Téma: 

větný člen


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

VĚTNÉ ČLENY - PŘEHLED

Testy na větné členy: určete větný člen u zvýrazněného slova

1. Babička na mé svatbě plakala dojetím.

Správná odpověď:


2. Rodiče šli do lékárny pro léky.

Správná odpověď:


3. Bez vašeho souhlasu nemůžeme jet na výlet.

Správná odpověď:


4. Nesl tašku v ruce.

Správná odpověď:


5. Střecha z došků se mu rozpadala pod rukama.

Správná odpověď:


6. I přes svou nešikovnost uspěl na závodech.

Správná odpověď:


7. Ve sklepě bylo vody po kolena.

Správná odpověď:


8. Letadlo vzletělo velmi vysoko.

Správná odpověď:


9. Při testu se tvářil nešťastně.

Správná odpověď:


10. Kouzelná hůlka Harryho Pottera se zlomila.

Správná odpověď:


Zdroj: Větné členy - přehled
Zveřejněno dne: 25.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Větný člen PRO LÉKY

Rodiče šli do lékárny PRO LÉKY.

Dle mého názoru se jedná o Předmět, protože rozvíjí Přísudek (šli pro koho, co?), nicméně ať kliknu na jakoukoli možnost, všechny jsou chybné. O jaký větný člen se tedy jedná? Děkuji.

Zdroj: diskuze Větný člen PRO LÉKY
Odesláno dne: 20.5.2018 uživatelem Jitka Ludvíková
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

PODMĚT

Podmět latinsky

Větný člen podmět se latinsky nazývá subjectum. Jeho latinský název: subjekt se také hodně využívá.

Zdroj: Podmět
Zveřejněno dne: 19.1.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Větný člen PRO LÉKY

Rodiče šli do lékárny. Proč tam šli, za jakým účelem? Šli pro léky. Jde o PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ÚČELU, na které se ptáme právě otázkami: Proč? Za jakým účelem?

Zdroj: diskuze Větný člen PRO LÉKY
Odesláno dne: 21.5.2018 uživatelem Milda
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

PŘESTOŽE

Slovní druh slova PŘESTOŽE

Slovo PŘESTOŽE se z hlediska slovních druhů řadí mezi spojky. PŘESTOŽE je spojka podřadicí, která má význam přípustkový. Spojka PŘESTOŽE uvozuje (připojuje) vedlejší větu příslovečnou přípustkovou.

(Poznámka 1: Spojky podřadicí připojují závislou větu nebo větný člen. )

(Poznámka 2: Přípustka vyjadřuje okolnost, jež nevedla k očekávanému následku.)

Zdroj: Přestože
Zveřejněno dne: 20.3.2018

PODMĚT

Rozdíl mezi podnět podmět

Rozdíl mezi podnětem a podmětem není jen v tom jednom zakletém písmenku. Každý výraz znamená něco jiného. Jak již víme, podmět je základní větný člen. Naopak podnět nemá s větnou skladbou nic společného, jedná se o synonymum k výrazům impuls, motiv, návrh popud, pobídka.

Zdroj: Podmět
Zveřejněno dne: 19.1.2016

PODMĚT

Druhy podmětu

Podmět může být ve větě vyjádřený, což znamená, že ve větě je přímo nazván původce nebo nositel děje, vlastnosti nebo stavu.

Podmět také může být nevyjádřený, což znamená, že ve  větě není přímo uvedený. V takovém případě rozlišuje tři typy nevyjádřeného podmětu: podmět nevyjádřený známý z předcházející věty, podmět nevyjádřený zřejmý z  určitého tvaru slovesa, podmět všeobecný. Podmět všeobecný se týká přesněji nepojmenovaných osob.

Příklady:

Podmět vyjádřený - Pes vrčel na souseda

Podmět nevyjádřený

  1. známý z předcházející věty - Babička sbírala houby. Našla jich mnoho.
  2. zřejmý z tvaru slovesa - Každý den běháme kolem hráze.
  3. všeobecný - V rádiu mluvili o autonehodě.

Podmět se také rozlišuje podle toho, zda je dále rozvíjen a  z kolika slov se skládá. Pokud ve větě není podmět rozvíjen, jedná se o podmět holý, pokud ho rozvíjí jiný větný člen, jedná se o podmět rozvitý. Posledním typem je podmět několikanásobný, ten se skládá z více slov (více podmětů)

Příklady:

Podmět holý - Babička pekla koláč.

Podmět rozvitý - Moje babička pekla koláč.

Podmět několikanásobný - Babička a maminka pekly koláč.

Zdroj: Podmět
Zveřejněno dne: 19.1.2016

VĚTNÉ ČLENY - PŘEHLED

Určování větných členů

Ve větě je vždy nutné nejprve určit přísudek (Co dělá podmět?) a pak podmět(Kdo? Co?) Podmět nemusí být ve větě vyjádřen přímo, pokud je znám z kontextu, jedná se tedy o podmět nevyjádřený. Například: Přijeli jsme do Prahy. (Kdo? Co? = MY).

Ve větě se pak určuje, co rozvíjí podmět, například přívlastky či doplněk. Přívlastky poznáme tak, že se na ně zeptáme: Jaký? Který? Čí? Přívlastek shodný stojí před podstatným jménem, často se jedná o přídavné jméno, zájmeno, číslovku. Přívlastek neshodný stojí za podstatným jménem a často je tvořen jiným podstatným jménem (lavička z betonu). Podstatné jméno je vždy rozvíjené přívlastkem!

Předmět se ve větě pozná tak, že se na něj dá zeptat pádovými otázkami kromě 1. pádu (ten náleží k podmětu). Pokud se dá na větný člen zeptat pádovými otázkami a zároveň i otázkou některého příslovečného určení, tak přednost má vždy příslovečné určení. Příklad: šel k lesu (ke komu čemu x kam = přednost má KAM).

Doplněk se ve větě pozná tak, že se vztahuje ke dvěma větným členům, například k podmětu a přísudku: Lékař se cítil unavený. (unavený lékař x cítil se unavený)

U příslovečných určení je potřeba si zapamatovat otázky, které se k těmto větným členům uvádějí.

Zdroj: Větné členy - přehled
Zveřejněno dne: 25.11.2015

SPOJKY

Na co si dát pozor

1. a to

  • Čárku píšeme, vyjadřuje-li tento spojovací výraz poměr vysvětlovací. Příklad: Učím se dva jazyky, a to španělštinu a angličtinu.
  • Čárku nepíšeme v případě, že je věta spojena s druhou větou souřadicí spojkou a, přičemž za ní následuje zájmeno to, které je vlastně podmětem této věty. Příklad: Zpívala tu písničku pořád dokola a to mě rozčilovalo.
  • Pomůcka: Zkuste místo spojovacího výrazu a to, použít jeho synonymum a sice, pokud věta bude dávat smysl, pak čárku napište, jde o poměr vysvětlovací.

2. a tak

  • Čárku píšeme, vyjadřuje-li tento spojovací výraz poměr důsledkový. Příklad: Výrobek měl vadu, a tak jsem ho šel vyměnit.
  • Čárku nepíšeme v případě, že je věta či větný člen spojen souřadicí spojkou a, za níž následuje příslovce tak. Příklad: Hora byla vysoká a tak strmá, že si na ni troufli jen ti nejlepší.

3. či, nebo

  • Čárku píšeme před těmito spojkami, vyjadřují-li poměr vylučovací, to znamená, že platí jen jedna možnost. Příklad: Chceš modrou, nebo červenou pastelku? Musíš zkoušky dobře zvládnout, nebo tě na tu školu nepřijmou.
  • Čárku před těmito spojkami nepíšeme, vyjadřují-li poměr slučovací, to znamená, že spojka nebo/či vyjadřuje možné alternativy. Příklad: Povrch stezky je vhodný pro jízdu na kole či na kolečkových bruslích. U babičky jsme jezdili na kole nebo chodili na houby.

Zdroj: Spojky
Zveřejněno dne: 25.8.2015

ČÁRKY VE VĚTÁCH

ČÁRKY VE VĚTĚ JEDNODUCHÉ

Čárkou ve větě jednoduché se  odděluje:

1. Několikanásobný větný člen

Několikanásobný větný člen je takový větný člen, v němž se spojují dva (nebo více) výrazy se stejnou syntaktickou platností. Například: jablka a hrušky; milá, ale neoblíbená učitelka.

Několikanásobné větné členy oddělujeme čárkou v případě, že:

  • nejsou spojeny spojkami a, i, nebo (anebo), ani, či ve významu slučovacím. Čárku tedy píšeme před těmito spojkami, pokud jsou jiném poměru než slučovacím. Například: Nic neslyšel, a navíc měl i zavázané oči.
  • jsou k sobě přiřazeny bez spojek (Nakoupil mléko, pečivo, sýry, jogurty.).
  • jsou jednotlivé výrazy několikanásobného větného členu spojeny spojovacími výrazy, které vyjadřují různé poměry (stupňovací, odporovací, důsledkový, přípustkový, příčinný) mezi nimi. Například: Je to výnosná, ale nudná práce.
  • jsou spojeny dvojitými spojovacími výrazy. Například: Ani tuky, ani cukry by lidé neměli jíst ve velkém množství. Pokud dvojité spojovací výrazy spojují členy, které se vzájemně vylučují. Například: Výrobky se prodávají na internetu, nebo v maloobchodech.
  • spojky nebo a či vyjadřují vztah neslučitelnosti. Což znamená, že buď platí první výraz z  několikanásobného větného členu, nebo výraz druhý. Nemohou platit oba. Například: Buď tvoje rozhodnutí bude kladné, nebo záporné.
  • spojka nebo vyjadřuje opravu výrazu. Například: Na setkání dorazila dívka, nebo spíše žena.

Několikanásobné větné členy neoddělujeme čárkou v případě, že:

  • jsou několikanásobné větné členy v poměru slučovacím spojené spojkami a, i, nebo (anebo), ani, či. Například: Na  zahradě máme jabloně a hrušky.
  • spojky nebo a či vyjadřují vztah mezi oběma možnostmi. Například: Přijedeme v sobotu nebo v neděli.
  • jsou jednotlivé výrazy několikanásobného větného členu spojeny ve významu vytýkacím příslovci nebo částicemi: a také, a rovněž, a přitom. Například: Ve  škole zavedli výchovu ke zdraví a také sexuální výchovu.
  • se jedná o ustálená slovní spojení. Například: Držel se mě zuby nehty. Domlouvali se rukama noha.
  • v případě, že se jedná o dvojité spojovací výrazy ve vztahu slučovacím nebo vyjadřujícím dvě možnosti. Například: Materiály najdete buď na internetu nebo v archivech.

2. Přívlastek postupně rozvíjející

Přívlastek postupně rozvíjející je zvláštní typ přívlastku. Na podstatném jménu je závislý adjektivní přívlastek a  na tomto spojení podstatného jména a adjektivního přístupu je závislý další adjektivní přívlastek.

Přívlastek postupně rozvíjející se čárkou neodděluje. Například: Miloval tu krátkou oddechovou chvíli.

3. Přívlastek volný

Přívlastek volný je rozvitý shodný přívlastek, který stojí za podstatným jménem, k němuž náleží, a který není pro smysl věty nezbytný. Pokud se ve větě vynechá, nenaruší to smysl věty.

Přívlastek volný se odděluje čárkou. Pokud stojí přívlastek volný uprostřed věty, odděluje se čárkou z  obou stran. Například: Hejno vlašťovek, letící nad městem, mířilo na jih.

4. Přívlastek těsný

Přívlastek těsný je svým postavením stejný jako přívlastek volný, rozdíl je v tom, že jeho vypuštěním by se smysl věty zcela změnil.

Přívlastek těsný se neodděluje čárkou. Například: Mé rozhodnutí přihlásit se na vojenskou akademii bylo nezvratné.

5. Přístavková spojení

Přístavková spojení jsou složky komplexního větného členu, které v zásadě označují stejnou skutečnost. Obvykle se dají poznat tak, že se mezi ně dají vložit výrazy jako: to jest, to znamená, totiž.

Stejně jako přívlastky i přístavky mohou být volné a těsné. Pokud je přístavek volný uprostřed věty, odděluje se z obou stran čárkou. Například: Aleš, kamarád z dětství, přijel na  návštěvu. Božena Němcová, autorka Babičky, žila ve Vídni. Přístavky těsné se čárkou neoddělují. Například: Tady na chalupě se mi moc líbí. Spisovatelka Božena Němcová žila ve Vídni.

U přístavku se tedy čárka píše,:

  • když se jedná o přístavek volný
  • když výrazy přístavku slouží k vysvětlení jevu. Například: Lingvistika, neboli věda zkoumající jazyk.
  • Když se jedná o zkratku vědeckého titulu za jménem. Například: RnDr Jan Novák, DrSc.

U přístavku se tedy čárka nepíše,:

  • když se jedná o přístavek těsný
  • když výrazy vyjadřují jinou možnost označení. Například: lingvistika neboli jakozykověda.

Do přístavku se také řadí výčet, vytčení, shrnutí a ztotožnění.

Výčet

U výčtu je první člen významově širší, než druhý člen, který ale bývá několikanásobný. Například: Dům se  skládal z pěti pokojů, dětský pokoj, ložnice, obývací pokoj, pokoj pro hosty, pokoj pro služebnou.

U výčtu se výrazy oddělují čárkou.

Vytčení

U vytčení se objevují výrazy jako hlavně, zejména, zvláště, především. I zde má první výraz širší význam než druhý. Například: Někdy v noci, obzvlášť k ránu, míval obrovské chutě.

Vytčení jevu, který není zahrnutý do  obsahu první složky komplexního větného členu, se vyjadřuje výrazy: výjimka, kromě, až na. Například: Soutěže v golfu se zúčastnily všechny státy, až na  Slovensko.

Vytčené jevy se oddělují čárkou.

Shrnutí

U shrnutí je druhý člen významově širší. Shrnutí se vyjadřuje výrazy: zkrátka, prostě, jednoduše. Například: Ve  šperkovnici ležely náušnice, řetízky, přívěsky a prsteny, zkrátka babiččiny veškeré šperky.

Shrnutí se odděluje čárkou.

Ztotožnění

Jedná se o spojení výrazů, které označují stejnou skutečnost a využívají k tomu výrazy: také, čili, či, aneb, alias, vulgo, respektive, jinak také, jinak řečeno, řečené. Například: gramatika čili mluvnice.

Tyto výrazy se neoddělují čárkou.

6. Samostatný větný člen a dodatečně připojený větný člen

Samostatný větný člen se odděluje čárkou. Jedná se o výraz, který stojí mimo větu. Jeho funkce je zdůrazňovací. Například: K moři, tam bych chtěl jet.

I dodatečný větný člen se odděluje čárkou, ve větě stojí na konci a jeho funkce je vysvětlovací a zdůrazňovací. Například: Na dovolené jsem potkal mnoho lidí, a zajímavých.

7. Oslovení

Oslovení se ve větě odděluje čárkou. Pokud je oslovení uprostřed věty, odděluje se z obou stran. Například: Dámy a pánové, vítám Vás na naší slavnosti. Nezlob, Honzo, své rodiče.

8. Citoslovce

Citoslovce se v textu oddělují čárkou. Například: Zaplaťbůh, že jsi přišel. Výjimkou je, když je citoslovce větným členem, pak se čárkou neodděluje. Například: Žába žbluňk do vody.

9. Vsuvka

Vsuvka je součást věty, se kterou v  podstatě obsahově nijak nesouvisí. Vsuvka se odděluje čárkami. Například: Výstava se koná, myslím, příští čtvrtek. Věnujte mi, prosím pozornost.

10. Doplněk

Doplněk je větným členem, který  závisí současně na podstatném jménu a zároveň i na slovesu.

Doplněk se odděluje čárkami. Například: Každou noc, sedíc u mé postele, mi maminka předčítala pohádky.

Zdroj: Čárky ve větách
Zveřejněno dne: 19.1.2016

PODMĚT

Podmět a přísudek

Podmět a přísudek jsou skladební dvojicí, která je vyjádřená skladebním vztahem shody (latinsky predikace). Znamená to, že se tyto dva členy shodují v osobě, čísle a ve jmenném rodě. Shoda nastává v okamžiku, kdy je jeden člen závislý na druhém (= řídícím) členu. U podmětu a přísudku je závislým členem přísudek a členem řídícím je podmět. Proto jejich vztah nelze nazvat shoda podmětu s přísudkem. Správný název je přesně obrácený, shoda přísudku s podmětem.

Zdroj: Podmět
Zveřejněno dne: 19.1.2016

ČÁSTICE - NEOHEBNÝ SLOVNÍ DRUH

Skupiny částic

Částice se dále dělí do několika skupin. Jejich funkce a užití jsou vázány na ostatní výrazové prostředky, na obsah výpovědi a na konkrétní jazykovým ale i mimo jazykový kontext. Částice se tedy rozdělují na modální, intenzifikační, vytýkající, modifikační, odpověďové, negační a přací.

Modální částice

Mezi modální částice patří výrazy jako asi, sad, nejspíš, jistě, zajisté, možná, pravděpodobně. Tyto výrazy udávají stupeň pravděpodobnosti obsahu výpovědi. Jejich význam se pohybuje ve škále od velmi pravděpodobného až po vyloučené. Na tyto části se nedá doptat doplňovacími otázkami, ale lze jimi odpovídat na zjišťovací otázky. Například: Budeš večer doma? Snad. Vzhledem k jejich významu je jasné, že se běžně vyskytují o oznamovacích větách, případně ve zjišťovacích otázkách.

Intenzifikační částice

Částice intenzifikační určují intenzitu vlastnosti: velmi, moc, málo. Například: Jak se ti líbil film? Moc. Někdy dochází k záměně s příslovci. Obvykle intenzifikační částice stojí před slovesem na rozdíl od příslovcí. Byl pěkně nazlobený x bylo pěkně. Šíleně ji miloval ( = velmi) x vypadal šíleně (= hrozně).

Vytýkací částice

Částice vytýkací vytýká jistou složku výpovědi: právě, přímo, zrovna, obzvlášť. Od intenzifikačních částic se liší tím, že se mohou vztahovat i na podstatná jména. Tyto částice implikují skutečnosti, jejichž pravdivost je předpokladem pro smysluplné užití této částice ve větě. Na oslavu přišel jen Martin (= což nám jasně říká, že ostatní nepřišli). Tyto částice můžou platnost výpovědi buď omezovat: jenom, jen, poze, nebo rozšiřoat: tak,rovněž. Vytýkací částice stojí před větným členem, který obsahuje vytčený výraz.

Modifikační částice

Mezi částice modifikační patří obvykle výrazy, které primárně řadíme k jiným slovním druhům, například: ale (spojka), tak (příslovce). Ukázka: mluv klidně (příslovce ) x klidně mluv (částice). Pokaždé má výraz jiný význam, a tak se jedná i o jiný slovní druh. Tyto části výpověď kontextualizují a modifikují s dalšími prostředky větný modus věty.

Odpověďové částice

Mezi částice odpověďové patří výrazy, kterými lze odpovídat na zjišťovací otázky: ano, ne. Protože odpovídají na obsah věty, tak se často označují jako větné ekvivalenty.

Negační částice

Do částic negačních patří výrazy ne a nikoli pro členskou negaci. Zaujalo ji nikoli jeho postavení, ale jeho humor.

Přací částice

Posledním a nejznámějším typem jsou částice přací (=preferenční). Tyto částice stojí zpravidla na začátku věty a slouží k vyjádření přání mluvčího. Patří sem výrazy: kéž, nechť. Kéž přijde.

Zdroj: Částice - neohebný slovní druh
Zveřejněno dne: 17.11.2015

SHODA PŘÍSUDKU S PODMĚTEM

Shoda přísudku s podmětem

(Shoda podmětu s přísudkem)

Vysvětlení shody přísudku s podmětem

Podmět v množném čísle

Koncovka příčestí minulého

Příklad

Rodu mužského životného

-i

Koně běželi po poli.

Všeobecný

-i

V televizi vysílali zprávy.

Rodu mužského neživotného

-y

Domy byly zbořeny.

Rodu ženského

-y

Zebry se proháněly krajinou.

Rodu středního

-a

Města zářila ve tmě.

Několikanásobný podmět v  množném čísle:

Alespoň 1 člen je rodu mužského životného

-i

Chlapci a dívky jeli na tábor.

Žádný člen není rodu mužského životného

-y

Učitelky a děti se vydaly do  zoologické zahrady.

Všechny členy jsou rodu středního v  množném čísle

-a

Selátka a telata byla zavřena na  malém prostoru.

Několik členů je rodu středního a  alespoň jeden je v jednotném čísle

-y

Kůzlata a hříbě se proháněly pastvinami.

Shoda přísudku s podmětem a nevyjádřený podmět

Psaní koncovek v přísudku může komplikovat situace, kdy je ve větě podmět nevyjádřený. V takovém případě je důležité, jestli je podmět známý z předchozí věty, jestli se dá určit podle oslovení ve větě, jestli se dá odvodit z  kontextu.

Předcházející věta

Nevyjádřený podmět

Z přecházející věty

-i

Malíři namalovali řadu obrazů.

Rozhodli se uspořádat výstavu.

-y

Ženy nakoupily potraviny.

Uvařily z nich večeři.

-a

Hříbata volně pobíhala.

Zaběhla se do lesa.

U oslovení je situace těžší. Je potřeba si uvědomit, jestli podmětem jsou jenom oslovované osoby, pak se koncovka přísudku určuje podle jejich rodu. Například: Holky, co kdybyste přišly na návštěvu? Chlapci, měli byste se  učit. Děvčata, mohla byste mi pomoci?

Pokud se ale oslovují osoby ženského rodu, ale do podmětu se řadí i osoba rodu mužského životného, píše se v koncovce u přísudku -i. Například: Holky, co kdybychom si zahráli fotbal?

Důležité také je, jestli se mluvčí řadí do podmětu a jestli je to muž nebo žena. Například: žena: Holky, co kdybychom zašly na výstavu? Muž: Holky, co kdybychom šli do kina?

Mimotextový kontext to jsou okolnosti, které známe jen my (=mluvčí), ale nejsou nikde v textu zapsány. Používá se třeba v okamžiku, kdy píšeme někomu zprávu/dopis. Pokud je mluvčím žena a píše jiné ženě, píše se v koncovce přísudku -y, pokud se do podmětu nezařadí i muž, například: Mohly bychom zajít na večeři (jen ty dvě ženy). Pokud do podmětu zařadí i muže: Mohli bychom zajít na večeři (je jasné, že bude přítomen i muž).

Zdroj: Shoda přísudku s podmětem
Zveřejněno dne: 6.1.2016

SLOVA, KTERÁ MŮŽEME ZAŘADIT K VÍCE SLOVNÍM DRUHŮM

Slovní druhy

1. slovní druh = Podstatná jména (latinsky substantiva) = Patří sem slova, která označují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů.

2. slovní druh = Přídavná jména (latinsky adjektiva) = Patří sem slova, která označují vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen.

3. slovní druh = Zájmena (latinsky pronomina) = Patří sem slova, která zastupují podstatná jména nebo přídavná jména.

4. slovní druh = Číslovky (latinsky numeralia) = Patří sem slova, která vyjadřují počet, pořadí, násobnost, díl celku.

5. slovní druh = Slovesa (latinsky verba) = Patří sem slova, která vyjadřují činnost, stav nebo změnu stavu.

6. slovní druh = Příslovce (latinsky adverbia) = Patří sem slova, která vyjadřují bližší okolnosti dějů a vlastností (čas, místo, způsob, důvod, míra).

7. slovní druh = Předložky (latinsky prepozice) = Patří sem slova, která pomáhají vytvářet fráze a modifikovat vztahy mezi větnými členy.

8. slovní druh = Spojky (latinsky konjunkce) = Patří sem slova, která spojují větné členy a věty.

9. slovní druh = Částice (latinsky partikule) = Patří sem slova, která signalizují vztah mluvčího k výpovědi, zvýrazňují určitý větný člen a vyjadřují modalitu věty.

10. slovní druh = Citoslovce (latinsky interjekce) = Patří sem slova, která vyjadřují nálady, pocity, vůli mluvčího, označují hlasy a zvuky.

Bohužel ne vždy je zařazení slov k jednotlivým slovním druhům jednoduché a přehledné. K přiřazení některých slov ke slovnímu druhu je nutné dát slovo do určitého kontextu (do věty). Některá slova mohou patřit k více slovním druhům.

Následuje seznam několika slov, které se dají zařadit k více slovním druhům. Jedná se jen o výběr slov, protože takových slov může být nekonečné množství.

ADAMOVI

(všechna podstatná jména rodu mužského životného končící -ovi, například dědovi, strýcovi, sousedovi, Filipovi a tak dále)

Podstatné jméno: příklad využití: K narozeninám dal Adamovi moc hezký dárek.

Přídavné jméno: příklad využití: Adamovi koně se proháněli po louce.

ALE

Spojka: příklad využití: Usmíval se, ale nebyl šťastný.

Částice: příklad využití: Ale je sympatická.

Citoslovce: příklad využití: Ale, ale, copak to děláš?

Spojka: příklad využití: Ať jde o cizokrajné rostliny, nebo o exotická zvířata, cítili jsme silný úžas.

Částice: příklad využití: Ať už přestane pršet!

BACHA

Podstatné jméno: příklad využití: Večer vždy rád poslouchal skladby od Bacha.

Citoslovce: příklad využití: Dej si na mě bacha!

BĚHEM

Podstatné jméno: příklad využití: Zlepšoval si zdravotní stav během.

Předložka: příklad využití: Během vyučování se nesmí používat mobilní telefony.

BLÍZKO

Příslovce: příklad využití: Seděl vedle mě příliš blízko.

Předložka: příklad využití: Nastěhoval se blízko nemocnice.

DOBŘE

Příslovce: příklad využití: Po obědě se necítil moc dobře.

Částice: příklad využití: No dobře, vzdávám se.

DOMŮ

Podstatné jméno: příklad využití: Mnoho domů ve městě má rozbitý výtah.

Příslovce: příklad využití: Ze školy ji doprovodil domů.

DOSPĚLÝ

Podstatné jméno: příklad využití: Dospělý vždy zodpovídá za děti.

Přídavné jméno: příklad využití: Bratr už je dospělý.

JE

Zájmeno: příklad využití: Znal je z dětství.

Sloveso: příklad využití: Obraz je překrásný.

JEN

Podstatné jméno: příklad využití: Japonský jen v Čechách neplatí.

Příslovce: příklad využití: Časopis byl jen pro děti.

Částice: příklad využití: Jen kdybys nepovídal!

Zájmeno: příklad využití: Napsal jí milostný dopis.

Sloveso: příklad využití: K obědu rád jí těstoviny.

KDYBY

Spojka: příklad využití: Potěšilo by mě, kdyby mě navštívila.

Částice: příklad využití: Kdyby mi zavolal!

KOLEM

Podstatné jméno: příklad využití: Na výlet jeli s kolem.

Příslovce: příklad využití: Vezmi to kolem.

Předložka: příklad využití: Na procházku šli kolem rybníka.

KOS

Podstatné jméno: příklad využití: Na zahradě krásně zpíval kos.

Sloveso: příklad využití: Kos tu trávu pořádně!

LEŽ

Podstatné jméno: příklad využití: Lež má krátké nohy, daleko neujde.

Sloveso: příklad využití: Lež klidně a nehýbej se.

MÍSTO

Podstatné jméno: příklad využití: Uvolnilo se místo na ředitelství.

Příslovce: příklad využití: Místo k lékaři zůstal doma v posteli.

Předložka: příklad využití: Šel za školu místo tělocviku.

NAPROTI

Příslovce: příklad využití: Šel mi naproti.

Předložka: příklad využití: Naproti kostelu stála bývalá škola.

ODPOLEDNE

Podstatné jméno: příklad využití: Dnešní odpoledne se nám moc podařilo.

Příslovce: příklad využití: Škola skončila odpoledne.

OSEL

Podstatné jméno: příklad využití: Osel se ztratil u lesa.

Sloveso: příklad využití: Zemědělec osel svá pole.

OZÁŘENÍ:

Podstatné jméno: příklad využití: Ozáření rentgenem je pro miminka nebezpečné.

Přídavné jméno: příklad využití: Ozáření lidé jsou v obrovském nebezpečí.

POKLADNÍ

Podstatné jméno: příklad využití: Pokladní spočítala denní tržbu.

Přídavné jméno: příklad využití: Zloděj utekl s pokladní kasou.

POMOCÍ

Podstatné jméno: příklad využití: S jeho pomocí to dokázal.

Předložka: příklad využití: Pomocí internetu našel nové informace.

PRÁVĚ

Příslovce: příklad využití: Četl článek právě o tomto tématu.

Částice: příklad využití: No právě že s tebou nesouhlasím!

PROTO

Příslovce: příklad využití: Žák dostal od učitele co proto.

Spojka: příklad využití: Nesouhlasil s volbami, a proto odstoupil.

Částice: příklad využití: No proto!

RÁNO

Podstatné jméno: příklad využití: Ráno bylo mlhavé.

Příslovce: příklad využití: Na návštěvu k babičce pojedu zítra ráno.

SE

Zájmeno: příklad využití: U zkoušky se velmi přepočítal.

Předložka: příklad využití: Šel na procházku se psem.

UPROSTŘED

Příslovce: příklad využití: Stál uprostřed.

Předložka: příklad využití: Uprostřed náměstí stál vodotrysk.

VEČER

Podstatné jméno: příklad využití: Včerejší večer byl v slavnostní atmosféře.

Příslovce: příklad využití: K nám na návštěvu nechoď večer.

VEDRO

Podstatné jméno: příklad využití: Letní vedro mě velmi trápilo.

Příslovce: příklad využití: Je mi velké vedro.

VLIVEM

Podstatné jméno: příklad využití: Pod vlivem alkoholu se každý chová jinak.

Předložka: příklad využití: Vlivem nečekaných okolností neuspěl u zkoušky.

VŠAK

Spojka: příklad využití: Fandili jsme hokejistům, oni však nevyhráli.

Částice: příklad využití: Však si to ještě povíme!

ZDRAVÍ (patří sem i další slova tvořená podobným způsobem)

Podstatné jméno: příklad využití: Kouřením si ničil své zdraví.

Přídavné jméno: příklad využití: Zdraví lidé často sportují.

ZRANĚNÍ

Podstatné jméno: příklad využití: Jeho zranění vypadalo škaredě.

Přídavné jméno: příklad využití: Zranění lidé často panikaří.

ŽE

Částice: příklad využití: Že jsi mi to neřekla!

Spojka: příklad využití: Slyšel, že jsi nemocný.

Zdroj: Slova, která můžeme zařadit k více slovním druhům
Zveřejněno dne: 17.5.2016

SPOJKY

Co jsou spojky

Spojky představují druh neohebných, neplnovýznamových slov, která slouží ke spojování vět i částí vět (větných členů). Spojky nemají větněčlenskou platnost, což znamená, že nejsou ve větě větným členem, ale vyjadřují vzájemný vztah mezi větnými členy, tedy jejich mluvnický a obsahově-významový poměr. Tento vzájemný vztah lze rozdělit na dva základní: rovnocenný (ten jazykovědci nazývají koordinace/souřadnost a najdete jej mezi několikanásobnými větnými členy, mezi větami hlavními nebo mezi stejnými druhy vět vedlejších) a nerovnocenný (subordinace/podřízenost, tedy vztah mezi větnými členy nebo větami mluvnicky nerovnocennými, syntakticky nestejnorodými, přičemž se vždy jeden člen podřizuje členu druhému, je na něm závislý, což samozřejmě platí i o větách).

Forma spojek může být:

  • jednoslovná (a, ani, protože, kdyby) – příklad: Na záhonku kvetly narcisy a tulipány. Zakopla, protože se nedívala pod nohy.
  • opakovaná (a, a, a; nebo, nebo a/nebo) – příklad: Na místo se dostanete autem i autobusem i vlakem.
  • dvojitá (jednak – jednak, buď – nebo, hned – hned, nejen – ale i) – příklad: Vezmi si buď svetr, nebo bundu. Byl úspěšný nejen na mistrovství světa, ale i na olympiádě.
  • víceslovná, kdy spojovací výraz tvoří se spojkou i jiný slovní druh (právě když, hned jak, i kdyby, a dokonce) – příklad: Právě když jsem postavila hrnec na plotnu, vypnuli proud.

Zdroj: Spojky
Zveřejněno dne: 25.8.2015

DOPLŇOVACÍ CVIČENÍ NA SLOVNÍ DRUHY

2. Cvičení

Už v jiných příspěvcích jsme vás upozorňovali na to, že jedno slovo může být dvěma (někdy i třemi) slovními druhy, že záleží na jeho uplatnění ve větě. Zkuste tedy určit slovní druhy u vyznačených slov:

Když  se nebudeš učit, nikam to nedotáhneš.

Když  mně se tak nechce!

Mám volno jen v neděli.

Jen se neboj!

Jen se schovali pod střechu, začalo pršet.

budu hodný!

To mi slibuješ už několik dní .

Slyšel jsem jen slabounké tik tak .

Kdybych tak vyhrál milion!

Závodů se zúčastnili jak chlapci, tak dívky.

Udělala jsem to přesně tak , jak jste mi řekli.

Kdybyste náhodou jeli kolem , tak se tam podívejte.

Procházeli jsme se kolem řeky.

Kam jdeš s tím kolem ?

Nezapomeňte na tu ozdobu uprostřed .

Nejvíc se mi líbila marcipánová růže uprostřed dortu.

Naproti domu je krásná zahrada.

Bydlím hned naproti .

Střela šla těsně vedle .

Neběhej pořád a posaď se vedle mě.

Olga je už od dětství její nejlepší kamarádka.

Vídávám je spolu pořád.

Místo do práce musel k lékaři.

Jindra přišel o vynikající místo .

Jindřiška k nám nastoupila místo něj.

Pospěš si, ať stihneš všechny úkoly.

už to mám rychle za sebou!

Požádali jsme lékaře, aby  přijel a ihned Otu vyšetřil.

Aby  to tak byl černý kašel!

Že jsem tam vůbec chodil!

Netušil jsem, že ji tam potkám s Ivanem.

Podřízeným větným členem rozumíme člen závislý na jiném členu.

Nelíbí se mi, jak se chová ke svým podřízeným .

Pak se nemám zlobit!

Umyj se a pak přijď ke stolu.

Je-li to nutné, pak to udělám.

Táňa se  pozorovala v zrcadle.

Nechtěla jít se  mnou do kina.

Svou práci dělá opravdu rád.

Je opravdu blázen?

Takové štěstí hned tak někdo nemá!

Přijdu za tebou hned po večeři.

Nejraději jí se svými přáteli.

Nevěřil jsem jí ani slovo.


Zdroj: Doplňovací cvičení na slovní druhy
Zveřejněno dne: 29.10.2015

CVIČENÍ NA SLOVNÍ DRUHY

2. cvičení na určení slovního druhu

Už v jiných příspěvcích jsme vás upozorňovali na to, že jedno slovo může být dvěma (někdy i třemi) slovními druhy, že záleží na jeho uplatnění ve větě. Zkuste tedy určit slovní druhy u vyznačených slov, správnost si zkontrolujte v řešení:

Už není dítě, hraje si však stále dál.

Však všichni víme, jak to bylo.

Každý ho měl rád.

Všechno to bylo moc krásné.

Podívej se, co se stalo!

Když se nebudeš učit, nikam to nedotáhneš.

Když mně se tak nechce!

Mám volno jen v neděli.

Jen se neboj!

Jen se schovali pod střechu, začalo pršet.

budu hodný!

To  mi slibuješ několik dní.

Slyšel jsem jen slabounké tik tak.

Kdybych tak vyhrál milion!

Závodů se zúčastnili jak chlapci, tak dívky.

Udělala jsem to přesně tak, jak jste mi řekli.

Kdybyste náhodou jeli kolem, tak se tam podívejte.

Procházeli jsme se kolem řeky.

Kam jdeš s tím kolem?

Nezapomeňte na tu ozdobu uprostřed.

Nejvíc se mi líbila marcipánová růže uprostřed dortu.

Naproti domu je krásná zahrada.

Bydlím hned naproti.

Střela šla těsně vedle.

Neběhej pořád a posaď se vedle mě.

Olga je už od dětství její nejlepší kamarádka.

Vídávám je spolu pořád.

Místo do práce musel k lékaři.

Jindra přišel o vynikající místo.

Jindřiška k nám nastoupila místo něj.

Pospěš si, stihneš všechny úkoly.

už to mám rychle za sebou!

Požádali jsme lékaře, aby přijel a ihned Otu vyšetřil.

Aby to tak byl černý kašel!

Že jsem tam vůbec chodil!

Netušil jsem, že ji tam potkám s Ivanem.

Podřízeným větným členem rozumíme člen závislý na jiném členu.

Nelíbí se mi, jak se chová ke svým podřízeným.

Pak se nemám zlobit!

Umyj se a pak přijď ke stolu.

Je-li to nutné, pak to udělám.

Táňa se pozorovala v zrcadle.

Nechtěla jít se mnou do kina.

Svou práci dělá opravdu rád.

Je opravdu blázen?

Takové štěstí hned tak někdo nemá!

Přijdu za tebou hned po večeři.

Nejraději se svými přáteli.

Nevěřil jsem ani slovo.

Bez lásky nejsou lidé šťastní.

Černý bez na jaře krásně kvete.

Zlepšila se mu nálada, jakmile to dokončil.

Zdroj: Cvičení na slovní druhy
Zveřejněno dne: 31.10.2015

CVIČENÍ NA SLOVNÍ DRUHY

Řešení

1. cvičení na určování slovních druhů

každý (zájmeno), všechno (zájmeno), co (zájmeno), který  (zájmeno), před (předložka), konečně (příslovce), všechny (zájmeno), moje (zájmeno), jsou (sloveso), kteří (zájmeno), jenž (zájmeno), takže (spojka), odkud (příslovce), seděl jsem (sloveso), zvolit (sloveso), či (spojka), jedině (příslovce), volný (přídavné jméno), dní (podstatné jméno), napil se  (sloveso), kolikerý (číslovka), svěží (přídavné jméno), působí (sloveso), cesta (podstatné jméno), všechna (zájmeno) tři (číslovka) hřiště (podstatné jméno), brzičko (příslovce), podél (předložka) řeky (podstatné jméno), zas (příslovce), snadno (příslovce), jsem (sloveso), nemile (příslovce), pravidelně (příslovce), byli (sloveso), o  (předložka) tom (zájmeno), jednoznačně (příslovce), vysoko (příslovce), zatímco (spojka), plavání (podstatné jméno), pokaždé (příslovce), léčení (podstatné jméno), všichni (zájmeno), můžeš (sloveso), kvůli (předložka), dalších (přídavné jméno), by (sloveso), krásnější (přídavné jméno), konečně (příslovce), chvíli (podstatné jméno), jsme (sloveso), všichni (zájmeno), starosti (podstatné jméno), jednoho (číslovka), ji (zájmeno), kolik (číslovka), lze (příslovce), mají (sloveso), někteří (zájmeno), proč (příslovce), nechť (částice), bez (předložka, podstatné jméno), jakmile (spojka)

2. cvičení na určení slovního druhu

Už není dítě, hraje si však stále dál. (spojka)

Však všichni víme, jak to bylo. (příslovce)

Každý ho měl rád. (zájmeno)

Všechno to bylo moc krásné. (zájmeno)

Podívej se, co se stalo! (zájmeno)

Když se nebudeš učit, nikam to nedotáhneš. (spojka)

Když mně se tak nechce! (částice)

Mám volno jen v neděli. (příslovce)

Jen se neboj! (částice)

Jen se schovali pod střechu, začalo pršet. (spojka)

budu hodný! (částice)

To  mi slibuješ několik dní. (příslovce)

Slyšel jsem jen slabounké tik tak. (citoslovce)

Kdybych tak vyhrál milion! (částice)

Závodů se zúčastnili jak chlapci, tak dívky. (spojka)

Udělala jsem to přesně tak, jak jste mi řekli. (příslovce)

Kdybyste náhodou jeli kolem, tak se tam podívejte. (příslovce)

Procházeli jsme se kolem řeky. (předložka)

Kam jdeš s tím kolem? (podstatné jméno)

Nezapomeňte na tu ozdobu uprostřed. (příslovce)

Nejvíc se mi líbila marcipánová růže uprostřed dortu. (předložka)

Naproti domu je krásná zahrada. (předložka)

Bydlím hned naproti. (příslovce)

Střela šla těsně vedle. (příslovce)

Neběhej pořád a posaď se vedle mě. (předložka)

Olga je už od dětství její nejlepší kamarádka. (sloveso)

Vídávám je spolu pořád. (zájmeno)

Místo do práce musel k lékaři. (příslovce)

Jindra přišel o vynikající místo. (podstatné jméno)

Jindřiška k nám nastoupila místo něj. (předložka)

Pospěš si, stihneš všechny úkoly. (spojka)

už to mám rychle za sebou! (částice)

Požádali jsme lékaře, aby přijel a ihned Otu vyšetřil. (spojka)

Aby to tak byl černý kašel! (částice)

Že jsem tam vůbec chodil! (částice)

Netušil jsem, že ji tam potkám s Ivanem. (spojka)

Podřízeným větným členem rozumíme člen závislý na jiném členu. (přídavné jméno)

Nelíbí se mi, jak se chová ke svým podřízeným. (podstatné jméno)

Pak se nemám zlobit! (částice)

Umyj se a pak přijď ke stolu. (příslovce)

Je-li to nutné, pak to udělám. (spojka)

Táňa se pozorovala v zrcadle. (zájmeno)

Nechtěla jít se mnou do kina. (předložka)

Svou práci dělá opravdu rád. (příslovce)

Je opravdu blázen? (částice)

Takové štěstí hned tak někdo nemá! (částice)

Přijdu za tebou hned po večeři. (příslovce)

Nejraději se svými přáteli. (sloveso)

Nevěřil jsem ani slovo. (zájmeno)

Bez lásky nejsou lidé šťastní. (předložka)

Černý bez na jaře krásně kvete. (podstatné jméno)

Zlepšila se mu nálada, jakmile to dokončil. (spojka)

Zdroj: Cvičení na slovní druhy
Zveřejněno dne: 31.10.2015

PODSTATNÁ JMÉNA

Podstatná jména na D

Pro ukázku podstatných jmen dále uvádím podstatná jména začínající písmenem D. V závorce se vždy nachází rod daného podstatného jména a vzor, podle něhož se podstatné jméno skloňuje.

Seznam podstatných jmen na D

  • ďábel (rod mužský, vzor pán) = pekelná bytost
  • dadaismus (rod mužský, vzor hrad) = literární a výtvarný směr vyznačující se rozbitím tradičního obsahu a formy a budující na náhodnosti
  • dafnie (rod ženský, vzor růže) = druh perloočky
  • daktyl (rod mužský, vzor hrad) = veršová stopa s jednou přízvučnou a dvěma nepřízvučnými slabikami
  • daktyloskopie (rod ženský, vzor růže) = metoda zjišťující totožnost podle otisků prstů
  • dalamánek (rod mužský, vzor hrad) = druh pečiva
  • dálka (rod ženský, vzor žena) = velká vzdálenost
  • dálkař (rod mužský, vzor muž) = atlet pěstující skok do války; dálkový student
  • dálnice (rod ženský, vzor růže) = dálková silnice
  • dálnopis (rod mužský, vzor hrad) = zařízení elektromagneticky přenášející zprávu
  • daltonismus (rod mužský, vzor hrad) = vrozená barvoslepost
  • dáma (rod ženský, vzor žena) = hra; žena s vhodným chováním
  • damašek (rod mužský, vzor hrad) = látka
  • damping (rod mužský, vzor hrad) = druh peněžního podbízení
  • daň (rod ženský, vzor píseň) = dávka vybíraná státem
  • daněk (rod mužský, vzor pán) = přežvýkavec s parohy
  • dánština (rod ženský, vzor žena) = jazyk v Dánsku
  • dar (rod mužský, vzor hrad) = věc dána někomu bez náhrady
  • dárce (rod mužský, vzor soudce) = kdo dává dar
  • dareba (rod mužský, vzor předseda) = lotr
  • darebák (rod mužský, vzor pán) = viz. dareba
  • dárek (rod mužský, vzor hrad) = viz. dar
  • darmošlap (rod mužský, vzor pán) = lenoch
  • darmožrout (rod mužský, vzor pán) = lenoch
  • darwinismus (rod mužský, vzor hrad) = nauka o vývoji živé přírody
  • ďas (rod mužský, vzor pán) = ďábel
  • dáseň (rod ženský, vzor píseň) = sliznice a vazivo na okrajích čelistí
  • databanka (rod ženský, vzor žena) = banka dat
  • databáze (rod ženský, vzor růže) = soubor dat
  • datel (rod mužský, vzor pán) = šplhavý pták
  • dativ (rod mužský, vzor hrad) = třetí pád
  • datle (rod ženský, vzor růže) = sladký plod datlovníků
  • datlovník (rod mužský, vzor hrad) = palma s plody datlemi
  • datum (rod střední, vzor město) = udání doby
  • dav (rod mužský, vzor hrad) = neuspořádané množství lidí
  • dávka (rod ženský, vzor žena) = odměřené množství; částka placená státu /státem
  • dávnověk (rod mužský, vzor hrad) = doba před dobou historickou
  • dcera (rod ženský, vzor žena) = ženský potomek
  • dceruška (rod ženský, vzor žena) = zdrobnělina dcery
  • dealer (rod mužský, vzor pán) = prodejce
  • debakl (rod mužský, vzor hrad) = porážka
  • debata (rod ženský, vzor žena) = diskuse
  • debatér (rod mužský, vzor pán) = diskutér
  • debil (rod mužský, vzor pán) = duševně zaostalý
  • debilita (rod ženský, vzor žena) = duševní zaostalost
  • debl (rod mužský, vzor hrad) = čtyřhra
  • debolševizace (rod ženský, vzor růže) = zbavení se bolševismus
  • debut (rod mužský, vzor hrad) = uvedení
  • decibel (rod mužský, vzor hrad) = jednotka hladiny zvuku
  • decilitr (rod mužský, vzor hrad) = jednotka objemu
  • decimetr (rod mužský, vzor hrad) = jednotka délky
  • děcko (rod střední, vzor město) = dítě
  • dečka (rod ženský, vzor žena) = zdrobnělina deky
  • déčko (rod střední, vzor město) = písmeno d
  • děd (rod mužský, vzor pán) = otec jednoho z rodičů
  • děda (rod mužský, vzor předseda) = viz. děd
  • dědeček (rod mužský, vzor pán) = viz. děd
  • dědek (rod mužský, vzor pán) = viz. děd; hanlivě stařec
  • dědic (rod mužský, vzor muž) = osoba, která dědí
  • dědictví (rod střední, vzor stavení) = předmět dědictví
  • dědička (rod ženský, vzor žena) = žena, která dědí
  • dědičnost (rod ženský, vzor kost) = schopnost předávat a přejímat vlastnosti předků
  • dedikace (rod ženský, vzor růže) = věnování
  • dědina (rod ženský, vzor žena) = vesnice
  • deetatizace (rod ženský, vzor růže) = zbavení státního monopolu
  • defekt (rod mužský, vzor hrad) = porucha
  • defenestrace (rod ženský, vzor růže) = vyhození z okna
  • defenziva (rod ženský, vzor žena) = obrana
  • deficit (rod mužský, vzor hrad) = schodek
  • deficitost (rod ženský, vzor kost) = stav deficitu
  • defilé (rod střední, neskloňuje se) = slavnostní pochod
  • definice (rod ženský, vzor růže) = slovní vymezení pojmu
  • definitiva (rod ženský, vzor žena) = trvalé ustanovení v zaměstnaneckém poměru ve státní službě
  • deformace (rod ženský, vzor růže) = porušení tvaru
  • defraudace (rod ženský, vzor růže) = zpronevěření
  • degenerace (rod ženský, vzor růže) = úpadek schopností
  • degradace (rod ženský, vzor růže) = zbavení funkce
  • dehet (rod mužský, vzor hrad) = olejovitá kapalina
  • dech (rod mužský, vzor hrad) = dýchání
  • dechovka (rod ženský, vzor žena) = duchová hudba
  • dechy (rod mužský – pomnožné, vzor hrad) = skupina dechových nástrojů
  • deideologizace (rod ženský, vzor růže) = zbavení se vlivu ideologie
  • děj (rod mužský, vzor stroj) = co se děje
  • dějepis (rod mužský, vzor hrad) = historie
  • dějiny (rod ženský – pomnožné, vzor žena) = souhrn minulých dějů
  • dějiště (rod střední, vzor moře) = místo děje
  • dějství (rod střední, vzor stavení) = jednání
  • deka (rod ženský, vzor žena) = pokrývka
  • děkabrista (rod mužský, vzor předseda) = účastník revolučního hnutí v Rusku
  • dekáda (rod ženský, vzor žena) = období deseti dnů
  • dekadence (rod ženský, vzor růže) = úpadek
  • dekagram (rod mužský, vzor hrad) = deset gramů
  • děkan (rod mužský, vzor pán) = vedoucí fakulty
  • děkanát (rod mužský, vzor hrad) = sídlo děkana
  • deklamace (rod ženský, vzor růže) = přednášení
  • deklarace (rod ženský, vzor růže) = slavnostní vyhlášení
  • deklinace (rod ženský, vzor růže) = skloňování
  • deko (rod střední, vzor město) = hovorově dekagram
  • dekolonizace (rod ženský, vzor růže) = zbavení se kolonií
  • dekolt (rod mužský, vzor hrad) = hluboký výstřih
  • dekoltáž (rod ženský, vzor píseň) = hluboký výstřih
  • dekontaminace (rod ženský, vzor růže) = zbavení se škodlivin
  • dekor (rod mužský, vzor hrad) = výzdoba, ozdoba
  • dekorace (rod ženský, vzor růže) = výzdoba
  • dekoratér (rod mužský, vzor pán) = kdo provádí dekoraci
  • dekorum (rod střední, vzor město) = důstojnost, vážnost
  • dekret (rod mužský, vzor hrad) = rozhodnutí státního orgánu, listina
  • dělba (rod ženský, vzor žena) = dělení, rozdělení
  • delegace (rod ženský, vzor růže) = skupina zmocněnců
  • delegát (rod mužský, vzor pán) = zmocněný zástupce
  • dělenec (rod mužský, vzor stroj) = číslo, které se dělí
  • dělení (rod střední, vzor stavení) = početní úkon
  • delfín (rod mužský, vzor pán) = kytovec
  • delikatesa (rod ženský, vzor žena) = lahůdka
  • delikátnost (rod ženský, vzor kost) = jemnost
  • delikt (rod mužský, vzor hrad) = trestný čin
  • delikvent (rod mužský, vzor pán) = osoba, která se dopustila deliktu
  • delimitace (rod ženský, vzor růže) = stanovení hranic
  • delirium (rod střední, vzor město, moře) = blouznění při horečce, otravě
  • dělitel (rod mužský, vzor stroj) = číslo, kterým se dělí
  • dělitelnost (rod ženský, vzor kost) = schopnost být dělen
  • dělítko (rod střední, vzor město) = kritérium dělení
  • délka (rod ženský, vzor žena) = vzdálenost mezi dvěma konci
  • dělnice (rod ženský, vzor růže) = žena pracující ve výrobě
  • dělnictvo (rod střední, vzor město) = hromadné označení dělníků
  • dělník (rod mužský, vzor pán) = osoba pracující ve výrobě
  • dělo (rod střední, vzor město) = palná zbraň
  • děloha (rod ženský, vzor žena) = část samičího pohlavního ústrojí
  • dělostřelba (rod ženský, vzor žena) = střelba z děl
  • dělostřelec (rod mužský, vzor muž) = osoba střílející z děl
  • dělostřelectvo (rod střední, vzor město) = dělostřelecké vojsko
  • delta (rod ženský, vzor žena) = rozvětvení řeky
  • demagog (rod mužský, vzor pán) = kdo užívá demagogie
  • demagogie (rod ženský, vzor růže) = působení na city ve společnosti
  • demagožka (rod ženský, vzor žena) = žena užívající demagogie
  • démant (rod mužský, vzor hrad) = diamant
  • demarše (rod ženský, vzor růže) = diplomatický zákrok
  • demilitarizace (rod ženský, vzor růže) = odvolání vojska
  • deminutivum (rod střední, vzor město) = zdrobnělina
  • demise (rod ženský, vzor růže) = odstoupení z funkce
  • demižon (rod mužský, vzor hrad) = větší láhev na víno
  • demobilizace (rod ženský, vzor růže) = převádění armády do mírového stavu
  • demokracie (rod ženský, vzor růže) = vláda lidu prostřednictvím zvolených zástupců
  • demokrat (rod mužský, vzor pán) = stoupenec demokracie
  • demokratičnost (rod ženský, vzor kost) = demokracie života
  • demokratizace (rod ženský, vzor růže) = demokracie státní správy
  • demolice (rod ženský, vzor růže) = bourání budov
  • démon (rod mužský, vzor pán) = zlý duch
  • demonopolizace (rod ženský, vzor růže) = zbavení se monopolu
  • demonstrace (rod ženský, vzor růže) = hromadný projev požadavků
  • demonstrativnost (rod ženský, vzor kost) = názornost
  • demonstrátor (rod mužský, vzor pán) = osoba provádějící demonstraci
  • demontáž (rod ženský, vzor píseň) = rozebírání stroje
  • demoralizace (rod ženský, vzor růže) = způsobení mravního úpadku
  • den (rod mužský, vzor stroj) = časový úsek 24 hodin
  • denár (rod mužský, vzor hrad) = stříbrná mince ve starověku a ve středověku
  • dění (rod střední, vzor stavení) = děj událostí
  • deník (rod mužský, vzor hrad) = sešit k zapisování zážitků; časopis
  • dentista (rod mužský, vzor předseda) = zubař
  • denudace (rod ženský, vzor růže) = odnášení části hornin vodou, větrem
  • denunciace (rod ženský, vzor růže) = udávání
  • denunciant (rod mužský, vzor pán) = donašeč, udavač
  • deodorant (rod mužský, vzor hrad) = viz. dezodorant
  • depeše (rod ženský, vzor růže) = rychlá písemná zpráva
  • depo (rod střední, vzor město) = místo pro úschovu vozidel
  • deportace (rod ženský, vzor růže) = nucené vystěhování
  • deprese (rod ženský, vzor růže) = sklíčenost
  • deputace (rod ženský, vzor růže) = delegace
  • deratizace (rod ženský, vzor růže) = hubení krys
  • derby (rod střední, neskloňuje se) = velké koňské dostihy
  • derivace (rod ženský, vzor růže) = matematická operace
  • derivát (rod mužský, vzor hrad) = odvozenina
  • dermatologie (rod ženský, vzor růže) = obor zabývající se kožními chorobami
  • děs (rod mužský, vzor hrad) = velký strach
  • desátek (rod mužský, vzor hrad) = poplatek
  • desatero (rod střední, vzor město) = deset jednotlivin stejného druhu; souhrn pravidel
  • desátka (rod ženský, vzor žena) = přesnídávka
  • desátnice (rod ženský, vzor růže) = poddůstojnice
  • desátník (rod mužský, vzor pán) = poddůstojník
  • desetiboj (rod mužský, vzor stroj) = sportovní závod
  • desetibojař (rod mužský, vzor muž) = závodník v desetiboji
  • desetihaléř (rod mužský, vzor stroj) = mince
  • desetikoruna (rod ženský, vzor žena) = mince
  • desetina (rod ženský, vzor žena) = část deseti
  • desetitisíce (rod ženský, vzor stroj) = desítky tisíců
  • desetník (rod mužský, vzor hrad) = desetihaléř
  • design (rod mužský, vzor hrad) = výtvarné zpracování výrobků
  • designer (rod mužský, vzor pán) = osoba vytvářející design
  • desítka (rod ženský, vzor žena) = číslice
  • deska (rod ženský, vzor žena) = plochý předmět; tvrdý obal; hudební nosič
  • deskriptiva (rod ženský, vzor žena) = oblast matematiky
  • děsnost (rod ženský, vzor kost) = strašnost, děsivost
  • despekt (rod mužský, vzor hrad) = pohrdání
  • despocie (rod ženský, vzor růže) = despotismus
  • despota (rod mužský, vzor předseda) = neomezený vládce
  • despotičnost (rod ženský, vzor kost) = tyranství
  • despotismus (rod mužský, vzor hrad) = despotický způsob vlády
  • destabilizace (rod ženský, vzor růže) = učinění nestabilním
  • destička (rod ženský, vzor žena) = zdrobnělina desky
  • destilace (rod ženský, vzor růže) = proces srážení páry odpařené kapaliny
  • destilát (rod mužský, vzor hrad) = produkt získaný destilací
  • destrukce (rod ženský, vzor růže) = zničení
  • déšť (rod mužský, vzor stroj) = padající voda z mračen
  • deštníček (rod mužský, vzor hrad) = zdrobnělina deštníku
  • deštník (rod mužský, vzor hrad) = předmět k ochraně před deštěm
  • dešťovka (rod ženský, vzor žena) = žížala
  • detail (rod mužský, vzor hrad) = podrobnost
  • děťátko (rod střední, vzor město) = zdrobnělina dítě
  • detektiv (rod mužský, vzor pán) = osoba provádějící detektivní úkony
  • detektivka (rod ženský, vzor žena) = detektivní povídka, román, film
  • detektor (rod mužský, vzor hrad) = zařízení zjištující přítomnost některých jevů
  • determinace (rod ženský, vzor růže) = vymezení
  • determinismus (rod mužský, vzor hrad) = názor uznávající objektivní zákonitosti
  • dětina (rod mužský i ženský, vzor předseda i žena) = dětinský člověk
  • dětinost (rod ženský, vzor kost) = nerozumnost
  • detonace (rod ženský, vzor růže) = zvukový účinek výbuchu
  • detoxikace (rod ženský, vzor růže) = odstranění toxických látek
  • dětství (rod střední, vzor stavení) = dětský věk
  • devadesátina (rod ženský, vzor žena) = část devadesáti
  • devadesátiny (rod ženský – pomnožné, vzor žena) = devadesáté narozeniny
  • devadesátka (rod ženský, vzor žena) = číslice
  • devadesátnice (rod ženský, vzor růže) = žena ve věku 90 let
  • devadesátník (rod mužský, vzor pán) = osoba ve věku 90 let
  • devalvace (rod ženský, vzor růže) = znehodnocení
  • devastace (rod ženský, vzor růže) = zpustošení
  • devatenáctina (rod ženský, vzor žena) = zlomek
  • devatenáctka (rod ženský, vzor žena) = číslice
  • devaterník (rod mužský, vzor hrad) = keř
  • děvčátko (rod střední, vzor město) = zdrobnělina děvčete
  • děvče (rod střední, vzor kuře) = mladá žena
  • děvečka (rod ženský, vzor žena) = služka
  • devětsil (rod mužský, vzor hrad) = bylina
  • devítka (rod ženský, vzor žena) = číslice
  • deviza (rod ženský, vzor žena) = úvěrový a platební dokument
  • devíza (rod ženský, vzor žena) = zásada
  • devon (rod mužský, vzor hrad) = útvar prvohor
  • devótnost (rod ženský, vzor kost) = zbožnost, poníženost
  • dezerce (rod ženský, vzor růže) = zběhnutí
  • dezert (rod mužský, vzor hrad) = sladký pokrm
  • dezertér (rod mužský, vzor pán) = zběh
  • deziluze (rod ženský, vzor růže) = rozčarování
  • dezinfekce (rod ženský, vzor růže) = chemický prostředek
  • dezinformace (rod ženský, vzor růže) = falešná informace
  • dezintegrace (rod ženský, vzor růže) = zbavení hodnoty
  • dezodorant (rod mužský, vzor hrad) = kosmetický přípravek
  • dezolátnost (rod ženský, vzor kost) = zoufalost
  • dezorganizace (rod ženský, vzor růže) = porušení pořádku
  • dezorientace (rod ženský, vzor růže) = zbavení orientace
  • diabetés (rod mužský, vzor hrad) = cukrovka
  • diabetička (rod ženský, vzor žena) = žena trpící cukrovkou
  • diabetik (rod mužský, vzor pán) = osoba trpící cukrovkou
  • diadém (rod mužský, vzor hrad) = ozdoba hlavy
  • diafilm (rod mužský, vzor hrad) = film obsahující řadu pozitivů
  • diagnóza (rod ženský, vzor žena) = určení choroby
  • diagram (rod mužský, vzor hrad) = typ grafu
  • dialekt (rod mužský, vzor hrad) = nářečí
  • dialektika (rod ženský, vzor žena) = umění vést polemiku
  • dialektologie (rod ženský, vzor růže) = věda zabývající se nářečím
  • dialog (rod mužský, vzor hrad) = rozhovor
  • diamant (rod mužský, vzor hrad) = nejtvrdší minerál
  • diametrálnost (rod ženský, vzor kost) = protiklad
  • diapozitiv (rod mužský, vzor hrad) = pozitiv na průhledném podkladě
  • diář (rod mužský, vzor stroj) = zápisník pro denní záznamy
  • diaspora (rod ženský, vzor žena) = druh společenství
  • diatermie (rod ženský, vzor růže) = léčebné prohřívání
  • diblík (rod mužský, vzor pán) = čtverák
  • didaktika (rod ženský, vzor žena) = obor pedagogiky
  • diecéze (rod ženský, vzor růže) = biskupství
  • dieta (rod ženský, vzor žena) = léčebná výživa
  • diference (rod ženský, vzor růže) = rozdílnost
  • diferenciace (rod ženský, vzor růže) = rozlišení, odlišení
  • diferenciál (rod mužský, vzor hrad) = strojová soustava; matematická analýza
  • difterie (rod ženský, vzor růže) = záškrt
  • difuze (rod ženský, vzor růže) = samovolné míšení
  • digestoř (rod ženský, vzor píseň) = zařízení k odsávání par
  • dík (rod mužský, vzor hrad) = projev vděčnosti
  • dikce (rod ženský, vzor růže) = způsob vyjadřování
  • dikobraz (rod mužský, vzor pán) = zvíře
  • diktafon (rod mužský, vzor hrad) = nástroj k nahrávání
  • diktát (rod mužský, vzor hrad) = diktovaný text
  • diktátor (rod mužský, vzor pán) = neomezený vládce
  • diktatura (rod ženský, vzor žena) = neomezená vláda jednotlivce
  • díl (rod mužský, vzor hrad) = část
  • dílec (rod mužský, vzor stroj) = součást
  • dílek (rod mužský, vzor hrad) = zdrobnělina dílu
  • dilema (rod střední, vzor město a hrad) = nutnost volby
  • diletant (rod mužský, vzor pán) = neodborník, samouk
  • diletantka (rod ženský, vzor žena) = neodbornice
  • diletantství (rod střední, vzor stavení) = neodbornost
  • dílna (rod ženský, vzor žena) = místnost k řemeslné práci
  • dílo (rod střední, vzor město) = výtvor
  • dílovedoucí (rod mužský, vzor jarní) = vedoucí práce
  • diluvium (rod střední, vzor město, moře) = období čtvrtohor
  • dimenze (rod ženský, vzor růže) = rozměr
  • dinár (rod mužský, vzor hrad) = platidlo v Jugoslávii
  • dinosaurus (rod mužský, vzor pán) = veleještěr
  • dioda (rod ženský, vzor žena) = elektronka
  • dioptrie (rod ženský, vzor růže) = jednotka schopnosti čočky
  • diplom (rod mužský, vzor hrad) = písemné osvědčení
  • diplomacie (rod ženský, vzor růže) = činnost zahraniční politiky
  • diplomat (rod mužský, vzor pán) = státní úředník
  • diplomatka (rod ženský, vzor žena) = státní úřednice
  • díra (rod ženský, vzor žena) = prázdné místo
  • dirigent (rod mužský, vzor pán) = osoba, která diriguje
  • dirigentka (rod ženský, vzor žena) = žena, která diriguje
  • disciplína (rod ženský, vzor žena) = kázeň
  • disciplinovanost (rod ženský, vzor kost) = dodržující kázeň
  • disent (rod mužský, vzor hrad) = stav, období
  • disertace (rod ženský, vzor růže) = vědecká práce
  • disharmonie (rod ženský, vzor růže) = nesoulad
  • disident (rod mužský, vzor pán) = opoziční člověk
  • disimilace (rod ženský, vzor růže) = rozlišení
  • disk (rod mužský, vzor hrad) = plochý kotouč
  • diskař (rod mužský, vzor muž) = osoba házející disk
  • diskařka (rod ženský, vzor žena) = žena házející disk
  • disketa (rod ženský, vzor žena) = počítačový nosič
  • diskotéka (rod ženský, vzor žena) = zábavný podnik
  • diskreditace (rod ženský, vzor růže) = připravení o důvěru
  • diskrétnost (rod ženský, vzor kost) = taktnost
  • diskriminace (rod ženský, vzor růže) = rozlišování, odlišování, znevýhodňování
  • diskutér (rod ženský, vzor pán) = diskutující osoba
  • diskutující (rod mužský a ženský, vzor jarní) = diskutující osoba
  • diskuze (rod ženský, vzor růže) = výměna názorů
  • diskvalifikace (rod ženský, vzor růže) = vyřazení
  • diskžokej (rod mužský, vzor muž) = obsluhující hudební aparatury
  • dislokace (rod ženský, vzor růže) = rozmístění
  • disonance (rod ženský, vzor růže) = nesouzvuk
  • dispečer (rod mužský, vzor pán) = pracovník dispečinku
  • dispečerka (rod ženský, vzor žena) = žena pracující v dispečinku
  • dispečink (rod mužský, vzor hrad) = centrální řízení
  • displej (rod mužský, vzor stroj) = zařízení pro zobrazování znaků
  • dispozice (rod ženský, vzor růže) = možnost disponovat
  • disproporce (rod ženský, vzor růže) = nepoměr
  • distanc (rod ženský, vzor růže) = odstup
  • distichon (rod střední, vzor město) = druh verše
  • distingovanost (rod ženský, vzor kost) = vybrané chování
  • distinkce (rod ženský, vzor růže) = odznak hodnosti
  • distribuce (rod ženský, vzor růže) = rozdělování
  • dítě (rod střední, vzor kuře) = nedospělý člověk
  • dítko (rod střední, vzor město) = zdrobnělina ke slovu dítě
  • div (rod mužský, vzor hrad) = neobyčejný zjev
  • divadelnictví (rod střední, vzor stavení) = divadelní umění
  • divadlo (rod střední, vzor město) = budova
  • divák (rod mužský, vzor pán) = přihlížející
  • divan (rod mužský, vzor hrad) = pohovka
  • dívčina (rod ženský, vzor žena) = viz. děvče
  • divergence (rod ženský, vzor růže) = odchylka
  • diverzant (rod mužský, vzor pán) = záškodník
  • diverze (rod ženský, vzor růže) = záškodnictví
  • dividenda (rod ženský, vzor žena) = podíl zisku
  • divize (rod ženský, vzor růže) = základní taktický svazek
  • divizna (rod ženský, vzor žena) = bylina
  • dívenka (rod ženský, vzor žena) = zdrobnělina od slova dívky
  • dívka (rod ženský, vzor žena) = mladá žena
  • divočák (rod mužský, vzor pán) = prase divoké
  • divočina (rod ženský, vzor žena) = divoká krajina
  • divoch (rod mužský, vzor pán) = necivilizovaný člověk
  • divokost (rod ženský, vzor kost) = nedotčenost
  • divost (rod ženský, vzor kost) = necivilizovanost, nezkrotnost
  • divoška (rod ženský, vzor žena) = necivilizovaná žena
  • divoženka (rod ženský, vzor žena) = divá žena
  • dixieland (rod mužský, vzor hrad) = severoamerická lidová hudba
  • dlaha (rod ženský, vzor žena) = dřevěná deska na zlomeninu
  • dlaň (rod ženský, vzor píseň) = část ruky
  • dlask (rod mužský, vzor pán) = pták
  • dláto (rod střední, vzor město) = nástroj s ostřím
  • dlažba (rod ženský, vzor žena) = povrchový kryt
  • dlaždice (rod ženský, vzor růže) = deska na podlahy
  • dlaždič (rod mužský, vzor muž) = osoba pokládající dlažbu
  • dlaždička (rod ženský, vzor žena) = zdrobnělina dlaždice
  • dlouhán (rod mužský, vzor pán) = dlouhý člověk
  • dluh (rod mužský, vzor hrad) = nesplacený závazek
  • dluhopis (rod mužský, vzor hrad) = dlužní úpis
  • dlužnice (rod ženský, vzor růže) = dlužící žena
  • dlužník (rod mužský, vzor pán) = dlužící osoba
  • dmuchavka (rod ženský, vzor žena) = trubice pro míchání vzduchu
  • dnešek (rod mužský, vzor hrad/les) = dnešní den
  • dno (rod střední, vzor město) = spodní část
  • dna (rod ženský, vzor žena) = bolestné onemocnění
  • doba (rod ženský, vzor žena) = časový úsek
  • dobírka (rod ženský, vzor žena) = placení zboží při dodání
  • dobračka (rod ženský, vzor žena) = dobrá žena
  • dobrák (rod mužský, vzor pán) = dobrý člověk
  • dobrman (rod mužský, vzor pán) = rasa psa
  • dobročinnost (rod ženský, vzor kost) = charita
  • dobrodinec (rod mužský, vzor muž) = osoba konající dobro
  • dobrodruh (rod mužský, vzor pán) = osoba vyhledávající nebezpečí
  • dobrodružnost (rod ženský, vzor kost) = toužící po dobrodružství
  • dobrodružství (rod střední, vzor stavení) = odvážný čin
  • dobromyslnost (rod ženský, vzor kost) = přátelskost
  • dobrosrdečnost (rod ženský, vzor kost) = přátelskost
  • dobrota (rod ženský, vzor žena) = schopnost působit dobro
  • dobrotivost (rod ženský, vzor kost) = laskavost
  • dobrovolnice (rod ženský, vzor růže) = žena konající něco dobrovolně
  • dobrovolník (rod mužský, vzor pán) = osoba konající něco dobrovolně
  • dobrovolnost (rod ženský, vzor kost) = z vlastní vůle
  • dobrozdání (rod střední, vzor stavení) = posudek
  • dobytče (rod střední, vzor kuře) = kus dobytka
  • dobytek (rod mužský, vzor pán) = hospodářská zvířata
  • dobytkářství (rod střední, vzor stavení) = odborný chov dobytka
  • dobyvatel (rod mužský, vzor muž) = osoba dobývající
  • docent (rod mužský, vzor pán) = akademický titul
  • docentka (rod ženský, vzor žena) = akademický titul
  • docentura (rod ženský, vzor žena) = činnost docenta
  • dodavatel (rod mužský, vzor muž) = dodávající osoba
  • dodávka (rod ženský, vzor žena) = vůz
  • doga (rod ženský, vzor žena) = rasa psa
  • dogma (rod střední, vzor město a hrad) = článek víry
  • dogmatičnost (rod ženský, vzor kost) = ustrnulost
  • dogmatik (rod mužský, vzor pán) = člověk s dogmatickými názory
  • dohad (rod mužský, vzor hrad) = domněnka
  • dohazovač (rod mužský, vzor muž) = dohazující osoba
  • dohled (rod mužský, vzor hrad) = vzdálenost; hlídání
  • dohlížitel (rod mužský, vzor muž) = dozorce
  • dohlížitelka (rod ženský, vzor žena) = dozorkyně
  • dohmat (rod mužský, vzor hrad) = dohmátnutí
  • dohoda (rod ženský, vzor žena) = ujednání
  • dohovor (rod mužský, vzor hrad) = ústní dorozumění
  • dohra (rod ženský, vzor žena) = závěr
  • docházka (rod ženský, vzor žena) = docházení
  • dochvilnost (rod ženský, vzor kost) = přesnost
  • dojemnost (rod ženský, vzor kost) = působící na city
  • dojetí (rod střední, vzor stavení) = citové rozechvění
  • dojezd (rod mužský, vzor hrad) = dokončení jízdy
  • dojič (rod mužský, vzor muž) = dojící osoba
  • dojička (rod ženský, vzor žena) = dojící žena
  • dojnice (rod ženský, vzor růže) = dojná kráva
  • dok (rod mužský, vzor hrad) = přístavní nádrž
  • dokař (rod mužský, vzor muž) = osoba pracující v doku
  • dokazatelnost (rod ženský, vzor kost) = něco může být dokázáno
  • doklad (rod mužský, vzor hrad) = průkazní listina
  • dokonalost (rod ženský, vzor kost) = bezvadnost
  • dokonavost (rod ženský, vzor kost) = uzavřený děj
  • doktor (rod mužský, vzor pán) = lékař
  • doktorát (rod mužský, vzor hrad) = doktorská hodnost
  • doktorka (rod ženský, vzor žena) = lékařka
  • doktrína (rod ženský, vzor žena) = soustava zásad
  • doktrinář (rod mužský, vzor muž) = zastánce doktríny
  • dokument (rod mužský, vzor hrad) = doklad
  • dokumentace (rod ženský, vzor růže) = dokládání dokumenty
  • dokumentaristika (rod ženský, vzor žena) = činnost v dokumentaci
  • dokumentátor (rod mužský, vzor pán) = odborník v dokumentaci
  • dolar (rod mužský, vzor hrad) = měna
  • doléčení (rod střední, vzor stavení) = ukončení léčby
  • dolejšek (rod mužský, vzor hrad) = dolní část
  • dolet (rod mužský, vzor hrad) = vzdálenost, na níž lze doletět
  • dolík (rod mužský, vzor hrad) = vyhloubené místo
  • dolina (rod ženský, vzor žena) = údolí
  • dolomit (rod mužský, vzor hrad) = hornina
  • doložka (rod ženský, vzor žena) = doplňující doklad
  • dóm (rod mužský, vzor hrad) = hlavní chrám
  • domácnost (rod ženský, vzor kost) = rodinné prostředí
  • domek (rod mužský, vzor hrad) = stavba
  • doména (rod ženský, vzor žena) = hlavní obor působnosti
  • dominanta (rod ženský, vzor žena) = hlavní složka
  • dominikán (rod mužský, vzor pán) = člen dominikánské církve
  • dominium (rod střední, vzor město/moře) = samosprávné území
  • domino (rod střední, vzor město) = hra
  • domkář (rod mužský, vzor muž) = vlastník domku
  • domluva (rod ženský, vzor žena) = dohoda
  • domněnka (rod ženský, vzor žena) = neprokázaný názor
  • domorodec (rod mužský, vzor muž) = původní obyvatel
  • domov (rod mužský, vzor hrad) = místo, kde se člověk narodil
  • domovnice (rod ženský, vzor růže) = správkyně domu
  • domovník (rod mužský, vzor pán) = správce domu
  • domýšlivec (rod mužský, vzor muž) = domýšlivý člověk
  • domýšlivost (rod ženský, vzor kost) = vysoké sebevědomí
  • donašeč (rod mužský, vzor muž) = informátor
  • donašečka (rod ženský, vzor žena) = udavačka
  • donáška (rod ženský, vzor žena) = donášení
  • donchuán (rod mužský, vzor pán) = záletník
  • donkichot (rod mužský, vzor pán) = pošetilec, idealista, snílek
  • dopad (rod mužský, vzor hrad) = dopadnutí
  • doping (rod mužský, vzor hrad) = dopovaná látka
  • dopis (rod mužský, vzor hrad) = písemné sdělení
  • dopisnice (rod ženský, vzor růže) = korespondenční lístek
  • dopisovatel (rod mužský, vzor muž) = dopisující osoba
  • dopisovatelka (rod ženský, vzor žena) = dopisující žena
  • doplatek (rod mužský, vzor hrad) = doplácené peníze
  • doplněk (rod mužský, vzor hrad) = doplňující předmět
  • dopoledne (rod střední, vzor moře) = období dne
  • doporučení (rod střední, vzor stavení) = rada
  • doprava (rod ženský, vzor žena) = na pravou stranu; pohyb
  • dopravce (rod mužský, vzor soudce) = instituce provádějící dopravu
  • dopravník (rod mužský, vzor hrad)= zařízení pro dopravu materiálu
  • doprodej (rod mužský, vzor stroj) = doprodávání
  • doprovod (rod mužský, vzor hrad) = doprovázení
  • dopuštění (rod střední, vzor stavení) = řadění živlů
  • dorost (rod mužský, vzor hrad) = dospívající mládež
  • dorostenec (rod mužský, vzor muž) = dospívající osoba
  • dorostenka (rod ženský, vzor žena) = dospívající žena
  • dort (rod mužský, vzor hrad) = cukrářské pečivo
  • doručitel (rod mužský, vzor muž) = doručující osoba
  • doručovatel (rod mužský, vzor muž) = osoba doručující poštovní zásilky
  • doručovatelka (rod ženský, vzor žena) = žena doručující poštovní zásilky
  • dosah (rod mužský, vzor hrad) = blízká vzdálenost
  • dosažitelnost (rod ženský, vzor kost) = dostupnost
  • doskočiště (rod střední, vzor moře) = místo doskoku
  • doskok (rod mužský, vzor hrad) = dokončení skoku
  • doslech (rod mužský, vzor hrad) = vzdálenost, na kterou je slyšet
  • doslov (rod mužský, vzor hrad) = závěr
  • dospělý (rod mužský, vzor mladý) = osoba, která dosáhla 18 let
  • dostání (rod střední, vzor stavení) = získání
  • dostatečnost (rod ženský, vzor kost) = dostačující
  • dostatek (rod mužský, vzor hrad) = dostačující množství
  • dostaveníčko (rod střední, vzor město) = schůzka
  • dostih (rod mužský, vzor hrad) = závod
  • dostřel (rod mužský, vzor hrad) = vzdálenost, kam až lze dostřelit
  • dostupnost (rod ženský, vzor kost) = přístupnost
  • došek (rod mužský, vzor hrad) = malá otýpka slámy
  • dotace (rod ženský, vzor růže) = finanční příspěvek
  • dotaz (rod mužský, vzor hrad) = otázka
  • dotazník (rod mužský, vzor hrad) = tiskopis s otázkami
  • dotek (rod mužský, vzor hrad) = dotknutí ruky
  • dotěrnost (rod ženský, vzor kost) = neodbytnost
  • dotisk (rod mužský, vzor hrad) = dodatečný tisk
  • doupě (rod střední, vzor kuře) = skrýš v dutinách
  • doušek (rod mužský, vzor hrad) = polknutí
  • doutnák (rod mužský, vzor hrad) = zápalná šňůra
  • doutník (rod mužský, vzor doutník) = tabákový výrobek
  • dovádivost (rod ženský, vzor kost) = skotačivost
  • dovednost (rod ženský, vzor kost) = zručnost
  • dovolená (rod ženský, vzor mladá) = dočasné uvolnění z práce
  • dovolenka (rod ženský, vzor žena) = tiskopis s potvrzení dovolené
  • dovoz (rod mužský, vzor hrad) = export
  • dovozce (rod mužský, vzor soudce) = dovážející osoba
  • dóza (rod ženský, vzor žena) = nádoba
  • doze (rod ženský, vzor růže) = dávka léků
  • dozor (rod mužský, vzor hrad) = dohlížení
  • dozorce (rod mužský, vzor soudce) = dohlížitel
  • dozorkyně (rod ženský, vzor růže) = dohlížitelka
  • dóže (rod střední, vzor kuře) = hlava státu
  • dožití (rod střední, vzor stavení) = čas před smrtí
  • doživotí (rod střední, vzor stavení) = do konce života
  • dráb (rod mužský, vzor pán) = obecní zřízenec
  • dračice (rod ženský, vzor růže) = samice draka
  • dračka (rod ženský, vzor žena) = tahanice
  • dragoun (rod mužský, vzor pán) = příslušník lehké jízdy
  • dráha (rod ženský, vzor žena) = pruh země upravený pro jízdu
  • drahá (rod ženský, vzor mladá) = něžné oslovení
  • drahocennost (rod ženský, vzor kost) = nádhernost
  • drahokam (rod mužský, vzor hrad) = drahý kámen
  • drahota (rod ženský, vzor žena) = vysoká cena
  • drahoušek (rod mužský, vzor pán) = něžné oslovení
  • drak (rod mužský, vzor pán) = pohádková obluda
  • drama (rod střední, vzor město a hrad) = literární druh
  • dramatičnost (rod ženský, vzor kost) = napínavost
  • dramatik (rod mužský, vzor pán) = spisovatel drama
  • dramatizace (rod ženský, vzor růže) = dramatické ztvárnění
  • dramaturg (rod mužský, vzor pán) = osoba upravující repertoár
  • dramaturgie (rod ženský, vzor růže) = činnost dramaturga
  • dramaturgyně (rod ženský, vzor růže) = viz. dramaturžka
  • dramaturžka (rod ženský, vzor žena) = žena upravující repertoár
  • dráp (rod mužský, vzor hrad) = zahnutý útvar
  • drápanec (rod mužský, vzor stroj) = stopa po drápnutí
  • draperie (rod ženský, vzor růže) = dekorativní závěs
  • draslík (rod mužský, vzor hrad) = chemický prvek
  • drastičnost (rod ženský, vzor kost) = bezohlednost
  • drát (rod mužský, vzor hrad) = kovový výrobek
  • drátek (rod mužský, vzor hrad) = zdrobnělina od slova dráž
  • dráteník (rod mužský, vzor pán) = drátující osoba
  • drátěnka (rod ženský, vzor žena) = drátěná vložka
  • dravec (rod mužský, vzor muž) = dravý pták
  • dravost (rod ženský, vzor kost) = prudkost
  • dražba (rod ženský, vzor žena) = veřejný prodej
  • dráždivost (rod ženský, vzor kost) = popudlivost
  • dražitel (rod mužský, vzor muž) = účastník dražby
  • drážka (rod ženský, vzor žena) = rýha
  • drb (rod mužský, vzor hrad) = pomluva
  • drdol (rod mužský, vzor hrad) = účes
  • drén (rod mužský, vzor hrad) = podzemní vedení
  • drenáž (rod ženský, vzor píseň) vedení drénem
  • dres (rod mužský, vzor hrad) = sportovní úbor
  • drezura (rod ženský, vzor žena) = přísný výcvik
  • driblink (rod mužský, vzor hrad) = vedení míče
  • dril (rod mužský, vzor hrad) = mechanický výcvik
  • drn (rod mužský, vzor hrad) = hustý travní porost
  • drobek (rod mužský, vzor hrad) = malý úlomek
  • drobení (rod střední, vzor stavení) = nastrouhané nudlové těsto
  • drobenka (rod ženský, vzor žena) = směs mouky a cukru
  • drobné (rod mužské – pomnožné, vzor mladé) = drobné mince
  • drobnohled (rod mužský, vzor hrad) = mikroskop
  • drobnost (rod ženský, vzor kost) = maličkost
  • droby (rod mužský - pomnožné, vzor hrad) = vnitřnosti
  • droga (rod ženský, vzor žena) = návyková látka
  • drogerie (rod ženský, vzor růže) = prodejna s chemickými potřebami
  • drogista (rod mužský, vzor předseda) = prodavač v drogerii
  • dromedár (rod mužský, vzor pán) = jednohrbý velbloud
  • drops (rod mužský, vzor hrad) = tvrdý bonbon
  • drozd (rod mužský, vzor pán) = druh ptáka
  • droždí (rod střední, vzor stavení) = lisované kvasinky
  • drožka (rod ženský, vzor žena) = kočár
  • dršťka (rod ženský, vzor žena) = tlama
  • dršťková (rod ženský, vzor mladá) = dršťková polévka
  • drť (rod ženský, vzor kost a píseň) = rozpadlá hmota
  • drtič (rod mužský, vzor stroj a muž) = zařízení k drcení; drtící muž
  • drtina (rod ženský, vzor žena) = piliny
  • drůbež (rod ženský, vzor píseň) = hospodářsky užitečné ptactvo
  • drůbežárna (rod ženský, vzor žena) = místo chovu drůbeže
  • drůbežářství (rod střední, vzor stavení) = distribuce a zpracování drůbeže
  • drůběžnictví (rod střední, vzor stavení) = chov drůbeže
  • drůbky (rod mužský - pomnožné, vzor hrad) = vnitřnosti
  • druh (rod mužský, vzor hrad) = společník
  • druhohory (rod ženský - pomnožné, vzor žena) = období v pravěku
  • druhotnost (rod ženský, vzor kost) = odvozenost
  • družba (rod ženský, vzor žena) = přátelství; dohazovač
  • družice (rod ženský, vzor růže) = kosmické těleso
  • družička (rod ženský, vzor žena) = průvodkyně při svatbách
  • družina (rod ženský, vzor žena) = doprovod
  • družinář (rod mužský, vzor muž) = vychovatel
  • družinářka (rod ženský, vzor žena) = vychovatelka
  • družka (rod ženský, vzor žena) = společnice
  • družnost (rod ženský, vzor kost) = společenskost
  • družstevnice (rod ženský, vzor růže) = členka družstva
  • družstevnictví (rod střední, vzor stavení) = družstevní zřízení
  • družstevník (rod mužský, vzor pán) = člen družstva
  • družstvo (rod střední, vzor město) = sdružení osob
  • drvoštěp (rod mužský, vzor pán) = dřevorubec
  • dryáčnice (rod ženský, vzor růže) = šarlatánka
  • dryáčník (rod mužský, vzor pán) = šarlatán
  • drzost (rod ženský, vzor kost) = drzé jednání
  • drzoun (rod mužský, vzor pán) = drzý člověk
  • držadlo (rod střední, vzor město) = držák
  • držák (rod mužský, vzor hrad) = pomůcka k držení
  • država (rod ženský, vzor žena) = územní majetek
  • držba (rod ženský, vzor žena) = nakládání s věcí jako s vlastní
  • držgrešle (rod mužský a ženský, vzor soudce, růže) = lakomec
  • držitel (rod mužský, vzor muž) = držící osoba, vlastnící osoba
  • držitelka (rod ženský, vzor žena) = vlastnící žena
  • dřeň (rod ženský, vzor píseň) = pletivo ve stonku; pletivo v plodu; hmota uvnitř kostí a zubů; výrobek z dužiny ovocných plodů
  • dřep (rod mužský, vzor hrad) = cvik
  • dřevák (rod mužský, vzor hrad) = dřevěná bota
  • dřevař (rod mužský, vzor muž) = osoba pracující se dřevem
  • dřevina (rod ženský, vzor žena) = rostlina s dřevěným stonkem
  • dřevnatost (rod ženský, vzor kost) = tvořený dřevem
  • dřevník (rod mužský, vzor hrad) = kůlna na dříví
  • dřevo (rod střední, vzor město) = materiál ze stromů
  • dřevokaz (rod mužský, vzor pán)= škodlivý hmyz
  • dřevorubec (rod mužský, vzor muž) = lesní dělník
  • dřevorytina (rod ženský, vzor žena) = rytina do dřeva
  • dřevořez (rod mužský, vzor hrad) = grafické dílo
  • dřez (rod mužský, vzor hrad) = nádoba na umývání
  • dříč (rod mužský, vzor muž) = pilný člověk
  • dřík (rod mužský, vzor hrad) = pevná součást tělesa
  • dřímota (rod ženský, vzor žena) = dřímání
  • dřín (rod mužský, vzor hrad) = keř
  • dřina (rod ženský, vzor žena) = těžká práce
  • dřišťál (rod mužský, vzor hrad) = keř
  • dřívějšek (rod mužský, vzor hrad) = dřívější doba
  • dříví (rod střední, vzor stavení) = hromada dřeva
  • dřívko (rod střední, vzor město) = zdrobnělina ke dřevu
  • duál (rod mužský, vzor hrad) = dvojné číslo
  • dualismus (rod mužský, vzor hrad) = zřízení se dvěma centry moci
  • dub (rod mužský, vzor hrad) = druh stromu
  • duben (rod mužský, vzor hrad a les) = měsíc
  • duběnka (rod ženský, vzor žena) = kulovitý novotvar na listu dubu
  • dubleta (rod ženský, vzor žena) = dvojtvar
  • dudák (rod mužský, vzor pán) = hráč na dudy
  • dudek (rod mužský, vzor pán) = pták
  • dudlík (rod mužský, vzor hrad) = gumový předmět
  • dudy (rod mužský - pomnožné, vzor hrad) = hudební nástroj
  • duel (rod mužský, vzor hrad) = souboj
  • duet (rod mužský, vzor hrad) = dvojzpěv
  • dueto (rod střední, vzor město) = dvojzpěv
  • duha (rod ženský, vzor žena) = barevný oblouk na obloze
  • duhovka (rod ženský, vzor žena) = část oka
  • duch (rod mužský, vzor pán) = netělesná bytost
  • duchaplnost (rod ženský, vzor kost) = bystrost
  • duchapřítomnost (rod ženský, vzor kost) = pohotovost
  • duchna (rod ženský, vzor žena) = peřina
  • důchod (rod mužský, vzor hrad) = příjem
  • důchodce (rod mužský, vzor soudce) = senior
  • důchodkyně (rod ženský, vzor růže) = senior
  • duchovenstvo (rod střední, vzor město) = kněží
  • dukát (rod mužský, vzor hrad) = zlatá mince
  • důkaz (rod mužský, vzor hrad) = potvrzující úsudek
  • důkladnost (rod ženský, vzor kost) = řádnost
  • důl (rod mužský, vzor hrad) = prostor v podzemí
  • důlek (rod mužský, vzor hrad) = jamka
  • důležitost (rod ženský, vzor kost) = závažnost
  • dům (rod mužský, vzor hrad) = stavba
  • duma (rod ženský, vzor žena) = píseň
  • dumping (rod mužský, vzor hrad) = peněžní podbízení
  • důmysl (rod mužský, vzor hrad) = důvtip
  • duna (rod ženský, vzor žena) = písečný přesyp
  • duo (rod střední, vzor město) = skladba pro dva
  • dupačky (rod ženský - pomnožné, vzor žena) = oblečení pro děti
  • dupák (rod mužský, vzor hrad)= tanec
  • duplikát (rod mužský, vzor hrad) = druhý exemplář
  • dupot (rod mužský, vzor hrad)= dupání
  • dur (rod střední, neskloňuje se) = stupnice
  • dural (rod mužský, vzor hrad) = slitina hliníku
  • důraz (rod mužský, vzor hrad) = zesílení hlasu
  • dusičnan (rod mužský, vzor hrad) = sůl kyseliny dusičné
  • dusík (rod mužský, vzor hrad) = chemický prvek
  • dusítko (rod střední, vzor město) = tlumič zvuku
  • důsledek (rod mužský, vzor hrad) = logicky vyplývající
  • důslednost (rod ženský, vzor kost) = zásadovost
  • dusno (rod střední, vzor město) = dusné počasí
  • dusot (rod mužský, vzor hrad) = dusání
  • důstojnice (rod ženský, vzor růže) = příslušnice armády
  • důstojník (rod mužský, vzor pán) = příslušník armády
  • důstojnost (rod ženský, vzor kost) = vážnost
  • duše (rod ženský, vzor růže) = vnitřní psychika
  • dušička (rod ženský, vzor žena) = zdrobnělina od slova duše
  • dušičky (rod ženský - pomnožný, vzor žena) = svátek
  • dušnost (rod ženský, vzor kost) = záchvaty
  • dutina (rod ženský, vzor žena) = dutý prostor
  • dutinka (rod ženský, vzor žena) = zdrobnělina od slova dutina
  • důtka (rod ženský, vzor žena) = důrazné napomenutí
  • důtklivost (rod ženský, vzor kost) = domluva
  • dutost (rod ženský, vzor kost) = vnitřní prázdnota
  • důvěra (rod ženský, vzor žena) = ochota věřit
  • důvěrník (rod mužský, vzor pán) = zmocněnec
  • důvěrnost (rod ženský, vzor kost) = projev důvěry
  • důvěryhodnost (rod ženský, vzor kost) = spolehlivost
  • důvěřivost (rod ženský, vzor kost) = lehkověrnost
  • důvod (rod mužský, vzor hrad) = příčina
  • důvodnost (rod ženský, vzor kost) = příčinnost
  • důvtip (rod mužský, vzor hrad) = důmysl
  • důvtipnost (rod ženský, vzor kost) = důmyslnost
  • dužina (rod ženský, vzor žena) = dužnatá vnitřní část rostlin
  • dvacetník (rod mužský, vzor hrad) = mince
  • dvacítka (rod ženský, vzor žena) = číslice
  • dvanácterník (rod mužský, vzor hrad) = část střeva
  • dvanáctina (rod ženský, vzor žena) = zlomek
  • dvanáctka (rod ženský, vzor žena) = číslice
  • dvanáctník (rod mužský, vzor hrad) = část střeva
  • dveře (rod ženský - pomnožné, vzor píseň) = zařízení k uzavření otvoru
  • dvoják (rod mužský, vzor hrad) = dvojitý koncert
  • dvojče (rod střední, vzor kuře) = jedno ze dvou dětí z téhož porodu
  • dvojčíslí (rod střední, vzor stavení) = skupina dvou číslic
  • dvojčíslo (rod střední, vzor město) = dvě čísla časopisu v jednom sešitě
  • dvojčlen (rod mužský, vzor hrad) = mnohočlen
  • dvojice (rod ženský, vzor růže) = pár
  • dvojitost (rod ženský, vzor kost) = dualita
  • dvojka (rod ženský, vzor žena) = číslice
  • dvojnásobek (rod mužský, vzor hrad) = dvakrát větší číslo
  • dvojnice (rod ženský, vzor růže) = žena vypadající stejně
  • dvojník (rod ženský, vzor pán) = osoba vypadající stejně
  • dvojpádlo (rod střední, vzor město) = druh pádla
  • dvojskif (rod mužský, vzor hrad) = loď
  • dvojsmysl (rod mužský, vzor hrad) = dvojznačné slovo
  • dvojstup (rod mužský, vzor hrad) = dva zástupy
  • dvojstupňovost (rod ženský, vzor kost) = mající dva stupně
  • dvojtvar (rod mužský, vzor hrad) = dva tvary
  • dvojvařič (rod mužský, vzor stroj) = dva vařiče
  • dvojverší (rod střední, vzor stavení) = dva verše
  • dvojzápas (rod mužský, vzor hrad) = dva zápasy
  • dvojzpěv (rod mužský, vzor hrad) = zpěv dvou lidí
  • dvorana (rod ženský, vzor žena) = nádražní vestibul
  • dvorec (rod mužský, vzor stroj) = větší statek
  • dvornost (rod ženský, vzor kost) = galantní chování
  • dvořan (rod mužský, vzor pán) = osoba patřící k panovnickému dvoru
  • dvouhra (rod enský, vzor žena) = hra dvou hráčů
  • dvoujazyčnost (rod ženský, vzor kost) = bilingvismus
  • dvouletka (rod ženský, vzor žena) = dvouletý plán
  • dvůr (rod mužský, vzor hrad) = nekryté prostranství
  • dyftýn (rod mužský, vzor hrad) = látka
  • dýha (rod ženský, vzor žena) = dřevěná deska
  • dýchání (rod střední, vzor stavení) = nabírání vzduchu do plic
  • dýchavičnost (rod ženský, vzor kost) = dušnost
  • dychtivost (rod ženský, vzor kost) = žádostivost
  • dýka (rod ženský, vzor žena) = bodná zbraň
  • dým (rod mužský, vzor hrad) = kouř
  • dymián (rod mužský, vzor hrad) = tymián
  • dýmka (rod ženský, vzor žena) = náčiní ke kouření
  • dynamičnost (rod ženský, vzor kost) = pohyblivost, živost
  • dynamika (rod ženský, vzor žena) = věda pohybu
  • dynamit (rod mužský, vzor hrad) = trhavina
  • dynamo (rod střední, vzor město) = generátor stejnosměrného proudu
  • dynastie (rod ženský, vzor růže) = panovnický rod
  • dýně (rod ženský, vzor růže) = tykev
  • dýnko (rod střední, vzor město) = dno pokrývky na hlavu
  • džajv (rod mužský, vzor hrad) = rychlý tanec
  • džbán (rod mužský, vzor hrad) = nádoba
  • džber (rod mužský, vzor hrad) = nádoba
  • džem (rod mužský, vzor hrad) = marmeláda
  • džentleman (rod mužský, vzor pán) = dobře vychovaný muž
  • džes (rod mužský, vzor hrad) = hudební styl
  • džin (rod mužský, vzor pán) = destilát
  • džínsy (rod mužský - pomnožné, vzor hrad) = kalhoty z pevné látky
  • džíp (rod mužský, vzor hrad) = terénní auto
  • džiu-džitsu (rod střední, neskloňuje se) = japonský způsob sebeobrany
  • džungle (rod ženský, vzor růže) = prales
  • džunka (rod ženský, vzor žena) = plavidlo
  • džus (rod mužský, vzor hrad) = přírodní šťáva
  • džuveč (rod mužský, vzor stroj) = pokrm

Zdroj: Podstatná jména
Zveřejněno dne: 1.6.2016

STARÉ POVĚSTI ČESKÉ

Obsah pověstí

Staré pověsti české

O Čechovi

Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.

K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.

Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.

O Krokovi a jeho dcerách

Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho času strávila s obřady k poctě bohů. Často se modlila a obětovala bohům, žila na hradě Tetín. Nejmladší a nejkrásnější dcera se jmenovala Libuše a stejně jako otec měla jisté věštecké schopnosti. Když Krok zemřel, byla to Libuše, kdo byl zvolen jako jeho nástupce. Libuše opustila svůj hrad Libušín a přesídlila na Vyšehrad.

O Bivoji

Kněžna Libuše si k sobě na Vyšehrad pozvala sestru Kazi na návštěvu. Zrovna když se procházely v Libušině oblíbené zahradě, zavolal je správce hradu na nádvoří. Tam obě spatřily hezkého mladého muže, který na ramenou nesl obrovského živého kance. Byl to kanec, který sužoval Kavčí hory. A mladý Bivoj se ho vydal zabít. Povedlo se mu ho dostat živého a přinesl ho na Vyšehrad, aby o smrti kance rozhodla Libuše. Ta mu dala svolení, aby ho zabil. Muži se kolem nich rozestoupili do kruhu a Bivoji hodili k nohám oštěp. Bivoj silou mrštil kancem a rychle zvedl oštěp. Rozzuřený kanec se vrhl proti němu a nabodl se na Bivojův oštěp. Bivoj byl poté pozván na hostinu, která se konala na jeho počest, tam vyprávěl, jak se mu podařilo kance zajmout. Mezitím stále doufal, že se do síně vrátí Libuše se sestrou, protože se mu Kazi velmi líbila. Sestry se do síně opravdu vrátily a donesly mu jako dar překrásný opasek vykládaný drahými kameny. Do opasku Kazi navíc zasadila mocné byliny a hadí zub, aby Bivoje chránily před zlými silami. Druhý den se vydal Bivoj na cestu domů stejně jako Kazi. Libuše mu darovala také koně. Bivoj cestou dohnal Kaziin průvod a připojil se k ní. Bivoj se rozhodl opustit jeho rod a vesnici a žil s Kazi na jejím hradě, protože Kazi si ho velmi oblíbila a vzala si ho za manžela.

O Libuši

Kněžna Libuše byla nejen správkyní země, ale také nejvyšší soudkyní a stejně jako její otec, soudila spravedlivě. Chodili k ní lidé z celé země, aby jim pomohla s jejich rozepřemi. V době její vlády se do sporu dostali i dva mocní starostové rodu. Předmětem jejich sporu byla pole, která ležela mezi nimi. Proto se svým sporem předstoupili před Libuši a doufali, že se kněžna přikloní na jejich stranu. Kněžna si spor vyslechla. Mladší soused žaloval na staršího, že mu chce zabrat jeho pole a meze. Starší tvrdošíjně trval na tom, aby bylo po jeho, aniž by měl nějaké právo pozemky vyžadovat. Kněžna při rozvážila a sdělila radě starších svůj názor, rada s ní souhlasila, a tak kněžna vyhlásila svůj rozsudek. Pole přiřkla mladšímu ze sousedů. Nestihla však ani dopovědět svůj rozsudek a starší z mužů začal křičet, že je to ostuda, že je soudí žena. Libuši jeho slova mrzela, nejvíc ji ale trápilo, že se jí nikdo nezastal a toho muže neokřikl. Proto povstala a důstojně prohlásila, že mají pravdu, že je žena, a proto činí ženská rozhodnutí, netrápí je a pokud tak moc stojí o přísnějšího vládce, tak ona se tomu podrobí. Ať si valný sněm zvolí nového vojvodu a ona si ho vezme za muže. Odešla do hradu a dala poslat pro své sestry. Všechny tři se dlouze radily v zahradě. Hned ráno nechala svolat Libuše na valný sněm všechen lid. Řekla jim, že si nevážili svobody, kterou jim poskytla, a když si přejí vojvodu, který bude brát jejich děti ke svým službám a chtít po nich daně, tak ona jim ho dopřeje. Radila jim, aby ale vojvodu volili moudře a pokud stojí o její radu, tak jim poradí. Její radou bylo, ať se vydají k řece Bělině, kde je obec Stadice, tam najdou na poli orat muže se dvěma voly. Poslové měli vzít vhodné oblečení pro budoucího vojvodu a jejího koně, který je k tomu muži zavede. Poslové se okamžitě vydali na cestu.

O Přemyslovi

Libušini poslové se vydali na cestu, aby našli nového vojvodu. Cestou je provázel Libušin kůň, kterého museli obdivovat, šel, aniž by ho kdokoliv vedl, nenechal se od svého úkolu odvést ani, když procházeli kolem stáda koní, kteří ho k sobě vábili. Cesta byla velmi dlouhá, šli tři dny, až dorazili k vesnici Stadice. Hned se také vyptávali, jestli tam žije muž jménem Přemysl. Malý chlapec jim ukázal, že Přemysl právě orá na poli. Spatřili hezkého vysokého muže v lýčených střevících, který kráčel za pluhem zapřaženým za dva voly. Poslové se Přemyslovi poklonili a pozdravili ho. Řekli mu, že si ho zvolili za vojvodu a že na něj český národ a kněžna Libuše již čekají. Přemysl je mlčky vyslechl a pak zabodl otku, kterou měl v ruce do země a pustil voly se slovy, ať jdou tam, odkud přišli. Voli se vydali ke skále, kde náhle zmizeli a už je nikdo nespatřil. Přemysl se obrátil na posly a řekl jim, že přišli brzy, kdyby přišli o chvíli déle, stihl by doorat a jejich zemi by se dařilo dobře. Protože to ale nestihl a přerušili ho v práci, tak v české zemi bude často hlad. Poslové žasli nad tím, jak líska, kterou Přemysl předtím zabodl do země, vyrostla do tří ratolestí. Dvě z nich rychle opadaly, třetí ale rostla dále. Přemysl jim vysvětlil, že líska ukazuje, že z jeho pokolení bude mnoho lidí panovat, ale vždy jen jediný vladař zůstane. Poslové byli překvapeni také tím, že se Libuše nezmýlila, když tvrdila, že Přemysl bude jísti u železného stolu. Přemysl jim řekl, že je třeba si železa vážit. Protože v čase míru se dá využít k práci a v čase války k obraně. Přemysl se poté převlékl do oděvu, který mu poslové přivezli a ale vzal si s sebou i lýčené střevíce a starou kabelu, aby jeho rod nikdy nezapomínal, z jakých poměrů vzešel. Na Vyšehradě již všichni očekávali Přemyslův příjezd. Přemysl, který znal Libuši z dob, kdy vyrůstala na Budči, rád pojmul kněžnu za manželku.

Libušina proroctví

Po svatbě Přemysla a Libuše vzala kněžna svého manžela do podzemí, kde se ukrýval poklad, protože věděla, že teď má na něj stejné právo jako ona. Libuše a Přemysl spolu vládli v právu a ve shodě. Jednou se s Přemyslem a družinou procházeli nad Vltavou. Pozorovali okolní krajinu. V tom okamžiku Libuše pronesla jednu ze svých věšteb, pravděpodobně tu nejznámější. Libuše předpověděla vznik a význam Prahy. Poradila jim, aby se vydali k lesu Strahovu, kde uvidí člověka, jak tesá práh domu. Tam mají vystavit město, jehož slávě se budou lidé klanět.

Jindy Přemysla navštívili vladykové různých rodů a prosili ho, aby jim Libuše poradila, kde mají hledat vzácné kovy a jiné rudy. Přemysl je v jeden den svolal a Libuše jim pronesla věštbu, v níž říkala, kde se které kovy nacházejí na českém území. Například stříbro se mělo nacházet v okolí Březové hory a zlato v okolí Jílové hory. Zároveň je i varovala, že toto bohatství nepřinese jen dobré věci, ale způsobí i konflikty s okolními sousedy.

Jednou se Libuše se svoji družinou vydala do lázní, které vznikly tak, že Vltava vymlela hlubokou tůni. Zde Libuše potopila zlatou kolébku, která dříve patřila jejímu synovi. Tato kolébka se měla vynořit, až se bude blížit doba, kdy se zrodí někdo, kdo dojde velké slávy díky jeho práci a lásce.

Jak léta plynuly, kněžna a její sestry stárly. První zemřela Kazi, po ní i pobožná Teta. Postupně se nachýlil čas také Libuši, která věděla, že brzy zemře. Nechala si tedy svolat český lid a žehnala jim, prosila je také, aby zachovali víru a poslušnost jejímu manželovi a synovi. Poté Libuše zemřela. Kde je její hrob, není jisté.

Její poklad, který ukázala po svatbě svému manželovi, zůstal ukrytý. Přemysl ho nechal, kde byl. Věřil tomu, že až na tom jednou bude česká země bídně, tak se poklad zjeví a díky tomu bída zmizí.

Co se týká zlaté kolébky, zjevila se prý jednou a rostla spolu s dítětem, které se v pozdějším věku proslavilo jako otec české vlasti. Po jeho smrti se kolébka znovu vnořila do Vltavy a tam stále čeká.

Dívčí válka

Po smrti Libuše se změnilo postavení žen z její družiny. Předtím měly velký význam v české společnosti, ale pak ho postupně ztrácely a často musely čelit i různým posměškům. Nejhůře tento společenský propad nesla Vlasta, která vyzvala ženy, aby se chopily zbraní a začaly vládnout. Ženy si dokonce vytvořily vlastní útočiště Děvín, který stál také u řeky Vltavy, ale o něco výše než Vyšehrad. Vlasta a ostatní dívky z její družiny se snažily přemluvit ostatní ženy, aby společně s nimi bojovaly proti mužům. Chtěly, aby ženy vládly v zemi a muži jim sloužili. Mnoha ženám se tento názor líbil, naopak mužům to přišlo vtipné a dívkám se posmívali, když viděli, jak se cvičí v boji a v jízdě na koni. Jen Přemysl se tomu nesmál, měl děsivý sen o krutém krvavém boji. Chtěl, aby to muži nebrali na lehkou váhu. V tomto ho ale neposlouchali. Mezitím se dívky na Děvíně zřekly všech svých pout k mužům z jejich života, nezáleželo na tom, jestli šlo o manžely, bratry, či otce. Věrnost přísahaly jen svému ženskému spolku. Slíbily si také, že se nikdy nezradí. Každá z žen měla na Děvíně svůj úkol. Ty nejchytřejší byly v radě. Ty, jež byly opatrné, střežily hrad, nejodvážnější dívky se zase chystaly k boji. Ty, které měly krásnou tvář a postavu, měly sloužit jako návnady pro muže, aby lehčeji padly do Vlastiny pasti. Vlasta se totiž nebála využívat různých lstí. Jednou se muži vydali k hradbám Děvína. Věřili, že až dívky uvidí zbraně, že se hned vzdají. Vlasta ale se svoji armádou vyrazila z brány a došlo ke krutému boji, v němž zemřelo na tři sta mužů. Od toho okamžiku přestali muži dívky podceňovat. K Vlastině armádě se naopak přidávaly stále další ženy. Muži se snažili Děvína zmocnit i lstí, ale žádná z dívek nezradila. Naopak na Vyšehradě žily dívky, které tajně donášely informace o mužích do Děvína. Mnoho mužů v okolí Děvína zemřelo díky proradnosti těchto žen. Jednou krásná dívka přiměla mládence, aby ji šel osvobodit, až jibudou přepravovat z Děvína. Muž a jeho družina ale padli do pasti. Jindy zase jedna z dívek slíbila mladíkovi, že mu zradí Děvín. V noci ho a jeho družinu pustila do hradu, padli tam ale do připravené pasti.

Vlasta ze všech nejvíce nenáviděla mladého Ctirada, který v bojích zabil mnoho jejích dívek. Vymyslela proto lest. Když Ctirad se svou družinou projížděl kolem Děvína, spatřil v lese uvázanou překrásnou dívku. Osvobodil ji a vůbec ho nenapadlo, že by to mohla být past. Dívka mu prozradila, že se jmenuje Šárka a že ji zajaly dívky z Děvína. Když ji táhly na jejich hrad, slyšely koně, a tak ji tu nechaly. U nohou jí postavily láhev s medovinou, aby se nemohla napít a na záda jí připevnili lesní roh, aby si nemohla zatroubit o pomoc. Ctiradovi se Šárka velmi líbila, a tak jí věřil. Vesele s ní popíjel medovinu, a zatímco jeho družina odpočívala, nechal se přesvědčit a zatroubil na onen lesní roh. V tu chvíli se zjevila skupina žen a Ctiradovu družinu pobila. Ctirada odvedly na Děvín. Druhý den se našlo jeho tělo vlámané do kola. To muže velmi rozzuřilo, a tak se rozhodli pomstít dívkám. Muži a ženy se střetli před Vyšehradem, byl to krutý boj. Když ale v boji zemřela Vlasta, dívky se začaly vzdávat, v tu chvíli s nimi ale neměl žádný muž slitování. Dívky tuto bitvu prohrály, a tím prohrály i dívčí válku.

O Křesomyslu a Horymírovi

Po smrti Přemysla nastoupil na jeho místo Nezamysl, po něm se vojvodou stal Mnata a po něm pak Vojen a Vnislav. Po nich následoval Křesomysl. Křesomysl se více než na zemědělství zaměřoval na hledání kovů. Vycházel z proroctví Libuše. Během jeho vlády se zhoršovalo zemědělství, což si mnoho vladyků a starostů uvědomovalo, a proto proti tomu protestovali. Nejvíce se ozýval Horymír, který byl vladykou v Neumětelých. O jeho postojích se dozvěděli horníci, které to velmi popudilo, a tak se mu rozhodli pomstít. Vydali se do Neumětel a zapálili je. Díky včasnému varování se povedlo Horymírovi utéct na Šemíkovi. Horymír se poté horníkům spolu se svým rodem a přáteli pomstil. Mnoho horníků to zaplatilo životem. Ti, co přežili, pak žalovali Křesomyslovi, který jim byl stále nakloněn, a proto se rozhodl Horymíra uvěznit a pak nechat popravit. Horymírovým posledním přáním bylo, aby se mohl ještě naposledy projet na Šemíkovi po vyšehradském nádvoří. Křesomysl mu toto přání splnil, netušil ale co bude následovat. Horymírovi se na Šemíkovi povedlo přeskočit hradbu. Když to vladykové viděli, vyprosili u Křesomysla pro Horymíra milost. Šemík tenhle skok ale zaplatil životem.

Lucká válka

Po smrti Křesomysla se novým vojvodou stal Neklan, který byl považován za mírného a moudrého vojvodu. Měl dobré vztahy se sousedními Litoměřici a Lemuzi. Naopak problémy mu dělal vojvoda Vlastislav, který byl včele Lučanů. Vlastislav na rozdíl od Neklana miloval boje. Často nerespektoval jeho území a táhnul i do sousedství, třeba právě na území Čechů, Litoměřiců i Lemuzů. Nejednou si pak nechával od podrobených vesnic platit daně a případně prodával zajaté lidi do otroctví. Když takhle jednou vtáhnul do českých zemí, dostal se až k Levému Hradci. Obyvatele této pevnosti chtěl nechat vyhladovět, ale oni doufali, že jim přijde jejich vojvoda Neklan na pomoc. Ten ale nepřicházel, proto se chtěli vzdát. Na poslední chvíli se ale objevila vojska Lemuzů, Litoměřiců a Děčanů. Vlastislav se musel vrátit domů, ale hodlal se pomstít jak Čechům, tak i dalším vojvodstvím. Začal s Litoměřici, na jejich území nechal postavit nový hrad, z něhož jeho posádka podnikla surové útoky na místní obyvatelstvo. Toho se zalekli Lemuzi i Děčané a slíbili, že již nikdy nepřijdou Čechům na pomoc. To Neklana mrzelo, protože věděl, že bez spojenců si na Lučany netroufne. Rozhodl se, že se pokusí Vlastislavovi vlichotit a poslal k němu posly s dary. Ten dary odmítl a vzkázal Neklanovi, že ovládne českou zemi a pro tyto dary si přijde a vezme si k nim vše, co najde. Lučané se chystali do války, každý bojeschopný muž musel jít, jinak mu hrozil trest smrti. Poslové s informacemi o blížícím boji objeli všech pět lučanských žup. V poslední z nich žil Straba, který bojoval při posledním útoku v Čechách. Tam si také našel Čechyni, ze které nejprve udělal nevolnici a pak svou manželku. Jednou ho jeho nevlastní matka požádala, aby přišel večer do úvalu. Tam pak vyčarovala mlhu, aby je nikdo nemohl sledovat. Řekla mu, že Lučané tuto válku prohrají a že všichni muži tam zemřou, jen on sám se může zachránit. Pokud zraní muže, který na něj první zaútočí, uřeže mu uši a pak uteče.

V Čechách se zatím všichni vladykové chystali do války, jen Neklan se stále bál. Až za ním přišel jeho příbuzný Čestmír a snažil se ho přesvědčit. Neklan mu řekl, ať si vezme jeho zbroj a jde tam místo něj. Čestmír to opravdu udělal a všichni ho považovali za vojvodu. Velmi vojáky motivoval. Sám jim ale také řekl, že zde pravděpodobně zemře (přijde o hlavu), což se také stalo. Až pak vojáci zjistili, že to byl Čestmír a ne Neklan. Češi Lučany porazili a pronásledovali je až na jejich území.

Straba se z boje opravdu zachránil a vydal se domů, kde se dozvěděl, že jeho žena umírá. Když přišel do domu, uviděl, že jeho žena je smrtelně zraněná a že jí chybí obě uši. Poznal, že to ona na něj v Čechách zaútočila a že je to čarodějka.

Durynk a Neklan

Neklan vpadl do Lucké země a rychle postupoval, neboť všichni bojeschopní muži zemřeli na území Čech. Neklan nechal zbořit mnoho hradů a snažil se najít Vlastislavova syna. Když se s ním setkal, viděl, že je to pěkný pětiletý chlapec jménem Zbislav. Rozhodl se, že mu nezkřiví ani vlásek a nevezme ho ani do zajetí. Nechal ho dokonce žít na území lucké župy, a dokonce mu nechal vystavit hrad. Zbislava svěřil do péče Durynka, který se o něj staral i předtím. Durynk ale začal mít nekalé myšlenky, začal přemýšlet, jak udělat, aby se Neklanovi více zalíbil a rozhodl se, že to udělá tak, že zabije malého Zbislava. Jednou v zimě ho vzal k řece a vzal s sebou i sekyrku, prý aby vysekal díru do ledu. To také udělal, aby malý Zbislav mohl pozorovat rybičky. Zbislav se nad dírou v ledu sklonil a Durynk ho sekl do krku. Nožem pak hlavu odsekl. Se Zbislavovou hlavou se vydal na Vyšehrad, kde ji předložil Neklanovi s tím, že to udělal pro něj, aby se nikdy nemusel obávat Zbislavovy vzpoury. Neklan se na Durynka velmi rozzlobil. Rozhodl, že Durynk musí spáchat sebevraždu. Dal mu na výběr, buď skočí ze skály, nebo se oběsí, případně se probodne. Durynk si zvolil smrt oběšením.

Pověsti doby křesťanské

O králi Svatoplukovi

Příběh o králi Svatoplukovi začíná v den svatého Petra a Pavla. Lidé se sešli na mši ve Velehradském chrámě a čekali na příchod arcibiskupa Metoděje. Ten stále mši nesloužil, protože slíbil, že počká na krále, který byl na lovu. Ten ale nepřicházel, a když se blížilo poledne, tak Metoděj začal mši bez něj. Mše byla ale přerušena hlučným příchodem krále a jeho lovecké družiny. Svatopluk byl velmi rozčílený, když zjistil, že Metoděj začal mši bez něj. Metoděj ho ale dokázal dočasně uklidnit, což potom vyvolalo další hněv Svatopluka, který zcela zapomněl na to, co vše udělal Metoděj pro moravskou říši. Svatopluk tedy Metoděje vyhnal. Metoděj začal chodit po krajinách a všude kázal ve slovanském jazyce, aby mu všichni rozuměli.

Svatopluka ale stihl trest, jeho země byla napadána mnoha národy, ať už Uhry, Poláky, Němci, ale i Češi se bouřili. Král se snažil své nepřátele zastavit, ale nedařilo se mu to. Pochopil, že je to Boží trest za jeho chování. A jednou v noci, když byl ve svém vojenském ležení, tábor opustil a vydal se na místo, kde žili tři poustevníci, a přidal se k nim. Až před svou smrtí jim přiznal, kdo vlastně ve skutečnosti byl.

O králi Ječmínkovi

Když král Svatopluk zničehonic zmizel, tak se na Moravě hledal nový panovník. V té době žil na Chropíně zeman, který byl považovaný za chytrého a jeho lid ho miloval. Proto nikoho nepřekvapilo, že byl zvolen novým panovníkem. Pán z Chropínského zámku se chtěl seznámit se svou novou říší, a tak hodně cestoval. Všude ho vítali oslavami. Nový král si na to zvykl, a když se vrátil domů, pořádal i on sám často oslavy. Jeho lid se na to ale díval s obavami. Nakonec ho lid za to proklínal, protože s oslavami přicházely i vyšší daně. Jediný koho jeho lidé litovali, byla jeho žena, která se za ně snažila přimlouvat. Její manžel to již nevydržel a vyhnal ji z domu. Málem ji u toho i zabil. Když ji pronásledoval, aby jí ublížil, podařilo se jeho manželce schovat se v obilí na poli, kde ji pak lidé našli ležet s malým miminkem, které porodila. Dítě dostalo jméno Ječmínek. Král rozhodl, že mu žena a ani syn nesmí přijít na oči a nechal je přesídlit daleko od něj. Když svého činu začal litovat a chtěl poznat svého syna, tak pro ně poslal posly, ale ti je už nenašli. Král toho začal litovat, ale dobré rady se mu od nikoho nedostalo. Nakonec spáchal sebevraždu skokem do studny. Před svou smrtí se dozvěděl, že jeho syn bude vládnout, až bude zemi nejhůře a dostane ji z krize. Od té doby lidé neustále věřili, že se Ječmínek zjeví a moravskou a českou zemi zachrání.

Praporec sv. Václava

Roku 1125 to vypadalo, že se počasí zbláznilo, protože v létě byla zima a padal sníh, a naopak v zimě zemi zasáhly letní lijáky. Všichni tušili, že je to zlé znamení, že přijde válka. V té době byl knížetem zvolen Soběslav. Proti tomu ale protestoval jeho bratranec olomoucký kníže Otík Černý. Otík si také jel stěžovat k císaři. Císař Otíka vyslyšel a pozval si ke svému dvoru Soběslava, aby se mu zodpovídal za to, že se prohlásil knížetem. Podle císaře měl mít jen on právo jmenovat nového knížete české země. Soběslav toto „pozvání“ odmítl s tím, že česká země je svobodná. Bylo jasné, že císař si to nenechá líbit a s Otíkem do Čech vtrhne. Češi se začali chystat na válku, byli ochotni svoji zemi hájit, protože Soběslava měli velmi rádi. V noci předtím než se vydal s vojskem na pochod, měl Soběslav sen, ve kterém se mu zjevil svatý Vojtěch a prozradil mu, kde se nachází praporec sv. Václava. Svůj sen prozradil svému kaplanovi Vítovi, který se vypravil do Vrbčan a praporec tam také našel za oltářem. Praporec rychle přepravil k Soběslavovi, přestože mu počasí při cestě zrovna nepřálo. Soběslava a jeho vojsko zastihl u Teplic. Soběslav si dal svolat celé vojsko a s nadšením jim sděloval, že Bůh jim dal znamení své náklonosti právě tímto praporcem. Všichni se velmi radovali a praporci žehnali.

Pomalu se blížila nepřátelská armáda složená z německých Sasů a Durynků, Flandřanů, Frisů, Brabantů, Rýňanů, Švábů i Bavorů. S nimi přijížděl i Otík Černý. Sešikovali se u Chlumeckého údolí, kde na ně již čekalo české vojsko. Kaplan Vít přitom držel praporec sv. Václava. Když se přiblížil okamžik bitvy, zjevil se na nebi orel, který přeletěl nad hlavami českých vojáků a letěl přímo k německým vojskům a vydal u toho skřek. Všichni to považovali za dobré znamení. V tu chvíli se také rozezvonily zvony. Kněz Vít to považoval za znamení, že Bůh je s nimi. Vojáci začali spontánně zpívat „Hospodine, pomiluj ny“. Když dozpívali, vyrazili do bitvy. Němci proti nim neměli šanci, a tak začali prchat. V boji padl i Ota Černý. Češi v tomto boji zabili nejméně pět set německých šlechticů. Císař s hrůzou sledoval svou porážku. Chtěl se dát na ústup, ale Češi ho obklíčili a byl zajat. Soběslav ho propustil, když ho císař uznal knížetem. Pak císař odtáhl domů a česká země mohla slavit. Soběslav nechal na hoře Říp znovu vystavět kapli svatého Jiří.

Roku 1260 došlo k další slavné bitvě mezi Přemyslem II a Uhry na Moravském poli. Přemysl zde stál proti přesile. Obě vojska stála proti sobě a mezi nimi proudila řeka. Obě armády se dohodly, že Češi nechají v klidu Uhry přeplout přes řeku a až další den začne boj. Uhři ale dohodu porušili, přeplavili se tajně v noci a zaútočili dříve, než bylo dohodnuto. České vojsko ještě nebylo na bitvu připraveno, odvahu si ale dodali zpěvem písně. Pomáhal jim i pražský purkrabí, který opatroval praporec svatého Václava. České vojsko tuto bitvu vyhrálo. Této bitvy se měl také zúčastnit Jan syn Svojslava, ale vážně onemocněl, a proto nemohl jít. V den bitvy upadl zničehonic v těžký záchvat, až si přátelé mysleli, že umírá. Náhle se ale jeho stav změnil, vypadal mnohem zdravěji a veseleji. Probral se a svým přátelům sdělil, že celý boj viděl a Češi vyhráli.

Praporec svatého Václava zmizel, nikdo neví, kdy a jak se to stalo. Jen podle pověstí se dá soudit, že nebyl zničen a ani se se nestal kořistí. Nejspíš znovu čeká v bezpečí Vrbčanského kostela, až zas bude potřeba.

O Bruncvíkovi

Po smrti knížete Žibřida se novým knížetem stal jeho syn Bruncvík. Přál si získat pro svůj rod znak lva do erbu, a proto opustil svou ženu a vydal se s družinou do světa. Než odešel, vyměnil si s ženou prsten, aby na sebe nezapomněli a řekl jí, že pokud se nevrátí do sedmi let, tak je pravděpodobně mrtev. Bruncvík a jeho družina šli po souši tak dlouho, jak to šlo, pak se nalodili na loď, která je doplavila k ostrovu, na kterém byla jantarová hora. Z tohoto ostrovu se nedalo dostat, přestože to Bruncvík s družinou zkoušel. Bruncvík a jeho družina tu strávili dva roky, během nichž jim došlo veškeré jídlo, museli jíst i koně a nakonec postupně umírali. Nakonec způsob záchrany vymyslel starý člen družiny, když žil už jen on a Bruncvík. Poradil Bruncvíkovi, ať na sebe oblékne koňskou kůži, protože každý rok na ostrov přilétá pták noh a ten ho odtamtud odnese. To se také stalo. Pták noh Bruncvíka donesl do svého hnízda a vydal se hledat další potravu pro svá mláďata, která Bruncvík mezitím pozabíjel. Bruncvík se dostal až do údolí, kde uslyšel hrozný řev a uviděl boj devítihlavé saně se lvem. Rozhodl se, že v boji pomůže lvovi. Společnými silami se jim podařilo saň zabít. Od té doby se lev nechtěl od Bruncvíka hnout, ten mu nejprve nevěřil, ale když se o něj lev staral, tak své nedůvěry litoval. Tři roky bloudil Bruncvík se lvem krajinou, až se dostali k moři, kde si hned Bruncvík vytvořil vor. Pokusil se odplout bez lva, protože se bál, že mu bude lev dělat jen problémy. Lev ale skočil na vor. Bruncvíka jeho oddanost dojala. Dopluli spolu na ostrov, kde byl velký hrad. Zde viděl podivně vypadajícího krále a ještě podivnější družinu. Král mu oznámil, že s nimi bude muset zůstat, nebo zachránit dceru krále, kterou unesl drak Bazilišek. Bruncvík se se svým lvem vydali raději zachránit princeznu, která byla střežena nejen drakem, ale i různými obludami. Draka se jim podařilo společnými silami a pomocí kouzelného prstenu, který dodal Bruncvíkovi sílu dvaceti mužů, přemoci. Bruncvík tedy doprovodil princeznu zpět ke králi, který ho ale odmítl z hradu pustit. Bruncvík si musel vzít královu dceru za ženu, ale u toho vymýšlel, jak se dostat ke své milované manželce. Jednou se procházel po hradě a ve sklepení našel starý meč bez jílce. Meč se mu zalíbil, a tak ho vyměnil za ten svůj. Od princezny se pak dozvěděl, že ten meč je kouzelný, dokáže useknout hlavu všem, u kterých tomu jeho nositel chce. Bruncvík se pomocí tohoto meče dostal z hradu. Nechal meč, aby setnul hlavu všem obludám, králi i princezně, za jejich nevděk. Bruncvík se pak se lvem vydal na korábu přes moře. Dostal se až na ostrov, kde všichni tančili, zpívali a slavili. Řekli mu, že s nimi musí zůstat, byli to ďábli zakletí Azmodeové, Bruncvík jim také nechal setnout hlavy a pak plul dále. Až uviděl krásné město a vydal se k němu. Ve městě ale nikdo nebyl. Až tam přitáhlo vojsko a král se ho ptal, jak se tam dostal. Král chtěl, aby mu Bruncvík slíbil, že s nimi zůstane navěky, nebo ho vsadí na ohnivého koně. Bruncvík nechal ale srazit hlavu jeho vojsku. Král ho prosil o smilování a za to mu slíbil, že ho dovede do jeho vlasti, což také splnil. Bruncvík se tak se svým lvem vrátil do české země. V Praze se mezitím chystala svatba jeho manželky s bohatým nápadníkem, protože již uplynulo sedm let. Bruncvík v utajení pronikl na pražský hrad a tam upustil prsten do číše jeho ženy, ta poznala okamžitě svůj prsten a všem sdělila, že se vrátil. Její nápadník se okamžitě vydal za Bruncvíkem, aby ho zabil. Bruncvík ho a jeho družinu ale připravil o hlavu. Vrátil se ke své manželce a žili spokojeně a měli syna Ladislava. Když Bruncvík zemřel, lev po něm tak tesknil, až také u jeho hrobu zemřel.

Bruncvíkův meč je zazděn v Karlově mostě v místě, kde stojí Bruncvíkova socha. Tato zbraň se má objevit až tehdy, až bude českému království nejhůře. V tom okamžiku z Blaníku přijdou na pomoc rytíři a Bruncvíkův dědic pojede na koni po Karlově mostě a jeho kůň kopytem vyryje z kamení Bruncvíkův meč.

Opatovický poklad

V Opatovickém klášteře měl být ukrytý poklad. Jednou před polednem přišel do kláštera tajemný návštěvník, kterého přijal zdejší opat. Návštěvník přijel z Hradce. Opat jej pozval k obědu. Host tam prokázal, že má bohaté znalosti o klášteře i kostele. Opat byl jeho znalostmi a chováním zmatený. Věděl, že den předtím do Hradce přijal císař a začal mít pocit, že právě tento návštěvník by jím mohl být. Požádal tedy hosta, aby se mu představil. Host si nejprve přál navštívit kostel a poprosil opata, aby s sebou vzal dva nejstarší mnichy z kláštera. Ten tak učinil. Host tam přiznal, že je to opravdu císař Karel IV. Chtěl poznat tento kostel a spatřit poklad. Opat se mu pokoušel vysvětlit, že ho musí střežit. Dohodli se nakonec na kompromisu. Opat a mniši císaře k pokladu zavedou a ukážou mu ho, ale císař bude mít cestou zakryté oči, aby neviděl, jak se tam dostali. Tak se také stalo a císař byl pohledem na poklad unesen. Opat mu dovolil si z pokladu odnést překrásný prsten, který Karel pak nosil na ruce až do své smrti a byl s ním i pohřben.

Ve stejný rok, kdy byl upálen mistr Jan Hus, navštívili Opatovický klášter dva hosté, pan Jan Městecký z Opočna a pan Otto z Bergova. Oba seděli s opatem a popíjeli víno, když se z venku ozvalo troubení. V tu chvíli oba vyskočili a zajali opata. Ze tmy do kláštera pronikla jejich družina. Muži se snažili mučením přesvědčit opata, aby jim prozradil, kde se ukrývá klášterní poklad. Ten tajemství neprozradil. Jejich družina mezitím vyloupila klášter a mnoho mnichů bylo zraněno. I opat podlehl svým zraněním, ale poklad neprozradil. Pan Městecký se do tohoto kláštera po pěti letech vrátil, když velel zdejšímu císařskému vojsku v boji proti husitům. Kostel byl v bojích vypálen a zničen.

Rozvaliny postupně mizely a místem, kde dříve stával starý kostel, nyní tekla řeka Labe. Jen malá část rozvalin zůstala na suchu. Tam, kde dříve stával hlavní oltář, nyní rostla lípa, ze které v noci někdy vycházela překrásná záře. Blízko místa kde dříve stával kostel, vznikl mlýn, u něhož se jednou stalo, že přestala téct voda, ztrácela se uprostřed řečiště a propadala se do nějaké propasti. Za půl hodiny začala téct jako dříve. Bylo jasné, že se propadla klenba nějakého klášterního sklepení a voda zaplavila sklepy a chodby pod řekou. Tedy i místo, kde byl pravděpodobně ukrytý poklad.

I přesto se k pokladu pokoušeli lidé dostat. Po bitvě na Bílé hoře přišli čtyři Vlaši, kteří se k němu pokoušeli potopit, ale dva to nepřežili, jejich těla se již nenašla.

O staré Praze

1. O staré Praze

Karel IV. se velmi zasloužil o to, že Praha se rozrostla a že měla již za jeho vlády takovou návštěvnost z řad šlechticů. Mnoho lidí ji považovalo za jedno z nejkrásnějších měst na světě. Jednou se Karel procházel se svou družinou a s arcibiskupem Arnoštem z Pardubic a společně se všichni kochali pohledem na krásu Prahy. Karel se zeptal hvězdáře, co četl ve hvězdách o budoucnosti Prahy. Ten mu sdělil, že Menší Město bude zničené ohněm a že Staré Město zničí povodeň. Všechny to zasáhlo, jen Karel si věděl rady, rozhodl, že založí Nové město. Tak také učinil. Sám vymezil prostor, směr hradeb, sám položil základní kámen, sám rozhodl o směřování ulic, určil, kde budou tržiště a náměstí. Velmi o tom diskutoval se staviteli. Když stavitelé přidali jednu ulici, o které nerozhodl, nechal ji pojmenovat Nekázalka, protože tu nekázal nechat postavit. I panovník se na této části města významně podílel finančně. Nechal zde založit řadu klášterů, i kostelů. Jeden z nejznámějších je klášter Na Slovanech, protože se tam kázalo česky a žili tam slovanští mniši.

Karel nechal také založit kostel naproti Slovanskému kostelu, který nesl jméno Karlov. Jako stavitele určil mladého muže, který narýsoval takový plán, kterému se divili i zkušení stavitelé. Nikdo totiž nevěřil, že by klenba mohla vydržet. Všichni si mysleli, že takový chrám spadne. Nakonec i mladý stavitel začal mít pochybnosti, a tak aby si neudělal ostudu, radši upsal svou duši ďáblu. Až pak chrám nechal dostavět. Problém byl, že nikdo nechtěl to lešení odklidit, protože si všichni mysleli, že pak chrám spadne. Nakonec se stavitel rozhodl, že lešení zapálí. Davy lidí čekaly, co se stane. Když stavitel vykročil, tak velmi zahřmělo, vypadalo to, že chrám se boří, a tak se lidé rozutíkali. Stavitel měl pocit, že je to trest boží a utíkal domů. Když prach zmizel, lidé viděli, že se nad nimi objevilo překrásné klenutí a žasli. Hledali pak stavitele, který ale spáchal doma sebevraždu. Chrám byl potom dokončen.

Karel také nechal postavit nový chrám svatého Víta a Karlův most. K jeho stavbě bylo potřeba mnoho vajec, a tak všechna města království posílala vejce do Prahy. Z města Velvar ale poslali vejce vařená, aby se cestou nerozbila, tak se jim smála celá Praha. Když byl most dostavěn, neměl žádných soch, byl tam jen dřevěný kříž, před kterým se dříve konaly popravy. Na zdi je vytesána bradatá hlava, která má být podobiznou prvního stavitele.

Když se šlo od Karlova k mostu k Pražskému hradu, míjela se dlouhá, zubatá zeď. I tu nechal vystavět Karel. Když totiž zemi zasáhla bída, byli lidé ochotni pracovat ne za peníze, ale jen za jídlo. Karel jim dal práci, chtěl, aby postavili zeď od Petřina až ke Strahovskému klášteru. Této zdi se také říká Hladová.

V Praze žil v té době bohatý měšťan Jan Rotlev, který věřil, že doly na Jílové hoře ještě nejsou prázdné a nějaké zlato tam je. Všechny peníze dal do těžby, dokonce i jeho manželka prodala všechny šperky, až jí zbyl jen její zlatem tkaný šlojíř (svatební závoj). Nakonec i tuto milou vzpomínku nechala prodat, aby její manžel měl na obnovu práce. Jakmile se horníci dali do díla, okamžitě narazili na zlato. Zlatá žíla Rotlevovi zcela nahradila jeho finanční ztrátu a on se stal velmi bohatým. Ten důl nazval Šlojíř. Nechal si v Praze postavit velký dům.

V roce 1378 se po české zemi roznesla zpráva, že Karel je vážně nemocný a umírá. Před jeho smrtí se náhle rozezněly zvony na svatovítské katedrále, aniž by na ně někdo zvonil. V tom okamžiku Karel zemřel.

2. Žito kouzelník

Karlův syn Václav patřil ke spravedlivým vládcům. Sám často chodil mezi lidi v přestrojení, aby zkoušel jejich poctivost. Pokud zjistil, že pekař šidí, donutil ho chleba rozdat chudým a dal mu pokutu, případně ho nechal v koši zmáchat ve Vltavě. Na svém dvoře měl kouzelníka Žita. Ten prováděl různé kousky, například dokázal jen tak zničehonic změnit oblečení. Jindy proměnil ruce šaška v kopyta a proměnil je zpět, až když šašek plakal. Jindy se král Václav rozhodl, že si vyjede na projížďku. Měl zapřažené koňské spřežení a čekal jen, až přijde kouzelník Žito. Ten si ale sehnal vlastní spřežení, do něhož zapřáhl kohouty. Když vyrazili, lidé se na ně chodili dívat.

Jindy přeměnil Žito třicet víchů ze slámy na třicet vykrmených prasat a prodal je bohatému a lakomému pekaři Míchalovi. Radil mu, aby prasata nepouštěl k vodě. Pekař ho ale neposlechl a hnal vepře k brodu. Jakmile tam zvířata skočila, tak se opět proměnila ve slaměné víchy. Pekař se je pokoušel pochytat, ale uplavaly mu. Naštvaný pekař se vydal na hrad za kouzelníkem a křičel na něj. Kouzelník ale vypadal, že spí a křik pekařův ho nevzbudil. Pekař ho proto chytil za nohu. V tom okamžiku kouzelníkovi upadla noha. Žito začal křičet a hnal vyděšeného pekaře k soudnímu dvoru. Tam Žitovi svědci dosvědčili, že to pekař spáchal. Pekař proto musel Žitovi zaplatit tučnou pokutu. V tom okamžiku se Žitova noha náhle spravila.

Nedlouho po této události přijel do Prahy bavorský vévoda a přivezl s sebou několik kejklířů. Ti uměli vše, co uměl Žito. Kouzelníka to velmi trápilo, a tak vymyslel lest na bavorské kejklíře. Při obědě se pod okny začal ozývat německý křik a kejklíři vyhlédli z okna. V tu chvíli jim narostly obrovské parohy a oni nemohli strčit hlavu zpět dovnitř. Lidé se jim velmi smáli. Odpoledne pak tito kejklíři předváděli různé kejkle, aby pobavili diváky. Žito ale nikde nebyl. Pak se Žito najednou ozval. Vystoupil na lešení a začal si roztahovat pusu tak, že se mu do něj vešel jeden kejklíř. Pak Žito toho kejklíře vyplivl do kádě plné vody. Všichni se tomu smáli. Král Žita velmi chválil.

3. O králi Václavovi IV.

Po nějaké době se král Václav nepohodl se zemskými pány, protože nevyužíval jejich rady, raději věřil radám zemanských a městských pánům. Nakonec se zemští pánové proti němu spikli s uherským králem a jeho bratrem. Dokonce se jim podařilo krále zajmout, když jel z hradu Žebrák do Prahy. Zavezli ho na Staroměstskou radnici. Vězení se nazývalo Špinka. Ve vězení ho drželi 15 týdnů. Protože bylo teplo, přemluvil konšely, aby ho nechali alespoň vykoupat v lázních. Ti ho pustili se strážci, ale musel se obléct do oblečení obyčejných měšťanů. Když byl v lázních, podařilo se mu utéct s pomocí místní lazebnice, která s ním převeslovala na druhý břeh, kde se schovali v lesích, které Václav znal z lovů. Společně se vydali k Novému hradu, kde purkrabí krále poznal. Lazebnice za to dostala odměnu, a když král nechal postavit nové lázně, tak jí je daroval i s další odměnou. Zároveň také odměnil všechny pražské lazebníky, listinou je postavil na stejnou úroveň jako ostatní řemeslníky.

Král se ale i tak dál trápil a dožil se mnoha zklamání a nevděku. A poté, co se ho někdo pokusil otrávit, přestal věřit lidem. Nechal si proto zavolat hvězdáře a chtěl vědět, co ho čeká. Ten ho varoval, aby se střežil svatovítské věže, protože zemře před ní. Král se tedy rozhodl, že věž musí být zničena a nechal dělníky, ať ji začnou rozebírat. Když se král dozvěděl o tom, jak byli z radnice vyhozeni jeho konšelé, velmi se rozčílil a ranilo ho mrtvice. Nedlouho poté zemřel. Hvězdář měl nakonec pravdu, král zemřel před svatovítskou věží = zemřel dříve než ona. Věž, která nebyla celá rozebrána, byla znovu dostavena.

4. Staroměstský orloj

Lidé se scházeli na Staroměstském náměstí, aniž by bylo svoláno jakékoliv jednání. Všichni se chodili dívat na staroměstský orloj. Obyčejní lidé obdivovali krásné postavy, které se na orloji míjeli. Učenci obdivovali všechny hodiny, které orloj zobrazoval. V tu chvíli se objevil mistr Hanuš, který orloj vytvořil, a začal vysvětlovat, jak orloj funguje a co zobrazuje. Starší měšťané se společně s Hanušem vydali do věže, aby se podívali na vnitřek orloje. Tam se v nich probudily určité obavy, že by Hanuš mohl sestavit takový a možná i lepší orloj i pro jiné město. A když Hanušovi začaly přicházet různé nabídky, tak se jejich obavy ještě zhoršily. Jednou večer k Hanušovi přišli tři muži, kteří ho oslepili a oči mu pak ještě ošetřili. Lidé ho velmi litovali a hledali ty, kteří mu to způsobili. Hanuš věděl, kdo a proč to udělal, ale nikomu to neřekl. Pomstil se jinak, nechal se bývalým studentem odvézt do věže a tam poničil stroj orloje. Orloj tak přestal fungovat a nebyl nikdo, kdo by to mohl opravit.

5. O Daliborovi z Kozojed

Po smrti Václava IV. se na českém trůně vystřídalo několik panovníků. Král Vladislav II. Jagellonec nechal na Pražském hradě postavit věž, ve které byla tři vězení. Věž zatím neměla své jméno, čekalo se na jejího prvního nedobrovolného obyvatele.

V té době mnoho poddaných trpělo bezprávím. Pokud s nimi jejich pán nejednal dobře, neměli nikde zastání. To se stalo i sedlákům u Adama Ploskovského z Drahonic, proti kterému jeho sedláci povstali, protože byl na ně krutý a vymýšlel si neexistující roboty. Sedláci vpadli do jeho tvrze. Adama zde také zajali, ten, aby se zachránil, jim slíbil, že je za to nebude pronásledovat. V sousedství Ploskovského žil v té době mladý zeman Dalibor z Kozojed, o kterém se vědělo, že je spravedlivý. K němu se vydali sedláci, kteří obsadili Ploskovského tvrz a žádali ho, aby se této tvrze ujal a že ho budou rádi poslouchat. Dalibor jejich nabídku přijal s tím, že mají písemný souhlas od Ploskovského. Ten se ale potom dovolával svého majetku a považoval Dalibora za zloděje. Proti Daliborovi se postavila řada hejtmanů. Dalibor byl proto zajat a skončil v novém vězení ve věži, které se po něm začalo říkat Daliborka. Dalibor, který byl ve věži sám, a stýskalo se mu po domově, začal hledat útěchu v hudbě. Z peněz, které měl na jídlo, si koupil housle a učil se na ně hrát. Stal se ve hře na housle mistrem. Lidé chodili pod jeho věž a poslouchali jeho hru. Když Daliborovi došli peníze, spouštěl po svém „koncertě“ dolů plátýnko, do kterého mu lidé rádi dávali peníze na přilepšenou. Někdy dali i nějaké šatstvo, či jiné věci, které by se mu mohli hodit. Dalibor byl ale odsouzen k trestu smrti, a tak Daliborka utichla.

6. Ze Židovského města

Židovské město bývalo součástí Starého města pražského. Židovské město bylo od zbytku Prahy odděleno hradbami, jimiž procházelo šest bran. Židovská část Prahy nebyla tak hezká jako zbytek Prahy, bylo zde vše chudší. I za hradbami museli židé nosit na plášti rudé kolo, které je označovalo.

Židé i přes ponížení ve kterém žili, věřili, že jejich předci zde žili ještě dříve, než Libuše nechala toto město postavit. Věřili, že i jejich stará-nová synagoga je starší než křesťanský chrám svatého Víta. Tato synagoga byla postavena podle vzoru Jeruzalemského. Dvakrát byla židovská synagoga znesvěcena, poprvé za Jana Lucemburského, kdy mu tu jeho lidé hledali židovský zlatý poklad a po druhé za Václava IV., při tomto znesvěcení bylo zabito i mnoho židů a jejich krev potřísnila stěny. Stěny pak nebyly čištěny, aby jejich krev připomínala židovské utrpení.

Jeden z příběhů vypráví o rabbi Jizchakovi, který se jednou vracel lesem do Prahy. V jednu chvíli se koně zastavili a nechtěli dál. Kočí a Jizchak viděli podivnou záři. Jizchak se šel podívat, odkud záře vychází. Viděl tam dva pidimužíky s kupou stříbra a zlata. Ptal se jich, komu to zlato patří, oba mu odpověděli, že jemu ne. Jizchak se jen dozvěděl, že to zlato dostane žid a to až potom, co se vdá jeho dcera. Jizchak si ze zlata nesměl nic vzít, ale směl mince vyměnit. Vyměnil své tři zlaťáky za jejich. Když se dostal do Prahy, zkusil zjistit, kdo ty peníze jednou získá. Jeden ze zlaťáků, které si přinesl, hodil zabalené do papíru na ulici a čekal, kdo je zvedne. Objevil se mladík, vzal zlaťák a zmizel. Tak se to opakovalo i další dva dny. Jizchak získal tak jistotu, že ten chlapec bude jednou právoplatným majitelem. Aby zjistil charakter chlapce, dal vyhlásit, že se mu peníze ztratily a čekal, jestli mu je chlapec vrátí. Chlapec opravdu přišel se dvěma zlaťáky a omlouval se, že nevěděl, komu patří, jinak by je vrátil již dříve. Ten jeden věnoval matce, která ho ale Jizchakovi vrátí, až si ho vydělá. Jizchak mu nabízel, že může žít u něj. Mordechai to ale odmítl, musel se starat o rodiče, ale začal k Jizchakovi docházet a ten ho učil, co uměl. Jeho dcera se do něj zamilovala, a tak se později vzali. Jizchak stále čekal na zlato, které měl Mordechai získat, když ale stále nic neměl, tak ho vyhnal ze svého domu. Jeho žena šla s ním. Z Mordechaie se stal schopný obchodník, jednou dal na dluh nějaké nástroje muži, který k němu přišel do obchodu a ten mu za to dal obrovskou truhlu, ve které Mordechai objevil zlato. Chtěl ho muži vrátit, ale muže už nenašel. Velkou část zlata věnoval synagoze a městu. Mordechai se usmířil i s Jizchakem.

Další z příběhu se odehrává v době Rudolfa II., kdy je v židovském městě rabbim Löw ben Bezalel. Král rozkáže, že se židé mají z města vystěhovat, rabbi ho ale přesvědčí, aby změnil názor. Navíc Rudolfa velmi zaujal a směl ho chodit navštěvovat. Jednou ho Rudolf požádal, že by si přál spatřit arciotce. Rabbi mu to splnil, napřed mu ale řekl, že se nesmí císař během setkání s arciotci usmát, jinak zmizí. Tak se i stalo, vše skončilo, když se Rudolf zasmál. V tom okamžiku ale také začal klesat strop v místnosti, kde se nacházeli. Rabbi klesání zastavil, ale strop se již do původní výšky nevrátil. Císař navštívil rabbiho doma a byl mile překvapen krásou interiéru jeho domu.

Největším divem rabbiho byl jeho sluha golem, který pro něj pracoval bez odpočinku a oddechu. Jen na šábes musel rabbi vyndat z jeho úst kouzelný šém. Jednou na to ale rabbi zapomněl a vydal se zahájit šábes. Mezitím se ale golem zbláznil a začal vše ničit. Rabbi ho ale zastavil a pak ho již nikdy nevzkřísil.

Součástí Židovského města byla i zahrada mrtvých, kam byl po své smrti pohřben i Rabbi Löw. Na židovské hroby se dávaly kameny na znamení úcty. Jeden z pohřbených byl i žid, který přestoupil na křesťanskou víru, ale na smrtelné posteli se vrátil k židovství. Vyprávělo se, že jeho duch v noci musí chodit do kostela a hrát na varhany, aby tím obměkčil boha.

7. Smutná místa

Jedním ze smutných pražských míst je Staroměstské náměstí, na němž bylo 21. června 1621 popraveno 27 českých pánů. Popravy vykonal kat Mydlář. Na upomínku tohoto činu zůstaly na náměstí staré kameny, které ale postupně byly přemístěny. Připomínkou poprav byl i kámen u Novoměstské radnice s letopočtem 1627. Zde se konala poprava kněží a roku 1743 poprava českých pánů, kteří se přidali na stranu bavorského kurfiřta Karla Alberta.

8. Faustův dům

Naproti klášteru Na Slovanech stál dům, v němž dříve žil Faust, který se věnoval alchymii a upsal svoji duši ďáblu, který si pro něj přišel, ale Faust mu vzdoroval, a tak ho ďábel dostal z domu tak, že s ním prorazil strop. Od té doby v tom domě nikdo nedokázal žít. Říkalo se, že tam Faust v noci straší. Zároveň také nešla žádným způsobem zadělat díra ve stropě v ložnici.

Po Praze chodil chudý student, který neměl co jíst, byla mu zima a neměl ani kde spát. Proto vkročil do Faustova domu, byl velmi unavený, a tak hned usnul. V noci ho nic nevzbudilo. Ráno si dům začal procházet. Našel tajnou místnost, ke které vedly zvláštní schody, viděl v ložnici rozházené knihy. Celá ložnice v něm vzbuzovala hrůzu. Na jedné černé míse objevil stříbrný tolar, který si po chvíli váhaní vzal a ve městě si za něj koupil jídlo. V noci se do domu vrátil. Ani tehdy žádného ducha neviděl, za to ráno opět našel na míse stříbrný tolar. Opět ho utratil a co mu zbylo, to si nechal. Postupně si student na život v domě zvykl. Také si zvykl na to, že má přísun peněz bez práce. Postupně omezoval svou docházku do školy. Začal se ale také zadlužovat. Ve volných chvílích studoval knihy, které našel v domě, dokonce i ty, které byly rozházené po ložnici. Už se ani nebál v ložnici spát. Do domu zval i své přátelé. Jednou se v hospodě velmi opil a řekl přátelům, že zítra bude mít spoustu peněz. Hodlal vyvolat ďábla a donutit ho, aby ho poslouchal a dal mu zlato. Po studentovi se ale druhý den slehla zem. Už ho nikdo nikdy neviděl. Jen na stěně se našly stopy čerstvé krve.

O Žižkovi

Pověst o českém husitském vojevůdci začíná v Trocnově, kde se Jan Žižka narodil pod dubem. Jan studoval v Prachaticích. Denně do školy docházel podél řeky Blanice. Když byl dospělý, zdědil Jan statkářský dvůr po svém otci. Dostal se ale do sporů s Jindřichem z Rosenberka, který vládl v jižních Čechách. Jan Žižka proti svému nepříteli neměl žádnou šanci. Vypálili mu dvůr a zničili majetek, proto Jan utekl do lesů. Až když se za něj přátelé přimluvili, dostal se ke královskému dvoru, v jehož čele byl král Václav IV. Jan Žižka se zde stal komorníkem královny Žofie. Tento dvůr na chvíli opustil, aby mohl bojovat po boku Poláků v boji proti řádu německých rytířů v bitvě u Tannenberka, kde také přišel o oko. Poté se vrátil zpět ke královně Žofii, s níž často docházel do Betlémské kaple na kázání Jana Husa. Žižkovi se Husova kázání velmi líbila a souhlasil s nimi. Proto ho mrzel osud Jana Husa. Jednou se nad jeho osudem zamýšlel při procházce po nádvoří na Vyšehradě a setkal se tu s Václavem IV., který mu řekl, že jestli ví, jak napravit tuto nespravedlnost, že Husovi bylo ublíženo i přes králův glejt, tak ať to napraví. A to měl Žižka v úmyslu.

Mnoho Pražanů se v té době začalo hlásit k přijímání pod obojí a chtěli požádat krále, aby zvětšil počet kostelů, kde toto přijímání probíhá. Když ale na něj čekali, tak se král jejich množství lekl a bál se, aby se svých požadavků nedomáhali pomocí zbraní. Proto vydal příkaz, že každý musí svou zbroj přinést do hradu a odevzdat ji. To se ale Pražanům nechtělo. Řešení našel právě Žižka. Pražané se do svých zbrojí oblékli a vydali se na hrad, kde Žižka ke králi promluvil, že mu nesou zbroj a jsou ochotni v ní za něj bojovat, kde ukáže. To se králi líbilo, a proto jim dovolil zbroj si ponechat.

Po smrti krále Václava IV. se trůnu ujal jeho bratr Zikmund, který k Čechám neměl takový vztah. Češi se báli, že Zikmund usiluje o zničení českého království, a tak proti němu povstali právě pod vedením Jana Žižky z Trocnova. Základem jeho armády byli sedláci.

V roce 1421 se postavil nepřátelským vojákům u Sudoměře, kde měl jen několik vozů a koní. Žižkova „armáda“ ustoupila za rybník, který byl tenkrát vypuštěný. Ženy měly do trávy a rákosí pokládat své závoje a všechny šátky. Když se pak objevili nepřátelé, hrnuli se k jejich vytvořené tvrzi z hráze a vozů. Jenže pánům se šlo v brnění měkkou půdou velmi špatně a začali padat, k tomu se jim nohy neustále pletly do ženských šátků, a proto padali a padali. Přitom se na ně zezadu hrnuly další řady jejich vojáků. Tak jejich vojska uvízla, a v tom se na ně hrnuli Žižkovi muži. Žižkovi muži také vyhráli a táhli dál k Táboru.

Jindy Žižkovi v boji pomohlo, když nechal po zemi rozházet tříhranné kotvice s ostrými hroty. Ty se pak vrážely nepřátelským koním do nohou a vojáci z nich padali.

Jindy Žižka nepřátelé oklamal tak, že nechal svým koním podkovy přikovat obráceně, takže jejich stopy vedly nepřátele opačným směrem.

Nejvíce ale v bojích využíval vozovou hradbu. Někdy nechal pícní vozy naplnit kamením, a pak je proti nepřátelům pustil z kopce.

Žižkovi se podařilo dobýt mnoho nepřátelských hradů a měst. Většinu kořisti nechával svým mužům, sám si rád nechával jídlo, které uschovával na horší časy.

Žižka nechal zničit i mnoho kostelů, někdy se ale nad některými smiloval. Například v Praze se smiloval nad klášterem sv. Anny, protože ho místní jeptišky prosily o milost. V Kutné Hoře chtěl ušetřit Sedlecký klášter, ale jeden z jeho mužů ho zapálil. Žižka ho pak potrestal tak, že mu nechal roztavené zlato nalít do hrdla. Hrad Vlčinec byl naopak chráněn kouzlem, ale i to se povedlo Žižkovi překonat.

Žižka se pokoušel dobýt i hrad Rabí, ale byl tam zraněn do svého jediného zdravého oka. A tak oslepl. Někdy se vypráví, že ho střelou zasáhl zeman Kocovský, jindy že ho zranila tříska ze stromu, do něhož se střela zaryla. Po tomto zranění se ale Žižka nevzdal a nechal se do bitev vodit, jeho přátelé mu vždy popsali terén a on vymyslel strategii a velel armádě. I jako slepý vítězil.

Žižka nebojoval jen na území Čech, vtrhl i do sousedních států, dostal se i do Uher. Tam se dostal do jedné vesnice, ze které místní odehnali většinu svého dobytka s sebou na ostrov, protože věděli, že Žižka nemá žádné lodě. Nechali ve vesnici jen několik malých telat a selat. Žižka poručil, aby tato telata a selata přivedli k vodě a začali zvířata různě bít. Jejich bučení a kvičení se rozléhalo krajinou, takže dobytek z ostrova to nevydržel a hnal se do vody za nimi. Tak Žižka vyzrál na místní obyvatele. Nakonec se Žižka z Uher vrátil.

Když táhli Moravou do Čech kolem Vysokého Mýta, na chvíli si odpočinuli a jeho vojáci vytvořili Žižkovi z hlíny stůl, u kterého se mohl najíst.

Když Žižka táhl na Moravu, vážně onemocněl a zemřel. Vypráví se, že zemřel pod stromem, stejně jako když se narodil. Žižka byl pohřben v kostele sv. Petra a Pavla v Čáslavi.

Místo, kde zemřel, bylo známé jako Žižkovo pole a zůstávalo nezorané. Když se ho totiž někdo pokoušel zorat, tak dobytek, do něhož byl pluh zapřažený, zemřel. Rostl na něm jen bezový keř, který se velmi rozpínal. Ani ten se nedal posekat. Sekera totiž zranila toho, kdo s ní sekal.

I na Trocnovském dvoře, kde vyrůstal, zůstal zachován jeho dub. Lidé věřili, že jim tento strom dá sílu. Všude po české zemi vznikala místa pojmenovaná po Žižkovi.

Kutnohorští havíři

Za Žižky začala patřit Kutná Hora do správy české země. Kutná Hora se znovu stala důležitým místem těžby stříbra hlavně za Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského. Bylo zakládáno mnoho nových dolů a štol. Zlepšoval se výdělek a město se rozšiřovalo, stavěly se zde nové stavby. Horníci neobjevovali na začátku jen stříbro, ale i těla mrtvých Čechů, kteří byli zavraždění Němci kvůli tomu, že přijímali pod obojí způsobu. Jedno z těl, které našli, bylo ale celé a neporušené a vonělo myrhou. Bylo to tělo faráře Jana Chodka. Ke konci patnáctého století se ale začaly pracovní podmínky havířů zhoršovat. Přibývala jim práce a ubývalo peněz. Nikde neměli zastání. Mnoho z nich na tom bylo velmi zle. Havíři si vzájemně stěžovali na jejich pracovní podmínky a řešili, co mohou udělat, aby přestali chudnout a páni bohatnout. Tušili, že kovy, které vykopou, nedostane všechny král, ale že si je jejich páni nechají. Poslali posly tajně ke králi, ten je ale nevyslechl, protože je k němu nepustili. Poslové jim vyprávěli, jak je u krále v Uhrách každý očerňuje. Když poslové dovyprávěli ostatním havířům, co u dvora viděli, havíři se bouřili proti Vlašskému dvoru, že je u krále očernil. Písař a mincmistr na ně z hradu křičeli, ať se rozejdou, že se jim oni pokusí sjednat nápravu. Havíři se ale nedali a křičeli na ně, že oni už dolovat nebudou, ať to páni dělají sami. Na šest tisíc havířů táhlo z města a zastavili se na hoře Špicberk. Páni z Vlašského dvora byli velmi rozčilení a chtěli havíře ztrestat. Havíři doufali, že s nimi páni budou jednat. Jednou v noci je obklíčila vojska tvořená měšťany z okolních měst. Jedno vojsko vedl hejtman Poděbradského královského hradu Oněk Kamenický z Topic. Ležení havířů bylo obklíčeno. Havíři se dohodli, že nebudou prosit o milost, ale ani boj nezačnou. Mnozí z nich věřili, že hejtman Kamenický netuší, jakých křivd se jim v Kutné Hoře dostalo a byli ochotni s ním jednat. Hejtman Kamenický jim slíbil, že když půjdou s ním do Poděbrad, tak jim opatří slyšení u krále, a že se jim nic nestane. Do Poděbrad jich šlo s hejtmanem třináct. V Poděbradech se k nim chovali mile, ale nesměli opustit hrad. Sepsali pro krále zprávu, která mu měla být jízdními posly doručena. Havíři ale netušili, že Kamenický se nechal Kutnohorskými uplatit a zprávu změnil tak, aby z ní havíři nevyšli dobře. Sám o nich psal jako o ničemech chystajících povstání. Kutnohorští mezitím chystali popravní bílé rubáše právě pro tyto starší havíře. Poslové se vrátili večer, aniž by o tom havíři věděli. Druhý den ráno žádal Kamenický tři havíře, aby se vydali na Křivoklát, že tam místní havíři našli rudu, a že oni jsou odborníci, tak ať jim pomohou. Tito tři havíři se vydali. Nevěděli, že tu mají být popraveni.

Ostatních deset si nechal hejtman zavolat a oznámil jim, že se poslové vrátili. Rozhodnutí jim oznámil na dvoře. Havíři se dozvěděli, že jsou odsouzeni k trestu smrti. Nikdo z nich tomu nevěřil. Havíři se museli obléci do popravních rubášů a vypravili se na cestu. V devět ráno je vedli ze zámku. Poprava měla být vykonána pod starým dubem mezi obcemi Polabecká a Klukovská. Šel s nimi dav lidí, který litoval havíře. Na popravu byli určeni dva kati, jeden to odmítl. Postupně byla havířům setnuta hlava a jejich proudy krve vždy vystříkly na jednu z větví tohoto dubu. V okamžiku, kdy skončila poprava, nebe zčernalo a začal hrozivý déšť. Všichni utíkali domů. Déšť trval devět dní. I na Křivoklátě byla poprava vykonána, ale Vítu Krchňavému se podařilo utéci do lesů.

Když se král Vladislav dozvěděl o tom, jak byl obelhán, nechal potrestat jak Kamenického, tak i jeho druhy.

Na větvi dubu, na níž stříkala krev zavražděných havířů, každý rok rostly žaludy ve tvaru havířské kápě. A větev měla načervenalé listí. I když byla neúroda a na stromě nebyly žádné žaludy, tak tato větev měla žaludy vždy. Mnozí lidé věřili, že je žaludy budou chránit. Podobné žaludy rostly i na dubu, kolem něhož havíři šli na popravu.

Bílá paní

Lidé vždy věřili, že jejich smrt bude vždy něčím zvěstována. Některé rody viděly před smrtí bílého vrabce, jinde slyšeli troubení lovčích rohů, jinde se na panství pohyboval nábytek a některým rodům se zjevovala bílá paní. Jednalo se hlavně o Berky z Dubé, pány z Lipé, Švamberky, pány z Hradce a z Rožmberka. Kdykoliv se objevila, bylo jasné, že nastane veselá či smutná událost. Pokud někdo měl zemřít, mívala na rukou černé rukavice. Někdy se na zámku v Jindřichově Hradci procházela i přes den, pokud ji někdo potkal a pozdravil ji, odpověděla a zmizela.

Pověst vypráví, že když se narodil poslední rožmberský vladař Petr Vok, bílá paní se o něj v noci chodila starat, dokud jí jedna z nových služebných nevyhnala. Pak se již u Petra Voka nezjevila. Ten, když byl dospělý, a dozvěděl se o tom, co se dělo u jeho kolébky, nechal vybourat zeď, do níž bílá paní zmizela a našel tam poklad.

Jindy pán z Hradce Jachym onemocněl, ale nikdo nepředpokládal, že je to tak vážné, aby zemřel. V noci ale bílá paní vzbudila Jachymova zpovědníka, ať hned chvátá za pánem. Jachym umíral a potřeboval poslední pomazání.

V Jindřichově Hradci ještě bílá paní za svého života zavedla tradici sladké kaše, což byla hostina chudých. Tenkrát se přestavovala část hradu a paní chodila dohlížet na stavbu a slíbila dělníkům sladkou kaši pro ně a budoucí generace, pokud si pospíší. To se také stalo a ona jim vystrojila hostinu. Od té doby se tato hostina pro chudé konala jednou ročně v době Velikonoc (první hostina byla na podzim, ale sněžilo, tak ji paní nechala přesunout). Vždy bylo nádvoří plné lidí, kteří dostali mnoho jídla a na závěr i onu sladkou kaši.

Růžový palouček

Opodál vesnice Morašice existuje růžový palouček, na jehož okrajích rostou keře různě barevných růží. Tyto růže se nedají nikam přesadit ani vyplenit. Na tomto paloučku se kdysi sešli Čeští bratři k poslední společné modlitbě a přijímání předtím, než museli českou zemi po bitvě na Bílé hoře opustit. Každý z nich se zde loučil s rodnou zemí a někteří si i hrst hlíny z tohoto místa odnesli. A právě ze slz, které tu bratři prolili, vyrostly tyto růže. Traduje se, že tuto noc na paloučku zakopali i zlatý kalich, ze kterého přijímali. Někteří zdejší páni chtěli pole zorat. Pole se ale zorat nedalo. Jiný tu zasel len. Len rostl, rozkvetl a pak ho vytrhali, namočili, usušili, a když ho začali třít, tak shořel. Spolu s ním shořel statek hospodáře, který len zasel, a v ohni zemřela i statkářova dcera. Od té doby palouček nikdo neoral. Stará věštba říká, že na tomto paloučku bude svedena velká bitva, a pak se tu sejde sedm králů a domluví mír.

Boží soud

Šumavské lesy a kopce byly dříve strážené Chody, kteří pocházeli z nedalekých vesnic. Hlídali tyto hranice, aby Němci nezmenšovali české území, případně aby tam nelovili a nepytlačili. Když byla válka, tak Chodové tyto hranice hlídali před nepřáteli. Nosili u sebe hůl zvanou čekana a vodili s sebou psy. Zbraň směli nosit i v dobách, kdy ostatní Češi to měli zakázané. Na praporci Chodů byla psí hlava. Protože jejich služba byla velmi těžká, měli Chodové zvláštní privilegia. Byli považováni za svobodné a neměli žádného pána. Nemuseli robotovat a směli v lesích volně lovit. Také měli vlastního soudce. Vše se ale změnilo po bitvě na Bílé hoře. O devět let později byli Chodové prodáni Lammingerovi. Tento jejich nový pán odmítl uznat jejich práva a choval se k nim jako k poddaným. Chodové se ale odmítli jen tak vzdát svých práv. A proto se s Volfem Vilémem Lammingerem soudili, ten ale během soudu zemřel a na jeho místo nastoupil syn Maximilián, a ten soud vyhrál. Práva Chodů byla neplatná a oni se nesměli odvolat. To se stalo v roce 1668. Chodové se po takovém rozsudku urazili, ale nezapomněli na svá privilegia. A schovávali staré listiny, které o jejich právech svědčili. Lamminger chtěl, aby mu tyto listiny vydali, násilím si je vzal. Chodům zůstaly jen dvě listiny, které byly ale velmi důležité. Chodové poté vyslali v roce 1692 posly k císaři a doufali, že jim císař pomůže. Věřili, že se jich zastane, a proto odmítli robotovat. Lamminger na ně žaloval, a proto byl na Chodsko vyslán Plzeňský krajský hejtman Hora, který měl na to dohlížet. Chodové byli svoláni do Trhanova, tam jim hejtman oznámil, že přišli o svá práva, ale pokud začnou okamžitě poslouchat Lammingera, tak jim jejich vzpoura bude odpuštěna. Chodové byli zklamáni. Nejvíce se chodských práv zastával mladý Jan Sladký řečený Kozina. Chodové rozsudek neposlechli a žili dál podle své svobody. Jejich stížnosti se řešili v Praze, kam bylo posláno 7 Chodů, aby se obhajovalo. Jedním z nich byl i Jan Sladký. Tam se ale rada nezajímala o jejich stará práva, řešili jen jejich neposlušnost vůči Lammingerovi. Chodové se zase odvolávali na svá práva. Ukázali i své dvě listiny, které jim ale rada zničila. Rada je nutila, aby přísahali věrnost Lammingerovi, když odmítli, tak je uvěznili. Zatím Lammingerův správce schválně Chody na Chodsku vyprovokoval, když vrazil do statku jednoho z Chodů, který byl v Praze a zmocnil se dopisů z Vídně. To si Chodové nenechali líbit a jeho myslivce odzbrojili. Správce stihl ujet. Lamminger po tom požádal o vojsko, které přijelo. Proti nim neměli Chodové žádnou šanci, a tak podlehli přesile. Spousta z nich zemřela či skončila ve vězení. Ostatní Chodové museli odpřisáhnout na sv. evangelium, že budou robotovat Lammingerovi. Přísahu muselo složit i 7 Chodů v Praze, odmítli ale dva, jedním z nich byl Kozina. Ti, co přísahu podepsali, mohli jít domů. Ale Lamminger chtěl větší trest. Chtěl popravu tří největších buřičů. Císař popravu schválil, ale měl být vybrán jen jeden. Soud vybral Kozinu, protože ho považovali za nebezpečného. Poprava se konala v Plzni, kam muselo přijít asi 70 Chodů i s dětmi, aby viděli, jak se trestá neposlušnost. I Lamminger přijel na popravu. Poprava se konala 28. 11. 1695. Před popravou zvolal Kozina, že se s Lammingerem do roka a do dne setká na božím soudu. Pak byl Kozina popraven. Lamminger měl strach, že by opravdu mohl zemřít, ale jak se roční lhůta blížila ke konci, jeho obavy se zmenšovaly. Svolával různé veselice a při jedné se začal vychloubat a v tu chvíli zemřel.

O Janošíkovi

Pověst o Jánošíkovi se neodehrává v Čechách ale na Slovensku u Králově Holi. Po smrti krále Matěje se lidem děly různé křivdy, jejich páni je vykořisťovali a nutili těžce robotovat. Mladí se snažili z roboty utíkat a mnoho takových uteklo do hor a stali se z nich horní chlapci. Jedním z nich se stal i Janošík z Ťarchové v Hornotrenčínsku spolu se svými jedenácti přáteli. Chodili v zelených košilích a bílých kalhotech s velkým opaskem. Jako zbraně mívali nože, bambitky a valašku. Společně chodili a snažili se napravovat křivdy, přepadávali pány a loupili je. Potom lup dávali chudým.

Janošík se narodil do chudé rodiny, která musela robotovat, jeho otec z něj ale chtěl mít faráře, a tak ho dal na studium. To se ale nelíbilo vrchnosti, že by nějaký chudák měl být takovým pánem, a tak jeho otci ukládali těžkou robotu a všelijak mu škodili, aby sám neměl příliš peněz. Jeho otec to snášel, dělal to pro syna. Až jednou velmi vážně onemocněla Janošíkova matka, Janošík se vydal domů a jeho otec nešel do roboty, protože věřil, že to přece musí vrchnost pochopit. Nepochopila a přišel pro něj dráb, že odpoledne musí on i Janošík na robotu. Ani jeden nešel. Pak pro něj přišlo několik chlapů a před zraky nemocné ženy ho i s Janošíkem odvedli do zámku, kde byli odsouzeni ke sto ranám. Janošíkův otec to nepřežil. Janošíka poté naložili i s tělem otce a odvezli domů, kde ležela jeho matka, a když je viděla, tak zemřela. Janošík pak zmizel ze vsi a utekl do hor i se svým psem. Jednou u studánky štěkal jeho pes na dívku v křoví. Ta Janošíkovi děkovala, že psal odehnal a dala mu kouzelnou valašku a opasek s kouzelnou žilkou, díky nimž měl sílu sto mužů. Od té doby Janošík mstil špatné zacházení se Slováky. V zimě on a jeho přátelé pracovali u dobrých statkářů, na jaře se vraceli zpět do hor. Kořist si vždy rozdělili. Janošík svou kořist dával chudým. Když jeho muži někdy zadrželi studenta nebo faráře, tak ho dovedli k Janošíkovi, který si s ním latinsky povídal, a pak jej třeba nechal kázat pro jeho přátelé a pro něj. Potom ho i s odměnou propustili.

Nakonec Janošíka zradil jeden z jeho přátel, který ho udal, kde se ukrývá a jak by ho mohli chytnout. Pomohl jim i jeden sedlák, který k sobě Janošíka nalákal. Když Janošík vkročil do domu, uklouzl na rozsypaném hrachu, nepřátelé mu vyrvali valašku a přesekli opasek. Janošík byl zajat a odsouzen k popravě. Jeho valaška byla zavřena za sedmery dveřmi. Jeho valaška se pokoušela k němu dostat, ale v okamžiku, kdy se prosekala posledními dveřmi, tak byl Janošík oběšen a valaška zmizela někde v horách.

Ze starobylých pověstí

Sibyllina proroctví

Královna ze Sáby Sibylla měla dar jasnovidectví, jednou zatoužila setkat se s moudrým králem Šalamounem, a tak se za ním i se spoustou darů vydala do Jeruzaléma. Král Šalamoun ji přijal se všemi poctami, které si zasloužila. Sibylla zde zůstala devět měsíců. Jednou ji Šalamoun požádal, aby mu vyprávěla o budoucnosti. Sibylla mu tedy sdělila budoucnost jeho země. Jak bude po jeho smrti země rozdělena, jak zde vládnout budou cizí lidé a že Šalamounův chrám bude zbořen. Sdělila mu, že jeho země bude mít cizí krále, a že se zde narodí Mesiáš a že zde i zemře a ponese si sám kříž ze dřeva z ráje, které v současnosti leží přes potok Cedron a přes to dřevo všichni řeku přecházejí. Po umučení Mesiáše padne na město pomsta a bude vyloupeno. Vše, co mu ten den Sibylla vyjevila, nechal Šalamoun sepsat. I druhého dne mu Sibylla vyprávěla o budoucnosti. Dozvěděl se, že bude mnoho křesťanů, ale židů bude ubývat. Ale že křesťané přestanou být ctnostní a oddají se neřestem. Právo se bude prodávat a chudí lidé budou utlačováni. I tuto řeč nechal Šalamoun sepsat. Třetího dne sama Sibylla požádala o přítomnost písaře, protože chtěla vyprávět něco, co by se mělo zachovat. Vyprávěla Šalamounovi o České zemi, která bude velmi bohatá a krásná. Bude také velmi oslavována, dokud se v ní nerozmohou mnohé hříchy. Pak na trůn nastoupí cizí králové a budou pronásledovat Čechy. Mnohokrát bude země sužována robotou a cizími armádami. Ale občas se objeví králové, kteří budou chtít svým poddaným ulevit od práce. Zemi také zasáhnou mnohé neúrody a přírodní katastrofy, až bude zemi hůře a ještě hůře. A protože Češi se nepolepší, ztrestá Bůh zemi. Zachrání se Tábor, Ústí, Soběslav a Mělník, protože zde jsou lidé spravedliví. Hlavně Praha bude potrestána ohněm a povodní. Město pak zpustne. Nastane pak velká bitva, kdy země bude obklíčena ze všech stran nepřáteli. Boj potrvá dvanáct dní. Třináctý den přijdou Čechům na pomoc rytíři z Blaníku. Lidé pak budou Boha velebit. Šalamoun i toto Sibyllino proroctví uchoval.

Proroctví slepého mládence

Jednou, když se císař Karel IV. vracel z Německa přes Šumavu, dozvěděl se, že blízko Domažlic žije slepý mládenec, který dokáže předvídat budoucnost. Tak ho navštívil. Mládenec vnímal Karla jako božího člověka, který zvelebuje svou zemi a je otcem svého národa. Karla zajímalo, jak dlouho bude jeho země žít ve slávě. Mládenec na stůl napsal písmena K. V. Z. A. L. J. V. L. F. M. R. Což byla iniciály Karla a jeho následovníků. Za vlády jeho syna začne domácí válka, která přinese mnoho krveprolití. V budoucnosti Češi podlehnou mnoha neřestem a často se budou uchylovat raději k cizincům než k vlastním lidem. Budou nespravedliví a brát úplatky a chudým lidem se nebude dařit dobře. Až se na ně rozhněvá Bůh. Až Češi povstanou proti svým nepřátelům, bude se jim opět žít dobře. Mládenec Karlovi předpověděl, že nejhůře v zemi bude, až bude vládnout královna, proti ní se spikne mnoho nepřátel a bude hrozit konec říše a právě tehdy Bůh zemi ztrestá. Poté mládenec napsal na stůl tato písmen P. P. V. F. První písmeno znamená půlnoční národ, který zemi zdrancuje, druhé P znamená národ polední, Turky, se kterými budou vedeny kruté války. V znamená východní národ, který Čechám neuškodí, F. znamená počet cizinců ze západu, kteří se do Čech přivalí.

I slepý mládenec předvídá poslední krutý boj, v němž Čechům proti cizím nepřátelům pomůžou rytíři z Blaníku. A pak bude země česká šťastná.

Proroctví Havlasa Pavlaty

Starý Havlas Pavlata z Krkonoš umíral a na smrtelné posteli se loučil se svými dětmi. Předvídal jim u toho, co je čeká. Že za padesát let přijde morová rána a mnoho lidí zemře, předpověděl kruté války a vládu Ferdinanda, který do země přivede mnoho cizinců. V zemi bude velká neupřímnost a mnoho špatného se dít. Poddaní budou krutě zkoušeni a nespravedlivě stíháni. Sedláci pak povstanou proti vrchnosti. Pavlata si byl jist, že to bude kruté, ale Češi si za svůj osud budou moci sami. Nejhůře se bude žít za krále Matyáše a Fridricha. Lepší časy nastanou až s králem jménem Anbestas.

Různá proroctví

První proroctví mluví o kameni u Potštýnského hradu v proudu řeky Divoké Orlice. Až straka tento kámen rozklube, tak v Čechách nastane bída, přijdou do země nepřátelé a lidé budou žít v bídě. V roce 1866 nechal správce Potštýnského panství tento kámen rozdrtit, protože potřeboval hrubý kámen na stavbu. Nedlouho poté vtrhli Prusové do země. Správce se jmenoval Straka.

Druhé proroctví mluví o zvonu, který byl v kostele ve městě Kostelec. Tento kostel se i se zvonem propadl do země. Až se znovu tento kostel objeví a zazní zlatý zvon, tak začne nový zlatý věk.

Třetí proroctví mluví o vojsku, které je v nitru hory Oškobrh, spí tam a čeká, až Čechy zasáhne největší tíseň, tehdy jim přijde na pomoc.

Divy světa také skončí, a to až kříž, který je na chlumku u Solnice se propadne do Země.

Poslední proroctví předvídá soudný den. Ten nastane v okamžiku, kdy panna, která žije ve skalách na Boru, došije košili. Každý rok udělá jeden steh.

Blaničtí rytíři

V hoře Blaník se mělo podle pověsti ukrývat svatováclavské vojsko, které mělo Čechům přijít na pomoc v době největší nouze. Pod vrchem Blaník je skála v podobě lomeného oblouku, to by měl být vchod do hory. Někdy se již stalo, že do hory člověk vstoupil. Jednou jedna dívka sekala pod Blaníkem trávu, a v tom se objevil rytíř a požádal ji, aby k nim šla do hory poklidit. Dívka to udělala, a když uklidila, vrátila se ven a zjistila, že byla pryč rok. Třetí den poté zemřela.

Jindy pozval rytíř kováře, aby jim ve skále okoval koně. Za odměnu mu pak dali do pytle smetí. Když to kovář uviděl, rozčílil se a smetí před skálou vysypal. Doma zjistil, že byl pryč celý rok, a když se podíval do pytle, uviděl tam tři dukáty. Došlo mu, že se smetí proměnilo v dukáty. Vydal se ke skále, ale tam už nebylo ani smetí, ani dukáty.

Jindy se do skály zatoulal pastýř a i on tam zůstal rok.

Příchod rytířů z Blaníku budou předvídat znamení, uschnou vrcholy stromů u Blaníku, na temeni hory se zazelená uschlý dub a pramen u skály se rozvodní.

Zdroj: Staré pověsti české
Zveřejněno dne: 29.8.2016