Ukázky ve větě
Z otázek novinářky vyplývala její neznalost tématu.
Ze zákonu vyplývá, že skutková podstata zločinu nebyla naplněna.
Zdroj: Vyplývá nebo vyplívá
Téma
VYPLÝVÁ
Poradna
V naší poradně s názvem VYPLÝVÁ NEBO VYPLÍVÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miloš Kvasnička.
Ze zkušeností na zahrádce vyplývá, že vyplít zahradu je nejlépe po vlahém dešti. Jenže nemám čas a vyplívám záhonky za sucha. To by šlo, ne?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Šlo by to, ale není to hezky česky. Moc se snažíte uplatnit slovo vyplívám. Mnohem lépe to vypadá takto:
Ze zkušeností na zahrádce vyplývá, že vyplít zahradu je nejlépe po vlahém dešti. Jenže nemám čas a tak pleji záhonky za sucha.
Zdroj: Příběh Vyplývá nebo vyplívá
Anglický překlad slova vyplývá
Překladače toto slovo překládají různě. Google překladač slovo překládá pojmem "result". Server prekladac.cz ho překládá jako výraz "follow".
Zdroj: Vyplývá nebo vyplívá
Příběh
V příběhu JAK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Jsem zmatená... jak je tedy zájmeno nebo příslovce? Ze spojení zájmenné příslovce jsem pochopila, že se jedná o příslovce, ale ve shrnutí je napsané zájmeno.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Hano,
mnohokrát děkuji za upozornění na překlep. Samozřejmě, že „jak“ nemůže být zájmenem, jak vyplývá z předchozího výkladu. Ještě jednou děkuji za Vaše pozorné čtení a pokusím se o rychlou nápravu.
S přáním pěkných dnů
Jana Válková
Zdroj: Příběh Jak
Synonymum ke slovu vyplývá
Synonyma k tomuto výrazu byla již zmíněná. Patří sem ale i výrazy jako ukazovat se, plynout z něčeho, být důsledkem něčeho, pocházet z něčeho, povstávat, vznikat.
Zdroj: Vyplývá nebo vyplívá
Pravopis slova vyplývá
Výraz "vyplývá" česky znamená "plynout", "být následkem". Proto se používá ve významu vyvíjet se jako něčeho následek. Při pravopisu tohoto slova může dojít ke dvěma chybám. Pisatele může znejistit i/y po písmenu v-. Tady je zdůvodnění jednoduché, jedná se totiž o předponu vy / vý, a tak se vždy píše y.
Častější chybou je měkké i po písmenu l-. Protože se jedná o slovo příbuzné k vyjmenovanému slovu "plynout", tak se píše vždy písmeno y. Písmeno y se tak píše i ve všech slovech příbuzných jako jsou: vyplývající, vyplynout.
Zdroj: Vyplývá nebo vyplívá
Pravopis
Slovo HYSTERKA patří mezi slova spisovná (hovorová).
Slovo HYSTERKA, jak z textu vyplývá, se píše jedině a pouze s ypsilonem, tedy s tvrdým Y.
Ve 3. a 6. pádě jednotného čísla dochází k alternaci (střídání) hlásek K a C (hysterka → hysterce).
Zdroj: Hysterka nebo histerka
Lichokopytník a sudokopytník – pravopis
Kopytník, lichokopytník i sudokopytník jsou slova příbuzná k vyjmenovanému slovu kopyto, z čehož vyplývá způsob jejich správného psaní: po -p- se píše tvrdé -y-. A protože přídavné jméno lichý není vyjmenovaným slovem ani není k žádnému takovému příbuzné, píšeme po -l- měkké -i-.
Možné tvary slova vůně
Než si tedy vyjmenujeme slova příbuzná ke slovu VŮNĚ, nejprve s dovolením uvedu možné tvary tohoto podstatného jména.
|
číslo jednotné |
číslo množné |
|
|
1. pád |
vůně |
vůně |
|
2. pád |
vůně |
vůní |
|
3. pád |
vůni |
vůním |
|
4. pád |
vůni |
vůně |
|
5. pád |
vůně |
vůně |
|
6. pád |
vůni |
vůních |
|
7. pád |
vůní |
vůněmi |
Z výše uvedeného vyplývá, že jde stále o totéž slovo, jen se při skloňování mění jeho koncovka.
Zdroj: Příbuzná slova ke slovu vůně
Zkratky v textu
Mezi běžně používané, ustálené a všeobecně známé zkratky patří například: p. (pán), sl. (slečna/sloupec = závisí na kontextu), str. (strana), č. (číslo), č. j. (číslo jednací), č. p. (číslo popisné), r. (rok), t. r. (tohoto roku), t. č. (toho času), n. l. (našeho letopočtu), spol. s. r. o. (společnost s ručením omezeným), v. r. (vlastní rukou), apod. (a podobně), tzv. (takzvaný), čs. (československý), např. (například), mj. (mimo jiné), tzn. (to znamená). Ze seznamu těchto příkladů vyplývá, že zkratky nemusí zkracovat jen jedno slovo, ale i více slov, často se jedná o ustálená spojení.
Některé zkratky jsou tvořeny jen souhláskami slova: mld. (miliarda), rtg. (rentgen). Jiné zkratky vznikly kontrakcí (stažením), to znamená, že se u nich použila první a poslední písmena slova, například: fce (funkce), pí (paní), čna (června), fy (firmy/faktury).
Zdroj: Zkratky
Otázky na zájmena
Bohužel neexistuje vymezená skupina otázek, které by vám pomohly přímo určit, že jde o zájmeno, jako je tomu například u příslovcí nebo u přídavných jmen. Proč tomu tak je? Vyplývá to z věcného významu tohoto slovního druhu. Výše jsme zmiňovali, že zájmena zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně na ně ukazují či odkazují, to znamená, že se na ně budeme ptát stejnými otázkami, jako bychom se ptali na tyto dva slovní druhy, které ve větě zastupují. Odtud je také zřejmý název "zájmena" - dáváme je "za jména".
Možná bude nejlepší, když si to ukážeme přímo na konkrétních příkladech...
Bez ní tam bude nuda. - Jak se zeptáte na označené slovo? Bez koho, čeho, tedy pádovou otázkou, kterou bychom se ptali na podstatné jméno. Ale označuje tento výraz konkrétní osobu? Ne. Pak je zcela zřejmé, že jde o zájmeno.
Jeho sestra je velmi zábavná. - Jak bude znít otázka na vyznačené slovo? Čí sestra, zeptáme se tedy stejně, jako bychom se ptali na přídavné jméno. Ale vyjadřuje daný výraz, o jakou konkrétní sestru jde? Je Hugova, sousedova, nebo dědečkova? Ne. Pak tedy vězte, že jde opět o zájmeno.
!! Samy pádové otázky (kdo, co, koho, čeho, komu, čemu, ...) a otázky, jimiž se ptáme na přídavná jména (který, jaký, čí, kterého, jakým, ...), jsou zájmeny.
Zdroj: Jak se ptáme na zájmena
Co má obsahovat osnova
Jak tedy dobře napsat osnovu slohové práce? Měla by být stručná a vypichovat ty nejdůležitější body či události z celého díla. Text by měl být rozdělen do tří základních celků, kterými jsou úvod, stať a závěr.
Úvod
Úvod slouží k seznámení čtenáře s tématem, o němž bude práce pojednávat. To by mělo být nastíněno nejprve obecně, postupně zúženo až na námět, který konkrétní práce řeší. Úvod může také nastolit nějakou otázku, na kterou hledáte odpověď, nebo vysvětlovat, proč se daným tématem zabýváte.
Stať
Jedná se o samotný příběh, popis nebo vyprávění. Nemá ustálenou podobu. Ideální ale je, pokud obsahuje alespoň tři odstavce, samozřejmě v závislosti na rozsahu celé slohové práce. Ve stati by měly být vyjádřeny hlavní myšlenky textu, které jsou dále rozvíjeny. Při formulování jednotlivých bodů stati je dobré postupovat od obecného ke konkrétnímu a na základě toho tvořit jednotlivé odstavce, podobně jako kapitoly či podkapitoly v knize. Jako pomůcku při hledání optimálního názvu bodu v osnově lze využít volné psaní nebo myšlenkové mapy.
Závěr
Slouží ke shrnutí toho, o čem text pojednával, k odpovědi na otázku nastolenou v úvodu práce a k formulování toho, co z textu vyplývá, tedy k jakým závěrům autor došel.
Zdroj: Osnova vzor
Potřebuje procesní plná moc ověřený podpis?
Procesní plná moc je jednostranným právním jednáním, kterým zmocnitel (účastník řízení) prohlašuje vůči třetím osobám, že zmocnil jinou osobu (zmocněnce), aby ho ve věci specifikované v plné moci zastupovala v soudním (případně správním) řízení, a to neomezeně v rozsahu celého řízení. To, pokud jde o občanské soudní řízení, vyplývá přímo z ustanovení § 28a občanského soudního řádu (OSŘ), který stanoví, že procesní plnou moc nelze omezit – opravňuje zmocněnce ke všem úkonům, které může učinit účastník sám. Od procesní plné moci lze rozlišit plnou moc omezenou, která opravňuje zmocněnce jednat jménem zmocnitele pouze v úkonech plnou mocí určených. Advokátovi lze udělit na základě ustanovení § 25 odst. 1 OSŘ pouze tuto procesní plnou moc. Účastník řízení však nemusí být nutně zastoupen advokátem (s výjimkou vybraných druhů řízení a opravných prostředků), ale může se nechat zastoupit i kteroukoliv fyzickou osobou, která je plně svéprávná (§ 27 OSŘ) – takzvaný obecný zmocněnec. Plná moc může být vedle písemné formy udělena také ústně do protokolu.
Ve správním řízení se pak zastupování účastníka na základě plné moci bude řídit § 33 správního řádu (SŘ), který použití procesní plné moci umožňuje ustanovením § 33 odst. 2 písm. b) SŘ. Přestože se jedná o jednostranný právní úkon zmocnitele, lze pouze doporučit, aby plná moc obsahovala vedle podpisu zmocnitele i podpis zmocněnce, obzvláště pokud je zmocněncem advokát (vzhledem k právům a povinnostem jemu vyplývajícím dle zákona o advokacii). Podpisy na plné moci zpravidla nemusí být úředně či notářsky ověřeny (§ 28 OSŘ vyžaduje toto ověření pouze, stanoví-li tak zákon či rozhodne-li tak předseda senátu).
Potřebuje generální plná moc ověření?
Plná moc pro svou platnost nepotřebuje vždy úředně ověřený podpis, pouze vyžaduje-li to zákon. V tomto případě zákon nehovoří o nutnosti, z čehož vyplývá, že úřední ověření nutné není.
Může ale nastat situace, že dotyčný úředník nebude ochoten akceptovat předloženou neověřenou plnou moc. Takové jednání sice není v souladu se zákonem, ale pro hladký průběh jednání je snazší podpisy nechat ověřit a vyhnout se zbytečnému střetu s úředním šimlem.
Generální plná moc nemění nic na skutečnostech uvedených v předchozím odstavci – pouze je odlišná rozsahem, ve kterém zástupce za zastoupeného jedná; z občanského zákoníku nevyplývá povinnost ani podmínky generální plnou moc vždy (bez výjimek) ověřit. Zmocněnec s udělenou generální plnou mocí pak může jednat ve všech případech, kde by mohl jednat sám zmocnitel.
Plná moc může být všeobecná (generální), ta opravňuje zmocněnce ke všem úkonům kromě těch, jež vyžadují zvláštní plnou moc, anebo zvláštní (speciální), ta je omezena jen na určitý právní úkon (na jeden či více), popřípadě na určitý druh právních úkonů. Kromě případů, kdy zákon výslovně požaduje speciální plnou moc k určitému právnímu úkonu (například k odmítnutí dědictví), je věcí zmocnitele, zda ke každému právnímu úkonu, jenž má být učiněn v jeho zastoupení, vystaví zmocněnci zvláštní plnou moc, či zda mu udělí takzvanou všeobecnou plnou moc. Má-li být rozsah zmocněncova oprávnění jednat za zmocnitele nějakým způsobem omezen, musí být toto omezení výslovně vyjádřeno v plné moci. Jestliže plná moc žádná omezení nevykazuje, jde o plnou moc neomezenou. V každém případě musí být z plné moci zřejmý rozsah oprávnění zmocněnce. Rozhodující je proto obsah plné moci.