Vypravování – vzory, osnova a ukázkové slohové práce
Vypravování – vzory a jednoduchý návod
Dobré vypravování má příběh, ve kterém se něco skutečně stane. Nestačí pouze popsat den nebo místo. Příběh by měl mít úvod, zápletku, postupné rozvíjení děje, vyvrcholení a závěr. Níže najdete jednoduchou osnovu a tři originální vzory vypravování na různá témata. Ukázky obsahují časovou posloupnost, napětí, přímou řeč i zakončení příběhu.
Vypravování patří mezi slohové útvary, u nichž je důležitý především děj. Čtenář by měl mít pocit, že sleduje události, které se postupně odehrávají. Proto se ve vypravování často používají slovesa, časové výrazy, přímá řeč a věty, které dokážou děj zrychlit nebo naopak zpomalit. Vzor je dobré použít jako inspiraci pro stavbu vlastního textu, nikoli jako text k mechanickému opsání.
Osnova
Osnova vypravování
Než začnete psát samotný příběh, připravte si krátkou osnovu. Pomůže vám udržet děj pohromadě a zabrání tomu, aby se vypravování změnilo v nesouvislý seznam událostí.
- Úvod – Kde a kdy se příběh odehrává? Kdo v něm vystupuje?
- Začátek děje – Co se stalo a proč se běžná situace změnila?
- Zápletka – Jaký problém nebo nečekaná událost nastala?
- Stupňování děje – Jak se situace vyvíjela? Co postavy udělaly?
- Vyvrcholení – Nejdůležitější nebo nejnapínavější okamžik příběhu.
- Rozuzlení – Jak se problém vyřešil?
- Závěr – Jak příběh skončil a co si z něj postavy odnesly?
Jak může vypadat jednoduchá osnova
- Výlet do lesa.
- Odbočení z turistické cesty.
- Ztracená značka.
- Hledání správného směru.
- Přicházející bouřka.
- Nalezení hájovny.
- Bezpečný návrat.
Osnova nemusí obsahovat celé věty. Stačí krátká hesla, podle kterých si při psaní vybavíte jednotlivé části příběhu.
Jak začít vypravování
Začátek by měl čtenáře rychle uvést do situace. Místo dlouhého vysvětlování lze začít například událostí, přímou řečí nebo zajímavým detailem.
- Byla sobota ráno a před námi byl výlet, na který jsme se těšili celý týden.
- „Pospěš si, jinak nám ujede vlak!“ ozvalo se z chodby.
- Ještě v osm hodin ráno nikdo netušil, jak dobrodružný den nás čeká.
- Déšť bubnoval do oken a já začínal pochybovat, že byl náš plán dobrý nápad.
Jak vytvořit napětí
Napětí vzniká hlavně tím, že čtenář neví, co bude následovat. Pomáhají krátké věty, nečekané události a postupné odhalování problému.
Místo věty „Ztratili jsme se, ale potom jsme našli cestu“ lze děj rozepsat: „Značky už jsme několik minut neviděli. Zastavili jsme se. Nikdo si nedokázal vzpomenout, na které křižovatce jsme odbočili. Vtom se v dálce ozvalo zahřmění.“
Ukázkový text
Vzor vypravování: Ztraceni v lese
Bylo teplé sobotní ráno a čtyři spolužáci se vydali na výlet do lesa. Cesta měla být jednoduchá. Podle mapy stačilo dojít po modré turistické značce k rybníku, tam si odpočinout a odpoledne se stejnou cestou vrátit.
Zpočátku šlo všechno podle plánu. Slunce svítilo mezi větvemi, cesta byla suchá a na každé druhé zatáčce se objevovala modrá značka. U malé dřevěné lávky však Petr ukázal na úzkou pěšinu vedoucí mezi stromy.
„Tudy si to určitě zkrátíme,“ prohlásil.
Ostatním se cesta zdála zajímavější než široká turistická stezka, a tak odbočili. Prvních deset minut si nikdo nedělal starosti. Pěšina však byla stále užší, až nakonec zmizela úplně.
„Kde je značka?“ zeptala se Klára.
Všichni se rozhlédli. Na stromech nebyla modrá ani žádná jiná značka. Petr vytáhl telefon, ale mapa se nechtěla načíst. Signál byl příliš slabý.
Skupina se rozhodla vrátit. Jenže po několika minutách došli ke dvěma podobným pěšinám a nikdo si nebyl jistý, odkud přišli. Nad korunami stromů se mezitím začaly hromadit tmavé mraky.
Ozvalo se zahřmění.
Teď už přestala být situace zábavná. Klára navrhla, aby nikdo nikam nechodil sám. Pomalu pokračovali jedním směrem a hledali jakoukoli známku civilizace. Po chvíli zaslechli pravidelné klepání.
„Slyšíte to?“ zastavil se Petr.
Zvuk přicházel zleva. Vydali se za ním a za několika stromy spatřili malou hájovnu. U dřevníku stál muž a štípal dříví. Když mu vysvětlili, co se stalo, ukázal jim cestu zpět k modré turistické trase.
První kapky deště dopadly na zem právě ve chvíli, kdy dorazili k autobusové zastávce. Tentokrát už nikdo nenavrhoval žádnou zkratku. Výlet sice dopadl dobře, ale všichni si zapamatovali, že neznámá pěšina nemusí být kratší cestou.
Další varianty textu
Další vzory vypravování
Vzor: Nečekaný nález
Cesta ze školy probíhala jako každý jiný den. Tomáš prošel kolem hřiště, přešel ulici a zamířil přes malý park domů. U jedné lavičky si však všiml něčeho, co se lesklo mezi spadaným listím.
Sehnul se a vytáhl černou peněženku. Uvnitř bylo několik bankovek, platební karta a průkaz se jménem majitele.
„Tak tohle asi někomu pořádně chybí,“ zamumlal.
První myšlenka byla odnést peněženku domů a poradit se s rodiči. Vtom si však všiml staršího muže, který nervózně procházel kolem laviček a stále se díval na zem.
Tomáš k němu opatrně přišel.
„Promiňte, neztratil jste něco?“ zeptal se.
Muž se okamžitě zastavil. „Peněženku. Černou. Musela mi někde vypadnout.“
Tomáš se ještě zeptal na jméno uvedené v dokladech. Když odpověď souhlasila, peněženku mu podal.
Muž si viditelně oddechl. Vysvětlil, že v peněžence neměl jen peníze, ale také důležité doklady, které by musel složitě vyřizovat znovu. Chtěl Tomášovi dát odměnu, ten ji však odmítl.
Když Tomáš pokračoval domů, měl zvláštně dobrou náladu. Cesta, která obvykle trvala deset minut a nikdy se při ní nic zajímavého nestalo, se tentokrát změnila v příhodu, na kterou ještě dlouho vzpomínal.
Vzor: Když zhasla světla
Venku zuřila bouřka a déšť narážel do oken. Rodina seděla v obývacím pokoji, když se náhle ozvala rána. Ve stejném okamžiku zhasla všechna světla.
„Co se stalo?“ ozvalo se z kuchyně.
Nikdo neodpověděl. V domě byla úplná tma.
Po několika vteřinách někdo našel telefon a rozsvítil baterku. Ukázalo se, že proud nejde ani u sousedů. Celá ulice zmizela ve tmě a jediným světlem byly občasné záblesky za okny.
Rodina našla svítilny a několik svíček. Zpočátku všichni kontrolovali telefony a čekali, kdy elektřina znovu naskočí. Čas však plynul a nic se nedělo.
Nakonec tatínek přinesl starou krabici se společenskými hrami.
„Když nejde televize ani internet, budeme se muset zabavit jinak,“ řekl.
Za chvíli už nikdo výpadek elektřiny neřešil. Uprostřed stolu svítila lucerna, kolem ní ležely herní figurky a místností se ozýval smích.
Asi po dvou hodinách se světla náhle rozsvítila. Televize se sama zapnula a několik přístrojů začalo pípat.
Všichni se na sebe podívali.
„Tak ještě jednu hru,“ navrhla maminka a televizi zase vypnula.
Bouřka tak rodině připomněla něco, na co se při běžném shonu snadno zapomíná – že dobrý večer nemusí začínat zapnutou obrazovkou.
Jak si vzor upravit pro vlastní téma
Při vlastním vypravování není nutné vymýšlet neobyčejné dobrodružství. Dobře se dá zpracovat i jednoduchá událost. Důležité je vytvořit problém nebo překvapení, které posune děj.
- Výlet: změna počasí, ztracená cesta, porucha kola, nečekané setkání.
- Škola: zapomenutý úkol, soutěž, nečekaná návštěva, ztracená věc.
- Prázdniny: dobrodružství u vody, cesta vlakem, stanování, výlet na hrad.
- Sport: důležitý zápas, zranění spoluhráče, rozhodující okamžik soutěže.
- Domácnost: výpadek proudu, zatoulané zvíře, překvapivá návštěva.
V každém případě si před psaním odpovězte na tři otázky: Co se stalo? Co tím vzniklo za problém? Jak se problém nakonec vyřešil? Odpovědi vytvoří základ celého příběhu.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby ve vypravování
Text pouze popisuje, ale nic se v něm neděje
Věty typu „Byli jsme na horách. Bydleli jsme v hotelu. Venku byl sníh. Hotel měl velkou jídelnu.“ spíše popisují situaci. Vypravování potřebuje událost, změnu nebo problém, který rozběhne děj.
Události jsou jen vyjmenované
Častou chybou je: „Ráno jsme vstali. Potom jsme se nasnídali. Potom jsme jeli na výlet. Potom jsme se vrátili.“ Důležité části příběhu je vhodné rozepsat podrobněji a nedůležité naopak přeskočit.
Vyvrcholení je příliš krátké
Nejnapínavější událost by neměla být odbyta jedinou větou. Právě v této části lze děj zpomalit, popsat reakce postav, využít přímou řeč a nechat čtenáře chvíli čekat na výsledek.
Stále se opakuje slovo „potom“
Časovou posloupnost lze vyjádřit různě: za chvíli, náhle, vzápětí, mezitím, sotva jsme dorazili, o několik minut později, vtom, nakonec.
Příběh skončí bez zakončení
Po vyřešení hlavní události je vhodné připojit alespoň krátký závěr. Může ukázat následky příběhu, reakci postav nebo jednoduché poučení. Nemusí však obsahovat násilně vloženou větu „A z toho plyne ponaučení“.
Příliš mnoho zbytečných podrobností
Podrobnosti mají smysl tehdy, když vytvářejí atmosféru nebo ovlivňují děj. Není například nutné dlouze popisovat oblečení každé postavy, pokud s příběhem nijak nesouvisí.
Kontrolní seznam
Kontrola vypravování před odevzdáním
- Má příběh jasný začátek, prostředek a konec?
- Je zřejmé, kde a kdy se děj odehrává?
- Vystupují v příběhu konkrétní postavy?
- Stane se událost, která rozběhne děj?
- Obsahuje vypravování zápletku nebo problém?
- Stupňuje se děj směrem k nejdůležitějšímu okamžiku?
- Je vyvrcholení dostatečně rozvedené?
- Je jasné, jak příběh dopadl?
- Neopakují se stále stejné výrazy, například „potom“?
- Pomáhá přímá řeč oživit příběh?
- Jsou jednotlivé části rozdělené do odstavců?
- Nejsou v textu pravopisné chyby?
- Navazuje každá událost logicky na předchozí?
Nejčastější otázky
V jakém čase se vypravování píše?
Nejčastěji se používá minulý čas, protože autor vypráví o tom, co se již stalo: „Vyšli jsme z domu a zamířili k nádraží.“ Možný je však také přítomný čas, který může působit bezprostředněji. Důležité je časy bezdůvodně nestřídat.
Může být vypravování napsané v první osobě?
Ano. Vypravěč může být přímo účastníkem děje a používat tvary jako „šel jsem“, „viděla jsem“ nebo „rozhodli jsme se“. Stejně tak lze příběh vyprávět ve třetí osobě: „Petr otevřel dveře a rozhlédl se.“ Obě možnosti jsou správné.
Musí vypravování obsahovat přímou řeč?
Není to vždy povinné, ale přímá řeč dokáže příběh výrazně oživit. Umožňuje postavám přímo promluvit a může pomoci vytvořit napětí. Neměla by však tvořit celý text. Je vhodné ji kombinovat s vypravěčovým popisem děje.
Jak dlouhé má být školní vypravování?
Délka závisí na zadání učitele a ročníku. Důležitější než samotný počet slov je, aby měl příběh všechny potřebné části a působil dokončeně. Pokud je rozsah stanoven v zadání, je samozřejmě nutné jej dodržet.
Jaký je rozdíl mezi vypravováním a popisem?
Vypravování zachycuje děj – události se postupně mění a jedna vede k další. Popis naopak zachycuje vlastnosti osoby, předmětu, místa nebo situace. V dobrém vypravování mohou být krátké popisné pasáže, ale hlavní musí zůstat příběh.