VZTAŽNÁ

Zájmena vztažná

Úkolem vztažných zájmen je spojovat větu hlavní s větou vedlejší, nebo věty vedlejší.

Do zájmen vztažných patří i  všechna zájmena tázací, které ale v tomto případě nemají funkci otázky. Zájmeno jenž, které se také řadí do této skupiny, má význam zájmena který.

Výrazy končící příponou -ž se  používají zřídka.

Při spojení vztažných zájmen s  podstatnými jmény, které označují párové části lidského těla se zachovává zakončení -maž. Výjimkou jsou zájmena již a jež, kde zůstává koncovka s i. Například: Očima, jimiž si ji prohlížela.

Vztažná zájmena: kdo, co, jak, který, čí, jenž, kdož, což, jakýž, kterýž, jehož, jejíž, jehož.

Skloňování vztažného zájmena jenž v jednotném čísle:

Skloňování vztažného zájmena jenž v množném čísle:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Druhy zájmen v 1. pádě

Osobní zájmena v 1. pádě

Osobní zájmena v 1. pádě vyjadřují osobu, která mluví, poslouchá nebo o které se mluví.

• já
• ty
• on
• ona
• ono
• my
• vy
• oni / ony

Příklady vět:

• Já půjdu domů.
• Oni přišli pozdě.

Přivlastňovací zájmena v 1. pádě

Přivlastňovací zájmena vyjadřují, komu něco patří.

• můj, moje, moje
• tvůj, tvoje
• jeho, její
• náš, vaše, jejich

Příklady:

• Můj sešit je nový.
• Naše třída vyhrála.

Ukazovací zájmena v 1. pádě

Ukazovací zájmena ukazují na konkrétní osobu nebo věc.

• ten
• ta
• to
• tento, tato, toto

Příklady:

• Tento dům je nový.
• Ta kniha je zajímavá.

Tázací zájmena v 1. pádě

Tázací zájmena slouží k otázkám.

• kdo
• co

Příklady:

• Kdo přišel první?
• Co se stalo?

Vztažná zájmena v 1. pádě

Vztažná zájmena spojují věty a vztahují se k předchozímu slovu.

• který
• která
• které

Příklad:

• Dívka, která zpívala, byla nejlepší.

Neurčitá zájmena v 1. pádě

Neurčitá zájmena označují neurčité osoby nebo věci.

• někdo
• něco
• kdosi

Příklad:

• Někdo klepe na dveře.

Zdroj: článek Zájmena v 1. pádě jednoduše a přehledně: kompletní průvodce s příklady

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

• vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
• skloňují se
• můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
• příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
• určujeme u nich:
• rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
• číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
• pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
• vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
• mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)

2. Přídavná jména = adjektiva

• vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
• ptáme se na ně: jaký, který, čí
• skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
• mají tvar podle podstatných jmen
• můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
• příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
• určujeme u nich:
• pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
• druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
• vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
• přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)

3. Zájmena = pronomina

• zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
• shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
• příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
• určujeme u nich:
• druh (osobní – já, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
• rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
• číslo (jednotné, množné)
• pád (7. pádů jako u podstatných jmen)

4. Číslovky = numeralia

• vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
• dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
• podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
• kolik? – základní: deset, několik
• kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
• kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
• kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
• větš

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Slovní druhy

Druhy zájmen

• osobní - já, ty, on, ona, ono, my vy, oni, ony, ona+ zvratné se
• přivlastňovací - můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich + zvratné svůj
• ukazovací - ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám
• tázací - kdo? co? jaký? který? čí?
• vztažná - kdo, co, jaký, který, čí, jenž
• neurčitá - někdo, něco, některý, nějaký, něčí, leckdo, všechen, každý, ...
• záporná - nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

Zdroj: článek Zájmena

VZTAŽNÁ zájmena

Vyjadřují vztah k osobě, uvádějí vedlejší věty vztažné

Skloňování:

Zájmena kdo, co, jaký, který, čí stejně jako zájmena tázací (viz výše). Složitější je zájmeno jenž (podle zájmena on + ž), takže si je raději rozepíšeme.

Zájmeno jenž

Zdroj: článek Zájmena

Zájmeno „jenž“ v praxi

Zájmeno jenž patří mezi vztažná zájmena a vyznačuje se složitějším skloňováním. Používá se především v psaných a formálnějších textech, kde pomáhá zpřesnit vztah mezi větami.

Při jeho určování je důležité sledovat rod, číslo a pád podstatného jména, ke kterému se vztahuje. Právě nesoulad v těchto kategoriích bývá nejčastější chybou.

Zdroj: článek Zájmena

Krátké shrnutí o zájmenech

Zájmena:

• zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
• shodují se v pádu, rodu nebo čísle s podstatnými či přídavnými jmény
• příklady: já, vy, on, ten, ta, náš, jeho, kdo, čeho, tentýž, nějaké, žádný
• určujeme u nich:
• odruh (osobní - ty, přivlastňovací - tvoje, ukazovací - ten, tázací - co, vztažná - jenž, neurčitá - něco, záporná - žádný)
• orod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
• očíslo (jednotné, množné)
• opád (7. pádů jako u podstatných jmen)

Zdroj: článek Jak se ptáme na zájmena

FAQ – Časté otázky ke skloňování zájmen

Co jsou to zájmena a proč se skloňují?

Zájmena zastupují podstatná a přídavná jména a většina z nich se skloňuje podle pádů, aby zapadala do větné stavby.

Která zájmena se neskloňují?

Neskloňují se například přivlastňovací zájmena jeho a jejich, jejich tvar zůstává stejný ve všech pádech.

Jaký je rozdíl mezi zájmeny osobními a přivlastňovacími?

Osobní zájmena označují účastníky komunikace, zatímco přivlastňovací vyjadřují, komu něco patří.

Kdy se používá zájmeno svůj?

Zájmeno svůj se používá tehdy, když se přivlastňovaná věc vztahuje k podmětu věty.

Jak poznám ukazovací zájmeno?

Ukazovací zájmena upřesňují nebo zdůrazňují podstatné jméno, například ten, tento, onen.

Jaký je rozdíl mezi tázacím a vztažným zájmenem?

Tázací zájmena se používají v otázkách, vztažná spojují větu hlavní s vedlejší.

Jak vznikají neurčitá zájmena?

Vznikají přidáním předpony nebo přípony k zájmenům tázacím, například někdo, kdokoli, něco.

Co vyjadřují záporná zájmena?

Záporná zájmena popírají existenci osoby, věci nebo vlastnosti, například nikdo, nic, žádný.

Proč je důležité zvládnout skloňování zájmen?

Správné skloňování zájmen je klíčové pro spisovný projev, školní výuku i porozumění českému jazyku.

Zdroj: článek Všechna zájmena