ZAJMENA OTCUV MATCIN

Pravopis přídavných jmen přivlastňovacích

Největší problémy v pravopise dělají přídavná jména přivlastňovací podle vzoru otcův v množném čísle (otcovy / otcovi). Pokud se jedná o přivlastňovací přídavné jméno rodu mužského životného podle vzoru otcův, píše se v 1. pádě množného čísla koncovka -i (například otcovi psi). Ve 4. pádě množného čísla je pak koncovka -y (například pro otcovy psy).

U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského neživotného podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například otcovy stroje).

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Cvičení na přídavná jména

Poradna

V naší poradně s názvem ZÁJMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Oldřich Pražan.

Které ze zájmen “jeho” a “svého” je zpodstatnělé.
Jak se definují zájmena zpodstatnělá.

Děkuji moc.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zpodstatnělá zájmena se v určitých kontextech mohou stát z přivlastňovacích zájmen, což znamená, že plní funkci podstatného jména.
Například zájmeno našim ve větě Fandil našim fotbalistům není zpodstatnělé, ale ve větě Jdeme na víkend k našim na chalupu zpodstatnělé je.
Zájmeno SVÉHO je zpodstatnělé ve spojení Nedosáhli svého. Zde má slovo svého funkci podstatného jména (nedosáhnout svého = nedosáhnout splnění cíle, plánu).
Také ve spojení Hleď si svého je slovo svého zpodstatnělé zájmeno (hledět si svého = nestarat se o věci druhých).
Zájmeno JEHO je zpodstatnělé ve spojení Přijali jsme jeho. Zde má slovo jeho funkci podstatného jména (přijmout jeho = přijmout tohoto konkrétního člověka).

Zdroj: příběh Zájmena

Přídavná jména přivlastňovací

Přídavná jména přivlastňovací se skloňují tedy podle vzorů otcův a matčin. Přivlastňovací přídavná jména se poznají podle toho, že se na ně ptáme otázkou: ČÍ JE TO?

Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném i množném podle vzoru otcův:

Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném i množném podle vzoru matčin:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Přídavná jména

Příběh

Ve svém příspěvku PROSBA O RADU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jakub 3vec.

nevím jak rozeznat zájména druhu neurčitého a záporného
zítra píšeme test a já to nechápu
prosím o zaslání rady ještě dnes

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Prosba o radu

Zájmena ukazovací

Ukazovací zájmena ukazují mimo text, nebo odkazují na něco uvnitř textu. Pomáhají se zorientovat v komunikaci.

Ukazovací zájmena: ten, ta, to, ti, ty, ta, tento, tato, too tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám

U ukazovacího zájmena sám, je důležité dát si pozor na 4. pád množného čísla, kde se píše v mužském i  ženském rodě koncovka y. Například: Lvy jsme viděli v kleci samy. Lvice jsme viděli v kleci samy.

Je důležité si uvědomit, že u párových lidských orgánů se  používá v 7. pádě koncovka -ma. Například: Sledoval mě těma svýma očima.

Skloňování zájmen ten, ta, to, tento, tato, toto:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Poradna

V naší poradně s názvem SKLOŇOVÁNÍ SLOVA ČEMUSI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.

Skloňování zájmena ČEMUSI

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Slovo ČEMUSI je třetí pád slova cosi. Všechny pády pak vypadají následovně:

1. pád kdo? co? cosi
2. pád koho? čeho? čehosi
3. pád komu? čemu? ČEMUSI
4. pád koho? co? cosi
5. pád —
6. pád o kom? o čem? čemsi
7. pád s kým? s čím? čímsi

Zdroj: příběh Skloňování slova čemusi

Zájmena vztažná

Úkolem vztažných zájmen je spojovat větu hlavní s větou vedlejší, nebo věty vedlejší.

Do zájmen vztažných patří i  všechna zájmena tázací, které ale v tomto případě nemají funkci otázky. Zájmeno jenž, které se také řadí do této skupiny, má význam zájmena který.

Výrazy končící příponou -ž se  používají zřídka.

Při spojení vztažných zájmen s  podstatnými jmény, které označují párové části lidského těla se zachovává zakončení -maž. Výjimkou jsou zájmena již a jež, kde zůstává koncovka s i. Například: Očima, jimiž si ji prohlížela.

Vztažná zájmena: kdo, co, jak, který, čí, jenž, kdož, což, jakýž, kterýž, jehož, jejíž, jehož.

Skloňování vztažného zájmena jenž v jednotném čísle:

Skloňování vztažného zájmena jenž v množném čísle:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Poradna

V naší poradně s názvem VŠECHNA ZÁJMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dominik Šnajdr.

dobrý den.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Dobrý den, jakpak to jde?

Zdroj: příběh Všechna zájmena

Zájmena neurčitá

Úkolem neurčitých zájmen je, jak už vypovídá jejich název, vyjádřit nějaký druh neurčitosti. Tato zájmena vznikla tak, že se k zájmenům tázacím přidala buď předpon, nebo přípona. Protože je skloňování těchto zájmen stejné jako zájmen tázacích, ze kterých vznikly (+ přidaná přípona/předpona), tak se v této části uvádí jen skloňování některých neurčitých zájmen.

Neurčitá zájmena každý, každá a každé se běžně používají jen v jednotném čísle. V množném se užívají je u  pomnožných podstatných jmen.

I u těchto přídavných jmen je u  párových částí lidského těla přípona -ma. Například: Při cvičení rozhazovali všema rukama.

Zájmena neurčitá: někdo, něco, nějaký, některý, něčí, každý, všechen, kdosi, cosi, jakýsi, kterýsi, čísi, kdokoli, cokoli, jakýkoli, kterýkoli, číkoli, kdekdo, kdejaký, kdekterý, kdečí, kdeco, ledakdo, ledaco, ledajaký, ledakterý, ledačí, málokdo, máloco, málokterý, zřídkakdo, zřídkaco, sotvakdo, sotvaco, sotva který, buhvíkdo, bůhvíjaký, bůhvíčí,

Skloňování neurčitých zájmen někdo, něco, kdokoli:

Skloňování neurčitého zájmena něčí v jednotném čísle:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Zájmena tázací

Tázací zájmena jsou zájmena, kterými začínají otázky. Jejich cílem je žádat o informace. Pokud využijeme zájmeno kdo, je jasné, že zjišťujeme neznámou osobu. Pokud se použije zájmeno co, ptáme se na neznámé zvíře nebo neznámou věc. Zájmenem jaký se ptáme na neznámou vlastnost. Zájmeno který slouží k výběru. Zájmeno čí se použije, pokud chceme vědět, komu něco patří.

K těmto zájmenům lze přidat přípony -pak, -že. Například: kdopak, copak, kterýpak, jakýpak, čípak, kdože, cože, který že, jaký že, čí že. Tato přípona se při skloňování nemění.

I u těchto zájmen je u lidských párových orgánů v 7. pádě koncovka -ma. Například: Jakýma rukama?

Tázací zájmena: kdo, co, jaký, který, čí

Skloňování tázacích zájmen kdo, co:

Skloňování tázacích zájmen jaký a čí v jednotném čísle:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Zájmena přivlastňovací

Přivlastňovací zájmena jsou také uzavřenou skupinou zájmen, jejichž úkolem je vyjádřit, že někdo nebo něco někomu nebo něčemu patří. K této skupině se také řadí zvratné zájmeno svůj.

U přivlastňovacích zájmen, které se  vztahují k párovým částem lidského těla, se používá přípona -ma. Například: Vyrobil klouzačku svýma rukama.

Zájmena přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, jeho, náš, váš, jejich, svůj a všechny jejich tvary.

Skloňování přivlastňovacích zájmen můj, tvůj, jeho, její, jeho v jednotném čísle:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Zájmena osobní

Osobní zájmena jsou uzavřenou skupinou slov, jejichž úkolem je označovat roli osoby v komunikaci a odkazovat.

Řadí se sem zájmeno já, která označuje mluvčího, zájmeno ty, které označuje adresáta. Zájmena ona, ono, on označují předmět komunikace. Zájmeno my označuje mluvčího a  další osoby, zájmeno vy adresáta a další osoby. Zájmena oni označují předměty komunikace.

Do této skupiny se řadí i zvratné zájmeno se. Toto zájmeno se používá tehdy, když se něco přivlastňuje podmětu.

Je důležité si uvědomit, že tyto zájmena se skloňují a že do této skupiny patří všechny tvary těchto zájmen

Zájmena osobní: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, se a všechny jejich tvary

Skloňování osobních zájmen já, ty, on, ona, ono v jednotném čísle:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Příběh

Ve svém příspěvku CVIČENÍ NA ZÁJMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ŠIMON TUREK.

dobrý den zasílam ukol.Š.Turek

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Cvičení na zájmena

Zájmena záporná

Posledním typem jsou zájmena záporná, jejich úkolem je popřít existenci osoby, věci, vlastnosti, stavu, děje. I některá záporná zájmena vznikla tak, že se přidala přípona k zájmenům tázacím.

I u těchto zájmen se u párových částí lidských těl používá přípona -ma. Například: Žádnýma rukama by se toho nedotkli.

Záporná zájmena: nikdo, nic,ničí, nijaký, žádný

Skloňování záporných zájmen nikdo a nic:

Skloňování záporného zájmene ničí v jednotném čísle:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Příběh

Ve svém příspěvku CVIČENÍ NA ZÁJMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav Horváth.

Dobrý den,odesílám úkol paní učitelce Z.Charouskové

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Cvičení na zájmena

PŘIVLASTŇOVACÍ zájmena

Přivlastňují první, druhé a třetí osobě; pozor: pokud je vlastník ve větě podmětem, užívá se zájmeno svůj (Petr pozval na oslavu své přátele.)

Skloňování:

Zájmeno můj

K zapamatování

Tady můžete mít problém pouze v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Určitě vám pomůže, když v těchto případech použijete ukazovací zájmeno ta. Řekněte si u daného případu buď té mojí, nebo tu moji, případně tou mojí. Sami vidíte a určitě i cítíte, kdy pak použít "i" a kdy "í".

Zájmeno tvůj

(tvá, tvé) se skloňuje stejně jako zájmeno můj (má, mé), stejně tak zájmeno svůj. Všechna tato zájmena se v podstatě skloňují podle vzoru mladý (což je vzor tvrdých přídavných jmen).

Zájmena jeho a jejich

Tato zájmena jsou nesklonná. Zájmeno její se skloňuje podle vzoru jarní (což je vzor měkkých přídavných jmen).

K zapamatování

Tady opět pozor na správnou délku "i". Chyby se často vyskytují v těchto případech: Nechci se bavit o jejích problémech. (Zde jako jednotné číslo ženského rodu, například problémy nějaké Pavly.) Nechci se bavit o jejich problémech. (Tady jde o množné číslo, například jde o problémy rodiny Novákových.)

Skloňování zájmena náš

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Zájmena

Příběh

Ve svém příspěvku JEJÍ - CHYBÍ RODY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dobby.

U zájmena "její" chybí odlišné varianty pro vzory - "její" se skloňuje odlišně u jednotného čísla pro mužský životný, mužský neživotný a ženský rod.

viz tabulka z wikislovníku - heslo "její".

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Její - chybí rody

1. Přídavné jméno „otcův“

Vyjadřuje přivlastnění mužské osobě – otec → otcův.

Skloňování podle rodu

Mužský rod neživotný / životný

Ženský rod

Střední rod

Zdroj: článek Skloňování otcův matčin

Poradna

V naší poradně s názvem ZÁJMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Herleová.

Je tato věta správně napsaná? ...nezkutečně tě to sluší

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Správně je Neskutečně ti to sluší.

Zdroj: příběh Zájmena

FAQ – nejčastější dotazy

Musím používat otcův/matčin, nebo jde použít i jeho/její?

Většinou lze použít obojí, ale význam se liší. Otčův pes zdůrazňuje konkrétní vztah k otci. Jeho pes může být kohokoli, koho jsme již zmínili.

Existují i další podobné vzory?

Ne, vzory „otcův“ a „matčin“ jsou v češtině pouze dva a jsou jedinečné.

Je tvar „matky pes“ správně?

Ne. Je nutné použít buď matčin pes, nebo opisné přivlastnění pes matky.

Dělají tyto vzory chyby i dospělí?

Ano, zejména tvary „matčině“, „matčinu“ a „otcovu“ bývají problematické i v dospělé populaci.

Zdroj: článek Vzory otcův matčin

Příběh

Ve svém příspěvku CVIČENÍ NA ZÁJMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Prasátko.

skvělé procvičování doporučuju 10/10

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Cvičení na zájmena

3. Nejčastější chyby

• Záměna za přivlastňovací zájmena: otcův pes × jeho pes.
• Psaní tvrdých koncovek u „matčin“: nesprávně matčyn, správně matčin.
• Zapomínání na změnu kořene: matka → matčin (nikoli „matkin“).

Zdroj: článek Vzory otcův matčin

Poradna

V naší poradně s názvem JAK SE PTÁME NA ZÁJMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marta Medalová.

Prosím o opravu : Novomanželům Medalovým, Novomanželé Medalovi. Díky za radu

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Máte to správně. Jen je třeba dávat pozor na 4. pád. Například ve větě: Zpráva pro manžele Medalovy.
Pravidla:
Kdo? Manželé Medalovi.
Pro koho? Manžele Medalovy.

Zdroj: příběh Jak se ptáme na zájmena

Skloňování přídavných jmen „otcův“ a „matčin“

Přivlastňovací přídavná jména se v češtině tvoří dvojím způsobem: přivlastňováním rodovým (otcův, matčin) a přivlastňováním pádovým (otcova kniha × kniha otce). Právě rodová přivlastňovací přídavná jména mají vlastní, poměrně jedinečné skloňování.

Zdroj: článek Skloňování otcův matčin

Vzory přídavných jmen přivlastňovacích: otcův a matčin

Přídavná jména otcův a matčin vyjadřují přivlastnění jedné konkrétní osobě – otci nebo matce. Nepleťme si je tedy s tvarově podobnými přivlastňovacími zájmeny (jeho, její, jejich). Tato dvě přídavná jména se v češtině skloňují podle vlastních vzorů.

Zdroj: článek Vzory otcův matčin

Praktické tipy

• Pamatujte si, že tvar 1. pádu často určuje celý vzor – otcův/otcova/otcovo × matčin/matčina/matčino.
• Ve větách se vyplatí rozložit si konstrukci: „dům otce“ → „otcův dům“.
• U každého pádu ověřte rod – od toho se odvíjí koncovka.

Zdroj: článek Skloňování otcův matčin