Čeština má slabost pro dvojice slov, která znějí téměř stejně, ale významově se liší podle jediné hlásky. Přesně do této skupiny patří i dvojice zbrousit a sbrousit, která dokáže potrápit nejen školáky, ale i dospělé při psaní běžných textů.
V tomto doplnění se zaměříme na praktické rozlišení obou tvarů, ukážeme si jasné významové hranice mezi předponami s- a z- a přidáme jednoduché pomůcky, díky nimž už se při psaní těchto slov nespletete.
FAQ – Často kladené otázky
Je správně sbrousit i zbrousit?
Ano, obě podoby jsou správné, ale každá má jiný význam.
Kdy použít sbrousit?
Když broušením odstraňujete materiál z povrchu pryč.
Kdy je správně zbrousit?
Pokud broušením měníte tvar, vlastnost nebo stav předmětu.
Je rozdíl mezi sbrousit a zbrousit jen stylistický?
Ne, jde o významový rozdíl, nikoli jen o styl.
Lze říct sbrousit dokulata?
Ne, správně je zbrousit dokulata, protože jde o změnu tvaru.
Proč se říká zbrousit celý svět?
Jde o ustálený přenesený význam ve smyslu projít něco křížem krážem.
Mohu sbrousit dřevo i zbrousit dřevo?
Ano, záleží na významu: sbrousit při odstraňování, zbrousit při změně vzhledu.
Patří tato dvojice mezi časté pravopisné chytáky?
Ano, jde o typický příklad rozdílu v užití předpon s- a z-.
Správně je obojí, ale jen pokud máte na mysli činnost s cílem ubrat nebo odstranit něco z nějakého povrchu broušením. U slova sbrousit se má na mysli broušením ubrat z povrchu dolů pryč, kdežto zbrousit znamená snažit se broušením něco změnit. Obě slova jsou uváděna jako slova podobná významem a různá tvarem. Trochu rozdílné je to v případě rčení zbrousit jako projít něco křížem krážem, kde se uplatňuje pouze slovo zbrousit, nikdy ne sbrousit celý svět.
Slovo sbrousit
Sbrousit můžete například nerovnosti, dřevo, parkety.
Slovo zbrousit
Zbrousit můžete rovněž nerovnosti, dřevo, parkety, tak že budou vypadat jako nové. Ale můžete také zbrousit celé Krkonoše. Myšleno projít je křížem krážem.
Prací brusiče je zbrousit všechny fazety tak, aby bylo světlo zachyceno uvnitř kamene a pak se odrazilo zpět k pozorovateli. (změna vlastností zachycování světla)
Musel jsem sklo ručně zbrousit, abych z něj udělal vyduté zrcadlo. (změna vlastnosti na vyduté sklo)
Nechal si zbrousit zuby do špičatých tesáků, aby to přidalo na jeho výrazu zuřivosti. (změna vzhledu zubů)
Potřebuje to zbrousit čelní desku spřáhla na poloviční tloušťku. (změna vlastnosti na poloviční tloušťku)
Chceš mi dneska zase zbrousit bambus? (eufemismus orálního sexu, věnovat se bambusu - pohlavnímu údu křížem krážem)
Chtěl bych zbrousit celý svět. (projít křížem krážem)
O víkendu zbrousím všechny diskotéky. (projít křížem krážem)
Kaňour jeden nečistý, zbrousil to všude a uhnal všechny, co neutekly na strom. (projít křížem krážem)
Určitým problémem mohou být dvojice slov, jejichž význam rozlišuje jen předpona. Snadněji se rozlišují ta slova, jejich význam je od sebe značně vzdálen, případně je zcela jiný. V takových případech je někdy snadně rozlišit
předpony již podle výslovnosti.
Mezi takové dvojice slov patří:
směna, směnit (peníze) – změna, změnit,
smrskat se (srážet se) – zmrskat (zbičovat)
sváti – zváti
svolat- -zvolat
svolit – zvolit
svrhnout (dolů) – zvrhnout (převrhnout)
sužovat (utlačovat) – zužovat (činit úzkým)
svedený – nezvedený (nezdárný)
Různý pravopis i význam ale stejná výslovnost
Větší komplikací jsou ale dvojice, která se liší významem a pravopisem, ale výslovnost je u obou slov stejná.
Největším problémem u těchto dvojic slov jsou ta slova, která jsou sice rozlišena významem, ten ale není příliš zřetelný. Zpravidla u těchto dvojic platí, že jedno slovo je používáno méně, má často lidový, knižní nebo zastarávající ráz. V jiných případech předpony s- nebo z- jen nepatrně pozměňují nebo mírně mění odstín významu základního slovesa, kdy předpona s- může slovesu přidávat odstín významu dohromady, trochu a předpona z- naopak může u slovesa vyjádřit jeho dokonavost.
Základní rozdíl mezi slovy sbrousit a zbrousit spočívá v tom, co se broušením děje. Pokud se něco z povrchu odstraňuje, ubírá nebo mizí, je správná volba sbrousit. Pokud se broušením mění vlastnost, tvar nebo stav předmětu, použijeme zbrousit.
Toto rozlišení vychází z obecného významu předpon s- a z- v češtině.
U slovesa zbrousit se často setkáme i s přeneseným významem. Typickým příkladem je rčení zbrousit celý svět, kde už vůbec nejde o broušení, ale o význam projít něco křížem krážem.
V těchto ustálených spojeních je správná výhradně varianta zbrousit, nikdy sbrousit.
Předpona z- se používá tehdy, když se něco stane jiným. U slovesa zbrousit tedy nejde primárně o odstranění materiálu, ale o změnu vlastnosti nebo výsledného tvaru.
zbrousit dokulata – změna tvaru
zbrousit sklo – změna optických vlastností
zbrousit povrch do hladka – změna kvality povrchu
Materiál sice může ubývat, ale klíčová je výsledná proměna.
Používá se při vyjádření směru shora dolů a z povrchu pryč. Předpona S slouží k vyjádření pohybu shora dolů. Potom takové slovo sbrousit nám říká, že materiál, který byl součástí nějaké věci, byl sbroušen směrem dolů. Předponu S píšeme také ve slovech, která vyjadřují, že něco zmizelo z povrchu pryč. Potom takové slovo sbrousit nám říká, že někdo vzal brusný kotouč a sbrousil z povrchu nápis nebo kresbu.
Předpona z
Jednoduše bychom mohli říct, že předponu Z píšeme v případě, že něco změní svou vlastnost vlivem broušení, stane se něčím zbroušeným.
Komplikací
při určování koncovky v přísudku může být, že špatně určíte podmět.
Například:
Tisíce lidí skandovaly (podmět: rod mužský neživotný). Čety vojáků
pochodovaly (podmět: rod mužský neživotný). Rodiče zběsile pobíhali
(podmět: rod mužský životný). Lidičky se zastavovali na ulicích (podmět:
rod mužský životný).
Problematická mohou být i podstatná jména, která jsou zároveň životná, ale i neživotná.
Jejich životnost se určí podle jejich koncovek. Příkladem problematických
dvojic jsou: ledoborci x ledoborce, mikrobi x mikroby, slanečci x slanečky,
ukazatelé x ukazatele, uzenáči x uzenáče, dni x dny x dnové.
Ledoborci
se ztratili ve tmě (životný). X Ledoborce vypluly z přístavu (neživotný).
Mikrobi
byli všude (životný). X Mikroby byly zkoumány vědci (neživotný).
Slanečci
nám chutnali (životný). X Slanečky nám chutnaly (neživotný).
Ukazatelé
stáli u cesty (životný). X Ukazatele se zřítily (neživotný).
Uzenáči
zůstali na talíři (životný). X Uzenáče zůstaly na talíři (neživotný).
Dni
se krátily (neživotný). Dny se krátily (neživotný). Dnové se krátili (životný).
Bude-li
hezky, pojedeme v sobotu na výlet. X
Jestliže
bude
hezky, pojedeme v sobotu na výlet. X
Když
bude
hezky, pojedeme v sobotu na výlet.
Dorazí-li
i Helena, ukážu se tam. X Ukážu se tam,
jestliže
dorazí
i Helena. X Ukážu se tam,
když
dorazí
i Helena.
Půjdeš-li
na brigádu, můžeš si vydělat na vánoční dárky. X
Jestliže půjdeš
na brigádu, můžeš si vydělat na vánoční dárky. X
Když půjdeš
na brigádu, můžeš si vydělat na vánoční dárky.
Nezačneme-li
včas, nestihneme to do večera. X
Jestliže nezačneme
včas, nestihneme to do večera. X
Když nezačneme
včas, nestihneme to do večera.
I výše uvedené příklady nám tedy zcela názorně pomáhají při určení slovního druhu u
bude-li. Vložte si místo
bude-li
slova
jestliže bude
nebo
když bude, a hned vám musí být jasné, že ve výrazu
bude-li
došlo ke spojení slovesa se spojkou.
Velká počáteční písmena se píší u vlastních jmen, u jevů, které se hodnotí jako významné a na začátku vět.
Vlastní jména se podle významu dělí na dvě skupiny. První skupinou jsou vlastní jména, která jev jenom identifikují. Patří sem jména osob, zvířat, spolků, států, atd. U nich se velká písmena píší vždy. Do druhé skupiny patří jevy, které mají i obecný význam a napsáním velkého písmene dá pisatel najevo, že se jedná o označení jediného určitého jevu (Muzeum čokolády (konkrétní instituce) x muzeum čokolády (místo, kde jsou vystaveny předměty související s čokoládou). Kromě toho se velká písmena píší i u jevů, které byly tak důležité, že bylo třeba je vyčlenit napsáním velkého písmene, to se objevuje například u názvů památných staveb, událostí a akcí: Sametová revoluce.
VLASTNÍ JMÉNA A NÁZVY ŽIVÝCH BYTOSTÍ
Velkým písmenem začínají vlastní jména a názvy živých bytostí, ať už se jedná o jména osobní, umělecká, jména pohádkových bytostí i jména zvířecí. Například: Petr Novák, Božena Němcová, Popelka, Alík.
S velkým počátečním písmenem se píší i přivlastňovací přídavná jména, která vznikla odvozením od jmen osobních příponami -ův, (-ova, -ovo), a in (-ina, ino). Například: Máchův kraj. Naopak malým písmenem začínají přídavná jména, která jsou odvozená od vlastních jmen příponou -ský, -ovský, jako například: shakespearovský sonet, švejkovský typ.
Velká písmena se píší i u jmen národních a obyvatelských. Proto označení typu Čech, Francouz, Pražan, Ostravan, Severočech se píší s velkým písmenem. V okamžiku, kdy se ale z tohoto podstatného jména udělá přídavné jméno, změní se počáteční písmeno na malé. Například: český fanoušek, pražských taxikář.
JMÉNA ZEMĚPISNÁ
Kde se píší velká písmena? U jednoslovných jmen zeměpisných, tedy u světadílů, zemí, krajin, ostrovů, poloostrovů, hor, nížin, moří, jezer, řek a dalších zeměpisných označení se píší velká počáteční písmena.
U dvouslovných názvů se píše malé písmeno u slova původu obecného.
Například: Středozemní moře, Balkánský poloostrov, Kanárské ostrovy, Český ráj, Lysá hora, Slapská přehrada.
V případě, že se k místnímu názvu přidá označení světové strany, která určuje, kde se daná část nachází, se píše velké písmeno jen u místního názvu, ne u označení světové strany: východní Čechy, jižní Morava.
JMÉNA MÍSTNÍ
U jednoslovných jmen obcí a čtvrtí se píše velké písmeno, například: Praha, Vinohrady Brno, Liberec. U dvouslovných pojmenování obcí a čtvrtí se píší obě počáteční písmena velká: České Budějovice, Mariánské Lázně, Hradec Králové, Malá Strana.
Částice se dále dělí do několika skupin. Jejich funkce a užití jsou vázány na ostatní výrazové prostředky, na obsah výpovědi a na konkrétní jazykovým ale i mimo jazykový kontext. Částice se tedy rozdělují na modální, intenzifikační, vytýkající, modifikační, odpověďové, negační a přací.
Modální částice
Mezi modální částice patří výrazy jako asi, snad, nejspíš, jistě, zajisté, možná, pravděpodobně. Tyto výrazy udávají stupeň pravděpodobnosti obsahu výpovědi. Jejich význam se pohybuje ve škále od velmi pravděpodobného až po vyloučené. Na tyto části se nedá doptat doplňovacími otázkami, ale lze jimi odpovídat na zjišťovací otázky. Například: Budeš večer doma? Snad. Vzhledem k jejich významu je jasné, že se běžně vyskytují o oznamovacích větách, případně ve zjišťovacích otázkách.
Intenzifikační částice
Částice intenzifikační určují intenzitu vlastnosti: velmi, moc, málo. Například: Jak se ti líbil film? Moc. Někdy dochází k záměně s příslovci. Obvykle intenzifikační částice stojí před slovesem na rozdíl od příslovcí. Byl pěkně nazlobený x bylo pěkně. Šíleně ji miloval ( = velmi) x vypadal šíleně (= hrozně).
Vytýkací částice
Částice vytýkací vytýká jistou složku výpovědi: právě, přímo, zrovna, obzvlášť. Od intenzifikačních částic se liší tím, že se mohou vztahovat i na podstatná jména. Tyto částice implikují skutečnosti, jejichž pravdivost je předpokladem pro smysluplné užití této částice ve větě. Na oslavu přišel jen Martin (= což nám jasně říká, že ostatní nepřišli). Tyto částice můžou platnost výpovědi buď omezovat: jenom, jen, pouze, nebo rozšiřovat: tak, rovněž. Vytýkací částice stojí před větným členem, který obsahuje vytčený výraz.
Modifikační částice
Mezi částice modifikační patří obvykle výrazy, které primárně řadíme k jiným slovním druhům, například: ale (spojka), tak (příslovce). Ukázka: mluv klidně (příslovce ) x klidně mluv (částice). Pokaždé má výraz jiný význam, a tak se jedná i o jiný slovní druh. Tyto části výpověď kontextualizují a modifikují s dalšími prostředky větný modus věty.
Odpověďové částice
Mezi částice odpověďové patří výrazy, kterými lze odpovídat na zjišťovací otázky: ano, ne. Protože odpovídají na obsah věty, tak se často označují jako větné ekvivalenty.
Negační částice
Do částic negačních patří výrazy ne a nikoli pro členskou negaci. Zaujalo ji nikoli jeho postavení, ale jeho humor.
Přací částice
Posledním a nejznámějším typem jsou částice přací (=preferenční). Tyto částice stojí zpravidla na začátku věty a slouží k vyjádření přání mluvčího. Patří sem výrazy: kéž, nechť. Příklady: Kéž přijde! Kéž by! Nechť se o to sám zaslouží!
Hladkou mouku rozmixujeme se špetkou soli, mlékem a dvěma vejci tak, aby vznikla správná hustá směs vhodná pro palačinky.
Na pánev s rozpáleným olejem vlijeme přibližně jednu malou naběračku směsi. Palačinku smažíme z obou dvou stran dozlatova.
Na hotové palačinky naneseme libovolné množství čehokoliv, co nám chutná. Vhodné jsou marmelády, tvaroh, pudink nebo masová či zeleninová náplň.
Recept vystačí přibližně na 8–10 palačinek v závislosti na velikosti pánve a tloušťce palačinek.
Ptačí budka
Připravil jsem si pro vás návod, jak postavit pro ptáčky na zimu jednoduchou ptačí budku.
Potřebné nástroje
pilka
vrtačka a vrtáky
metr tužka
hoblík nebo smirkový papír
Potřebný materiál
prkno 15 x 2 cm o délce 85 cm
prkno 15 x 2 cm o délce 100 cm
vruty do dřeva
barva a štětec
Popis postupu
Prkna z vnější strany ohoblujeme. Na vnitřní straně mohou zůstat hrubá. Pokud nemáme k dispozici hoblík, očistíme důkladně venkovní stranu smirkovým papírem.
Ke zhotovení budky použijeme smrková prkna 20 mm silná, aby chránila obyvatele budky před vnějším chladem, teplem i deštěm. Připravíme si 2 prkna o šířce 15 a 19 cm, na které si narýsujeme rozměry jednotlivých dílů. Na prkno široké 15 cm vyznačíme zadní stěnu o délce 30 cm, dno o délce 15 cm a přední stěnu o délce 35 cm. Na prkno široké 19 cm vyznačíme střechu budky o délce 30 cm a dva lichoběžníky tvořící boční stěny (delší strana 35 cm, kratší 30 cm). Šikmou horní plochu děláme kvůli lepšímu odvodu vody ze stříšky.
Vyřízneme podle nákresu jednotlivé části budky.
Vletový otvor pro ptáky na čelní straně vyřízneme 17 cm od horního okraje. K vyříznutí je ideální takzvaná děrovací pila, která se nasazuje do sklíčidla elektrické vrtačky. Je velmi důležité, jaký průměr otvoru zvolíme. Rozměry naší budky vyhovují strakapoudům, krutihlavům, sýkorám a špačkům, proto jsme zvolili průměr vletového otvoru 4,8 cm. Bidýlka před vletovým otvorem jsou nevhodná, usnadňují zásah škodné do budky.
Prkno přední a zadní stěny budky musíme hoblíkem nebo rašplí zkosit tak, aby stříška k těmto stěnám dolehla celou plochou. Úhel si vyznačíme pomocí přiložené boční stěny.
Nyní máme vše připraveno ke smontování. Nejprve si však předvrtáme otvory pro vruty.
