Adriana Babišová, rozená Scheibnerová, je tchýně MonikyBabišové a matka Andreje Babiše. Narodila se v roce 1927 v městečku Jasině v tehdejší Podkarpatské Rusi (během války patřilo toto území Maďarsku). Po válce se rodina přestěhovala na Slovensko, kde se všichni začali angažovat v lidových soudech.
Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě a pracovala ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu a v Hydrologickém ústavu Slovenské akademie věd. V 70. letech dostala místo tajemnice Ústavu marxismu-leninismu na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Syny se snažila vést ke sportu.
Ing. Štefan Babiš (1922–2002), je tchán MonikyBabišové a otec Andreje Babiše. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě a většinu života pracoval jako vedoucí pracovník zahraničního obchodu. Na začátku 50. let vstoupil do komunistické strany a vůči režimu zaujímal konformní postoj. V roce 1957 byl vyslán jako zahraniční delegát do Etiopie, po necelém roce se i s rodinou přesunul na čtyři roky do Paříže. V roce 1962 byl vyloučen z komunistické strany a nějakou dobu musel pracovat mimo svůj obor. V polovině 60. let se k oboru vrátil a pracoval jako odborný asistent na Katedře zahraničního obchodu bratislavské VŠE. V době normalizace se mu podařila politická rehabilitace, bylo mu navráceno členství v KSS a následně se držel režimem vytyčené linie. V letech 1969–1975 působil jako obchodní přidělenec ve stálé misi ČSSR u OSN v Ženevě. Po návratu ze Švýcarska se stal ředitelem odštěpného závodu PZO Polytechna v Bratislavě; na této pozici zůstal až do svého odchodu do důchodu. V 80. letech jej několikrát prověřovala ekonomická rozvědka pro podezření z hospodářské kriminality, před trestním stíháním jej uchránila prezidentská amnestie z května 1985.
Ve Wikipedii najdeme zmínku o Monice Herodesové, později Babišové, ve spojitosti s osobou Andreje Babiše, který je jejím manželem. Většinu informací najdete zde.
Vivien Babišová je nejmladší z Babišových dětí a po vstupu Andreje Babiše do vrcholné české politiky se z ní stala taková malá celebrita sociálních sítí. Po svém tatínkovi nepodědila jen příjmení, ale také vzhled. Jako by mu z oka vypadla. Její největší zálibou jsou koně, a i když je to poměrně drahá zábava, druhý nejbohatší Čech si ji může dovolit platit. Andrej Babiš investuje také do dceřina vzdělání, platí jí studium na Prague British School. Na sociálních sítích si říká Vivi a poslední dobou se chlubí nejen fotkami s přítelem, ale i s milovanou fenkou zlatého retrívra Ellou. Jejím bratrem je Frederik Babiš.
Čestné prohlášení o pravdivosti údajů bývá součástí mimo jiné závěrečných vysokoškolských prací. Mohou ho ale požadovat i firmy jako potvrzení třeba dosaženého vzdělání atd.
Čestné prohlášení o pravdivosti údajů
Já, Ivana Moudrá narozená 18. května 1991 v České Lípě (rodné číslo 915518/3698), bytem Soví vrch, Česká Lípa 470 01, tímto potvrzuji, že údaje v dokumentu, který k prohlášení přikládám, jsou úplné a pravdivé.
Čestně prohlašuji, že doložená kopie magisterského diplomu je shodná s originálem.
Jsem si plně vědoma důsledků vyplývajících z uvedení nepravdivých a neúplných údajů.
Oficiálně byl Mariiným jediným dítětem syn Jakub VI., který se narodil 19.
ervna 1566. Jeho otcem byl Jindřich Stuart lord Darnley. Ten se stal následníkem své matky již v prvním roce svého života. Místo něj ale samozřejmě v té době vládli regenti. Jakub byl vychováván v protestantském duchu na rozdíl od jeho matky, která byla katolička. Vliv na jeho víru měla skotská šlechta. V jeho vzdělání vychovatelé věnovali podstatnou část času i umění a poezii. Jakub vládu ve Skotsku přijal, když mu bylo šestnáct a dokázal v letech 1584 – 1603 vybudovat efektivní vládu i urovnávat spory mezi skotskými šlechtici. Jakub dosáhl i toho, co si přála i jeho matka, stal se následníkem Alžběty I. Došlo k tomu v roce 1603, nastoupil zde na trůn jako Jakub I..
Monika Herodesová se narodila 14. června 1974. S Andrejem Babišem se seznámila v devadesátých letech, v té době byli oba zadaní. Ona pracovala jako sekretářka, on byl obchodním ředitelem Petrimexu.
Přivydělávala si dokonce jako modelka. Na mole se potkala s takovými celebritami, jako je Alena Šeredová či Petra Minářová. V roce 1998 na přehlídce v Trojském zámečku si ji přišel prohlédnout třeba i Jaromír Jágr.
S Andrejem mají dvě děti – Vivien a Frederika. Monika si v roce 2013 změnila rodné příjmení Herodesová na Babišová, aby se celá rodina jmenovala stejně. Svatba se konala 29. července 2017, tedy 23 let poté, co se ti dva dali dohromady. Andrej přitom prý Moniku požádal o ruku celkem dvakrát, napoprvé ale na veselku nedošlo. Monika se nyní živí jako interiérová designérka.
Stručné shrnutí:
věk: současný rok mínus 1974
výška: 171 cm
vzdělání: střední ekonomická škola
povolání: interiérová designérka
oblíbená hudba: Black Eyed Peas
oblíbená kniha: Alchymista od Paula Coelha
oblíbený film: Prázdniny
oblíbené jídlo: tatarák z lososa
záliby: architektura, design, móda, ráda lyžuje
v čem jezdí: Mercedes ML
životní motto: Žij každý den tak, jako by byl tvůj poslední!
Cílená podpora a pomoc rodičů závisí na níže uvedených faktorech.
Akceptování problému: rodiče se musí učit akceptovat, že jejich dítě má specifickou poruchu učení, že jeho problémy nejsou projevem nedostatku snahy.
Vysvětlení podstaty problému dítěti: rodiče musí dítěti vysvětlit, že jeho problémy nesouvisí s nedostatkem inteligence, že není hloupé.
Vytvoření přátelské atmosféry: rodiče dítěti nabídnou pomoc při překonávání obtíží. Dítě by se mělo naučit pomoc přijmout. Pomáhat dítěti po celou dobu školní docházky do základní školy.
Zvyšování motivace ke vzdělání: dítě nesmí být pod tlakem, nesmí být nemístně zatěžováno, musí u něj převládnout pocit úspěchu. Ten se navodí i pouhým oceněním píle. Rodiče by měli dopředu počítat s možností pouze pomalého zlepšování a s malými pokroky.
Multisenzoriální přístup: Učební látku procvičovat za využití co nejvíce smyslů, ne vždy se totiž podaří zjistit, který smysl dítě při učení preferuje.
Součinnost se školou: Být v pravidelném kontaktu se školou, využití reedukačních počítačových programů.
Odměna: Při práci s dítětem je třeba vždy promyslet, jak může vnější odměna podpořit jeho vnitřní motivaci k plnění úkolu.
Zásady odměny:
odměna musí přijít bezprostředně po splnění úkolu;
odměnou musí být něco pro dítě opravdu hodnotného a důležitého;
Součástí komplexní diagnostiky, která zahrnuje i další oblasti, je rozbor anamnestických zjištění, která jsou získána z rozhovoru. Jsou však závislá na osobním přístupu toho, kdo diagnózu stanovuje, na jeho dovednostech vést rozhovor a na schopnostech obsah rozhovoru analyzovat. Jedná se o rozhovor s rodiči, učitelem a dítětem, který často přináší neocenitelné poznatky.
Anamnestický rozhovor předchází vyšetření dítěte, provádí jej sociální pracovnice či psycholog. Zjišťují se údaje o výskytu SPU, leváctví, poruch řeči a podobně v příbuzenství, dále úroveň vzdělání členů rodiny a jejich uplatnění. Anamnéza mapuje dítě – průběh těhotenství, porod, chtěnost dítěte, jeho pohybový a sociální vývoj, prodělané nemoci, vývoj řeči, chování dítěte, vztahy k členům rodiny a okolí. V závěru se rozebírají podrobné údaje o problémech, které dítě do pedagogicko-psychologické poradny přivedly. Rodiče jsou vyzváni k vyjádření, co považují za příčinu obtíží dítěte, co již s dítětem podnikali, aby se jeho těžkosti odstranily. Většinou doporučuje rodičům odborné vyšetření pedagog, často však bývají iniciátory rodiče. S jejich písemným svolením je do pedagogicko-psychologické poradny předán záznamový arch – školní dotazník, který obsahuje údaje o 21 nápadnostech ve čtení, psaní, počítání, hodnotí sluchové, zrakové vnímání, řeč, prostorovou i pravolevou orientaci, nápadnosti v chování, postavení dítěte v kolektivu a rodinné prostředí. Součástí je rozbor školního prospěchu dítěte, kde je porovnání hodnocení předmětů a hodnocení ostatních. Informace o obtížích jsou seřazeny v návaznosti s reakcemi žáka.
Problémem dnešní společnosti je její finanční nevyváženost, mezi státy světa jsou obrovské rozdíly, na jedné straně jsou státy, kde lidé zažívají hlad a umírají, protože nemají peníze ani na základní lékařskou pomoc, na druhé straně jsou pak státy, v nichž má spousta obyvatel nejen dostatek peněz, ale přímo i nadbytek. Jak už to tak bývá na světě je nejvíce těch „průměrných“ států.
Vždy je důležité si nejprve uvědomit, podle čeho se stanovuje, zda je daný stát chudý, nebo bohatý. Nejčastějším měřítkem je hrubý domácí produkt = HDP (= finální celková peněžní hodnota statků a služeb vytvořená za dané období na určitém území).
Pokud by si někdo chtěl vyhledat na internetu žebříček států podle HDP na obyvatele, může mu posloužit odkaz na nejchudší země světa podle Wikipedie. Zde se nabízí například stránka: Seznam států světa podle HDP na obyvatele, kde je seznam států s údaji z roku 2015. Zároveň je na stránce i mapa světa, jež názorně (barevně) ukazuje, které státy (oblasti) světa jsou nejbohatší a které nejchudší. Jako zdroj může posloužit i stránka na Wikipedii se seznamem států světa podle indexu lidského rozvoje. Index lidského rozvoje slouží k poměření kvality lidského života, k čemuž je potřeba porovnat údaje o chudobě, gramotnosti, vzdělání, délky života, porodnosti a dalších faktorů v daném státě.
Přestože je HDP hlavním měřítkem k porovnání finančních poměrů v dané zemi, mohlo by se využít i údajů o hrubém národním produktu, který také zahrnuje informace o HDP, ale současně se v něm odráží i příjmy občanů získané ze zahraničních zdrojů.
Bohumil Hrabal, rozený Bohumil František Kilian, se narodil 28. března v Brně matce Marii Kiliánové a důstojníkovi rakouské armády Bohumilu Blechovi (3. 1. 1893 Jevišovice – 1970 Brno), který se ovšem k jeho otcovství nehlásil, proto byl pokřtěn Bohumil František. Byl vychováván do tří let babičkou Kateřinou v Brně. Matka pracovala jako pomocná účetní v městském pivovaru v Polné, kde se seznámila se svým budoucím manželem, hlavním účetním Františkem Hrabalem, za kterého se jeho posléze provdala, a tak se celá rodina odstěhovala do Polné. Po svatbě, konané roku 1916, přijal František malého Bohumila za svého a věnoval mu stejnou péči jako jeho bratru Slávkovi, narozenému roku 1917. Oba rodiče se aktivně věnovali divadlu, kde se objevil i malý Bohumil, když 16. května 1918 hrál v Jiráskově Vojnarce. V srpnu 1919 se čtyřčlenná rodina přestěhovala do Nymburka, kde se stal František správcem pivovaru. Zde Bohumil dokončil základní vzdělání a vystudoval i reálné gymnázium. I když ho učení nebavilo, úspěšně vystudoval právnickou fakultu na Karlově Univerzitě v Praze, a to až v roce 1946, jelikož vinou okupace byly vysoké školy uzavřeny. Navštěvoval také přednášky z dějin literatury umění a filozofie. V roce 1956 se v Praze-Libni oženil s Eliškou Plevovou.
Během války měl spoustu zaměstnání, pracoval jako železniční dělník, číšník, úředník, jevištní technik a také jako výpravčí v Kostomlatech, což se odrazilo v jeho literární tvorbě. Od roku 1963 byl spisovatelem. Po roce 1968 mu bylo zakázáno publikovat, a tak jeho díla vycházela buď v samizdatu, nebo v cizině. K tvorbě a publikaci se mohl vrátit až v roce 1975.
Psal povídky a novely silně neotřelým jazykem. Jeho tvorba měla velký vliv na vývoj české prózy. Stejně významný je Hrabalův vliv v divadle i ve filmu. Díky jeho dílům vznikly úspěšné, populární a velmi oblíbené filmy nejen u nás, ale i v zahraničí.
Hrabal zemřel v roce 1997 v Praze po pádu z okna v pátém patře Ortopedické kliniky Nemocnice Na Bulovce, ve které se léčil. Byl pohřben v rodinném hrobě na hřbitově v Hradištku. Ve stejném hrobě byla pohřbena také jeho matka „Maryška“, dále nevlastní otec „Francin“, strýc „Pepin“, žena „Pipsi“ a bratr „Slávek“. Bohumil byl uložen v těžké dubové rakvi s nápisem PIVOVAR POLNÁ, jak si přál.
Václav Černý Ředitel školy ZŠ a MŠ TGM Masaryka, příspěvková organizace Dlouhá ulice 45 Pelhřimov 393 01
Pelhřimov, 15. ledna 2016
Nesouhlas s vyučovacími metodami a hodnocením některých učitelů
Vážený pane řediteli,
obracím se na Vás jako na osobu s možností ovlivnit, kdo vzdělává ve Vaší škole naše děti. Vzhledem k tomu, že pocházíte a žijete v našem městě, tak nevěřím tomu, že Vám stížnosti na některé učitele zůstaly utajeny. Bohužel jste se prostě rozhodl na ně nijak nereagovat. Situace se ale už stává neúnosnou, a tak je potřeba, abyste se zachoval tak, jak Vám z Vaší funkce náleží, vyslechl si kritiku a konečně začal problémy řešit.
Ve Vaší škole již několik let vyučují dvě učitelky, které nejenže nemají potřebné vzdělání, ale zároveň jejich vyučovací metody způsobují více škod, než užitku. Jak nepochybně víte, jedná se o učitelku anglického jazyka na 2. stupni Alenu Bílou a učitelku přírodopisu na 2. stupni Danielu Zajícovou. Ani jedna z těchto učitelek nemá žádné vysokoškolské vzdělání a už vůbec ne pedagogické. I přesto jsou na Vaší škole zaměstnané již několik, přestože od počátku jejich zdejší „kariéry“ se na ně množí stížnosti z řad žáků i rodičů.
Ani jedna z těchto učitelek není schopná udržet ve svých hodinách kázeň. Upřímně nechápu, jak tyto učitelky a potažmo i vy můžete hluk v jejich hodinách přecházet a situaci neřešit. Obzvlášť když řada žáků nejde ani v hodinách pro vulgarity daleko. Ignorace tohoto problému vede akorát k tomu, že se situace zhoršuje a žáci na sebe už i v hodinách slovně a fyzicky utočí. Chápu, že vzdělávat některé žáky může být velmi problematické, ale tyto učitelky kázeň neudrží ani v jinak bezproblémových třídách.
Navíc paní Zajícová si svou neschopnost udržet kázeň kompenzuje přísností v hodnocení výsledků žáků. Přísné hodnocení by mi nevadilo, pokud by ale žáci měli z hodin naučené alespoň nějaké základy dané látky. Pokud se ale žák není schopen v hodinách soustředit kvůli hluku ve třídě a látku se má sám doma doučit bez toho, aby si ji mohl nechat příští hodinu dovysvětlit, tak je podle mého názoru něco špatně a získané známky spíše odrážejí neschopnost učitelky než znalosti žáků. Je sice hezké, že se paní Zajícová snaží, aby žáci měli velké množství známek, bohužel ale jen malá část z nich opravdu odráží vědomosti žáků. Samozřejmě jsem si vědom, že žák má povinnost se doma vzdělávat, a u svých dětí na to dohlížím, ale nemůžu po nich chtít, aby ovládali něco, čemu sám nerozumím, obzvlášť když není nikdo, kdo by jim to doma nebo ve škole vysvětlil.
Co se týká množství známek, tak paní Bílá má přesně opačný problém než paní Zajícová. Kvůli své časté absenci jsou někteří žáci ve čtvrtletních, pololetních a dokonce i v závěrečných klasifikacích hodnoceni jen na základě dvou předcházejících známek. A to je podle názoru většiny rodičů velmi málo u tak důležitého předmětu, jakým je v současnosti anglický jazyk. Samozřejmě chápu, že každý můžeme onemocnět, ale pokud učitel chybí dvakrát týdně, tak je jedno, jestli je na daný předmět odborník, protože nemá šanci své vědomosti předat dál.
Vaše rozhodnutí si obě učitelky v pedagogickém sboru ponechat má vliv i na výrazný odliv žáků z Vaší školy. A proto Vás žádám, abyste ho znovu uvážil. Nemůžu Vám radit, koho máte zaměstnávat a nejspíš máte důvod, proč si zrovna tyto dvě učitelky držíte i přes řadu stížností, které na ně máte nejen ode mě, ale i od jiných rodičů. Ale jako rodič mám právo na to, aby moje děti byly vzdělávány v klidném prostředí a hodnoceny na základě jejich skutečných znalostí. Pokud se tedy situace nezmění, budu nucen své dvě děti přihlásit na jinou školu stejně tak, jak to udělala řada jiných rodičů a jak se další rodiče chystají.
Věřím, že se nad tímto dopisem zamyslíte a uděláte vše proto, aby se situace na Vaší škole změnila a rodiče zde chtěli své žáky nechat vzdělávat.
Přímým zdrojem diagnostických informací je analýza školních výkonů a speciální testy i zkoušky hodnotící výkony dítěte v jednotlivých percepčních oblastech.
Vyšetření dítěte se skládá z několika částí, většinou jej provádí speciální pedagog nebo psycholog, který s dítětem provede krátký rozhovor a naváže osobní kontakt. Dítě se při neformálním hovoru uvolní, je zbaveno napětí, popíše své problémy a způsob, jak se s nimi vyrovnává, možnosti jejich překonávání, situaci v rodině a ve škole, dosavadní nápravná opatření a podobně. Během hovoru má odborník možnost posoudit řeč, hodnotit slovní zásobu, vyjadřovací schopnosti, výslovnost a jiné.
Mezi další vyšetření patří zjištění úrovně intelektu – IQ (inteligenční kvocient) – pro vyloučení poruchy v důsledku nižší úrovně mentálních schopností. Vyšetření provádí individuálně a standardizovanými metodami zásadně psycholog. Nejčastěji používaný je Wechslerův test, který je určen pro děti od 5 do 16 let. Test se skládá z deseti subtestů, neprovádí se najednou u dětí s oslabenou pozorností a soustředěností. Dále se používají Ravenovy progresivní matice upravené odborníky pro běžnou populaci; jejich předností je snadné a rychlé vyhodnocení.
Následuje vyšetření čtení, zahrnující vyšetření rychlosti čtení, porozumění čtenému textu, analýzu chyb a chování dítěte při čtení. Používají se standardizované testy čtení s různou obtížností, testy se provádí jednotlivě a zapisují se na záznamový arch. Výkon ve čtení se srovnává s normovanými texty posledního průzkumu čtenářské dovednosti z osmdesátých let. Vyšetřuje se psaní a pravopis dítěte. Sleduje se samostatný písemný projev i opis textu. Při vyšetření pravopisu se používá zvláštních diktátů, srovnávají se diktáty psané ve škole a v poradně. Zjišťuje se rozvoj grafomotoriky i psacích návyků (způsob sezení při psaní, držení psacího náčiní, způsob a rychlost psaní), provádí se analýza chyb.
Cenné informace o grafomotorice poskytují kresebné zkoušky – test Binderové, obkreslování obrazců Matějčka a Vágnerové, test lidské postavy Goodenoughové a jiné.
Standardizované zkoušky pro dysgrafii prozatím nejsou, v praxi se užívají osvědčené a ověřené postupy. Úroveň psaní hodnotí speciální pedagog z hlediska grafické, pravopisné a obsahové stránky, přičemž se všechny oblasti v hodnocení vzájemně ovlivňují. Diagnostickými nástroji jsou opis, přepis, diktát a volný písemný projev. Hodnotícími ukazateli grafické stránky písemného projevu jsou: sezení při psaní, držení psacího náčiní, pracovní tempo, tvary písmen (plynulost tahů, přítlak), velikost písmen, rychlost vybavování písmen a jejich uspořádání na ploše.
Žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vzdělání způsobem, který odpovídá jejich potřebám, při současném využití speciálních pomůcek. Při hodnocení těchto žáků, jejich přijímání ke studiu i při jeho ukončování se přihlíží k povaze postižení nebo zvýhodnění (zákon 561/2004 Sb., vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných).
Domnívám se, že před lety, kdy jsem se já učil českou gramatiku, byly povoleny obě možnosti. Mám to prostě nějak zažité. Potom jsem emigroval (1978) a do USA se změny v češtině nedostanou. Nedostaly se tam ani nová slova, která mne po mém návratu šokují a nevím proč si je tato generace politiků a žurnalistů vymýšlí . Příklady: predikce (kdysi se říkalo předpověď), edukace (vzdělání), dehonestace (ponížení), adorovat (obdivovat), implementace ( vložení, zavedení), stejdž-stage (jeviště), bakstejdž-backstage (zákulisí), včera jsem dokonce na ČR slyšel slovo juvenální (má to asi být mladistvý) a mnohé jiné patvary. Můžete namítnout, že je to přirozený vývoj jazyka, ale není. Slova bychom měli nahrazovat anglikanismy tam, kde není český výraz. Nechci znít jako Dobrovský, Jungmann nebo Palacký, ale i oni bojovali proti stejné věci, jenže tenkrát to nebyly anglikanismy ale germanismy. A kdyby nebojovali, tak tu dnes šprechtíme. Proč proti tomu nikdo nebojuje? Kde je Ústav pro jazyk český?