Významným typem zkratek jsou zkratky iniciálové, které vznikly tak, že každému plnovýznamovému slovu odpovídá jedno písmeno, obvykle se píší bez tečky na konci a píší se obvykle hůlkovým písmem i v textu psaném psacím písmem.
Mezi iniciálové zkratky patří zkratky názvů států (ČR: Česká republika, SRN: Spolková republika Německo), institucí, organizací, podniků (IRA: irská republikánská armáda, FÚ: finanční úřad, ODS: občanská demokratická strana, EU: Evropská unie), u názvů veřejných akcí a významných dní (MDD: mezinárodní den dětí, MFF: mezinárodní filmový festival) a u dalších názvů (CNS: centrální nervový systém, DIČ: daňové identifikační číslo).
Mezi zkratková slova patří i monogramy: například TGM / T. G. M. (Tomáš Garrigue Masaryk), BB / B.B. (Brigitte Bardot). U těchto monogramů jsou přípustné obě verze psaní.
Při psaní zkratek se zpravidla nepřihlíží k předložkám a spojkám, zkratky se dají členit mezerami, například: MV ČR (Ministerstvo vnitra České republiky).
Pokud by ve zkratkách mohlo dojít k záměně, tak se do zkratky vkládají i malá písmena, například u PF (právnická fakulta), PřF (přírodovědná fakulta), PedF (pedagogická fakulta).
Co se týká výslovnosti, iniciálové zkratky se vyslovují obvykle po jednotlivých písmenech (často vokalizovaných), zkratky domácího původu se čtou hláskovací způsobem ČT (česká televize) se vyslovuje jako [čé té]. U zkratek cizího původu se může vyslovovat také hláskovacím způsobem, například USA se vyslovuje jako [ú es á]. U některých zkratek se ale připouští dvojí výslovnost (počeštěná a původní), například: CD [cé dé] nebo [sí dí], DVD [dé vé dé] nebo [dí ví dí].
Zkracování je běžný slovotvorný způsob při němž mohou vzniknout zkrácená slova, zkratky a zkratková slova. Zkracování je výsledkem úpravy textu, který může být mluvený i psaný.
Slova zkrácená
Slova zkrácená nepatří mezi zkratky, jedná se o plnovýznamová slova, která jsou plnohodnotným synonymem jejich nezkrácených protějšků. Příklady zkrácený slov: bezva (bezvadný), kilo (kilogram), Magda (Magdalena).
Slova zkratková
Slova zkratková jsou často vytvořená i z iniciálových zkratek. Tato slova se obvykle vyslovují tak, jak se písmena čtou ve slabikách. Zkratková slova jsou samostatná slova po tvaroslovné stránce.
Mezi zkratková slova, u nichž si už ani neuvědomuje, že se jedná o zkratky, patří například slova: radar (z angličtiny: radio detection and ranging), laser (z angličtiny: light amplification by stimulated emission of radiation). Protože se jedná o jména obecná, tak se píší tyto zkratky malým písmenem.
Jinak je to u vlastních jmen, kdy zkratková slova začínají velkým písmenem: Čedok (československá dopravní kancelář), Semafor (sedm malých forem), Sazka (sázková kancelář), Setuza (severočeské tukové závody). U těchto podstatných jmen se jmenný rod určuje obvykle podle zakončení slova, například: (ten) Čedok, (ta) Setuza.
Jak již bylo zmíněno zkratková slova vznikají i z iniciálových zkratek, příkladem může být anesteziologické-resuscitační oddělení v nemocnici zvané ARO, nebo akademie výtvarných umění zvaná AMU, či ochranný svaz autorský zvaný OSA. U těchto názvů se píší všechna písmena velká.
V dalším dílu našeho procvičování psaní velkých písmen se můžete těšit na obce, města, městské části, sídliště; ulice, třídy, nábřeží, náměstí, mosty, sady, zahrady, aleje, kolonády, stavby, nádraží, stanice a zastávky...
Oficiální název státu podle ústavy je Česká republika a jednoslovný název je Česko. V květnu 2016 vláda oficiálně schválila překlady zeměpisného názvu Česko do angličtiny (Czechia) a dalších světových jazyků (fr. Tchéquie, šp. Chequia). Nejedná se ale o změnu formálního názvu ČR používaného při oficiálních příležitostech. Jednoslovné označení např. v anglické verzi Czechia je pouze překladem krátkého/zeměpisného názvu Česko. Záleží vždy na daném subjektu, zda se rozhodne užívat delší verzi, tj. Česká republika/Czech Republic nebo kratší verzi Česko/Czechia. Jakkoli si uživatelé mohou svobodně zvolit krátký či formální název země, doporučuje se užívat jednoslovný název v cizích jazycích tam, kde není nutné používat formální název země (sportovní události, marketingové účely apod.).
Pokud chceme na počítači napsat velké písmeno s háčkem (například Š), zmáčkneme nejprve caps lock (tím dosáhneme toho, že píšeme velká písmena), pak zmáčkneme zároveň shift a klávesu s háčkem a poté písmeno, které chceme změkčit. Pak je třeba vypnout klávesu caps lock, abychom dále nepsali velkými písmeny. V případě písmene Š je postup tedy: 1. zmáčknout caps lock; 2. zmáčknout současně shift + klávesu s háčkem; 3. zmáčknout písmeno S; 4. zmáčknout caps lock.
Druhou možností je, že se vynechá klávesa caps lock a současně s klávesou S se zmáčkne klávesa shift. Postup: 1. zmáčknout současně shift + klávesu s háčkem; 2. zmáčknout současně shift + klávesu písmene kterou chceme změkčit (S)
Pokud by se nedařilo, všechna písmena se dají vyhledat pod: vložit - symbol - najdete požadované písmeno, kliknete na něj, kliknete na vložit a pak zavřít.
V diskuzi DĚKUJI :) se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marti.
Mockrát děkuji za toto cvičení. Moc mi pomohlo a je to super na procvičování.
Bylo by super přidat ještě více, třeba i těžších cvičení na velká a malá písmena a také hlavně chytáky :)
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V diskuzi OTÁZKA PROČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miky.
Dobrý den, prosím o radu s otázkou proč.
Pokud je otázka proč, tak v otázce se rozvíjí pouze sloveso, přídavné j., nebo příslovce. Můj dotaz je na podstatné jméno, které se rozvíjí, je to gramaticky správně? Například "proč marketing"
Děkuji za vysvětlení.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Dobrý den,
nevím, jestli jsem správně pochopila Vaši otázku, ale pokusím se o možné vysvětlení...
Vidíte-li např. v názvu knihy nebo na reklamním letáčku napsáno "Proč marketing?", nejde o chybu. V tomto případě totiž mluvíme o tzv. elipse (výpustce), což je vynechání slov nebo vět v textu, které jsou všeobecně známé nebo vyplývají ze situace a kontextu.
Zvlášť výrazně se eliptický způsob vyjadřování uplatňuje právě v určitých typech textů nebo jejich částech: adresách, dotaznících, formulářích, tabulkách, jízdních řádech, rozvrzích hodin, anketách, ale také telegramech, (novinových) titulcích, tirážích, reklamě, firemních štítech, heslech (na transparentech), sloganech, příslovích apod. Především však jde o typický prostředek mluvené řeči.
V diskuzi LETY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel GejmrOvec.
Nepomohlo mi to
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarda.
Přečtěte si mou práci www.tabor-lety.info. Vnucoval jsem ji kdekomu, panu Slačkovi, panu Kučerovi z čété, Fedoru Gálovi, Petru Pithartovi, Markuse Papeho jsem vyzval k diskusi v debatním klubu, nemá čas! Podívejte se na ulozto.cz na fedor gál je lhář a markus pape ist lueger jak podstrkávají falešnou fotografii starému pamětníkovi. Nedůvěřujrte, ověřujte si běžte do archivu jako já. Prohlédněte si výpovědi natočené roku 1997 pro USHM Washington zadejte tam heslo Lety. V Dadchau měli Češi větší úmrtnost než Romové v Letech. V Letech ze zemřelých bylo 10% Čechů, zemřeli i čtyři dozorci. Motá se okolo toho spousta lhářů, nikdo dokumenty nestudoval. K omílanému názvu koncentrační tábor, uvedu že když se kárný tábor měnil na sběrný, v dokumentech které se musely podávat ke schválení Němcům navrhli protektorátní čeští uředníci název koncentrační. Němci to ale zakázali, a vy víte proč. A tak museli použít název sběrný tábor, německy Anhaltelager. Ostatně rakouský tábor pro Romy je označen jako kein Konzentrzinslager, nýbrž Sammellager. Tak čtěte www.tabor-lety-info a dokumenty máte na www.taborletyinfo.ra… Ahoj
V diskuzi SKLOŇOVÁNÍ SLOVA DOUŠEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislava Jurdová.
Lámeme si hlavu, zda se říká po douškách nebo po doušcích?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Jurdová,
stručně řečeno, dle pravidel tvarosloví je správně po doušcích.
Mohu-li nabídnout delší vysvětlení, pak vězte, že všechna dvou- a víceslabičná podstatná jména mužská neživotná, která končí v 1. p. j. č. na některou ze souhlásek -g, -k, -h, -ch, mají jako svou základní, spisovnou koncovku v 6. p. mn. č. koncovku -ích, např. o rybnících, prostředcích, locích, doušcích, lístcích, nádeších.
Souhláska se před koncovkou mění (g > z, k > c, h > z, ch > š), a tak se často v mluveném projevu objevuje koncovka -ách, která konkuruje koncovce -ích, protože nevyžaduje alternaci (obměnu) předcházející souhlásky.
Koncovka -ách se dnes považuje (vedle koncovky -ích) za rovnocennou variantu u slov expresivních, běžná je u neživotných zdrobnělin, např. balíčcích i balíčkách, chlebíčcích i chlebíčkách, kouscích i kouskách, obláčcích i obláčkách, domcích i domkách, rybníčcích i rybníčkách, lesících i lesíkách, a u (některých) slov pojmenovávajících skutečnosti/jevy denního života, např. hrncích i hrnkách, dřevácích i dřevákách, teplácích i teplákách, modrácích i modrákách.
U některých slov se koncovka -ách dosud hodnotí jako hovorová, až nespisovná, ale přesnou hranici pro jednotlivá slova mezi jejich tvary slohově neutrálními a slohově zabarvenými stanovit často ani nelze, protože jde o živou tvaroslovnou proměnu; výklad se dokonce liší v českých mluvnicích a slovnících.
V oficiálních projevech, zvláště psaných, koncovka -ích stále převažuje (s výjimkou zdrobnělin a expresivních výrazů), zatímco v běžné mluvě je častá koncovka -ách. U slov pojmenovávajících předměty běžné denní potřeby se příznak expresivity nebo hovorovosti u podob na -ách postupně stírá.
Koncovka -ách je typická pro ustálené spojení „jde to jako na drátkách“. A dublety, tedy dvě pravopisné podoby téhož slova, se vyskytují u pomnožných jmen místních, např. v Jeseníkách i v Jesenících, v Javorníkách i v Javornících, v Dušníkách i v Dušnících.
Ale abychom se v tom bludišti pravidel nezamotali – v našem případě je spisovná pouze koncovka -ích (doušcích), kterou uvádějí všechny jazykové příručky.
Tvar douškách je totiž součástí skloňování podstatného jména rodu ženského – douška, což je poněkud zastarale to, co je připsáno dodatečně (zpravidla v dopise); dodatek, doložka, postskriptum. Nebo tento výraz knižně vyjadřuje zdrobnělinu ke slovu duše (mateří douška – matčina duše).
Doušek, na který se ptáte, je zcela jistě rodu mužského a označuje buď polknutí (pít malými doušky), nebo množství tekutiny, které lze najednou spolknout, malé množství tekutiny vůbec; lok, hlt (zbyly asi dva doušky vína).
Pijte tedy prosím po doušcích.
Velká počáteční písmena se píší u vlastních jmen, u jevů, které se hodnotí jako významné a na začátku vět.
Vlastní jména se podle významu dělí na dvě skupiny. První skupinou jsou vlastní jména, která jev jenom identifikují. Patří sem jména osob, zvířat, spolků, států, atd. U nich se velká písmena píší vždy. Do druhé skupiny patří jevy, které mají i obecný význam a napsáním velkého písmene dá pisatel najevo, že se jedná o označení jediného určitého jevu (Muzeum čokolády (konkrétní instituce) x muzeum čokolády (místo, kde jsou vystaveny předměty související s čokoládou). Kromě toho se velká písmena píší i u jevů, které byly tak důležité, že bylo třeba je vyčlenit napsáním velkého písmene, to se objevuje například u názvů památných staveb, událostí a akcí: Sametová revoluce.
VLASTNÍ JMÉNA A NÁZVY ŽIVÝCH BYTOSTÍ
Velkým písmenem začínají vlastní jména a názvy živých bytostí, ať už se jedná o jména osobní, umělecká, jména pohádkových bytostí i jména zvířecí. Například: Petr Novák, Božena Němcová, Popelka, Alík.
S velkým počátečním písmenem se píší i přivlastňovací přídavná jména, která vznikla odvozením od jmen osobních příponami -ův, (-ova, -ovo), a in (-ina, ino). Například: Máchův kraj. Naopak malým písmenem začínají přídavná jména, která jsou odvozená od vlastních jmen příponou -ský, -ovský, jako například: shakespearovský sonet, švejkovský typ.
Velká písmena se píší i u jmen národních a obyvatelských. Proto označení typu Čech, Francouz, Pražan, Ostravan, Severočech se píší s velkým písmenem. V okamžiku, kdy se ale z tohoto podstatného jména udělá přídavné jméno, změní se počáteční písmeno na malé. Například: český fanoušek, pražských taxikář.
JMÉNA ZEMĚPISNÁ
U jednoslovných jmen zeměpisných, tedy u světadílů, zemí, krajin, ostrovů, poloostrovů, hor, nížin, moří, jezer, řek a dalších zeměpisných označení se píše velké počáteční písmeno. Například: Evropa, Morava, Balkán, Šumava, Balaton. U dvouslovných názvů se píše malé písmeno u slova původu obecného. Například: Středozemní moře, Balkánský poloostrov, Kanárské ostrovy, Český ráj, Lysá hora, Slapská přehrada.
V případě, že se k místnímu názvu přidá označení světové strany, která určuje, kde se daná část nachází, se píše velké písmeno jen u místního názvu, ne u označení světové strany: východní Čechy.
JMÉNA MÍSTNÍ
U jednoslovných jmen obcí a čtvrtí se píše velké písmeno, například: Praha, Vinohrady Brno, Liberec. U dvouslovných pojmenování obcí a čtvrtí se píší obě počáteční písmena velká: České Budějovice, Mariánské Lázně, Hradec Králové, Malá Strana. U tříslovných a víceslovných pojmenování se píše malé písmeno u předložky: Ústí nad Labem, Rožnov pod Radhoštěm, Nové Město na Moravě.
U názvů ulic, náměstí, sadů, zahrad i významných staveb se píše velké písmeno, u obecného označení je písmeno malé, u víceslovných pojmenování se píše první písmeno velké (pokud se nejedná o obecný název): Jižní ulice, Václavské náměstí, náměstí Osvobození, Lidové sady, Pražský hrad, ulice Osmého května, Nové zámecké schody, Pražský hrad.
Pokud název začíná předložkou, píše se předložka s velkým počátečním písmenem a stejně tak i slovo po ní následující: zastávka Na Můstku, ulice Za Vodárnou, náměstí Pod Lipami, zahrada Na Valech, lékárna U Bílého lva, hostinec U Rytíře.
JMÉNA HVĚZDÁŘSKÁ
U názvů nebeských těles, souhvězdí a jejich součástí se píše první písmeno velké: Merkur, Země, Pluto, Polárka, Slunce, Měsíc, Orion, Malý vůz, Mléčná dráha,Velký medvěd.
Pokud se jedná ale o jiný význam než o odborný hvězdářský termín, tak se píše malé počáteční písmeno: země, slunce, měsíc.
OFICIÁLNÍ NÁZVY MEZINÁRODNÍCH INSTITUCÍ, ORGANIZACÍ, NÁZVY STÁTŮ:
Pokud se jedná o jednoslovný výraz je počáteční písmeno velké: Francie, pokud se jedná o dvouslovné označení státu, je důležité, jestli jedním ze slov je obecné označení: Saudská Arábie (není zde obecné označení), Dánské království (království je obecné jméno), Česká republika.
Pokud se jedná o víceslovné označení státu, organizace a instituce píše se velké počáteční písmeno u prvního slova: Spojené státy americké, Rada bezpečnosti, Organizace spojených národů, Evropská unie.
ORGÁNY STÁTŮ, OBLASTÍ A MĚST
Píše se velké počáteční písmeno jen u prvního slova (pokud název neobsahuje i název jiného jevu): Parlament České republiky, Úřad vlády České republiky, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, Městský úřad v Nymburku.
Pokud se ale jedná o neoficiální užití názvu, píše se malé počáteční písmeno: ministerstvo, městský úřad (nejedná se o konkrétní úřad).
OFICIÁLNÍ NÁZVY VĚDECKÝCH, KULTURNÍCH, VZDĚLÁVACÍCH A TĚLOVÝCHOVNÝCH INSTITUCÍ:
Píše se velké počáteční písmeno jen u prvního slova (pokud součástí není i název jiného jevu) Karlova univerzita, Pedagogická fakulta Technické univerzity v Liberci, Bílí tygři Liberec.
Komplikace může být u Obchodní akademie v Čáslavi x obchodní akademie. První variantou je myšlena konkrétní škola, a proto se píše počáteční písmeno velké. Ve druhé variantě se jedná o obecný název školy a není jasné, o kterou obchodní akademii v České republice se jedná. Stejně tak je to i u Základní školy T. G. Masaryka v Jihlavě x základní škola.
NÁZVY KNIH, ČASOPISŮ, NOVIN, ČLÁNKŮ, UMĚLECKÝCH DĚL
Píše se velké počáteční písmeno u prvního slova: Bylo nás pět, Obsluhoval jsem anglického krále, Lidové noviny, Kde domov můj, Má vlast.
JMÉNA VÝROBKŮ
Jednoslovné názvy výrobků se píší s velkým počátečním písmenem, obecné názvy se píší s malým počátečním písmenem: zubní pasta Signál, máslo Rama
OZNAČENÍ DĚJINNÝCH UDÁLOSTÍ, OFICIÁLNÍ NÁZVY PAMÁTNÝCH DNŮ, SVÁTKŮ, SOUTĚŽÍ, POLITICKÝCH A KULTURNÍCH AKCÍ
Píše se velké počáteční písmeno u prvního slova: Velká francouzská revoluce, Pražské jaro, Mnichovská dohoda, Den lidských práv, Dvacáté zimní olympijské hry v Turíně, Nový rok, Vánoce.
JMÉNA VYZNAMENÁNÍ, ŘÁDŮ A CEN
I zde se píše první počáteční písmeno velké: Nobelova cena za literaturu.
JMÉNA A NÁZVY Z NÁBOŽENSKÉ OBLASTI
Jména osob ze svatých knih se píší s velkým počátečním písmenem, stejně tak i důležité knihy: Bůh, Alláh, Budha, Písmo svaté, Bible, Korán, Otčenáš.
ZKRATKY
Velká písmena se píší i v ustálených zkratkách: OSN, TUL, ODS.
VELKÁ PÍSMENA V DOPISECH
Velká písmena se v dopisech používají jako výraz úcty u osobních a přivlastňovacích zájmen 2. osoby čísla množného i jednotného: Ty, Vy, Tvůj, Váš, Vám, Tobě.
VELKÁ PÍSMENA NA ZAČÁTKU VĚTNÝCH CELKŮ
Věty i nadpisy začínají velkým písmenem. Velkým písmenem začíná i přímá řeč, citát, heslo.
Herci v Národním divadle stávkovali. O prázdninách jsme navštívili Dánské království. Musel zajít na Městský úřad v Písku. Protest poslal na Ministerstvo školství a tělovýchovy České republiky. Narodila se v Den české státnosti. Studoval na Karlově univerzitě. Pocházel z Kutné Hory. Bydleli ve Spálené ulici. Jan Hus kázal v Betlémské kapli. Na dovolenou jsme jeli do Krušných hor. Bulharsko leží na Balkánském poloostrově. Vystudoval Obchodní akademii v Mladé Boleslavi. Pozorovali souhvězdí Velký vůz. Turisté navštívili Prašnou bránu.
V psaném projevu může některým z nás činit problém, zda do daného kontextu patří právě mě, nebo naopak mně.
Pokud si nejste schopni zapamatovat, že mě se píše vždy ve 2. a 4. pádu a mně se používá vždy ve 3. a 6. pádu, tak si zkuste vytvořit nějakou mnemotechnickou pomůcku.
Například do dané věty vložte dubletu mne. Jestliže zní věta logicky, pak se zájmeno já bude v tomto případě psát mě (například: Nepojede tam beze mě/mne ani náhodou. Seznámila mě/mne se svým přítelem.). Když to není možné, napište mně (například: Mně/Mne musíš věřit. Vyprávěla mu o mně/mne.).
Komu se uvedený způsob objasnění moc nelíbí, může to zkusit třeba tak, že v dané situaci doplní tvar zájmena ty. Pokud je možné do věty doplnit tebe, napište mě (například: Beze mě/tebe tam bude nuda. Ale mě/tebenepozvali.), když lze do věty doplnit tvar tobě, pak je správně podoba mně (například: Mně/Tobě tu knížku půjčit nechce. Chtěl po mně/tobě, abych mu vrátila prstýnek.).
A jelikož se říká, že do třetice všeho dobrého, tak vám nezatajím ani třetí „berličku“. Když si řeknete například bez Tondy (či vidím Tondu), je správně mě, protože slovo Tonda má 2 slabiky a mě jsou jen 2 písmena. Jestliže se do dané věty hodí Tondovi (o Tondovi), pak je správně mně, protože slovo Tondovi má 3 slabiky a mně jsou 3 písmena.