží.“ není podmětem například obloha, mraky ani sníh. Taková slova bychom do věty doplnili uměle a změnili bychom její stavbu. V běžném významu jde o větu bez podmětu.
Nejčastější otázky
Je věta „Jdu domů.“ bez podmětu?
Ne. Jde o větu s nevyjádřeným podmětem. Ze slovesa jdu poznáme první osobu jednotného čísla, takže podmětem je já. To, že zájmeno není ve větě napsané, neznamená, že podmět neexistuje.
Je věta „Prší.“ věta bez podmětu?
Ano. Ve větě „Prší.“ není možné určit osobu ani věc, která by byla podmětem. Sloveso vyjadřuje přírodní děj. Jde tedy o typický příklad věty bez podmětu.
Jaký je rozdíl mezi nevyjádřeným podmětem a větou bez podmětu?
U nevyjádřeného podmětu můžeme určit, kdo nebo co je podmětem, i když není přímo napsaný. Například „Přijdu.“ znamená „Já přijdu.“ U věty bez podmětu žádný podmět určit nelze, například ve větě „Stmívá se.“
Může být podmět až za slovesem?
Ano. Umístění ve větě nerozhoduje o tom, zda je slovo podmětem. Například ve větě „Na louce kvetly pampelišky.“ je podmětem slovo pampelišky, protože odpovídá na otázku „Co kvetlo?“
Jak nejrychleji najít podmět?
Nejprve najděte přísudek a potom se ptejte kdo? co? ve spojení s přísudkem. Například „Děti zpívají.“ – kdo zpívá? Děti. Pokud podmět není napsaný, zkontrolujte osobu slovesa. Teprve pokud podmět nelze určit ani tímto způsobem, zvažujte větu bez podmětu.